načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Výchova jako dobrodružství - František Tichý; kolektiv autorů

-7%
sleva

Kniha: Výchova jako dobrodružství
Autor: ;

František Tichý je fenomenální český pedagog. Soukromé gymnázium Přírodní škola, které založil po listopadu 1989 (ale na jehož konceptu pracoval od svých studií), se stalo na několik ...
Titul doručujeme za 6 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  300 Kč 279
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
9,3
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » GEUM
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 27.11.2017
Počet stran: 280
Jazyk: česky
ISBN: 978-80-87969-058-2
EAN: 97880879690582
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

František Tichý je fenomenální český pedagog. Soukromé gymnázium Přírodní škola, které založil po listopadu 1989 (ale na jehož konceptu pracoval od svých studií), se stalo na několik desítek let nejen pedagogickým domovem již několika generací studentů, ale i laboratoří unikátního pedagogického systému. Systému, jehož základy navazují na myšlenkový odkaz Makarenka, Janusze a dona Bosca a které v 21. století přinášejí naději na to, že škola nemusí být nenáviděným místem a nutným zlem, ale společenstvím žáků a učitelů. Společenstvím, které má jasnou vizi a cíle, které jsou společně přijímány žáky i jejich pedagogy, komunitou, která žije spolu, nikoliv proti sobě a kde učení je přirozenou součástí života, nikoliv otravnou povinností.
Že to není možné? Že vám to přijde jako sci-fi? Pak neváhejte a prolistujte tuto knihu. Obsahuje jak teoretická východiska a pedagogickou teorii, tak praktické zkušenosti z realizace v rámci projektu gymnázia Přírodní škola.

Kniha je zařazena v kategoriích
František Tichý; kolektiv autorů - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
Výchova jako dobrodružství 59 Chvála společenství Dlouhá léta zdůrazňovala socialistická pedagogika kolektivní výchovu. Tak dlouho, až se jí tuto myšlenku podařilo zcela zdiskreditovat. Vylili jsme s vaničkou i dítě, takže dnes se studenti učitelství učí individuálnímu přístupu k dětem, spolupráci s psychology a asistenty, úřady hledají cesty k eliminaci nekázně ve smlouvách s rodiči, školy zavádějí místnosti pro vyčlenění problémových žáků. Ale už dlouho jsem neslyšel dávnou pravdu – že dobře fungující skupina (chcete-li kolektiv), se kterou se mladý člověk identifikuje, je, zvláště v  období dospívání, mnohem silnější výchovný prostředek než desítky formálních trestů nebo psychologických rozborů. Když jsem se mladších kolegů ptal, jestli je na fakultě učili, jak takovou skupinu zformovat a využít její potenciál k výchově jednotlivce, svorně odpověděli, že nikoli. Přitom jde, alespoň podle našich zkušeností, o metodu zcela klíčovou. V první kapitole jsem se snažil přiblížit, jak byl na mnoha místech, v různých dobách i myšlenkových prostředích tento výchovný prostředek účinný. Zkuste si sami za sebe vzpomenout, jak váš život a zrání ovlivnila vaše školní třída, sportovní nebo skautský oddíl, kolektiv v zaměstnání nebo jiný tým, nebo jak vám naopak taková parta v životě chyběla, a další zdůvodňování bude zbytečné. Jakkoli nechci upadat do schematismu, je poměrně zřejmé, že jsme bytosti sociální, bytosti, jejichž lidství se rodí pouze ve vztahu k druhému člověku, vlastní rodině a i k širšímu ke společenství. a jen ve vztahu k nim můžeme také smysluplně naplnit svůj život. Zcela zásadní však je, jaké má toto společenství hodnoty, skupinového ducha, do jaké míry dává prostor k rozvoji jednotlivcům a zároveň jestli je vede, aby byli společenství prospěšní. 60 61 Na vytvoření a život dobrého společenství není možné dát jednoduchý recept jako na bábovku. Avšak přesto existuje několik zásad, pravidel, bez nadsázky ověřených staletími, jak na to. Když je stručně shrnu, je to společný cíl, resp. smysl společného bytí skupiny, společné činnosti vedoucí k jeho naplnění, společné kreativní aktivity ( zvláště hudba a divadlo ), prostor a čas pro vzájemné setkávání včetně pravidelného setkávání celého velkého společenství, vstřícná vzájemnost mezi pedagogy a „chovanci“, práce malých skupin, samospráva – přímá účast mladých lidí na životě a rozhodování skupiny, užitečnost společenství navenek. v dalších kapitolách se pokusím tyto body vysvětlit a doložit příklady z naší praxe. a také z praxe našich pedagogických vzorů. Ideálním „základním kolektivem – společenstvím“ * není škol - ní třída ani oddíl, ale skupina trochu větší. Měla by mít mezi 50 až 100 členy, být věkově smíšená a dále vnitřně členěná na menší skupiny po 5 – 8 členech ( ať jsou to oddíly, kruhy nebo i klasické školní třídy – ty je ale dobré ještě dále vnitřně dělit ). U nás je takovým základním společenstvím celá škola, která má v současné době kolem 80 dětí ve čtyřech třídách ( každá třída je dále rozdělena na několik základních skupinek, tzv. kruhů ) a cca 15 kantorů a spolupracovníků. Jinde však stejně dobře může tvořit „základní kolektiv“ trojice či čtveřice různě starých tříd, skautské středisko, kolektiv celého dětského domova apod. Důležité je, aby se toto společenství vnímalo jako celek, aby jeho členové měli vědomí, že „tohle společenství je naše, my k němu patříme a máme v něm své místo“. Tomu může pomoci společný název, symbol ( logo, vlajka ) nebo i jednoduchý rituál, který nás provází ( pozdrav atd. ). * Pojem kolektiv a společenství používám jako synonyma. V Přírodní škole máme znak – siluetu letícího ptáka v kruhu i latinské heslo, * * které vyjadřuje ducha naší práce. Znak je nejen součástí školního loga, ale je umístěn i  na školní vlajce. Té jsme v počátečních časech po skautském ( ale i  Makarenkově a  Korczakově ) vzoru vzdávali velkou úctu – vztyčovali ji na výjezdech na stožár, během putování byla nesena slavnostně na začátku skupiny, při významných příležitostech ji slavnostně do kruhu shromážděného společenství vnášeli kapitáni skupin nebo učitelé. Ale i dnes se snažíme vlajkou vyjádřit významnost okamžiku – zvláště při předávání pololetních a výročních vysvědčení a při loučení s maturanty. Podobnou funkci má i školní hymna. Stala se jí píseň Farao – spirituál, který v české verzi zpívá milovaný Spirituál kvintet. Dalším jednotícím prvkem je specifický způsob podání ruky jako pozdrav. Upřímně řečeno, před lety bylo „přírodoškolské“ podání ruky skutečně identifikujícím prvkem našeho společenství, dnes ho studenti a učitelé používají spíše výjimečně. Ale já jsem vytrvalý... Pro přijetí do společenství je pro člověka dobré se o něj aktivně „zasloužit“ a splnit určité vstupní požadavky. k tomu, aby se každý nový student na naší škole mohl stát její součástí, se musí přičinit: na úvodním výjezdu skládá několik zkoušek, na základě kterých je pak na školu přijat ( více v kapitole o systému perspektiv ). Analogicky je třeba si zasloužit i postup do vyššího stupně studia, o čemž bude pojednáno dále. Pro sounáležitost se společenstvím považujeme za důležité i další ( přechodové ) rituály. Na Přírodní škole slavnostně probíhá inaugurace studentů do prvního ročníku. Po složení všech zkoušek dostane každý primán své tričko s logem školy, poprvé nás slyší společně zpívat školní hymnu. ** Aurora ab lacrymis, což lze volně přeložit jako Úsvit začíná slzami nebo Svítání ze slz. 62 63 To ovšem samo o sobě k vědomí sounáležitosti a vytváření skutečně společného života ani zdaleka nestačí. Začnu tím nejjednodušším, ale často zapomínaným: celý základní kolektiv by se měl fyzicky scházet, ideálně každý den, minimálně pak dvakrát za týden. U nás ve škole zahajujeme každý den společným setkáním ( tzv. „společňákem“ ), dvakrát v týdnu v poledne společně vyučování i končíme. Nejde jen o to sdělit si informace a společně zahájit den, ale strávit čas vzájemně, být spolu. Proto je nesmírně důležité uspořádání prostoru a atmosféra. Před časem se na mě obrátil kolega, který dříve učil na velmi prestižní internátní škole. Ptal se, jak se nám mohou ranní „společňáky“ dařit. Oni to prý zkoušeli několik měsíců a nijak se to nechytilo, ani u studentů, ani u kantorů. * Když jsem se pak zajímal o detaily, vysvětlil mi, že ranní scházení probíhalo v krásném novém divadle. Každý se usadil a „seděl jako pecka“ a čekal, až to skončí. Při jeho povídání jsem si opět uvědomil, že luxus není správným partnerem dobré výchovy. O kolik jiné jsou naše ranní srazy, kdy sedíme v poněkud vybydlené třídě v kroužku – na lavicích, na židlích i na zemi tak, že se všichni vidíme. Společně si zazpíváme s kytarou, sdělíme, co je nového, a dáme prostor, aby každý z dětí i kantorů řekl, co má na srdci. Někdo tak promluví o plánované návštěvě divadla, někdo o tom, že někde ztratil sluchátka, další se zase podělí o zajímavou příhodu z tramvaje nebo o politickou aktualitu. Je zde i prostor pro zprávy ze studentské rady, poděkování nebo i výtky těm, kteří něco zanedbali. Na výjezdech je pak společný sraz nejen ráno a večer, ale v podstatě tak funguje každé společné jídlo, které, pokud je to možné, zahajujeme informacemi, společným ztišením a vzájemným popřáním si dobré chuti. * Pokus nebyl v jejich případě inspirován Přírodní školou, ale podobnou praxí z britských internátních škol. Skrze společné shromáždění společenství opravdu začíná žít jako celek. Žádné internetové sociální sítě nebo školní rozhlas či internet to nenahradí. Proto se domnívám, že tak by se mělo začít. a jak dál, to už si přečtete v dalších kapitolách. 64 Poslední večer úvodního výjezdu „Ten kraj už je blízko a já cestu znám...“ zahajuji zpěv a ostatní se postupně přidávají. Zezadu se již plíží tma, ale plameny ohně předávají pocit bezpečí a sounáležitosti. Máme za sebou další náročný den putování, kterým zahajujeme nový školní rok. Celá škola se vešla do prostoru kolem ohně. Po písničce se vracíme k dnešním zážitkům, vzdáváme hold primánům, kteří zvládli těch 22 kilometrů poměrně náročným terénem s batohy na zádech (ty jim balily povětšinou maminky a daly jim tedy vybavení jako na cestu do Himálají). Ale pochvalu dostávají i starší, kteří jim pomáhali, byli nablízku. Po další písničce představujeme některá témata, kolem kterých se bude točit nový rok, nastiňujeme, s přípravou jakých výjezdů a projektů by mohly děti pomoci, abychom si o tom další den mohli popovídat během cesty. „Před dubem, za dubem...“ vra - cí se zpěvem maturanti do doby, kdy byli na místě dnešních primánů a nacvičovali muzikál Lotrando a Zubejda. Přidávají se všichni, i když na okraji skupiny vidím, že pár nejmladších už začíná pospávat. Tak už jenom písničku na dobrou noc. Od Holanského rybníka se zvedl poryv větru, ale nebe je jasné. Tisíce hvězd shlížejí na hloučky dětí, které volají „dobrou noc“ a pomalu se rozcházejí do stanů. Jen pár vytrvalců přisedlo blíž k ohni a pokračují v rozmluvách... Kolik toho člověk potřebuje ke štěstí? Obsah 11 Výchova jako dobrodružství 19 Ti před námi 59 Chvála společenství 67 Být spolu 83 Výchova bytím a konáním 109 Mít se na co těšit 131 Režim, kázeň, řád 151 Dynamika malých skupin 167 Vláda lidu 191 Per aspera ad astra 205 Čím hůř, tím líp 221 Telegraficky 237 Dál a dál 244 Přílohy


       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.