E-kniha: Výběr sportovních talentů - Tomáš Perič

Tomáš Perič

Výběr sportovních talentů

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

obchod@gradapublishing.cz, www.grada.cz

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

jako svou 2701. publikaci

Odpovědná redaktorka Magdalena Hrábková

Grafická úprava Grafické studio Hozák

Jazyková úprava Jitka Benešová

Sazba Květa Chudomelková

Návrh obálky Grafické studio Hozák

Fotografie Miroslav Šneberger a archiv autora

Počet stran 100

První vydání, Praha 2006

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

© Grada Publishing, a.s., 2006

Cover Photo © profimedia.cz

ISBN 80-247-1827-8

ISBN 978-80-237-6155-8

© Grada Publishing, a.s. 2011

(tištěná verze)

(elektronická verze ve formátu PDF)

5

OBSAH

Úvod ................................................................................................ 7

Teoretická východiska výběru sportovních talentů ........................... 11

Základní aspekty teorie výběru sportovních talentů ........................ 12

Činitele determinující osobnost .................................................... 16

Endogenní činitele – vrozené dispozice a vlastnosti ................... 16

Exogenní činitele – vliv prostředí a výchovy ............................... 25

Teoretický koncept výběru sportovních talentů ................................ 29

Tvorba modelu budoucího sportovce ............................................. 30

Výběr talentů .............................................................................. 34

Validita ................................................................................. 35

Reliabilita (spolehlivost) ........................................................ 36

Predikce výkonnosti ............................................................... 39

Selekce – vybírání uchazečů .................................................... 41

Výběr testů pro výběrovou baterii ............................................. 42

Fluktuace .............................................................................. 45

Vyhledávání talentu ..................................................................... 47

Rozvoj talentu ............................................................................ 49

Východiska pro sportovní přípravu dětí ..................................... 51

Specifika řízení sportovní přípravy dětí ..................................... 56

Péče o talenty ............................................................................ 57

Organizace a metodika výběru talentů ............................................. 59

Spontánní výběr – nábor .............................................................. 61

Základní výběr ............................................................................ 62

Specializovaný výběr ................................................................... 62

Výběr pro vrcholový sport ............................................................. 63

Netradiční pohledy na výběr talentů ................................................. 67

Je talent univerzální termín nebo známe několik úrovní talentovanosti? ................................................................. 67

Míra talentovanosti nebo předpoklady pro dosažení vrcholové

výkonnosti .................................................................................. 69

Některé netradiční přístupy k výběru talentů ............................. 70 Příklady výběrových kritérií pro některá sportovní odvětví ................ 73

Vybrané normy – atletika ............................................................. 74

Vybrané normy – plavání .............................................................. 83

Vybrané normy – veslování .......................................................... 85

Vybrané normy – sportovní hry ..................................................... 86

Závěr ............................................................................................. 89

Přílohy ........................................................................................... 90

Literatura ....................................................................................... 93

7

ÚVOD

ÚVOD

Asi každý člověk chce být úspěšný v určité činnosti, každý rád slyší, že má

„na něco talent“. Může to být talent na hudbu, malování, tanec či na sport.

A každý člověk také na něco talent má. V extrémních případech můžeme

vidět talent i v „plivání na osmičku“, jaký měla postava manžela z filmu

Knoflíkáři proslavená tím, že mu manželka říkala: „Neřeš a nepřepínej“.

Ovšem souvisí s tím důležitá otázka, na co vlastně každý z nás talent má?

A hned musíme doplnit druhou otázku: „A jak to poznám“? A otázku tře

tí: „Jak svůj talent mohu nejlépe rozvinout“? Ačkoliv odpověď na žádnou

z výše uvedených otázek není jednoznačná, tato publikace by nám měla

napovědět jak na to, provést nás úskalím nazvaným identifikace a výchova

sportovních talentů.

Jedna ze základních otázek, kterou si položí malý adept sportovní slávy,

jeho rodiče, trenéři či další funkcionáři je ta, proč vlastně by měl být vytvo

řen dobrý a smysluplný systém identifikace a rozvoje sportovních talentů?

Nestačí jen nechat děti a mládež, aby sportovaly? Odpověď na tuto otázku

není nikterak jednoduchá a vyžaduje pochopení dvou základních pohledů na

sport dětí a mládeže.

První z těchto pohledů chápe sport jako náplň volného času, při které se

děti realizují, rozvíjí svoji zdatnost, provádí činnost, která je baví a většinou

i uspokojuje. A kromě jiného vytváří a podporuje (v drtivé většině) i návyky

zdravého způsobu života. A to jsou hlavní motivy sportování pro absolutní

většinu dětí. Pouze malá část dětí (a ještě spíše jejich rodičů) začíná se

sportem proto, aby se v budoucnu (za deset až dvacet let) stala profesio

nálním sportovcem. Ale i ti se najdou.

Druhý z těchto pohledů ukazuje sport jako oblast profesionálních vrchol

ných výkonů na hranici lidských možností, kam se dostanou pouze nejlepší

jedinci. A který na druhou stranu může přinést účastníkům „slávu“ a vysoce

nadprůměrný výdělek. Je vůbec vhodné, aby existoval systém výběru a vý

chovy sportovních talentů, který není primárně zaměřen na prvou oblast

(smysluplného trávení volného času a zdravého způsobu života), ale za

měřuje se především na oblast druhou (profesionální sport se všemi jeho

klady a zápory)? Odpověď není jednoduchá a je vhodné se na ni podívat

z několika úhlů pohledů.

8

Celý proces identifikace a rozvoje talentovaného jedince je dlouhodobý

a vyžaduje kromě vysoké odbornosti a ohromného nasazení jedinců v něm

zainteresovaných, také značně nadprůměrnou hmotnou či finanční podpo

ru talentovaných jedinců, ať již ze strany rodiny, klubu či státu. A právě

z těchto tří oblastí se můžeme na tento problém podívat. První oblastí je

rodinný zájem. Sport je dlouhou dobu v podstatě „středem zájmu rodinného

života“, kterému se velmi často přizpůsobuje chod celé domácnosti a není

výjimečným jevem, že rodiče mění způsob života tak, aby se vyhovělo po

třebám sportování dětí. To s sebou nese veliké nároky a oběti, které jsou

ovšem kompenzovány očekáváním rodičů. Ta jsou především v oblasti vy

sokých příjmů ve vrcholovém sportu. Jen pro zajímavost – nejlépe placený

český hokejista Jaromír Jágr měl v roce 2002 příjem 1 000 000 Kč denně.

Což není běžný příjem v České republice. Významnou oblastí je také to, že

koníček dětí (v tomto případě sport) se stane jejich povoláním, a to ještě

velmi dobře placeným. A jistě je možné uvést i argument, že děti (např.

při ukončení základní školy) nevynikají v žádné oblasti rozvoje lépe než ve

sportu, kterému se věnují. Ani v matematice, ani v českém jazyce, ani v pří

rodopisu. Samozřejmě se v souvislosti s rodinným zájmem musíme zmínit

i o investicích, které rodiče do sportování dětí vloží. Jenom přímé finanční

platby, které rodiče během jedné sezóny musí vydat – např. v ledním ho

keji se pohybují přibližně kolem 30 000–40 000 Kč. Což v dlouhodobém

horizontu mnohaletého tréninku tvoří již nezanedbatelnou částku rodinného

rozpočtu.

Druhým úhlem pohledu je pohled klubový. Výchova špičkového sportovce

vyžaduje investice nejen rodičů dítěte, ale i klubu. Náklady na trenéry, vy

bavení tréninkových zařízení (tělocvičny, haly, hřiště apod.) jsou nezbytnou

součástí dlouhodobého tréninkového procesu. A tyto výdaje jsou tím vyšší,

čím vyšší je i kvalita (trenérů, podpory, zařízení apod.). A tak se příprava

mladých sportovců stává svým způsobem „investicí“ klubu, která by se

měla po určité době vrátit. Ceny „talentovaných jedinců“ jsou v některých

sportech (především fotbalu) v řádech miliónů dolarů. A kluby samozřejmě

chtějí „investici“ do talentovaného jedince vrátit zpět s vysokým ziskem.

Ještě jednu oblast procesu identifikace a výchovy talentů je vhodné zmínit.

A tou je pohled národní či státní. Výsledky špičkových sportovců na význam

ných mezinárodních soutěžích (olympijské hry, mistrovství světa apod.) pře

stávají být jen otázkou vítězství či prohry týmu, ale stávají se problémem

národní prestiže. Asi všichni máme v paměti pocit národní sounáležitosti

a hrdosti po vítězství českých hokejistů na ZOH v Naganu (v roce 1998).

9

ÚVOD

A samozřejmě účast vrcholných politiků na těchto akcích jen dokládá vý

znam, jaký mají v národním, ale i mezinárodním kontextu. Nezanedbatelně

pozitivním aspektem těchto „národních oslav“ je i vytvoření dětských vzorů

a hrdinů, kteří tak sekundárně mohou přivést další nesportující děti do

sportovních klubů a družstev.

Být talentem je prostě výhoda, ale nalézt a vychovat talentovaného jedince

nemůže být otázkou náhody. Měl by to být systematický proces, kde „štěs

tíčko“ hraje jen omezenou roli. A proto: „Kdo neskáče není Čech – hop,

hop, hop“.

10

11

TEORETICKÁ VÝCHODISKA VÝBĚRU SPORTOVNÍCH TALENTŮ

TEORETICKÁ VÝCHODISKA VÝBĚRU

SPORTOVNÍCH TALENTŮ

Nedílnou součástí současné doby je soupeření v různých oborech lidského

konání. To se, v podmínkách moderní západní společnosti, stává „hnacím

motorem“ rozvoje a v dlouhodobém horizontu se neočekává, že by došlo

k omezení nebo dokonce zastavení tohoto trendu. Spíše naopak. Proto je

ve většině lidských činností kladen důraz na tvůrčí přístup k řešení problé

mů, na neustálou inovaci postupů, což vytváří vysoké nároky na jedince,

kteří by měli tyto podmínky zabezpečovat. Setkáváme se ve zvýšené míře

s poptávkou po osobnostech, které vykazují velmi dobré či mimořádné vý

sledky v konkrétním oboru lidské činnosti. Pro tyto osoby se vžil termín

„talentovaní“.

Pojem talent je v současnosti často zaměňován či nahrazován dalšími ter

míny, jako je nadání – předpoklady – genialita – vlohy a další. V běžném

jazyce se užívají pro osoby, které vykazují vysoké výkony v konkrétním obo

ru lidské činnosti. Bývají většinou spojovány s konkrétními přívlastky, jako

jsou umělecký talent, hudební talent, matematický talent, politický talent,

vojevůdcovský talent a s rozvojem moderního sportu se začíná objevovat

i talent pohybový či sportovní. S ním je spojeno podávání vynikajících výko

nů v oblasti sportu.

V odborné literatuře je problematika talentovanosti poměrně vděčným té

matem. Již od šedesátých let se začínají objevovat publikace zaměřené na

výběr talentů ve sportu, a to jak v domácí, tak zahraniční literatuře. Výrazný

„boom“ publikací na toto téma byl především v sedmdesátých a osmdesá

tých letech dnes již minulého století, avšak poněkud ustrnul v devadesátých

letech. Bylo to dáno jednak změnou politického klimatu, která se projevila

i ve sportu (sport přestal být místem ideologických zápasů), ale také „vy

čerpáním“ výzkumných přístupů. Přesto nacházíme v součastné zahraniční

odborné literatuře množství monografií a rozsáhlých publikací zabývajících

se identifikací a výběrem sportovních talentů (např. Joch, 2001; Brown,

2001 a další). Také množství článků a internetových odkazů dokládá, že

problematika identifikace, selekce a rozvoje talentu nepatří mezi okrajové

oblasti součastné sportovní vědy.

12

Základní aspekty teorie výběru sportovních talentů

Stanovení kritérií pro posouzení pohybových talentů v dané oblasti spor

tovních činností je nedílnou součástí teorie sportovního tréninku. Množství

prostředků, které se vydává na přípravu sportovců ve vrcholovém sportu

vyžaduje, aby osoby, které jsou zařazeny do těchto systémů, měly vysokou

pravděpodobnost na dosažení nejvyšší výkonnostní úrovně. Jelikož sportov

ní příprava je dlouhodobý proces, ve kterém se základy pozdější výkonnosti

vytvářejí již ve věku, kdy dítě dochází do školy, je vhodné, aby perspektiva

(či talentovanost) jednotlivce byla rozpoznána co nejdříve.

Na druhou stranu právě požadavek co nejvčasnějšího posouzení možné per

spektivy sportovce klade extrémní nároky na diagnostické prostředky (např.

výběr vhodných testů), kvalitu hodnocení (posouzení dosažených výsledků

v závislosti na očekávaných projevech jedince) a minimalizaci chybných pre

dikcí (tzn. vybrání dítěte s malou perspektivou či naopak nevybrání dítěte

s vysokou perspektivou). To dělá z celé oblasti identifikace talentů velmi slo

žitou činnost, která vyžaduje vysokou míru odbornosti, důkladné institucio

nální zabezpečení a dobrou návaznost dalších oblastí sportovního tréninku.

Talent obecně je výrazným projevem dispozic jedince pro cílenou speciali

zovanou činnost. Není obecně jednodimenzionální (tj. univerzální talent na

všechno), ale může zahrnovat dispozice pro několik specializovaných čin

ností (např. sport, umění či studium). Pak se stává významným problémem

rozhodování, kterou oblast dále preferovat a cíleně ovlivňovat. Bohužel, zde

vystupuje do popředí hodnotová orientace jedinců nebo prostředí, zejména

rodiny, která může cíleně potlačit „nevhodné“ dimenze talentu dítěte (bude

např. preferovat zpěv před sportem, ačkoliv dítě má daleko větší předpokla

dy stát se vynikajícím sportovcem než zpěvákem). Při řešení problému ta

lentu je třeba respektovat to, že jeho plná realizace se může projevit až po

určitém, někdy dosti dlouhém období patřičného rozvoje, a že talentovaný

jedinec musí dostat alespoň minimální podmínky pro svůj rozvoj. Ne každý

je však natolik odolný, aby se projevil i přes „nevhodné“ prostředí, v němž

se momentálně nachází.

Základní otázkou přitom zůstává, co vlastně je pod termínem talent možné

chápat. Existuje velmi mnoho definic a termínů, které se v této oblasti

vyskytují. Slovníky a různé publikace uvádějí řadu vysvětlení pojmu talent

v souvislosti s dalšími pojmy – nadání a vlohy, přičemž nadání je často

zaměňováno s pojmem talent.

13

TEORETICKÁ VÝCHODISKA VÝBĚRU SPORTOVNÍCH TALENTŮ

Např. Encyklopedie Diderot (2001) uvádí základní termíny takto:

Nadání, talent – schopnosti, chápané jako možnost, potenciál, vloha, které jedince předurčují k mimořádným výkonům intelektuálním, uměleckým, sportovním a jiným. Potenciál – celková schopnost, způsobilost k výkonu nebo k poskytnutí energie. Vloha – vrozená schopnost nebo skupina schopností umožňující dosáhnout mimořádných a speciálních znalostí nebo dovedností. Viz též nadání. Dispozice – předpoklad, pohotovost k určitým typům chování; sklon k určitým chorobám.

Velký sociologický slovník (1996) chápe tuto oblast následovně:

Nadání – je zpravidla interpretováno jako soubor mimořádných vloh a schopností, které mohou být dále rozvinuty v talent, tedy ve schopnost podat výjimečný tvůrčí výkon. Někdy se ale nadání a talent chápou jako synonyma. Není ovšem jednouché odlišit prvky nadání od naučených dovedností a určit podíl nadání na konečném výsledném výkonu.

Těchto odkazů by mohla být uvedena celá řada a na základě jejich porovnání

můžeme formulovat základní pojmy, se kterými literatura operuje – viz tab. 1.

Tab. 1 Základní pojmy výběru sportovních talentů

termín definice příklad

vlohy Základní dispozice jednotlivce vyjadřující

možnosti pro budoucí schopnosti. Tyto vlo

hy se nemusí po celý život projevit, protože

jedinec nebyl v prostředí pro ně vhodném.

Obyvatel rovníkové Afriky, který

má vynikající vlohy pro lyžování,

neuvidí za celý život sníh a vlohy

se neprojeví.

nadání Spojení vloh s určitou oblastí činnosti. Jsou

to vlohy, které se již projevily. Nadání chá

peme pro určité typy činnosti – rychlostní,

vytrvalostní a podobně.

Jedinec má nadání pro basketbal

(ovládání míče, pohyb, souhru

apod.), ale jeho výška v dospělos

ti bude 155 cm.

talent Příznivé seskupení vloh pro činnost, kterou

chceme vykonávat. Ve sportu hovoříme o ta -

lentu tehdy, tvoří-li morfologické, fyziolo

gické i psychologické dispozice optimální

předpo kla dy pro provádění daného sportov

ního výkonu.

Jedinec má všechny požadova

né znaky (morfologické, funkční,

motorické, somatické, psychické,

sociální, atd.) pro to, aby dosáhl

absolutní maximální výkonnosti. Z výše uvedeného vyplývá, že talent je celkovou sumou předpokladů, která pokrývá požadavky kladené na sportovce pro dosažení absolutně nejvyšší sportovní výkonnosti. Jednotlivec se k těmto požadavkům více či méně blíží a podle míry přiblížení hovoříme o míře talentovanosti. Předpoklady úrovně sportovní výkonnosti spočívají v psychofyzické struktuře člověka a lze je shrnout do třech základních oblastí: směrové, potenciální a výkonové. 1. Oblast směrová zahrnuje vlastnosti způsobující, že jedinec realizuje a vo

lí určité cíle, že se rozhoduje pro konkrétní sportovní odvětví či disciplínu.

Mezi základní vlastnosti patří zájmy a s nimi související potřeby, formující

se kolem sedmého roku života. Za příznivých okolností (především klad

né působení rodičů) se projevují v orientaci na sport. Problém spočívá

pouze v tom, aby byly rozvíjeny a formovány tak, aby v průběhu celé

sportovní činnosti tvořily základní východisko. Směrová oblast neurčuje

předpoklady pro dosažení vrcholové výkonnosti. Oblast směrová může

být ovlivněna aktuálními stavy jedince i společnosti. Např. po vítězství

našich hokejistů na ZOH v Naganu se výrazně zvýšil zájem dětí o lední

hokej a v padesátých letech minulého století si děti hráli na „Zátopka“.

Tyto výrazné úspěchy mohou přivést jedince ke konkrétní sportovní disci

plíně i ke sportu jako takovému. 2. Oblast potenciální obsahuje schopnosti a vlastnosti, které podmiňují

individuální sportovní výkonnost a rozhodují o tom, zda jedinec bude

schopen zvládnout dovednosti a návyky nezbytné pro dosažení vysoké

výkonnostní úrovně. Ne všechny z těchto vlastností jsou však natolik

stálé, aby je bylo možné zahrnout do sestav výběrových testů. Je však

možné je hodnotit při diagnostických testech jako doplňkové informace

o aktuální sportovní úrovni testovaných osob. Tato oblast popisuje, ja

kými parametry by měl daný jedinec disponovat, aby měl pravděpodob

nost dosažení očekávané výkonnostní úrovně. Např. v basketbalu výraz

ně ovlivňuje potenciální oblast jedince tělesná výška. Pokud dítě patří

k nejmenším mezi svými vrstevníky a ani jeho rodiče či prarodiče nejsou

nadprůměrného vzrůstu, potom je jen velmi malá pravděpodobnost na

dosažení nejvyšších výkonnostních stupňů. 3. Oblast výkonová představuje vlastnosti usnadňující projev získaných in

dividuálních dovedností a rozvinutých schopností v praktické závodní čin

nosti, v průběhu utkání či závodu. Toto prostředí vytváří extrémně obtížné

situace při nejvyšším stupni stresu. Z tohoto pohledu nejsou schopni

TEORETICKÁ VÝCHODISKA VÝBĚRU SPORTOVNÍCH TALENTŮ

všichni sportovci vykázat v průběhu soutěže takovou úroveň sportovního

výkonu, jako na tréninku. Relativně nejmenší rozdíly, nebo i lepší výsled

ky, dosahují ti, kteří mají vysokou odolnost vůči stresu. Každý z nás zná

někoho ve svém okolí, kdo je tzv. krizový typ. Běžné situace řeší „běžně“,

ale jakmile je pod tlakem okolností, je výrazně úspěšnější či aktivnější

než v již zmíněných „běžných situacích“. A naopak známe lidi, kteří ne

snáší tlak na svoji osobu a v těchto situacích nejsou schopni podávat

i jen „normální výkony“. A vrcholový sport přináší obrovské tlaky. Zkuste

si jen představit situaci z finále mistrovství světa ve fotbalu, kdy se po

prodloužení kopou pokutové kopy a hráč v páté sérii má poslední mož

nost, jak vyrovnat stav. Pokud vstřelí branku, pokračuje se dál, pokud

nevstřelí, jeho tým prohrál. A přitom hráč je již velmi unaven, s vysokou

pravděpodobností má drobné zranění, které ho bolí a nejraději ze všeho

by již šel do šatny. A to před 100 000 diváky na stadionu, kteří na něj

pískají, před přibližně dvěma miliardami diváků u televizních obrazovek

a s vidinou toho, že tato branka vyjádřená v penězích má cenu v řádu

miliónů. To jistě není jednoduchá situace. A právě v ní musí hráč podat

lepší výkon než běžné situaci. Základ prognóz vhodnosti pro dané sportovní odvětví a individuální rozvoj jednotlivce v této souvislosti tvoří především studium předpokladů, možnosti jejich rozvoje a stability jednotlivých ukazatelů – faktorů podmiňujících výkon v daném odvětví sportu. Schopnosti, které jsou v podstatě konzervativní a v procesu sportovního tréninku se jen obtížně rozvíjejí, tvoří mírou svého rozvoje základ pro výběr. Faktory, které se v tréninkovém procesu dají výrazně zlepšit jsou nekonzervativní a při výběru talentu se sleduje především dynamika jejich změn (růstu výkonnosti). Výběr talentů v jednotlivých sportovních odvětvích je kromě náročného vědeckého problému z pohledu obsahu (určení faktorů podmiňujících či limitujících výkonnost, určení etap, kritérií, norem apod.) také vysoce etickou záležitostí (koordinace osobnosti mladého sportovce s nároky daného sportovního odvětví). Sportovní výběr musí být dynamický proces zkoordinování osobnosti každého sportovce se sportovní činností, v duchu rozvoje tvořivých sil osobnosti, motivace, požadavků sportu stejně jako nároků přípravy na vrcholový sportovní výkon.

+

16

Činitele determinující osobnost Problematiku výběru talentů se snaží řešit množství prací z různých úhlů pohledů. Při posuzování základních předpokladů pro výběr talentů se setkáváme s dvěma stěžejními oblastmi, které zásadně ovlivňují osobnost: 1. Endogenní činitele jsou různé dispozice a vlastnosti, které tvoří vnitřní

podstatu osobnosti jedince. Jsou reaktivní základnou chování. Mohou

být vrozené a dědičné.

2. Exogenní činitele jsou vlastně veškeré vnější podmínky – prostředí

a výchova, které umožňují existenci jedince a v níž se realizuje vývoj.

Obě tyto oblasti mohou mít stimulující i inhibiční vliv. Endogenní činitele – vrozené dispozice a vlastnosti Při pokusu o značně zjednodušenou strukturu předpokladů, které naplňují sportovní talent, lze odlišit čtyři skupiny: a) předpoklady pro optimální strukturální vlastnosti jednotlivce (např. tě

lesné rozměry a tělesnou hmotnost – důležité např. pro skok vysoký,

vzpírání, volejbal apod.); b) předpoklady pro dodržení vysoké úrovně funkčních vlastností organis

mu ve vztahu k pohybovým schopnostem (např. atletika sprinty či vytrva

lecké tratě, běh na lyžích, triatlon apod.); c) předpoklady pro vysokou úroveň psychických funkčních vlastností je

dince, jeho intelektuálních schopností. Jsou důležité např. pro sportovní

hry (taktika), střelecké disciplíny (vysoký stupeň soustředění); d) předpoklady ke schopnosti snadno, rychle a dobře zvládnout nové po

hybové úkoly (např. gymnastika, skoky do vody, krasobruslení). Tyto předpoklady se mohou různě překrývat, spojovat, popřípadě doplňovat i vylučovat. Nelze ani vyloučit, že mezi některými z nich je úzká souvislost. První dvě skupiny předpokladů představují specifickou složku sportovního talentu, zatímco druhé dvě jeho složku obecnou, univerzální. Genetická podmíněnost talentu V souvislosti s endogenními předpoklady se v současnosti začíná stále více hovořit o genetické determinovanosti jednotlivých předpokladů. Výzkumy na

17

TEORETICKÁ VÝCHODISKA VÝBĚRU SPORTOVNÍCH TALENTŮ

toto téma probíhají přibližně od sedmdesátých let minulého století a jejich

východiskem se stalo porovnávání a dlouhodobé studium dvojčat. Porov

nává se, jak se určité rysy projevují u jednovaječných (tzv. monozygotních)

dvojčat. Pro tyto výzkumy je nejvhodnější, když dvojčata dlouhodobě žijí od

děleně (např. po rozchodu rodičů každé u jednoho rodiče, nebo po osvojení

do různých rodin). Tím je možné studovat skutečně vliv dědičnosti a výrazně

se tak odstíní vliv sociálního prostředí. Tyto výsledky jednovaječných dvoj

čat se následně porovnávají s výsledky studií dvojvaječných (neboli hetero

zygotních) dvojčat.

Při posuzování genetické podmíněnosti talentu se vychází z pravděpodob

nosti normálního rozdělení četnosti, které dokládá, že výskyt sportovního

talentu je limitován jistými zákonitostmi, které nelze pominout. Tato skuteč

nost je dokládána na grafu 1.

Graf 1 Znázornění předpokladů četnosti výskytu jednotlivých úrovní sportovní výkon

nosti v populaci (Kovář, 1994)

Graf ukazuje rozložení četnosti určitého jevu v tzv. normální populaci. Po

kud bychom si graf měli vysvětlit na konkrétním příkladě, můžeme k tomu

použít např. tělesnou výšku. Na křivce grafu je vidět v centrální části (oblast

horizontálního šrafování s popiskou ) tzv. průměrná populace – z hlediska

tělesné výšky např. osoby mezi 170–180 cm. Jejich počet je největší, a pro

to křivka dosahuje nejvyšších hodnot. Osoby napravo a nalevo od této cen

trální části jsou již zastoupeny v menším počtu, protože vykazují určité od

chylky od „průměrné výšky“ – na levé straně jsou to jedinci menšího vzrůstu

(oblast bez šrafování např. mezi 160–170 cm) a na pravé straně vyššího

vzrůstu (opět oblast bez šrafování např. 180–190 cm). Pokud půjdeme ještě

více do stran, nalezneme zde osoby, které se již velmi výrazně odchylují

-3 σ -2 σ -1 σ x 1 σ 2 σ 3 σ

0,13 %

7 %(24 %)38 %(24 %)7 %

18

od „průměru“ (např. oblast vertikálního šrafování vlevo může obsahovat

osoby s tělesnou výškou pod 160 cm a oblast vertikálního šrafování vpravo

může obsahovat osoby s tělesnou výškou nad 190 cm). Jedinci s naprosto

ojedinělým tělesným vzrůstem jsou na úplných koncích křivky – na grafu

vyznačené jako ± 3 σ (čti sigma) na pravé i levé straně. Značka σ vychází

ze statistiky a určuje velikost rozsahu souboru. Můžeme říci, že vlastně celá

populace se „vejde“ do rozsahu ± 3 σ, a mimo něj stojí jedinci, kteří se

v daném znaku zcela zásadně vymykají „průměrné úrovni“ znaku. Těchto

jedinců (mimo ± 3 σ) je v dané populaci pouze 0,13 %. To např. z hlediska

tělesné výšky vychází tak, že velmi vysokých osob je v celé české populaci

mužů 0,13 %, tj. přibližně 6 500. Přičemž za jedince, kteří vykazují v daném

rysu talent, jsou považováni jedinci právě na úrovni 3 σ a více, to v praxi

odpovídá již zmíněným 0,13 % populace.

Předpokládejme, že pro basketbal bychom hledali velmi vysoké osoby – pro

muže např. vyšší než 210 cm. Tato výška není běžná a odpovídá právě

osobám nad ± 3 σ. Těch je v celé populaci mužů v ČR již zmíněných 6 500.

Ovšem pokud bychom chtěli pracovat s talenty musíme si uvědomit, že

nám nejde o celou populaci, ale pouze o část z ní – a proto budeme hledat

takového jedince např. v deseti ročnících dané populace (deset ročníků je

počet let, kdy předpokládáme, že jedinec může hrát vrcholově basketbal).

Potom je jejich počet již jen 930 osob.

K tomuto počtu je ovšem potřeba dodat ještě další požadavky – z výše uvede

ných definic vyplývá totiž, že talent je „...příznivé seskupení vloh...“. Z tohoto

důvodu předpokládáme, že vynikající basketbalista by měl být nejen vysoký,

ale i „rychlý“. Potom opět použijeme „systém“ ± 3 σ, který ovšem neapli kujeme

na celou populaci, ale pouze na „vybrané vysoké jedince“. Tím se dostaneme

na číslo přibližně 2. Znamená to tedy, že vysoce nadprůměrně vzrostlí jedinci,

kteří jsou zároveň velmi rychlí jsou pouze dva v celé republice. A proto je nale

zení osob s vysokým stupněm talentovanosti nesmírně složité.

Mezi nejčastěji užívané a vědecky i fakticky nejpřesvědčivější postupy při

zkoumání lidské genetiky patří studie dvojčat. Většina prací vychází ze stu

die jednovaječných (monozygotních) dvojčat. Na základě těchto studií se

určuje tzv. index heritability (neboli index dědičnosti):

h

2

= 2(r

MZ

– r

DZ

),

který je chápán jako rozdíl vnitrotřídní korelace uvnitř páru jednovaječných

(r

MZ

) a dvojvaječných (r

DZ

) dvojčat. V praxi to tedy znamená, že je posuzována

těsnost vztahů určitých rysů u jednovaječných dvojčat, a ta je porovnávána

19

TEORETICKÁ VÝCHODISKA VÝBĚRU SPORTOVNÍCH TALENTŮ

s těsností vztahů těch samých rysů u dvojvaječných dvojčat. Příklad těchto

vztahů je dokumentován na grafu 2.

Na grafu můžeme vidět, že největší dědičnost u jednovaječných (MZ) dvoj

čat má maximální aerobní výkon (91 %) a u dvojvaječných (DZ) má poměr

zastoupení svalových vláken (59 %).

V literatuře (domácí i zahraniční) jsou uváděny jako nejvíce geneticky určeny

somatické (tělesná výška, tělesné rozměry) a rychlostní (reakční i lokomoč

ní rychlost) předpoklady. Naopak nejméně jsou geneticky determinovány

psychické vlastnosti a koordinační schopnosti. Příklad některých ukazatelů

a pravděpodobnost jejich dědičnosti je uvedena na grafu 3.

100 %

80 %

60 %

40 %

20 %

0 %

MZ DZ

maximální aerobní výkon

aerobní kapacita

poměr zastoupení

svalových vláken

VO

2

max.kg

-1

10 s max. výkon

90 %

80 %

70 %

60 %

50 %

40 %

30 %

20 %

10 %

0 %

Rychlost reakce

Drobná koordinace

ruky

Vertikální výskok

Vrhy a hody

Rychlý běh

Vytrvalý běh

Max. statická síla

Lokální svalová

vytrvalost

Kloubní pohyblivost

Graf 2 Příklady těsnosti vztahů konkrétních parametrů u jednovaječných (monozy

gotních – MZ) a dvojvaječných (dyzygotních – DZ) dvojčat (převzato z různých literár

ních pramenů)

Graf 3 Příklad některých ukazatelů a procentuální pravděpodobnost jejich dědičnos

ti (převzato z různých literárních pramenů) Na grafu můžeme vidět, že největší míru dědičnosti mají rychlostně silové parametry (např. maximální vertikální výskok je určen na 90 % a obdobně rychlý běh na 90 %) a naopak nejmenší míru dědičnosti mají koordinační schopnosti (drobná koordinace ruky 52 %). Biologické parametry Při posuzování endogenních předpokladů talentovanosti jsou chápány jako další významné biologické faktory – zdravotní, morfologické a antropometrické a funkční.

Zdravotní stav – ať zjevný nebo poškození vrozené, skryté či získané

vlastní sportovní činností, oběhový a dýchací systém, soustava oporná

a pohybová (kosterní, kloubní a svalový systém).

Morfologické a antropometrické parametry – obvykle tělesná výška,

hmotnost, somatotyp, proporcionalita, složení těla, držení těla a dále

v závislosti na sportovní specializaci také speciální antropometrické

a morfologické parametry (např. distribuce svalových vláken zásadně

ovlivňuje rychlostní či vytrvalostní výkony).

Funkční parametry – chápány jako základ kondičního rozvoje. Většinou se pod

termínem funkční zdatnost či funkční parametry v literatuře chápe kar dio

respirační zdatnost (tj. schopnost transportovat a využit kyslík tkáněmi).

Psychologické parametry V souvislosti s psychickými faktory se vydělují tři základní skupiny psychických faktorů výkonnosti: psychické schopnosti, emoční motivačně proměnné a ostatní osobnostní vlastnosti. Psychologické faktory však nejsou v prepubertálním věku dostatečně stálé a podléhají častým změnám. 1. Psychické schopnosti – základní:

senzorické schopnosti (např. odhad vzdálenosti, postoj soupeře v úpolo

vých sportech, odhad povrchu trati ve sjezdovém lyžování a podobně);

senzomotorické schopnosti, které chápeme jako určité propojení sen

zorických schopností s pohybovou odpovědí (např. reakční doba na

startovní výstřel u sprinterů, v šermu reakce na pohyb zbraně soupeře

a podobně);

intelektuální a tvůrčí schopnosti (např. ve sportovních hrách předpokla

dy k taktickým dovednostem, improvizaci, netradiční řešení soutěžních

situací a podobně);