načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Vydělávání kůží a kožešin - Helmut Ottiger; Ursula Reeb

Vydělávání kůží a kožešin

Elektronická kniha: Vydělávání kůží a kožešin
Autor: ;

Tato kniha přináší souhrn informací o vydělávání kůží a kožešin pro amatérské koželuhy, pro všechny, kdo by si chtěli zkusit vydělat kůži vlastníma rukama.
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  234
+
-
7,8
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 111
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace (převážně barev.)
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Gerben - Leder und Felle
Spolupracovali: přeložila Nora Martišková
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-5138-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Praktické rady, tipy a návody pro amatérské koželuhy o tom, jak vydělat - vlastnoručně zpracovat kůži a kožešiny. Tato kniha přináší souhrn informací o vydělávání kůží a kožešin pro amatérské koželuhy, pro všechny, kdo by si chtěli zkusit vydělat kůži vlastníma rukama. Celý proces zpracování kůží a kožešin je podrobně popsán a obsahuje vše, co potřebujete vědět, abyste činění kůží sami vyzkoušeli. Dozvíte se důležité informace o stavbě kůže, popíšeme vám její druhy i vlastnosti u různých zvířecích druhů a podrobně poradíme, jak kůži stáhnout. Zjistíte, co vše budete potřebovat a jaké práce je třeba udělat před samotným vyděláváním (sušení, napnutí kůže na rám, namáčení a praní). Poté přikročíme k mízdření (s informacemi o koželužském špalku), loužení a kvašení. Teď teprve nastává fáze činění, kde vás naučíme všech pět způsobů - činění tukem, rostlinným tříslem, minerální činění, činění mozkem, chromočinění i různé kombinování těchto metod. V poslední kapitole o dokončovacích pracích se seznámíte s různými postupy při mechanickém změkčování kůží.

Popis nakladatele

Tato kniha přináší souhrn informací o vydělávání kůží a kožešin pro amatérské koželuhy, pro všechny, kdo by si chtěli zkusit vydělat kůži vlastníma rukama.

Předmětná hesla
činění kůží
činění kožešin
koželužství
Kůže (materiál)
kožešiny
Řemeslná výroba
Zařazeno v kategoriích
Helmut Ottiger; Ursula Reeb - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Vydělávání kůží a kožešin

Ottiger | Reeb

Vydělávání kůží a kožešin

• Různé metody vydělávání kůží a kožešin, které můžete sami vyzkoušet.

• Postupy jsou jasně a srozumitelně vysvětleny.

• Včetně nových poznatků o činění mozkem.

Tato kniha přináší souhrn informací o vydělávání kůží a kožešin pro

amatérské koželuhy, pro všechny, kdo by si chtěli zkusit vydělat kůži

vlastníma rukama.

Celý proces zpracování kůží a kožešin je podrobně popsán a obsahuje

vše, co potřebujete vědět, abyste činění kůží sami vyzkoušeli.

Dozvíte se důležité informace o stavbě kůže, popíšeme vám její druhy

i vlastnosti u různých zvířecích druhů a podrobně poradíme, jak kůži

stáhnout. Zjistíte, co vše budete potřebovat a jaké práce je třeba udělat

před samotným vyděláváním (sušení, napnutí kůže na rám, namáčení

a praní). Poté přikročíme k mízdření (s informacemi o koželužskémšpalku), loužení a kvašení. Teď teprve nastává fáze činění, kde vás naučíme

všech pět způsobů – činění tukem, rostlinným tříslem, minerálníčinění, činění mozkem, chromočinění i různé kombinování těchto metod.

V poslední kapitole o dokončovacích pracích se seznámíte s různými

postupy při mechanickém změkčování kůží.

Helmut Ottiger

Ursula Reeb

Vydělávání

kůží a kožešin

GRADA Publishing, a.s.,

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7,

tel.: 234 264 511, 512, fax: 234 264 400,

e-mail: obchod@grada.cz

www.grada.cz

ISBN 978-80-247-5138-2


Obsah

Přípravné práce

Nauka o materiálu 7

Obstarání kůže 18

První přípravné práce 25

Mízdření 38

Loužení 42

Kvašení 49

Způsoby činění kůží

Činění rostlinným tříslem 52

Minerální činění kůží 60

Činění kůží tukem 67

Činění kůží mozkem 71

Činění chromem 80

2


Dokončovací práce

Mechanické změkčování kůží 90

Péče o kůži 102

Rejstříky

Věcný rejstřík 104

Rejstřík 106

3


Předmluva

Kůže a kožešiny jsou předmětem mnohadiskuzí, ve kterých se vůči užitku staví osud zvířat.

Pokud však zvířata nechováme nebo nelovíme

jen kvůli kůži, jedná se při zpracování kůží

a kožešin o zredukování a zhodnocení toho, co

by jinak skončilo jako odpad.

Jako alternativa ke zvířecím kůžím seuplatňují umělé hmoty. Avšak jak těžba surovin, tak

výroba a následná produkce odpadu přinášejí

tak velké riziko ničení životního prostředí, že

kůže a kožešiny – především ekologickyzpracované – představují pro naši planetu lepší

variantu.

Kůže je ušlechtilý přírodní produkt a ideální

oděvní materiál. O kůže jako takové jsem se

začal zajímat velmi brzy a dětské sny o pravé

indiánské košili se v dospělém věku přetavily

do vážného zaměření na koželužství.

Avšak proč si kůže vydělávat sám, proč je

raději nekoupit nebo nenechat vydělat?

Tak se bude ptát každý, kdo si uvědomí, kolik

práce vyčinění kůže vyžaduje. Avšak amatérský

koželuh, pracující ve svém volném čase, na tuto

stále se opakující otázku nachází další a další

odpovědi, které se během práce vynořují samy

od sebe: tělo vykonává stále tytéž jednotvárné

pohyby a duše si přitom odpočine; myšlenky

se vynořují, odplouvají, některé zůstanou. Čím

častěji takhle člověk pracuje, tím častěji to

zažívá a tím intenzivnější jsou jeho myšlenky.

Pro někoho je důležité, aby zpracoval kůži

čistě přírodními prostředky, bez použití chemie,

jinému dělá radost, když může kůži ze zvířat,

která sám stáhl, a na kterých mu záleželo, sám

vydělat a tím zužitkovat.

Dokázat zpracovat kůži, oblíbenou přírodní

surovinu, od samého počátku je radost. Člověk

tak prožije trochu hlouběji svět takový, jaký od

nepaměti byl. Koželužství je kus tradice,jedinečné řemeslo, které vyžaduje fyzické nasazení

jako skoro žádné jiné, a to po celé hodiny.

Koželužství je řemeslo, meditace a sportsoučasně, a navíc je to ještě kreativní činnost.

Při vzniku této knihy se mi dostalo z mnoha

stran pomoci, za kterou děkuji: hostinskému

Robertu Schweitzerovi, bez jehož velkorysosti

bych neměl teoretické a prakticképředpoklady; zaměstnancům jatek Bensheim za jejich

podporu; panu Gerhardu Moogovi zeZápadoněmecké koželužské školy (Westdeutschen

Gerberschule) v Reutlingenu za jehopřipomínky, zejména ohledně chromočinění;Thomasu Beckerovi z lékárny „Apotheke amHosital“; hajnému Aloisi Dötschovi a samozřejmě

také všem bezejmenným průvodcům mé práce

a mým zvířatům.

Helmut Ottiger

4



6

Přípravné práce


Nauka o materiálu

Abychom mohli materiál úspěšně

zpracovávat, musíme o něm něco

vědět. Při vydělávání kůží musíme

něco vědět jak o materiálu, tak ozpracování. Nejdůležitější je tudížnásledující otázka:

Co je to vydělávání kůží?

V dávnověku, když ještě vydělávání

kůží nebylo známo, zněla tato otázka

jinak – náš dávný předek se možná

ptal: Co se dá udělat, aby kůžeulovených zvířat sloužila jako ochrana proti

rozmarům počasí a proti zraněním?

Pokud nechal kožešiny jen tak

povalovat kolem, tak v příznivém

případě vyschly a ztvrdly jako prkno,

ve všech ostatních případech během

času nejprve za velkého zápachupustily chlupy, pak shnily a byly sežrány

všelijakou havětí.

Takže se pravděpodobně nejdříve

pokusil udržet kůži měkkouhnětením – a mohl mít případně úspěch. Za

příznivých okolností totiž vmasíroval

zvířecí tuk, který se nacházív nejspodnější vrstvě kůže, do horních vrstev.

Takto změkčené kůže potom mohl

nosit jako oblečení, nebo je pověsil do

vchodu jeskyně jako závěsy. V obou

případech pak mohla zapracovat

náhoda a kouř z ohně kůži dálenepozorovaně nakonzervoval tak, že byla

odolná proti vodě.

Výsledek, který je zde dílem náhody,

představuje nejprimitivnější způsob

vydělávání kůží.

Od těchto prvních pokusů sezvířecími kožešinami uběhla tisíciletí ačlověk se mezitím naučil mnohé o kůži,

její stavbě a o tom, co a jak udělat pro

její vyčinění.

Stavba kůže

Kůže každého zvířete se skládá ze tří

vrstev: pokožky, škáry a podkožního

vaziva.

Zatímco k nejdůležitějším funkcím

pokožky patří tvorba chlupů, potu,

mazu a zrohovatělých šupinek, podkoží

je spojovacím článkem mezi ostatními

vrstvami kůže a vlastním tělemzvířete. Kůže může být spojena s tělem

volně, aby nebyla omezenapohyblivost kloubů, například u loktů nebo na

nohách u kolen či kotníků, nebonaoak pevně jako na chodidlech, a může

také vytvářet tukové polštářky.

Pokožka a podkožní vazivodohromady tvoří asi jen 15 % surové kůže,

zbytek připadá na vlastní kůži, střední

kožní vrstvu.

Jako surová kůže se v odborném

jazyce označuje kůže až do okamžiku,

kdy se začne připravovat k vyčinění.

Avšak znalci indiánů v 19. století

označovali již částečně opracovanou

kůži (např. zbavenou zbytků masa)

jako surovou kůži, která však ještě

nebyla vyčiněná, a používala se (i bez

vyčinění) například na řemeny, bubny,

tašky a podobně.

Nauka o materiálu 7


Vlastní kůže, její střední vrstva,

je materiálem zpracovávaným pro

získání vydělané kůže; pokožku apodkoží nelze vyčinit. Abychom objasnili,

co to je činění, respektive vydělávání

kůží, musíme se podrobněji zabývat

stavbou kůže.

Střední vrstva kůže, škára, hlavní

část kůže, se opět skládá ze dvou

vrstev. Obě dvě jsou tvořeny pletivem

jemných vláken, přičemž v horní vrstvě

jsou uloženy mazové a potní žlázy,

kořínky chlupů nebo vlasů a krevní

žilky.

Žlázy a kořínky chlupů histologicky

patří k pokožce a z ní prorůstají do

svrchní vrstvy škáry. Pokud má být ze

zvířecí kůže vyrobena useň a nikoliv

kožešina, musí se odstranit všechna

pokožka včetně ochlupení.

V horní vrstvě škáry zůstane pokaždém kořínku odstraněném společně

s pokožkou malá dírka. Můžememluvit o „jizvě“, která vznikla zraňujícím

odstraněním kořínku. V německékoželužské terminologii se proto tato horní

vrstva kůže nazývá jizvová vrstva nebo

krátce jizva („der Narben“), odborně

papilární vrstva. Je to vlastně lícvyčiněné usně, kůže zbavené chlupů.

Pod papilární vrstvou je druhá

vrstva. Neobsahuje žlázy a vlasové

kořínky, které by zabíraly místo, a proto

je tvořena ještě hustším pletivem

vláken než horní vrstva. Je to pletivo

z kolagenových vláken propletených

rovnoměrně ve všech směrech,odborným pojmenováním retikulární vrstva

(z lat. rete = síť, retikular = síťovitý).

Stavba kůže

kořínek chlupu

potní žláza

pokožka

papilární

vrstva

retikulární

vrstva

podkoží

škára

kolagenová

vlákna

8 Přípravné práce


Vlákna propletená ve všechsměrech dávají kůži její pevnost, odolnost

proti roztržení a tlumí tlak a nárazy. Ať

působí síla na kůži v jakémkoliv směru,

vždy jsou zde vlákna, která působí

proti této síle.

Avšak toto silné pletivo vláken

by tvořilo z kůže tuhou slupku, která

omezuje každý tělesný pohyb, kdyby

jednotlivá vlákna nebyla uložena ve

vazivové tkáni vůči sobě navzájem

pohyblivě tak, že dohromady pletivo

zachovává ochrannou funkci a přesto

zůstává vláčné a do jisté míryelastické.

Úkolem vydělávání kůže je chránit

tato kolagenová vlákna před hnilobou

a udržet je navzájem pohyblivá. Čím

má být kůže měkčí, tím musí být tato

vlákna pohyblivější, přesto však pevně

spojená.

„Pravé” a „nepravé” činění kůží

Materiál, ze kterého se skládajíjednotlivá vlákna, se nazývá kolagen

(z řec. kolla = lepidlo, kollagen =tvořící lepidlo).

Působením horka vzniká z kolagenu

želatina. Proto kůže, která bylanapařena, je pro vydělávání bezcenná. Ve

studené vodě kolagen nabobtná a při

dlouhém máčení se vyplaví. Pokud

Pevnost proti roztržení

Pevnost proti roztržení, kterou má retikulární vrstva

kůže a tím i později vydělaná useň, nemůže

nabídnout žádná textilní tkanina, protože je

tvořena vlákny spletenými pouze ve dvou

směrech – podélném a příčném.

textilní tkanina zvířecí kůže

Pevnost textilní tkaniny a kůže: Vlákno může odolávat tlaku nebo tahu pouze v tom směru, ve

kterém narostlo/bylo utkáno, takže pletivo zvířecí kůže, kde vlákna rostla všemi směry, je mnohem

odolnější než jednodušší stavba textilní tkaniny.

Nauka o materiálu 9


kůže vyschne, to znamená, že sevazivová tkáň spojí s kolagenovými vlákny,

stane se to, co se stane, když zaschne

lepidlo: vše ztvrdne.

Tomu se snažil předejít již výše

zmíněný pračlověk a dařilo se mu to

tak, že vtíral tuk ze spodní vrstvy kůže

do horních vrstev. Čím intenzivněji to

dělal, tím důkladněji byla jednotlivá

kolagenová vlákna promazána tukem,

a nemohla se tedy slepit s vazivovou

tkání do tvrdé slupky – a tím měkčí

pak byla kožešina.

Tuk kůži také konzervoval proti

hnilobě, a když se k tomu ještě přidal

dým z ohniště, kdy vláknapravděodobně naimpregnoval kouřový

dehet, byla kůže navíc chráněna proti

vlhkosti. A tak byla tato měkká kůže

trvanlivě vyčiněna. Jde onejprimitivnější metodu vydělávání kůží a nazývá

se: činění kůže tukem. Kromě činění

tukem existují i další možnosti, jak

proměnit surovou kůži na useň nebo

kožešinu.

Všechny dnes známé způsoby

činění kůží lze rozdělit do pětizákladních metod.

Všem těmto metodám je společná

snaha dosáhnout pohyblivéhooddělení kolagenových molekul v kožním

pletivu a jeho konzervace.

Tento postup byl vědecky popsán

a rozebrán takto: Vlákna, která ještě

vnímáme pouhým okem, jsou vlastně

svazky kolagenových vláken složené

z několika set základních vláken,

která jsou opět složena z několika set

jemnějších vlákének, elementárních

vláken čili fibril (lat. fiber = vlákno,

fibrille = vlákénko), ve kterých konečně

rozeznáme několik set kolagenových

molekul. V koželužské chemii bylo

dokázáno, že místem reakce při činění

kůže jsou tyto kolagenové molekuly.

Tak vznikl rozdíl mezi takzvaným

„pravým“ a „nepravým“ činěním kůží:

Jelikož samotné promaštění vláken

nevyvolává žádnou reakci na úrovni

kolagenových molekul, nejedná se

(podle vědeckého rozlišování) upravěkého zpracování kožešin o jejich pravé

činění, nebo vydělávání (resp. jedná se

o „nepravé“ činění). U „pravého“ činění

dochází k přeměně kolagenovýchvláken pomocí chemického činidla.

To, co je vědecky označováno jako

„nepravé“ činění (laicky můžeme

použít i pojem „měkká konzervace“),

nemusí být v praxi o nic horší, než

„pravé“ činění. Jde spíše o to, že slova

k rozlišení různých metod bylazvolena nešťastným způsobem:

Hovořit o metodě činění, která se

osvědčila v průběhu tisíciletí, jako

o „nepravé“ metodě, je nejenom

nespravedlivé, ale pojem činění

se tím omezuje jen na chemickou

reakci. Původní pojem vydělávání

(„Zubereiten“/chystání, připravování),

staroněmecké „gar machen“ (připravit,

uvařit) a pozdější „Gerben“ (činění), se

svými mnohem obecnějšími významy

představuje další nevyslovené otázky.

Z toho důvodu zde klademe přívlastky

„pravý“ a „nepravý“, které rozlišují dvě

různé metody, do uvozovek, avšak pro

Pět způsobů činění

• činění tukem

• činění (rostlinným) tříslem

• činění jirchářské (minerální)

• činění syntetické (kvašením)

• kombinované metody činění,

• libovolná kombinace všech čtyř

předešlých metod

Přípravné práce10


jejich všeobecnou srozumitelnost tyto

pojmy dále používáme.

Vlastnosti kůže různých

druhů zvířat

Vlastnosti kůže závisí nejen nasamotném činění, ale také na zvířeti, zekterého kůže pochází, jelikož žádnávydělaná kůže nemůže být lepší, než byla

kůže žijícího zvířete. Kůže staršíchzvířat není už tak dobrá, jako kůžemladých, nebo právě odrostlých jedinců

stejného druhu; kůže mláďat(například jehňat) je velmi jemná, alenestabilní. Nejodolnější jsou kůže mladých

samic.

Kromě věku zvířete je třeba dále

zohlednit plemeno, způsob života

a v neposlední řadě také místo na

těle, ze kterého se má kůže vydělat.

Nejpevnější a nejsilnější je kůže na

zádech. Už pravěcí plazi byli na tomto

místě velmi dobře chráněni. Stejně

jako oni, mají i současní savcinejsilnější kůži na zádech. Naopak naslabinách je struktura kůže obzvlášť jemná.

Kůže ze slabin je proto měkčí, ale také

choulostivější, než z jiných částí těla.

Ani nezkušeného laika, který nikdy

neviděl žádnou staženou kůži, by

vážně nenapadlo vyrábět podrážky bot

z myších kožíšků. Významná je tedy

také přirozená tloušťka dané kůže,

to znamená druh zvířete, ze kterého

pochází.

Z našich domácích zvířat mánejtlustší kůži hovězí dobytek. Z hověziny

lze proto zhotovit kvalitní podrážky

bot, a to zejména z hověziny, protože

kromě své přirozené tloušťky patří

také k nejpevnějším kůžím vůbec.

Její jednotlivá kolagenová vlákna

jsou obzvlášť výhodně navzájemproletena. Pevnost kůže totiž nezávisí

pouze na její přirozené tloušťce, ale

také na struktuře pletivakolagenových vláken. Obě tyto vlastnosti jsou

podmíněny především druhem zvířete,

jsou tedy dědičné, avšak jsouovlivněny rovněž způsobem života zvířete

a jeho životním prostředím.

Nejpevnější jsou kůže divocežijících zvířat, protože divoké zvíře žere

to, co je pro něj přirozené, hodně se

pohybuje a na jeho kůži a srst působí

povětrnostní podmínky. Srst zvířete

chovaného v chráněné stáji místo

ve volné přírodě zřídne, a naopak

zhoustne, když se ze stáje dostane na

delší dobu do venkovního prostředí.

Kromě toho zvířata, která žerou hodně

zeleného krmiva, mají měkčí asoučasně pevnější kůže než zvířata, která

žerou seno, nebo dokonce výhradně

seno a krmné směsi. Poslednějmenovaná, pokud nemají vhodnoukompenzaci, zleniví a ztloustnou. Jejich kůže

nemohou tím pádem mít žádné jiné

vlastnosti, než mají sama zvířata, ze

kterých kůže pocházejí, tedy jsou-li to

krmná a užitková zvířata, všeobecně

netrénovaná a slabá.

Navíc se ukázalo, že kůže a srst se

navzájem přizpůsobují. V klimaticky

rovnocenných oblastech existují jak

druhy zvířat s hustším ochlupením, tak

s řidším ochlupením. Máme na mysli

například prase a ovci. Řidší ochlupení

je zpravidla doprovázeno silnější kůží,

která přebírá chybějící tepelněizolační funkci řídkého ochlupení, stejně

jako hustá srst přispívá k tlumící

funkci kůže a chrání ji před nárazy

a tržnými ranami.

Takže zvíře s hustým kožichem si

může dovolit tenčí kůži a řídkéochlupení nutí kůži, aby ztloustla. Jde to

dokonce tak daleko, že poměrně tenká

Nauka o materiálu 11


a slabá kůže pod hustou ovčíkožešinou ztloustne a zesílí, jakmile je zvíře

ostříháno. Můžeme tedy předpokládat,

i bez podrobnějších histologických

znalostí, že poměrně krátkosrstá srnčí

zvěř bude mít tlustší kůži, než huňatá

ovce.

Když porovnáme různé druhy

kožešin tak také zjistíme, že mnohé

zvířecí druhy mají rovnoměrněhustou srst, zatímco srst jiných druhů

vykazuje, kromě rovnoměrnéhoochlupení, místy obzvlášť dlouhé chlupy.

Jde zejména o srst na hřbetěněkterých samců. Takové obzvlášť dlouhé

chlupy, tzv. pesíky, mají také velmi

hluboko zarostlé kořínky. Tento jev

ubírá prostor pro stabilizující pletivo

kolagenových vláken, takže má kůže

v těchto místech slabší strukturu.

Kůže získá na robustnosti také

každodenním pohybem zvířete. Čím

více zvíře běhá, kluše, skáče, tímtrénovanější jsou součásti jeho kůže, tedy

kolagenová vlákna a svaly. Na druhou

stranu můžeme říct, že tím méně se

v kožní tkáni ukládá tuk a tím méně je

struktura kožní tkáně houbovitá.

Jakou kůži k  jakému účelu

Pro koželuha má tento výklad význam,

protože zvolenou metodu činění

a také použití hotové kůže, nebokožešiny může přizpůsobit přirozeným

vlastnostem materiálu.

Stanovisko jako např.: „Mojekožešina bude jen ležet na gauči jako

dekorace“, představuje způsobpoužití, který nevyžaduje žádné zvláštní

přizpůsobení vlastností kůže azpracování. Pro nenáročné jsou všechny

možnosti dobré.

Kdo si nijak zvlášť necení pevné

a odolné kůže, ale chtěl by spíše

měkký, nepoškozený materiál na

výrobu oděvu, tomu dobře poslouží

kůže z ustájeného zvířete.

Kdo hledá vysoce pevnou kůži,

jaká je vhodná například pro šití bot,

nenajde lepší surovinu, než je kůže

divoce žijícího zvířete. Kdo chová

výhradně ustájená zvířata kvůli daným

okolnostem, měl by pro nahromaděné

kůže zvolit takový způsob činění, který

zajistí měkkou kůži, resp. kožešinu,

který však kůži nijak zbytečněnezeslabuje.

Chov zvířat a vlastnosti kůže

Obecně můžeme říct, že kůže volně žijícího zvířete jakéhokoliv druhu je odolnější, než kůže

stejného, ale domestikovaného jedince. V tomto smyslu jsou také kůže zvířat chovaných na

pastvě silnější, než kůže ustájených zvířat, kůže dlouhosrstých zvířat jsou obecně slabší, než

krátkosrstých, nebo řídce ochlupených. Kůže divokých zvířat jsou však také menší, než

zdomácnělých zvířat a mají zpravidla více jizev z důvodu mnohých zranění, což by nemuselo

splňovat všechny nároky na kvalitu při pozdějším zpracování kůže.

12 Přípravné práce


Pro úplnost je třeba se ještě

zmínit, že kůže ryb a ptáků lze také

činit, stejně jako kůže savců a plazů.

Mnohým přírodním národům přijde

tato okolnost velmi vhod, zejména

když mají k dispozici jen omezenou

nabídku savců, jako někteří obyvatelé

ostrovů. Avšak kůže z našich domácích

ptáků a ryb jsou praktickynepoužitelné. Jsou jednoduše příliš malé,

což platí také pro mnoho exotických

ryb a ptáků, když nepočítáme několik

druhů velkých paryb (žraloků) aněkterých velkých ryb, které jsou neustále

předmětem pokusů o průmyslové

zpracování.

Rybí a ptačí kožky jsou kromě toho

velmi tenké a mají horší strukturu

pletiva kolagenových vláken, než mají

savci, takže rybí a ptačí kůženemohou vyhovět náročným požadavkům.

Jedinou známou výjimkou jezpracování pštrosích kůží, například na

kabelky.

Kůže plazů je čím dálproblematičtější také z jiného důvodu: Jsou

sice dostatečně silné a velké, avšak

proti těmto vlastnostem stojí ochrana

živočišných druhů, zvláště když hovězí

kůže vyhoví stejným nárokům.

Stavba kůže se liší druh od druhu

v tolika bodech, že zatímco některé

kůže jsou pro určité použití obzvlášť

vhodné, jiné by sotva vyhověly.

Abychom získali přehled, jaké kůže

se k čemu nejlépe hodí, uvádíme zde

nejdůležitější druhy zvířat. V rámci

každého živočišného druhu se opět

vyskytují rozdíly ve vlastnostech kůže

a srsti, které, jak už bylo řečeno,souvisejí se způsobem života, resp. formou

chovu zvířete, jeho plemenem,pohlavím a stářím. Jde to tak daleko, že kůže

jednoho individuálního zvířete se

nepodobá kůži žádného jiného.

Pokud nebudou tyto okolnosti

v dalším textu podrobněji rozebrány,

pravidla uvedená v předchozí kapitole

budou stačit pro odhadnutípříslušných kvalit, pokud jde o rasu zvířete,

a s určitými zkušenostmi také pokud

jde o jednotlivé zvíře.

U několika živočišných druhůuvádíme bližší údaje; avšak v rámci této

knihy se nelze zabývat přesnýmhistologickým výkladem.

Hovězí dobytek

Hovězí kůže je celosvětověnejpevnější kůží na trhu. Tomu odpovídá,

že se používá všude, kde je žádána

vysoká pevnost: zejména v obuvnictví,

při výrobě tašek a kufrů, ale také pro

módní oděvy, jako jsou kabáty, saka

a kalhoty.

Pro posledně uvedený účel je však

hovězí kůže v přírodní podobě příliš

silná. Proto se průmyslově rozřezává

mezi rubem a lícem na tenké pláty

a vzniká tak tzv. hovězí štípenka. Při

minimální tloušťce se tedy stejnáplocha kůže využije vícekrát a je levnější

a vhodnější na některé výrobky.

Při ručním zpracování, bez využití

příslušného stroje, to ale není možné.

Museli bychom sáhnoutk technologiím přírodních národů: Kůže byly

škrábány, nařezávány neborozklepávány tak dlouho, dokud nebylodosaženo požadované tloušťky.

Ať již použijeme průmyslové nebo

starodávné metody, ztenčení kůže

zůstane vždy kompromisem mezipřírodní pevností a nižší hmotností. Čím

více totiž změníme přirozenou formu

kůže, tím více se ničí pletivokolagenových vláken. Samozřejmě se tak

děje na úkor pevnosti. Avšak u kůže na

Nauka o materiálu 13


módní modely se sotva vyžaduje větší

pevnost, než je pevnost tkanýchtextilií; tento požadavek splňuje štípenka

mnohonásobně. Avšak chtít, aby seštíenka neroztrhla například přizachycení o ostnatý drát, je příliš; v takovém

testu na roztržení obstojí mnohem

spíše výrobek z plnohodnotné kůže.

Lehčí a tenčí hovězí kůžepocházejí samozřejmě z telat, tzv. teletina.

Rozlišují se ještě jednotlivá vývojová

stadia telat. Nejjemnější malé kůžičky

jsou přirozeně z čerstvě narozených

telátek. Čím starší je tele, navývojovém stupni podle způsobu krmení od

mléčného telete po dospělý kus, tím

silnější, pevnější a těžší je jeho kůže.

Srst hovězího dobytka a telat není

nijak zvlášť cenná. Ve většině případů

se z nich proto vyrábějí kůže a ne

kožešiny. Kromě toho hovězí kůže

vyžaduje při přípravě činění zpravidla

chemické ošetření, díky kterému je

vydělaná kůže teprve skutečně měkká.

Při většině těchto pracovních kroků,

kterým se budeme blíže věnovatv příslušných kapitolách, srst z velké části

sama opadá.

Kůň

Koňská kůže (a kůže většinypříbuzných druhů, jako je poník nebo osel)

přináší při činění zvláštní obtíže.

Struktura kůže se na jednotlivýchčástech těla značně liší a to jinak, než by

se očekávalo. V zadní části jemimořádně silná, zatímco jinde je řidší

a měkčí než kůže hovězí. Nehledě na

potíže při činění může koňská kůže

představovat velmi dobrý materiál.

Místa s řidší strukturou kůže se

v procesu činění chovají jinak, než

pevnější místa, proto je obtížné

dosáhnout rovnoměrně vydělané kůže.

Předpokládané vznikajícínerovnoměrnosti mohou jít až tak daleko, že

řidší místa jsou již vyčiněna, zatímco

pevnější v extrémním případě nikdy

nebudou, protože dojde k jejichsleení nebo rozkladu.

Tento problém lze vyřešitkomlikovaným ošetřením kůže pomocí

chemických a biochemických postupů,

které však představují velmi široké

pole, a potřebné vědomosti, jaknerovnoměrnou kůži ošetřit, zde nelze

poskytnout.

Kromě toho se doporučujepříliš komplikované a problematické

postupy přenechat specialistům a jako

začátečník se při domácím činění

omezit na jednodušší postupy amateriály v zájmu vlastního úspěchu.

Ovce

U ovce je kromě masa velmi ceněna

kůže a vlna. Tomu odpovídá snaha,

aby se při činění v žádném pracovním

kroku nepoškodila hodnotná srst.

Ovčí kůže je všeobecně známa

svou malou pevností. Na jednu

stranu je to tak správně. Kadeřavé

kořínky srsti, které propůjčují tvar

vyrůstajícím chlupům, svými nároky

na prostor brání vzniku pevnějšího

pletiva kolagenových vláken stejně,

jako mnohé tukové polštářkyuložené v kůži. Na druhou stranuexistuje několik různých ovčích plemen,

u nichž pevnost kůže dosahuje téměř

pevnosti kozí kůže, zatímco jiná dávají

za pravdu běžnému mínění, že ovčí

kůže patří vůbec k těm nejhorším.

Zejména u ovce platí pravidlo,

že kvalita vlny a kůže se doplňuje.

Všeobecně lze říct, že plemenas nej>14 Přípravné práce


jemnější vlnou (například Merino)

mají tenkou, citlivou kůži. Čím je vlna

hrubším, tím je kůže pevnější.

Původní plemena, např. divoké ovce,

jejichž srst lze sotva ještě označovat

jako vlnu, mají dobrou pevnost kůže.

Vyrovnají se téměř kůžím koz, nebo

přinejmenším vypadají jako kůže

kříženců ovce a kozy (praktickynerealizovatelné). Právě z tohoto důvodu se

takové kůže v odborném jazyceoznačují jako „bastard“.

Pro běžné použití to znamená, že

kabát z kůže ovce Merino se přizachycení o ostrý roh roztrhne, zatímco

kabát z kůže divoké ovce nebude mít

jedinou stopu poškození.

Koza

Kozí kůže jsou lehké, mají prakticky

dobře využitelnou velikost akupodivu výborně odolávají zátěži. Dobře

také drží teplo, lépe než by člověk na

první pohled u krátkosrstýchkožešin očekával. Důvodem jsou krátké,

husté vlněné chlupy, které senacházejí pod horní vrstvou srsti. Proto jsou

kozí kůže dobře využitelné také jako

kožešiny.

Na rozdíl od ovčí srsti však kozí srst

není nijak zvlášť odolná. Přidlouhodobém otírání se rychle vydře. Takže

například kalhoty z kozí kožešiny by

byly v rozkroku velmi rychle ohlazené

dohola. Proto se kozí kožešinypoužívají raději tam, kde nehrozímechanické tření.

Na rozdíl od většiny ovčích plemen

mají kozy mnohem pevnější kůži,

protože jednotlivá kolagenová vlákna

jsou velmi silná a navzájem dobře

propletená.

Na vlastnosti kozích kůží mají vliv,

podobně jako u jiných druhů zvířat,

stáří, způsob chovu, krmení, životní

prostor, klima a plemeno. Porovnání stavby kůže hovězího dobytka a ovce.

Nauka o materiálu 15

hovězí kůže ovčí kůže

pokožka

papilární vrstva

retikulární vrstva

podkoží


Zvěř jelení, srnčí a daňčí

Zatímco předpoklady pro vlastnosti

kůže nebo kožešiny u jelení, srnčí

a daňčí zvěře se zhruba podobají

tomu, jak je to u koz, diskuze o jejich

„správném“ chovu nebere konce.

Neděje se tak neprávem, kdyžuvážíme, že způsob života zvířete je na

prvním místě ze tří faktorů – kromě

druhu zvířete a způsobu vyčinění –,

které určují kvalitu kůže jako výrobku.

Otázka, zda je pro kvalitu kůže

lepší zvěřinu lovit, nebo chovat na

uzavřených pastvinách, je špatně

položená. Nehledě na životní nároky

jednotlivého zvířete se jako špatné

nebo dobré jeví pouze příslušné

důsledky daného způsobu chovu.

Takže když volně žijící zvíře vede

přirozenější způsob života než zvíře

ochočené, bude také jeho kůže asi

zdravější. Přičemž „zdravější“ znamená

na jedné straně měkkou, pevnou kůži,

na druhé straně však taková kůže

může nést stopy po poraněních a

parazitech, kterých se lze při dobré

péči u zvířete chovaného v zajetí

vyvarovat. Kůže volně žijících zvířat

mohou být znehodnoceny zejména

střelnými zraněními.

Nehledě na to má kůže jelení, srnčí

a daňčí zvěře vynikající kvalitu a hodí

se nejlépe jako oděvní materiál.

Zatímco poměr mezi plochou kůže

a hmotností je stejně výhodný jako

u kozy, dosahují jelení, srnčí a daňčí

kůže mnohem větší pevnosti než kozí

kůže.

Jelikož pro jeleny a srnčí zvěř je

přirozené rychle běhat a pružně

skákat, je jejich kůže přizpůsobena

těmto pohybům, způsob života se na

ní odráží.

Srst je v poměru k její tloušťce

překvapivě teplá. Chová se však

stejně jako kozí kůže –mechanickému namáhání odolává méně než

jiné druhy srsti, které mají jemnější

strukturu, například ovčí.

Králík

I když by se králičí kožky mohly zdát

pro využití příliš malé, právěchovatelé králíků se nejvíce zajímají omožnosti, jak získané kožešiny vyčinit.

Kromě použití na rukavičkářský

materiál, nacházejí malé lehkékožešiny využití také při domácí výrobě

všelijakých ozdob a obrub, odvkusných dekorací až po vlastnoručně

vyrobené panenky.

Při pečlivém ošetření, jelikož tenká

králičí kůže není příliš pevná, a při

velkém výběru barev, lze ze sbírky

králičích kožek vyrobit skutečněpestrý a pěkný patchwork. Avšak chlupy

odstraněné při výrobě kůže nemají

v domácích podmínkách žádnévyužití.

Prase

Ve většině případů se kůže prasete

(nikoliv divokého prasete)z poražených zvířat vůbec nestahuje, ale

dostane se na stůl (např. současně se

špekem). Hned po porážce se prasata

opalují, nebo spařují, aby se z kůže

odstranily štětiny a nečistoty. Dělá se

to však při tak vysokých teplotách, že

vyčinění kůže už pak není možné.

Kdo se tedy pokusí vyčinitsurovou kůži získanou u řezníka, dočká

se jen neúspěchu. Jestliže chcete

vydělat prasečí kůži, musí se spaření

a opalování kůže při porážce prasete

vynechat.

16 Přípravné práce


Kvůli řídkému ochlupení potřebuje

prase samozřejmě tlustou kůži. Ať už

se jedná o domácí nebo divoké prase,

u obou je kůže stejně tlustá, u obou

se pod ní nachází vrstva tuku a obě

vykazují jednu zvláštnost: Chlupy

totiž z pokožky neprorůstají pouze

do papilární vrstvy kůže, ale zasahují

přes následující retikulární vrstvu

až do podkoží. Prasečí kůže je tedy

charakteristická dírkami po chlupech,

které jí procházejí, a vytvářejí z ní síto

s mnoha velmi drobnými dírkami.

Tomu odpovídá také poréznost

vydělané prasečí kůže, která není

v žádném případě vodotěsná, ale

přesto patří k celkem pevným druhům

kůží. Obzvlášť oblíbená byla dříve

v knihařství, dnes také při výrobě

svrchního obuvnického materiálu (ne

na podrážky), kabelek a kufrů.

Pro „výrobu kožešin“, abychom i zde

použili tento odborný termín, si prase

nezaslouží žádné pozornosti. Mnohem

větší cenu mají samotné štětiny,

a proto se také zde při přípravě kůže

k činění, podobně jako u ovčí kůže,

musí dbát na to, aby se nepoškodila

srst, pokud si jí ceníme.

Pórovitost prasečí kůže z vnitřní strany. Místy procházejí

štětiny z horní strany přes celou kůži až na spodní

stranu. Pokud byste chtěli vyčinit kůži i se srstí, nesmíte

ji na spodní straně příliš ořezávat, jinak se štětiny

protáhnou skrz kůži dovnitř.

Nauka o materiálu 17


Obstarání kůže

Chovatelům užitkových zvířat, kteří se

zajímají o vydělávání kůží, připadne

možná otázka „odkud kůži získám?“

zbytečná.

Vždy se nějaká kůže najde, chtít ji

zhodnotit jde ruku v ruce s přáním

vyrobit si vlastnoručně vydělanou

kůži nebo kožešinu. Posledně uvedené

přání však mají i mnozí jiní, kteří sami

zvířata nechovají, ale obdivují kůži jako

přírodní produkt. Pro ně představuje

obstarání výchozího materiálu první

překážku na cestě k vlastnoručněvydělané kůži.

Kde získat kůži?

Obecně lze říct, že kůži si může

každý koupit na jatkách. Avšak výběr

závisí na tom, jaká zvířata jsou

právě porážena, jelikož jatka sotva

mohou kůže skladovat po delší

dobu. Zpravidla jsou také domluveni

s nějakým obchodníkem s kůžemi,

který disponuje větší nabídkou

kůží z různých druhů zvířat a má

zkušenosti, aby mohl zákazníkovi

poradit.

Na venkově se vyplatí zeptat se

řezníků, kteří provádějí domácí porážky.

Jsou mezi nimi možná i takoví, kteří

se specializují na porážení koz nebo

ovcí a představují skutečný poklad pro

domácího koželuha. Nebo se lze zeptat

přímo u pastýřů nebo farmářů.

Nejlepším zdrojem pro králičí kožky

jsou soukromí chovatelé. Někteří z nich

si možná chtějí nahromaděné kožky

vyčinit sami, nebo nechat vyčinit, ale

podle zkušeností se kožky většinou

vyhazují, nebo se prodávajíobchodníkům za mizivou cenu.

Vynalézavého člověka možná rychle

napadne, že právě králíci či zajíci

bohužel často leží přejetí kolem silnic.

Abychom zapálené koželuhy neuvedli

v pokušení, musíme je na tomto místě

varovat, aby takové kůže nesbírali. Kdo

neoprávněně sebere přejetou zvěřinu,

dopouští se majetkového přestupku.

Podle práva i přejeté zvíře náleží jeho

majiteli, jedná-li se o domácí zvířata,

nebo nájemci honitby či jinému správci,

jedná-li se o zvěřinu.

Poslední možností jak získat kůže,

je oslovit přímo myslivce, kteří kůže

ulovené zvěřiny vyhazují a nechtějí je

sami zpracovat.

První kontakty lze nejsnadnějinavázat přes chovatelské spolky a příslušná

myslivecká sdružení.

Tip pro začátečníky

Všem koželuhům samoukům na tomto místě

doporučujeme, aby hned nezačínali s velkými

kůžemi, jako jsou kůže dospělých koz, ovcí nebo

dokonce hovězí kůže. Pro začátečníky by měla práce

zůstat přehledná, stejně jako opracovávaný kus. Ze

začátku jsou proto nejvhodnější kůže jehňat, kůzlat

a králíků.

18 Přípravné práce

*


Odpor – etika – rozum

Jako koželuh je člověk u každéhozpracovávaného kusu určitým způsobem

konfrontován se smrtí zvířete, což

v moderní společnosti patří už téměř

minulosti (s výjimkou příslušných

povolání, samozřejmě). I když člověk

sám zvíře neporáží, sehnat kůži a dále

ji zpracovávat je pořád něco jiného,

než si koupit kousek masa a připravit

z něj jídlo.

Na tomto místě však nechceme

diskutovat o tom, zda je morálně

v pořádku zabíjet zvířata, nebo zda

by toho měl člověk úplně nechat.

Skutečnost je prostě taková, že zvířata

umírají, aby člověk získal maso a kůži

resp. kožešinu (viz Předmluva).

Než dojde na vyčiněnou kůži nebo

kožešinu, musí řemeslný koželuhvykonat celou řadu pracovních kroků, při

nichž je nutné (alespoň ze začátku)

překonat přirozený odpor. Může to

začít nutností porazit oblíbené domácí

zvíře, pokračovat, dokud si na to člověk

nezvykne, stejně jako při každé další

činnosti, v níž jsou život a smrt zvířete

ještě zřejmé. Kdo na to není zvyklý,

bude možná muset zápasit dokonce

s pocity odporu, například když bude

poprvé odřezávat kopýtka,odstraňovat rosolovitě měkké podkoží nebo

dokonce rozsekávat lebku, aby z ní

mohl vybrat mozek pro činění kůží na

indiánský způsob.

Z pocitu odporu se nelze vymluvit,

dá se odstranit pouze překonáním

a přivyknutím. Za pocity odporu se

nikdo nemusí stydět. Ze začátku je to

něco zcela přirozeného. Při zpracování

kůží se člověk vždy dotýká oblastí,

které už v naší společnosti nehrají

důležitou roli, a proto byly spíševytěsněny. Kromě toho vrozená schopnost

pociťovat odpor nás chrání například

před tím, abychom se otrávili mršinou.

Avšak ne každý pocit odporu je

smysluplný. Má vůbec smysl, abychom

si dávali takovou námahus překonáváním silných nepříjemných pocitů?

U přírodních národů se stálesetkáváme s postojem, že usmrcenémuzvířeti je třeba vzdát čest a z této „oběti“

nenechat nic nazmar. Tento postoj se

v moderní formě odráží v našemzákonodárství, a sice v nařízeních orecyklaci. Když už musí být zvířata porážena,

je jenom správné z nich zhodnotit

pokud možno všechno. Tato myšlenka

však jde ještě dál. Zodpovědné jednání

znamená také rozhodnutí pro nebo

proti při výběru určitých metod činění

kůží.

Dnešnímu člověku se už ze zvyku

zdá samozřejmě snadnější namíchat

čistě zabalené, nepáchnoucíchemikálie, i když jsou z ekologickéhohlediska klasifikovány jako škodlivé nebo

Tyto chemikálie nejsou nezbytné pro všechny metody

činění kůží. Paradoxně si nikdo nehnusí tento obrázek,

přestože část těchto látek je zdraví škodlivá.

Obstarání kůže 19




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist