načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Vyšetřovací metody v imunologii -- 2., přepracované a doplněné vydání - Jiřina Bartůňková; Milan Paulík; kolektiv

Vyšetřovací metody v imunologii -- 2., přepracované a doplněné vydání

Elektronická kniha: Vyšetřovací metody v imunologii
Autor: Jiřina Bartůňková; Milan Paulík; kolektiv
Podnázev: 2., přepracované a doplněné vydání

Praktická příručka pro klinické i laboratorní pracovníky zabývající se imunologií. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  302
+
-
10,1
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2011
Počet stran: 164
Rozměr: 24 cm
Úprava: 4 stran obrazové přílohy: ilustrace (některé barevné)
Vydání: 2., přeprac. a dopl. vyd.
Skupina třídění: Patologie. Klinická medicína
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2011
ISBN: 978-80-247-3533-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Praktická příručka pro klinické i laboratorní pracovníky zabývající se imunologií.

Popis nakladatele

Druhé, zcela přepracované a doplněné vydání úspěšné učebnice, která je koncipována jako stručná příručka pro studenty a klinické i laboratorní pracovníky zabývající se imunologií, obsahuje základní informace o funkci imunitního systému a jeho poruchách, popisuje indikace k vyšetření, laboratorní metody i interpretace patologických výsledků.Jedná se o základní učebnici v oboru pro studenty VOŠ, bakalářského a magisterského studia oboru zdravotní laborant. Publikace je dále určena lékařům a přírodovědcům vzdělávajícím se v problematice klinické a laboratorní imunologie, postgraduálním studentům v biomedicíně přicházejícím do styku s laboratorními metodami, biochemikům, mikrobiologům, farmakologům, ale i klinickým lékařům jiných odborností.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jiřina Bartůňková; Milan Paulík; kolektiv - další tituly autora:
Imunologie a alergologie Imunologie a alergologie
 (e-book)
Imunodeficience -- 2., přepracované a doplněné vydání Imunodeficience
 (e-book)
Autoimunita -- Vnitřní nepřítel Autoimunita
Imunologie – minimum pro praxi Imunologie – minimum pro praxi
Základy imunologie Základy imunologie
Klinická imunologie a alergologie pro všeobecné praktické lékaře Klinická imunologie a alergologie pro všeobecné praktické lékaře
 
K elektronické knize "Vyšetřovací metody v imunologii -- 2., přepracované a doplněné vydání" doporučujeme také:
Imunodeficience    2., přepracované a doplněné vydání Imunodeficience 2., přepracované a doplněné vydání
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Jiřina Bartůňková, Milan Paulík a kolektiv

Vyšetřovací metody

v imunologii

2., přepracované a doplněné vydání

„...Ponechali jsme obdobnou strukturu jako v  předešlém vydání, neboť jsme na tuto kon

cepci měli velmi pozitivní ohlasy. V  nové publikaci jsme se snažili zachytit obraz počátku

21. století v  imunologických laboratořích. Rozvoj laboratorních technik jde jako rozvoj všech

technologií v lidské činnosti nezadržitelně kupředu, ale i v době špičkových technologií zůstá

vají některé metody „zlatým a prověřeným standardem“ a leckdy se jen obtížně nahrazují mo

derními technikami...“

z předmluvy autorů k 2. vydání

Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz

Vyšetřovací metody v imunologii

Jiřina Bartůňková, Milan Paulík a kolektiv

2



GRADA Publishing

Jiřina Bartůňková, Milan Paulík a kolektiv

Vyšetřovací metody

v imunologii

2., přepracované a doplněné vydání


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být

reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného

souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. VYŠETŘOVACÍ METODY V IMUNOLOGII 2., přepracované a doplněné vydání Editoři: Prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc. RNDr. Milan Paulík, CSc. Autorský kolektiv: Prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc., Ústav imunologie UK 2. LF UK a FN Motol, Praha Doc. MUDr. Ondřej Hrušák, Ph.D., Ústav imunologie UK 2. LF UK a FN Motol, Praha RNDr. Milan Paulík, CSc., FN Thomayerova, Praha Prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., Anatomický ústav UK 1. LF UK, Praha Prof. MUDr. Anna Šedivá, DSc., Ústav imunologie UK 2. LF UK a FN Motol, Praha Doc. MUDr. Radek Špíšek, Ph.D., Ústav imunologie UK 2. LF UK a FN Motol, Praha Ing. Luděk Šprongl, Nemocnice Šumperk MUDr. Eva Vernerová, Ústav imunologie UK 2. LF UK a FN Motol, Praha Technická spolupráce: Mgr. Štěpán Peterka Recenze: Prof. RNDr. Jan Krejsek, CSc. Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. Autoři i nakladatelství děkují společnosti BARIA s.r.o. za finanční podporu, která umožnila vydání publikace. Text vznikl za podpory VZ MŠM 002162 0812. © Grada Publishing, a.s., 2011 Obrázky dodali autoři. Obrázek 12 podle předlohy autorů překreslila Jana Řeháková, DiS. Cover Photo © fotobanka allphoto, 2011 Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 4510. publikaci Odpovědná redaktorka Šarlota Pokorná Sazba a zlom Šarlota Pokorná Počet stran 168 + 4 strany barevné přílohy 2. vydání, Praha 2011 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné právní důsledky. ISBN 978-80-247-3533-7 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-7089-5 (elektronická verze ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-7090-1 (elektronická verze ve formátu EPUB)

Obsah

Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

1 Stručná fyziologie a patologie imunitního systému (J. Bartůňková) . . . . . . . . . . 17

1.1 Složky a funkce imunitního systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

1.2 Buněčné složky imunity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

1.2.1 Buněčná imunita nespecifická . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

1.2.1.1 Fagocytující buňky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

1.2.1.2 Buňky NK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

1.2.1.3 Bazofily, žírné buňky a další buňky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 1.2.2 Buněčná imunita specifická . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

1.2.2.1 Lymfocyty T – pomahači . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

1.2.2.2 Lymfocyty T – supresorově cytotoxické buňky . . . . . . . . . . . . 21

1.2.2.3 Paměťové buňky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

1.3 Humorální složky imunity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

1.3.1 Nespecifické složky humorální . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

1.3.1.1 Komplementový systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

1.3.1.2 Proteiny akutní fáze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 1.3.2 Specifické složky humorální . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

1.3.2.1 Protilátky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

1.3.2.2 Autoprotilátky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

1.3.2.3 Monoklonální protilátky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

1.4 Komunikace mezi složkami imunity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

1.4.1 Cytokiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 1.4.2 Adhezivní molekuly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

1.5 HLA systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

1.6 Fyziologická imunitní reakce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27

1.7 Patologické imunitní reakce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28

1.7.1 Atopická reakce – časná přecitlivělost, I. typ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 1.7.2 Cytotoxická reakce, II. typ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 1.7.3 Imunokomplexová reakce, III. typ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 1.7.4 Reakce oddálené přecitlivělosti, IV. typ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

1.8 Nemoci z poruch imunity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

1.8.1 Imunodeficience . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

1.8.1.1 Primární imunodeficience . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31

1.8.1.2 Sekundární imunodeficience . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 1.8.2 Autoimunitní onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

1.8.2.1 Systémové autoimunitní choroby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

1.8.2.2 Orgánově specifické autoimunitní choroby . . . . . . . . . . . . . . 35 1.8.3 Alergie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36

2 Metody používané v laboratorní diagnostice

imunopatologických stavů (M. Paulík) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39

2.1 Metody užívané k vyšetřování složek humorální imunity . . . . . . . . . . . . . . . . . 39


2.1.1 Obecné principy reakce antigen–protilátka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39

2.1.1.1 Nativní a rekombinantní antigeny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40

2.1.1.2 Polyklonální a monoklonální protilátky . . . . . . . . . . . . . . . . . 40

2.1.1.3 Afinita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

2.1.1.4 Avidita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 2.1.2 Elektroforéza a imunoelektroforéza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

2.1.2.1 Princip metod a jejich úskalí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

2.1.2.2 Uplatnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

2.1.2.3 Přístrojové vybavení a ekonomická rozvaha . . . . . . . . . . . . . 43

2.1.2.4 Podmínky odběru materiálu, rychlost vyšetření . . . . . . . . . . 43 2.1.3 Radiální imunodifuze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

2.1.3.1 Princip metody a její úskalí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44

2.1.3.2 Uplatnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 2.1.4 Nefelometrie a turbidimetrie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

2.1.4.1 Princip metod a jejich úskalí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

2.1.4.2 Přístrojové vybavení, uplatnění a ekonomická rozvaha . . . . 46 2.1.5 Aglutinace a hemaglutinace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 2.1.6 Komplement fixační testy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 2.1.7 Imunoreakce se značenými protilátkami – RIA, ELISA, EIA . . . . . . . . 47

2.1.7.1 Principy metod a jejich úskalí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48

2.1.7.2 Uplatnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

2.1.7.3 Přístrojové vybavení a ekonomická rozvaha . . . . . . . . . . . . . . 50 2.1.8 Imunoblotting . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

2.1.8.1 Princip metod a jejich uplatnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 2.1.9 Imunofluorescence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

2.1.9.1 Princip metody a její úskalí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

2.1.9.2 Přístrojové vybavení a ekonomická rozvaha . . . . . . . . . . . . . . 55

2.1.9.3 Uplatnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 2.1.10 Stanovení protilátek a antigenů průtokovou cytometrií . . . . . . . . . . . . . 55

2.2 Metody užívané k vyšetřování složek buněčné imunity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

2.2.1 Techniky izolace buněk (R. Špíšek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

2.2.1.1 Gradientová centrifugace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

2.2.1.2 Izolace lymfocytů T pomocí rozet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58

2.2.1.3 Imunomagnetická selekce buněk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58

2.2.1.4 Selekce pomocí průtokové cytometrie . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

2.2.2 Průtoková cytometrie (O. Hrušák) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

2.2.2.1 Princip metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

2.2.2.2 Analýza a grafické znázornění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

2.2.2.3 Odesílání výsledků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

2.2.2.4 Úskalí metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

2.2.2.5 Uplatnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

2.2.2.6 Přístrojové vybavení a ekonomická rozvaha . . . . . . . . . . . . . . 66

2.2.2.7 Podmínky odběru, rychlost vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66

2.2.2.8 Slide-based cytometrie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 2.2.3 Proliferace lymfocytů (blastická transformace) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67

2.2.3.1 Princip metody a úskalí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67

2.2.3.2 Uplatnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

2.2.3.3 Přístrojové vybavení a ekonomická rozvaha . . . . . . . . . . . . . . 68 2.2.4 Enzyme-linked ImmunoSpot Assay (ELISPOT) (R. Špíšek) . . . . . . . . . 68

2.2.4.1 Princip metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

2.2.4.2 Uplatnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70

2.2.4.3 Přístrojové vybavení a ekonomická rozvaha . . . . . . . . . . . . . . 70

2.2.5 Cytotoxické testy (R. Špíšek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70

2.2.5.1 Cytotoxický test založený na uvolňování

51

Cr – princip metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70

2.2.5.2 Úskalí metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71

2.2.5.3 Uplatnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71

2.2.5.4 Podmínky odběru materiálu, rychlost vyšetření . . . . . . . . . . 72

2.2.5.5 Přístrojové vybavení a ekonomická rozvaha . . . . . . . . . . . . . . 72

2.2.6 Fagocytóza (J. Bartůňková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

2.2.6.1 Princip metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

2.2.6.2 Úskalí metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

2.2.6.3 Uplatnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

2.2.6.4 Přístrojové vybavení a ekonomická rozvaha . . . . . . . . . . . . . 73 2.2.7 Baktericidní test . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

2.2.7.1 Princip metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

2.2.7.2 Úskalí metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

2.2.7.3 Uplatnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

2.2.7.4 Přístrojové vybavení, ekonomická rozvaha . . . . . . . . . . . . . . 74

2.2.7.5 Podmínky odběru materiálu, rychlost vyšetření . . . . . . . . . . 74 2.2.8 Testy oxidačního metabolizmu – NBT, INT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

2.2.8.1 Princip metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

2.2.8.2 Úskalí metody a uplatnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

2.2.8.3 Přístrojové vybavení, ekonomická rozvaha . . . . . . . . . . . . . . 75 2.2.9 Chemiluminiscence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

2.2.9.1 Princip metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

2.2.9.2 Úskalí metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

2.2.9.3 Uplatnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

2.2.9.4 Přístrojové vybavení, ekonomická rozvaha . . . . . . . . . . . . . . . 76

2.2.9.5 Podmínky odběru materiálu, rychlost vyšetření . . . . . . . . . . 76

2.2.10 Imunohistochemické metody (K. Smetana) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

2.2.10.1 Princip metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

2.2.10.2 Příprava buněk a tkání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

2.2.10.3 Vlastní imunohistochemická reakce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

2.2.10.4 Metoda vícenásobného značení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

2.2.10.5 Úskalí metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79

2.2.10.6 Uplatnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80

2.2.10.7 Přístrojové vybavení a ekonomická rozvaha . . . . . . . . . . . . . 80

2.2.10.8 Podmínky odběru materiálu, rychlost vyšetření . . . . . . . . . . 81 2.2.11 Lektinově histochemické metody v imunologii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

2.2.11.1 Princip metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

2.2.11.2 Průkaz exprese endogenního lektinu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82

2.2.11.3 Průkaz exprese specifického cukerného motivu metodou

lektinové histochemie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82

2.2.11.4 Průkaz vazebné reaktivity exprimovaného lektinu

metodou reverzní lektinové histochemie . . . . . . . . . . . . . . . . 82

2.2.11.5 Vícenásobné značení na úrovni jedné buňky

v lektinové histochemii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

2.2.11.6 Úskalí metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

2.2.11.7 Uplatnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

2.2.11.8 Přístrojové vybavení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

2.2.11.9 Podmínky odběru materiálu, rychlost vyšetření . . . . . . . . . . 83

2.2.11.10 Ekonomická rozvaha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

2.3 Metody molekulární biologie (R. Špíšek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84

2.3.1 PCR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84

2.3.1.1 Princip metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 2.3.2 Reverzně transkriptázová PCR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85

2.3.2.1 Princip metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85

2.3.2.2 Uplatnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 2.3.3 Kvantitativní PCR v reálném čase . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

2.3.3.1 Princip metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

2.3.3.2 Analýza produktů PCR, RT-PCR a kvantitativní PCR

v reálném čase . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

2.3.3.3 Princip a uplatnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87

2.3.4 Genomika (R. Špíšek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88

2.3.5 DNA mikročipy (M. Paulík, R. Špíšek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88

2.3.5.1 Princip . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88

2.3.5.2 Uplatnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89

2.3.5.3 Přístrojové vybavení a ekonomická rozvaha . . . . . . . . . . . . . 89 2.3.6 Proteomika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90

2.3.6.1 Princip . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90

2.3.6.2 Uplatnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90

3 Možnosti vyšetřování složek imunity (A. Šedivá) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

3.1 Vyšetření parametrů humorální imunity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

3.1.1 Protilátky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

3.1.1.1 Metody vyšetření protilátek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

3.1.1.2 Indikace k vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

3.1.1.3 Interpretace patologických výsledků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 3.1.2 Vyšetření monoklonální komponenty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

3.1.2.1 Indikace k vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

3.1.2.2 Interpretace patologických výsledků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 3.1.3 Kryoglobuliny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

3.1.3.1 Metody stanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97

3.1.3.2 Indikace k vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97

3.1.3.3 Interpretace výsledků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 3.1.4 Vyšetření imunokomplexů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97

3.1.4.1 Metody stanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97

3.1.4.2 Indikace k vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97

3.1.4.3 Interpretace výsledků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 3.1.5 Proteiny akutní fáze a sedimentace erytrocytů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98

3.1.5.1 Metody stanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98

3.1.5.2 Indikace k vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99

3.1.5.3 Interpretace vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 3.1.6 Komplement a jeho složky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100

3.1.6.1 Metody stanovení složek a funkce komplementu . . . . . . . . 100

3.1.6.2 Porovnání metodických přístupů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101

3.1.6.3 Indikace k vyšetření a interpretace patologických hodnot . . 101

3.1.7 Autoprotilátky (J. Bartůňková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102

3.1.7.1 Metody stanovení a jejich porovnání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102

3.1.7.2 Indikace k vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104

3.1.7.3 Výskyt jednotlivých typů autoprotilátek . . . . . . . . . . . . . . . . 104

3.1.7.4 Interpretace patologických výsledků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106

3.2 Vyšetření parametrů buněčné imunity (J. Bartůňková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106

3.2.1 Stanovení povrchových znaků lymfocytů a dalších buněk . . . . . . . . . 106

3.2.1.1 Metody stanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106

3.2.1.2 Indikace k vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107

3.2.1.3 Rozmezí normálních hodnot . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107

3.2.1.4 Interpretace patologických výsledků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 3.2.2 Funkční testy lymfocytů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109

3.2.2.1 Metody stanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109

3.2.2.2 Porovnání jednotlivých metodických přístupů . . . . . . . . . . 109

3.2.2.3 Indikace k vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110

3.2.2.4 Rozmezí normálních hodnot . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110

3.2.2.5 Interpretace patologických výsledků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 3.2.3 Cytotoxicita buněk NK a lymfocytů T . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111

3.2.3.1 Metody stanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111

3.2.3.2 Porovnání jednotlivých metodických přístupů . . . . . . . . . . 111

3.2.3.3 Indikace k vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111

3.2.4 Stanovení cytokinů (R. Špíšek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111

3.2.4.1 Metody stanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111

3.2.4.2 Indikace k vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112

3.2.5 Fagocytóza (J. Bartůňková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113

3.2.5.1 Metody stanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113

3.2.5.2 Porovnání jednotlivých metodických přístupů . . . . . . . . . . 113

3.2.5.3 Indikace k vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113

3.2.5.4 Rozmezí normálních hodnot . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113

3.2.5.5 Interpretace patologických výsledků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 3.2.6 Chemotaxe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114

3.2.6.1 Metody stanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114

3.2.6.2 Indikace k vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 3.2.7 Oxidační metabolizmus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115

3.2.7.1 Metody stanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115

3.2.7.2 Porovnání jednotlivých metodických přístupů . . . . . . . . . . 115

3.2.7.3 Indikace k vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115

3.2.7.4 Rozmezí normálních hodnot a interpetace

patologických výsledků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 3.2.8 Mikrobicidie fagocytů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115

3.2.8.1 Metody stanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115

3.2.8.2 Indikace k vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 3.2.9 Test aktivace bazofilů (E. Vernerová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116

3.2.9.1 Metody stanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116

3.2.9.2 Porovnání jednotlivých metodických přístupů . . . . . . . . . . 116

3.2.9.3 Indikace k vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

3.2.9.4 Rozmezí normálních hodnot . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

3.2.9.5 Interpretace patologických výsledků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 3.2.10 Eozinofilní kationický protein (ECP) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

3.2.10.1 Metody stanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118

3.2.10.2 Indikace k vyšetření a rozmezí normálních hodnot . . . . . . 118

3.2.10.3 Interpretace patologických výsledků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118

3.2.11 Vyšetření apoptózy (R. Špíšek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118

3.2.11.1 Metody stanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119

3.2.11.2 Indikace k vyšetření a interpretace patologických

výsledků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119

3.2.12 Typizace HLA (R. Špíšek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120

3.2.12.1 Metody stanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120

3.2.12.2 Nomenklatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121

3.2.12.3 Materiál . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121

3.2.12.4 Indikace k vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121

4 Vyšetřovací algoritmy při diagnostice imunopatologických stavů . . . . . . . . . . . . 123

4.1 Diagnostika imunodeficiencí (A. Šedivá) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123

4.1.1 Anamnéza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123

4.1.1.1 Anamnéza rodinná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123

4.1.1.2 Anamnéza osobní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 4.1.2 Klinický obraz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 4.1.3 Spektrum indikovaných imunologických vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . 125

4.1.3.1 Imunoglobuliny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125

4.1.3.2 Komplement . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126

4.1.3.3 Počet, zastoupení a funkce lymfocytů . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

4.1.3.4 Počet, zastoupení a funkce fagocytárních buněk . . . . . . . . . 128

4.1.3.5 Genetická vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128

4.1.3.6 Další vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128

4.2 Diagnostika autoimunitních onemocnění (J. Bartůňková) . . . . . . . . . . . . . . . . 128

4.2.1 Anamnéza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 4.2.2 Klinický obraz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 4.2.3 Spektrum indikovaných imunologických vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . 129

4.2.3.1 Autoprotilátky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129

4.2.3.2 Imunoglobuliny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134

4.2.3.3 Komplement . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134

4.2.3.4 CRP a jiné proteiny akutní fáze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134

4.2.3.5 HLA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134

4.2.3.6 Subpopulace lymfocytů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134

4.2.3.7 Cytokiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 4.2.4 Spektrum dalších pomocných vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135

4.2.4.1 Sedimentace erytrocytů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135

4.2.4.2 Sérologické vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135

4.2.4.3 Histologické vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135

4.2.4.4 Hematologické vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136

4.2.4.5 Biochemické vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136

4.2.4.6 Zobrazovací a další metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136

4.2.4.7 Neurologické pomocné vyšetřovací metody . . . . . . . . . . . . 136

4.3 Diagnostika alergických onemocnění (E. Vernerová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136

4.3.1 Anamnéza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 4.3.2 Klinický obraz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138

4.3.2.1 Alergická rýma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139

4.3.2.2 Atopický ekzém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139

4.3.2.3 Asthma bronchiale . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139

4.3.2.4 Alergie na hmyzí bodnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139

4.3.2.5 Potravinová alergie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140

4.3.2.6 Systémová anafylaxe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 4.3.3 Spektrum indikovaných imunologických vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . 140

4.3.3.1 Kožní testy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140

4.3.3.2 Stanovení koncentrace protilátek IgE . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141

4.3.3.3 Stanovení koncentrace specifických protilátek IgE . . . . . . . 142

4.3.3.4 Srovnání kožních testů a stanovení specifického IgE . . . . . 142

4.3.3.5 Expoziční testy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142

4.4 Monitorování imunitní odpovědi při aktivní protinádorové

imunoterapii (R. Špíšek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143

4.4.1 In vivo hodnocení antigenně specifické imunity . . . . . . . . . . . . . . . . . 143

4.4.1.1 Reakce pozdního typu přecitlivělosti (DTH) . . . . . . . . . . . . 143 4.4.2 In vitro fenotypické hodnocení antigenně specifické imunitní reakce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143

4.4.2.1 Analýza používaných variabilních regionů TCR . . . . . . . . . 143

4.4.2.2 Tetramery molekul MHC s peptidy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144

4.4.2.3 Complementarity determining region 3 . . . . . . . . . . . . . . . . 144 4.4.3 In vitro funkční analýza antigenně specifické imunitní reakce . . . . . 144

4.4.3.1 Proliferace lymfocytů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144

4.4.3.2 Detekce produkovaných cytokinů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145

4.4.3.3 Detekce intracelulárních cytokinů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145

4.4.3.4 Kvantifikace mRNA pro cytokiny pomocí RT-PCR . . . . . . 146

4.4.3.5 Cytotoxické testy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 4.4.4 Výběr metody pro imunologické sledování protinádorové imunoterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146

5 Systémy jakosti (kvality) v laboratoři (L. Šprongl, M. Paulík) . . . . . . . . . . . . . . . . 149

5.1 Standardizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150

5.2 Certifikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152

5.3 Akreditace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152

5.4 Kvalita laboratorní práce v imunologických laboratořích (M. Paulík) . . . . . . 153

Doporučená literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155

Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157

Souhrn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163

Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164


Vyšetřovací metody v imunologii

12 Seznam zkratek ACA anticentromerové autoprotilátky ACLA antikardiolipinové autoprotilátky (anticardiolipin autoantibodies) ADCC buněčná cytotoxicita závislá na protilátkách (antibody-dependent cell-mediated

cytotoxicity) AIDS syndrom získané imunodeficience (acquired immune deficiency syndrome) ALPS autoimunitní lymfoproliferativní syndrom ANA antinukleární autoprotilátky (antinuclear autoantibodies) ANCA antineutrofilní cytoplazmatické protilátky (antineutrophil cytoplasmic anti

bodies) APC buňka předkládající antigen (antigen-presenting cell) aPTT aktivovaný parciální tromboplastinový čas ASMA protilátky proti hladkému svalu (anti-smooth muscle autoantibodies) BAT test aktivace bazofilů (basophile activation test) BCG Calmetteův-Guérinův bacil BCR receptor lymfocytů B (B cell receptor) BPI protein zvyšující baktericidii a permeabilitu (bactericidal permeability increa

sing protein) C1 INH inhibitor C1 složky komplementu CAST test degranulace bazofilů CD diferenciační antigen (cluster designation) cDNA komplementární kyselina deoxyribonukleová (complementary DNA) CDR oblast determinující komplementaritu (complementary determining region) CFSE carboxyfluorescein succinimidyl ester CGD chronická granulomatózní choroba (chronic granulomatous diseases) CID kombinovaný imunodeficit (combined immunodeficiency) CL chemiluminiscence CMV cytomegalovirus CNS centrální nervový systém CRP C-reaktivní protein (C-reactive protein) CTL cytotoxický lymfocyt T (cytotoxic T lymphocyte) CVID běžný variabilní imunodeficit (common variable immunodeficiency) DBPCT dvojitě slepý placebem kontrolovaný pokus (double blind placebo controled test) DC dendritická buňka (dendritic cell) DNA deoxyribonukleová kyselina (deoxyribonucleic acid) dsDNA dvoušroubovice DNA (double stranded DNA) DTH reakce pozdní přecitlivělosti (delayed hypersensitivity test) EA časný antigen (early antigen) EBNA nukleární antigen viru Epsteina-Barrové (EB nuclear antigen) EBV virus Epsteina-Barrové (Epstein-Barr virus) ECP eozinofilní kationický protein (eosinophil cationic protein) EDTA kyselina dietylen tetraoctová EHK externí hodnocení kvality EIA enzymová imunoanalýza ELISA enzymová imunoanalýza na imunosorbentech (enzyme-linked immunosorbent

assay) ENA extrahovatelné nukleární antigeny FISH fluorescenční in situ hybridizace (fluorescent in situ hybridization) FITC fluorescein izothyocyanát FSc parametr analýzy u průtokové cytometrie (forward scatter) GAD dekarboxyláza kyseliny glutamové (glutamic acid decarboxylase) GAPDH glyceraldehyd 3-fosfát dehydrogenáza G-CSF faktor stimulující kolonie granulocytů (granulocyte colony stimulating factor) HBV virus hepatitidy B HCV virus hepatitidy C HIV virus lidské imunodeficience (human immune deficiency virus) HLA hlavní komplex lidských histokompatibilních antigenů (human leukocyte anti

gen complex) HLH hemofagocytující lymfohistiocytóza CH100 celková hemolytická aktivita komplementu (100%) CH50 celková hemolytická aktivita komplementu (50%) IFN interferon IgA imunoglobulin A IgD imunoglobulin D IgE imunoglobulin E IgG imunoglobulin G IgM imunoglobulin M IL interleukin INT jod-nitroblue tetrazolium JCA juvenilní chronická artritida LAD syndrom defektní adhezivity leukocytů (leukocyte adhesion deficiency syndrome) LFA adhezivní molekula ze skupiny integrinů (leukocyte-function-associated anti

gen) LKM protilátky proti mikrozomům jater a ledvin (liver-kidney microsomes antibo

dies) MAC komplex složek komplementu atakující membránu a vyvolávající lýzu (mem

brane attack complex) MALT slizniční imunitní systém (mucosa associated lymphoid tissue) MBL lektin vázající manózu (mannose binding lectin) MCTD smíšená choroba pojiva (mixed connective tissue disease) MGUS monoklonální gamapatie nejasného významu (monoclonal gammapathy of un

known significance) MHC molekuly tkáňové slučitelnosti (major histocompatibility complex), viz HLA MPO myeloperoxidáza MSHP mikrosférické hydrofilní partikule NADPH nikotinamid adenin dinukleotid fosfát (nicotinamid adenin dinucleotide phos

phate) NBT nitrotetrazoliová modř (nitroblue tetrazolium chlorid) NK přirozený zabíječ (natural killer) OPD ortofenylendiamin PAA polyakrylamid PAGE polyakrylamidová gelová elektroforéza PBMC mononukleární buňky z periferní krve (peripheral blood mononuclear cells) PCR řetězová polymerázová reakce (polymerase-chain reaction)

Seznam zkratek


Vyšetřovací metody v imunologii

14

PE fykoerytrin

PEG polyetylenglykol

PHA fytohemaglutinin (phytohemaglutinin)

PI propidium jodid

PMA forbol myristát acetát (phorbol myristate acetate)

PMN polymorfonukleární leukocyty (polymorphonuclear cell)

PWM poke weed mitogen

RA revmatoidní artritida

RAST radioallergosorbent test

RF revmatoidní faktory

RIA radioimmunosorbent-assay

RISA ring-immunosorbent assay

RNA kyselina ribonukleová (ribonucleic acid)

RPMI médium

RT-PCR reverzně transkriptázová polymerázová řetězová reakce (reverse transcriptase

polymerase chain reaction)

SCID těžký kombinovaný imunodeficit (severe combined immunodeficiency)

SI stimulační index

SLE systémový lupus erythematodes (systemic lupus erythematodes)

SSc parametr analýzy u průtokové cytometrie (side scatter)

SSP sekvenčně specifické primery

Tc cytotoxický lymfocyt T pro antigen (cytotoxic T cell)

TCR receptor lymfocytu T (T cell receptor)

TdT terminální deoxyribonukleotid transferáza

TGF transformující růstový faktor (transforming growth factor)

Th pomocný lymfocyt T (helper T cell)

TMB tetrametylbenzidin

TNF faktor nekrotizující nádory (tumor necrosis factor)

Tr regulační lymfocyt T (regulatory T cell)

TSH hormon stimulující tyroideu (thyreoid stimulating hormon)

VCA virový kapsidový antigen (viral capsid antigen)

VCAM vaskulární adhezivní molekula (vascular cell adhesion molecule)


15

Úvod Uplynulo již dvacet let od doby, kdy se čtenářům dostala do rukou skvělá kniha Vybrané diagnostické metody v imunologii autorů J. Procházkové a C. Johna. Dodnes je tato publikace součástí knihovničky imunologických laboratoří. Pokud se nějaký student, ať již v pregraduálním, nebo postgraduálním studiu, chtěl něco dozvědět o základních imunologických technikách, sáhl po této knize. Doba však již pokročila a řada metod se změnila, některé zanikly, jiné přibyly. Studenti medicíny i přírodních věd, postgraduální studenti v biomedicíně, lékaři stážující v laboratoři před atestací z alergologie a klinické imunologie začali postrádat ucelenou stručnou publikaci, kde by se něco dozvěděli nejen o principech moderních metod, ale také o indikacích k vyšetření a interpretaci výsledků. Posledním impulzem k sepsání této příručky pak byla akreditace bakalářského studia v oboru Zdravotní laborant na 2. lékařské fakultě UK v Praze, a tedy potřeba moderních učebních textů pro tento specifický obor. Kolektiv interních a externích učitelů 2. lékařské fakulty UK se proto rozhodl zaplnit chybějící mezeru na trhu a přichází s touto publikací.

Kniha je koncipována jako praktická přehledná příručka pro klinické i laboratorní pracovníky zabývající se imunologií. V první kapitole je jako výchozí informace pro další texty stručně rekapitulována fyziologie a patologie imunitního systému. Druhá kapitola pojednává o metodikách, které se používají pro diagnostiku imunitních parametrů. Metodiky neobsahují podrobný pracovní protokol, spíše se orientují na principy metod, jejich úskalí, limity, uplatnění v diagnostice různých parametrů imunity. U jednotlivých metod je také zmíněno, jaké přístrojové vybavení metoda vyžaduje a jak je ekonomicky náročná.

Třetí kapitola se zabývá možnostmi stanovení jednotlivých parametrů imunity. Zatímco ve druhé kapitole jsou zmíněny metody (např. nefelometrie), třetí kapitola se zabývá tím, jakými metodami lze stanovit jednotlivé parametry imunity (např. imunoglobuliny– nefelometrií, radiální imunodifuzí ...), jaké jsou výhody a nevýhody jednotlivých metod stanovení. Zároveň obsahuje odstavce o fyziologických hodnotách jednotlivých parametrů, popřípadě o specifitě nebo senzitivitě jednotlivých vyšetření a interpretaci patologických výsledků.

Čtvrtá kapitola obsahuje základní algoritmy vyšetření, která jsou indikována u jednotlivých druhů imunopatologických stavů – imunodeficiencí, autoimunitních a alergických chorob. Stručně jsou zmíněny i anamnestické a klinické aspekty, více pozornosti je věnováno laboratornímu spektru. Je zařazena i kapitola o možnostech monitorování protinádorové imunity, neboť předpokládáme, že imunoterapie se v blízké budoucnosti přenese z vědeckého experimentu do klinické praxe a požadavky na imunologické laboratoře se v tomto směru zvýší.

Poslední kapitola je věnována problematice akreditace, certifikace a standardizace v klinických laboratořích.

Oproti starší publikaci Procházkové a Johna neobsahuje kniha podrobné laboratorní protokoly. Doba se změnila a celá řada testů je dodávána výrobci v kompletech, setech nebo je zcela automatizována. Učebnice by byla v tomto aspektu nerovnoměrná: byly by podrobně popsány metody na vyšetření funkcí buněčných složek imunity, které jsou stále založeny na manuálním zpracování, zatímco u většiny testů humorální imunity by bylo napsáno – „zkumavku s krví dáme do analyzátoru a počkáme na výsledek“ nebo „postupujeme dle návodu výrobce“.

Doufáme, že publikaci shledají jako užitečnou lékaři a přírodovědci vzdělávající se v problematice klinické a laboratorní imunologie, postgraduální studenti v biomedicíně přicházející do styku s laboratorními metodami, posluchači bakalářského studia a vyššího odborného studia oboru zdravotní laborant, ale i biochemici, mikrobiologové, farmakologové a také kliničtí lékaři jiných odborností.

Úvod+


Vyšetřovací metody v imunologii

16

Předmluva k 2. vydání

Na začátku školního roku 2009/2010 jsme si uvědomili při úvodní přednášce pro bakalář

ský obor zdravotní laborant, že při doporučování studijní literatury slovy: „Používejte naši

novou učebnici Laboratorní vyšetřovací metody v imunologii,“ mluvíme o knize s rokem

vydání 2005. Což znamená, že doporučujeme učebnici starou pět let. Rozhodli jsme se, že

pro další školní rok učebnici inovujeme.

Ponechali jsme obdobnou strukturu jako v předešlém vydání, neboť jsme měli na tuto

koncepci velmi pozitivní ohlasy. V nové učebnici jsme se snažili zachytit obraz počátku

21. století v imunologických laboratořích. Rozvoj laboratorních technik jde jako rozvoj

všech technologií v lidské činnosti nezadržitelně kupředu, ale i v době špičkových techno

logií zůstávají některé metody „zlatým a prověřeným standardem“ a leckdy se jen obtížně

nahrazují moderními technikami. Výpovědní hodnota některých nových technologií pro

klinickou diagnostiku není v zásadě o moc přínosnější, než je tomu u metod klasických,

přičemž finanční náročnost je někdy enormní. Zmínili jsme metody, které přinejmenším

v principu ještě dlouho nezastarají (reakce založené na vazbě antigen–protilátka se po

užívají již více než 80 let). Doplnili jsme metody, které nyní nejsou zcela rutinní, ale již se

„o nich ví“, a můžeme očekávat, že si zanedlouho najdou své místo v laboratorní diagnos

tice, a které již v současnosti tvoří arzenál výzkumných laboratoří. Přestože je naše učeb

nice zaměřena zejména na laboratorní techniky a jejich význam, snažili jsme se, byť jen

ve stručnosti, zmínit, že laboratorní vyšetření není samospasitelné a že ani v éře biočipů,

mikroarraí a průtokové cytometrie neztratí v diagnostice imunopatologického stavu svůj

význam anamnéza, fyzikální vyšetření a další pomocné vyšetřovací metody.

Za kolektiv autorů editoři


17

1 Stručná fyziologie a patologie imunitního systému Jiřina Bartůňková 1.1 Složky a funkce imunitního systému Imunitní systém patří spolu s endokrinním a nervovým systémem k regulačním mechanizmům organizmu, které zajišťují jeho celistvost a udržování vnitřního prostředí (homeostázu). Základní vlastností imunitního systému je schopnost rozpoznat škodlivé od neškodného, cizí od vlastního. Škodliviny zevního i vnitřního původu jsou likvidovány, neškodné je tolerováno. Unikátní vlastností imunity, obdobnou nervové soustavě, je schopnost učení a paměti. Funkce imunitního systému zajišťuje vzájemná provázanost mechanizmů imunity přirozené – nespecifické a adaptivní – specifické. Do nespecifické imunity patří polymorfonukleární leukocyty, monocyty, makrofágy a dendritické buňky a různé součásti plazmy, jako je komplement a proteiny akutní fáze. Do specifické imunity patří lymfocyty T a lymfocyty B, které se po diferenciaci do plazmatických buněk stávají producenty protilátek.

Látka, která je schopna vyvolat imunitní reakci, se nazývá antigen. Z chemického hlediska jsou antigeny většinou bílkoviny (proteiny) nebo bílkoviny spolu s cukernými složkami – glykoproteiny. Mohou však být i povahy tukové (lipidy, fosfolipidy, glykolipidy) a cukerné (polysacharidy). Pokud je antigen zevního původu, označuje se jako exoantigen. Jedná se nejčastěji o složky mikroorganizmů. Jako alergen se označuje exoantigen, který je schopen u vnímavého jedince navodit nepřiměřenou imunologickou reakci – alergickou reakci. Alergeny mohou být pyly, zvířecí srst, potraviny, léky a další látky. Struktury vlastních tkání, proti nimž se vyvíjí imunitní reakce, se nazývají autoantigeny. Malé molekuly, které jsou schopny vyvolat imunitní reakci pouze po vazbě na makromolekulární nosič (např. albumin), jsou nazývány hapteny (např. léky). Malá oblast molekuly antigenu, která je rozeznávána antigenně specifickými receptory, se nazývá epitop.

Laboratorní imunologické metody jsou v převážné většině založeny na reakci antigen– protilátka (kapitola 2). Antigenem v těchto reakcích může být jakákoliv složka, která je vyšetřována, tj. i protilátka (např. lidský imunoglobulin). Protilátkou je pak v systému zvířecí imunoglobulin, který byl vyroben imunizací zvířete zkoumanou lidskou protilátkou, neboť ta coby cizorodá bílkovina představuje pro zvířecí imunitní systém antigen.

Buňky imunitního systému spolu s pojivovými buňkami a dalšími strukturami tvoří anatomické a funkční celky – lymfatické orgány a tkáně. Buňky zajišťující imunitní reakce se nazývají imunokompetentními buňkami. Centrálními lymfatickými orgány jsou kostní dřeň a brzlík (tymus). Jsou to místa, kde dochází ke vzniku, diferenciaci a zrání imunokompetentních buněk. V kostní dřeni vznikají všechny imunitní buňky ze společné kmenové buňky. Ta se dále diferencuje na myeloidní a lymfoidní buněčné linie. Z myeloidní linie vznikají červené krvinky a krevní destičky a dva druhy bílých krvinek, granulocyty a monocyty. Z lymfoidní linie vzniká další druh bílých krvinek – lymfocyty. Ty, které se dále vyvíjejí v tymu, se označují jako lymfocyty T. V kostní dřeni se vyvíjí celá linie myeloidní a lymfocyty typu B, z nichž se posléze stávají buňky plazmatické, které produkují protilátky. Mezi imunokompetentní buňky se řadí také buňky dendritické, jejichž hlavní funkcí je pohltit a zpracovat antigen, vystavit jej na svém povrchu a přilákat příslušné lymfocyty T a B, které pak rozvinou imunitní reakci.

Periferní (sekundární) lymfatické orgány a tkáně jsou místem, kde probíhá imunitní reakce a kde se diferencují lymfocyty T a B do výkonných populací. Patří sem slezi

Stručná fyziologie a patologie imunitního systému 1


Vyšetřovací metody v imunologii

18 na, lymfatické uzliny a lymfatická tkáň asociovaná se sliznicemi ( MALT – mucous associated lymphoid tissue). Anatomická struktura periferních lymfatických orgánů umožňuje optimální spolupráci lymfocytů T a B s buňkami prezentujícími antigen. Dochází k jejich aktivaci, růstu, diferenciaci a konečnému vzniku výkonných lymfocytů. Lymfatické orgány a tkáně jsou propojeny sítí lymfatických a krevních cév. Nově vzniklé lymfocyty se dostávají z centrálních do periferních lymfatických orgánů krevním řečištěm, odkud přestupují cévní stěnou. Sekundární lymfatický orgán opouštějí lymfatickými cévami, jimiž se dostávají cirkulací do tkání.

Pro imunitní reakce jsou důležité interakce imunokompetentních buněk s dalšími

buňkami, které nepocházejí z hematopoetických (krvetvorných) kmenových buněk. Patří sem například folikulární dendritické buňky, endotelie (výstelka cév), buňky nervového systému, epiteliální buňky sliznic a fibroblasty.

Funkce imunitního systému vykonávají jednak některé součásti krevního séra, nazýva

né humorální faktory, a jednak krevní buňky. Buňky kolují v krevním a mízním oběhu a v případě potřeby vycestují do místa, kde je jich potřeba. Některé buňky imunitního systému jsou usazeny v tkáních a necestují. Podle toho, zda se v imunitní reakci více uplatní humorální faktory nebo buňky, se složky imunity rozdělují na humorální a buněčné. Podle toho, jakým způsobem imunitní složky rozpoznávají antigen, dělíme imunitní systém na složky specifické (adaptivní) a nespecifické (přirozené). Všechny složky imunity spolu úzce spolupracují a navzájem se ovlivňují a regulují buď přímým kontaktem zprostředkovaným adhezními molekulami na buněčném povrchu, nebo rozpustnými mediátory, zejména cytokiny. Základní charakteristiky buněčné a humorální imunity uvádí tabulka 1. Tab. 1 Srovnání humorální a buněčné imunity

humorální buněčná

nespecifické

složky

proteiny akutní fáze, komplement buňky NK, neutrofilní leukocyty,

monocyty, makrofágy

specifické složky protilátky lymfocyty T

hlavní funkce obrana proti extracelulárně žijícím

mikroorganizmům (opsonizace)

obrana proti intracelulárně žijícím

mikroorganizmům, u neutrofilů

i obrana proti extracelulárním

mikroorganizmům, zánětlivá reakce

materiál na

vyšetření

sérum, plazma, ev. jiné tekutiny

(sliny, mozkomíšní mok)

nesrážlivá krev, bioptické vzorky tkání,

ev. jiné zdroje (mozkomíšní mok,

bronchoalveolární laváž) 1.2 Buněčné složky imunity Do buněčné imunity nespecifické patří fagocytující buňky (polymorfonukleáry a monocyty/makrofágy) a buňky NK (tzv. přirození zabíječi – z anglického natural killer cells). Specifickou složku tvoří lymfocyty T. Po aktivaci produkují tyto buňky rozpustné mediátory, zvané cytokiny. Ty aktivují další složky imunity nebo samy sebe a stávají se z nich buňky regulační nebo zabíječské (cytotoxické).

Buněčná imunita se uplatňuje v obraně organizmu proti virovým, plísňovým a někte

rým bakteriálním infekcím (způsobeným nitrobuněčnými parazity, např. mykobakteriemi) a v obraně proti nádorům (zejména vyvolanými onkogenními viry). V transplantační medicíně se buněčné složky podílejí na odvržení transplantované tkáně. Složky buněčné imunity se vyšetřují z nesrážlivé krve.

1




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist