načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Výchova jako dobrodružství - František Tichý; kolektiv autorů

  > > > > Výchova jako dobrodružství  
-6%
sleva

Kniha: Výchova jako dobrodružství
Autor: ;

František Tichý je fenomenální český pedagog. Soukromé gymnázium Přírodní škola, které založil po listopadu 1989 (ale na jehož konceptu pracoval od svých studií), se stalo na několik ...
Kniha teď bohužel není dostupná.

»hlídat dostupnost

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: GEUM
Rok vydání: 27.11.2017
Počet stran: 280
Jazyk: česky
ISBN: 978-80-87969-058-2
EAN: 97880879690582
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

František Tichý je fenomenální český pedagog. Soukromé gymnázium Přírodní škola, které založil po listopadu 1989 (ale na jehož konceptu pracoval od svých studií), se stalo na několik desítek let nejen pedagogickým domovem již několika generací studentů, ale i laboratoří unikátního pedagogického systému. Systému, jehož základy navazují na myšlenkový odkaz Makarenka, Janusze a dona Bosca a které v 21. století přinášejí naději na to, že škola nemusí být nenáviděným místem a nutným zlem, ale společenstvím žáků a učitelů. Společenstvím, které má jasnou vizi a cíle, které jsou společně přijímány žáky i jejich pedagogy, komunitou, která žije spolu, nikoliv proti sobě a kde učení je přirozenou součástí života, nikoliv otravnou povinností.
Že to není možné? Že vám to přijde jako sci-fi? Pak neváhejte a prolistujte tuto knihu. Obsahuje jak teoretická východiska a pedagogickou teorii, tak praktické zkušenosti z realizace v rámci projektu gymnázia Přírodní škola.

Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Výchova jako dobrodružství





59
Chvála společenství
Dlouhá léta zdůrazňovala socialistická pedagogika kolektivní
výchovu. Tak dlouho, až se jí tuto myšlenku podařilo zcela
zdiskreditovat. Vylili jsme s vaničkou i dítě, takže dnes se
studenti učitelství učí individuálnímu přístupu k dětem,
spolupráci s psychology a asistenty, úřady hledají cesty
k eliminaci nekázně ve smlouvách s rodiči, školy zavádějí místnosti
pro vyčlenění problémových žáků. Ale už dlouho jsem
neslyšel dávnou pravdu – že dobře fungující skupina (chcete-li
kolektiv), se kterou se mladý člověk identifikuje, je, zvláště
v  období dospívání, mnohem silnější výchovný
prostředek než desítky formálních trestů nebo psychologických
rozborů. Když jsem se mladších kolegů ptal, jestli je na
fakultě učili, jak takovou skupinu zformovat a využít její
potenciál k výchově jednotlivce, svorně odpověděli, že nikoli.
Přitom jde, alespoň podle našich zkušeností, o metodu zcela
klíčovou.
V první kapitole jsem se snažil přiblížit, jak byl na mnoha
místech, v různých dobách i myšlenkových prostředích tento
výchovný prostředek účinný. Zkuste si sami za sebe vzpomenout,
jak váš život a zrání ovlivnila vaše školní třída, sportovní nebo
skautský oddíl, kolektiv v zaměstnání nebo jiný tým, nebo jak
vám naopak taková parta v životě chyběla, a další
zdůvodňování bude zbytečné. Jakkoli nechci upadat do schematismu,
je poměrně zřejmé, že jsme bytosti sociální, bytosti, jejichž
lidství se rodí pouze ve vztahu k druhému člověku, vlastní
rodině a i k širšímu ke společenství. a jen ve vztahu k nim
můžeme také smysluplně naplnit svůj život. Zcela zásadní však
je, jaké má toto společenství hodnoty, skupinového ducha, do
jaké míry dává prostor k rozvoji jednotlivcům a zároveň jestli
je vede, aby byli společenství prospěšní.





60 61
Na vytvoření a život dobrého společenství není možné dát
jednoduchý recept jako na bábovku. Avšak přesto existuje
několik zásad, pravidel, bez nadsázky ověřených staletími,
jak na to. Když je stručně shrnu, je to společný cíl, resp. smysl
společného bytí skupiny, společné činnosti vedoucí k jeho
naplnění, společné kreativní aktivity ( zvláště hudba a divadlo ),
prostor a čas pro vzájemné setkávání včetně pravidelného
setkávání celého velkého společenství, vstřícná vzájemnost
mezi pedagogy a „chovanci“, práce malých skupin,
samospráva – přímá účast mladých lidí na životě a rozhodování
skupiny, užitečnost společenství navenek. v dalších kapitolách se
pokusím tyto body vysvětlit a doložit příklady z naší praxe.
a také z praxe našich pedagogických vzorů.
Ideálním „základním kolektivem – společenstvím“
*
není škol -
ní třída ani oddíl, ale skupina trochu větší. Měla by mít mezi
50 až 100 členy, být věkově smíšená a dále vnitřně členěná na
menší skupiny po 5 – 8 členech ( ať jsou to oddíly, kruhy nebo
i klasické školní třídy – ty je ale dobré ještě dále vnitřně dělit ).
U nás je takovým základním společenstvím celá škola, která
má v současné době kolem 80 dětí ve čtyřech třídách (
každá třída je dále rozdělena na několik základních skupinek,
tzv. kruhů ) a cca 15 kantorů a spolupracovníků. Jinde však
stejně dobře může tvořit „základní kolektiv“ trojice či
čtveřice různě starých tříd, skautské středisko, kolektiv celého
dětského domova apod.
Důležité je, aby se toto společenství vnímalo jako celek, aby
jeho členové měli vědomí, že „tohle společenství je naše, my
k němu patříme a máme v něm své místo“. Tomu může pomoci
společný název, symbol ( logo, vlajka ) nebo i jednoduchý rituál,
který nás provází ( pozdrav atd. ).
* Pojem kolektiv a společenství používám jako synonyma.
V Přírodní škole máme znak – siluetu letícího ptáka
v kruhu i latinské heslo,
* *
které vyjadřuje ducha naší práce. Znak
je nejen součástí školního loga, ale je umístěn i  na
školní vlajce. Té jsme v počátečních časech po skautském ( ale
i  Makarenkově a  Korczakově ) vzoru vzdávali velkou
úctu – vztyčovali ji na výjezdech na stožár, během
putování byla nesena slavnostně na začátku skupiny, při
významných příležitostech ji slavnostně do kruhu shromážděného
společenství vnášeli kapitáni skupin nebo učitelé. Ale i dnes
se snažíme vlajkou vyjádřit významnost okamžiku –
zvláště při předávání pololetních a výročních vysvědčení a při
loučení s maturanty. Podobnou funkci má i školní hymna.
Stala se jí píseň Farao – spirituál, který v české verzi zpívá
milovaný Spirituál kvintet. Dalším jednotícím prvkem je
specifický způsob podání ruky jako pozdrav. Upřímně
řečeno, před lety bylo „přírodoškolské“ podání ruky skutečně
identifikujícím prvkem našeho společenství, dnes ho studenti
a učitelé používají spíše výjimečně. Ale já jsem vytrvalý...
Pro přijetí do společenství je pro člověka dobré se o něj
aktivně „zasloužit“ a splnit určité vstupní požadavky. k tomu, aby
se každý nový student na naší škole mohl stát její součástí, se
musí přičinit: na úvodním výjezdu skládá několik zkoušek,
na základě kterých je pak na školu přijat ( více v kapitole
o systému perspektiv ). Analogicky je třeba si zasloužit i postup do
vyššího stupně studia, o čemž bude pojednáno dále.
Pro sounáležitost se společenstvím považujeme za důležité
i další ( přechodové ) rituály. Na Přírodní škole slavnostně
probíhá inaugurace studentů do prvního ročníku. Po složení
všech zkoušek dostane každý primán své tričko s logem školy,
poprvé nás slyší společně zpívat školní hymnu.
** Aurora ab lacrymis, což lze volně přeložit jako Úsvit začíná slzami nebo Svítání ze slz.





62 63
To ovšem samo o sobě k vědomí sounáležitosti a vytváření
skutečně společného života ani zdaleka nestačí. Začnu tím
nejjednodušším, ale často zapomínaným: celý základní
kolektiv by se měl fyzicky scházet, ideálně každý den, minimálně
pak dvakrát za týden. U nás ve škole zahajujeme každý den
společným setkáním ( tzv. „společňákem“ ), dvakrát v týdnu
v poledne společně vyučování i končíme. Nejde jen o to sdělit
si informace a společně zahájit den, ale strávit čas vzájemně,
být spolu. Proto je nesmírně důležité uspořádání prostoru
a atmosféra. Před časem se na mě obrátil kolega, který dříve učil
na velmi prestižní internátní škole. Ptal se, jak se nám mohou
ranní „společňáky“ dařit. Oni to prý zkoušeli několik měsíců
a nijak se to nechytilo, ani u studentů, ani u kantorů.
*
Když
jsem se pak zajímal o detaily, vysvětlil mi, že ranní scházení
probíhalo v krásném novém divadle. Každý se usadil a „seděl
jako pecka“ a čekal, až to skončí. Při jeho povídání jsem si opět
uvědomil, že luxus není správným partnerem dobré výchovy.
O kolik jiné jsou naše ranní srazy, kdy sedíme v poněkud
vybydlené třídě v kroužku – na lavicích, na židlích i na zemi tak,
že se všichni vidíme. Společně si zazpíváme s kytarou, sdělíme,
co je nového, a dáme prostor, aby každý z dětí i kantorů řekl, co
má na srdci. Někdo tak promluví o plánované návštěvě divadla,
někdo o tom, že někde ztratil sluchátka, další se zase podělí
o zajímavou příhodu z tramvaje nebo o politickou aktualitu. Je
zde i prostor pro zprávy ze studentské rady, poděkování nebo
i výtky těm, kteří něco zanedbali.
Na výjezdech je pak společný sraz nejen ráno a večer, ale
v podstatě tak funguje každé společné jídlo, které, pokud je to
možné, zahajujeme informacemi, společným ztišením
a vzájemným popřáním si dobré chuti.
* Pokus nebyl v jejich případě inspirován Přírodní školou, ale podobnou praxí
z britských internátních škol.
Skrze společné shromáždění společenství opravdu začíná žít
jako celek. Žádné internetové sociální sítě nebo školní rozhlas
či internet to nenahradí. Proto se domnívám, že tak by se mělo
začít. a jak dál, to už si přečtete v dalších kapitolách.





64
Poslední večer úvodního výjezdu
„Ten kraj už je blízko a já cestu znám...“ zahajuji zpěv a ostatní
se postupně přidávají. Zezadu se již plíží tma, ale plameny
ohně předávají pocit bezpečí a sounáležitosti. Máme za sebou
další náročný den putování, kterým zahajujeme nový školní
rok. Celá škola se vešla do prostoru kolem ohně. Po písničce
se vracíme k dnešním zážitkům, vzdáváme hold primánům,
kteří zvládli těch 22 kilometrů poměrně náročným terénem
s batohy na zádech (ty jim balily povětšinou maminky a daly
jim tedy vybavení jako na cestu do Himálají). Ale pochvalu
dostávají i starší, kteří jim pomáhali, byli nablízku. Po další
písničce představujeme některá témata, kolem kterých se
bude točit nový rok, nastiňujeme, s přípravou jakých výjezdů
a projektů by mohly děti pomoci, abychom si o tom další den
mohli popovídat během cesty. „Před dubem, za dubem...“ vra -
cí se zpěvem maturanti do doby, kdy byli na místě dnešních
primánů a nacvičovali muzikál Lotrando a Zubejda. Přidávají
se všichni, i když na okraji skupiny vidím, že pár nejmladších
už začíná pospávat. Tak už jenom písničku na dobrou noc. Od
Holanského rybníka se zvedl poryv větru, ale nebe je jasné.
Tisíce hvězd shlížejí na hloučky dětí, které volají „dobrou noc“
a pomalu se rozcházejí do stanů. Jen pár vytrvalců přisedlo
blíž k ohni a pokračují v rozmluvách... Kolik toho člověk
potřebuje ke štěstí?





Obsah
11 Výchova jako dobrodružství
19 Ti před námi
59 Chvála společenství
67 Být spolu
83 Výchova bytím a konáním
109 Mít se na co těšit
131 Režim, kázeň, řád
151 Dynamika malých skupin
167 Vláda lidu
191 Per aspera ad astra
205 Čím hůř, tím líp
221 Telegraficky
237 Dál a dál
244 Přílohy






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist