načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Všímavý terapeut - Daniel J. Siegel

Všímavý terapeut
-15%
sleva

Kniha: Všímavý terapeut
Autor:

Vnitřní nazírání a nervová integrace - příručka pro klinickou praxi
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  455 Kč 387
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
12,9
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Maitrea
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 201801
Rozměr: 212,0x151,0x20,0 mm
Úprava: xxx, 323 stran : ilustrace
Vydání: První vydání v českém jazyce
Spolupracovali: přeložil Kamil Pinta
Hmotnost: 0,453kg
Jazyk: česky
Vazba: Brožovaná bez přebalu lesklá
ISBN: 978-80-7500-308-9
EAN: 9788075003089
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Z nejnovějších vědeckých výzkumů vyplývá, že nejdůležitějšími faktory, jež mohou přispět ke klientovu uzdravení, jsou terapeutova přítomnost a styl, jakým komunikuje s klientem. Obětavost, účast a soucit terapeuta, který zůstává všímavý ke svému já - a ke vztahu mezi tímto já a klientem - mohou mít na průběh terapie skutečně zásadní vliv.

Kniha Všímavý terapeut podrobně objasňuje pojem "všímavost" a ukazuje, jak lze tuto vlastnost pěstovat v terapeutických vztazích (a nejen v nich). Kniha je psána osobitým stylem - autor se v ní obrací přímo ke čtenáři jako kolegovi v neformální, a přesto do hloubky vedené diskusi o mysli, mozku a mezilidských vztazích.

Své tvrzení, že příznivý výsledek psychoterapie závisí na přítomném bytí terapeuta jako lidské bytosti, dokládá Siegel vědeckými důkazy a nabízí prožitkové techniky sloužící ke kultivaci tzv. všímavé přítomnosti. Cvičení popsaná v této knize rozvíjejí "vnitřní zrak" - schopnost vnímat a ovlivňovat tok energie a informací v sobě i mezi námi. A vnitřní nazírání podporuje integraci, všímavou přítomnost a vztahovou empatii - klíčové aspekty každé úspěšné terapie.

Všímavý terapeut pomůže začínajícím i zkušeným klinickým pracovníkům lépe porozumět mechanismům interakce mezi myslí a mozkem a ukáže jim, jak chaos a rigiditu proměnit v integraci a harmonii.

(vnitřní nazírání a nervová integrace - příručka pro klinickou praxi)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Daniel J. Siegel - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Přeložil Kamil Pinta


K ATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Siegel, Daniel J.

[Mindful therapist. Česky]

Všímavý terapeut: vnitřní nazírání a nervová integrace: příručka pro klinickou praxi /

Daniel J. Siegel; z anglického originálu The mindful therapist ... přeložil Kamil Pinta.-

První vydání v českém jazyce. -- Praha: Maitrea, 2018

ISBN 978-80-7500-308-9

615.851:377 * 615.851-051 * 159.923.2 * 159.952.4+159.923.2 * 17.024.2/.3 * 316.772.4 *

(0.062)

– psychoterapeutický výcvik

– psychoterapeuti

– sebepojetí

– všímavost

– empatie

– interpersonální komunikace

– populárně-naučné publikace

615.8 - Fyzioterapie. Psychoterapie. Alternativní lékařství [14]

Daniel J. Siegel

Všímavý terapeut

The Mindful Therapist

Copyright © Mind Your Brain, Inc., 2010

Translation © Kamil Pinta, 2017

Czech edition © MAITREA a.s., Praha 2018

ISBN 978-80-7500-308-9


Mým rodičům Sue a Martymu

a mému bratru Jasonovi:

děkuji vám za to, že jste mě vychovali

v Carthay Circle

a vnukli mi sny

o trojúhelnících duševní pohody

a rovinách možností.


Milí čtenáři,

snažíme se, aby naše knihy byly perfektní. Pokud i  přesto objevíte v  knize

nějakou chybu, napište nám na nakladatelstvi@maitrea.cz a my ji rádi opravíme.

Děkujeme, Váš nakladatel.


Obsah

PODĚKOVÁNÍ ............................................................................... ix

SEZNAM ZKRATEK ...................................................................... xi

ÚVOD ........................................................................................... xiii

Kapitola první: PŘÍTOMNOST ....................................................... 1

Kapitola druhá: NALADĚNÍ .......................................................... 35

Kapitola třetí: SOUZNĚNÍ ............................................................. 55

Kapitola čtvrtá: DŮVĚRA ............................................................... 75

Kapitola pátá: PRAVDA .................................................................. 91

Kapitola šestá: STATIV .................................................................. 105

Kapitola sedmá: TRICEPCE ......................................................... 127

Kapitola osmá: SLEDOVÁNÍ ........................................................ 141

Kapitola devátá: RYSY ................................................................... 161

Kapitola desátá: TRAUMA ............................................................ 195

Kapitola jedenáctá: PŘECHOD .................................................... 211

Kapitola dvanáctá: TRÉNINK ...................................................... 233

Kapitola třináctá: TRANSFORMACE .......................................... 251

Kapitola čtrnáctá: KLID ................................................................ 269

Kapitola patnáctá: TRANSPIRACE .............................................. 275


Příloha: VNITŘNÍ NAZÍRÁNÍ, INTEGRACE

A PSYCHOTERAPIE Z POHLEDU INTERPERSONÁLNÍ

NEUROBIOLOGIE VE DVANÁCTI BODECH ...................... 283

CITOVANÉ PRAMENY ............................................................. 289

DOPORUČENÁ LITERATURA ................................................ 297

REJSTŘÍK .................................................................................... 305

ix

Poděkování

JAK ŘÍK Á MOJE ŽENA, tuto knihu jsem začal psát dávno před tím,

než jsem se poprvé dotkl klávesnice s úmyslem převést svoucelo

životní zkušenost do  slov. Musím proto poděkovat celé řadě bá

ječných lidí, kteří mě během života podporovali a jejichžpřítom

nost pro mě byla velkým darem. Moji rodiče a bratr mě od samého

počátku učili myslet samostatně a  nepokládat nic za samozřejmé.

Sklon podrobovat vše zvídavé kritice ve mně živili také moji přátelé

z mládí Jon Fried a Yves Marton. Učitelé na všech stupníchškol

ského systému mě různými způsoby inspirovali a pobízeli k tomu,

abych nahlížel za oponu všedních jevů. Na  medicíně mi byl ta

kovým mentorem Leston Havens a  během mého psychologické

ho výcviku a  kariéry klinického lékaře a  vědce přispěli k  mému

růstu Gordon Strauss, Joel Yager, Denny Cantwell, Robert Stol

ler, Donald Schwartz, Regina Pallyová, Marian Sigmanová, Chris

Heinicke a Robert Bjork. Těm všem patří můj dík. Nyní, při mém

působení na  Kalifornské univerzitě, mě k  tvůrčímu uvažování

o lidské existenci trvale povzbuzují Sue Smalleyová, DianaWinsto

nová, Marv Belzer, Susan Kaiser-Greenlandová a týmz Výzkum

ného centra pro všímavé uvědomění (Mindful Awareness Research

Center) spolu se skupinou vynikajících myslitelů z Nadacepro psy

chokulturní výzkum v Centru pro kulturu, mozek a vývojpři Ka

lifornské univerzitě v Los Angeles (Foundation for Psychocultural

Research/UCLA Center for Culture, Brain and Development).

x

Těsné kontakty, jež udržuji s  Diane Ackermanovou, Lou Cozoli

nem, Jonem Kabat-Zinnem, Jackem Kornfieldem, AllanemScho

rem a  Richem Simonem, jsou pro  mě neutuchajícím zdrojem in

spirace a  jejich moudrost a  blízkost jsou mi velkým požehnáním.

Práce v Institutu vnitřního nazírání (Mindsight Institute), kde se

teorie, praxe a výuka snoubí v prostředí plném soucitua neurově

decké erudice, je úžasným dobrodružstvím díky lidem, jako jsou

Stephanie Hamiltonová, Eric Bergemann, Tina Brysonová, Adit

Shah a  Aubrey Siegelová. Stephaniin manžel Chris mi velice po

mohl při vizuálním ztvárnění mého pojetí roviny možností. Zbylé

ilustrace vytvořila firma MAWS & Company, za což jsem jimvel

mi vděčný. Bylo mi potěšením pracovat s Deborah Malmudovou,

Kristen Holt-Browningovou a  Vani Kannanovou z  nakladatelství

W. W. Norton & Company; a Gabu Eckhouseovi děkuji za pomoc

s  korekturou rukopisu. Mé dvě děti mě svými životními cestami

a zájmy trvale inspirují k tomu, abych byl přítomný, a já s velkoura

dostí a obdivem sleduji, jak dospívají. A mou věrnou a empatickou

partnerkou po celá ta léta zůstává moje žena Caroline Welchová,

která mi svou podporou, radami a  příkladem dodává energii jak

v osobním, tak v pracovním životě.

Všímavý terapeut

xi

Seznam zkratek

COAL

Stav zvídavosti (curiosity), otevřenosti (openness), přijetí (acceptance)

a lásky (love) – podstata všímavého přístupu a laskavéhoa soucitného postoje k sobě samému.

COHERENCE

Základy subjektivního pocitu koherence, který se vynořujez fyzické stránky integrace: pocit napojení (connected), otevřenosti (open), harmonie (harmonious), účasti (engaged), receptivity (receptive), živosti (emergent), vědoucnosti (noetic), soucitu (compassionate)a ematie (empathic).

FACES

Integrovaný systém je charakteristický tím, že  je flexibilní (flexible), adaptivní (adaptive), koherentní (coherent), energizovaný(energized) a stabilní (stable).

PART

Hlavní aspekty role terapeuta při  podpoře růstu a  rozvoje druhých: přítomnost (presence), naladění (attunement), souznění(resonance) a dvanáct aspektů začínajících v angličtině na „tr-“: důvěra

(trust), pravda (truth), stativ (tripod), tricepce (triception), sledování


xii

(tracking), rysy (traits), trauma (trauma), přechod (transition), trénink (training), transformace (transformation), klid (tranquility), transpirace (transpiration).

PDP

Vzorce vývojových drah, náchylností a sklonů (patterns ofdevelopmental pathways, proclivities and propensities).

SIFT

Sledování prvků mysli, tj. smyslových vjemů (sensations), představ

(images), pocitů (feelings) a  myšlenek (thoughts), které se vynořují

v různých proudech uvědomění.

SNAG

Stimulovat aktivaci a růst neuronů (stimulate neuronal activity and

growth), též SNAGovat.

SOCK

Čtyři proudy uvědomění, které filtrují tok do středu mysli:smyslové vnímání (sensation), pozorování (observation), pojmy (concepts)

a vědění (knowing).

Všímavý terapeut


xiii

Úvod

TATO KNIHA JE STEJNĚ TAK O VÁ S jako o mně. Ponořme sespolu do  následujících kapitol, které jsou psány jako rozhovor mezi

dvěma klinickými odborníky. Tento dialog, v němž budemezkoumat povahu našeho napojení na  druhé v  terapeutických vztazích,

je v  celé své hloubce i  šíři koncipován tak, aby byl užitečný jak

zkušeným profesionálům, tak novým adeptům lékařského umění.

Vědecký výzkum naznačuje, že  to, jak jsme coby odborníci na  uzdravování těla či duše přítomní a  jak se dokážeme napojit na  osoby v  naší péči, patří k  nejkritičtějším faktorům celého ozdravného procesu. Mohou totiž vyvolat pozitivní odezvu na naše léčebné úsilí. Podle řady psychoterapeutických studií jeterapeutický vztah jedním z hlavních činitelů, jež rozhodují o výsledku léčby (viz Norcross, Beutler & Levant, 2005).

Ve světle těchto zjištění si budeme klást jednoduchou otázku:

proč je naše přítomnost – nikoli zásahy, jež provádíme, nebo teoretické hledisko, které zaujímáme – tím nejspolehlivějším prediktorem pacientovy reakce? Co je „přítomné bytí“ a jak je v sobě

můžeme pěstovat? V knize Všímavý terapeut prozkoumáme možné

odpovědi na tyto zásadní otázky, jež před nás staví vědecký výzkum

na poli medicíny. Jak napovídá podtitul Vnitřní nazírání a nervová

integrace – příručka pro  klinickou praxi, budeme se zde odborně

zabývat takzvaným vnitřním nazíráním, tedy základním procesem,

jímž monitorujeme a modifikujeme tok energie a informací ve svém

xiv

životě. Vnitřní nazírání nás vybavuje empatií a vhledem – nástroji,

díky nimž můžeme lépe vnímat a chápat sebe a druhé ve vztazích,

procesy, jež se odehrávají v našem stále se měnícím mozku,a do

konce samotné fungování naší mysli. Díky této vnitřní jasnosti

můžeme velmi přesně modifikovat tok energie a informací ve svém

životě a  v  interakcích s  druhými. Cíleným zvyšováním nervové

integrace získáváme schopnost přecházet z  neintegrovaných stavů

rigidity a chaosu k pružnějšímu a harmoničtějšímu fungováníinte

grovaného systému. Zjistíme, že můžeme záměrně podpořitnejpr

ve diferenciaci různých aspektů našich vztahů a nervové soustavy

a  poté i  propojení těchto oddělených prvků, jehož výsledkem je

větší integrovanost a zdravější život.

V  klinické praxi můžeme dnes účinněji než když dříve využí

vat vědeckých poznatků k tomu, abychom zlepšovali jak objektivní

zdravotní stav pacientů, tak jejich subjektivní pocit pohody. Bylo

například zjištěno, že  pacienti lékařů, kteří jsou empatičtější, se

rychleji zotavují z běžných nachlazení a jejich imunitní systém lépe

vzdoruje infekcím (viz Rakel et al., 2009). Studie rovněž dokazují,

že lepší naladěnost na sebe a na druhé, dosažená díky praxivšíma

vosti, může posílit náš vlastní pocit pohody a  zlepšit náš přístup

k  pacientům. Výzkum prokázal, že  trénink všímavosti u praktic

kých lékařů funguje jako prevence syndromu vyhoření, podporuje

pozitivní přístup k pacientům, zvyšuje rezilienci (psychickouodol

nost) a navozuje pocit pohody při náročné péči o druhé (viz Krasner

et al. 2009). Všechny tyto studie se shodují v závěru, že našepří

tomnost – s druhými i se sebou – prohlubuje empatii a sebesoucit

a skrze ně také náš pocit duševní a tělesné pohody. Proto sev ná

sledující diskuzi zaměříme na  dvě důležité dimenze poznání: ob

jektivní poznatky z různých vědních disciplín a subjektivní vhledy

do osobní zkušenosti získané soustředěným cvičením.

Všímavý terapeut

xv

Kdybychom svou schopnost být přítomní nemohlizdokonalo

vat, nemělo by smysl tuto knihu číst (ani psát). Naštěstí se ukazuje,

že klinický lékař může měnit sám sebe i způsob, jakýmkomuniku

je s druhými, ku prospěchu všech zúčastněných. To je cíl cesty,kte

rou spolu podnikneme na následujících stránkách. Mozek se vyvíjí

v  průběhu celého života a  správně zaměřeným myšlením jej mů

žeme strategicky měnit k  lepšímu. Jak uvidíme, pojmový rámec,

základní poznatky o mozku a praktická cvičení obsažené v každé

z  následujících kapitol nám mohou zkvalitnit život tím, že  posílí

naši rezilienci, soustředěnost a duchapřítomnost. A tyto vlastnosti

podporují, mimo jiného, přítomnost, empatii a soucit, na nichžzá

visí naše schopnost pomáhat druhým.

ZÁKLADNÍ V ÝCHODISK A

Když jsem studoval nejprve obecnou medicínu a později sespeci

alizoval jako pediatr a  psychiatr, zoufale mi chyběl nějaký psaný

průvodce, který by mi pomohl pěstovat vnitřní moudrosta komu

nikační dovednosti, jež klinický odborník nutně potřebuje, má-li

být někomu užitečný. Když jsem se ve  svém výzkumu začal za

měřovat na  vztahy mezi rodiči a  dětmi, překvapilo mě, jak velký

vliv na zdravý vývoj dítěte má citlivá, nalaďující komunikace mezi

dospělým a dítětem. V mém terapeutickém výcviku ale nebylo nic

– kromě dobrovolné individuální psychoterapie s  nevalnými vý

sledky –, co by mi pomohlo v osobním rozvoji. V té době, pokud

vím, neměli profesionálové v mém oboru k dispozici žádnoumeto

du, s jejíž pomocí by mohli rozvíjet své vlastní schopnosti empatie,

soucitu nebo autoregulace. Kladl jsem si spoustu otázek ohledně

možností léčby a navázání hlubšího a podpůrnějšího vztahus pa

cienty – a se sebou samým. Uvažoval jsem, zda je možné nějakým

Úvod

xvi

způsobem rozvíjet komunikaci s druhými a soucit s nimia současně tišit bolest, kterou v nás taková empatie vyvolává. Jakénástroje by nám, klinickým pracovníkům, mohly dát sílu a  schopnosti

k  tomu, abychom sami neztráceli vyrovnanost a  současně mohli

vnášet jasno do  zmatků druhých a  zmírňovat jejich neklid? Jako

spousta jiných lékařů podstupujících specializační přípravu jsem se

snažil na cestě od studia k praxi nabrat co nejvíce zkušeností. Dnes

však můžeme v  lékařství dělat mnohem víc, abychom podpořili

růst těch z nás, kteří se rozhodli zasvětit svůj život pomoci druhým.

Mým přáním je, abych s vámi prostřednictvím této knihynavázal hluboký dialog o tom, jak může všímavost posilovat vnitřní

odolnost a hojivou přítomnost, která je podle řady vědeckýchprací silným prediktorem zlepšení pacientova stavu během léčby. Jak

v praxi, tak mezi vědci bývá „všímavost“ definována různě. Podle

jedné z definic je „všímavý“ ten, kdo úmyslně zaměřuje svoupozornost na  bezprostřední prožívání, aniž se nechá ovlivnit soudy

nebo předpojatými představami a  očekáváními (viz Kabat-Zinn,

2005). V tomto pojetí všímavosti je zahrnut vědomý prožiteksoucitu, k němuž často vede kontemplativní praxe. Jiné pojetí definuje

všímavého člověka jako osobu, která se vyhýbá předčasnému zúžení možností, k  němuž často dochází při  „zatvrdnutí kategorií“

(Cozolino, 2002), jimiž filtrujeme a regulujeme naše vnímání světa

(viz Langer, 1989, 1997). Takováto nepředpojatost podporujetvořivost ve vzdělání, práci i každodenním životě. A dokonce i v běžné

mluvě si slovo všímavost spojujeme s pozorností, dbalostía ohledulností – být všímavý znamená v podstatě jednat vědoměa svědomitě. Podle každé z těchto tří definic všímavý terapeut s péčía zájmem zaměřuje probuzenou mysl na věci takové, jaké jsou, aby on

i klient mohli být přítomni tomu, co se právě děje, a uvědomovat si

to. S tímto širokým a různorodým pohledem na všímavost budeme

Všímavý terapeut


xvii

zkoumat stav bytí v  přítomnosti, který v  sobě zakoušíme a  který

tak zásadním způsobem ovlivňuje komunikaci mezi námi a našimi

pacienty v  terapeutických vztazích. Jen plně přítomný odborník

může účinně pomáhat druhým k  uzdravení z  chorob a  zotavení

z traumat a podporovat je na cestě k dlouhodobému růstu a pocitu

duševní pohody.

Doufám, že  „dialog“, který zde povedeme, nám umožní společně nahlédnout hluboko do  našich životů – našeho chování –, abychom se mohli zlepšit v  tom, co děláme a  jak vedeme druhé k uzdravení a růstu. „Zlepšit se“ znamená být efektivnější v tom, jak pomáháme druhým dosáhnout v  životě větší rezilience, smysluplnosti a  zdraví. To bude cílem naší rozpravy. „Zlepšit se“ ale znamená také lépe pečovat o sebe na své cestě k pomoci druhým.

Jak říkají letušky před startem: než začnete pomáhat druhým, musíte si nejprve sami nasadit kyslíkovou masku. Proto tatokniha obsahuje řadu cvičení zaměřených na  rozvoj sebeporozumění a sebesoucitu v osobním i profesním životě. Čím lépe porozumíme sami sobě a naučíme se mírnit svou bolest, tím snazší pro nás bude nabízet druhým v psychoterapii soucitné pochopení a učit jekonkrétním dovednostem, jež podpoří jejich růst.

PŘÍPR AVA

Po letech vyučování tohoto přístupu vím, že  je přínosný nejen

pro  účastníky seminářů, kteří teprve zahajují své vzdělání, nebo

pro lékaře nastupující klinickou praxi, ale i pro lidi s desítkami let

zkušeností v psychoterapii, medicíně či pedagogice. Tato kniha je

určena všem odborníkům, kteří chtějí pomáhat druhýmk duševnímu růstu a rozvoji. Obsahuje řadu vědeckých poznatků,podrobné popisy fungování mysli a mozku a propracovanějším způsobem

Úvod


xviii

propojuje subjektivní, vnitřní práci odborníka při aplikaci těchto

zkušeností a myšlenek v terapeutické praxi.

Vědecké poznatky, o něž se tento přímější, subjektivnější způsob klinického vzdělávání opírá, jsou dostupné v  souboru publikovaných prací na  konci knihy. Četba a  studium těchto textů nejsou podmínkou pro  to, abyste tuto knihu pochopili a  měli z  ní prospěch. Přesto vám tyto zdroje doporučuji jako odrazový můstek k  hlubšímu vědeckému a  klinickému ponoru do  oblastí, jimiž se budeme na následujících stránkách zabývat. Tyto publikovanéknihy a  audiovizuální materiály slučují poznatky z  mnoha vědních oborů a  tvoří základní knihovnu interpersonální biologie, z  níž náš přístup vychází. Dopodrobna vás seznámí s  aplikací vědeckých objevů v psychoterapii a klinické péči. Soupisy těchtoužitečných zdrojů najdete v Citovaných pramenech a Doporučené četbě. Abych čtenáře nezatěžoval rozsáhlými poznámkami v  závorkách nebo na konci knihy, uvádím zde tyto dva seznamy jakobibliografii pro zájemce o další studium.

Dovolte mi, abych zmínil několik zvlášť důležitých publikací, z  nichž budeme čerpat v  následující diskuzi. První je edice Norton Series on Interpersonal Neurobiology, do níž patří i tato kniha. Tato odborná řada čítá v současnosti již přes patnáct textů a nabízí klinickým odborníkům široký přehled poznatků z  oboru interersonální neurobiologie. Coby zakládající redaktor jsem při práci na této edici měl tu čest pracovat s naší redaktorkou DeborouMalmudovou a s autory všech vydaných prací.

Já sám jsem autorem několika knih v  oblastech, jež budeme pokrývat. Myšlenka vědecké syntézy těchto oblastí pocházíz akademického textu The Developing Mind: Toward a  Neurobiology of Interpersonal Experience (Siegel, 1999), kde jsem vymezil nejen pojem a obor interpersonální neurobiologie, ale také některé

Všímavý terapeut


xix

základní principy vývoje nervové soustavy, integrace, vztahů,

mozku, mysli a duševního zdraví. Praktické postupy pro rodiče,

kteří chtějí pochopit smysl svého života a vytvořit si ucelenýnarativ svého raného dětství, nabízí kniha Parenting from the Inside

Out: How a Deeper Understanding Can Help You Raise Children

Who Thrive (Siegel & Hartzell, 2003). Tytéž myšlenkyv kontextu duševního tréninku a  uvědomění rozvíjí kniha The Mindful

Brain: Reflection and Attunement in the Cultivation of Well-Being (Siegel, 2007a). Posledně jmenovaná publikace je zvlášťpraktická pro  ty, kdo chtějí z  hlediska interpersonální neurobiologie

zkoumat vnitřní nazírání jako metodu vnitřního nalaďování, jež

slouží k podpoře nervové integrace. A konečně těm, které zajímá

využití poznatků interpersonální neurobiologiev psychoterapeutické praxi, podané prostřednictvím příběhů osobní transformace

u  pacientů a  napsané formou přístupnou jak běžnému čtenáři,

tak klinickým odborníkům, je určena kniha Vnitřní nazírání:

nová věda osobní transformace (Siegel, 2014). Podrobnýmrozborem různých „sfér integrace“ se tam čtenáři objasňuje proces, jímž

může soustředěná mysl uzdravit mozek, myšlení a vztahy.

Zde, ve Všímavém terapeutovi, budu z odborného hlediskazkoumat především ty aspekty fungování mozku a  rozvoje duševních

schopností, které se týkají role terapeuta jako účastníkaterapeutického vztahu. Tato kniha má být pro klinické odborníky jakýmsi

„vnitřním rádcem“, průvodcem, který jim ukáže, jak mohou rozvojem své osobnosti dospět k smysluplnějšímu způsobu práce. Jak

brzy poznáte, je uspořádána podle vnitřní logiky základních kroků

terapeutického procesu. Místo abychom opakovali to, co detailně

rozebírají výše zmíněné texty, zaměříme se na vnitřní světterapeuta. Prozkoumáme to, co většině odborníků není běžně dostupné:

niterný výcvik, který spojuje důležité postupy nejmodernější vědy

Úvod


xx

s ponorem do přímé, subjektivní zkušenosti za účelem rozvojese

beporozumění, osobního růstu a efektivity klinické práce.

Mým cílem zde je vést s vámi přímý dialog a povzbudit vás

k tomu, abyste se pohroužili do svého subjektivního prožívání.

Na rozdíl od většiny jiných publikací bude tento text používat

neformální styl, který má promlouvat přímo k vašim osobním

zkušenostem. Obsahuje ale také řadu vědeckých poznatků –

čeká nás tedy náročný a vzrušující úkol: skloubení vědya sub

jektivity. Doufám, že četba této knihy bude zážitkem, kterýroz

šíří váš pohled na vědu a zároveň oživí způsoby, jakými vnímáte

svůj vnitřní svět. Toto hlubší sebepoznání vám pak umožní dále

rozvíjet vaše přítomné bytí, zefektivnit terapii a nabízettechni

ky prohlubování všímavosti a sebeporozumění také vašimklien

tům. Toto mnohovrstevnaté dílo vás má inspirovat k propojení

vědeckých poznatků se subjektivní zkušeností, která v klinic

kém výcviku a literatuře tak často chybí – přestože je důležitá

pro  náš pocit přítomnosti a  nezbytná pro  duševní pohodu nás

i našich klientů.

NÁŠ PŘÍSTUP

Jak název Všímavý terapeut napovídá, kniha se zaměřuje více

na  klinického pracovníka jako člověka a  odborníka než na speci

fické techniky nebo přístupy všímavostní psychoterapie. Je spíše

podrobným manuálem k  použití mysli pro  profesionály, jejichž

úkolem je pomáhat s rozvojem mysli druhým. Je koncipována jako

hluboký dialog, který bychom spolu mohli vést při  dlouhé, pře

dlouhé procházce po pláži – jako rozhovor o tom, co znamená být

terapeutem, spíše než o tom, co přesně terapeut dělá.

Všímavý terapeut


xxi

Tento dialog bude rozdělen do patnácti kapitol. Protože méně bývá často více, snažil jsem se vytvořit text, který by byl co nejraktičtější a nejvěcnější. Toto není vyčerpávající vědeckáučebnice nebo recenze shrnující poznatky z různých oborů. Není to ani sbírka případových studií nebo normativní text, který terapeutovi předepisuje, co má dělat. Otázkou, co dělat, se zabývá mnohojiných fascinujících publikací – předmětem této knihy je objektivní studium a subjektivní umění všímavosti.

Ti, kdo mě znají, ať už z  předchozích knih, audiozáznamů nebo osobně ze seminářů, možná vědí, že  miluji akronymy jako pomůcku k snadnějšímu zapamatování skupin složitýchsouvisejících pojmů. Každý člověk ale uchovává věci v paměti jinýmzpůsobem. Některým lidem, k  nimž rozhodně patřím i  já, vyhovuje tento styl učení a  rádi používají mnemotechnické pomůcky jako SNAG, FACES, COHERENCE nebo SOCK (jejich definicenajdete mimo jiné v Seznamu zkratek na str. xi); jiné tyto zkratkyiritují a pamatují se jim naopak hůře. K nejnaléhavějším e-mailovým reakcím, jež dostávám od čtenářů, patří žádosti, abych nedávaltolika věcem „přezdívky“. Tyto prosby respektuji, a než bych riskoval, že ztížím porozumění byť jen malému procentu čtenářů, raději se v této knize pokusím svou závislost na akronymech zkrotit (přesto, vzdor mé upřímné snaze, jich do textu několik proklouzne). Použiji jen jeden nový akronym, a  to k  organizaci struktury této knihy. Pojmy, pro  něž jsem dříve akronymy používal, se budou v  textu vyskytovat často bez těchto zavedených zkratek – kromě míst, kde použití akronymu výrazně usnadňuje čtení.

Nedávno jsem uvažoval o tom, co je nejdůležitější součástí(anglicky part) terapie – v čem spočívá zásadní role (rovněž part)teraeuta při podpoře duševního růstu druhých. Slůvko „part“kroužilo mými mozkovými centry pro tvorbu akronymů... a najednou

Úvod


xxii

jsem měl další mnemotechnickou pomůcku. Zkratka PART mi

pomohla uspořádat kapitoly v této knize. PART shrnujepočáteční písmena následujících aspektů role terapeuta při podpoře růstu

a rozvoje druhých:

• Kapitola 1 – Přítomnost (Presence): To, jak jsme ukotvení sami

v sobě, otevření vůči druhým a jak plně se angažujemev duševním životě, jsou důležité aspekty přítomného bytí, které je

základem vztahů podporujících duševní růst druhých. Tento

pohled zevnitř ven nám odborníkům ukazuje, na čem musíme

pracovat sami v sobě, abychom si vypěstovali tuto nezbytnou

výchozí receptivitu, o niž se pak opírá veškeré našeterapeutické úsilí. Tato kapitola vyzývá k zamyšlení nad novou vizuální

metaforou všímavosti, přítomnosti a  průsečíku subjektivního

prožívání a objektivního výzkumu nervových vzruchů.

• Kapitola 2 – Naladění (Attunement): Místo abychom se nechali ovlivňovat předsudky nebo percepčními posuny,můžeme se ladit na signály, které jeden k druhému vysíláme,a věnovat plnou pozornost těmto informačním tokům. Když se

na  pacienta naladíme – i  v  mimořádné, naléhavé situaci –,

nabídneme mu otevřenou mysl schopnou s hlubokým zájmem

naslouchat všemu, co nám potřebuje sdělit. Bez naladění nám

může uniknout podstatná informace – někdy s neblahýminásledky. Tato kapitola zkoumá, jak naladění umožňuje vznik

terapeutického vztahu.

• Kapitola 3 – Souznění (Resonance): V této kapitole si ukážeme,

že  fyziologickým důsledkem zpřítomnění a  naladění je proojení dvou samostatných jedinců do  jednoho provázaného

Všímavý terapeut


xxiii

a funkčního celku, v němž oba vzájemně ovlivňují své vnitřní

stavy. Díky souznění „cítíme, že jsme cítěni“. Toto propojení

má na oba hluboký transformační efekt. Náš mozek je stavěn

tak, že v rané fázi vývoje vyžaduje souznění, aby získal pocit

propojenosti s druhými. Zkušenost propojenosti přináší pocit

jistoty a bezpečí a pocit, že „jsem vnímán“. Potřeba takových

důvěrných a citlivých vztahů přetrvává po celý život.

Zbývajících dvanáct aspektů začíná v angličtině na „tr-“:

• Kapitola 4 – Důvěra (Tr u s t): Když s někým souzníme,otevíráme se tím pocitu bezpečí, pocitu, že jsme vnímáni, pocituútěchy a propojenosti. Mozek v reakci na takto naladěnépropojení vytváří stav otevřenosti a důvěry – základních ingrediencí,

jež mohou stimulovat mozek a napomáhat jeho růstu. V této

kapitole si ukážeme, že  máme nervové dráhy, které regulují

tento pocit otevřenosti a umožňují nám aktivovat systémsociálního zapojení.

• Kapitola 5 – Pravda (Tr u t h): Když se otevřeme druhým i sami

sobě, v  našem uvědomění se ukáže pravá tvář našeho vnitřního světa vzpomínek, vjemů, přání a  tužeb. Toto ukotvení

ve věcech, jaké jsou, umožňuje počátek hlubokých a trvalých

změn. V této kapitole se ponoříme do těchto důležitýchotázek a  zjistíme, že  prvním krokem k  probuzení mysli a procitnutí ze spánku zautomatizované existence je uznání faktu,

že můžeme být zajatci svých vlastních narativů. Když klinický

odborník i pacient přistupují k realitě otevřeně, místo aby se

ji automaticky snažili směrovat ke kýženému, alenedosažitelnému cíli, pravda se stane jejich spojencem.

Úvod


xxiv

• Kapitola 6 – Stativ (Tripod): Tato kapitola ukazuje, jakstabilizovat optiku mysli, abychom jí mohli nahlížet svůj vnitřní

svět. Neurální reprezentace reality, které vstupují do uvědomění a  jsou prožívány jako prchavé obrazy nebo intenzivní

počitky zaplavující náš vnitřní zrak, mohou být zneklidňující

a matoucí. Stativ je metaforou trojí opory pro vnitřní objektiv,

jímž nahlížíme svou vlastní mysl – pro důležitou schopnost,

kterou nazývám vnitřní nazírání. Vnitřní zrak podepřenýstativem otevřenosti, objektivity a pozorování umožňuje jasnější

a hlubší vhled do vlastní mysli a ukazuje nám cestu k duševní

pohodě a zdraví.

• Kapitola 7 – Tricepce (Triception): Schopnost použít vnitřní zrak k  jasnějšímu nahlížení vnitřního světa a  k  účinnější

transformaci mysli závisí na naší schopnosti vnímattrojúhelník duševní pohody. Tato percepční schopnost zvaná tricepce nám umožňuje vnímat tok energie a informací v rámci tří

korelujících aspektů lidského života: vztahů, mysli a  mozku.

„Vztahy“ jsou procesy, jimiž sdílíme tok energie a informací;

„mysl“ lze do jisté míry definovat jako systém, jímž tento tok

regulujeme; a termínem „mozek“ můžeme označit celýnervový systém jako mechanismus, jímž jsou energie a  informace

distribuovány po těle. V této kapitole si ukážeme, že tricepce

je klíčem k přítomnému bytí v klinické praxi a katalyzátorem

změn v terapeutickém procesu.

• Kapitola 8 – Sledování (Tracking): V  rámci terapeutického

vztahu, který navazujeme s  pacienty a  klienty (tyto dva termíny zde budu používat v  zaměnitelných významech – oba

mají v různých terapeutických odvětvích své klady i zápory),

Všímavý terapeut


xxv

můžeme procesem sledování energetického a  informačního

toku v lidech a mezi nimi dát prostor přirozené tendencinervového systému regenerovat se. Sledování je způsobem, jak si

uvědomit energetický a informační tok v trojúhelníku duševní

pohody a osvobodit tak vrozený sklon k tzv. nervové integraci.

V této kapitole si vysvětlíme, že integrace znamená propojení

diferencovaných částí systému. Když jsme integrovaní, žijeme

harmonicky. Bez integrace sklouzáváme k rigiditě či chaosu,

nebo k  oběma. Jak uvidíme, integraci lze považovat za základní mechanismus duševní pohody a celkového duševního

zdraví. • Kapitola 9 – Rysy (Traits): Psychoterapie nabízí úžasnémožnosti k růstu. Nicméně lidé se rodí s trvalými a genetickypodmíněnými rysy, které již od  prvních měsíců života můžeme

pozorovat v podobě temperamentu. V této kapitoleprozkoumáme syntetický pohled na dospělou osobnost z hlediskamechanismu, jímž se dětský temperament měníz pozorovatelného souboru vnějškových rysů ve vnitřně organizovaný vzorec

strukturujících se tendencí pozornosti a udílení významu. • Kapitola 10 – Trauma: Zahlcující události mohou ochromit

schopnost jedince pružně se adaptovat na zkušenosti. Když

máme nevyřešené trauma, ať už velké nebo malé – tedyživot ohrožující událost nebo vcelku neškodné zklamání –,

ukazuje se, že určité vrstvy paměti zůstávají neintegrované.

V této kapitole prozkoumáme trauma zevnitř a ukážeme si,

jak vrstvy implicitní paměti se svými reprezentacemi vjemů, emocí, tělesných počitků a chování mohou zůstatfragmentované a vévodit naší duševní krajině. Cesta k rozřešení

Úvod


xxvi

traumatu může zahrnovat integraci těchto oddělenýchfragmentů implicitní paměti.

• Kapitola 11 – Přechod (Transition): Lidé, kteří nastupujíteraii, jsou často zabředlí v životních vzorcích plných chaosua rigidity. Když procesu integrace nic nebrání, žijeme s pocitem

lehkosti a  duševní pohody. Nedochází-li však k  diferenciaci

určitých oblastí nebo něco blokuje jejich propojení, integrace

je narušena. Výsledkem takové zablokované integrace je chaos

nebo rigidita. V klinické praxi můžeme „měřit tep integrace“

tak, že  vnímáme dynamiku toku života a  všímáme si těchto

přechodů k rušivému chaosu a vyčerpávající rigiditě.

• Kapitola 12 – Trénink (Training): Mysl je jako sval.Svalokosterní systém musí být také pravidelně tonizován, aby s přibývajícím věkem fungoval optimálně. Myšlení samozřejmě

nevyužívá svalovou tkáň – třebaže mysl má reálnou potřebu

určitými způsoby zapojovat své regulační schopnosti. Svůjdůvtip, synaptické sítě v  mozku i  vztahy s  druhými lidmi udržujeme v dobrém stavu duševním tréninkem. V této kapitole

si ukážeme, že  tento typ intenzivního tréninku podporuje

rozvoj schopností vnitřního zraku pravděpodobně tím,že stimuluje růst myelinových pochev, které zvyšují vodivost nervových sítí.

• Kapitola 13 – Transformace (Transformation): Klinický pracovník může „měřit tep integrace“ a ve chvíli, kdyzaznamená chaos nebo rigiditu, může strategicky zaměřit pozornost

na specifické oblasti, jež brání propojení diferencovanýchasektů života daného jedince. Toto soustředěné uvědomování

Všímavý terapeut


xxvii

podporuje neuroplasticitu – proces, při němž se určité skupiny

nervů aktivují současně – a v důsledku reakce na prožitek se

tak mění strukturální spoje v mozku. V této kapitole sipředstavíme devět oblastí integrace jako součástitransformativního integračního procesu, který ovlivňuje celkové fungování

mysli, mozku a vztahů.

• Kapitola 14 – Klid (Tranquility): Nervová integrace podporuje duševní koherenci (celistvost – COHERENCE) a vyvolává pocity napojení (connected), otevřenosti (open), harmonie (harmonious), účasti (engaged), vnímavosti (receptive),

živosti (emergent), vědoucnosti (noetic), soucitu (compassionate)

a  empatie (empathic). Systémový pohled na  integraci ukazuje, že součástí tohoto flexibilního a adaptivního stavu je pocit

emoční vyrovnanosti a smysluplnosti, který lze nazvat stavem

klidu. V  této kapitole si ukážeme, jak nám pěstování tohoto stavu, starými Řeky označovaného jako eudaimonie – tedy

blaženého bytí prodchnutého smyslem, soucitem, vyrovnaností a pochopením –, může otevřít cestu k tomu, abychom

mohli vést k vnitřnímu zklidnění i druhé.

• Kapitola 15 – Transpirace (Transpiration): Lidský mozek má

v sobě zabudovaný sklon nejen vyzdvihovat negativa, ale také

vytvářet pocit odloučení a oddělenosti od ostatních lidí.Termínem transpirace označuji proces, při němž může vzájemné

prostoupení různých oblastí integrace, které prozkoumáme

v sobě i v druhých, rozpustit tyto shora dolů působící vlivyvyvolávající pocit odloučení. V této kapitole si ukážemetranspiraci jako stav uvědomění, který nás nutí přeprogramovat svůj

mozek tak, abychom viděli, že jsme všichni součástí jednoho

Úvod


xxviii

živého celku. Integrace nám připomíná, že  tento celek není

pouze součtem svých částí: svou individuální identitu siuchováme i přesto, že se plně zapojíme do „my“. V lékařském umění

pak budeme klást důraz na holistický přístup (z řeckého holós

– celý, úplný). Když si uvědomíme, že jsme součástí vzájemně

provázaného celku, spletité sítě živých bytostí pohybujících se

v čase, pochopíme, jak důležitou oporou druhým můžeme být

při naší společné snaze uzdravit planetu – a že když začneme

u sebe a budeme řešit jeden vztah po druhém, můžeme učinit

svět laskavějším a soucitnějším místem k životu. „V Š Í M AVO S T “ V Š Í M AV É HO T E R A PEU TA Čím otevřenější jsme k těmto aspektům práce všímavého terapeuta, tím zřetelněji vidíme, jak klíčovou roli v  procesu obnovy zdraví hraje vnitřní nazírání a nervová integrace. Slovo všímavost(mindfulness) vyvolává řadu asociací. K jeho synonymům v běžnémjazyce patří bdělost, bedlivost, dbalost, duchapřítomnost, ohledulnost, ostražitost, pozornost, vnímavost a  podobně (viz Rodale, 1978). V kontextu vzdělávání se tímto termínem označujenepředojatost a vyhýbání se předčasnému zužování možností, jako třeba v  praktických případech všímavého učení, jak je zkoumala Ellen Langerová (1989, 1997). V kontemplativní praxi znamenávšímavost vědomé a nezaujaté uvědomování si toho, co se dějev přítomném okamžiku (viz Kabat-Zinn, 2005; Germer, Siegel & Fulton, 2004; Kaiser-Greenland, 2010; Shapiro & Carlson, 2009; Smalley & Winson, 2010). V této knize budeme slovo všímavost používat ve všech třech konotacích. Čtenář, doufám, pochopí, že prácevšímavého terapeuta v sobě zahrnuje všechna tato pojetí všímavosti: dbalostní, tvůrčí i kontemplativní aspekt vědomí. V jádru všech tří

Všímavý terapeut


xxix

interpretací všímavosti a všímavého uvědomování najdemeproce

sy vnitřního nazírání a  nervové integrace. Tato kniha má sloužit

klinickým pracovníkům jako průvodce těmito mechanismy, které

jsou podle mého názoru pravou podstatou všímavosti v jejímnej

širším možném výkladu.

RIGIDITA

INTEGRACE

Obr. I.1 Řeka integrace. Řeka integrace představuje pohyb systému v čase.In

tegrovaný systém funguje adaptivně a  harmonicky. Nedochází-li k  propojení

diferencovaných prvků (integraci), systém sklouzává k  rigiditě, chaosu nebo

kombinaci obou.

Úvod


xxx

V naší rozpravě budeme používat optiku a jazyk interpersonální neurobiologie. Tento interdisciplinární obor usiluje o přístup, který je v pravém slova smyslu integrační – poznatky z biologie,psychologie a sociologie neodděluje, ale slučuje v koherentní celek. Každý z  těchto oborů se dívá na  tok energie a  informací z  jiného úhlu. A  interpersonální neurobiologie je integrující také v  tom smyslu, že žádnému z těchto tří aspektů – mozek, mysl a vztahy – neupírá jeho suverenitu a neredukuje jej tak, že by byl zaměnitelnýs ostatními. Tyto základní složky naší reality se vzájemně ovlivňují, a to všemi směry. „Mozek“ je označení pro  širší nervový systém procházející celým tělem, který je fyzickým aparátem energetického a informačního toku, „mysl“ odkazuje částečně k procesu, jímž je tento tok regulován, a  „vztahy“ jsou procesy sdílení tohoto toku. Interpersonální neurobiologie je ale integrující ještě v třetímsmyslu: vnímání a utváření duševního světa vnitřním nazíráním nám umožňuje sledovat tok energie a informací a propojovatdiferencované prvky, a tím i posouvat naše vztahy a mozky směremk integraci. Energetický a informační tok monitorujeme, abychomrozoznali chaos a rigiditu, a modifikujeme, abychom přivedli systém k větší harmonii. Obr. I.1 ukazuje „řeku integrace“ jako flexibilní a harmonické plynutí ohraničené z obou stran rigiditou a chaosem.

Všímavého terapeuta, jenž zasvětil svůj život pomoci druhým, vybízí jeho práce k tomu, aby vnášel integraci a harmonii i dosvého vlastního života. To je v kostce náš přístup a nástin toho, kam spolu můžeme dojít při průzkumu těchto důležitých dimenzíživota a práce klinických odborníků, kteří pomáhají druhýmk uzdravení a prohloubení zdraví.

Všímavý terapeut


1

Kapitola první

Přítomnost

BÝT VŠÍMAV Ý V BĚŽNÉM ŽIVOTĚ je dovednost, kterou lze pěstovat

mentálními cvičeními, jež zde společně prozkoumáme. Všímavost

v  každém smyslu slova – dbalost a  záměrnost v  konání, otevřený

a  tvořivý přístup k  možnostem nebo uvědomování si přítomného okamžiku bez lpění na soudech – je uvědoměním, díky němuž

jsme flexibilní, receptivní a přítomní.

Bylo prokázáno, že  stav plné přítomnosti dosažený tréninkem

všímavého uvědomování je rozhodujícím faktorem, který námdodává rezilienci k překonávání výzev, jež před nás klade všedníživot. Toto cvičení nás uvádí do „vstřícného“ stavu neurální aktivace,

v němž máme sklon obtížné situace spíše řešit než se jim vyhýbat

(viz Davidson et al., 2003). Místo abychom chřadli strachemz budoucnosti nebo byli posedlí minulosti, můžeme pěstovat umění

plného zpřítomnění, které nám umožňuje zbavit mysl duševního

stresu. Těmito technikami rozvíjíme přítomnost ve  svém životě.

Přítomné bytí lze také považovat za ten nejdůležitější aspekt, jímž

pomáháme druhým k uzdravení.

Máme v  sobě obrovský potenciál. Zdraví lze v  mnoha ohledech chápat jako schopnost čerpat z otevřené zásobárny možností.

Na „nezdraví“ lze pohlížet jako na různé projevy rigidity a chaosu,

2

v jejichž důsledku ztrácíme schopnost využívat této širokésvobo

dy. Jako lidské bytosti máme úžasné, téměř neomezené možnosti,

z nichž naše rafinované mozky dokážou utkat život plný tvůrčích

objevů. Přesto většina z nás žije v tělesném nebo duševním stavu,

který naše možnosti zužuje. Všichni potřebujeme minimálně po

travu, ošacení, přístřeší a  bezpečné životní prostředí s  pitnou vo

dou a  čistým ovzduším. Musíme tedy usilovat o  zajištění těchto

základních hmotných životních potřeb pro  celou naši planetu se

stále rostoucí lidskou populací a snižujícím se počtem živočišných

druhů (viz Goleman, 2009). Když ale budeme přítomní v  životě,

budeme přítomní také pro naši planetu. Vědecké studie potvrzují

to, co různé filosofické tradice vědí už dávno: že  snaha vzájem

ně komunikovat a  pomáhat si přináší nejen úlevu v  utrpení, ale

také pocit radosti a smysluplnosti (viz Gilbert, 2010). Jsme stvořeni

k tomu, abychom pečovali jeden o druhého a napojovali se na sebe

(viz Keltner, 2009). Na těch, kdo našli smysl života ve službědru

hým, si však tato práce, pokud na ni nejsou připraveni, můževybí

rat daň. Bez technik posilování mysli – budování rezilience, která

vzrůstá spolu s  přítomností a  všímavostí – riskujeme, že  budeme

v krátkém horizontu zahlcení a v delším že vyhoříme.

S plnou a receptivní interakcí s druhými, s přítomností v životě

je všechno snazší, a to včetně tak komplikované činnosti, jakou je

snaha pomáhat druhým a chránit a zlepšovat náš fyzický svět. Je-li

pomoc druhým naší vášní, pak pěstováním přítomného bytímů

žeme získat duchapřítomnost, která nám umožní vykonávat naše

povolání s větší duševní odolností a také efektivněji. Ať seprofes

ně zaměříme na jakoukoli formu pomoci druhým, vnitřní rozměr

bytí v přítomnosti je důležitým výchozím bodem jak pro nášvý

cvik, tak pro naši práci. Když říkáme, že jsme kliničtí odborníci,

terapeuti, sociální pracovníci nebo ekologičtí aktivisté, znamená

Všímavý terapeut

to, že naším posláním je uzdravovat lidi a svět. Ať bojujemes malárií, podvýživou, globálním oteplováním nebo devastací přírody,

ať jsme chirurgy nebo provádíme intenzivní psychoterapii, každý

z nás má také svůj vlastní vnitřní život, o který musí pečovat,chce-li dobře vykonávat svou práci. To znamená, že  musíme být nejen přítomní při své práci, ale také duševně odolní v životě. Pokud

pracujete v psychoterapii, ponaučení, jež tato kniha přináší,můžete využít přímo při rozvoji druhých. Ale i když pracujete v jiném

medicínském nebo sociálním oboru, diskuze a prožitkové ponory v následujících kapitolách vám mohou prospět jak v profesním, tak v osobním životě. Přítomné bytí pomáhá takříkajíc na všechfrontách: rozvíjí soustředění, důvtip a nabízí perspektivu, kteráposiluje, a tím zvyšuje naši schopnost pomáhat druhým.

Péče, podpora a  léčba, jež poskytujeme sami sobě ve  snaze

pomáhat jednotlivcům i celým společenstvím, v nichž žijeme, je

důležitou každodenní praxí, nikoli luxusem nebo nějakou osobní

zálibou. Možná jste ale slyšeli někoho tvrdit, že sebereflexe je jen

pro sobce, že se člověk musí „povznést nad svůj život“, chce-linalézt skutečný smysl. Proč tedy ztrácet byť jen vteřinu zpytováním

svého nitra? Jak to, že vědecký výzkum potvrzuje,že sebeuvědomění je základem pro emoční a sociální inteligenci (viz Goleman,

2007 a 2014)? Protože, ať už čelíme jakékoli výzvě, od hladomoru

přes nemoci po přírodní katastrofy, od psychologického mučení

přes útěk před kulturní genocidou po trauma dítěte zrazeného

rodiči, k  léčení vždy přistupujeme jako lidské bytosti se subjektivním vnitřním životem. Tomuto faktu se nelze vyhnout nehledě

na to, co tvrdí naše okolí nebo co si namlouváme my sami. Pokud

nedbáme sami o sebe, naše možnosti péče o druhé jsou omezené.

To je prostý fakt. A je důležité to vědět – pro nás, pro druhé a pro

celou planetu.

Kapitola první: Přítomnost


4

Proto se v této knize zaměříme především na toto základnívýchodisko každé snahy pomáhat: na náš niterný život. Můžeme také

hovořit o  vnitřním subjektivním světě, o  duševním moři v  nás.

Tato příručka má sloužit odborníkům, kteří se chtějí rozvíjet zevnitř. V ohlušující vřavě traumat a konfliktů vnějšího světa se však

toto povětšinou tiché, subjektivní výchozí místo často ztrácí. Přitom právě toto duševní moře je zdrojem každého uzdravení –niterným životem, který nám dává sílu utišit hluk, vyjednat mír mezi

válčícími národy, zmírnit mezigenerační napětí a umožnit lidem žít

svobodně v přítomnosti.

REALITA SUBJEKTIVNÍHO PROŽÍVÁNÍ

A FYZIK ÁLNÍCH JEVŮ Následující rozprava není určena těm, kdo hledají rychlá řešení nebo snadné odpovědi. Pohlédneme realitě zpříma do tvářea budeme hledat souvislosti mezi vnitřním subjektivním světema vnějšími objektivními poznatky moderní vědy. Ty z  vás, pro  něž je tato snaha utkat celistvou tapiserii ze subjektivních a objektivních poznatků novinkou, vítám ve  světě interdisciplinárního myšlení. Vím, že by bylo snazší jen předepsat cvičení a k tomu připojitněkolik obecných frází. Ale tím bych vám, odborníkům na pomocdruhým, odepřel informace, bez nichž nebudete připravení vykonávat svou záslužnou práci. I mezi vědci se říká, že štěstí přejepřipraveným. Doufám, že pro vás tato diskuze o vědě a subjektivitě bude dostatečnou průpravou k tomu, abyste si mohli začít utvářet osobní i pracovní život podle svých představ.

Začněme vymezením rámce, který připraví půdu pro  naši

syntézu kvantitativní preciznosti vědeckého bádánía subtilnosti subjektivního života. Když se podíváme s  odstupem na  ruch

Všímavý terapeut


5

všedního života, zjistíme, že realitu lze rozdělit na nejméně dva

základní aspekty, dvě strany jedné mince naší existence. Přímo

před očima máme viditelnou stránku – fyzické uspořádání věcí

ve  hmotném, hmatatelném světě. Stejně reálná je ale i  druhá

stránka naší reality, prožitkový aspekt – subjektivní vjem rudé

barvy květu růže, počitek jeho vůně, vzpomínky na  všechny

květiny, které jsme kdy viděli. Nebo můžeme pohlédnout do očí

druhému člověku, sledovat výraz jeho tváře a pokusit seodhad

nout, jak vypadá jeho vnitřní svět. Podněty z vnějšíhofyzické

ho světa květin a  tváří přijímáme základními pěti smysly a  při

tom zakoušíme subjektivní počitky, které nám umožňují vnímat

současně jak vnější objektivní, tak vnitřní subjektivní svět. Dále

můžeme vnímat podněty z  těla – zprostředkované šestým, so

matickým smyslem. Všemi těmito způsoby přijímáme dataz fy

zického světa – z  vlastního těla a  z  vnějšího prostředí, v  němž

žijeme. Tímto „procesem“ si vytváříme subjektivní vjemy fyzické

stránky reality. Slovo proces píšu v uvozovkách proto,že ve sku

tečnosti nikdo nezná reálný fyzikální „proces“, jímž například

nervové vzruchy „vytvářejí“ subjektivní prožitek vizuálníhovje

mu růže. Nikdo neví, jak dospějeme od vizuálního vjemuplačí

cího člověka k poznání toho, že je smutný. Nikdo. A stejně tak

nikdo neví, jak úvahy o  růži v  našem subjektivním prožívání

přimějí mozek k tvorbě určitých nervových vzruchů. Proto ně

kteří lidé tvrdí, že obracet se k fyzickému světu a vztahovat jej

k  tomu vnitřnímu subjektivnímu je zbytečné. Někteří to pova

žují dokonce za škodlivé: snaha skloubit svět vědy se světemsub

jektivity prý snižuje význam našeho vnitřního, duševního života.

Vy, doufám, pochopíte, že tento syntetický pohledna koexisten

ci hmotného objektivního a vnitřního subjektivního světa, je-li

přijímán s pokorou a otevřeností, je ve skutečnosti zdrojem velké

Kapitola první: Přítomnost


6

síly. Při  všech debatách o  mysli a  mozku se můžeme vždy vrátit k tomuto základnímu východisku a přistoupit k této prastaré

otázce novým způsobem.

Své vnitřní moře – které se liší od prostorového, hmotného světa těla a vnějších předmětů – můžeme vnímat. Když si uvědomujete růži, jak ji zakoušíte ve světě smyslů, a představy a emoce, kteréslovo růže vyvolává ve vašem prožívání v průběhu času, můžete říct, že vnímáte vzorce aktivace svého mozku. Znamená to ale, že vaše představa růže je ve  skutečnosti vnímáním přenosu elektrického výboje a aktivace synaptických spojů uvnitř vaší lebky? Neboříkáte, že jsou to dva jevy, které spolu korelují – že, jak víme z četbyvědeckých studií, v témže okamžiku, kdy máme subjektivní vizuální vjem růže, se aktivuje mozková kůra týlního laloku? Abychom se na tento problém mohli podívat z jiného úhlu, bude dobré ujasnit si některé základní myšlenky.

Prožitková, subjektivní stránka reality je neobjektivní v  tom smyslu, že  subjektivní povahu vnitřních prožitků nelze zvážit, uchopit nebo zachytit fotoaparátem – ba dokonce ani přístrojem na  funkční zobrazování mozku. Tento vnitřní svět, subjektivní jádro našeho duševního života, a  mozková aktivita nejsou totéž. V okamžiku, kdy pociťujeme strach, můžeme na monitoru zachytit elektronické zobrazení aktivace amygdaly v limbické oblastimozku. Všimněte si ale, že ve skutečnosti můžeme konstatovat pouze to, že  fyzické vzruchy a  subjektivní prožitek probíhají prakticky současně. Aktivace amygdaly není totéž jako pocit strachu.Musíme počítat také s možností opačné kauzality: to, že představastrachu aktivuje amygdalu, je stejně možné, jako že aktivace amygdaly nám „dává pocítit“ strach. Jak můžeme usmířit tento dvousměrný vztah mysli (subjektivity a  vnitřní, psychické stránky reality) a mozku (objektivního, fyzického aspektu reality)?

Všímavý terapeut


7

Než zajdeme příliš daleko, dovolte mi podotknout, že tutootázku si musíme položit hned na  začátku, máme-li vést hlubokou a vědecky hodnotnou debatu osvětlující subjektivitu a skutečnývýznam všímavosti. Toto jsou některé ze základních myšlenek, které nám na naší cestě budou ukazovat směr.

Subjektivní prožitek nemá žádné fyzické umístění, existuje ale v čase. Zkuste se zamyslet nad tím, „kde“ v prostoru se nachází váš strach nebo pocit úžasu nad vůní růže? Co právě teď cítíte ve svém nitru? Jaká představa se objevuje ve vaší mysli?Přestože u  představy nebo pocitu nelze stanovit jejich výšku, šířku a hloubku – nemůžeme k nim v duchu přiložit pravítko a změřit je –, víme, že náš prožitek je reálný. Ale kde v prostoru senachází? Pokud odpovíme, že  v  mozku, klademe rovnítko mezi nervové vzruchy a  duševní prožitek. Prožitková, subjektivní stránka reality ale může ve skutečnosti koexistovat v čase s hmotnou, „objektivní“ stránkou, která existuje v  prostoru a  má měřitelné prostorové rozměry. Čas je tím, co je těmto dvěma stránkám naší jedné reality společné. Můžeme pociťovat lásku a při tompozorovat aktivaci určitých nervových obvodů v mozku. Oba tyto jevy se v  čase odehrávají současně – proto říkáme, že  spolu korelují. Přesto se často objeví otázka, co bylo dříve – a  my pak horko těžko hledáme odpověď.

Kdyby odpověď na  otázky týkající se vztahu mozku a  mysli byla stejně jednosměrná jako běžné tvrzení, že „mysl je jenčinností mozku“, nebylo by o  čem se bavit. Všechno obstarává mozek. Z toho by logicky vyplývalo, že jsme otroky svého mozku.Moderní věda nicméně potvrzuje, že mysl může aktivovat mozkovéobvody způsoby, které mění strukturální spoje v mozku. Jinak řečeno, subjektivní aspekt reality můžeme použít k  transformaci fyzické struktury mozku.

Kapitola první: Přítomnost


8

Tento problém není pouze věcí akademických diskuzí nebointelektuálních debat. Dokážeme-li přimět svou mysl k  tomu, aby

rozvíjela náš mozek určitým směrem, můžeme si budovat nervové

obvody rezilience a soucitu. Silou mysli můžeme měnit svůj mozek

a svůj život. A to je co říct vzhledem k tomu, že mysl je v dnešním

světě často podceňovaná, ve vzdělávání víceméně ignorovanáa lidským okem neviditelná.

Pro naši další diskuzi o  smyslu přítomného bytí – o  tom, jak

se stát všímavým terapeutem – mají tyto základní teorie reality

hluboký význam, přestože zpočátku mohou působit poněkud

abstraktně. Pokud jsou pro vás tyto úvahy nové a cítíte se trochu

„mimo mísu“, mějte prosím trpělivost. Brzy si ukážeme,že subjektivitu duševního prožitku a objektivitu nervových vzruchů lze bez

obav sloučit do jednoho rámce, který nám pomůže připravit naši

mysl na další výzvy a objasnit záhady, které se až dosud mohly zdát

neproniknutelné.

K ZÁKLADŮM: PRVOČINITELÉ A MOŽNOSTI

Prožitkovou a  fyzickou stránku reality můžeme chápat jako prvočinitele. Termín prvočinitel označuje základní, stabilní prvek, který nelze dále dělit a redukovat. Prvočinitel představuje pevnou základnu – a prožitkovou a fyzickou stránku re



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist