načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Všechno o mém otci - Hana Lasicová

Všechno o mém otci
-15%
sleva

Kniha: Všechno o mém otci
Autor: Hana Lasicová

- 100+ odpovědí Milana Lasici na otázky, které mu nikdo předtím nepoložil - O Milanu Lasicovi je známo, že nerad dává rozhovory. Kniha jeho dcery je tak jedinečnou příležitostí poznat ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  249 Kč 212
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 65.1%hodnoceni - 65.1%hodnoceni - 65.1%hodnoceni - 65.1%hodnoceni - 65.1% 70%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2015
Počet stran: 160
Rozměr: 110 x 180 mm
Úprava: portréty
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: přeložila Miluše Krejčová
Skupina třídění: Divadlo, film, tanec (obecně)
Biografie
Vazba: brožovaná lepená s chlopněmi
Novinka týdne: 2015-50
Datum vydání: 2. 12. 2015
ISBN: 9788026705321
EAN: 9788026705321
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

100+ odpovědí Milana Lasici na otázky, které mu nikdo předtím nepoložil

O Milanu Lasicovi je známo, že nerad dává rozhovory. Kniha jeho dcery je tak jedinečnou příležitostí poznat známého slovenského herce i jinak než dosud. V rozhovorech s dcerou Hanou vypráví o svém dětství a pubertě, o vztazích se ženami, o svém manželství, o sobě jako o otci, o emancipaci, o rodině...

Rozhovory jsou proloženy autorčinými vzpomínkami na příhody s otcem a doplněny fotografiemi z rodinného alba.

Hana Lasicová (1981) je dcerou známých slovenských herců Magdy Vášáryové a Milana Lasici. Vystudovala ekonomii na Ekonomické univerzitě ve Vídni a komparativní literaturu na Sorbonně v Paříži. V hlavním městě Francie žila tři roky a pracovala zde v oblasti personalistiky. Její prvotinou byla kniha Pravdivý příběh lži (2011), v roce 2012 pak vyšla její druhá kniha O dcerách a milenkách a o rok později třetí, Služka. Kromě nich vydala ještě cestopisnou knihu Sedím si v Manchestri na kameni a je mi…?

Milan Lasica (1940) je slovenský humorista, dramatik, prozaik, textař, herec, režisér a zpěvák. Narodil se ve Zvolenu do rodiny bankovního úředníka, ale pod vlivem strýce-divadelníka vystudoval dramaturgii na VŠMU v Bratislavě. Už během studia začal vystupovat s autorskými dialogy ve dvojici s Júliem Satinským. Ztělesnil řadu divadelních a fi lmových postav, napsal desítky textů k písním a uplatnil se také jako divadelní režisér a umělecký ředitel divadla. Vystupuje jako zpěvák se skupinou Bratislava Hot Serenaders, s níž nazpíval úspěšná alba starých šlágrů. Žije v Bratislavě s manželkou Magdou Vášáryovou, má dvě dcery, Hanu a Žofii, a dvě vnučky, Ester a Stelu.

(100 + odpovědí Milana Lasici na otázky, které mu nikdo předtím nepoložil)
Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Hana Lasicová - další tituly autora:
Pravdivý příběh lži Pravdivý příběh lži
Služka Služka
Všetko o mojom otcovi Všetko o mojom otcovi
 (e-book)
Služka Služka
 (e-book)
Všechno o mém otci Všechno o mém otci
 (e-book)
Všetko o mojom otcovi Všetko o mojom otcovi
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

5

1

Tato kniha vznikala poměrně dlouho.

Jednou jsme se s otcem procházeli po nábřeží Dunaje a on mi navrhl, abych s ním udělala soubor rozhovorů.

„Ale něco takového s tebou už někdo udělal,“ namítla jsem pochybovačně. „A já přece nejsem novinářka, o rozhovorech nic nevím.“

„Ale tohle by bylo jiné,“ řekl otec. „Byl by to rozhovor dcery s otcem.“

Hm, pomyslela jsem si a dál jsem se tvářila, jako by mě někdo nutil napsat sloh o přínosu štúrovců v oblasti zemědělství.

„Vždyť to nemusí vyjít knižně,“ řekl otec, aby mě povzbudil.

Tohle se stalo v roce 2009. O čtyři roky později se mě během besedy na bratislavské Bibliotéce publikum zeptalo, jestli připravuju něco nového.

„Samozřejmě,“ lhala jsem pohotově. „Mám spoustu různých nápadů.“

„A taky něco konkrétního?“ nenechal se odbýt tvrdohlavý čtenář, kterého sem asi nasadilo moje vydavatelství.


„No...,“ přemýšlela jsem rychle, „mám rozdělanou knihu rozhovorů s mým otcem.“

„Hleďme,“ chytil se tématu moderátor besedy, „a v jakém je to stadiu?“

Co jsem měla říct?

„Mám už asi... šestnáct stran,“ přiznala jsem se.

Dokonce i to byla lež, měla jsem jen asi čtyři.

Spočítala jsem si, že tímhle tempem knihu rozhovorů dokončím za takových... sto dvacet let.

To asi otec neměl na mysli, když mě ujišťoval, že kniha nemusí vyjít hned.


7

2

Hlavní problém byl samozřejmě ve mně. Nedokázala jsem si totiž ani za živý svět představit, jak rozhovor s otcem začít. A na co se ho proboha ptát? S obdivuhodnou sebejistotou jsem usoudila, že otce znám stejně skrz naskrz, a co nevím, by mě beztak nudilo. Kromě toho jsem měla svoje vlastní aktivity a zájmy, byla jsem taky trošku líná a pohodlná a na víc mi nezbýval čas.

Ale některé věci v nás naštěstí dál tiše dřímají a čekají na svoji velkou chvíli. Ta nastala, když se mi narodily dvě děti. Soustředěnost na sebe šla stranou, život získal novou perspektivu a já začala starostlivě řešit, co dcerám odevzdám a jaké dědictví jim zanechám.

A tehdy jsem zjistila, že to nebude tak jednoduché.

Chtěla jsem například starší dcerku ujistit, že si nemusí nic dělat z toho, že je stydlivá, protože tahle vlastnost se v rodině dědí už po generace, ale jako na pot voru jsem si nedokáza la vzpomenout na žádný konkrétní příklad.

„Kdo byl ještě stydlivý?“ ptala se Ester pořád dokola.


8

„Například já,“ odpověděla jsem.

„A kdo ještě?“ chtěla vědět s neústupností hodnou Jana Kalvína.

„Asi i tvůj děda.“

„Proč?“

Je vědecky dokázáno, že standardní odpovědi na tuto otázku zahrnují: nevím, pro slepičí kvoč a nebuď zvědavá, budeš brzo stará. Použila jsem je všechny.

Anebo jsem chtěla Ester vylíčit příhodu o tom, jak moje milovaná bábinka, otcova matka, jednou po někom hodila popelník (nevzpomínám si už, která příležitost mě k tomu přiměla, ale asi to nebyl žádný výchovný okamžik). Do té doby jsem byla stoprocentně přesvědčená, že tuhle často omílanou historku, při níž jsem už jako teenagerka pouze zvedala oči k nebi, bych dokázala odrecitovat i v kómatu.

„A po kom hodila popelník?“ zeptala se Ester.

„Po návštěvě.“

„Po jaké návštěvě?“

„No...,“ najednou jsem byla v úzkých, „takové, co přišla na... návštěvu...“

„Proč?“

S překvapením jsem zjistila, že po celý život mi šla ta příhoda jedním uchem tam a druhým ven.

„Ta tvoje historka tedy není nic moc,“ přidal se můj muž, zatímco jsem zamyšleně hleděla na bábinčinu fotografi i v knihovně a v duchu proklínala zvědavost dvouletých holčiček.

„Je hloupá,“ přitvrdila Ester.

Když odešla, s hrůzou jsem si uvědomila, že o své rodině dohromady nic nevím. Je to zvláštní pocit, když se podíváte na něco, co znáte odjakživa, a neče


kaně zjistíte, že tápete ve tmě. Měla jsem pocit, že vím, odkud pocházím, a najednou jsem si tím vůbec nebyla jistá. Na rodinu jsem se vždycky spoléhala a náhle jsem zjistila, že životy, názory a zkušenosti mých příbuzných, které mě ovlivňovaly, ve mně existují jenom ve formě útržků a základních údajů. Jen jako dílky skládačky a celkový obraz mi unikal.

Cítila jsem se, jako když jsem jako dítě zpívala anglické písničky, aniž bych uměla anglicky.

Teprve tehdy jsem přišla na to, čím mám knihu rozhovorů s otcem začít. (Vy jste na to určitě přišli hned, ale já ne, jak je to vůbec možné, jsem snad natvrdlá?) Vždyť rozhovor dcery s otcem musí, naprosto přirozeně, začít od úplného začátku.

U rodiny.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist