E-kniha: Vyprávěnky o zvířátkách – František Zacharník; Petra Hauptová Řezníčková

Vyprávěnky o zvířátkách

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.cpress.cz

www.albatrosmedia.cz

František Zacharník

Vyprávěnky o zvířátkách – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2016

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.

VYPRÁV Ě NKY

O ZVÍ Ř ÁTKÁCH

Jak se k nim lidé přirovnávají

Brno

2016

OBSAH

Papoušek hrdina 6

O chytrém oslovi 15

O zatoulaném kuřeti 21

Jak straka obrala zloděje 28

O nepilné včelce Páje 35

Jak si hrála myška s kotětem 42

O černé ovečce 49

Další přirovnání 56

Schovaná se zvířátky 72

5

Když jsme byly malé, já, Eliška a moje sestřenice

Sára, vymýšlel nám děda pohádky. Byly o princeznách,

o princích i o divadle. Dokonce z nich vznikly knížky.

A také jsme chtěly, aby nám něco vymyslel i o zvířát

kách. No dobrá, řekl děda, který nám chtěl vždycky

vyhovět. Ale budou to možná spíše příběhy než po

hádky. Co byste řekly názvu vyprávěnky? Ale nejdřív

se vás musím na něco zeptat. Lidé své vlastnosti často

přirovnávají ke zvířatům. Znáte nějaká taková přirov

nání? Třeba, řekla jsem, mám hlad jako vlk. Nebo,

řekla Sára, je chytrý jako opice. No vidíte, a takových

přirovnání je moc. Věděly byste něco o papouškovi? Nic

nás nenapadlo. Víte, ptal se děda, co to znamená něco

papouškovat? No, přemýšlela jsem chvíli, to je, když

někdo něco pořád opakuje. Něco, přidala se Sára, co

už řekl někdo před ním. Správně, pochválil nás děda.

Poslechněte si příběh, který by se mohl jmenovat...

6

Jeden pán, říkejme mu třeba pan Novák, si koupil pa

pouška. Žil totiž sám v malém domku na předměstí

a plno dlouhých večerů, když přišel z práce, trávil

o samotě. To víte, že mu bylo smutno. Nebyl úplně

osamělý, to ne. Měl přátele z podniku, kde pracoval,

a občas si s nimi někam vyšel. Jednou týdně také

chodil s kamarády do místní hospůdky na kuželky

a někdy přátelé navštívili jeho. Však to nebyl žádný

škarohlíd – často v práci rozesmál kolegy novým vti

pem, kamarády u piva veselou historkou, kterou si

možná i vymyslel. Ale co naplat, pořád ještě zbývalo

plno času, který trávil ve svém útulném domku sám.

Ten si hezky opravil a zařídil. Jen mu chyběl někdo,

s kým by se tu pobavil, s kým by se zasmál. Klidně

by mi stačilo nějaké zvířátko, pomyslel si. Nejraději

by si pořídil psa nebo kočku. Jenomže docela často

musel jezdit na služební cesty, které zabraly dva i tři

dny. Tak dlouho zavřené doma bych pejska ani ko

Papoušek hrdina

7

čičku přece nenechal, dumal. A pak ho to napadlo:

papoušek, to bude ono! Když mu dám do klece dost

krmení a vody, tak ty tři dny přečká bez úhony. A vy

dal se do zverimexu.

Tam bylo, panečku, různých ptáků k vidění! Ani

je neuměl pojmenovat. Jenže on měl stejně jasno.

„Chtěl bych pěkného papouška, který se dobře na

učí mluvit!“ oznámil mladému prodavači. „Není

problém, pane! Tady na téhle stěně v těch klecích

jsou samí papoušci. Můžete si vybrat,“ řekl proda

vač. „Nechám si poradit. Který, myslíte, že se naučí

mluvit nejrychleji?“ „Řekl bych, že tadyhle žako.

Je tu jen krátce, ale už umí první slovo. Žako, na

zdar!“ zavolal na papouška. „Nazdárrr!“ ozvalo se

z klece. Panu Novákovi se na první pohled tenhle

papoušek zalíbil. „Toho beru,“ řekl. „Jen mi řekněte,

jak je starý?“ Prodavač se usmál. „Je mladý. A pro

tože se papoušci dožívají kolem osmdesáti let, tak

buďte klidný. Určitě vás přežije.“ A teď se zase roze

smál pan Novák. „To jste mě uklidnil. Tak ještě chci

pěknou klec.“ Za chvíli vybrali krásnou, velkou klec

s houpacím bidýlkem, krmítkem i pítkem. Nestálo to

právě málo, ale pan Novák šel s veselou domů, nesl

si klec s papouškem, přikrytou přehozem, a ještě si

pohvizdoval.

8

Doma postavil klec s papouškem na hezké místo, kam viděl ze své oblíbené lenošky. „Nejdřív ti musím vymyslet nějaké jméno,“ dumal. „Já jsem Pepa, ale kamarádi mi říkají Pepíku. Ty jsi papoušek, tak budeš Papík!“

„Tak Papíku, jsme doma. Nazdar!“ zavolal a čekal, jestli žako odpoví. Ten ale mlčel. Nedivte se, byl v cizím prostředí, rozčileně se jen čepýřil. „No jo, musíš si tu nejdřív zvyknout, viď, kamaráde.“ To zvykání trvalo několik dní, žako pořád mlčel. Pan Novák už byl trochu zklamaný. Jednou se ale vracel z práce, v předsíni se zouval a věšel klíče, když najednou z pokoje uslyšel: „Nazdárrr!“ Žako ho vítal! Pan Novák hned radostně také volal: „Nazdar! Nazdar!“. Otevřel klec, pohladil papouška a nechal ho proletět po pokoji. Ten si mu nakonec sedl na rameno – a byli kamarádi.

„Teď tě naučím další slova, Papíku,“ rozhodl se páníček. Když se tak může říkat majitelům psů, tak proč ne papoušků, viďte. Nejdříve ho napadlo slovo kamarád. Papoušek by to slovo určitě zvládl, vždyť je tam jeho oblíbené „rrr“. „Kamarrrád!“ Jenže pan Novák se zamyslel: musím ho ukázat přátelům, až mě zase někdy přijdou navštívit. A taky je náležitě překvapit! Trvalo to dlouho, než žaka ta správná slova naučil. Už několikrát ho přátelé navštívili, ale to schoval klec

9

s papouškem v ložnici, přikryl ji přehozem a Papík

ani nemukl. Když už si byl jistý, že papoušek umí vše,

co ho naučil, pozval zase jednou přátele na návštěvu.

Byl si jistý, že se Papík ozve, jen co někdo otevře dveře

do předsíně. „Běžte napřed, kluci, podívám se ještě

do schránky na dopisy.“ I starší pánové si říkají někdy

kluci, to asi víte. Jen kamarádi vešli, ozvalo se z obý

váku: „Nazdárrr, mizerrro. Zdrrrhej, nebo střelím!“ Přátelé se zarazili, ale za chvíli jim to došlo a začali se smát, až se za břicho popadali. „Tys nám dal,“ volali na kamaráda. „Zase tvůj další žertík. Proč jsi nám neřekl, že máš papouška?“ „To by pak nebylo žádné překvapení. Však pojďte dál a přivítejte se.“ Jen vešli, Papík volal: „Nazdárrr!“ Na ten večer všichni dlouho vzpomínali...

Domek pana Nováka si jednou vyhlédl mladý zloděj. Pozoroval zvyky majitele a zjistil, že žije sám a někdy odjíždí na služební cesty. To bude hračka, tam se podívám, až zase pojede pryč, pomyslel si. Když jednou uviděl pana Nováka, jak odchází s kufříkem, bylo mu jasné, že večer nebude v domku nikdo. V noci, když byl všude klid, vzal si své nářadí a šel na lup. Jedním z paklíčů se mu podařilo otevřít dveře a vešel do předsíně. Rozsvítil si jen baterku. Ale vtom uslyšel: „Nazdarrr, mizerrro! Zdrrrhej, nebo střelím!“ Strašně se polekal – nebyl to žádný hrdina –, otočil se, zabouchl dveře a utíkal do noci.

Když se pan Novák druhý den vrátil z cesty, podivil se, že není zamčeno. Asi jsem zapomněl, pomyslel si. „Nazdar, kamaráde!“ volal už z  předsíně. „Nazdárrr, mizerrro!“ odpověděl Papík. Protože v bytě bylo všechno v pořádku, ani ho nenapadlo, že se tu mohlo něco stát. 11

12

Netrvalo dlouho a policisté zloděje dopadli při

jiné krádeži. U výslechu se přiznal i k dalším. Do

konce řekl, jak se vloupal k panu Novákovi. Ten ho

prý ale zahnal a chtěl ho i zastřelit! Policisté po

zvali tedy pana Nováka. „Minulý měsíc, třináctého

v úterý, vás chtěl vykrást zloděj a vy jste mu vyhro

žoval zastřelením,“ řekl přísně policista. „Vy snad

máte nějakou střelnou zbraň? A máte i zbrojní pas?“

„To tedy nemám. A ten den jsem byl na druhém konci

republiky na služební cestě. To vám lehce dokážu.“

„A bydlí s vámi ještě někdo?“ pokračoval druhý vy

šetřovatel. „Ne. Totiž vlastně...,“ nedořekl pan Novák

a začal se hrozitánsky smát. Nebyl k utišení. „Pane Nováku,“ káral ho policista, „tady jste u výslechu, ne na zábavném pořadu!“ „Promiňte, pánové. Hned vše vysvětlím. Ale nejlépe a nejrychleji by to bylo u mne doma.“ „Stejně jsme se k vám chtěli podívat na zámek. Tak pojeďme.“

Jen vstoupili do předsíně, ozvalo se: „Nazdárrr, mizerrro! Zdrrrhej, nebo střelím!“ Jeden z policistů málem sahal po své zbrani, ale okamžitě oba hned pochopili, o co jde. A tentokrát se dali do smíchu oni. „Takže zloděje zahnal zřejmě váš papoušek.“ „Už to tak bude. Pojďte se na něho podívat. Papíku, pozdrav pány. Ale jenom nazdar!“ Žako řekl způsobně: „Nazdarrr...“

Policisté odešli. Jen upozornili pana Nováka, aby si opatřil lepší zámek. Ten pustil Papíka, který se několikrát prolétl po pokoji a pak si mu sedl na rameno. „Jsi hrdina a  můj nejlepší kamarád!“ Když uslyšel tuhle pochvalu, řekl najednou papoušek, který už to slovo slyšel mockrát: „Kamarrrád!“

K o n e c

14

Tak jestlipak znáte ještě nějaká další zvířecí při

rovnání? ptal se děda. Já znám, hlásila jsem se jako

ve škole, třeba bil se jako lev. Tak tomu snad rozumí každý – někdo udatně hájí něco, bojuje za něco a ne

musí zrovna používat pěsti. Já znám třeba úsloví pyšný

jako páv, přidala se Sára. To se asi říká proto, že páv,

třeba u nás v ZOO, předvádí svůj vějíř krásného peří

všem okolo. Správně, řekl děda. Tvrdohlavý jako me

zek. Už jste to někdy slyšely? To je, když někdo urputně

trvá na svém, i když to nemusí být pravda. A znáte něco

o jeho příbuzném, o oslovi? Asi jen to, že je také ně

kdy tvrdohlavý, jako ten mezek. Nebo se někdo hloupý

přirovnává k oslovi. Říká se hloupý osel. Maminka mi

někdy říkala ty oslíku, vzpomněla jsem si. A já vám něco povím, řekl děda, co se ovšem bude jmenovat...

15

Oslů – těch čtyřnohých – u nás už uvidíme málo. Nej

spíš jen v ZOO. Ale jsou země, kde osel patří stále

i mezi dopravní prostředky. Nevěříte? Tak se podí

vejme třeba od nás na jih, do Řecka. Je to krásná země,

obklopená mořem a spoustou ostrovů. Na jednom

z nich žil starý pán Stavros. Od moře hned stoupají

do nitra ostrova hory a kousek pod nimi bydlel. Měl

ovocnou zahradu a  obdělával i  pole, kde pěstoval

zeleninu. Rajčata, papriky, okurky, v sadu dozrávaly

meruňky, později třeba fíky a olivy. Vždycky v sobotu

vozil svou úrodu dolů, do městečka u moře, kde se

konal trh. Tam prodával, co dovezl, aby měl na živo

bytí. A jak to své zboží dovážel? No měl přece svého

osla Bipa! Toho zapřáhl do malého vozíku a jeli. Ně

kdy, bylo-li úrody míň, mu dal na hřbet jen dva velké

koše. Osel, ač se to nezdá, má sílu a vytrvalost. Klidně

si na něho mohl i sednout jako na koně. Ale Stavros

šel pěkně vedle osla. Vydali se úzkou cestičkou, která

O chytrém oslovi

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné

verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.