načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Výkladový slovník exotických materiálů -- používaných v uměleckém řemesle – Ondřej Slanina

Výkladový slovník exotických materiálů -- používaných v uměleckém řemesle

Elektronická kniha: Výkladový slovník exotických materiálů
Autor: Ondřej Slanina
Podnázev: používaných v uměleckém řemesle

Hesla nabízí základní informace o původu, povaze, výskytu a užití jednotlivých materiálů. Publikace rovněž upozorňuje na nejzajímavější umělecko-řemeslné artefakty minulých staletí i s místem jejich současného uložení. Abecedně uspořádaná
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  297
+
-
9,9
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2012
Počet stran: 103
Rozměr: 24 cm
Úprava: 63 stran obrazové přílohy: barevné ilustrace
Skupina třídění: Kresba. Umělecká řemesla
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2012
ISBN: 978-80-247-3313-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Hesla nabízí základní informace o původu, povaze, výskytu a užití jednotlivých materiálů. Publikace rovněž upozorňuje na nejzajímavější umělecko-řemeslné artefakty minulých staletí i s místem jejich současného uložení. Abecedně uspořádaná hesla doplňuje tematicky strukturovaný rejstřík, který umožňuje vyhledávání podle povahy materiálu (např. kovy, nerosty, materiály rostlinného či živočišného původu atd.). Slovník lze využít jako pomůcku pro praktiky i teoretiky uměleckého řemesla i pro zájemce z řad laické veřejnosti. Úvodní stať se zabývá tématem exotických materiálů v dějinách uměleckého řemesla z hlediska sběratelství. Barevná obrazová část přináší ukázky vybraných materiálů a artefaktů (alabastr, drahé kameny, exotická dřeva, laky, mramor a další). Výkladový slovník mapuje exotické materiály používané v uměleckém řemesle.

Popis nakladatele

Publikace je přehlednou příručkou mapující nejdůležitější exotické materiály používané v uměleckém řemesle, kdy každé heslo tvoří komplexní informační soubor o původu, povaze, výskytu a užití materiálu.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Ondřej Slanina - další tituly autora:
Výkladový slovník exotických materiálů -- používaných v uměleckém řemesle Výkladový slovník exotických materiálů
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

exotických materiálů

používaných

v uměleckém řemesle

Výkladový

slovník

Ondřej Slanina

Výkladový slovník

exotických materiálů

Ondřej Slanina

Výkladový slovník exotických materiálů je publikace, která zaplňuje dlouhodo

bou absenci českého titulu v tomto tématu na domácím trhu. Autorem knihy je

historik umění Mgr. Ondřej Slanina, který je zároveň několikaletým praktikem

na trhu se starožitnostmi. Působil v řadě obchodů v centru Prahy a v aukčním

domě. Práci konzultoval s restaurátory a muzejními pracovníky z několika ev

ropských zemí. Publikace je přehlednou příručkou mapující nejdůležitější ma

teriály uměleckého řemesla, kdy každé heslo tvoří komplexní informační soubor

o původu, povaze, výskytu a užití materiálu, často též s upozorněním na nejzají

mavější artefakty uměleckého řemesla v historii, a pokud se dochovaly, i s mís

tem jejich dnešního uložení.

Výkladový slovník exotických materiálů je důležitá pomůcka pro praktiky ale

i teoretiky uměleckého řemesla a v neposlední řadě i pro laickou veřejnost. Text

obsahuje řadu nových informací, které v Čechách dosud nebyly publikovány

a v řadě hesel reviduje chybné a odborně překonané závěry ze starších publikací.

Čtenář má možnost si materiál vyhledat abecedně nebo invenčně v rejstříku vy

tvořeném podle povahy materiálu. Práce uvádí i staré české (slangové) nebo běžně

užívané zahraniční názvy exotických materiálů, které okamžitě identifikují kon

krétní materiál. V řadě hesel jsou také popsány jednoduché testy k rozpoznání

pravosti materiálu i s upozorněním na možné imitace. Kniha obsahuje i krátkou

stať zasvěcující do tématu exotických materiálů v dějinách uměleckého řemesla

z hlediska sběratelství a historických fenoménů od Doc. PhDr. Jiřího Dvorské

ho, historika umění a soudního znalce. Slovník je doplněn bohatou obrazovou

přílohou vybraných artefaktů uměleckého řemesla s důrazem na využití povahy

exotických materiálů. Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401 fax: +420 234 264 400 e-mail: obchod@gradapublishing.cz www.grada.cz

používaných v uměleckém řemesle

Výkladový slovník

exotických materiálů

Ondřej Slanina Ondřej Slanina Výkladový slovník exotických materiálů používaných v uměleckém řemesle Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 obchod@grada.cz, www.grada.cz tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 jako svou 4683. publikaci Texty Mgr. Ondřej Slanina Odpovědná redakce Doc. PhDr. Jiří Dvorský, CSc., Ing. Jana Minářová Sazba MgA. Radek Krédl Odborná recenze Doc. PhDr. Jiří Dvorský, CSc. Jazyková korektura Ing. Ondřej Šťastný Fotografie na obálce Aukční dům Meissner Neumann Fotografie v knize Aukční dům Meissner Neumann, Múzeum města Bratislavy, Aukční dům Zezula, Antik v Dlouhé, Bušido, Řezbářství Minář Počet stran 168 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2012 Cover Design © Radek Krédl 2012 Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. ISBN 978-80-247-3313-5 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-7691-0 (elektronická verze ve formátu PDF)

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové,

elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně

stíháno.

5

Poděkování

Rád bych vyjádřil vd ěčný dík svým učitelům, kteří mě svými znalostmi zasvětili do tématu.

Za všechny bych rád jmenoval Doc. PhDr. Jiří ho Dvorského CSc., Prof. PhDr. Jiří ho Kuthana

DrSc., Dr.h.c., Prof. Jürgena Müllera, Dr. André Van Goese, PhDr. Miloslava Vlka,

Mgr. Magdalénu Hamsíkovou, PhD., Dr. Phil. Karla Otavského a v neposlední ř adě Doc.

PhDr. Jiří ho Kropáč ka CSc.

Děkuji panu Ing. Janu Neumannovi z aukčního domu Meissner Neumann za vynikající

fotografie, které nám poskytl do této publikace a zvláště pak musím poděkovat tamější mu

technickému řediteli a skvělému p ří teli Albertu Trnkovi za trpělivou pomoc při hledání

a výběru obrazového materiálu, aukčnímu domu Zezula za krásn é fotografie, Městské

mu muzeu v Bratislavě za fotografie vzácného středověkého artefaktu a obchodu Antique

v Dlouhé. Děkuji také Ing. Matějkovi z firmy Bušido a Mgr. Ivaně Matějkové-Havlíkové za

krásné fotografie asiatik.

Děkuji svým vzácným kolegům Haně Bilav čí kové, Kateřin ě Hladké, Kamilu Lukešovi,

Lucii Pekárkov é a Jolaně Vojtkové za zapůjčen í literatury a odborné konzultace.

Na závěr bych rád poděkoval svému otci Miroslavu Slaninovi, skvělému restaurátorovi

zbran í a znalci celé ř ady materiálů, kter ý mi byl ochoten vždy pomoci nejen svou bohatou

knihovnou a dobrou radou a kterému tuto knihu s radostí připisuji.

Ondřej Slanina Exotické materiály v dějinách uměleckého řemesla Doc. PhDr. Jiří Dvorský, CSc. Vlivy jiných kontinentů mají v evropském uměleckém řemesle nesmírný význam. Středověké fenomény jako přínosné výpravy Marca Pola do Asie, obchodování Byzantské říše s Evropou nebo Křížové výpravy způsobily vlnu značného zájmu o exotika ve sběratelství panovníka a šlechty. V pokladu metropolitní katedrály Sv. Víta v Praze nalezneme nezanedbatelné množství exotik a u řady artefaktů se i přes dobové inventáře můžeme pouze domnívat, jak se tam ocitly. Velkým sběratelem včetně exotik byl oblíbený panovník Karel IV. a v této činnosti pokračoval i jeho syn Václav IV., který právě užíváním exotických materiálů dokazoval svůj kosmopolitní vkus.

S technologickým vývojem lodí, odvahou mořeplavců a finančního jištění silných panovníků se však zásadním obdobím pro šíření exotik stává relativně dlouhé období zámořských plaveb na počátku novověku. Když Portugalští mořeplavci vyplouvali se svými fregatami kolem Afriky potýkali se rovněž s nesmírným strachem z neznáma. Mnozí dobře věděli, že tam končí svět a pokud tam pojedou už se nikdy nevrátí. Svět byla sice ohromná placka, ale každý toužil pokračovat a objevovat nové kultury, což přinášelo i řadu kuriózních situací. Traduje se, že portugalští misionáři v Japonsku prý brzy přestali potřebovat překladatele, protože zjistili, že se mohou domluvit pouze dvěma způsoby a to buď penězi nebo mečem. Holandští mořeplavci zase poctivě navštěvovali exotické vykřičené domy a o všem si vedli deníky. Zdánlivě nekonečné dálky, přikrášlená mořská monstra nebo kanibalové byly náměty promlouvající do zjitřených fantazií umělců a některé výplody dnes mohou vyvolat na tváři i nechtěný úsměv.

Na druhou stranu obrovská slonovinová loď nesená Neptunem v drážďanském Grünnes Gewölbe je kromě špičkové umělecké a řemeslné hodnoty také symbolem ducha doby. Loď je zhotovená z luxusního exotického materiálu a její námět a provedení budí mezi návštěvníky zasloužený údiv.

Nejznámějším panovníkem českých dějin, pro kterého se exotické materiály staly doslova symbolem jeho vlády, byl císař Rudolf II. Zcela jistě ho v sběratelských a zadavatelských aktivitách inspirovala osobnost jeho strýce Ferdinanda Tyrolského. Ferdinand, který od roku 1547 doposud působil v Praze jako místodržící vybudoval velmi zajímavou sbírku. Kolekce byla nakonec koncipována do kunstkomory na zámku Ambras v Tyrolsku a její podobu známe z inventáře sepsaného roku 1596, který jí invenčně rozděloval podle materiálů.

Rudolfova kunstkomora měla odlišnou strukturu. V kunstkomoře vznikla pozoruhodná kolekce artificiálií (předmětů vyrobených díky lidskému umu a talentu), naturálií (přírodnin) a scientific (předmětů vyrobených díky lidskému rozumu), kterou Rudolf II. umístil do areálu Pražského hradu v 1. patře spojovacího křídla mezi císařským palácem, obráceným k jihu, a oběma velkými sály, které uzavíraly hradní areál na severu.

Kunstkomora měla čtyři místnosti a její celková délka byla kolem 100 metrů při

šířce 5, 5 metru. Její podobu známe z několika dobových soupisů.

Rudolfova sběratelská vášeň se obracela především k antice a oblastem Dálného Východu, ale ve sbírkách měly velkou úlohu i exotika z oblasti nových španělských kolonií. Zájem o exotika však nebyl jen z hlediska kilometrického, ale i časového. Ve sbírkách se nacházela třeba čelist bájné sirény nebo kostra baziliška.

Exotika jako zázračné předměty, drahé kameny, peří z nejbarevnějších tvorů, které kdy lidské oko spatřilo, ale i drahé látky se stávaly nejdůležitějšími artefakty pro tzv. kabinety kuriozit. Jak víme ze svědectví francouzského člena diplomatického sboru Pierra Bergerona, který byl v Praze několik let právě za vlády Rudolfa II. se tento jev v Praze stal doslova módním trendem a pokračoval a bezesporu i eskaloval v období baroka.

17. století bylo příznačné období pro exotický luxus, který se také stal ohromně výnosným obchodem. Východoindická společnost dovážela do Amsterodamu a Londýna exotické materiály a artefakty, ale hlavně čínský porcelán, který se stal takovým hitem, že v luxusních interiérech ho nalezneme nejen na rozměrných vyřezávaných skříních a kabinetech, ale podle dobových rytin se v létě dával i do kamen. Ludvík XIV. měl na vrchu svého japonského kabinetu určeného své metrese naskládáno přímo obrovské množství porcelánu.

Právě dovážený exotický materiál se stal základem pro řadu nových dekorativních a skutečně nákladných technik. Důležité je zdůraznit, že vždy se tento exotický materiál používal pro své jedinečné vlastnosti. Za všechny je dobré zmínit třeba Boulleovu techniku vykládání želvovinou nebo používání vysušeného šagrénu z rejnoka či žraloka. Není nezajímavé, že luxusní povaha uměleckořemeslných předmětů vyrobených z exotických materiálů přináší i řadu zcela logických důsledků. Zatímco zlatnická díla se často tavila pro druhotné užití pak i například drahé látky uložené v kabinetech se často přestříhávaly na nové modely.

Inspirací pro umělecké řemeslo se staly i nové plodiny přivážené z dalekých krajin. Pro umění stolničení jsou nejvýznamnějšími káva, čaj, pepř nebo čokoláda, která se nepila ale pojídala za pomoci malé lžičky.

Významní čeští barokní sběratelé představují tzv. typ artis pictoriae amator, tedy vášnivého vzdělaného sběratele s kultivovaným zájmem, který buduje ucelený soubor kvalitních uměleckých děl na základě osobního vkusu. Důležitým fenoménem v tomto období hrají kavalírské cesty, tedy pobyty mladých šlechticů v důležitých evropských centrech kde se seznamují s aktuálními trendy. Naturalia exotického charakteru a exotika obecně hrály velkou roli. O podobě sběratelství a trendů využívání exotik v uměleckém řemesle si můžeme udělat představu na základě dobových inventářů, ale i řady vyobrazení. Příznačným příkladem je obraz malíře Johanna Georga Hinze s názvem Regál se starožitnostmi a raritami z roku 1666. Jeho původ je v Kolowratské sbírce a dnes se nachází na zámku Rychnov nad Kněžnou. Na obrazu jsou zpodobněné umělecké předměty z exotických materiálů jako vyřezávaný pohár ze slonoviny, nádoba z drahého kamene, truhlička z luxusního dřeva vykládaná drahými kameny, korály, mušle, nautily, perlové náhrdelníky, podobizny z emailů, párové pistole, hrací kostky, lebky a řada dalších předmětů. Zajímavým sběratelem byl hrabě Jan Rudolf Špork, synovec známého kukského pána, který ve svém paláci v Panské ulici vybudoval rozsáhlou kolekci, kterou vlastnoručně dokumentoval a která se dochovala v Památníku národního písemnictví na Strahově. Obsahovala kromě obligátních obrazů, soch a grafik sbírku medailí, rozličných přírodnin jako mušlí, minerálů, českých polodrahokamů a křišťálů.

Další zajímavou sbírkou byla kolekce pražského knihtiskaře Jana Ferdinanda ze Schönfeldu, který svou sbírkou získávanou z řady strojů včetně fondů rušených klášterů během reforem Josefa II. koncipoval do tzv. Schönfeldova muzea, které zpřístupnil i pražské veřejnosti. To skončilo rokem 1799, když se přestěhoval do Vídně. Významnými sběrateli byli i premonstráti na Strahově, kteří se zaměřovali na scientifica a přírodniny a budování rozsáhlé knihovny.

Dalším významným fenoménem pro exotické materiály a umělecké řemeslo z exotických materiálů jsou muzea. V Čechách je spojen s vlasteneckou duchovní obrodou. Provolání Vlasteneckého muzea z roku 1818 hovoří o sběrném programu jasně, v bodě 5 je uvedeno ,,úplný naturální kabinet... tak, aby se mimo sbírku minerálů... i Flora česká s přidáním českých jmen bylinných shromáždila, což se o čtvernohých zvířatech, o ptácích, rybách, žížalách atd. podobně rozumí a v bodě 7 je uveden sál produktový rukodílné a umělecké práce. Pracovníky sbírek se od začátku stali špičkoví odborníci, přes mineralogii F. X. Zippe, rostliny měl na starosti Karel Bořivoj Presl, který později se svým bratrem Janem Svatoplukem publikoval zásadní dílo Flora Čechica. Skutečným dobrodruhem byl zoolog August J. Corda, který pečoval o zoologickou sbírku až do roku 1848, kdy zahynul na zpáteční cestě z průzkumné výpravy do Severní Ameriky. Důležitou součástí ale byly neustálé příspěvky od nadšených přispěvovatelů.

Se zakládáním muzeí se brzy objevila i myšlenka specializace sbírek. Uměleckoprůmyslová muzea vznikala na našem území nejdříve v Liberci a Brně v roce 1873. V roce 1885 bylo však otevřeno pražské Uměleckoprůmyslové muzeum, které se od počátku postavilo svými fondy mezi nejvýznamnější muzea světové úrovně. Muzeum spadalo pod správu Obchodní a živnostenské komory v čele s vynikajícím sběratelem Vojtěchem Lannou, který pro první expozici původně umístěnou v Rudolfinu zapůjčil přes 1000 kusů skla ze své sbírky. Od roku 1900 má muzeum svou vlastní budovu, ve které sídlí dodnes a minimálně ve sbírkách dodnes neztratilo nic na svém významu.

K důležitým osobnostem sběratelství exotických materiálů v dějinách uměleckého řemesla patří obrovská osobnost Vojty Náprstka. Z jeho iniciativy byl založen ponejprv spolek, jehož přirozeným vyústěním se stalo i průmyslové muzeum otevřené v jeho nově postaveném domě. Jeho záliba v etnografii však brzy převládla a dnešní Náprstkovo muzeum soustřeďuje umění mimoevropských národů. Díky vynikající vědecké činnosti této instituce, která dnes spadá pod Národní muzeum se mohou návštěvníci, odborníci i laici seznamovat nejen s artefakty cizokrajných exotických kultur, ale i s původní funkcí předmětů, technologií výroby a významem materiálů a zasazením do souvislostí.

20. století přineslo znovu tendenci zkoumat materiály pro výrobu uměleckých děl. Jedním z nejviditelnějších představitelů byl slavný architekt Gottfried Semper a mezi historiky umění to byl již v roce 1940 Hans Sedlmayer, který upozornil na nutnost hledat symboliku nejen v ikonografii, ale i v použitých materiálech. Odstartoval tak novou epochu hodnocení uměleckých děl, ve kterých pokračovali další výrazné osobnosti světové vědy.

Dalším důležitým fenoménem pro exotické materiály v dějinách uměleckého řemesla jsou imitace původních přírodnin, které se dnes zhusta vydávají za pravé. V žádném případě se nedá říct, že by to byl problém současnosti, protože falšovalo se od nepaměti. Na druhou stranu dnešní technologie v chemickém průmyslu práci znalců přeci jen ztěžují, přičemž ale platí, že každý podvod se dá nakonec odhalit. Druhou roli a zcela jistě ne nevýznamnou, hrají přiznané imitace exotických materiálů z ohrožených druhů. Tento trend se objevuje již počátkem 20. století a s přibývajícím časem se pochopitelně stupňuje.

Závěrem můžeme s uspokojením konstatovat, že exotické materiály v uměleckém řemesle jsou naprosto přirozené a je jenom dobře, že je o ně stále velký zájem. Využívání skvělých vlastností materiálů z přírodnin v obnovitelných zdrojích je totiž jediné správné řešení, které do uměleckého řemesla přirozeně patří a vychází ze základního přístupu života, kdy člověk žije v souladu s přírodou a respektuje jí.

11

J ak pracovat s touto knihou

Při psaní této knihy jsem stál před řešením řady logických problémů při kategorizaci

materiálů a proto bych vás rád navedl, jak postupovat a jak chápat tento ucelený soubor

teoretických i praktických informací.

Exotické materiály jsou významnou a velmi důležitou součástí tvorby v dějinách

uměleckého řemesla. Díky objektivně neustále se zmenšujícímu světu chápeme řadu

materiálů jako běžné, s kterými se dnes můžeme reálně setkávat v obchodech se staro

žitnostmi, zlatnictvích nebo výstavních sálech, ale při začtení se do této publikace záhy

zjistíte, že tomu tak vždy nebylo.

Za exotické materiály považuji materiály nejen z hlediska vzdálenosti kilometrické,

ale i časové. Zároveň v knize uvádím nejvýznamnější materiály, které jsou exotikem

ryze českým. Považuji totiž také za důležité, uvědomit si, že některé naše materiály

jsou světovým unikátem a pro okolní svět tedy exotikem.

Slovník je řazen abecedně a hesla jsou rozdělena do kategorií uvedené v závorce za

názvem podle povahy materiálu, které jsou v závěru publikace seřazeny do přehled

ných rejstříků. Díky této kategorizaci budete mít možnost materiál rychleji správně

identifikovat a samotné vyhledávání se tím výrazně urychlí. Toto rozdělení ocení pře

devším lidé, kteří tuto knihu budou používat jako příručku ke své profesi.

Kategorizaci materiálů jsem se snažil udělat, co možná nejvíce logicky a zároveň

pokud možno co nejjednodušeji. Objektivní potíží je kategorizace typu nerost. Mezi

exotiky je řada materiálů, které jsou zkameněliny. Pokud potřebujete vyhledat druh

zkamenělého dřeva nastává logický problém. Je to rostlina? Je to nerost? Kvůli těmto

a podobným otázkám, které mohou být položeny, řadím některé materiály do dvou

kategorií. V případě nerostu by snad bylo vhodné materiál zařadit do kategorie kámen

(běžně užívané termíny – drahé kameny, zkameněliny, správně jsou to však fosilie), ale

česká odborná terminologie takový termín nepřipouští, i když například v němčině by

to bylo relevantní.

Přeji vám, aby jste byli s tímto slovníkem spokojeni a věřím, že vám bude dobrým

průvodcem na cestě za poznáváním exotických materiálů.

Autor A Abalone (živočich) (něm. Seeohren nebo Meerohren) označuje jak perlu, tak i schránku. Abalone je velmi vzácná mořská perla vynikající pestrou barevností, čímž se liší od klasických bílých perel (viz Perla), která vzniká uvnitř abalonu, tedy ulity perlorodky. Pokud vzniká ve schránce měkkýše Haliotis, má boltcový tvar podle schránky. Díky obchodování se hojně vyskytuje i v Evropě, přestože jejím hlavním výskytem je Tasmánie, Nový Zéland nebo Jižní Afrika. Oblíbená byla ve šperkařství v Austrálii a Oceánii, v Evropě se s ní setkáme především v novověku. Dnes je ulita Abalone kvůli znečištění moří téměř vyhynulá. Od poloviny 20. století se však s úspěchem uměle pěstuje v Japonsku a Číně a od poloviny 90. let se rozšířilo její pěstování i do řady dalších zemí včetně Austrálie, Kanady nebo Irska. Užívá se ve šperkařství, kde se zasazuje do zlatých montáží, je vhodná pro zhotovování intarzií na nábytku, vyrábí se z ní luxusní knoflíky, ale také se s ní vykládají hudební nástroje, např. kytary. Abura (rostlina) druh dřeva Druhy dřev s názvem Abura pochází z dřevin s latinským názvem Mitragyna stipulosa a rodu Rubiceae. V Čechách se dřevo Abura někdy nesprávně nazývá africká olše nebo africký topol. Má žlutohnědou až načervenalou barvu a slabě pruhovanou texturu. Dobře se opracovává. Pochází z tropické Afriky z oblasti Angoly, Ugandy, Ghany a Gambie, kde roste zejména v tropických bažinatých lesích. Často je napadáno hmyzem, proto se musí chemicky ošetřovat. Má sklon k tvorbě trhlin po obvodu. Hodí se pro profilování povrchových ploch ražením.

Acajou (rostlina)

druh dřeva

Viz Mahagon.

Acajou femelle (rostlina)

druh dřeva

Viz Cedrelové dřevo a Mahagon

Adamant (nerost)

Staročesky diamant.

Adulár (nerost)

K [AlSi

3

8

] Původ slova je z německého

Adular, které je odvozeno od alpského

masivu Adula v kantonu Graubünden

ve Švýcarsku a označuje mléčně bílou

až namodralou odrůdu živce, ze sku

piny ortoklasu s vysokým až měňavým

leskem (tzv. adularescence). Má tvrdost

6 Mohsovy stupnice. Podle barevnos

ti se také nazývá amazonitem (zelený)

s nejčastějšími nalezišti v USA a Rusku,

slunečním kamenem (načervenalý) s na

lezišti v Norsku a na Sibiři a měsíčním

kamenem (namodralý), který se nachází

na Srí Lance. Brousí se do oválného ka

bošonu nebo čočkovce. Objevuje se již

v románském slohu v chrámovém stříb

ře, v gotickém období se nachází v rámu

plenáře z pokladu Břevnovského klášte

ra z roku 1406, dále se objevuje v pozd

ním rokoku, historizujících slozích a art

decu. Velice často se napodoboval hor

ským křišťálem nebo sklem podloženým

modrou fólií, o čemž svědčí prsten z po

loviny 13. století uložený v UPM.

Aeroid (nerost)

Světle modrá odrůda berylu, dále viz

Beryl.

Africká olše (rostlina)

druh dřeva

Viz Abura. Africký topol (rostlina) druh dřeva Viz Abura. Afrodit (nerost) Viz Mořská pěna. Agtstein (nerost) Označení gagátu, které se uvádí v novověkých inventářích, např. v inventářích sbírek Rudolfa II. nebo zámku Ambras v Rakousku, dále viz Gagát. Achát (nerost) SiO

2;

Polodrahokam, který obdržel údajně

své jméno podle naleziště u řeky Achates (dnes Dirillo) na Sicílii. Je charakteristický soustřednými vrstvičkami různého zabarvení a různým stupněm krystalizace. Acháty jsou průsvitné vícebarevné chalcedony, dále viz Chalcedon. Podle barev je dělíme na černobíle pruhovaný – onyx, červeně a bíle pruhovaný – sardonyx, hnědočervený – sard, citrónově žlutý – ketgat nebo achát mechový – viz Achát mechový. Specifickým typem je tzv. krajinářský achát, který je pojmenovaný podle uzavřenin oxidů a hydroxidů železa, které v kameni vytváří malebné krajiny. Má tvrdost 6,5–7. Většina achátů jsou však uměle barvené chalcedony, protože jejich pórovitost, hlavně u brazilských a porýnských achátů, umožňuje snadné barvení. V Čechách nalezené acháty není možné barvit, protože mají hustou a tvrdou vnitřní strukturu. Jejich přírodní barvy jsou stálé. Ve zlatnictví a glyptice je achát mimořádně frekventovaný nerost, který se hodí k řezání kamejí nebo složitějších nádob. Setkáme se i s ozdobnými příbory z tohoto kamene. Vyskytují se hojně i u nás, ale krásné acháty pochází z Číny, mongolské pouště Gobi, Jemenu, Iráku, Indonésie, Brazílie a Uruguaye. S achátem se můžeme setkat u řady

předmětů už z období pravěku. Používali

je Skytové, velký úspěch měly v glyptice

v období antiky, dále ve středověku, ale

vrcholnou etapou je pro ně renesance

a manýrismus. Jednou z nejznámějších

prací z achátu je slavná antická Gemma

Augustea uložená v KHMW. Slavný praž

ský glyptik Giovanni Castrucci na dvoře

císaře Rudolfa II. používal do svých téměř

až malířských výjevů především acháty

a jaspisy. Jedna z nejvýznamnějších věcí

v kunstkomoře Rudolfa II. byla acháto

vá mísa, kterou vyslanec Savojského vé

vody Carlo Francesco Manfredi popsal:

,,... a v žílování toho kamene příroda ve

psala svou rukou velkými písmeny slovo

‚Kristus‘“. Achát byl rovněž velice oblí

bený v saské metropoli Drážďanech, kde

s ním pracoval barokní zlatník světové

ho formátu Johann Melchior Dinglinger.

Achátům byla připisována zázračná moc,

kdy pozitivně působí proti jedu, epilep

sii a zuřivosti. Purpurová barva českých

achátů označovala ve středověku králov

skou vznešenost. Acháty jsou také použí

vány ve štafířství na polírování plátkové

ho zlata.

Achát brazilský (nerost)

Druh achátu, který je mimořádně porézní

a ze všech achátů nejvhodnější k barve

ní, V UPM je umístěna dóza z Německa

(inv. č. 56.104/1962) z barveného brazil

ského achátu.

Achát dendritický (nerost)

Někdy též achát stromečkový, obsahuje

černé výplně, tzv. dendrity (kostrovité

nebo keříčkové kresby, které připomínají

fosilní otisky zkamenělých rostlin). Den

drity jsou tvořeny oxidy železa (hnědé)

nebo manganu (černé).

Achát keříčkový (nerost)

Viz Achát mechový. Achát mechový (nerost) Někdy též nazývaný keříčkový, je poloprůhledný, bělavý se zelenými mechovými nebo hnědými keříčkovými uzavřeninami. Nalézá se v Brazílii, Indii, Porýnsku (Idar – Oberstem), Itálii nebo na Sibiři. V Čechách v Kozákově u Turnova. Achroit (nerost) NaFe

3

Al

6

[(OH

4

)/(BO

3

)

3

/Si

6

O

18

] Bezbarvá,

čirá, vodo jasná nebo bledě zelená odrůda turmalínu s tvrdostí 7–7,5 na Mohsově stupnici. Někdy má černou čepičku – nazývanou mouřenínek, vybrušuje se do faset. K výrobě ozdobných předmětů se užívá již od pravěku. Nejznámější předměty uměleckého řemesla z achroitu jsou především jehlice a brože z poloviny 19. stol. s čepičkou Maura. Dále viz Turmalín. Ako (rostlina) druh dřeva Je exotická dřevina ze senegalského stromu rodu Antiaris. Má bělavý nádech nebo světle žlutohnědý, nemá žádnou charakteristickou vůni, ale pokud vlhkem zezelená, začne nepříjemně zapáchat. Používá se zejména k výrobě dýh, ale jejich příprava není jednoduchá, protože ako se už při mírném přeschnutí zvlní. Vyskytuje se v oblasti Senegalu a Beninu. Ako je známé teprve od roku 1960 a nahrazují se jím některé druhy dřevin. Přibarvenou dýhou aka jsou imitována především cenná dřeva. Akoné (textil) Taft s žakárovými vzory. V roce 1795 vynalezl Francouz Josef Marie Jacquard zařízení, díky kterému se nechá ovládat na tkacích strojích každá jednotlivá osnovní nit nezávisle na ostatních. Tento složitý mechanismus umožňuje tkát plastické vzory velkých rozměrů. Ve vzoru mohlo

být použito až pět barev současně, což

byla velká technologická novinka. Tkani

ny vyrobené touto technikou, tzv. žakáro

vé tkaniny, mají vzor z obou stran shod

ný, jen s převrácenými barvami. Jsou vel

mi pevné a vyznačují se zároveň dobrou

pružností. Tento druh látky se užíval pře

devším na slavnostní šaty, dále viz Taft.

Aksamit (textil)

Hedvábný samet (srovnej viz Samet) má

název odvozený z řeckého Hexamitos,

které znamená látka šest nití. Od 12. stol.

označuje hustě tkanou hedvábnou tkani

nu vyráběnou z příze vinutých šesti vlá

ken, často barvenou, vytkávanou kovo

vými pásky nebo plastickými vzory, vy

šívanou a lemovanou kožešinou. Povrch

může mít matný nebo hedvábný lesk.

V gotice byly mezi bohatými měšťany

módním trendem kabátce, pláště a pelerí

ny z aksamitu zdobené výšivkami a kože

šinami. Tyto oděvy však byly velmi těžké,

proto od poslední čtvrtiny 16. stol. užití

aksamitu výrazně upadá a nahrazuje ho

mnohem praktičtější a levnější kůže.

Akvamarín (nerost)

odrůda berylu

Al

2

Be

3

[Si

6

18

], Drahokam pojmenovaný

podle barvy mořské vody, latinsky aqua

marina (mořská voda). Čirý nebo téměř

čirý drahokam je odrůdou berylu. Vy

značuje se typickou mořskou světle mod

rou až modrozelenou barvou. Dnes je

více ceněna barva letního nebe. Má skel

ný lesk a na Mohsově stupnici tvrdosti

má hodnotu 7,5 – 8. Světoznámé naleziště

akvamarínu jsou v Brazílii, ve státě Bahia

a na Madagaskaru. Akvamarín je jed

ním z nejoblíbenějších drahých kamenů.

Nejčastěji byl osazován do královských

šperků, broušený do monstrancí. Kon

cem roku 1300 byly z tohoto nerostu vy

broušeny první čočky do brýlí. V českém výtvarném umění má své nezastupitelné místo již od středověku. Na koruně Karla IV. z roku 1346 je slavný akvamarín, který byl ve starší literatuře nesprávně zaměňován za safír a je dovezený ze Srí Lanky. Slavný akvamarín je rovněž na české středověké broži, která se nachází v Musée Cluny v Paříži datované do cca roku 1350. Největší český akvamarín je ve sbírkách Národního muzea a má 988 ct, jeho původ je v Brazílii. Akvamarín na britské koruně uložené v londýnském Toweru má 920 ct. Alabastr (nerost)  sádrovec CaSO

4

. 2H

2

0, Název je odvozen od měs

ta Alabastron, které se nachází v Egyptě a kde v antice probíhala čilá těžba tohoto jemného sádrovce. Je nejhodnotnější celistvou jemnozrnnou odrůdou sádrovce úbělu, má tvrdost 1,5– 2 Mohsovy stupnice. Vzhledem je velmi podobný mramoru, ale je podstatně jemnější a měkčí a snadno se vyleští. Je bílý a často je protkáván žlutými, růžovými nebo hnědými žilkami. Je možné do něj snadno řezat nožem. Vhodný je pouze pro užití v interiéru. Alabastr se používal již ve starém Egyptě ke zhotovování drobných sošek, řezaných destiček s náboženskými nebo mytologickými výjevy. Známé jsou zejména drobné devoční plastiky – v KHMW je např. středověký reliéf z alabastru znázorňující sv. Kateřinu před císařem nebo drobné náboženské předměty, jako např. patény v Byzanci. Z renesanční Itálie pocházejí předměty s malířskou výzdobou těchto kamenů, kdy se využívala i vrstevnatá struktura materiálu. Alabastr se používal také pro výrobu pečetidel nebo sloupků u sloupkových hodin. V UPM je rytá destička Klanění třech králů od Nicolaase Daemse datovaná před rok 1633, původem z Mechelnu v Nizozemí.

Alerce (rostlina)

druh dřeva

nebo také Lahuan (označení stromu chil

skými indiány) je exotické velmi drahé

dřevo typické pro Chile, které je známé

i v Argentině. Pochází z cypřišovitého

jehličnatého stromu Fitzroya cupr essoides.

Je velmi lehké, měkké a světle červeno

hnědé barvy. Využívá se v nábytkářství,

také k výrobě dýh, hudebních nástrojů

a na interiérové truhlářské práce. V kolo

niálních dobách se dřevo alerce používa

lo jako platidlo.

Alexandrit (nerost)

odrůda chryzobelu

Al

2

BeO

4

, Drahokam pojmenovaný podle

tzv. „alexandritového efektu“ – barvo

měny v lomu světla, kdy se za různého

osvětlení mění barva na červenou nebo

zelenou. Má tvrdost 8,5. Je dražší než

rubín nebo safír. Nejvýznamnějším ložis

kem alexandritu je od 19. stol. údolí řeky

Toková na Urale. Jedna legenda vysvětlu

jící jméno tohoto minerálu vypráví o ná

lezu drahokamu roku 1830 ruským ca

rem Alexandrem II. a jeho pojmenování

podle červenozelených uniforem carské

armády. Druhá legenda je o Alexandru

Velikém. Zatímco zelená barva symboli

zuje roky hojnosti, pak červená znamená

krvavé boje vedené na Východě. Často

se nahrazoval levnou imitací korundu

s barvoměnou. Pravý alexandrit je mimo

řádně cenný a na trhu téměř nedostupný.

V klenotnictví se brousí do fasetového

brusu nebo čočkovce. Prorostlice alexan

dritových krystalů z Uralu je i ve sbírkách

mineralogicko-petrografického oddělení

NM v Praze.

Aligátor (živočich)

Obávaní dravci z čeledi aligátorovitých

žijí obvykle v močálovitých vodách. Mají

na břiše relativně měkkou kůži, která se

+


16

používala k výrobě drahocenných módních doplňků, např. kabelek, pásků ke kalhotám a hodinkám nebo bot. Tyto doplňky se objevovaly v období art deca, ale velice brzy byly nahrazeny výrobky pouze imitujícími strukturu kůže aligátora, které dosáhly nejvyšší popularity v 70. letech minulého století. Dnes patří aligátoři mezi kriticky ohrožené druhy, přesto se doplňky z jejich kůže pořád vyrábí podle návrhů předních designérů. Almandin (nerost) Fe

3

Al

2

[SiO

4

]

3

, Nerost patřící do skupiny

granátů, která je podobná českému granátu (pyropu), má velice podobnou barvu, ale nepatrně odlišné fyzikální vlastnosti. Je o něco měkčí a o dost křehčí než český granát a na hranách broušení velice náchylný k odštípnutí. Má lehce nafialovělý nádech. Barevně je českému granátu velice podobný, ale je mírně světlejší. Vyznačuje se tvrdostí 7,5. Vyskytuje se v Indii, Brazílii nebo Indonésii. Oblíbený je ve šperkařství. Jeho tenké plátky se používaly do oken kostelů a chrámů. Almandinspinel (nerost) Fialově červená odrůda spinelu. Alpaka (kov) Viz Pakfong. Amarant (rostlina) druh dřeva Nazýván též palisandr, ve starší literatuře se setkáme i s názvem laskavec. Díky purpurové barvě v angličtině Purpleheart a v němčině Purpurherz. Původ najdeme v jihoamerických tropických rostlinách rodu Peltogyne, zejména pak Peltogyne pubescens, P. porphyrocardia a P. venosa. Dřevo vyniká svou purpurovou barvou, mohou se však na něm vyskytovat hně

dé pásy. Stářím hnědne. Je mimořádně

pevné a tvrdé. Jako ostatní tropické tvr

dé dřevo se používalo od 18. století jako

exotický materiál pro výrobu nábytko

vých dýh a nebo rukojetí dýk.

Amazonit (nerost)

Zelená, viz Adulár.

Ambra (živočich)

Z francouzštiny ambre gris, což znamená

šedá ambra, v angličtině ambregris (pozor

na záměnu s anglickým amber, tedy jan

tarem). Vonná, šedá až nažloutlá hmota

je usazeninou z mořských živočichů, nej

častěji ze střev vorvaně, který tuto hmotu

po poranění střev vylučuje. Vyskytuje se

ve valounech o hmotnosti 0,5 až 10 kilo

gramů. Z takových valounů se pak vyrá

bí v kombinaci s alkoholem mimořádně

cenné parfémy, které se dříve plnily do

zdobných flakónků. Již od starověku je

ambra považována za symbol bohatství

a jsou jí připisovány léčivé účinky proti

únavě, ale je prý i dobré afrodisiakum.

Ve zlatnictví se používala jako pojidlo na

šperky a vyskytovala se i na figurálních

přívěšcích. K vidění jsou v Morganově

sbírce v New Yorku a Walters Art Galle

ry v Baltimore. Jako organický materiál

podléhá zkáze, ale můžeme ji najít na

příklad v inventářích rudolfínských sbí

rek, ovšem podobu předmětů neznáme.

Kvůli ohroženosti mořských tvorů se dá

ambra v současnosti získat jen v nejlu

xusnějších obchodech ve světových me

tropolích, ale už pouze jako součást na

zakázku vyrobených vůní.

Ambra noir (nerost)

Z francouzštiny, ambre noir – znamená

černý jantar, označuje gagát, dále viz Ga

gát. Ametrín (nerost) odrůda křemene SiO

2

Druh ametystu, který tvoří dvou

barevné krystaly, jež jsou z jedné strany fialové (barva ametystu) a z druhé žluté (barva citrínu), dále viz Ametyst. Ametyst (nerost)  odrůda křemene SiO

2

, Z řeckého ametystos, které znamená

pokojný. Druh křemene světle až tmavě fialové barvy o tvrdosti 7. Ve šperkařství platí, že čím tmavší ametyst, tím je cennější. Mírným žíháním v písku nabývá žluté barvy a je označován jako španělský topas. Jejich hlavní naleziště jsou na Sibiři, v Brazílii (kde se nalezla dokonce celá dutina 10 metrů vysoká, 2 metry široká a 1 metr hluboká) a ve Španělsku. Ametysty z nalezišť u Turnova na Kozákově nejsou vhodné pro užití ve šperkařství. Ametyst znali už Egypťané, Etruskové a staří Římané. Popisuje ho Plinius starší. Ve staré Číně se z něho zhotovovaly drobné gemy. Středověké ametysty pocházejí z Německa nebo Ruska. Je označován za biskupský kámen, protože se obvykle vyskytuje na biskupských insigniích. Je znám tzv. papežský ametystový prsten z vatikánského pokladu. Ametysty byly také součástí korunovačních klenotů, např. žezla Kateřiny Veliké nebo žezla Britské koruny. Tyto drahé kameny se používaly ve šperkařství a glyptice převážně ve středověku, ale setkáváme se s ním prakticky dodnes. Obchodníci jej často v podobě kulových tvarů na řetízku prodávají jako topaz. Amonit (nerost, živočich) Zkamenělé spirálové schránky vyhynulých hlavonožců (Ammonoidea) se staly součástí šperkařských předmětů v období 19. století, tedy v době horečky po pravěkých objevech. Většinou byly schránky

podélně rozříznuty a vyleštěny. Nejčastěj

ší výskyt u nás je v lokalitách Bílé Hory,

Žatecka a Lounska. Největšími světový

mi nalezišti je Maroko a Madagaskar.

Anani (rostlina)

druh dřeva

Anani, též chewstick nebo manil, je hnědé

brazilské dřevo s tmavšími žilkami, střed

ně těžké. Používá se od dob starověkého

Egypta, bylo nalezeno ve výbavě zemře

lých v hrobkách. Využívá se k výrobě ná

bytku, intarzií, deštění a podlah.

Andělský korál (živočich)

je slabě narůžovělá slonovinová kost. An

dělský korál se využíval zejména v baro

ku pro tvorbu rytých destiček, drobných

reliéfů a menších plastik, nejčastěji s křes

ťanskými motivy. Centrem výroby těchto

uměleckých předmětů byla italská Nea

pol.

Andira (rostlina)

druh dřeva

je těžké exotické dřevo ze stromů stejno

jmenného druhu Andira coriacea, zvané

též acapurana. Pochází z Brazílie, Kolum

bie, Peru, Guayany a Venezuely, má hně

dorůžovou, světle okrově žíhanou barvu

se zvláštní kresbou. Vyrábí se z něj kvalit

ní nábytek, dekorativní dýhy, truhlářské

prvky do interiéru, fasádní obklady, prů

myslové i bytové podlahy a soustružené

předměty.

Andiroba (rostlina)

druh dřeva

je ze stromu s latinským názvem Carapa

guianensis rostoucího nejvíce v Brazílii,

ale i v Mexiku. Setkáme se i s názvem

crabwood. Dřevo je tmavě červenohnědé

barvy, středně těžké a pružné. Používá se

na dýhy, schodiště, podlahy, obklady stěn

a nábytek. Angelim (rostlina) druh dřeva je společný obecný název pro několik druhů dřev stromů rodů Hymenolobium, Dinizia, Andira a jiných, vyskytujících se v Guyaně, Brazílii a Střední Americe. Jsou těžká, oranžovohnědě až červenohnědě zbarvená. Zhotovuje se z nich hlavně nábytek, deštění, schodiště, podlahové palubky a parkety. Anýzové dřevo (rostlina) druh dřeva Vonné dřevo ze stromu badyáníku pravého (Illicium verum) rostoucího v Číně má světle šedou barvu. Používá se jako konstrukční materiál lodí a lodních doplňků. Často se s ním setkáme v kombinaci s kovem. Aoguman (rostlina) druh dřeva Těžší exotické dřevo z jižní Afriky má světle hnědou barvu. Dřevo aoguman nemá žádné suky a je absolutně bez zápachu. Je velmi pevné a trvanlivé. V současnosti se používá k výrobě luxusního kancelářského nábytku. Apatit (nerost) Ca

5

[F/(PO

4

)

3

]. Název je odvozen podle

řeckého apatao – klamat. Nerost má tvrdost 5. Je žluté, zelené, fialové, modré nebo bílé barvy se skelným až mastným leskem a je neštěpný. Ve šperkařství se jako drahokamů využívá žlutozelených odrůd, které se nazývají chřestovec (právě podle oblíbené zeleniny). Je velmi citlivý na teplo. Výskyty nerostu jsou v Barmě, na Srí Lance, v Indii, v Brazílii, na území USA i v Evropě. Aragonit (nerost) CaCo

3,

Medově zbarvený průhledný ne

rost o tvrdosti 3,5–4, který se vyskytuje v blízkosti minerálních pramenů. Byl ob

jeven na konci 18. stol. nedaleko města

Aragon, odtud název. Je skelného lesku a

má lasturnatý lom. Nachází se na mnoha

lokalitách v USA i jinde. U nás je jediným

nalezištěm Hořenec u Bíliny, kde se získá

vá surovina pro fasetové broušení, další

využití jsou přívěsky nebo desky stolů.

Pestře pruhované formy se snadno opra

covávají a slouží k výrobě sošek, nádobek

a obkladových desek. Je také ceněným

sběratelským artiklem a brousí se jako

kabošon, viz Hrachovec.

Araukarit (nerost, rostlina)

druh dřeva

Zkamenělé dřevo vyhynulých jehlična

tých stromů (německy Holzstein) s patr

nými letorosty má šedočernou nebo svět

le pískovou barvu. Řeže se do destiček,

které se dále leští. Užití tohoto materiálu

je pak ve šperkařství, na desky stolů nebo

obklady.

Argentan (kov)

Viz Pakfong.

Astrachán (živočich)

Velejemná a nesmírně teplá kožešina se

získává barbarským způsobem z ještě

nenarozených jehňat kozy kyrgyzské. Je

světle hnědé barvy, mnohem jemnější než

persián. Smutnou proslulost astrachánu

zajistila oblíbenost u sovětských vysoce

postavených komunistických činitelů,

kteří nosili na hlavách pokrývky z tohoto

materiálu.

Atlas (rostlina)

živočich

Saténová hedvábná látka hladkého povr

chu vytvářená osnovními nitěmi. Název

je odvozen z arabštiny a znamená hladký.

Užíval se na ceremoniální oděvy, u nás

ho měšťané nosili od gotiky až do konce

16. stol., kdy byl nahrazen teplejší kožeši



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.