načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Vybrané oblasti a nástroje funkčního geriatrického hodnocení - Iva Holmerová; kolektiv; Hana Vaňková; Martina Kuckir

Vybrané oblasti a nástroje funkčního geriatrického hodnocení

Elektronická kniha: Vybrané oblasti a nástroje funkčního geriatrického hodnocení
Autor: ; ; ;

Funkční geriatrické vyšetření je jedním ze základních nástrojů moderní geriatrie. Poskytuje četné informace pro pacienty v následné péči, na geriatrických doléčovacích a ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  152
+
-
5,1
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 96
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran : formuláře
Vydání: 1. vydání
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0054-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Publikace přináší návrh funkčního geriatrického hodnocení. Testy jsou zpracovány tak, aby je bylo možné do určité míry modifikovat podle potřeby jednotlivých pracovišť.

Popis nakladatele

Funkční geriatrické vyšetření je jedním ze základních nástrojů moderní geriatrie. Poskytuje četné informace pro pacienty v následné péči, na geriatrických doléčovacích a rehabilitačních odděleních, v dlouhodobé péči, na odděleních paliativní péče a v hospicech.??

Předmětná hesla
Geriatrie
Péče o seniory
funkční testy (lékařství)
Zařazeno v kategoriích
Iva Holmerová; kolektiv; Hana Vaňková; Martina Kuckir - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Vybrané oblasti a nástroje

funkčního geriatrického

hodnocení

Martina Kuckir, Hana Vaňková, Iva Holmerová a kolektiv



Vybrané oblasti a nástroje

funkčního geriatrického

hodnocení Martina Kuckir, Hana Vaňková, Iva Holmerová, Slávka Vitečková, Eva Jarolímová, Radim Krupička, Zoltán Szabó

Grada Publishing

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí býtreprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasunakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Mgr. Martina Kuckir, MUDr. Hana Vaňková, Ph.D., doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D., Mgr. Slávka Vitečková, PhDr. Eva Jarolímová, Ph.D., Mgr. Radim Krupička, Ph.D., doc. Ing. Zoltán Szabó, Ph.D. VYBRANÉ OBLASTI A NÁSTROJE FUNKČNÍHO GERIATRICKÉHO HODNOCENÍ Editorka: Doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D. Recenzenti: MUDr. Milena Bretšnajdrová, Ph.D. Doc. MUDr. Mgr. Jan Lužný, Ph.D. Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. © Iva Holmerová, 2015 © Univerzita Karlova v Praze, Fakulta humanitních studií, 2015 © Grada Publishing, a.s., 2015 Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2016 Obrázek na obálce © toy_box Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 6459. publikaci Odpovědná redaktorka Karla Hejduková Sazba, zlom Jan Šístek Počet stran 96 1. vydání, Praha 2016 Vytiskla Tiskárna PROTISK, s.r.o., České Budějovice Podpořeno grantem NT13705 Ministerstva zdravotnictví České republiky a P20 UK FHS. Formuláře byly do publikace převzaty bez redakčních úprav. Názvy produktů, firem apod. použité v této knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné právní důsledky. ISBN 978-80-271-9586-2 (ePub) ISBN 978-80-271-9585-5 (pdf ) ISBN 978-80-271-0054-5 (print) Kolektiv autorů Mgr. Martina Kuckir – Centrum pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé

péče FHS UK, Praha MUDr. Hana Vaňková, Ph.D. – Centrum pro studium dlouhověkosti adlouhodobé péče FHS UK, Praha Doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D. – Centrum pro studium dlouhověkosti

a dlouhodobé péče FHS UK a Gerontologické centrum, Praha Mgr. Slávka Vitečková – ČVUT FBMI, Praha a Kladno PhDr. Eva Jarolímová, Ph.D. – Centrum pro studium dlouhověkosti adlouhodobé péče FHS UK, Praha Mgr. Radim Krupička, Ph.D. – ČVUT FBMI, Praha a Kladno Doc. Ing. Zoltán Szabó, Ph.D. – ČVUT FBMI, Praha a Kladno

Obsah

7

Obsah

Úvod ...................................................... 9

1 Vybrané oblasti funkčního geriatrického hodnocení ......... 11

1.1 Hodnocení soběstačnosti ............................... 11

1.2 Hodnocení mobility ................................... 13

1.3 Hodnocení kognitivních funkcí ......................... 16

1.4 Hodnocení emotivity, nálady a motivace .................. 19

1.5 Hodnocení nutrice .................................... 20

1.6 Hodnocení rizika vzniku dekubitů ...................... 21

2 Manuál k vybraným nástrojům funkčního geriatrického

hodnocení .............................................. 27

2.1 ADL dle Barthelové .................................... 27

2.2 IADL varianta z roku 1969 (autoři Lawton a Brody) ......... 33

2.3 IADL varianta z roku 1985 (autoři Fillenbaum,

Lawton a Brody) ...................................... 36

2.4 Get Up and Go Test ................................... 39

2.5 Test rychlosti chůze (na 4 metrech) ...................... 43

2.6 Škála hodnotící riziko pádu u geriatrických pacientů:

Screening Fall(s) Questions – SFQ ....................... 47

2.7 Montrealský kognitivní test – MoCA .................... 50

2.8 Clock Drawing Test – CDT ............................ 57

2.9 Geriatrická škála deprese – GDS ........................ 64

2.10 Mini Nutrition Assessment – MNA ..................... 69

2.11 Modifikovaná škála Nortonové .......................... 75

3 Vytvoření systému a software pro strukturované funkční

hodnocení pro účely dlouhodobé péče, pro získávání

a zpracovávání dat o dlouhodobé péči, její kvalitě a potřebě ... 81

3.1 Odlišení následné a dlouhodobé péče .................... 84

3.2 Funkční hodnocení pro rozhodování o potřebě dlouhodobé

péče a příspěvku na péči ............................... 85

3.3 Baterie testů funkčního geriatrického hodnocení ......... 87

3.4 Technické řešení – získávání a zpracování dat ............. 88

Vybrané oblasti a nástroje funkčního geriatrického hodnocení

8

3.5 GDiag Editor ........................................ 90

3.6 GDiag Scan .......................................... 92

3.7 GDiag webový portál .................................. 93

Rejstřík ................................................... 95

Souhrn/Summary ........................................... 96


Vybrané oblasti a nástroje funkčního geriatrického hodnocení Úvod

9

Úvod

Funkční geriatrické hodnocení (Comprehensive Geriatric Assessment) je

jedním ze základních nástrojů moderní geriatrie. Jeho význam netkví pouze

v uceleném pohledu na jednotlivé pacienty, jejich funkční stav, soběstačnost,

potřebu péče, ale také v možnosti plánovat kvalitní, potřebnou aindividualizovanou péči, sledovat její průběh a výsledky. Výsledky funkčního

geriatrického hodnocení představují důležité podklady pro systematické

plánování služeb pro naši stárnoucí populaci. Pod pojmem funkčnígeriatrické hodnocení rozumíme baterii geriatrických testů, kterou lze do jisté

míry obměňovat dle daných podmínek, spektra pacientů a účelu sběru dat.

Vždy se však jedná o hodnocení komprehenzivní, tedy o ucelený pohled na

geriatrické pacienty. Funkční geriatrické hodnocení může poskytnout cenná

data a informace o potřebách geriatrických pacientů, o tom, do jaké míry

jsou tyto potřeby naplňovány prostřednictvím poskytovaných služeb, jak se

funkční stav mění v čase a v průběhu poskytované služby a podobně. Mělo

by být jedním z důležitých podkladů nejen pro klinickou geriatrickou praxi,

ale také pro rozhodování o zajištění další péče. Z uceleného geriatrického

pohledu vycházejícího z funkčního geriatrického hodnocení, klinického

vyšetření a sociálního šetření by mělo vycházet rozhodování o příspěvku na

péči u starších pacientů, potřebě zajištění sociálních služeb a další důležitá

rozhodnutí týkající se péče o geriatrické pacienty.

Jak jsme ukázali v předchozí studii (Holmerová I., Vaňková H. Jaký je rozdíl mezi následnou a dlouhodobou péčí. In Holmerová a kol. Dlouhodobá péče – geriatrické aspekty a kvality. Praha: Grada Publishing 2015), výsledky a dynamika funkčního geriatrického hodnocení jsou prakticky jediným nástrojem, který umožňuje odlišit jednotlivé typy post-akutní péče, a to dle jejich charakteru a výsledků. Od pacientů v následné péči, na geriatrických doléčovacích a rehabilitačních odděleních lze očekávat, že jejich funkční stav se bude díky poskytované odborné péči převážně zlepšovat, u pacientů vdlouhodobé péči lze naopak očekávat, že jejich stav bude relativně stabilizovaný, může kolísat v důsledku komorbidit a v průběhu delšího časového období se bude spíše zhoršovat. Relativně rychlé zhoršení lze očekávat například u pacientů na odděleních paliativní péče a v hospicích.

S narůstajícím počtem lidí v nejvyšších decenniích narůstá také počet lidí s geriatrickými syndromy, které mají vliv právě na funkční stav a soběstačnost. Výsledky funkčního hodnocení se tak budou stávat důležitými indikátory kvality zdravotní péče. Přesto funkční geriatrické hodnocení dosud není

Vybrané oblasti a nástroje funkčního geriatrického hodnocení

10

součástí běžné praxe. Data o funkčním stavu na mnoha pracovištích nejsou

zatím systematicky získávána a zpracovávána. Pokud se funkční geriatrické

hodnocení provádí, výsledky mnohdy zůstávají pouze založeny v individuální

zdravotnické dokumentaci a dále se s nimi systematicky nepracuje. Přitom,

jak jsme již výše uvedli, funkční stav geriatrických pacientů je významným

cílem zdravotní péče a jsme přesvědčeni, že je přinejmenším stejně důležité

sledovat některé jeho parametry, jako je důležité sledovat diagnózy a další

údaje o zdravotním stavu a poskytované péči.

Paradoxně, jak jsme v průběhu řešení projektu zjistili, se tato situace netýká jen tzv. dlouhodobé péče, tedy péče o lidi s omezenou soběstačností, kteří potřebují celé spektrum služeb, a to včetně zdravotnických také sociální a další (byť v rámci zdravotnické legislativy je uvedena pouze dlouhodobá péče lůžková). Zjistili jsme, že se jedná o celý segment následné péče, ale také například o velký segment lázeňské péče. V žádném z těchto výše uvedených systémů a segmentů zdravotní a dlouhodobé péče ve zdravotnictví není systematicky sledován funkční stav pacientů a jejich soběstačnost. Zlepšení soběstačnosti, funkčního stavu pacienta a s tím související redukovanépotřeby dopomoci a služeb by přitom měly být jedním ze základních výsledků této péče.

Proto přicházíme s návrhem funkčního geriatrického hodnocení, ke kterému jsme dospěli v průběhu řešení výzkumného úkolu NT13705 IGA MZ ČR a v rámci další odborné a výzkumné činnosti ve spolupráciGerontologického centra a Centra pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, na základě analýzy dostupných testů, konzultací s našimi i zahraničními odborníky a workshopů. Základní baterie testů je zpracována tak, aby bylo možné ji do určité míry modifikovat podle potřeby jednotlivých pracovišť a doplnit o údaje, které jsou pro tato pracoviště důležité. Sběr dat o funkčním hodnocení by měl umožnit jednotlivým pracovištím sledovat efekt své činnosti a v budoucnu by měl sloužit i pro sledování vývoje, kvality a efektivnosti v segmentu post-akutní péče v České republice.

1Vybrané oblasti a nástroje funkčního geriatrického hodnocení Vybrané oblasti funkčního geriatrického hodnocení

11

1 Vybrané oblasti funkčního geriatrického

hodnocení

Funkční geriatrické hodnocení je možné charakterizovat jakomultidi

menzionální interdisciplinární diagnostický proces zaměřený na stanovení

zdravotních, funkčních a psychosociálních schopností a problémů křehkých

seniorů s cílem vypracovat celkový plán pro léčení a dlouhodobé sledování.

Je zaměřeno holisticky, nesoustřeďuje se pouze na jednotlivé dílčí činnosti.

V tom se zásadně liší od funkčního hodnocení určitých specifických typů

zdravotního postižení či následků poranění zejména u mladších lidí, kdy

dochází k tomu, že onemocnění či následky poranění postihují zpravidla

určitou funkci, kterou lze přesně definovat a klasifikovat pomocí některých

sofistikovaných nástrojů, například ICF (WHO, 2008). To je možné u fyzicky

a duševně zdatných lidí vyššího věku, kteří jsou v dobrém zdravotním stavu,

soběstační a utrpí určitou přesně definovanou poruchu zdravotního stavu či

poranění s přesně definovatelným místním následkem (např. ztrátukonče

tiny či její části). U starších křehkých či multimorbidních pacientů dochází

ke zhoršení soběstačnosti zpravidla v důsledku chronických onemocnění

a geriatrických syndromů. Tyto stavy jsou souhrnné a postihují mnohosys

témů a funkcí. Využití přesných nástrojů podrobně popisujících jednotlivé

funkce by bylo prakticky neuskutečnitelné, respektive natolik komplexní, že

by pozbývalo účelnosti a praktické proveditelnosti. To se týká geriatrických

pacientů vyznačujících se charakteristickými rysy průběhu onemocnění

ve vyšším věku, tedy postižením mnoha funkčních a orgánových systémů,

celkovými příznaky, celkovým zhoršením soběstačnosti (Kalvach, 2004;

Kalvach, 2011; Kalvach, 2008; Pokorná, 2013).

1.1 Hodnocení soběstačnosti

Soběstačností člověka rozumíme schopnost žít normálně v běžném prostředí

a vyrovnat se s jeho nástrahami vlastními silami bez pomoci druhých(Hol

merová, 2007). Soběstačnost je třeba považovat za velmi komplexní pojem,

přičemž jednotlivé úkony soběstačnosti nazývané aktivity denního života

(Activities of Daily Living) jsou rozděleny do dvou skupin, a to na aktivity

instrumentální (IADL – Instrumental Activities of Daily Living) a na aktivity Vybrané oblasti a nástroje funkčního geriatrického hodnocení 12 základní (BADL – Basic Activities of Daily Living nebo také ADL – Activities of Daily Living) (Kalvach, 2004).

Pro hodnocení soběstačnosti pacienta je klíčová zejména znalostzdravotních determinant soběstačnosti a způsobu, jakým ovlivňují daného pacienta. Na jejich základě je možné zhodnotit soběstačnost a vyjádřit se také k tomu, jaké funkce a jakým způsobem je možné kompenzovat k zajištění funkčního optima. V ideálním případě se na posouzení soběstačnosti podílíinterprofesionální tým, který je schopen dospět ke společnému konsenzu a výsledek funkčního geriatrického hodnocení, konkrétně posouzení soběstačnosti, by tak neměl být jen pouhým závěrem o nemoci či disabilitě, ale takédoporučením týkajícím se dalších opatření i služeb (Kalvach, 2004; Kalvach, 2011; Kalvach, 2008; Pokorná, 2013).

Poruchy soběstačnosti ve vyšším věku vznikají nejčastěji v důsledku velmi závažných stavů a postižení. Jde o následek chronických, často progredujících onemocnění a geriatrických syndromů, při nichž dochází zpravidla nejdříve k omezení v instrumentálních aktivitách denního života – kam řadíme např. schopnost mobility prostřednictvím dopravních prostředků, schopnost obstarat alespoň drobné nákupy, vykonat běžné domácí práce nebo zacházet s penězi. Ke kompenzaci těchto činností často stačí různé služby laického typu, pomoc v domácnosti, dovážka jídel, pomoc s mobilitou, zajištění dopravy a podobně (Zvoníková, 2013; Kalvach, 2011; Kalvach, 2008; MPSV, 2006).

Pokud dojde k další deterioraci zdravotního stavu a soběstačnosti uchronických onemocnění a geriatrických syndromů, jsou postiženy také základní aktivity soběstačnosti, základní denní aktivity, u nás se vžilo pojmenování úkony péče o vlastní osobu (MPSV, 2006). Kromě pomoci v těchto aktivitách potřebují tito lidé také zdravotní péči, protože se jedná o důsledky závažných změn zdravotního stavu. Důraz je třeba klást zejména na kvalifikovanéošetřovatelství. Zdravotní péče je důležitá jak pro lidi vyššího věku s komplexní zdravotní problematikou a multimorbiditou, tak pro lidi se závažným stupněm zdravotního postižení, závažným geriatrickým syndromem v pokročilém stadiu a podobně (Holmerová, 2013).

Vzhledem ke komplexnosti těchto stavů a jejich proměnlivosti v důsledku mnoha faktorů zdravotního stavu i prostředí, je v praxi nezbytné sledovat funkční stav/soběstačnost geriatrických pacientů relativně jednoduchými nástroji, a to v průběhu onemocnění, ať jde o jeho zhoršování v rámci progrese (například nevyléčitelného onemocnění) či zlepšování v průběhu doléčení či rehabilitace. Výše uvedené aktivity (ADL i IADL) je pak možné hodnotit pomocí různých škál, které máme k dispozici v různých podobách (Holmerová, 2011; Holmerová, 2014). Jedná se například o škálu ADL dle

1Vybrané oblasti a nástroje funkčního geriatrického hodnocení Vybrané oblasti funkčního geriatrického hodnocení

13

Barthelové, škálu IADL dle Lawtona atd., které jsou nejpoužívanější vge

riatrické praxi. Tyto škály jsou různě modifikovány k užití i u jiných skupin

pacientů, například pacientů s demencí. Podle těchto škál byly konstruovány

také některé dokumenty, které se v současné době používají pro posuzování

příspěvku na péči.

Je nutné zdůraznit, že se jedná o škály – nikoli o dotazníky. Tento rozdíl

je zásadní a považujeme za nutné jej vysvětlit. Zatímco dotazník vyplňujeme

na základě dotazování se pacienta, škálu hodnotíme na základě objektivního

zhodnocení stavu a znalosti pacienta. To zdůrazňujeme i v návodech kjed

notlivým škálám, ale uvádíme tento rozdíl i zde. Pokud škálu vyplňujeme jako

dotazník, můžeme se dozvědět pravdivé údaje o soběstačnosti, ale nemusí

tomu tak být. Pacient může agravovat své obtíže (což může být někdy za

účelem přiznání dávky), může ale, což považujeme za závažnější, odpovídat

naprosto nerelevantně, a to například v důsledku rozvinutého syndromu

demence, kdy pacienti nemají většinou náhled na své onemocnění auvádě

jí, že vykovávají činnosti, kterých ve skutečnosti nejsou již dávno schopni.

Pokud se škála aplikuje pouze jako dotazník, k čemuž při sociálním šetření

bez znalosti zdravotního stavu někdy dochází, nemusí výsledky tohoto

hodnocení odpovídat reálnému stavu soběstačnosti. Škály soběstačnosti je

možné vyplnit na základě znalosti pacienta a jeho funkčního stavu (který

se zobrazuje ve výsledcích dalších funkčních testů a vyšetření). Na každou

kladenou otázku si musíme odpovědět tak (ve spolupráci s pacientemsa

motným popřípadě pečujícím rodinným příslušníkem či jiným pečujícím),

aby zhodnocení dané funkce ve škále odpovídalo objektivnímu nálezu. Tento

objektivní nález je pak zapotřebí uvést do souvislosti – triangulovat svýsled

ky dalších funkčních vyšetření v rámci geriatrického funkčního hodnocení

(CGA – Comprehensive Geriatric Assessment, Kalvach, 2004, Kalvach, 2008).

Například nebudeme věřit, že pacient se ještě stará o domácnost, při jeho

MMSE 10 budeme pochybovat o schopnosti nakupovat, pokud ujde velmi

pomalu a vrávoravě jen několik kroků. Neuvěříme naopak v převážnou

nesoběstačnost, pokud je pacient zdráv a v dobré kondici a porucha zraku

umožňuje orientaci a vykonání běžných činností při dobrém kognitivním

stavu (Štěpánková, 2015; Folstein,1975).

1.2 Hodnocení mobility

Mobilita je výrazem činnosti nervového a muskuloskeletálního systému

a rozumíme jí jako schopnost aktivního fyzického pohybu člověka, která mu

1 Vybrané oblasti a nástroje funkčního geriatrického hodnocení

14

umožňuje přemístit se z místa na místo pomocí svých vlastních sil. Mobilita

se považuje za funkční kapacitu hybného systému člověka, je projevem jeho

tělesné zdatnosti. Na míře mobility je závislá schopnost samostatnostikaž

dého jedince. Z tohoto důvodu se mobilita velkou měrou odráží v kvalitě

života jedince. Samotnou mobilitu ovlivňuje mnoho faktorů. Ve velké míře

je to věk, svalová síla, kloubní pohyblivost, aktuální zdravotní a psychický

stav, únava, vliv prostředí (Kalvach, 2005; Hudáková, 2013). U stárnoucího

organismu dochází k řadě regresivních změn. Tyto změny přímo či nepřímo

ovlivňují mobilitu seniora. Zvyšuje se celkový energetický výdej na udržení

vzpřímené postavy. Úbytek svalové hmoty a síly jsou doprovázenydegenera

tivními poruchami pohybového aparátu. Polymorbidita seniorů se projevuje

na celkové mobilitě jedince. Tyto všechny příčiny způsobují tzv.hypomobi

litu. Pod tímto pojmem rozumíme malý objem pohybových aktivit, malou

vzdálenost, kterou je jedinec schopen ujít za dané časové období (např. kolik

kilometrů člověk ušel za den/týden), dále sem řadíme omezenou pohyblivost,

limitace v rychlosti či výdrži chůze. Příčina hypomobility je multikauzalní

s řetězením a potencováním řady faktorů. V současné době je identifikováno

mnoho běžných příčin hypomobility. O těchto příčinách bychom měli spa

cientem hovořit a snažit se je ovlivnit. Nejčastější příčinou je tzv. pohybový

dyskomfort, kdy dochází ke kombinaci drobných nepříjemností a obtíží při

pohybu, jejichž překonávání není vyváženo adekvátním emočnímpříno

sem. Další příčinou je instabilita, která je doprovázena rizikem pádu, dále

bolest, úrazy, strach či úzkost, nežádoucí účinky léků, dušnost a mnohé další.

Tyto všechny faktory mohou způsobit sníženou pohyblivost. Do klinického

obrazu geriatrické hypomobility řadíme nápadně omezený rozsah pohybu

aktivního, a to především chůzi. Senioři nejprve omezují rozsah a frekvenci

pohybu ve větší vzdálenosti od domu, následně se pohybují jen v blízkosti

domu, posléze jen po bytě. Postupně omezí pohyb jen v okolí lůžka, začínají

se stávat závislými na své okolí. V důsledku rozvíjející se sarkopenie (úbytku

svalové hmoty a síly) dochází postupně ke zhoršení funkce svalů, je zhoršená

výkonnost dolních končetin ve smyslu svalové slabosti, instability a poruchy

chůze. Objevuje se výrazné zpomalení pohybu. Nízká pohybová aktivita,

hypomobilita, je ve stáří častý a závažný problém, který má řadu důsledků.

Dochází k poklesu kardiorespirační výkonnosti s intolerancí zátěže, kpře

stavbě oběhového systému a ke změnám svalového metabolismu, vzniku

sarkopenie, zhoršení osteoporózy. Omezuje se soběstačnost seniora, která

může vést až k rozvoji imobilizačního syndromu se všemi svými důsledky.

Základním léčebným a preventivním opatřením je motivace k pravidelné

pohybové aktivitě. Pro pohybovou aktivitu je nutné zajistit vhodné prostředí Vybrané oblasti a nástroje funkčního geriatrického hodnocení Vybrané oblasti funkčního geriatrického hodnocení

15

(především bezbariérová úprava prostředí s dostatečnými místy na odpočinek).

Významná je pravidelná práce fyzioterapeuta (Kalvach, 2008).

Ideální obraz o stavu mobility daného pacienta poskytne specializované fyzioterapeutické vyšetření popřípadě neurologické vyšetření, ale v běžné geriatrické praxi velmi dobře o stavu mobility determinující soběstačnost vypovídá orientační neurologické vyšetření hybnosti či provedeníjednoduchých testů. V naší praxi s výhodou používáme Get up and Go Test, eventuálně jeho časovanou modifikaci (Pokorná, 2013). Důležitým parametrem mobility je také rychlost chůze, kterou můžeme (s ohledem na stav pacienta) měřit i samostatně. Dostatečná rychlost chůze je zejména dobrým prognostickým ukazatelem. Lidé s rychlejší chůzí mají lepší prognózu (nižší mortalitu) než lidé chodící pomaleji (Shin, 2012). Z klinického pohledu je pak třeba zvážit přítomnost či pokročilost sarkopenie (Cruz-Jentoft, 2010). Podrobnějšími testy jsou například Senior Fitness Test (Rikli Jones), Krátká baterie pro hodnocení fyzické zdatnosti seniorů (SPPB) a další (Machačová, 2013). Narůstající význam má také vyšetření svalové síly (handgrip nebo handheld test), které jsou významné zejména v diagnostice a managementu sarkopenie (úbytku svalové hmoty), významné součásti syndromu geriatrické křehkosti (Bohannon, 2014; Šteffl, 2014, 2013).

S hodnocením a stavem mobility se pojí také riziko pádu geriatrických pacientů. Z mnoha pramenů vyplývá, že za rok upadne zhruba třetina lidí starších 65 let, kteří žijí v normálním prostředí ve svém domově a obci, a zhruba polovina lidí, kteří žijí v nějaké instituci. Pádem rozumíme situaci, kdy člověk ztratil rovnováhu, uklouzl či zakopl a v důsledku toho upadl na zem nebo podlahu. Pády mohou mít velmi závažné důsledky, poranění a zejména fraktury, což záleží nejen na samotném mechanismu úrazu, ale také na dalších rizikových faktorech. Prameny uvádějí, že asi 10–15 % pádů u lidí žijících v domácím prostředí a 15–20 % pádů u lidí žijících v ústavním prostředí způsobuje závažnější poranění, v seniorské populaci pak dle různých pramenů nastávají zlomeniny u 3–12 % pádů (Gillespie, 2012). Mezi dalšízávažné následky pádů patří i poranění hlavy a mozku. Většina pádů však končí menšími poraněními ve smyslu odřenin a pohmožděnin. Je také známo, že čtvrtina úmrtí v důsledku poranění u lidí nad 65 let a třetina u lidí nad 85 let je způsobena pády. U starších lidí s častějšími pády či vyšším rizikem pádů je roční incidence zlomeniny krčku femuru mezi 7–14 % (Karlsson, 2013).

Potřeba zvyšovat bezpečnost nemocných a zkvalitnit poskytovanou péči i snížením rizika pádu je jednou z priorit nejen multidisciplinárních zdravotních týmů, které zdravotní péči poskytují, ale i managementu, který se snaží o dosažení akreditace či certifikace pracoviště a o snížení nákladů

+


1 Vybrané oblasti a nástroje funkčního geriatrického hodnocení

16

na péči s pády spojenou (Charvátová, 2000; Marx, 2007). Celkové náklady

spojené s úrazy následkem pádů u lidí nad 65 let činily ve Spojených státech

amerických v roce 1994 20,2 miliardy dolarů. V roce 2020 jsou nákladyod

hadovány na 32,4 miliardy dolarů (Marx, 2007). V České republice je možné

očekávat obdobnou situaci z důvodu demografického vývoje a současného

řízení mimořádných událostí ve zdravotnictví. Vzhledem k výzkumům, které

udávají, že více než 80 % pádů ve zdravotnických zařízeních je preventabilních

(Morse, 2009), jsou v zahraničí vytvářeny a do české praxe zaváděny nástroje

usnadňující identifikovat pacienty, kteří jsou v riziku pádu, s cílem poskytnout

jim specifickou péči, jež by riziko pádu zmírnila či úplně odstranila. Tyto

nástroje jsou zaváděny do multidimenzionálních intervenčních programů

založených na kvalitním ošetřovatelském hodnocení stavu a potřebpacien

ta (Papaioannou, 2004; Practice Guideline for Prevention of Falls in Older

Persons, 2011). V České republice je v současné době v odborné literatuře

publikováno několik českých překladů v zahraničí vytvořenýchscreeningo

vých nástrojů či jejich modifikací (Jedlinská, 2013).

1.3 Hodnocení kognitivních funkcí

Pojem kognitivní funkce představuje schopnosti, které nám umožňují

smysluplně vnímat okolní prostředí, svět kolem nás a zároveň i naše vnitřní

psychické stavy. Kognitivní funkce používáme kdykoli, když přemýšlíme

nebo se učíme (Rusina, 2014). Pod tento pojem zahrnujeme paměť a učení,

myšlení, řečové funkce (schopnost porozumět řeči a smysluplně sevyjadřo

vat), vizuospaciální (zrakovou a prostorovou) orientaci, praxie (dovednosti),

schopnost koncentrace a šíře také exekutivní funkce, tedy schopnosti například

plánovat a organizovat složitější aktivity (Hort, 2007).

Kognitivní funkce, myšlení, patří mezi nejvyšší mozkové funkce a jejich

poruchy nastávají při mnoha onemocněních postihujících mozek. Ve vyšším

věku se jedná o syndrom demence, respektive různá onemocnění aporu

chy, které jej způsobují (Sheardová, 2007). Ty postihují příslušné mozkové

struktury, zejména oblast mozkové kůry. Syndrom demence je syndromem

chronickým, nejčastěji se rozvíjí postupně, právě v důsledkuneurodegene

rativních onemocnění (Holmerová, 2012). Je charakterizován dlouhodobě

trvající a postupně se rozvíjející poruchou kognitivních funkcí, kterou mohou

provázet také změny chování, změny osobnosti a další psychologické příznaky.

Pravidelnou součástí syndromu demence jsou poruchy soběstačnosti, které

se s jeho progresí postupně zhoršují (Holmerová, 2013).


1Vybrané oblasti a nástroje funkčního geriatrického hodnocení Vybrané oblasti funkčního geriatrického hodnocení

17

Dalším významným syndromem vyššího věku, který je zapotřebí vzít v úvahu při diferenciální diagnóze demence, je syndrom deliria, který je také výrazem a výsledkem zhoršené funkce mozku. V případě deliria se však jedná o akutní stav, o poruchu, která mozek zpravidla postihuje sekundárně. Jeho příčinou může být ve vyšším věku prakticky jakékoli onemocnění či porucha homeostázy organismu, či působení vnějšího škodlivého vlivu. Často se jedná o zánětlivé stavy (infekce močových či dýchacích cest),metabolické poruchy (hyper či hypoglykemie, poruchy metabolismu minerálů), dehydrataci, stres včetně stresu pooperačního a podobně. Například může jít o nežádoucí účinky léků s anticholinergním efektem. Syndrom deliria charakterizuje kromě poruchy kognitivních funkcí také zpravidla kolísavá úroveň vědomí a behaviorální poruchy, které mohou směřovat jak ke stavům agitovanosti, tak k apatii.

Za důležité považujeme hraniční stavy, které jsou ve stáří velmi časté.Jednak se jedná o mírnou kognitivní poruchu (Prince, 2014; Holmerová, 2007), která představuje rizikový stav pro rozvoj demence. Projevuje se zejména subjektivními stížnostmi na poruchy paměti a/nebo jiných kognitivních funkcí, zatímco testy mohou být ještě hraniční a nesvědčí pro demenci. Mírná kognitivní porucha (MCI) může mít formu amnestickou (aMCI) anonamnestickou (naMCI) podle převažujícího kognitivního deficitu na úrovni krátkodobé paměti nebo jiné z kognitivních domén. Zhruba 15 % pacientů s MCI konvertuje každoročně do demence, určitá část zůstává dlouhodobě stabilní a malá část pacientů se může opět normalizovat (Nikolai, 2013). Dalším hraničním stavem je hraniční přechodné zhoršení kognitivních funkcí (obdobou mírné kognitivní poruchy, pod kterou však rozumíme spíše dlouhotrvající stav). V tomto případě se jedná většinou o post-akutní situace, jako jsou stavy po akutním zhoršení zdravotního stavu, operaci, celkové anestezii, dehydrataci, dlouhodobé izolaci, deprivaci, nedostatku podnětů, změně sociální situace, nevhodné medikaci, ztrátě blízkých, přestěhování a podobně – kdy pacienti mohou vykazovat zhoršení kognitivních funkcí zpravidla o několik bodů MMSE oproti původním hodnotám (pokud jsou známy) (Folstein, 1975). K nápravě této situace a ke zlepšení do normálního stavu může dojít po několika týdnech doléčení a rehabilitace, kdy pozorujeme kromě zlepšení celkového stavu také zlepšení kognitivních funkcí. Zpravidla tyto situace nastávají i tam, kde za akutního pobytu nebylo zaznamenáno delirium nebo kde nebylo delirium diagnostikováno (což je časté zejména v případě hypoaktivního deliria) a spontánně částečně odeznělo(Rhodius-Meester, 2013).

1 Vybrané oblasti a nástroje funkčního geriatrického hodnocení

18

Kognitivní deficit lze podle současných neuropsychologickýchpoznat

ků rozpoznat klinickou metodou, rozhovorem, pozorováním, klinickými

zkouškami, testy a hodnotícími nástroji, analýzou anamnézy, analýzou stop

a výsledků činnosti. Nejpřesnějším vyšetřením kognitivních funkcí jevyšet

ření neuropsychologické, to však nebývá vždy dostupné a je také zpravidla

velmi časově náročné. Proto je indikujeme zejména v rámci diferenciálně

diagnostické rozvahy například u netypických forem demence, s ohledem

na pracovní schopnost, u mírné demence, u níž je diagnostická nejistota,

inkongruence s ostatními funkčními vyšetřeními a podobně. U geriatrických

pacientů využíváme některé jednodušší testy, pomocí kterých můžemeko

gnitivní funkce posoudit a zahrnout tak pohled na ně do mozaiky funkčního

geriatrického vyšetření. V současné době používáme několik testů, které

považujeme za dobrý standard vyšetření kognitivních funkcí. V nedávné

době byl používán a dosud někde používán je zejména nejčastější rutinně

používaný lékaři a zdravotníky screeningový test MMSE – Mini Mental State

Examination (Folstein, 1975), který je postačující především pro střední fázi

demence, tedy pro rozvinutou demenci (Štěpánková, 2015). Je zapotřebí

upozornit i na některé nevýhody tohoto testu. Jednak jde o test relativně

málo senzitivní, kterým nelze postihnout mírné a začínající formy demence,

a to zejména pokud nastávají u jedinců s vysokou úrovní inteligence a tedy

i kvality kognitivních funkcí. Dalším problémem je, že tento test prakticky

vůbec nepostihuje exekutivní funkce, tedy funkce ponejvíce čelního laloku,

které jsou postiženy v důsledku některých velmi závažných infaustněpro

bíhajících a diagnosticky velmi problematických forem demence. Navíc se

v současné době ukazuje, že tento test je chráněn autorskými právy, která

uplatňují dědicové autora testu. Přestože je tato otázka zatím sporná avý

klady evropského a amerického autorského zákona se liší, představuje i toto

určitý minimálně potenciální problém. Proto se nyní začínají šíře využívat

jiné screeningové testy, například Nasredinův montrealský kognitivní test

(MoCA), který je pouze mírně časově náročnější, ale díky kterému můžeme

velmi spolehlivě posoudit i počínající poruchy kognitivních funkcí aze

jména alespoň částečně úroveň i funkcí exekutivních (Nasreddine, 2005;

Reban, 2006; www.mocatest.org). Tento test je navíc veřejně dostupný a je

možné jej používat zdarma. Za důležité ještě považujeme zmínit test hodin,

tzv. clock test, který je velmi jednoduchý, vyšetřující nemusí mít k dispozici

žádný formulář a zejména srovnání výsledku testu v určitém čase může

velmi dobře ukázat na změnu kognitivních funkcí. Test hodin je součástí

jiných testů (včetně MoCA), které jej dále doplňují. Testem hodin můžeme

hodnotit také vizuospaciální schopnosti (například s ohledem na možnost Vybrané oblasti a nástroje funkčního geriatrického hodnocení Vybrané oblasti funkčního geriatrického hodnocení

19

demence s Lewyho tělísky) nebo exekutivní funkce (s ohledem na možnost

frontotemporální demence) (Franková, 2011; Vyhnálek, 2011). Základním

doplněním je doplnění alespoň o zapamatování několika slov, z čehožnapříklad vychází test MiniCOG. Dobrou orientaci o paměti může také poskytnout

pětislovní test využívající jednak bezprostřední zapamatování slov a jednak

jejich vybavení po nápovědě v obecnější kategorii (to je významné například

u Alzheimerovy choroby).

Zjištění kognitivní poruchy a stanovení diagnózy demence aonemocnění, které ji způsobuje, představuje situaci, která bude zásadním způsobem ovlivňovat soběstačnost v dlouhodobé perspektivě a vyžaduje příslušná opatření, léčbu, pomoc a podporu. Na druhou stranu přítomnost deliriavyžaduje intenzivní medicínskou intervenci, tedy včasnou a správnou diagnózu vyvolávající příčiny a její léčení či odstranění a zvládnutí příznaků deliria. V případě deliria se jedná o stav, který je v principu léčitelný, který je ale vždy známkou závažné prognózy. Záměna těchto stavů představuje zásadní a závažné pochybení proti dobré praxi. Proto je zapotřebí k diagnosticekognitivních poruch přistupovat vždy velmi zodpovědně, kvalifikovaně a mít i na paměti možnost (častou) deliria, které na demenci nasedá.

Hraniční stavy jak chronické (mírné kognitivní poruchy), tak i náhle vzniklé pak vyžadují adekvátní pozornost a další vyšetření. 1.4 Hodnocení emotivity, nálady a motivace Kromě výše uvedených kognitivních funkcí a jejich poruch je to právě stav emotivity a motivace, které zásadním způsobem ovlivňují soběstačnost akvalitu života starších lidí. Ve vyšším věku se jedná o syndrom deprese a některé typy postižení, například čelního laloku, kdy vznikají závažné poruchymotivace k jakýmkoli činnostem, včetně základní mobility a podobně. Deprese ve vyšším věku se poněkud odlišuje od deprese v mladším a středním věku a její problematika je pravděpodobně ještě komplexnější. Velmi často probíhá skrytě, pacienti si na poruchu nálady zpravidla nestěžují. Deprese ve vyšším věku se nejen projevuje různými polymorfními somatickými příznaky, ale také většinu somatických onemocnění vyššího věku doprovází, výrazně agravuje klinický obraz a představuje tak významnou komponentu téměř všech geriatrických syndromů (Vaňková, 2008). Velmi často provází syndrom demence, který akcentuje, může jej ale i maskovat. Pacient vyššího věku, který trpí depresí, si nejen může stěžovat na poruchu paměti a kognitivních funkcí (což bývá velmi časté), ale může také objektivně vykazovat zhoršené skóre



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist