načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Výměna - Jana Javorská

Výměna

Elektronická kniha: Výměna
Autor:

Napadlo vás někdy, jaké by to bylo, zkusit si na vlastní kůži život někoho jiného? Nina a Dita jsou jednovaječná dvojčata, která se rozkmotřila po smrti jejich matky poté, co zemřela ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  89
+
-
3
bo za nákup

hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8% 70%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » E-knihy jedou
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 120
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-751-2014-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Napadlo vás někdy, jaké by to bylo, zkusit si na vlastní kůži život někoho jiného? Nina a Dita jsou jednovaječná dvojčata, která se rozkmotřila po smrti jejich matky poté, co zemřela na rakovinu. Od té doby si každá žila svůj vlastní život, aniž by se starala o život té druhé. Nekomunikovaly, nepsaly si a nescházely se ani o Vánocích. Jednoho dne je svede dohromady náhoda a ony zjistí, jak odlišné životy vedly. A tak Ninu napadne myšlenka, co kdyby si zkusily výměnu rolí, jako to dělávaly ve škole. A brzy svůj záměr uskuteční. Jenže nikdo nepočítal s tím, že se jim to trochu zašmodrchá v momentě, kdy do hry vstoupí láska.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1


2

Jana Javorská

VÝMĚNA


3

Copyright:

Autorka: Jana Javorská

Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou

2014

ISBN:

978-80-7512-012-0 (ePub)

978-80-7512-013-7 (mobipocket)

978-80-7512-014-4 (pdf)


4

KAPITOLA 1.

Nina se probudila do slunečného rána, ale raději by dneska oči ani neotvírala.

„Ještě že je sobota.“ Pomyslela si.

Vzpomínky na včerejší noc se jí ztrácely v mlhách.

„Sakra, musím už přestat s tím chlastem.“ Protřela si oči a hrabala se z postele,

aby našla nějakou pilulku, která by zastavila ten rachot tisíců kováříčků

tepajících v její hlavě naráz.

Pak se podívala na postavu spící vedle sebe a proklela se. Jak to, že to zase

udělala, když si už minule přísahala, že to bylo naposledy. Matně si

vzpomínala, kde k tomu klukovi vlastně přišla. Dnes ale rozhodně nemá

náladu na jakékoli vysvětlování nebo snad nadějné sliby.

Neomaleně s dotyčným zatřásla, aby ho co nejrychleji dostala ze své postele a

zároveň z bytu.

„Vstávej, dělej! Za chvilku přijde manžel!“ Kluk něco rozespale zamumlal.

„Tak dělej ksakru!“ Popohnala ho.

Kluk se konečně posadil a začal si pomalu navlékat oblečení.

Zabralo to. Ačkoli byla Nina svobodná, vždycky to ráno používala, aby se

vyhnula nechtěným ranním konverzacím po probdělé noci. Mohla se pak

v klidu vrátit do postele, aniž by po ní někdo něco chtěl.

Kdyby si dělala na nohách postele zářezy, s kolika mužskými už spala, určitě

by už měla všechny nohy postele ohlodané jako od bobra. Ve svých 33 letech

byla stále svobodná a nehodlala na tom nic měnit. Dokonce neměla ani žádnou

vážnou známost, jen spoustu těch nevážných. Snad jen Igor, automechanik, byl

její věrný pejsek, který přiběhl pokaždé, když zapískala. Držela si ho patřičně

od těla jako správná mrcha, aby si mohla žít svým vlastním způsobem života a

nemusela se nikomu přizpůsobovat.

Dávno už jí navrhoval, že si ji vezme, ale ona se mu pokaždé jen vysmála. Vždy

mu řekla, že jakmile dostane chuť prát nějakému chlapovi slipy a ponožky, tak

mu dá zaručeně vědět jako prvnímu. Samozřejmě věděla, že se to jen tak

honem nestane, pokud vůbec někdy.

Jakmile se za mladíkem zaklaply dveře, pospíchala na záchod. Pak našla

v lékárničce poslední ze dvou prášků na bolest hlavy a řádně ho zapila

studenou vodou. Chvilku váhala, zda polknout oba najednou, ale pro jistotu si

nechala jeden zbývající na horší časy.


5

Rychle hupsla zpátky do postele a okamžitě znovu usnula. Když se konečně

probudila, hlava už jí nebolela a mohla v klidu vylézt z postele a udělat si kafe.

Poté si ho odnesla na balkon svého dvoupokojového bytu, zapálila si cigaretu a

v klidu si vychutnávala pocit svobody a volnosti.

Tohle byla chvíle, kterou jí všechny kolegyně v práci záviděly. Ona jediná byla

dosud v kanceláři svobodná a bez jakýchkoli závazků. Práce účetní ji sice moc

nebavila, ale naštěstí byla dobře placená, takže si mohla dovolit platit nájem a

ještě jí i sem tam zbylo na nějaký ten značkový skvost v obuvi, na což byla

ulítlá.

Její botník čítal neskutečný počet párů bot, které ani nenosila nebo je měla na

nohou jen jednou. Každý, kdo tu její sbírku kdy viděl, žasl nad její mánií.

Kamarádka Dana tolikrát žebrala, aby si mohla některé půjčit, ale Nina byla

neoblomná.

Sice měly obě stejnou velikost nejen nohou, ale i šatníku a mohly si vyměňovat

svršky dle potřeby, tak na boty si Nina nikdy nenechala sáhnout. Byly její

pýchou a radostí.

Najednou ji napadla myšlenka, jak konečně zabránit těm věčným alkoholovým

dýchánkům a situacím, se kterými se rozhodně nemohla nikde chlubit. Co

kdyby se opravdu už konečně vdala? Jenže kde hledat toho pravého? Přeci

nepřistoupí na Igorovi návrhy a neudělá tu blbost, že se uváže do trvalého

svazku jen proto, aby sama sobě zabránila dělat spoustu dalších přehmatů?

Rychle tuto myšlenku opět vypudila z mysli. Ještě nenastal ten pravý čas.

Navíc by po ní určitě Igor chtěl nějakého pokračovatele rodu, což by

neodmyslitelně znamenalo konec udržované figury. Žádná posilovna, spinning,

či kolečkové brusle by už nenaplňovaly její život adrenalinem. Takže nuda.

Kdepak, rodičovství a manželství musí ještě nějaký ten pátek zaručeně počkat.

Navíc při posledním potratu jí doktor sdělil, že možná se už dětí ani nedočká,

nebude-li tenhle poslední. Možná, kdyby tolik nepila, neselhávala by její

antikoncepce.

Dokouřila, dopila kafe a spěchala do sprchy. Nejprve si zajde nakoupit a pak se

teprve uvidí, co s načatým večerem.

Když nandávala zboží zpět do košíku u pokladny, zazvonil jí v kabelce telefon.

Nejprve ho ignorovala, věděla, že pokud je to v tuto víkendovou hodinu něco

důležitého, dotyčný se ozve znovu.

Další zvonění se ozvalo, když vyjížděla z parkoviště u supermarketu. Zastavila

tedy na kraji výjezdu a vyhrabala telefon ve změti obsahu kabelky. V seznamu

zmeškaných hovorů objevila Igorovo číslo. Chvilku váhala, zda se mu má ozvat,

ale nakonec si uvědomila, že nemá na večer žádný program a rozhodně se jí

nechce zůstávat večer doma samotné.


6

Alespoň si u něho napraví reputaci. Její autíčko musí příští měsíc na

technickou prohlídku a tak je nejvyšší čas, udobřit si Igora. Vytočila tedy jeho

číslo a trpělivě poslouchala, jak telefon vyzvání.

„Ahoj zlatíčko, vidím, že jsi po mně zatoužil, co se děje?“

„Ahoj pusinko, nechceš si dneska zajít do kina nebo na večeři? Mám volný

víkend.“

„A co bys řekl tomu, kdybych se pokusila spáchat večeři sama? Nějak se mi

dneska nikam nechce. Právě jsem nakoupila.“

„No když myslíš. Doufám jen, že to zase nebude něco extra zdravého, typu

brokolice a podobně. Víš dobře, že na tom si já zrovna moc nepochutnám.“

„No dobrá. Takže zase špagety.“ Povzdechla si Nina nad jeho chutěmi.

„A nemohla by ses pokusit třeba o čínu?“ Žadonil Igor ve snaze ukořistit

k večeři alespoň nějaké maso.

„Pokusit se můžu, ale výsledek nezaručuju.“

„Tak já přinesu raději dvě láhve vína, aby se nám případně spravila chuť.“

„A co kdybys to rovnou uvařil sám, když mi tolik věříš?“

„Já to tušil hned od začátku, že to nebude jen tak. Fakt nechceš jít raději do

restaurace?“

„Buď riskneš moji čínu, nebo si vař sám.“ Rozhodla rázně a nebylo pochyb, že o

tom více nehodlá diskutovat. Na to už ji Igor moc dobře znal a věděl, jak je

paličatá.

„OK, v šest jsem u tebe hladovej jako vlk.“

„No jestli máš tak velké oči, tak si dej raději po cestě nějakou rychlovku.“

„Ta bude po večeři.“

„Na rychlovky ti kašlu, to sem raději ani nejezdi.“

„To byl joke, dyť víš, že já to přeci ani odfláknout neumím.“

„To bych ti, chlapečku, ani neradila. A přines portský, mám na něj chuť.“

Bez rozloučení zavěsila. Byla zvyklá chlapům rozkazovat a nikdy neuznávala

kompromisy. Buď bude po jejím, nebo šmytec. Tento způsob života jí vyloženě

vyhovoval. Nerada s někým diskutovala. Díky svým krásným dlouhým hnědým

vlasům, modrým očím a dobře udržované postavě si stále ještě mohla

nevybíravě diktovat podmínky. Byla sebevědomá a věděla, jak moc tím chlapy

dráždí.

Mohla si dovolit módní výstřelky, které by jen tak nějaké ženě neslušely. I když

na ramínku vypadaly mnohdy příšerně, Nina v nich byla vždy za modelku.

Každý kus oblečení uměla dokonale sladit a přizdobit nějakým osobitým

doplňkem, takže se za ní na ulici otáčeli nejen muži, ale mnohdy i ženy.

Na obdivné pohledy byla zvyklá, ale její kamarádky s ní nerady chodily na

párty, protože věděly, že vždy bude středem pozornosti jen a jen ona. Nejen že

byla velmi pohledná, ale byla i chytrá. Tak nějak se v ní skloubily přirozená

krása a selský rozum.

Jediná Dana se s její konkurencí uměla vždy vyrovnat po svém. Takže když

spolu vyrazily do nočních ulic, byly nebezpečný pár. Dana sice nebyla taková

krasavice jako Nina, ale měla šarm a dokázala oslnit jinak. Nosila ježatý účes

ostřihaný vždy na co nejkratší délku, takže měla až klukovský výraz, ale


7

postavu měla rovněž dokonalou, možná dokonce o malinko zaoblenější než

Nina.

Byly nerozlučné přítelkyně. Ovšem Dana už byla rozvedená a měla pětiletou

holčičku, o kterou se jí pomáhala starat její matka. Pracovala ve stejné firmě

jako Nina.

Dělala sekretářku nejnepříjemnějšímu šéfovi, jaký se ve firmě vyskytoval.

Jakmile už byla se silami v koncích, chodila si postěžovat Nině a ta na jejího

šéfa platila. Mohla mu dokonce beztrestně vynadat a vždy jí všechno prošlo.

Měl pro ni slabost a stále si na ni dělal zálusk. Nina dokázala být i koketa a tak

ho měla obtočeného kolem prstu.

Již od malička dokázala svým šarmem získat všechno, na co jen pomyslela. Její

sestra Dita, jednovaječné dvojče, jí byla sice podobná k nerozeznání, ale ať

dělala, co dělala, nikdy nedokázala tak manipulovat s lidmi, jako Nina. Dokonce

v pubertě, když se Ditě líbil nějaký kluk a chtěla s ním chodit, posílala na rande

nejprve sestru, aby jí ho oťukala a připravila jí půdu. Vycházelo jim to

dokonale a nikdo nikdy neodhalil jejich záměnu.

Nejlépe to fungovalo při vyučování. Když některá dostala špatnou známku

z určitého předmětu, tak se druhý den za ni přihlásila na opravu sestra, která

daný předmět zvládala lépe a obě tak měly vždy na vysvědčení většinou samé

jedničky.

Jediný člověk, který je bezpečně rozeznal vždy a za jakékoli situace, byla jejich

matka. S otcem to dokázaly občas skoulet tak dokonale, že pořádně nevěděl,

která je která.

Praktikovaly by to snad dodnes, kdyby se ošklivě nerozhádaly při maminčině

pohřbu před několika lety. Od té doby si šla každá svou cestou a netušila, jak

se daří té druhé. Otec zůstal bydlet sám v domku nedaleko Plzně a Nina se

vydala za prací do Prahy. Ačkoli se je snažil párkrát dát znovu dohromady,

přesto jeho snažení vždy na něčem ztroskotalo.

A tak Nina neměla sebemenší tušení o tom, že se její sestra vdala a žije

poklidným životem spokojené manželky se dvěma malými dětmi v rodinném

domečku na druhém konci republiky v městečku Kaplice.

Dita měla hodného manžela, který jezdil s náklaďákem a jako tirák trávil

většinu času v zahraničí. Domů se vracel jen na víkendy a to se sotva stačil

rozkoukat, trošku si odpočinout a už zase upaloval vydělávat peníze. Jelikož

spláceli hypotéku, tak si Dita nemohla moc stěžovat na to, že je její manžel

věčně pryč, protože jinde by tolik peněz sotva vydělal. Navíc byla na mateřské

dovolené a občas si zaskakovala přivydělat na svoje bývalé pracoviště do

nedaleké restaurace, kde pracovala před mateřskou dovolenou jako provozní.

Teď ovšem chodila brigádně pomáhat v kuchyni nebo umývat nádobí, když se

v restauraci pořádaly nějaké zvláštní akce a přišlo více lidí než obvykle.


8

Měla plné ruce práce, aby vše v pohodě zvládala bez pomoci manžela. Malý

pětiletý Adámek půjde příští rok do školy a tříletá Hanička nastoupila letos do

školky na zkoušku na pár dní v měsíci. Až to bude na celou dobu, pak se snad

bude moci Dita vrátit do zaměstnání. Už se moc těšila zpátky mezi lidi. Pátým

rokem na mateřské už měla pocit, že začíná pomalu degenerovat. Kdyby ji

občas nenavštívila kamarádka Šárka a nezpestřila jí všední den mezi úklidem,

vařením, žehlením a hraním s dětmi, určitě by se z toho už zbláznila.

Každý pátek se tolik těšila, až se manžel Béďa vrátí z cest a bude si chviličku

hrát s dětmi, aby si ona mohla alespoň na chvilku odpočinout od jejich

věčného štěbetání a hašteření. Ale namísto odpočinku se stejně věnovala

Béďovi. Vyndala mu z tašky špinavé prádlo a hned ho naházela do pračky,

sbalila mu ihned čisté, aby na nic nezapomněla.

Béďa vyžadoval alespoň jeden den víkendu na odpočinek. A jelikož se na

cestách moc kvalitně nestravoval, tak mu chystala vždy poctivou domácí

stravu. Což obnášelo v pátek nakoupit vše potřebné a začít péct, pak uvařit

teplou večeři a vymyslet něco na víkend. Nedej bože, aby bylo potřeba doma

něco opravit nebo zařídit. A tak si z plánovaného odpočinku užila sotva

chviličku, kdy děti obletovaly tatínka a nedopřály mu ani chvilku odpočinku.

V neděli ještě dobalit zbývající věci, zásoby jídla na celý týden a ještě honem

něco upéct na cestu. A jak se na víkend vždy těšila, tak byla ráda, že už skončil.


9

KAPITOLA 2.

Nina nesnášela vaření, protože jí to nikdy moc nešlo a nebavilo ji to. Ale

tentokrát se rozhodla udělat výjimku.

„Na špagetách není co zkazit.“ Řekla si a dala se do vaření. Měla natrénováno

několik receptů, když vyloženě potřebovala někoho oslnit. Což se ale zase tak

často nedělo.

Igor už byl zvyklý na její kuchařské umění, a když bylo nejhůř, přiložil ruku

k dílu a omáčku dokořenil po svém. Každému jinému by to okamžitě hodila na

hlavu a nedělala si s tím žádné starosti, ale pro Igora měla přeci jen slabost. Za

odměnu mu pak milostivě dovolila, aby jí opravil vypínač v koupelně nebo

vyměnil žárovku v lampě.

Přestože byla na ženu celkem manuelně zručná i v technických věcech, ráda ze

sebe nechala dělat blondýnu a veškeré opravy v bytě a na autě zadávala

některému kamarádovi, který byl zrovna po ruce. Stačil jediný úsměv a psí oči

a dotyčný okamžitě naklusal a vše opravil na vlastní náklady.

Nina dochutila omáčku, připravila salát a čekala, až Igor zazvoní. Jakmile slila

špagety, ozval se zvonek u dveří. Sotva otevřela, strčil Igor do dveří nejprve

dvě láhve portského vína a pak si teprve dovolil vstoupit.

„No proto!“ Řekla místo poděkování a hned od něho přebírala láhve.

„Jdeš právě včas.“ Odložila láhve na kuchyňskou linku a začala nandávat

špagety na připravené talíře.

„Otevři to víno, zatím.“ Diktovala a vršila omáčku s masem na špagety.

Igor postavil skleničky s vínem na stůl a posadil se.

„Tak dobrou chuť.“ Popřála mu Nina a pustila se do svojí porce.

„Neměla být čína?“ Dovolil si zaprotestovat, ale Nina ho hned zpražila

podhledem.

„S tím je moc práce. Jez a nemel.“

„Zítra jedu na jih, nechceš jet se mnou?“ Prohodil jen tak a čekal na její reakce.

„To víš, kodrcat se v autě dvě hodiny po dálnici, to se mi opravdu nechce.“

„Jedu na motorce.“

„No a?“

„No že bys mohla jet se mnou. Nepojedu po dálnici, neboj. A myslím, že by se ti

to třeba mohlo líbit. Uděláme si skvělý výlet. Můžeme se někde zastavit na

dobrý oběd.“

„Nemám na to vybavení.“

„Něco ti seženu.“

„Jo, něco po starším bráchovi, to znám.“


10

„Nešil. Helmu mám náhradní, páteřák mi půjčí kámoš a ten zbytek už nějak

vymyslíme.“

„To chci vidět jak.“

„Úplně normálně. Koženou bundu máš, pevné boty taky, rukavice půjčím.“

„Když já nevím.“

„Hele když se ti tam bude líbit, můžeme tam přespat a ráno domů, aby toho na

tebe teda nebylo tolik, když nejsi zvyklá. Ale já myslím, že to v pohodě dáme.“

„Tak jo. Ukecal jsi mě. Nemám na neděli nic lepšího. Mohl by to být fajn výlet.

Ale pojedeš se mnou jako člověk, jasný?!“

„Neboj, však mě znáš.“

„No právě. Když jsem tě viděla minule, letěl jsi jako magor.“

„Ninuško slibuju, že s tebou pojedu jako s vlastní.“

„Běda tobě!“

„Bude to super, už se těším.“

„Kam vlastně pojedeme?“

„Do Kaplic, za kámošem. Koupil nějakou káru a chce, abych mu ji skouknul,

jestli je to dobrej kup.“

„A co tam budu dělat já?“

„Hele, zlato, chvilku to vydržíš. Dáme kafe, pokecáme a pak to můžeme vzít

třeba až do Rakous. Tam jsou skvělý silnice. Jo a teď mě něco napadlo. Byla jsi

někdy na Orlím hnízdě?“

„Co to plácáš? Jaký orlí hnízdo, co bych tam asi tak dělala?“

„Myslím Hitlerovo Orlí hnízdo. Úkryt za druhé světové války. Tam je to super.

Je to vysoko v horách, a když se dostaneš až k němu, tak se jede ještě

obrovským výtahem ve skále až na vrchol. Je tam restaurace. Dáme si tam něco

dobrého. Co ty na to?“

„Zní to docela lákavě. Tak to beru.“

„To jsem moc rád. Bude to paráda.“

„Musím zavolat šéfovi a vzít si volno. Stejně ho tam mám ještě plno

nevybranýho od poslední uzávěrky.“

Ráno Ninu probudil šramot v koupelně. Podívala se na budík a zjistila, že je

sedm hodin. Igorova strana postele byla prázdná a on se zrovna sprchoval.

Otočila se na druhý bok a chystala se opět usnout. Ještě ani nezamhouřila oči a

už tu byl Igor ve veselé náladě a tahal jí deku.

„Vstávej, ospalče, jede se na výlet.“

„Mně se nikam nechce.“

„Včera jsi mi to slíbila.“

„Ach, jo. Proč já? Vždyť už jdu.“ Štrachala se pomalu z postele.

„Na stole máš snídani, za chvilku jsem zpátky, tak ať nemusím dlouho čekat.

Znáš se.“

„No jo, porád.“

„Koukej vstávat, ale opravdu.“ Křiknul ještě ode dveří a zmizel.

Nina se pomalu loudala do koupelny. Vyčítala si, že kdyby mu nic neslibovala,

mohla vesele prolenošit klidně celý den v posteli. Ovšem takový výlet může

být celkem zábava a třeba jí v Rakousku někde zastaví, aby si mohla koupit


11

něco na sebe, nebo v bezcelní zóně nakoupí lacino parfémy. Začínala se

pomalu těšit.

Sotva se stihla nasnídat a už dole zvonil Igor. Rychle naházela připravené věci

do batohu a pospíchala za ním.

Igor jí podával helmu a připínal jí chránič páteře. Sám už bez něj nikam

nejezdil, poté co se mu povedlo položit motorku, když mu nějaký důchodce

nedal přednost na křižovatce a on mu přeletěl přes kapotu. Byl tehdy naštěstí

jen lehce otřesený, protože zrovna nejel rychle. Ale být to ve větší rychlosti,

mohlo to dopadnout mnohem hůř.

Jeden z jeho kamarádů jezdil bez chráničů a stálo ho to život. Proto když

jednou zapomněl doma chránič páteře a dojel natankovat, musel se hned pro

něj vrátit, protože si připadal jako nahý. Naštěstí byl v tomhle neoblomný, a

když někoho vezl, tak jedině pořádně vybaveného.

Igor konečně zabočil na benzinku. Nina rychle sundala rukavice a helmu a

pelášila na záchod.

„Neměla jsem vypít ráno tolik kafe.“ Houkla na Igora a zmizela za dveřmi

s nápisem WC. Igor zatím v klidu natankoval a odtlačil motorku stranou od

stojanu, aby si ještě mohli chvilku posedět a něco zakousnout a zakouřit si.

„Chceš kafe?“ Zeptal se jí Igor, když vyšla ze dveří a on zrovna zaplatil benzín.

„Jo, potřebuju cigáro. Jsem nějaká rozlámaná.“

„Chceš i něco k tomu? Oplatku nebo sendvič?“

„Hlad zatím nemám, jen si potřebuju srovnat záda támhle na lavičce.“

Igor natočil v automatu dvě kávy a odnesl je k venkovnímu posezení.

„Tak co, jak se ti to líbí?“

„No zatím žádnej zázrak. Už nevím, jak bych si sedla.“

„Přestaň fňukat a kochej se. Copak necítíš tu vůni lesa, rybník ...? V autě to tak

neprožiješ.“

„Myslíš tu močůvku, co jsem se jí dusila asi deset kilometrů? No to fakt jen tak

v autě nezažiju.“

„Pesimisto.“

„Jakýpak pesimista? Když tak realista.“

„Doufám, že nebudeš kňučet celou cestu.“

„Když mi příště zastavíš dřív, tak ne.“

„Neboj, už tam brzy budeme. Skočíme si někam do hospody na oběd a pak se

stavím na chvilku u kámoše a najdeme si nocleh. Znám tam jeden skvělý

penzion, kde můžu zaparkovat motorku do dvora.“

„Už jsem se lekla, že budeš chtít přespat u něho. Víš jak je to u mě s tím

vstáváním. Když už mám volno, tak si hodlám přispat. S tím teda počítej.“

„Já vím, tady nám ta hodná paní majitelka udělá i snídani, až vstaneme. Už mě

zná. Občas jsme tam s klukama přespali, když jsme jeli Rakousko.“

„No hurá. Tak jedeme, začínám mít hlad na pořádnej kus masa.“

Jakmile dorazili do Kaplic, zajel nejprve Igor zjistit, zda je v penzionu volno,

aby si tam mohli odložit věci, převléci se a přezout do něčeho pohodlnějšího.


12

Bylo už celkem teplo, přestože byl konec dubna, ale pohybovat se po městě

celý den v kožených bundách bylo celkem náročné.

Penzion byl sice plný, ale když paní majitelka viděla Igora, dala mu klíče od

posledního pokoje, který měla vždy přichystaný pro vnoučata, kdyby přijela na

návštěvu. Obvykle tento pokoj nepronajímala, jen opravdu ve zvláštních

příležitostech.

Když Igor zaparkoval motorku a ubytovali se, vyrazili převlečeni na oběd do

nedaleké restaurace. Po cestě měli žízeň a Igor se těšil, že si dá konečně pivo,

když už dneska nikam nepojedou. Potom zavolal kamarádovi a domluvil se

s ním, že ho tak za hodinu navštíví. Nina z toho nebyla příliš nadšená a tak

navrhla Igorovi, aby tam šel sám, že si mají spolu co povídat a ona by tam

stejně jen seděla. Raději si zajde do města a pak bude lenošit v penzionu u

bazénu.

Poté, co Igor odešel za kamarádem, vydala se Nina na prohlídku města. Pomalu

obcházela náměstí kolem dokola a prohlížela si výlohy obchodů. Pak si koupila

točenou zmrzlinu a sedla si na nedalekou lavičku a pozorovala dění kolem.

Sluníčko příjemně hřálo a tak nastavila svoji pokožku slunečním paprskům.

„Adame, Haničko!“ Ozvalo se za ní znenadání a dvě děti honící se kolem laviček

zastavily přímo před ní a čekaly, až je jejich matka dojde. Děvčátko, zřejmě o

několik let mladší než jeho bratr, vylezlo na lavičku vedle Niny a posadilo se.

Zkoumavě si Ninu prohlíželo. Za chvilku se před ni postavil i chlapec, ukázal na

ni prstem a zavolal na svoji matku:

„Mamííí, ta paní vypadá jako ty!“

Nina se otočila směrem, kterým chlapec volal matku a krve by se v ní

nedořezal. Několik kroků od ní stála její sestra Dita a zírala na ni s otevřenou

pusou. Nina se vzpamatovala jako první.

„Panebože, ségra, co tady děláš?“

„Já? Já tady bydlím, ale co tady děláš ty?“

Najednou byly všechny šarvátky zapomenuty a sestry si padly do náručí.

Obě děti jen zvědavě přihlížely a čekaly, co se bude dít.

„Zlatíčka, tak tohle je vaše teta Nina, pojďte se jí ukázat.“

Adámek vykročil nebojácně první a za ním se schovávala za zády Hanička.

„Tak podejte tetě ruku.“

Nina chytila obě děti za ruce. „Máš krásný děti, po mamince.“ Usmála se na ně a

mrkla na Ditu. „Nebojte se, já jsem vaše teta.“

„Já se nebojím.“ Špitl Adámek, ale Hanička stále mlčela a bylo na ní vidět, že se

stydí.

„Nechceš zajít někam na kafe?“ Zeptala se Dita a už pomalu všichni kráčeli

k nejbližší kavárně.

Sotva si objednaly kávu a už se jedna přes druhou snažily vypovědět, jak se

jejich život odvíjel celou tu dobu, co se neviděly. Když si po několika hodinách

pověděly to nejdůležitější, slíbily si, že se určitě uvidí, až se bude Nina vracet

s Igorem zpátky z Rakouska. Sice měli s Igorem původně jiné plány, ale určitě

jí bránit nebude.


13

Když se Igor vrátil do penzionu, Nina ležela v posteli a dívala se na televizi.

Všimla si, že Igorovi trochu svítí oči. Sotva promluvil, bylo jisté, že

s kamarádem nasávali.

„Alespoň brzy usne a nechá mě pro dnešek v klidu vyspat.“ Pomyslela si.

„Jak ses měla a co jsi dělala celé odpoledne?“

„Bylo to moc fajn. Nevěřil bys, koho jsem tu potkala.“

„Tady? V Kaplicích? To vážně netuším.“

„Mojí ségru.“

„Cože? Ty máš ségru? Nikdy jsi o ní nemluvila, myslel jsem, že nemáš žádné

sourozence.“

„Nějakej čas jsme se neviděly.“

„Aha. Co tu dělala?“

„Bydlí tady. Hele Igorku, vadilo by moc, kdybychom trochu změnili plány a

vraceli se zpátky zase přes Kaplice? Slíbila jsem jí, že se ještě uvidíme, až

pojedeme zpátky.“

„No mně je to celkem jedno, kudy jedeme. Jak chceš.“

„Super. Tak já jí ještě zavolám. Zatím si dej sprchu a běž si lehnout.“

Igor se osprchoval a sotva zalehl, tak usnul. Přesně tak, jak Nina předpověděla.


14

KAPITOLA 3.

Cesta malebnými alpskými údolími byla úchvatná. Jakmile je uvítala cedule

s nápisem Berchtesgaden, věděli, že jsou téměř u cíle. Teď už jen najít

správnou odbočku a zaparkovat motorku na parkovišti nedaleko stanoviště

autobusů, které převáží turisty nahoru na vrchol zvaný Orlí hnízdo, neboli

Kehlsteinhaus. Bylo postaveno v roce 1937 na počest Hitlerových 50.

narozenin.

Zakoupili si jízdenky a počkali, až budou vyzváni k nastoupení do autobusu.

Uvelebili se na zadní sedačky, a když se autobus rozjel do kopce, zazněl

z reproduktorů hlas průvodkyně, která líčila historii Orlího hnízda. Během

čtvrt hodiny vystoupali o 700 m výš. Silnice byla vytesána do skály a místa na

ní bylo sotva tak pro jeden autobus.

Když se potkávali s dalším jedoucím se shora, museli počkat na odpočívadle,

aby se vyhnuli a cesta mohla pokračovat. Nina litovala, že se posadila

k okénku. Když se podívala dolů, viděla pod sebou skalnatý sráz posetý lesem.

Nebyl to pro ni zrovna dvakrát příjemný pohled. Modlila se, aby už byli

nahoře. Zrovna, když si představovala, co by se všechno mohlo stát, uklidnil ji

hlas v reproduktoru, který právě popisoval speciální zabezpečení podvozku

autobusu dalším brzdným systémem.

To už naštěstí přijížděli na parkoviště pod vrcholem.

Zde si museli objednat místenky na zpáteční cestu a pak pokračovali dlouhým

tunelem vysekaným ve skále, vyloženým mramorem. Jakmile došli nakonec,

luxusní dobový výtah je vyvezl dalších 124m. Právě se ocitli na vrcholu 1834

m nad mořem.

Měli štěstí, počasí jim přálo, slunce svítilo a všude kolem dokola byl nádherný

výhled. Pod nimi se rozléhalo modravé jezero Königsee, kdysi dávno

vytvořené ledovcem a sluneční paprsky oslňovaly okolí tisíci drobounkých

záblesků. Hornatá krajina kolem jim nabízela pohled daleko široko, a ačkoli tu

bylo mnohem chladněji než dole, slunce jim zahřívalo obnažené paže. Pomalu

si prohlédli celou budovu. Nina byla trochu zklamaná, neboť očekávala nějaké

dobové vybavení a namísto toho, zde bylo jen několik fotek pro představu, jak

to zde vypadalo za vlády fašismu.

Jakmile se ocitli venku z budovy, vydali se na přilehlý vršek, kde stál velký kříž.

Udělali si několik fotek a spěchali se posadit do venkovní restaurace a

objednat si něco k jídlu.

Vychutnávali si místní kuchařské umění a pozorovali při tom okolí. Několik

drzých vran, zřejmě zvyklých na přítomnost lidí, se jim snažilo ukrást z talíře


15

kousek dobroty. Nina dojedla svoji bavorskou roládu s bramborovou kaší a

kousek masa nechala odložený na talíři. Vrána okamžitě využila situace,

sezobla maso a vítězoslavně odlétala opodál, aby si v klidu pochutnala na svém

úlovku. Sotva dojedli, byl nejvyšší čas nasednout do posledního autobusu a

vydat se cestou zpátky.

Ještě naposledy se rozhlédli po okolí a počasí se pomalu začínalo kazit.

Odkudsi přiběhl obrovský mrak a mlha zahalila severní část hor. Nina se už

začala těšit do autobusu, protože se do ní dala zima. Naštěstí dole bylo ještě

dost teplo, aby v pohodě dojeli do nejbližšího volného penzionu a ubytovali se.

Na zpáteční cestě se Nina zastavila u sestry, jak slíbila. Jak manžel Bedřich tak

Igor, byli podobností obou sester značně zaskočeni. Nebýt rozlišného oblečení

ani by je od sebe nerozeznali.

„Teda potkat tě někde samotnou, tak tě táhnu domů, jako svoji manželku.“

Kroutil hlavou nevěřícně Bedřich.

„Kdybych vás minule potkal ve městě, tak dám Béďovi přes hubu, že mi dělá

do holky.“ Usmíval se Igor.

„To bys tomu dal.“ Smála se Dita.

Obě děti už se bez ostychu přitočily k tetě Nině a celou dobu se ji snažily

zatáhnout do svých her, takže většinu času trávila s nimi na zemi na koberci a

stavěla hrady z kostek a hrála si se stavebnicí.

Dita se snažila svoje děti mírnit, ale Nina byla jejich pozorností nadšená a měla

z toho velkou radost. Najednou zjistila, že by se už také ráda usadila a založila

si rodinu. Jenže pořád netušila, zda je právě Igor tím pravým, se kterým by

chtěla prožít zbytek života. To už ale Dita neudržela svoji zvědavost na uzdě a

zeptala se na plnou pusu:

„A co vy dva? Chystáte se na manželství?“

Nina na sestru vytřeštila oči. Ale Igor okamžitě odpověděl místo ní.

„My hrajeme takovou hru, já ji pravidelně žádám o ruku a ona dělá mrtvýho

brouka. Je tak trošku sadista, asi jí dělá dobře, když mě tím tolik trápí.“

Nina jen zakroutila očima a zaťukala si na čelo. Ovšem děti se toho hned

chytily a opakovaly vše po ní. Nina se začala smát.

„Vidíš, tady máš odpověď!“

„Že jsem raději nemlčel.“

„Není kam spěchat, Igorku.“ Usmála se na něho, aby si ho udobřila.

„Já jen, abych se toho někdy vůbec dožil.“

„Ale když vidím tyhle krásný dětičky,“ pohladila je po vlasech, „ tak o tom

možná začnu uvažovat dřív.“

„No hurá. Kam to napsat?“

Do hovoru se vložila Dita.

„Jen si to tak růžově nemaluj. Někdy jsou to i pěkní vzteklouni a máš vidět ten

rachot, když se perou. Což je téměř na denním pořádku. Jen se divím, že se

ještě nepředvedly.“


16

„Vždyť jsou to miláčkové, že jo, děti!“ Adámek i Hanička svorně kývali na

souhlas. „Hned bych si je vzala domů. Musíme se vídat častěji.“

„Klidně kdykoli přijeďte, ráda ti je napařím na celý den, alespoň si na chvíli

odpočinu.“ Usmívala se Dita. Byla ráda, že se zase daly dohromady.

„Příště je řada na vás. Až pojedeš za tátou, tak se mi ozvi. Posedíme. A já vezmu

mláďátka do zoo a uděláme si super výlet. Co vy na to?“

Vyprovokovala tím hurónský řev ve znamení souhlasu a děti se na ni vrhly a

začaly ji objímat. Takový úžasný pocit nikdy před tím nepoznala.

Po návratu domů byla Nina jako vyměněná. Bujaré večírky ji přestaly bavit a

pořád měla pocit, že jí něco chybí. Volaly si teď se sestrou skoro každý den, a

když u toho byly děti, vždycky si s nimi ráda popovídala.

Jenom čas od času si vyhodila z kopýtka s některým ze svých kamarádů nebo

sbalila někoho na tahu. Už si je ovšem nevodila domů, jako dřív. Začínala stále

častěji přemýšlet o tom, jaké by to bylo, kdyby měla vlastní děti a rodinu.

Jednoho dne, kdy seděly s Ditou v kavárně a vyprávěly si o životě, jí napadla

spásná myšlenka. Co kdyby se zkusily na chviličku vyměnit, jako za starých

časů, jestli by to vůbec někdo poznal. Dita tvrdila, že je to blbost a že to hned

musí každý poznat, ale Nina to brala jako legraci a nakonec Ditu přesvědčila.

„Dobrá tedy, ale když to praskne, vezmeš všechno na sebe a Béďovi si to pěkně

vysvětlíš sama. Stačí kázání, které od něho dostanu.“

„Neboj, ségra, nikdy to přeci neprasklo, tak proč by mělo teď?“

„No nezapomeň, že už nám není patnáct.“

„No a co? Vždyť je to sranda. Neboj, Béďovi to vysvětlím jedna báseň. Vždyť

víš, že to s chlapama umím.“

„Jen aby z toho nebyl nějakej malér.“

„Co se bojíš? Chceš si užít? Chceš. A s dětma na krku to jen tak nepůjde. A víš,

že já je mám ráda. Béďa nic nepozná a ty si můžeš celý týden užívat a

odpočívat.“

„Mně se to moc nezdá.“

„Nebuď posera. Vezmu si týden dovolenou a až bude Béďa odjíždět, tak se

s ním půjdu rozloučit já, převlečená do tvých šatů a schválně jestli to pozná.

Kdyby ano, tak řekneme, že to byl vtip.“

„To jsem teda zvědavá.“

„Nezapomeň, že musíš být jako já. Začneš používat make-up a šminky. Bydlet

budeš u mě.“

„A co tvoji kamarádi? Co když někoho potkám?“

„Tak jednoduše řekneš, že jsi měla úraz hlavy a máš dočasný výpadek paměti.

Hlavně si nikoho moc nepřipouštěj k tělu. Ukážu ti pár fotek a dám několik

informací. Igora už znáš, takže kdyby něco, se vším ti pomůže. Hlavně mu

neříkej pravdu. Je zvyklej na moje nálady, nebude se ničemu divit. Když budeš

chtít někam vyrazit, stačí mu zavolat. Je milej.“

„A co když bude chtít sex?“

„To je jasný, že bude chtít sex. Záleží na tobě.“

„Blázníš? Vždyť je to tvůj přítel. To by ti nevadilo, kdybych se s ním vyspala?“

„Já to tak neprožívám. Stejně si bude myslet, že jsem to já, tak o co jde?“

„Já tě teda nechápu.“


17

„A proč? Kolik jsi měla v životě chlapů?“

„Hm, moc ne. Když nepočítám Béďu, tak asi dva.“

„To je teda bída, děvče.“

„Přeci nechceš, abych zahnula manželovi?“

„Proč bys mu zahýbala? Jeho žena bude poslušně sedět doma a pečovat o děti.“

„Ne abys mi udělala nějakej malér!“

„Ségra, neboj! Mám snad rozum, ne?“

„To si nejsem moc jistá, když tě tak poslouchám. Tohle by přeci rozumnej

člověk nemohl vymyslet.“

Nina se jen smála a těšila se, jaké to bude vzrůšo.

„Jestli to praskne, tak nás Béďa zabije obě, je ti to doufám jasný?“

Příští neděli, když Bedřich odjížděl večer do práce, byla Dita hrozně nervózní.

Všechno mu připravila jako obvykle a pak se na hodinu vypařila, aby se těsně

před jeho odjezdem vyměnila s Ninou. Ta přijela nenamalovaná a učesaná

stejně, jako chodila Dita. Na sobě měla její halenku a sukni. Najednou by je

nerozeznal ani vlastní táta. Dita jí dala potřebné instrukce a Nina se šla

s Béďou rozloučit a vyprovodit ho jako jeho vlastní manželka. Dita seděla

schovaná v sestřině autě nedaleko od domu a čekala, až oba vyjdou před dům

a Nina se bude s manželem loučit přesně tak, jak to dělala ona víkend co

víkend.

Už už mu chtěla dát Nina vroucí polibek, ale pak si uvědomila, co jí říkala

sestra a spokojila se jen s pusou na rozloučenou. Hlavně žádné vylomeniny.

Bedřich samozřejmě nic nepoznal, a když se rozloučil s dětmi, spokojeně

nasedl do auta a odjel. Dita čekala před domem pro jistotu ještě půl hodiny a

pak spěchala domů. Nina zatím v klidu nakrmila děti, vykoupala je a dala je

spát. Pak si sedla v kuchyni ke stolu a čekala, až přijde Dita.

„Dobrý ne?“ Obrátila se k ní Nina místo pozdravu.

„Teda já zírám. Tak nevím, jestli mi z toho má být smutno, že to Béďa nepoznal

nebo co si o tom mám myslet?“

„Přestaň to pitvat, ještě mi řekni, co a jak a v klidu můžeš zítra vyrazit ke mně

domů.“

„Nemám raději zůstat?“

„Hele nešil, když výměna, tak výměna. Docela mě zajímá, jak se na to bude

tvářit Igor.“

„Hele já s ním spát nebudu, určitě by to poznal.“

„No když budeš v posteli jako prkno, tak to pozná určitě. Musíš se trochu

odvázat.“

„Tobě se to mluví. Vždyť jsem ti říkala, že nemám s chlapama žádný

zkušenosti.“

„Tak se musíš pořádně zmrskat. Alespoň ztratíš zábrany a bude ti to jedno. No

a Igor stejně pozná prd, protože já jsem namazaná každou chvíli. Už si

zvyknul.“

„Teda ségra, jak můžeš takhle žít?“

„V pohodě. Musíš brát život s nadhledem.“

„Když já moc nepiju, stačí mi sklenička a jsem v náladě.“

„Alespoň Igor ušetří.“ Smála se Nina.


18

„Já nikam nejedu.“

„Hele, seber se a koukej mazat, já jsem svůj díl splnila, teď je řada na tobě.

Bude se ti to líbit. Neboj.“

A tak Dita brzy ráno vyrazila na sever. V noci ještě dlouho probíraly detaily, co

všechno by se mohlo stát a koho by která z nich kde mohla potkat. Každá si

udělala poznámky, aby náhodou na něco nezapomněla.

Zaparkovala auto před domem a vzrušeně odemykala vchodové dveře.

Rozhlédla se kolem dokola, jako kdyby se bála, že ji někdo uvidí a vstoupila

dovnitř. Ačkoli jí Nina všechno předem ukázala, raději si prošla znovu celý byt.

První, co ji napadlo, bylo to, že by tady měla trochu poklidit. Oproti Nině byla

zvyklá denně uklízet a dávat nádobí do myčky a ze sestřina bytu na ni dýchal

dojem věčného nepořádku.

„Chraň tě pán bůh mi tam dělat ve skříních komínky!“ Varovala ji předem Nina,

když viděla, jak má Dita doma vše pečlivě srovnané a uklizené.

Když si prošla celý byt a trochu poklidila, lehla si na gauč a pustila si

ohromnou televizi, kterou měla Nina téměř přes celou stěnu v obývacím

pokoji. Začala prohrabávat hromadu DVD a hledala nějaký film, který by mohla

v klidu shlédnout. Nakonec vybrala tři a položila je před sebe na stolek.

Přinesla si z ledničky láhev vína a nalila si skleničku.

„Hm, ty si teda žiješ, ségra.“ Řekla si, jakmile ochutnala víno. Hned si dolila

plnou skleničku.

V polovině druhého filmu ji vylekal zvonek u dveří. Naštěstí ji napadlo zeptat

se telefonem, kdo se dole nachází. Byl to Igor a neodbytně se cpal dovnitř. Dita

začala zděšeně pobíhat po bytě. Honem se zkontrolovala v zrcadle, a když

došel Igor až do třetího patra, stála už mezi dveřmi.

„Ahoj zlatíčko.“ Snažil se ji políbit, ale Dita rychle ucukla, takže jeho polibek jí

sjel po tváři. Rychle odběhla do pokoje, napít se na kuráž.

Igor si šel do ledničky pro pivo a posadil se vedle ní na gauč.

„Zase koukáš na tu blbost, vždyť jsme to viděli spolu minulý týden.“

Ohodnotil její výběr filmu. Dita se zarazila a rychle vyhrkla:

„a.. asi jsem to prospala a moc si z toho nepamatuju.“

„Už zase nasáváš? Neříkala jsi náhodou před pár dny, že už toho máš plný zuby

a dáš si na chvíli pauzu?“

„Trochu mě bolela hlava, tak jsem potřebovala asi jenom zvednout tlak a už je

to dobrý.“

„Pořád stejný výmluvy. Měli jsme se vsadit.“ Chytil ji kolem ramen, ale Dita se

mu vysmekla.

„Co je? Provedl jsem něco? Já myslel, že se ti ten výlet líbil, když si o něm tolik

básnila. Hlavně o ségře.“

„Jo, ségra je super.“

„Není ti něco? Jsi dneska nějaká divná. Půjdeme ven?“

„A kam?“




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist