načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Vražedné léto - Mari Jungstedtová

Vražedné léto
-15%
sleva

Kniha: Vražedné léto
Autor:

Na ostrůvku Farö dojde k chladnokrevné vraždě muže. Nevinného otce rodiny, která v místním kempu trávila dovolenou, někdo zabil jediným výstřelem do hlavy. Uprostřed letní sezóny jde ... (celý popis)
Titul nyní (přelom roku) doručujeme za 9 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  239 Kč 203
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
6,8
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » KNIHA ZLÍN
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-02-01
Počet stran: 262
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 262 stran : 1 mapa
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: I denna ljuva sommartid
Spolupracovali: ze švédského originálu ... přeložila Karolína Kloučková
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2014-19
ISBN: 9788074731570
EAN: 9788074731570
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Další detektivní příběh známé autorky se tentokrát odehrává blízko Gotlandu na ostrůvku Farö, oblíbeném cíli prázdninových turistů. Na ostrůvku Farö dojde k chladnokrevné vraždě muže. Nevinného otce rodiny, která v místním kempu trávila dovolenou, někdo zabil jediným výstřelem do hlavy. Uprostřed letní sezóny jde o pohromu i pro všechny, kteří žijí z turistického ruchu. Komisař Knutas je právě na dovolené, případ se proto stane první velkou příležitostí pro inspektorku Karin Jacobssonovou. Kam ji dovede pátrání po vrahovi majitele stavební firmy? Co když si už dávno vyhlédl další oběť? Pravdu hledá také novinář Johann Berg, zatímco jeho vztah s Emmou Winarnovou prochází další krizí.

Popis nakladatele

Na ostrůvku Farö dojde k chladnokrevné vraždě muže. Nevinného otce rodiny, která v místním kempu trávila dovolenou, někdo zabil jediným výstřelem do hlavy. Uprostřed letní sezóny jde o pohromu i pro všechny, kteří žijí z turistického ruchu. Komisař Knutas je právě na dovolené, případ se proto stane první velkou příležitostí pro inspektorku Karin Jacobssonovou. Kam ji dovede pátrání po vrahovi majitele stavební firmy? Co když si už dávno vyhlédl další oběť? Pravdu hledá také novinář Johann Berg, zatímco jeho vztah s Emmou Winarnovou prochází další krizí.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Mari Jungstedtová - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Vražedné léto" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Copyright © Mari Jungstedt 2007

Published in agreement with Stilton Literary Agency

Translation © Karolína Kloučková 2014

ISBN 978-80-7473-157-0


11

Pondělí 10. července

Na sklonku noci ujíždělo po hlavní silnici vedoucíost

rovem Fårö směrem k severu osamělé auto. Déšť ustal,

ale nebe pořád zakrývaly těžké šedé mraky. Ptácipole

tovali už od tří hodin, nad poli se pomalu rozednívalo.

V mlze tu a tam prosvítaly osamělé jalovce, křivolaké

borovice a kamenné zídky. Budovy statků zgotland

ského vápence a větrné mlýny dávno postrádající svá

křídla jako by byly v krajině nahodile roztroušeny.

V ohradách dospávala stáda černých ovcí, které jedna

po druhé rozvážně vstávaly a začínaly se pást na řídké

trávě, jakou skýtá zdejší neúrodná půda.

V kempu Sudersand v severní části ostrova ještěpa

noval klid, i když tu bylo teď, uprostřed léta, plněobsa

zeno. Kemp se rozkládal podél tříkilometrové písečné

pláže. Obytné přívěsy a stany stály pěkně seřazenépod

le dobře promyšleného plánu. Švédské vlajky u vchodů

visely po deštivé noci zplihle na žerdích, okolo zůstaly

z minulého večera rozestavěné zahradní grily aplas

tové stolky se sklenkami od vína. Provlhlé ručníky se

pohupovaly na provizorně natažených šňůrách. Všude

bylo vidět barevná skládací lehátka, nafukovacímatra

ce, hračky do vody a tu a tam opřená jízdní kola.


12

Uprostřed kempu stála nízká dřevěná budova sněkolika vchody: kuchyně, prádelna, záchody a sprchy. Skvěle zařízené rekreační středisko jen pár kroků od moře.

V jednom z obytných přívěsů na kraji kempu seprobudil Peter Bovide. Otevřel oči přesně v pět hodin. Ze zvyku zkontroloval čas na hodinkách položených na poličce vedle postele.

Každý den je to stejné. Ranní spánek v jeho světěneexistuje.

Zůstal chvíli ležet a díval se do stropu, ale hned mu bylo jasné, že už znovu neusne. Ani dnes ráno. Všechny ty roky práce na stavbách v něm zanechaly hlubokou stopu a zvyk časně ráno vstávat nebylo snadnéprolomit. Vlastně mu to ani nevadilo. Měl rád chvíli sám pro sebe, než se probudí Vendela a děti. Chodíval si v té době zaběhat a přidával pár posilovacích cviků.

V noci dlouhé hodiny jen tak ležel a poslouchal, jak déšť bubnuje na plechovou střechu přívěsu. Spal neklidně. Teď se zdálo, že přestalo pršet, a slabé ranní světlo pronikalo tenkými bavlněnými závěsy dovnitř.

Podíval se na spící manželku. Ležela na boku apřikrývka jí sklouzla z hladkého těla. Spala natažená v celé své kráse. Vendela měřila metr osmdesát a byla o něco vyšší než on. Připadalo mu to sexy. Přejel pohledem po štíhlých nohách, oblém boku a představil si její menší prsa. Cítil počínající erekci, ale na to teď nebyla vhodná chvíle. Děti spaly na malých palandách – pětiletýWilliam s otevřenou pusou a pažemi požitkářsky nataženými za hlavou, jako by mu patřil celý svět, a tříletá Mikaela schoulená do klubíčka a s medvídkem v náruči.

Mají před sebou čtyři týdny bez hromady povinností a požadavků. První část stráví tady na Fårö a potom je čekají dva týdny na Mallorce. Firmě se v poslední době skvěle dařilo.

– Ty už jsi vzhůru? uslyšel za sebou Vendelin trochu rozespalý, přesto jasný hlas, právě když už se chystal otevřít dveře.

– Ano, lásko. Jdu si zaběhat.

– Počkej chvilku, pojď sem.

Zůstala ležet na boku a natáhla k němu paže. Zabořil obličej do její spánkem rozehřáté hrudi a objal ji. Vjejich vztahu byla ona ta silná, zatímco on, i přesmohutné tělo, byl slabý a zranitelný. Nikdo z jejich blízkých o tom nevěděl. Jejich známí nikdy neviděli, jak Peter Bovide při opakovaných záchvatech panického strachu pláče v náruči své ženy jako děcko. Ani jak ho onautěšuje, uklidňuje a pomáhá mu znovu se postavit na nohy. Strach přicházel v pořádných dávkách, vždycky nečekaně, vždycky nevítaný jako nezvaný host. Dusil ho.

Pokaždé, když cítil příznaky, pokoušel se je potlačit, dělat jako by nebyly, myslet na něco jiného. Většinou to nevyšlo. Když záchvat jednou začal, obvykle se nedal zastavit.

Už to bylo docela dávno, co se naposledy cítil tak zle. Ale věděl, že se strach zase jednou vrátí. Občas ho provázely epileptické záchvaty, kterými trpěl od mládí. V poslední době je měl jenom zřídka, ale hrůza z nich se mu trvale usídlila v podvědomí. Pod sebejistýmzevnějškem byl Peter Bovide člověk plný strachu a obav.

Předtím, než se seznámil s Vendelou, řítil se jehoživot rovnou do pekel. Čím dál víc propadal alkoholu, kvůli kterému přestával zvládat práci, a přestával držet skutečnost pevně v rukou. Neměl stálou přítelkyni, dlouhodobé vztahy mu nikdy nevycházely. Buď se neodvažoval, nebo si ani nechtěl nikoho pustit příliš k tělu.

S Vendelou bylo všechno jinak.

Když se před šesti lety setkali na jedné finské lodi, na první pohled se do ní zamiloval. Pocházela z Botkyrky a pracovala jako krupiérka v jednom kasinu veStockholmu. Po půlroce vztahu otěhotněla. Vzali se akouili si starý statek na venkově kousek od Slite. Dům potřeboval kompletní rekonstrukci, takže ho získali lacino, a protože Peter byl truhlář, zvládl většinuprací sám.

Děti se narodily s odstupem dvou let. Všechno se jim celkem dařilo. Před pěti lety založil Peter společně se starým známým stavební firmu a postupně zaměstnali několik chlapů. Šlo to čím dál líp a teď mají dokonce víc práce, než jsou schopni zvládat. I když se vposlední době na obzoru objevily temnější mraky, nebylo to nic, s čím by si nedokázal poradit.

Démoni ho pronásledovali už jenom zřídka.

Vendela ho pevně sevřela v náruči.

– Nemůžu uvěřit, že budeme mít tak dlouho volno, mumlala s ústy na jeho krku.

– Ne, ale je to fantastické.

Chvíli tiše leželi a naslouchali pravidelnému oddychování dětí. Petera se začal zmocňovat dobře známý neklid.

– Půjdu teď ven.

– Dobře.

Znovu ho objala.

– Vrátím se brzy a potom uvařím kávu. Opustit uzavřený prostor přívěsu bylo osvobozující. Od moře vanula čerstvá vůně řas a soli. Přestalo pršet.Zhluboka se nadechl, pak si na kraji lesa odskočil.

Ranní jogging byl pro něho nezbytností. Necítil by se jako člověk, kdyby každý den nezačal svým kolečkem. Když po seznámení s Vendelou přestal pít, začal místo toho běhat. Kupodivu to fungovalo stejně jako alkohol. Potřeboval nějaký druh drogy, aby si udržel strach od těla.

Pod nohama cítil měkkou lesní pěšinu. Po oboustranách míjel písečné duny a travnaté kopečky. Za chvíli byl dole na pláži. Moře bylo neklidné, vlny se bezcílně převalovaly sem a tam. V dálce se na hřebenech vlnpohupovalo hejno racků.

Rozběhl se podél vody k severu. Mraky se honily po šedomodré obloze a v písku se po nočním dešti špatně běželo. Brzy byl celý zpocený. Na špici výběžku se otočil a běžel zpátky. Při běhu se mu vyjasňovaly myšlenky.

V dálce před sebou spatřil postavu, která šla směrem k němu, ale najednou zakopla a upadla do písku.Zůstala ležet a zdálo se, že se ani nesnaží znovu vstát.Pokračoval neklidně směrem k ní.

– Jste v pořádku?

Tvář, která se k němu otočila, byla bez výrazu, pohled chladný a lhostejný. Otázka zůstala nezodpovězena.

Čas se na několik vteřin zastavil, Peter zkameněl.Cítil zneklidňující pohyb v žaludku. Kdesi v hlubinách jeho nitra se probudilo k životu něco, co se celé roky snažil potlačit. Nakonec ho to dostihlo.

V očích, které ho pozorovaly, se objevilo opovržení.

Nevydal ani hlásku, těžce dýchal a v hrudi se mu rozlévala dobře známá bolest. S námahou se držel na nohou.

Tělo jako by mu změklo a zmalátnělo.

Potom postřehl hlaveň pistole. Automaticky klesl na kolena, všechno v jeho hlavě utichlo. Myšlenky sezastavily.

Výstřel ho zasáhl mezi oči. Rána přiměla racky, aby se s vyděšeným křikem vznesli nad hladinu. Kriminální komisař Anders Knutas se činil v rozlehlé venkovské kuchyni rodičů své ženy, zatímco zbytekrodiny ještě dospával. Chtěl je překvapit svou speciální snídaní, americkými palačinkami s javorovým sirupem. Chutnají skoro jako třená bábovka, a když jsou ještě teplé, rozplývají se na jazyku. Knutas nebyl žádnývelký kuchař, ale měl dvě svoje speciality – zapečenémakarony a palačinky.

Když bylo těsto hotové, nechal ho v míse chvíliodočinout. Vzal si šálek kávy a posadil se na schody před domem. Dům stál na výběžku na kraji malé pobřežní obce na ostrově Fyn obklopený ze všech stran mořem. Od okamžiku, kdy sem dorazili, svítilo slunce každý den bez ustání. Knutas nejdřív nebyl nijak nadšený Lininým nápadem, aby v Dánsku strávili celé dva týdny. Nejradši by býval věnoval prázdniny hlavně nezbytným pracím okolo jejich letního domku vLickershamnu v severní části Gotlandu, ale nakonec ho Line přemluvila. Její rodiče odjeli a oni měli celý dům jenom pro sebe. A jí se navíc po Dánsku pořádstýskalo. I když byla ve Švédsku spokojená, v srdci se stejně cítila víc doma ve své rodné zemi.

Po týdnu stráveném na Fynu byl Knutas vděčný, že Line trvala na svém. Už řadu let se necítil tak odpočatý. Na práci si tu celý den ani nevzpomněl a počasí bylo fantastické, mnohem lepší než doma. Koupali se,rybařili a pochutnávali si na mořských plodech, které tady chutnaly mnohem líp. Po večerech se procházeli, seděli na břehu a pili víno a po setmění hráli na terase karty. Užívala si to i jejich dvojčata Petra a Nils. Za ty roky, co sem jezdí k babičce a dědovi na prázdniny, tady mají spoustu kamarádů a přes den se doma skoro neukážou. Brzo jim bude šestnáct a společnost rodičů teď zrovna moc nevyhledávají.

A to se tentokrát docela hodilo. Knutas a Line spolu potřebovali být sami. Svou ženu miloval, ale od jarajako by jejich manželství běželo na prázdno. Cítil seunavený a opotřebovaný po dalším komplikovanémvyšetřování, trápil ho pocit viny a ještě dlouho se k případu v myšlenkách vracel. Na Line mu nezbývala energie.

Stěžovala si, že je duchem nepřítomný a vůbec se neangažuje, což byla samozřejmě pravda. Oba určitě čekali, že se teď jejich láska znovu rozhoří, když mají konečně společně volno, ale nestalo se to. Setrvávali v zajetých kolejích a sexuální život zůstával skoronulový, protože ani jeden z nich nejevil větší zájem chopit se iniciativy.

Nebylo to tím, že by mu Line už nepřipadalaatraktivní, to vůbec ne. Se svými ohnivě zrzavými dlouhými vlasy, pihatou pletí a žhnoucíma očima byla pořádstejně krásná jako dřív. Ale jako by se stala kusem nábytku, krásným křeslem, které člověku stojí v obýváku. Skýtala klid a bezpečí, ale chybělo v tom jakékoli napětí. Line pracovala jako porodní asistentka v porodnici ve Visby a svoji práci nesmírně milovala. Vyprávěla onovopečených maminkách a porodech pořád se stejným nadšením a zájmem jako kdysi. Slyšel to všechno už tisíckrát. Dřív mu to připadalo zábavné a zajímavé, ale teď naslouchal jenom ze slušnosti a myslel přitom na něco jiného.Tráil se tím. Třeba prožívá jenom nějakou krizi. Jehosexuální potřeba se úplně vytratila, měl pocit, že to vůbec nestojí za tu námahu. Někdy ho napadalo, jestli na něho nejde stáří. Ale vždyť mu bylo teprve dvaapadesát.

Celé jaro bylo prostě nepříjemné. Bylo chladno a deštivo, v práci musel vyřizovat nekonečné množství papírování, což nesnášel. Vypadalo to, že s tím nikdy nebude hotov. Naproti tomu byl ale spokojený sejmenováním své nejbližší kolegyně Karin Jacobssonové na pozici své zástupkyně. Byla samostatná a aktivní.Vyzařovalo z ní tolik energie, že se vedle ní občas cítil jako ten nejneefektivnější a nejtěžkopádnější flegmatik. Ale nevadilo mu to. Anders Knutas Karin obdivoval celých patnáct let, co spolu pracovali.

Nepříjemná atmosféra, která na oddělení zavládla po jejím jmenování, se začínala zlepšovat. Jediný, kdo měl zřejmě pořád problém Karinino povýšení skousnout, byl tiskový mluvčí Lars Norrby, který předpokládal, že má funkci jistou pro sebe. Přestože byli kolegy užcelá léta, Knutas si někdy přál, aby Norrby od visbyské policie odešel. Jeho postoj vůči Karin od chvíle, kdy se stala zástupkyní šéfa oddělení, byl trapný.

Doufal, že si Karin během jeho dovolené povededobře. Když odjížděl, nedělo se nic mimořádného.Turistická sezóna už samozřejmě naplno začala, ale to bylapokaždé stejná písnička. Nejvíc problémů měli s mládeží ze Stockholmu, která do Visby hromadně mířila za divokým nočním životem. Přinášeli s sebou opilství, hluk, drogy a bohužel každé léto taky několik znásilnění. Bylo to nepříjemné, ale nebylo to nic, co by Karin nezvládla.

A za týden bude Knutas zpátky v práci. Snad se do té doby nic zvláštního nestane. Policie ve Visby dostala hlášení v pondělí ráno v 09.42. Dva chlapci našli při koupání v kempu Sudersand na Fårö tělo mrtvého muže. Jeden z nich do něj narazil asi dvacet metrů od břehu.

Když na místo dorazili kriminální komisařka Karin Jacobssonová a kriminální inspektor Thomas Wittberg, na pláži už postával hlouček lidí. Po deštivé noci vysvitlo slunce. Kriminální technik Erik Sohlman stačil už se svými kolegy uzavřít část pláže a postavit okolo těla igelitový stan, aby ho ochránil před sluncem i před zvědavci. Došli až ke stanu a Sohlman ihned uchopil Karin za paži.

– Je to nepochybně vražda. Nebyl to jenom jedenvýstřel do čela. Nejdřív zavolej posily, potom ti to ukážu.

Karin vytáhla telefon, přivolala do Sudersandu další policisty a psovody a nařídila kontrolu všech vozidel, která opouštějí Fårö. Obrátila se k policistům, kteří právě okolo natahovali modrobílou pásku, a zavolala:

– Musíme uzavřít mnohem větší oblast!

Potom se Sohlmanem přistoupila k tělu, které leželo přikryté bavlněným plátnem pod provizorní stanovou plachtou.

– Jsi připravená?

Sohlman se kolegyni podíval do bledé tváře. Karin měla s pohledem na mrtvá těla potíže. Že se jí na místě činu udělalo špatně, bylo spíš pravidlem než výjimkou. Když Erik nadzvedl plátno, přitiskla si na pusukapesník.

Mrtvý muž byl přibližně stejně starý jako ona. Jeho tvář byla zvláštní hluboko posazenýma aneobvykle světlýma očima a vysokými lícními kostmi. Neměl skoro vůbec obočí a spodní ret měl lehce předsunutý. Nebýt průstřelu v čele, vypadal by úplně klidně.

– Výstřel vyšel maximálně ze vzdálenosti několika centimetrů. Pozná se to podle tvaru průstřelu. Vrah byl úplně blízko. Neměl nejmenší šanci.

– Jak si můžeš být tak jistý, že si to neudělal sám? zamumlala Karin do kapesníku a dál bojovala snevolností.

– Tohle není všechno. Teď se podrž.

Sohlman opatrně odtáhl zbytek plátna. Když Karin uviděla, co se pod ním skrývá, zaúpěla. Muž mělbřicho plné průstřelů.

– Rozstřílel ho. Napočítal jsem sedm výstřelů. Narosté šílenství.

Karin se odvrátila stranou a zvracela.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist