načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Vybrané kapitoly z biologické psychiatrie -- 2., přepracované a doplněné vydání - Zdeněk Fišar; kolektiv

Vybrané kapitoly z biologické psychiatrie -- 2., přepracované a doplněné vydání

Elektronická kniha: Vybrané kapitoly z biologické psychiatrie
Autor: Zdeněk Fišar; kolektiv
Podnázev: 2., přepracované a doplněné vydání

Publikace je úvodem do biologické psychiatrie z hlediska neurochemického a z pohledu působení různých psychofarmak. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2009
Počet stran: 383
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 2., přeprac. a dopl. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2009
ISBN: 978-80-247-2737-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Publikace je úvodem do biologické psychiatrie z hlediska neurochemického a z pohledu působení různých psychofarmak.

Popis nakladatele

Chcete nahlédnout do biologické podstaty mozkových procesů odpovědných za vznik duševních poruch? Máte jedinečnou příležitost s publikací Vybrané kapitoly z biologické psychiatrie, která se jako jedna z mála knih na českém trhu věnuje této problematice zcela komplexně. Přináší podrobný úvod do biologické psychiatrie, jakožto rozvíjející se mezioborové nauky, která integruje poznatky z oblasti biochemie, respektive neurochemie, genetiky, molekulární biologie, fyziologie, anatomie a dalších oborů vztahujících se k normální i narušené činnosti lidského mozku a působení psychofarmak.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Vydání této publikace podpořila společnost Lundbeck.

Autorský kolektiv:

doc. MUDr. Roman Jirák, CSc.

as. RNDr. Petr Bob, Ph.D.

prof. MUDr. Hana Papeová, CSc.

RNDr. Zdeněk Fiar, CSc. et al.

VYBRANÉ KAPITOLY Z BIOLOGICKÉ PSYCHIATRIE

2., přepracované a doplněné vydání

Podpořeno výzkumným záměrem MSM0021620849.

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

www.grada.cz

jako svou 3692. publikaci

Odpovědná redaktorka Mgr. Drahue Maková

Sazba a zlom Milan Vokál

Počet stran 384

Vydání 1., 2009

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

Š Grada Publishing, a.s., 2009

Obrázek na obálce Š profimedia.cz

ISBN 978-80-247-2737-0

Vybrané kapitoly z biol. psychiatrie osvit 1; Friday, 22nd May, 2009

OBSAH

ÚVOD .........................................13

Zdeněk Fiar

1. ZÁKLADY NEUROBIOLOGIE A NEUROCHEMIE ..............17

Zdeněk Fiar 1.1 Neurony .....................................17

1.2 Glie .......................................20

1.3 Membrány ....................................22

1.3.1 Struktura a funkce ............................22

1.3.2 Sloení biomembrán ..........................24

1.3.3 Membránový transport .........................27

1.3.4 Receptory ................................29

1.3.4.1 Regulace ...........................29

1.3.4.2 Adaptace ...........................30

1.3.4.3 Inhibice ............................32

1.3.4.4 Struktura ...........................33

1.3.4.5 Charakteristiky ........................35

1.3.4.6 Molekulární evoluce receptorů ................35

1.3.5 Membránové přenaeče .........................36

1.3.6 Dynamika buněčných membrán ....................41

1.3.7 Membránové lipidy a přenos signálu ..................43

1.3.8 Membránový potenciál .........................46

1.4 Cytoskelet ....................................48

1.5 Akční potenciál .................................49

1.5.1 íření nervového impulsu ........................51

1.5.2 Iontové kanály při íření akčních potenciálů ..............52

1.5.3 Napěově řízené iontové kanály ....................54

1.5.4 Struktura a funkce napěově řízených iontových kanálů ........56

1.6 Mitochondrie ..................................57

1.6.1 Glykolýza ................................58

1.6.2 Citrátový cyklus .............................58

1.6.3 Dýchací řetězec a oxidační fosforylace .................59

1.6.4 Monoaminoxidázy ...........................60

1.7 Synapse .....................................61

1.7.1 Typy synapsí ..............................63

1.7.2 Synaptické váčky ............................64

1.7.3 Funkce chemické synapse ........................66

1.7.4 Postsynaptický potenciál ........................68

1.7.5 Synaptická facilitace a deprese .....................70

1.7.6 Synaptická potenciace ..........................72

1.8 Plasticita neuronů ................................74

Pouitá a doporučená literatura .........................75

2. NEUROTRANSMITERY A RŮSTOV ÉFAKTORY ...............77

Zdeněk Fiar 2.1 Klasifikace neurotransmiterů ..........................78

2.2 Acetylcholin ...................................80

2.3 Monoaminy ...................................81

2.3.1 Katecholaminy .............................82

2.3.2 Indolaminy ...............................83

2.3.3 Jiné monoaminy .............................86

2.4 Aminokyseliny .................................87

2.4.1 Kyselina glutamová a asparagová ....................87

2.4.2 GABA a glycin .............................89

2.5 Puriny ......................................90

2.6 Neuropeptidy ..................................91

2.7 Oxid dusnatý ...................................93

2.8 Růstové faktory .................................96

Pouitá a doporučená literatura .........................98

3. RECEPTORY PRO NEUROTRANSMITERY ..................99

Zdeněk Fiar 3.1 Efektorové systémy ...............................99

3.2 Farmakologická klasifikace receptorů .....................102

3.2.1 Acetylcholinové receptory .......................104

3.2.2 Monoaminové receptory ........................105

3.2.2.1 Dopaminové receptory ...................105

3.2.2.2 Adrenergní receptory ....................105

3.2.2.3 Serotoninové receptory ...................106

3.2.3 Aminokyselinové receptory ......................108

3.2.4 Peptidové receptory ..........................109

Pouitá a doporučená literatura ........................110

4. NITROBUNĚČNÝ PŘENOS SIGNÁLU .....................111

Zdeněk Fiar 4.1 G proteiny ...................................111

4.1.1 Heterotrimerní G proteiny .......................111

4.1.2 Malé G proteiny ............................113

4.1.3 Aktivace heterotrimerních G proteinů .................113

4.1.4 Modulace funkce G proteinů .....................115

4.2 Signální cesty .................................117

4.2.1 Adenylátcyklázová cesta ........................117

4.2.2 Guanylátcyklázová cesta ........................119

4.2.3 Fosfoinozitidová cesta .........................120

4.2.4 Tyrozinkinázová cesta .........................122

4.2.5 Wnt cesta ................................123

4.2.6 Glykogensyntázakináza-3 .......................125

4.2.7 Kalcium ................................126

4.3 Fosforylace mozkových proteinů .......................127

4.3.1 Proteinkinázy závislé na cyklických nukleotidech ..........129

4.3.2 Proteinkinázy závislé na kalciu a kalmodulinu (Ca

2+

/CaM) ......129

4.3.3 Proteinkinázy závislé na Ca

2+

a fosfolipidu (PKC) ..........129

4.4 Zpětné vazby v přenosu signálu ........................130

4.4.1 Presynaptické receptory ........................132

4.4.2 Kříové propojení na postsynaptické úrovni .............133

Pouitá a doporučená literatura ........................135

5. PSYCHOFARMAKA A JIN ÉPSYCHOAKTIVNÍ LÁTKY ..........137

Zdeněk Fiar 5.1 Klasifikace psychofarmak ...........................137

5.2 Interakce s membránami ............................138

5.2.1 Interakce antidepresi vs lipido vými membránami ...........139

5.2.2 Lokalizace antidepresi v vmembráně .................143

5.3 Moné působení psychofarmak ........................146

5.4 Antipsychotika .................................148

5.4.1 Klasifikace ...............................148

5.4.1.1 Konvenční antipsychotika ..................148

5.4.1.2 Atypická antipsychotika ...................149

5.4.2 Mechanismy účinku ..........................151

5.4.3 Neádoucí účinky ...........................152

5.5 Antidepresiva ..................................153

5.5.1 Klasifikace ...............................154

5.5.2 Primární a následné (dlouhodobé) biochemické účinky ........155

5.5.2.1 Primární účinky .......................155

5.5.2.2 Dlouhodobé účinky .....................156

5.5.2.3 Nitrobuněčné účinky ....................157

5.5.2.4 Blokátory a

2

-adrenoceptorů .................159

5.5.2.5 Inhibitory monoaminoxidázy ................159

5.5.2.6 Inhibitory zpětného vychytávání serotoninu ........160

5.5.2.7 Agonisté 5-HT

1A

receptorů .................162

5.5.3 Neádoucí účinky ...........................162

5.5.4 Neurotrofní účinky antidepresiv ....................163

5.5.5 Neurotrofní a neuroprotektivní účinky stabilizátorů nálady ......165

5.5.6 Regulátory plasticity neuronů .....................168

5.6 Anxiolytika ...................................170

5.7 Hypnotika ...................................171

5.8 Kognitiva a nootropika .............................172

5.9 Zneuívané psychoaktivní látky ........................172

5.9.1 Kanabinoidy ..............................175

5.9.1.1 Fytokanabinoidy .......................176


5.9.1.2 Endokanabinoidy ......................178

5.9.1.3 Syntetické kanabinoidy ...................179

5.9.1.4 Mechanismy působení ....................179

5.9.1.5 Kanabinoidy a závislosti ..................181

5.9.1.6 Kanabinoidy a psychotické poruchy ............182

5.9.1.7 Kanabinoidy a poruchy nálady ...............183

5.9.1.8 Terapeutické účinky kanabinoidů ..............184

5.9.1.9 Souhrn ............................185

5.9.2 Psychostimulancia ...........................186

5.9.3 Opioidy ................................187

5.9.4 Halucinogeny .............................188

5.9.5 Alkohol ................................189

5.9.6 Nikotin .................................189

5.9.7 Kofein .................................190

Pouitá a doporučená literatura ........................191

6. LABORATORNÍ METODY V PSYCHIATRII .................193

Zdeněk Fiar 6.1 Koncentrace psychofarmak ..........................195

6.2 Hladiny neurotransmiterů a jejich metabolitů .................196

6.3 Neuroendokrinní parametry ..........................197

6.4 Enzymy podílející se na syntéze a metabolismu neurotransmiterů ......197

6.5 Vlastnosti receptorových systémů .......................198

6.6 Zpětné vychytávání neurotransmiterů .....................198

Pouitá a doporučená literatura ........................199

7. STRES ........................................201

Petr Bob 7.1 Psychobiologické mechanismy stresové odpovědi ..............201

Pouitá a doporučená literatura ....................204

7.2 Stres a epileptiformní aktivita .........................205

7.2.1 Stres, senzitizace a kindling ......................205

7.2.2 Epileptická aktivita či epileptiformní? .................206

7.2.3 Kognitivní a afektivní symptomy podobající se temporální epilepsii . 207

Pouitá a doporučená literatura ........................210

7.3 Stres, psychiatrická onemocnění a poruchy imunitního systému .......211

Pouitá a doporučená literatura ........................212

8. SCHIZOFRENIE ..................................215

Zdeněk Fiar 8.1 Základní pojmy .................................215

8.1.1 Výskyt .................................215

8.1.2 Příznaky ................................217

8.1.3 Léčba ..................................220

8.2 Neuroanatomické změny ............................220

8.3 Biologické markery a rizikové faktory .....................221

8.4 Biologické modely ...............................224

8.4.1 Environmentální modely ........................224

8.4.1.1 Psychosociální model ....................224

8.4.1.2 Ostatní environmentální modely ..............224

8.4.2 Genetické modely ...........................225

8.4.2.1 Monogenové modely ....................226

8.4.2.2 Model výrazné různorodosti ................226

8.4.2.3 Multifaktorový-polygenový model s prahovým efektem . . 226

8.4.2.4 Smíené nebo kombinované modely ............226

8.4.2.5 Kontinuální model ......................227

8.4.3 Neurovývojová hypotéza .......................228

8.4.3.1 Vývoj mozku ........................229

8.4.3.2 Mechanismy zpoděného nástupu onemocnění .......230

8.4.3.3 Vývojová neuropatologie ..................230

8.4.4 Neurochemické hypotézy .......................232

8.4.4.1 Dopaminová hypotéza ....................233

8.4.4.2 Jiné monoaminergní hypotézy ...............235

8.4.4.3 GABAergní hypotéza ....................236

8.4.4.4 Glutamátergní hypotéza ...................236

8.4.4.5 Neuropeptidové hypotézy ..................237

8.4.4.6 Revidovaná dopaminová hypotéza .............237

8.4.4.7 Působení antipsychotik a halucinogenů ...........240

8.4.4.8 Transmetylační hypotézy ..................242

8.4.4.9 Membránové hypotézy ...................242

8.4.4.10 Aktivita MAO ........................243

8.4.5 Jiné biologické modely ........................243

8.4.5.1 Dyskonekční hypotéza ...................244

8.4.5.2 Hypotéza mitochondriální dysfunkce ............244

Pouitá a doporučená literatura ........................246

9. PORUCHY NÁLADY ...............................249

Zdeněk Fiar

9.1 Základní pojmy .................................249

9.1.1 Výskyt .................................249

9.1.2 Klasifikace ...............................250

9.1.3 Rizikové faktory ............................252

9.1.4 Průběh a léčba deprese .........................253

9.1.5 Úzkost a deprese ............................254

9.2 Základní biologické přístupy ..........................256

9.2.1 Genetika ................................259

9.2.2 Stres a poruchy nálady .........................260

9.2.3 Chronobiologie ............................263

9.2.4 Neuroendokrinologie .........................263

9.2.5 Neuroimunologie ...........................265

9.2.5.1 Imunitní odezva při depresi .................265

9.2.5.2 Deprese při imunitní odezvě ................265 9.2.6 Neurochemie ..............................268

9.2.7 Membránový přenaeč pro serotonin .................270

9.2.8 Biologické markery ..........................272

9.3 Vývoj neurochemických hypotéz .......................277

9.3.1 Neurotransmiterové hypotézy .....................279

9.3.2 Receptorové hypotézy .........................280

9.3.2.1 Katecholaminové ......................281

9.3.2.2 Serotoninové a serotoninové-noradrenalinové .......283

9.3.2.3 Dalí receptorové hypotézy .................285

9.3.3 Membránové, transportní a jiné hypotézy ...............286

9.3.4 Postreceptorové hypotézy .......................289

9.3.5 Neurotrofní a neurogenní hypotézy ..................290

9.3.6 Hypotéza mitochondriální dysfunkce .................292

9.3.7 Zdokonalená monoaminová teorie ...................293

9.4 Shrnutí .....................................294

Pouitá a doporučená literatura ........................295

10. DEMENCE .....................................297

Roman Jirák

10.1 Úvod ......................................297

10.2 Atroficko-degenerativní demence .......................298

10.2.1 Alzheimerova choroba .........................299

10.2.1.1 Dalí patogenetické řetězce, podílející se na

neurodegeneraci u Alzheimerovy choroby .........303

10.2.1.2 Genetické faktory Alzheimerovy choroby .........303

10.2.2 Monosti biologického ovlivnění Alzheimerovy choroby ......305

10.2.2.1 Acetylcholinergní systém ..................305

10.2.2.2 Látky blokující NMDA glutamátergní receptor .......307

10.2.2.3 Neuronový metabolismus ..................307

10.2.2.4 Volné kyslíkové radikály ..................307

10.2.2.5 Zánětlivé reakce .......................308

10.2.2.6 Hladiny MAO-B ......................308

10.2.2.7 Nervové růstové faktory ...................309

10.2.2.8 Dalí metody ........................309

10.2.2.9 Perspektivní metody, v současnosti ověřované .......310

10.2.3 Demence při Parkinsonově chorobě ..................311

10.2.4 Difuzní choroba s Lewyho tělísky ...................312

10.2.5 Progresivní supranukleární obrna (syndrom

Steelův-Richardsonův-Olszewskiho) .................313

10.2.6 Frontotemporální demence (Pickova choroba a dalí formy) .....314

10.2.7 Huntingtonova chorea .........................315

10.3 Symptomatické (sekundární) demence ....................316

10.3.1 Vaskulární demence ..........................316

10.3.1.1 Rizikové faktory vzniku vaskulární demence ........317

10.3.1.2 Farmakoterapie .......................319

10.3.2 Ostatní symptomatické demence ...................320

10.3.2.1 Demence infekční etiologie .................320

10.3.2.2 Demence prionové etiologie ................322

10.3.2.3 Metabolické demence ....................325

10.3.2.4 Posttraumatické demence ..................333

10.3.2.5 Demence při nitrolebních tumorech .............333

10.3.2.6 Demence na podkladě hydrocefalu s normálním tlakem

likvoru ............................335

10.3.2.7 Ostatní symptomatické demence ..............335

Pouitá a doporučená literatura ........................336

11. PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY .........................339

Hana Papeová 11.1 Definice ....................................339

11.2 Strukturální a funkční změny v mozku a regulace chuti a potravového

chování .....................................340

11.2.1 Zobrazovací metody ..........................342

11.2.2 Neuropsychologické a neurofyziologické poznatky a hladovění . . . 343 11.3 Význam stresu .................................344

11.4 Neuropeptidy, neurotransmitery a dalí regulační mechanismy ........345

11.4.1 Neuropeptidy ..............................345

11.4.2 Neurotransmitery ...........................346

11.4.3 Role dalích hormonů a cytokinů ...................347

11.5 Nové biologické paradigma a farmakoterapie .................347

11.6 Zvířecí modely a hypotézy vzniku poruch příjmu potravy ..........349

11.6.1 Genetické zvířecí modely .......................349

11.6.2 Vývojový model ............................349

Pouitá a doporučená literatura ........................351

12. SEZNAM POUITÝCH ZKRATEK .......................353

SEZNAM OBRÁZKŮ ...............................361

SEZNAM TABULEK ...............................365

REJSTŘÍK .....................................369



ÚVOD

Zdeněk Fiar

Biologická psychiatrie se zabývá duevními poruchami a poruchami cho

vání z hlediska přírodovědeckého, tzn. hledá, zkoumá a vysvětluje jejich příčiny, důsledky a monosti léčby na základě pozorování změn fyzikálních a chemických procesů v organismech. Změny těchto měřitelných parametrů jsou přitom vztahovány k jistým teoretickým průměrům, chápaným jako určitá norma.

Jako věda se biologická psychiatrie snaí postihnout obecné principy a zákony související s duevními poruchami, tj. poznat příčiny a určit následky a monosti léčby. Podobně jako vjiných oborech jsou na základě získaných poznatků formulovány hypotézy, jejich ověřováním lze dospět k teoriím a zákonům. Platnost poznatků získaných v psychiatrickém výzkumu je vak pro určitou osobu pouze pravděpodobnostní. Je to dáno osobním náhledem na větinu skutečností týkajících se duevního stavu, kdy nemůe být důsledně vyuívána logika.

Východiskem biologické psychiatrie je předpoklad, e lidská mysl je spojena s lidským tělem do té míry, e duevní poruchy jsou provázeny nebo vyvolávány biochemickými změnami. Přesněji prvním východiskem je předpoklad jednoty mysli a těla tak, e mylenky či pocity jsou jedním projevem a biochemické procesy jiným projevem stejné události v mozku. Druhým východiskem je kauzální pojetí vech přírodních procesů, včetně lidské mysli, tj. předpoklad, e ve (tedy i mylenky, city a pocity) má svou příčinu. Tato kauzalita přitom není jednoduchá, ale zahrnuje jak vlivy vnitřního prostředí (genetické, endokrinní, imunologické, biochemické a dalí), tak vlivy vnějího prostředí, nebo jejich provázanost je zřejmá. Z této komplexnosti vyplývá, e následek určité příčiny nemusí být zcela jednoznačný, ale pouze pravděpodobný.

Metody biologické psychiatrie vycházejí předevím z metod biochemických, biofyzikálních, neurofyziologických, molekulárně biologických, genetických a vneposlední řadě také zobrazovacích metod mozku. Základní metodologický problém spočívá ve skutečnosti, e voblasti mylení nemáme dostatečně citli vé měřící metody. Dosud známé biochemické děje v centrální nervové soustavě (CNS) neumíme vztáhnout dostatečně přesně a selektivně ani k symptomům duevních poruch, ani k mechanismům jejich vzniku a léčby. Je to dáno sloitostí funkce mozku, kdy i jeho normální funkce zahrnují více či méně zjevné (a trvající po kratí či delí dobu) odchylky z rovnováhy, podobně jako u duevních poruch. Dalí pokrok v tomto směru si lze představit pouze přes hlubí pochopení normálních funkcí mozku. Problém praktického vyuití poznatků biologické psychiatrie spočívá v tom, e současné pojetí vědy je neosobní, zatímco duevní porucha je záleitost zcela osobní. Vyvstává tedy otázka, do jaké míry lze vědecké poznatky z této oblasti prakticky uplatnit. Zřejmě lze očekávat pouze statisticky potvrzenou úspěnost léčby vycháze

/ 13


jící z poznatků o biochemických procesech vmozku. Je to dáno přístupem biologické psychiatrie, která vyuívá různé axiomy, zákony a pojmy logiky a vědy, vytvořené pro popis skutečnosti z důvodu neschopnosti pochopit ji takovou, jaká je. Tyto modely (matematické, fyzikální a jiné zákony) lze toti pochopit snáze. Důsledkem tohoto zjednoduení je např. i ji zmíněná statistická platnost vědeckých poznatků pro individuální lidskou mysl.

Významná je skutečnost, e lidská mysl je značně nelogická, tj. nerespektuje vdy kauzalitu. Kadý dělá, vědomě či nevědomě, řadu nelogických věcí a spoustě idejí věříme, i kdy nejsou logické nebo pro ně nemáme dostatek informací. Je to jeden z důvodů, proč nikdy nelze říci, e jeden druhého plně chápe. V případě duevních poruch je to zvlátě patrné, protoe pocity a záitky jsou při nich obvykle nesdělitelné. Z toho vyplývají potíe s objektivním a dostatečně podrobným klinickým hodnocením stavu nemocných a moností jeho srovnání s různými měřitelnými biologickými parametry. Je potom otázkou, zda dalími zvyováními počtu a přesnosti měřených parametrů bude moné nahradit přesnějí klinické hodnocení. K lepím výsledkům by mohla přispět změna orientace od pokusů o nalezení biologických a biochemických charakteristik platných pro irokou skupinu nemocných s jednotnou diagnózou k dlouhodobému pozorování jednotlivců, a tedy k určování relativních změn těchto parametrů u jednotlivých osob v průběhu vývoje onemocnění a jeho léčby.

Není dosud jasné, co je primární příčinou vzniku větiny duevních poruch a jaké jsou molekulární mechanismy vedoucí k terapeutickým účinkům pouívaných léčiv. Ze zřejmých etických důvodů jsou přitom studovány hlavně modelové systémy. Základní postup tohoto výzkumu spočívá v navrhování hypotéz a v jejich experimentálním ověřování. Při formulaci a ověřování hypotéz o molekulárních mechanismech provázejících vznik nebo léčbu duevních poruch vycházejí autoři hlavně z pozorování mechanismů účinků látek s psychotropními účinky. Dosavadní pozorování svědčí o tom, e při duevních poruchách je v určitých oblastech mozku poruen normální přenos nervového signálu, a to zvlátě v oblasti chemických synapsí. Nové poznatky lze proto očekávat hlavně od dalího studia synaptické transmise a neuromodulace. Předloená práce je úvodem do biologické psychiatrie předevím z hlediska biochemického, resp. neurochemického. V prvních kapitolách jsou shrnuty základní poznatky o neuronech, synapsích, neurotransmiterech, růstových faktorech a receptorových systémech, uplatňujících se při přenosu nervového signálu (Z. Fiar). Následuje kapitola, vní jsou shrnuty poznatky o mechanismech působení různých psychotropních látek, předevím psychofarmak (Z. Fiar). Po výkladu mechanismů účinků stresu na mozkové funkce (P. Bob) jsou zařazeny kapitoly věnující se mechanismům vzniku a léčby vybraných duevních poruch: schizofrenie (Z. Fiar), poruchy nálady (Z. Fiar), demence (R. Jirák) a poruchy příjmu potravy (H. Papeová). Na konci kadé kapitoly je uvedena citovaná a doporučená literatura; jedná se větinou o publikace souhrnného charakteru, uvádějící odkazy na dalí práce. Při omezení počtu citovaných prací jsme vycházeli z charakteru předloené knihy a ze skutečnosti, e v současné době není obtíné získat z knihovních databází podrobný přehled literatury vztahující se k vybranému tématu. 14 / Vybrané kapitoly z biologické psychiatrie

Budeme čtenářům vděčni za jakékoli připomínky k obsahu práce nebo za její roz

íření o dalí kapitoly tak, aby zahrnovala co nejúplněji problematiku studovanou

vbiologické psychiatrii, a to včetně doporučení pro praxi.

Praha, září 2008 Zdeněk Fiar

Úvod / 15

+

1. ZÁKLADY NEUROBIOLOGIE

A NEUROCHEMIE

Zdeněk Fiar

Výchozím předpokladem při studiu molekulárních mechanismů vzniku a léčby duevních poruch je naruení rovnováhy v procesech souvisejících s přenosem nervového signálu. Je zřejmé, e pokrok v této oblasti výzkumu je do značné míry vázán na získání nových poznatků o normální funkci mozku. Lidský mozek je ale extrémně sloitý systém, tvořený zhruba 100 miliardami neuronů, z nich kadý je napojen a na tisíce dalích neuronů.

Cílem této kapitoly je podat stručný přehled o buněčných a molekulárních vlast

nostech neuronů, který má slouit čtenářům pouze pro zopakování nebo pro získání základní orientace v dalím textu. Dalí kapitoly jsou věnovány mezibuněčnému a nitrobuněčnému přenosu signálu, tj. funkcím, pro které jsou neurony specializovány.

1.1 NEURONY

Nervové buňky (neurony) jsou biochemicky i anatomicky specializované buňky, schopné přenosu signálu a synaptického kontaktu s jinými neurony; vedou informaci uvnitř CNS a do zbytku těla nebo z něj. Kromě mnoha druhů nervových buněk jsou vmozku také různé typy gliovýchbuněk (viz kapitolu 1.2), co jsou malé buňky funkčně spojené s neurony. Stálost vnitřního prostředí CNS udruje hematoencefalická bariéra zajiuje regulaci přísunu metabolitů do CNS a odsun zplodin látkové přeměny; významný je předevím transport glukózy, aminokyselin a iontů. Neurony lze rozdělit podle směru vedení na aferentní (přívodní) neurony, které vedou signál od senzorových receptorů do CNS, a eferentní (odvodní) neurony, které vedou signál z CNS k efektorům. Podle funkce rozliujeme neurony motorické, senzitivní a senzorické. Senzorické receptory jsou specializovaná nervová zakončení, často kombinovaná s jinými buňkami a vytvářející smyslové orgány. Jako efektory jsou označovány hlavně příčně pruhované a hladké svaly. Interneurony jsou spojovací neurony s krátkými vlákny; nacházejí se celé v CNS, jsou nejpočetnějí a mohou působit na jiné neurony přes postsynaptickou inhibici či excitaci, přes presynaptickou inhibici nebo přes mechanismy, které zvyují citlivost cílových neuronů k jiným synaptickým vstupům.

Dle funkční klasifikace neuronů podle jejich působení na dalí neurony se rozliují

excitační, inhibiční a modulační neurony. Primárním excitačním neurotransmiterem je často glutamát, inhibičními neurotransmitery jsou předevím kyselina g-amino

/ 17


máselná (GABA) a glycin, na neuromodulaci se podílejí serotonin, dopamin, acetylcholin, histamin a dalí. Neurony obsahují podobné buněčné sloky jako jiné buňky, tj. plazmatickou membránu, jádro, jadérko, jadernou membránu, neuroplazmu a organely (mitochondrie, hladké endoplazmatické retikulum, ribozomy, drsné endoplazmatické retikulum, Golgiho aparát, lysozomy atd.). Neuronové buněčné tělo (soma) kontroluje růst a metabolismus. Kromě běných buněčných sloek mají neurony morfologicky a funkčně odliné oblasti, které se specializují na přenos signálu: axon, dendrity a synapse. Důleitou sloku neuronů tvoří cytoskelet heterogenní sí vláknitých struktur, kterou tvoří navzájem interagující a propojené sítě z mikrotubulů, neurofilament a mikrofilament. Jedná se o vysoce dynamický systém napojený na dalí buněčné struktury, předevím na membránu. Vzhledem k velké spotřebě energie nutné pro udrování transmembránových iontových gradientů a pro zajitění plasticity buňky jsou neurony zvlátě bohaté na mitochondrie. Polyribozomy lokalizované na drsném endoplazmatickém retikulu poblí jádra tvoří Nisslovu substanci, která produkuje specifické neuronové proteiny. Struktura a funkce neuronů a jejich organel je známa z buněčné biologie; pro neurony je specifická existence Nisslovy substance a vyí hustota mitochondrií (obr. 1.1). n Axon (neurit) je tenký výběek z neuronového těla k cílovým buňkám dlouhý

mikrometry a metry. Můe se větvit, ale obvykle a v oblasti svého zakončení.

Membrána axonu je specializovaná na rychlý přenos elektrického signálu akčního

potenciálu. Z buněčného těla vychází axon z oblasti kuelovitého zesílení, ozna

čované jako axonový hrbolek. První oddíl axonu se nazývá iniciální segment.

Presynaptické axonové zakončení je specializovaná struktura na konci axonu,

která ukládá a uvolňuje transmitery aktivující cílové buňky; obsahuje předevím

mitochondrie a synaptické váčky (měchýřky) s neurotransmitery. n Dendrity jsou výběky (obvykle z buněčného těla), které přijímají signály od jiných

nervových buněk; synaptický vstup na dendritech kontroluje elektrickou aktivitu

neuronu. Dendrity jsou silnějí a kratí ne axon, často hodně větvené, take vytvá

řejí dendritickýstrom. Na dendritech některých neuronů lze pozorovat malé zesí

lené výběky dendritické trny, které jsou místem vstupu, a někdy také výstupu,

informace do/z buňky. n Synapse je místo kontaktu mezi nervovými buňkami, kde je přenáen signál. Che

mická synapse je tvořena presynaptickoučástí, synaptickoutěrbinou a postsy

naptickou částí. Odezva na neurotransmiter uvolněný z části presynaptické můe

vzniknout jak v části postsynaptické (transdukce signálu), tak presynaptické (zpětná

vazba). Při přímé synaptické transmisi je působení neurotransmiteru omezeno na

synaptickou těrbinu a jeden presynaptický neuron přímo mění sta vurčitého po

stsynaptického neuronu. Při neuromodulaci mohou transmitery uvolněné z malé

skupiny neuronů difundovat na větí vzdálenost, a působit tak na větí mnoství

neuronů. 18 / Vybrané kapitoly z biologické psychiatrie Poznámky: n U některých typů neuronů můe být buněčné tělo lokalizováno uvnitř axonu nebo k němu můe

být připojeno ze strany. Některé neurony nemají axony. n Pojmenování axon by se správně mělo pouívat pouze pro neurity obalené gliovou pochvou,

v literatuře je vak obvyklé pouití tohoto označení pro holé i obalené neurity.

Základy neurobiologie a neurochemie / 19

Obr. 1.1 Struktura neuronu




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist