načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Výchova jako dobrodružství - František Tichý; kolektiv autorů

Výchova jako dobrodružství
-7%
sleva

Kniha: Výchova jako dobrodružství
Autor: ;

František Tichý je fenomenální český pedagog. Soukromé gymnázium Přírodní škola, které založil po listopadu 1989 (ale na jehož konceptu pracoval od svých studií), se stalo na několik ... (celý popis)
Kniha teď bohužel není dostupná.

»hlídat dostupnost


hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: GEUM
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 27.11.2017
Počet stran: 280
Jazyk: česky
ISBN: 978-80-87969-058-2
EAN: 97880879690582
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

František Tichý je fenomenální český pedagog. Soukromé gymnázium Přírodní škola, které založil po listopadu 1989 (ale na jehož konceptu pracoval od svých studií), se stalo na několik desítek let nejen pedagogickým domovem již několika generací studentů, ale i laboratoří unikátního pedagogického systému. Systému, jehož základy navazují na myšlenkový odkaz Makarenka, Janusze a dona Bosca a které v 21. století přinášejí naději na to, že škola nemusí být nenáviděným místem a nutným zlem, ale společenstvím žáků a učitelů. Společenstvím, které má jasnou vizi a cíle, které jsou společně přijímány žáky i jejich pedagogy, komunitou, která žije spolu, nikoliv proti sobě a kde učení je přirozenou součástí života, nikoliv otravnou povinností.
Že to není možné? Že vám to přijde jako sci-fi? Pak neváhejte a prolistujte tuto knihu. Obsahuje jak teoretická východiska a pedagogickou teorii, tak praktické zkušenosti z realizace v rámci projektu gymnázia Přírodní škola.

Související tituly dle názvu:
Environmentální výchova Environmentální výchova
kolektiv autorů
Cena: 324 Kč
František Tichý /malý/ František Tichý /malý/
Orlíková Jana
Cena: 260 Kč
Kultúra a multikultúrna výchova Kultúra a multikultúrna výchova
Mistrík Erich, kolektiv
Cena: 210 Kč
František Nedvěd František Nedvěd
Kolektiv autorů
Cena: 123 Kč
Přírodní škola – cesta jako cíl Přírodní škola – cesta jako cíl
Tichý František
Cena: 185 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Výchova jako dobrodružství


59

Chvála společenství

Dlouhá léta zdůrazňovala socialistická pedagogika kolektivní

výchovu. Tak dlouho, až se jí tuto myšlenku podařilo zcela

zdiskreditovat. Vylili jsme s vaničkou i dítě, takže dnes se

studenti učitelství učí individuálnímu přístupu k dětem, spo

lupráci s psychology a asistenty, úřady hledají cestyk elimina

ci nekázně ve smlouvách s rodiči, školy zavádějí místnosti

pro vyčlenění problémových žáků. Ale už dlouho jsemne

slyšel dávnou pravdu – že dobře fungující skupina (chcete-li

kolektiv), se kterou se mladý člověk identifikuje, je, zvláště

v  období dospívání, mnohem silnější výchovný prostře

dek než desítky formálních trestů nebo psychologických

rozborů. Když jsem se mladších kolegů ptal, jestli je nafa

kultě učili, jak takovou skupinu zformovat a využít jejípo

tenciál k výchově jednotlivce, svorně odpověděli, že nikoli.

Přitom jde, alespoň podle našich zkušeností, o metodu zcela

klíčovou.

V první kapitole jsem se snažil přiblížit, jak byl na mnohamís

tech, v různých dobách i myšlenkových prostředích tentový

chovný prostředek účinný. Zkuste si sami za sebe vzpomenout,

jak váš život a zrání ovlivnila vaše školní třída, sportovní nebo

skautský oddíl, kolektiv v zaměstnání nebo jiný tým, nebo jak

vám naopak taková parta v životě chyběla, a dalšízdůvodňo

vání bude zbytečné. Jakkoli nechci upadat do schematismu,

je poměrně zřejmé, že jsme bytosti sociální, bytosti, jejichž

lidství se rodí pouze ve vztahu k druhému člověku, vlastní

rodině a i k širšímu ke společenství. a jen ve vztahu k nimmů

žeme také smysluplně naplnit svůj život. Zcela zásadní však

je, jaké má toto společenství hodnoty, skupinového ducha, do

jaké míry dává prostor k rozvoji jednotlivcům a zároveň jestli

je vede, aby byli společenství prospěšní.


60 61

Na vytvoření a život dobrého společenství není možné dát

jednoduchý recept jako na bábovku. Avšak přesto existuje

několik zásad, pravidel, bez nadsázky ověřených staletími,

jak na to. Když je stručně shrnu, je to společný cíl, resp. smysl

společného bytí skupiny, společné činnosti vedoucí k jehona

plnění, společné kreativní aktivity ( zvláště hudba a divadlo ),

prostor a čas pro vzájemné setkávání včetně pravidelného

setkávání celého velkého společenství, vstřícná vzájemnost

mezi pedagogy a „chovanci“, práce malých skupin,samosprá

va – přímá účast mladých lidí na životě a rozhodovánískupi

ny, užitečnost společenství navenek. v dalších kapitolách se

pokusím tyto body vysvětlit a doložit příklady z naší praxe.

a také z praxe našich pedagogických vzorů.

Ideálním „základním kolektivem – společenstvím“

*

není škol -

ní třída ani oddíl, ale skupina trochu větší. Měla by mít mezi

50 až 100 členy, být věkově smíšená a dále vnitřně členěná na

menší skupiny po 5 – 8 členech ( ať jsou to oddíly, kruhy nebo

i klasické školní třídy – ty je ale dobré ještě dále vnitřně dělit ).

U nás je takovým základním společenstvím celá škola, která

má v současné době kolem 80 dětí ve čtyřech třídách (kaž

dá třída je dále rozdělena na několik základních skupinek,

tzv. kruhů ) a cca 15 kantorů a spolupracovníků. Jinde však

stejně dobře může tvořit „základní kolektiv“ trojice čičtve

řice různě starých tříd, skautské středisko, kolektiv celého

dětského domova apod.

Důležité je, aby se toto společenství vnímalo jako celek, aby

jeho členové měli vědomí, že „tohle společenství je naše, my

k němu patříme a máme v něm své místo“. Tomu může pomoci

společný název, symbol ( logo, vlajka ) nebo i jednoduchý rituál,

který nás provází ( pozdrav atd. ).

* Pojem kolektiv a společenství používám jako synonyma.

V Přírodní škole máme znak – siluetu letícího ptákav kru

hu i latinské heslo,

* *

které vyjadřuje ducha naší práce. Znak

je nejen součástí školního loga, ale je umístěn i  na škol

ní vlajce. Té jsme v počátečních časech po skautském ( ale

i  Makarenkově a  Korczakově ) vzoru vzdávali velkou

úctu – vztyčovali ji na výjezdech na stožár, běhemputová

ní byla nesena slavnostně na začátku skupiny, přivýznam

ných příležitostech ji slavnostně do kruhu shromážděného

společenství vnášeli kapitáni skupin nebo učitelé. Ale i dnes

se snažíme vlajkou vyjádřit významnost okamžiku – zvláš

tě při předávání pololetních a výročních vysvědčení a při

loučení s maturanty. Podobnou funkci má i školní hymna.

Stala se jí píseň Farao – spirituál, který v české verzi zpívá

milovaný Spirituál kvintet. Dalším jednotícím prvkem je

specifický způsob podání ruky jako pozdrav. Upřímněře

čeno, před lety bylo „přírodoškolské“ podání ruky skutečně

identifikujícím prvkem našeho společenství, dnes ho studenti

a učitelé používají spíše výjimečně. Ale já jsem vytrvalý...

Pro přijetí do společenství je pro člověka dobré se o nějaktiv

ně „zasloužit“ a splnit určité vstupní požadavky. k tomu, aby

se každý nový student na naší škole mohl stát její součástí, se

musí přičinit: na úvodním výjezdu skládá několik zkoušek,

na základě kterých je pak na školu přijat ( více v kapitoleo sys

tému perspektiv ). Analogicky je třeba si zasloužit i postup do

vyššího stupně studia, o čemž bude pojednáno dále.

Pro sounáležitost se společenstvím považujeme za důležité

i další ( přechodové ) rituály. Na Přírodní škole slavnostně

probíhá inaugurace studentů do prvního ročníku. Po složení

všech zkoušek dostane každý primán své tričko s logem školy,

poprvé nás slyší společně zpívat školní hymnu.

** Aurora ab lacrymis, což lze volně přeložit jako Úsvit začíná slzami nebo Svítání ze slz.


62 63

To ovšem samo o sobě k vědomí sounáležitosti a vytváření

skutečně společného života ani zdaleka nestačí. Začnu tím

nejjednodušším, ale často zapomínaným: celý základníkolek

tiv by se měl fyzicky scházet, ideálně každý den, minimálně

pak dvakrát za týden. U nás ve škole zahajujeme každý den

společným setkáním ( tzv. „společňákem“ ), dvakrát v týdnu

v poledne společně vyučování i končíme. Nejde jen o to sdělit

si informace a společně zahájit den, ale strávit čas vzájemně,

být spolu. Proto je nesmírně důležité uspořádání prostorua at

mosféra. Před časem se na mě obrátil kolega, který dříve učil

na velmi prestižní internátní škole. Ptal se, jak se nám mohou

ranní „společňáky“ dařit. Oni to prý zkoušeli několik měsíců

a nijak se to nechytilo, ani u studentů, ani u kantorů.

*

Když

jsem se pak zajímal o detaily, vysvětlil mi, že ranní scházení

probíhalo v krásném novém divadle. Každý se usadil a „seděl

jako pecka“ a čekal, až to skončí. Při jeho povídání jsem si opět

uvědomil, že luxus není správným partnerem dobré výchovy.

O kolik jiné jsou naše ranní srazy, kdy sedíme v poněkudvy

bydlené třídě v kroužku – na lavicích, na židlích i na zemi tak,

že se všichni vidíme. Společně si zazpíváme s kytarou, sdělíme,

co je nového, a dáme prostor, aby každý z dětí i kantorů řekl, co

má na srdci. Někdo tak promluví o plánované návštěvě divadla,

někdo o tom, že někde ztratil sluchátka, další se zase podělí

o zajímavou příhodu z tramvaje nebo o politickou aktualitu. Je

zde i prostor pro zprávy ze studentské rady, poděkování nebo

i výtky těm, kteří něco zanedbali.

Na výjezdech je pak společný sraz nejen ráno a večer, ale

v podstatě tak funguje každé společné jídlo, které, pokud je to

možné, zahajujeme informacemi, společným ztišeníma vzá

jemným popřáním si dobré chuti.

* Pokus nebyl v jejich případě inspirován Přírodní školou, ale podobnou praxí

z britských internátních škol.

Skrze společné shromáždění společenství opravdu začíná žít

jako celek. Žádné internetové sociální sítě nebo školní rozhlas

či internet to nenahradí. Proto se domnívám, že tak by se mělo

začít. a jak dál, to už si přečtete v dalších kapitolách.


64

Poslední večer úvodního výjezdu

„Ten kraj už je blízko a já cestu znám...“ zahajuji zpěv a ostatní

se postupně přidávají. Zezadu se již plíží tma, ale plameny

ohně předávají pocit bezpečí a sounáležitosti. Máme za sebou

další náročný den putování, kterým zahajujeme nový školní

rok. Celá škola se vešla do prostoru kolem ohně. Po písničce

se vracíme k dnešním zážitkům, vzdáváme hold primánům,

kteří zvládli těch 22 kilometrů poměrně náročným terénem

s batohy na zádech (ty jim balily povětšinou maminky a daly

jim tedy vybavení jako na cestu do Himálají). Ale pochvalu

dostávají i starší, kteří jim pomáhali, byli nablízku. Po další

písničce představujeme některá témata, kolem kterých se

bude točit nový rok, nastiňujeme, s přípravou jakých výjezdů

a projektů by mohly děti pomoci, abychom si o tom další den

mohli popovídat během cesty. „Před dubem, za dubem...“ vra -

cí se zpěvem maturanti do doby, kdy byli na místě dnešních

primánů a nacvičovali muzikál Lotrando a Zubejda. Přidávají

se všichni, i když na okraji skupiny vidím, že pár nejmladších

už začíná pospávat. Tak už jenom písničku na dobrou noc. Od

Holanského rybníka se zvedl poryv větru, ale nebe je jasné.

Tisíce hvězd shlížejí na hloučky dětí, které volají „dobrou noc“

a pomalu se rozcházejí do stanů. Jen pár vytrvalců přisedlo

blíž k ohni a pokračují v rozmluvách... Kolik toho člověkpo

třebuje ke štěstí?


Obsah

11 Výchova jako dobrodružství

19 Ti před námi

59 Chvála společenství

67 Být spolu

83 Výchova bytím a konáním

109 Mít se na co těšit

131 Režim, kázeň, řád

151 Dynamika malých skupin

167 Vláda lidu

191 Per aspera ad astra

205 Čím hůř, tím líp

221 Telegraficky

237 Dál a dál

244 Přílohy




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist