Vyhnání Gerty Schnirch - Kateřina Tučková

KATEŘINA TUČKOVÁ

31. 10. 1980

Mgr. Kateřina Tučková, Ph.D. je česká spisovatelka a kurátorka.

Kateřina Tučková se narodila v Brně, dětství prožila v Moutnicích, později v Kuřimi a nakonec se vrátila nazpět do rodného města. Prostředí, v němž vyrůstala, ji velmi oslovilo a stalo se inspirací pro budoucí kariéru i dílo - Moutnice jsou malá vesnice na jižní Moravě, která byla ušetřena většího zásahu minulého režimu a přetrvával zde tradiční venkovský způsob života, v Brně potom žila v části s bohatou historií obývané převážně romskou komunitou.
Vystudovala gymnázium v Brně a dějiny umění a český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Doktorský titul získala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 2014. Již během studií se Tučková podílela na organizaci výstav. Založila a vedla brněnskou galerii ARSkontakt, která podporuje mladé umělce. V současné době je nezávislou kurátorkou a věnuje se i zahraničním projektům, mezi její práce patří například výstava Transfer v galerii Whitebox v Mnichově nebo putovní výstava Our House is Your House v Německu. Je autorkou libret k výstavám, například Fabrika - příběh textilních baronů z moravského Manchesteru (2014) je doprovodná publikace k výstavě Brno - moravský Manchester z let 2014-15. Kniha vypráví příběh chudého vlnaře Johanna Offermana, který přišel do Brna v roce 1776, založil zde manufakturu a později se stal jedním z nejvýznamnějších textilních baronů. Popisuje historii pěti generací jeho rodiny v období 250 let existence brněnské textilní velmoci.
Výtvranému umění se Tučková věnuje i v dalších dílech. Slovem i obrazem (2009) je publikace věnující se umělcům jako například M. Coufal, R. Erben, L. Kundera, J. Róna a dalším. Na knize spolupracovali Radim Kopáč a Jan Suk. Dalším podobným počinem je Normální malba (2008), která souvisí se stejnojmenou výstavou a představuje umělce jako Alena Anderlová, Pavla Gajdošíková, Jan Gemrot, Karel Jerie, Martin Salajka a další.
Počátky literární tvorby Kateřiny Tučkové lze najít v časopisech Tvar, Netřesk, Weles a Literární noviny. Publikovat začala v roce 2003. Její povídka Poslední večer (2008) byla zařazena do Čítanky současné ženské povídky. Knižní prvotina, novela Montespaniáda, vyšla v roce 2006.
Kateřina Tučková na sebe upozornila svou druhou knihou Vyhnání Gerty Schnirch (2009), která byla inspirována právě životem v brněnském romském ghettu, kde v roce 1945 došlo k násilnému odsunu německých obyvatel. Vypráví příběh německé ženy Gerty, která je pro svůj původ v květnu 1945 vyhnána ze svého domova. Později jako poloviční češka dostane možnost se domů vrátit, ale místo, kam se vrací, již domovem není a nic z minulosti nepřipomíná. V díle je silně vyjádřena nálada po ukončení tehdejšího česko-německého konfliktu. Kniha byla nominována na Cenu Jiřího Ortena a Cenu Josefa Škvoreckého, získala čtenářskou cenu Magnesia litera za rok 2010. Od října 2014 je adaptace románu v programu brněnského HaDivadla.
Zatím nejslavnějším a nejhodnocenějším dílem Kateřiny Tučkové jsou Žítkovské bohyně (2012). Román vypráví příběh přírodních léčitelek z oblasti Bílých Karpat, jejichž historie začíná ve středověku, během kterého se jim podařilo přežít veškeré církevní i světské útrapy, a končí ve dvacátém století po střetu s komunistickým režimem. Oslavovaná kniha se překládá do 14 jazyků, v roce 2012 získala cenu Český bestseller v hlavní kategorii beletrie a Cenu Josefa Škvoreckého, v roce 2013 potom cenu nakladateství Kosmas Magnesia Litera. I toto dílo se dočkalo divadelního zpracování, tentokrát v Městském divadle ve Zlíně. Připravuje se i zpracování filmové.
Kateřina Tučková je autorkou knihy Věra Sládková - prozaické dílo, kde se věnuje dílu této význačné české spisovatelky (její stěžejní práce Malý muž a velká žena se do povědomí veřejnosti dostala jako seriál Karla Kachyni Vlak dětství a naděje). Z dalších prací jmenujme monografie umělců - Ivana Lomová, Markéta Urbanová nebo Radim Malát.