načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Vyhnání z ráje - Václav Jakeš

Vyhnání z ráje

Elektronická kniha: Vyhnání z ráje
Autor: Václav Jakeš

- Jednu třetinu vesmíru prý nikdy neuvidíme, neboť jeho světlo není schopno k nám doputovat. Ale i ty zbylé dvě třetiny autorovi stačí, aby nás ve svých povídkách pozval na oceán ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  129
+
-
4,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4% 60%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EPOCHA
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 193
Rozměr: 19 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: První vydání
Skupina třídění: Česká próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-755-7161-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Jednu třetinu vesmíru prý nikdy neuvidíme, neboť jeho světlo není schopno k nám doputovat. Ale i ty zbylé dvě třetiny autorovi stačí, aby nás ve svých povídkách pozval na oceán osudů lidí i bohů - či Boha, chceme-li, pokud hledáme příčinu a původ univerza. Nečekejte však teologický spis. Humor je tu všudypřítomný a paradox je jeho prorok. Koneckonců, vyhnáním z ráje to pro člověka teprve začalo.

Popis nakladatele

Jednu třetinu vesmíru prý nikdy neuvidíme, neboť jeho světlo není schopno k nám doputovat. Ale i ty zbylé dvě třetiny autorovi stačí, aby nás ve svých povídkách pozval na oceán osudů lidí i bohů – či Boha, chceme-li, pokud hledáme příčinu a původ univerza. Nečekejte však teologický spis. Humor je tu všudypřítomný a paradox je jeho prorok. Koneckonců, vyhnáním z ráje to pro člověka teprve začalo.

Zařazeno v kategoriích
Václav Jakeš - další tituly autora:
Boží odysea Boží odysea
Pitva a jiné povídky Pitva a jiné povídky
 (e-book)
Pitva a jiné povídky Pitva a jiné povídky
Vyhnání z ráje Vyhnání z ráje
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

VYHNÁNÍ

Z RÁJE



Václav Jakeš

VYHNÁNÍ

Z RÁJE


Copyright © Václav Jakeš, 2018

Illustrations © Rosvita Mikulová, 2018

Cover Art & Layout © Josef Kroupa, 2018

Czech Edition © Nakladatelství Epocha, Praha 2018

ISBN 978-80-7557-161-8 (print)

ISBN 978-80-7557-635-4 (ePub)

ISBN 978-80-7557-634-1 (mobi)

ISBN 978-80-7557-635-8 (pdf )

Kniha vznikla za laskavého přispění Věry Urbaczkové,

Honzy Urbazcky a Marcely Ciché a já jim za to děkuji.


5

Vyhnání z ráje

Řídicí týmy pracovních skupin seděly na korporátní

schůzce a rozebíraly detaily řešení, pracovní postupy

a možné inovace. „Má -li dojít k efektivnímu typu

rozmnožování, navrhuji dát přednost pohlavnímu

před bezpohlavním. Důvody jsou jednoduché.

Jednak podpoříme rozvoj genetického fondu, ale také

předejdeme vlivu prostředí na DNA,“ jal se vysvětlovat

šéf týmu nazvaného, stejně jako vyvíjený prototyp,

Adam, přesvědčený, že kolegové z konkurenčního ko

lektivu budou opakovat chyby jako u bezpohlavních

ryb, jež vymýtila skupina jednoduchých virů, proti

nimž se vodní obratlovci s chabým imunitním systé

mem nebyli s to bránit.

„Kolego, nejenže pracujeme s touto tezí rozmno

žování, neboť jsme si vědomi jejího potenciálu pro

variabilitu schopností přežití budoucí entity, ale my jsme

věc posunuli ještě o kousek dále a pracujeme na mo

delu dominantního charakteru, kterému váš Adam

snadno podlehne. V současné době zkoušíme celou

řadu přitažlivých systémů, například feromonů skvěle

lahodících nasálním orgánům vašeho Adama, nebo


6

uspořádáváme konfiguraci některých orgánů a ústrojí, aby takříkajíc zapadl klíč přesně do zámku, jestli mi rozumíte. Prostě aby naše výrobky byly kompatibilní po všech stránkách. Rozhodli jsme se také rozšířit využití některých orgánů jako víceúčelových, třeba jak pro rozmnožování, tak pro budoucí věci mateřské. Ještě snad taková okrajová informace. Naši entitu jsme nazvali Lilith.“

„Ale přátelé,“ ozvalo se ze zařízení podobného trojúhelníku s magickým okem uprostřed. „Jsem rád vaší operativnosti i ambicím, avšak chtěl bych připomenout stěžejní důvod našeho snažení. Potřebujeme zalidnit obrovskou zahradu, která je již k dispozici spolu s faunou i flórou. Cože jsem to řekl? Zalidnit? To zní tak hezky! Tak poeticky, že! Budeme tedy těm entitám říkat ‚lidé‘. To je takové milé! Moc pěkně se to vyslovuje – lidé,“ rozplývalo se zařízení.

„Starej nám senilní,“ šťouchl do šéfa týmu Adam vrchní fyziolog. „Nezapomínejte, že je vševědoucí a všemohoucí!“ okřikl šéf kolegu. „S Lilith a Adamem budou zahradní prostory úplné, a až se nám lidé rozmnoží, oživí to celý komplex,“ ukončilo zařízení svůj příspěvek.

Zkouška prototypu probíhala velmi zdárně a oba soupeřící týmy musely konkurentům přiznat některá velice zdařilá řešení partikulárních problémů. „To je elegantní způsob žádoucí reakce na projekční stav našeho objektu, kolegové,“ uznale kýval hlavou psycholog projektu


7

Lilith. „Jen jsme využili percepce přenesené do limbických center Adama, inervace a dobrého prokrvení speciálních topořivých tělísek,“ vysvětlil fyziolog konkurenčního týmu. „Má to však jednu nevýhodu, přátelé, a to klesající hormonální dostačivost spojenou s věkem, která bohužel nesouvisí s percepcí. Takže Adam se rád podívá a bude mít chuť, ale bez adekvátní reakce příslušného orgánu.“

„Ještě otázka! Ty ideální proporce Adama a Lilith budou zachovány i pro budoucí potomstvo?“ optal se jeden z účastníků. „Dobrotivý...,“ vzhlédl fyziolog k zařízení s magickým okem. „Budou se samozřejmě významně lišit! Budou dané příslušnou genetickou strukturou,“ chtěl rozhořčeně pokračovat. „Takže v příštích generacích mohou některé orgány být úplně jiné, tvarově i rozměrově,“ zasnil se všemohoucí, čímž uťal mentorskou etudu fyziologa.

„Tak, kolegové,“ rezolutně zavelel šéf týmu Lilith. „Máme tady důležitou zkoušku spojení obou lidí! Chtěl bych vyzvat všechny, až na fyziology a sexuology, aby opustili místnost. Zkouška je neveřejná, to snad chápete.“

„Vítám vás, kolegové, na zasedání intelektové komise projektu Lidé,“ přivítal člen byra specialisty obou týmů. „Chtěl bych přítomným připomenout, že jsme pro tento projekt přijali názvosloví a nadále budeme entitám říkat podle jejich funkce Muž a Žena. Oba prototypy jsou již plně provozuschopné a pracují v ověřovacím


8

módu. Vaše názory, kolegové, na psychickou kapacitu

Ženy a Muže?“

„No, nám se zdá, že kolegové z týmu Adam nevěnovali

rozumu Muže přílišnou pozornost,“ začal intelektový

analytik týmu Žena. „Zpracování dat a informací je u něj

podprůměrné. Je schopen soustředit se pouze na jednu

činnost. Dává přednost hře před odpovědností. Co je

však do,“ prstem ukázal směrem vzhůru, „nebe volající, je

jeho odvislost od druhé entity, pardon, Ženy.“„Promiň-

te, ale to snad bylo účelem naší snahy o kompatibilitu,“

ohradil se šéf týmu Adam. „Ale nemuseli jste jej udělat

tak chudého duchem,“ nedal se analytik. „Nemohou

ho zajímat jen postavení v tabulce a body.“ „Máme tedy

na čem pracovat, kolegové. Víte dobře, že kolaudace

prototypu se blíží,“ zdviženým ukazováčkem podpořil

člen byra svou důležitost.

„Na žádost týmu Lilith zahajuji mimořádnou krizovou

poradu projektu Lidé,“ dal si záležet na patetičnosti

člen byra. „Prosím kolegy z týmu Žena, začněte!“ „No,

jak bych to řekl, prostě formuloval,“ ošíval se šéf týmu.

„Ona nám žena, teda Lilith, nechce být při aktu trvale

pod mužem. Zdá se jí, že genderovější by bylo, kdyby

ona, s vyšší intelektovou kapacitou, byla nahoře, tedy

dominantní.“ „Cože to nechce?“ zeptal se starší fyzio

log týmu Muž. „Nechce být při souloži submisivní,“

zakřičel mu do ucha šéf jeho týmu. „A to je důležité?“

neodbytně pokračoval fyziolog. „Pro ni zřejmě otázka


9

společného bytí,“ prohlásil kdosi z týmu Adam. „Tak ať rozumnější ustoupí,“ pokračoval stařík. „Jenže to ona nechce,“ vysvětloval nedůvtipnému kolegovi důsledky instalace intelektu a temperamentu obou protolidí.

K šéfovi týmu Žena přiběhl udýchaný mladý kolega

a přerývaně, mezi nádechy, hovořil tak nahlas, že všichni přítomní nemohli neslyšet jeho zprávu. „Je pryč! Zdrhla! Lilith! Prý s touhle kreaturou, kterou nazýváme mužem, odmítá být. Je líný, trouba, a pořád myslí jen na jedno. Utekla mimo zahradu. Je někde venku. Hledáme ji.“

■ „Prostě se nám ji nepovedlo přesvědčit, kolegové,“ argumentoval šéf týmu Žena. „Už se nevrátí. Je spokojená venku. My jsme však, přátelé, neotáleli a máme zde nový prototyp, jenž jsme nazvali Eva. Abych řekl pravdu, kompletně jsme tomuto modelu předělali myšlení i intelektovou kapacitu a přidali na dovednostech v emocionální oblasti. Hardware jsme ponechali v původním stavu. Komplexní zkoušky nového modelu už byly zahájeny.“

■ „Tak vidíte, že to jde, když se chce,“ hodnotil člen byra výsledky zkoušek. „Ona přemýšlí víceméně nahlas, je milá, přívětivá a v podstatě po něm nic nechce. A on, jako dobračisko a ňouma, bere všechno vážně. A tím, jak jsme mu rozvinuli manuální dovednosti, může být konečně i užitečný. Jen mě trochu trápí ty nové manipulativně intrikánské schopnosti Evy.“ „No, já bych to


10

tak úplně neviděl,“ oponoval šéf týmu Eva. „Ona na sebe totiž bere odpovědnost, třeba, jak pořád vyjednává s tím hadem!“ „Cože dělá?“ vybuchl člen byra. „No, vzdoruje tomu plazovi, nechce mu podlehnout, a tak s ním komunikuje,“ snažil se vysvětlit šéf týmu Žena. „Ale víte, že,“ ukázal člen byra na přístroj s magickým okem, „to výslovně zakázal. Žádné informace o systému Ráj pro prototypy! Mohli by je zneužít!“

■ Člen byra stál rozkročen s plamenným mečem v ruce a hřímal: „Ne dosti, že jsme jim vdechli život! Že jsou to prototypy z dílny Nejvyššího! Že jsme investovali čas a prostředky! Oni nám tak trestuhodně selžou! Ale to si odskáčou!“ „Co říká?“ nedůvtipně se optal starý fyziolog. „Svedla ho k nepravosti, tedy Eva. Pozřeli jablko ze stromu poznání, a teď mají malér! A my s nimi!“

■ „Dobré zprávy, kolegové!“ hovořil pozitivisticky naladěný šéf týmu Muž. „Ten,“ sepjal ruce a pohlédl vzhůru, „už se tolik nezlobí a je pro, aby s jistými úpravami, samozřejmě mimo zahradu, založily naše prototypy lidstvo. Kolegové, my teď máme maximální příležitost vymazat všechny lapsy našeho výtvoru. Uděláme z něj toho chytřejšího, důvtipnějšího, svedeného, prostě chudáka. Uděláme z něj pána tvorstva.“


11

Svět jako vůle

a představa

„Už máte dost, pane,“ konstatoval barman při mé

objednávce dalšího pití. Neříkal to příkře jako výtku,

nýbrž shovívavě, s pousmáním. „Jo, příteli, kdo byl

špatně kojenej, musí nasávat celej život,“ snažil jsem se

vtipně oblomit výdejce alkoholu. Když mi nedá napít,

zase mě přiměje, abych myslel na ty věci. Copak se ne

zbavím těch černých můr, které mě pronásledují čím

dál tím častěji, přemýšlel jsem už v lehkém rauši. Čím

hlubší ponor do alkoholové nicoty, tím větší šance, že

nebudu prožívat ony děsivé sny, činil závěry ovíněný

rozum. Barman se ustrnul a přede mnou se objevila

další sklenička. Kopl jsem ji do sebe naráz, jakýpak

upejpání, že? Obsluha zavrtěla hlavou a mechanicky

leštila sklenku po vzoru filmových barmanů. Posléze

přistoupila blíž a přes barový pult ke mně doletěl dotaz:

„Nějaké problémy?“ Po této otázce zbystřila polovina

osazenstva kolem barového pultu. Lidé rádi senzace

a cizí neštěstí. I přes opilost mi to kupodivu lehce do

cházelo, a tak jsem mlčel.


12

„Zdraví, manželka, děti, práce,“ vyjmenovával barman statisticky významné možnosti defektních stavů léčených alkoholem. „Jste vedle jak ta jedle,“ přiměl jsem se k reakci a natáhl ruku s prázdnou sklenkou, jako že něco za něco. Neočekávaně mi dolil a spiklenecky na mě mrknul přes pult. „Já vím, je v tom jiná ženská, že?“ „Znovu zmýlená,“ konstatoval jsem, „a nejsou to ani prachy, ani kariéra. Noční můry,“ řekl jsem, bohužel příliš nahlas, takže zpozorněl zbytek nechtěného publika. Barman odstoupil do bezpečné vzdálenosti. Jemu i ostatním bylo vše jasné. Duševně chorý a chlastá. Z toho může čouhat jenom malér. „Pán bude končit,“ prohlásil barman rezolutně a žádal příslušný obnos. Kapituloval jsem, hodil peníze na pult a vrávoravě zamířil ke dveřím.

Noční sychravý vzduch přivodil nepatrné vystřízlivění a vodopád úzkostných myšlenek, že v tomto stavu se ještě nedá jít spát. Horečně jsem začal přemýšlet, kde najdu nový roh hojnosti, když mi došel fakt, že zadarmo mi nenalejou. Přeci jsi tam velkopansky nechal všechny prachy, milej zlatej.

Po detailní prohlídce bytu a konstatování pro sebe, že nikde není ani kapka alkoholu, jsem se svalil na kanape a vzdoroval spánku tak dlouho, jak to jen bylo možné, slabý, zranitelný, ztroskotanec. Jsem přece kvantový fyzik, racionální člověk! Odmítám hrozné bludy, schizoidní stavy, chabě jsem se bránil.

Chvilkový stav amnézie vystřídalo strašné chorobné kompulzivní chtění. Vůle vymanit se, dostat se z vnitřku


13

ven. Protunelovat se, drát se někam. Ale kam, kam? Přece

nic není, nic neexistuje. Ani prostor, ani čas. Jen drásavé

přání proniknout vně, získat svobodu, rozměr. Spalující

chtíč po něčem nedefinovatelném, trýznivá chuť zbavit

se okovů nebytí. A pak konečně únik! Bezbřehá volnost

bytí, řícení do všech stran a stupňů volnosti, které vy

střídal výbuch chaosu rvoucí vše na kusy. Spalující žár

a syntéza všeho v anihilačním deliriu! A znovu bolestná

snaha formovat, uspořádat. Horečná potivá snaha, z níž

se vynořily horké chuchvalce sférické hmoty, jež dosa

hovaly svého vrcholu a konce, ponechávajíce za sebou

atomy, z nichž jednou povstanou příčina a důvod bo

lesti uvědomělého bytí. Nepřetržité stlačování a rozpady

hnané až na hranici smyslů. Drtivé tlaky, grandiózní

výbuchy a za vším honba, zarputilost i marnivost, ob

scénní směřování k novým účelům a kvalitám střídané

chladnoucími sférickými objekty s nábojem geneze

a vůlí po naprosto nepoznaném. Křečovitý, bolestivý,

krví smáčený zrod a nakonec srdceryvný výkřik naro

zeného dítěte.

Zmáčený potem jsem si zmateně sedl a přerývaně

dýchal. Copak se toho, proboha, už nikdy nezbavím?

Pokolikáté již zažívám takový noční běs? Maličko jsem

se uklidnil a uvědomil si propocené svršky na sobě. Jest

li se nechci zbláznit, musím k psychiatrovi. To už dál

nevydržím! Z čeho asi plyne ten požadavek deroucí se

zevnitř, egoistické prosazování se? Odkud je ta psycho

tická nutkavost?


14

Psychiatr byl chápavý, věcný a pozorný posluchač.

Otázky nekladl zbytečně, jen jaksi mimochodem.

Po třech hodinách mého monologu chvíli zamyšleně

kroutil hlavou, pak přistoupil ke knihovně na zdi, chvíli

pátral zrakem po svazcích a poté přede mě položil na stůl

knihu – Arthur Schopenhauer, Svět jako vůle a představa.


15

Tajemství

„Dobrý den, vážení televizní diváci a skalní příznivci!

Vítám vás v pořadu pro nespavce Pár minut před půl

nocí s Joan Birkemanovou.“ Mladá žena tmavé pleti se

sebevědomím na rozdávání se profesionálně usmívala

a s obrovským drajvem nastínila, na jaké téma bude

dnešní, tři sta čtyřicáté třetí pokračování. „Život, to jsou

také zázraky, tajemství a nevysvětlitelné záhady. Kdy

jindy než před půlnocí, s odborníky na slovo vzatými,

se pustit do tohoto tématu? Po mé pravici sedí fyzik

Alan Galimov, jako zástupce skeptické části populace,“

usmála se moderátorka na mladého vědce. „A po levici

sedí pánové James Wodrow, známý teolog, a dále Ral

ston George a Benjamin Susskind, oba jsou senzibilové

a psychotronici.“

Po krátkém úvodu do světa paranormálních jevů se

hvězdná Joan obrátila na teologa: „Pane Wodrowe, jak

pohlíží církev na zázraky a schopnost některých lidí je

činit?“ Dobromyslný tlouštík s těsným kolárkem nebyl

očividně ve své kůži. „To je, paní redaktorko, těžká věc!

Církev svatá v žádné zázraky nevěří! Ten jediný, který

připouští, je Bůh Stvořitel. Zbytek je, takříkajíc, jen


16

jeho práce...“ A kruci! Tak tady zmýlená neplatí, na

padlo hvězdu pořadu. Debatu měl odstartovat někdo

jiný. S chápavým ušklíbnutím se odvrátila od teologa

přímo k jeho domnělému oponentovi: „A co na to říká

věda, fyzika, pane Galimove?“ „Předmětem fyziky ne

může být bytost sama o sobě, jako je Bůh. Neměřitelná,

neověřitelná, nepopsatelná, chcete -li. Zkoumat, zda

taková bytost činí neuvěřitelné, záhadné věci, nespadá

do oboru vědy.“ Do háje, polilo horko Birkemanovou.

Ten se taky nechytá! Co sem pořád tahají toho Boha?

Nechala mladého vyjukaného vědce v úzkém sáčku jeho

osudu a pálila přímo na desítku: „Pánové! Vy s těmito

nevysvětlitelnými a tajnými technikami pracujete každý

den,“ pohlédla na senzibily. Starší prošedivělý George

pokynul rukou k mladšímu kolegovi, jakože má před

nost, a ten kupodivu začal přímo dychtivě: „Víte, paní

Birkemanová, já bych o paranormálních a parapsycho

logických jevech hovořil nerad. Jsou totiž zavádějící.

To, že nejsme schopni správně interpretovat a pochopit

činnost mozku či tělesných schopností, přece ještě ne

znamená, že takzvané nadpřirozené schopnosti nejsou

prostým projevem smyslových, tělesných a rozumových

dovedností lidského organizmu. Vezměte si takovou

psychotroniku a telepatii. My dnes nevíme, jaké pole

vytvářejí jednotliví lidé a zda se v nich nepohybují čás

tice mentony jako zdroj informací. Zatím, a akcentuji

slovo zatím, se nepodařilo vědecky ověřit, zda myšlen

ky nemají energetickou povahu, a je tedy možný jejich


17

přenos. Jenže to jsme před nedávnem neuměli doložit jevy, jako jsou Velký třesk či černé díry. Jen si vzpomeňte, jakou bitvu svedli vědci kolem kvantové mechaniky. My, senzibilové a psychotronici, v tom máme jasno. Nejvýše organizovaná hmota, mozek, spolu s tělesnými orgány má nepředstavitelný potenciál, který odhalujeme jen po krůčcích.“

Prošedivělý kolega souhlasně pokyvoval hlavou a plynule navázal: „Víte, od počátku věků byli lidé schopni provádět nadstandardní, abych se vyhnul pochybovačnému termínu, zázračné věci. Věštili ve starých Thébách, přeměňovali vodu v krev, uzdravovali na dálku a tak dále, přičemž využívali jen svých přirozených schopností, pro něž dnešní věda nemá jasné vysvětlení.“ Samolibost toho druhého mudrce rozehřála mladého vědce: „Přece, kolego, to, že několik exaltovaných kněžek dýchajících plyny z podloží v chrámu v Thébách prorokovalo zcela nepoužitelně budoucnost ve vidinách způsobených raušem, že Mojžíš ohromil faraona zabarvením vody v Nilu, jež změnila barvu na červenou díky rozmnoženým sinicím, a to, že samoléčebné schopnosti organismu lze ovlivnit zejména u sensitivních osob do krajnosti, nic nesvědčí o zásluze nadpřirozených schopností člověka na těchto jevech.“ A máme to! Proletělo hlavou hvězdě programu Pár minut před půlnocí. Chlapci se začínají rozjíždět a zakusovat se.

„Pane Galimove, byl bych rád, kdybyste do své argumentace nemíchal starozákonní texty,“ obul se teolog


18

do vědce. Ten jen mávl rukou a pokračoval: „Pro

fesorka Rimská z katedry paranormálních jevů naší

univerzity podrobila telekinezi, telepatii a psychotro

nické schopnosti jedinců dokonalé analýze. Pracovala

na ní s celou řadou odborníků řadu let a její tým podal

nesporné důkazy o podvodném jednání takzvaných

médií. Neobyčejné hlouposti spojené s ohýbáním lžic,

přemisťováním předmětů, šířením myšlenek či in

formací jsou zadokumentovány ve spisech o těchto

tzv. paranormálních jevech. Mám příhodu, a to se za

smějete,“ vědec se natočil na kameru jako k publiku.

„Ve Washingtonu vystupoval nějaký mág, psychotronik

a senzibil, jak si sám říkal, nějaký doktor Byrd. Jeho

vystoupení obsahovalo výběr osob z publika, o nichž

doktor Byrd nejen všechno věděl, znal i jejich zdravotní

stav a na místě nebožáky uzdravoval. Tým profesorky

Rimské spolu s pořadateli učinil některá opatření,“ vědec

prsty naznačil uvozovky. „A tak došlo k tomu, že celé

vystoupení páně Byrda bylo monitorováno odposlou

chávacím zařízením. A nedlouho po začátku představení

vskutku spolupracovníci profesorky Rimské naladili

frekvenci vysílačky, jíž Byrd dostával informace přes

zařízení umně vložené do ucha, kde dotyčný sedí, jak

se jmenuje a co ho trápí. Během večera se jim dokonce

podařilo lokalizovat jednu lóži, z níž spolupracovníci

doktora Byrda zásobovali našeho mága informacemi

získanými předem, před představením, u vytipovaných

a vytěžených lidí. Bohužel, státní návladní se naší žalobě


19

vysmála, a pan Byrd tak dále ohlupuje lidi po celých Spojených státech.“

„Stop! Stop! Pane vědče, já znám doktora Byrda osobně,“ vstal Susskind, avšak mikrofon připojený k jeho oděvu jej donutil znovu usednout. „Jde o špičkového telepata a senzibila. Tento člověk má za sebou celou řadu lidí, které nalezl, usvědčil desítky vrahů, uzdravil mnoho těžce a nevyléčitelně nemocných. Nepřipustím, aby tento skeptik,“ ukázal na vědce, „znevažoval činnost vzácného génia.“ „Teď jste mě rozesmál! Génia!“ odrážel útok vědec. „Pokud vím, pan Byrd s virgulí hledal vodu pro nomádské kmeny na Sahaře. Samozřejmě nikoli gratis, neboť jej k tomu vyzvala redakce časopisu National Geographic. Ale i když stál několikrát nad jezerem podzemní pitné vody, ani ťuk! Později to komentoval tím, že zrovna nebyl ve formě.“

„Já si myslím, pánové,“ skočil vědci do řeči teolog, „že Pánbůh těm lidem, které nazýváte senzibily a psychotroniky, propůjčil schopnosti, aby mohli šířit jeho věčné jméno.“ „Ještě sem, kolego, zavlečte astrální bytosti, schopnost opouštět tělo, trvalou přítomnost andělů strážných a další nesmysly. A já mohu klidně opustit tuto debatu,“ vyhrožoval mladý vědec. Hvězda programu začala tušit nesnáze, a tak přerušila kontroverzní argumentace hostů a nechala po reklamě pustit televizní záznamy na podporu skeptiků s kritickým přístupem k paranormálním jevům. Protagonisté většinou hovořili o potrhlých individuích schopných pro peníze a slávu


20

lhát na jakékoli téma. Usvědčení a důkazy racionalistů

vystřídaly záběry levitujících mnichů v Tibetu, zázračně

vyléčených lidí, proroků přesně popisujících budouc

nost, lidí se zážitky s posmrtným životem i exorcistů

v psychiatrické léčebně.

Prostřihy kamery na účastníky debaty jasně dokláda

ly, na čí straně stojí. Dokumenty zakončily historické

reminiscence na téma Starého a Nového zákona. „Tak,

pánové, co říkáte těm obrázkům?“ snažila se Joan

Birkemanová znovu rozproudit debatu. Ta však pokra

čovala ve stejném stylu. Vědec hovořil o slabé a silné

interakci, elektromagnetické síle a gravitaci, a ty že

stačí pro úplné fungování vesmíru. Teolog se neustále

dovolával Pánaboha, bez něhož by nebyla ani tato debata.

A senzibilové oponovali temnou hmotou a energií,

o nichž věda neví vůbec nic. Pánaboha akceptovali oba

senzibilové jako starého známého psychotronika, avšak

jasně bez schopností všemohoucnosti a vševědoucnosti.

Debata pomalu upadala do nudy argumentací známých

jen odborníkům, kterým diváci už dávno nerozuměli,

když moderátorka oslovila vědce: „Profesorce Rimské

se připisuje mnoho úspěchů v boji s takzvaným

pseudovědeckým světem, ale ona prý před nedávnem

zemřela!“ Replika směřovala na mladého vědce. „Bohužel,

paní profesorka tragicky zahynula v Tibetu, kde se

pokoušela nalézt spojitost meditace se sebeuzdravováním,“

zajíkavě odpověděl vědec. Všem bylo jasné, že profesorka

Rimská mu rozhodně nebyla lhostejná. Zbytek diskuze


21

upadl do klišé důkazů a oponentur a do konce pořadu se všichni hosté stačili dokonale pozurážet tak, že nebyli schopni opustit studio najednou.

■ Cestou z televize domů letěly vědci hlavou všechny urážky těch hlupců a neumětelů, kteří svým vzděláním dosahovali úrovně prosťáčků. Ať už jsem doma, pomyslel si. Těšil se na ni.

■ Zhasnul světlo, uvolněně si lehl přes postel a začal meditovat tak, jak velel kánon profesorky Rimské. Pomalu zhmotnil tibetský ráj Šangri -la, nechal se opájet vůní, barvami květů a rostlin, a pak ji spatřil. Vrhl se jí do náruče. Byla starší, ale obrovsky přitažlivá. „Už jsem se těšila, lásko,“ hladila jej ve vlasech. „Jaký jsi měl den?“ ptala se účastně. „Vypadáš unaveně!“ „To je prací,“ nechtěl se vracet k nedávným prožitkům. „Nebýt těch mnichů, už bychom nikdy nemohli být spolu!“ podívala se profesorka Rimská do očí svého milence.


22

O lidských bozích „Při putování za pravdou, existuje -li Bůh, jsem nepochybně musel začít u vás, pane kardinále. Judaismus, křesťanství a muslimské náboženství jako by tvořily páteř víry západního člověka v transcendentální bytost, jako je Pán nad vodami i Zemí. Vy, jako představitel katolické církve, se mi zdáte tím pravým reprezentantem, jenž mi zajisté odpoví na otázku, co nebo kdo je tato bytost.“

Redaktor National Geographic Dan Reed, černovlasý štíhlý muž, dohovořil do diktafonu a bezostyšně natáhl ruku směrem k asketickému starci, jehož karmínová sutana připomínala spíše šaty než háv představitele ortodoxní církve. To je tím, že je tak vyzáblý, napadlo redaktora. S nepředstíraným zájmem však očekával odpověď.

Kardinál mlčel, dával si s odpovědí na čas. „Nevím, nakolik erudovanou odpověď ode mne očekáváte, pane redaktore. Čtenáři renomovaného časopisu, který zde zastupujete, rozhodně nestojí o klišé, že bytost, entita, chcete -li, je samopříčinou, povstala takříkajíc z ničeho a její možnosti jsou nekonečné. No, a že my jsme jejím výtvorem a bez ní se v této realitě neodehraje nic, neboť


23

vše má pevně ve svých rukou. Nechci být ani scholastický

a odkazovat čtenáře na katechismy. Četl jsem pozorně

vaši prosbu o rozhovor i navržené otázky, a tak by mi

přišlo příliš vágní bavit se jen o Bohu židů, křesťanů

a muslimů. Bylo by totiž velmi laciné charakterizovat

Boha jako toho, jehož nikdo nespatřil, s projevy pouze

navenek, neboť zde stojíme u dalšího fenoménu, jímž

je víra. Tu někteří chápou jako úplnou jistotu něčeho

neznámého a nepochopitelného. Jsem také na rozpacích,

zda předplatitelé vašeho časopisu přijmou filozofické

teze, že Bůh je součástí přírody nebo že je prostorem

a časem. Může být evolucí a věčným hybatelem či svato

krádežnou představou, že je celým všehomírem, a naše

potíž komunikovat s ním je dána skutečností, že jsme

jeho součástí. Proto bych chtěl obecně říci, že všechna

náboženství, počínaje zoroastrismem až po hinduismus,

taoismus, buddhismus či náboženství Indiánů a Inuitů,

žádají věřící, aby se ztišili, rozjímali, meditovali, a pak

ucítí dotek, možná jen závan něčeho nedefinovatelného,

nepojmenovatelného, ale zároveň velmi blízkého. Je -li

bohů více, nebo jeden, je na každém věřícím. Hinduisté

mají bohů přímo mraky. Vlastně každý věřící má svého

Boha, takříkajíc na míru. Je jen otázkou, zda se všichni

hinduisté přesto neobracejí k jedné bytosti, s takovou

škálou a mnohostí výrazů, které je přimějí myslet na ne

konečné množství bohů, k nimž vzhlížejí.

„Chápu -li to správně, definice Boha je bezpřed

mětná, protože jeho mnohost a různorodost je nám


24

nepochopitelná,“ přemýšlel redaktor nahlas. „Avšak jest

liže Boha nikdo nespatřil a komunikace s ním probíhala

vždy pouze zprostředkovaně, a navíc ještě v dřevních

dobách, mohou být všechny jeho atributy jen lidským

popisem,“ pokračoval redaktor.

„Vím, vím. Chcete, pane redaktore, naznačit, že Bůh

je kompletním výmyslem nás, lidí. My tady ale máme

zázraky. A ty nesporně poukazují na Stvořitele.“ „Tady

jsem hodně skeptický, pane kardinále. Dnešní věda

snadno vyvrátí pocit nadpřirozenosti a zázračnosti stati

stickými metodami a znalostmi, jichž dosáhly jednotlivé

vědní obory.“ „Špatně mě chápete, pane redaktore,“

poposedl muž v sutaně. „Ty zázraky se dějí v nás, li

dech. Mám na mysli vztah k bližnímu svému, to, jak

nás Bůh učí být lepšími, jak v nás tlumí zlo.“ „Dobrá.

Kdo je tedy pro vás Bůh, pane kardinále?“ dotázal se

netrpělivě novinář bažící alespoň po nějaké popisce oné

transcendentální bytosti. „Něco nedefinovatelného,

neuchopitelného, něco, co je uloženo někde hluboko

v nás,“ snažil se představitel církve vyhovět. „Promiňte,

pane kardinále, co váš vlastní názor, vaše zkušenost?“

„Aristoteles, Tomáš Akvinský, Hume a další filozofové,

ti všichni se snažili filozoficky, gnosticky o popis...,“

kličkoval duchovní. „Jenže já chci váš názor, kristepane,“

vyletělo nechtěně z úst redaktora dychtícího po něčem

autentickém. „Ale já jsem jenom kardinál,“ ohradil se

nechápavě sluha boží.


25

Chlapík sedící na vedlejším sedadle neskýtal záruku zá

bavného společníka letu z Říma do New Yorku. Podsaditý,

potivý, neustále se ošíval. „Přiznám se, že létání nepatří

mezi mé koníčky,“ začal sám, když si uvědomil, že ko

lega po pravici sleduje s rozpaky jeho chování. Redaktor

se snažil o chápavý výraz, ale v duchu mu letěly všechny

možnosti, jak po následujících osm hodin vytěsnit tohle

individuum. Nakonec dospěl k názoru, že nemá -li nic

na práci, je dobré se zaměstnat. Tohle mi už ale někdo

říkal, pátral v paměti. Ne a ne si vzpomenout na mentora,

jenž byl autorem tohoto moudra. Disputace s odborní

ky, profesionály, filozofy a mysliteli má naplánované. Co

takhle se optat našince, jak to má s pánem Bohem on.

„Přiznávám se, že ani mně nedělají dlouhé lety dobře,“

začal jako by mimochodem. „Přestože létání patří mezi

nejbezpečnější druhy dopravy, následky havárií jsou vět

šinou fatální,“ pokračoval se záměrem dozvědět se, zda

se spolucestující opře o autoritu Stvořitele a vloží osud

do jeho rukou. „Jistě cítíte teď více než jindy potřebu

pomocné ruky, zastání nebo něčí podpory,“ vyrukoval

na souseda. „Jo, nějaký anděl strážný by se šiknul!“ zasmál

se neurčitě chlapík. „Myslíte někdy na nejvyšší autoritu,

když máte trable? Nebo až se ztišíte?“ šel redaktor přímo

na věc. „Je to víc nouze, nebo pohoda, co vás spojuje s Bo

hem? Jak vůbec vnímáte Nejvyššího?“ Muž ani sekundu

nezaváhal. „No, já myslím, spíše mám tuhle zkušenost:

To si něco přejete a chlápek, co to ignoruje, je Bůh.“


26

Tmavá místnost osvětlená jen lampou visící nízko nad kulatým stolem, kolem nějž stála čtyři křesla -klubovky, vytvářela zádumčivou atmosféru vpravdě jako stvořenou pro hluboké nadčasové úvahy.

„Věda není schopna uchopit nadpřirozené, může pracovat pouze s fakty a hypotézami opřenými o reálnou skutečnost. A i ty největší úlety v představách vědců neustále korespondují se systémy rovnic. Prostě pohádkové bytosti a duchové do racionální vědy jaksi nezapadají.“ Prošedivělý sedmdesátník usrknul z šálku čaje a pokračoval: „Je těžké popsat něco mimo prostor a čas pouze na základě pocitu interakce Něčeho s vědomím.“

„Počkejte, pane profesore! Představa průniku čehosi z ničeho, inflace hnaná zápornou gravitací a následující Velký třesk je přece podobnou tezí jako Bůh, coby samopříčina. Už pro příklad to Nic, že?“ redaktor National Geographic, sedící proti vědci, zaujatě oponoval. „Před chvílí jsem o tom hovořil. I ty nejbujnější vědecké fantazie, pane redaktore, stojí na smysluplných základech. Kvantová mechanika nepřipouští stavy bez fluktuací. Částice i pole se objevují a zanikají. Pohyb partikulí umožňuje protunelovat se i přes obrovské energetické bariéry, inflace hnaná repulzivní silou umí vyhladit i ty největší vrásky rodícího se vesmíru, no a Velký třesk jako účet za večeři takříkajíc zadarmo jsou všechno známými a pochopitelnými myšlenkami, dnes už doloženými pozorováním.“


27

Bylo jasné, že vědce jen tak něco nevyvede z rovnováhy. „Představa Ničeho jako prázdného bezprostředí je pouze naší lidskou zkušeností omezeného vnímání a fantazie. Rovnice s popisem takového stavu už ale existují. A lze-li něco matematicky a fyzikálně doložit, stane se dříve či později reálným poznatkem skutečnosti.“

„Vy jste ale, pane profesore, kosmolog, nikoli kvantový fyzik. Tak co kdybychom se pokusili najít Boha v nekonečném Vesmíru,“ přeskočil redaktor na jiné téma, v němž se cítil pevnější v kramflecích. „Asi vás zklamu, pane redaktore, ale kvantová mechanika přímo souvisí s vývojem vesmíru. Vy máte asi na mysli nemožnost zapojení gravitační síly do jednoty se silnou a slabou interakcí, respektive s elektromagnetickou silou. Teorie strun tuto nemožnost však zdárně vyřešila, pravda, v jedenácti či vícenásobném prostoru. Ale na tom nesejde. Budete -li hledat Boha v oblacích plynů a prachu, ve hvězdách, tmavé hmotě a energii, pak je to totéž jako hledat jej v mikrosvětě. Obě tato prostředí jsou však prostá emocí, jichž je naopak Bůh plný. Jak chcete Boha vidět v akcích a reakcích, interakcích a rozpadech? Bůh by se v tomto prostoru prostě nudil,“ zasmál se prošedivělý muž vlastní úvaze.

„Umíte si představit bytost, která jedním výbuchem supernovy zničí život jí pracně budovaný v okruhu cirka čtyřiceti světelných let? To snad jen když budete mít na mysli Šivu, jenž neustále tvoří a bortí.“ „A váš osobní vztah k přesahu, který všichni cítíme?“ uhnul redaktor


28

ke svému oblíbenému tématu. „Myslím vaši niterní zpověď, pane profesore.“ „Domnívám se, že věci nedořečené, dosud nevysvětlené a přesahy čekají na racionální zdůvodnění. To víte, ne všechny vědní obory stačí matematice a fyzice. Biologie, zejména neurobiologie, psychologie, filozofie a další za poznatky exaktních věd pokulhávají.“

Dveře pokoje se náhle otevřely a do místnosti vstoupila starší nonšalantní dáma. „Promiňte, pánové, ale je čas na večeři. Pak budete moci dále pokračovat v disputaci.“ Přešli do vedlejšího pokoje a zasedli k prostřenému stolu. Chvíli hovořili o každodennostech. Dříve než se však pustili do naservírovaného jídla, sklonil vědec hlavu, sepjal ruce a tiše drmolivě spustil: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé...“

Na soccer nechodil často, avšak neustále ponořen do hlubokých úvah připravovaného článku o Bohu, přivítal nabídku kamaráda z redakce na zápas Komet proti Hrochům. Mač byl jednostrannou záležitostí Komet. Drtily soupeře a převyšovaly jej ve všech herních činnostech. Výsledek 4:0 v poločase vypovídal dokonale o situaci na hřišti.

„Ten Beckham je skvělý na míči, co říkáš!“ horlil kolega. Na míči?, napadlo redaktora. Stojí na něm nebo jezdí? Kope do něj, zpracovává ho, kličkuje s ním, ale je na něm dobrý? Nějak se neuměl vyznat v žargonu fotbalistů, fandů, trenérů a bohužel i komentátorů.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist