načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Vraždy na pokračování - Rita Mae Brown

  > > > > Vraždy na pokračování  

Kniha: Vraždy na pokračování
Autor:

Fenka Tuckerová a kočka Paní Murphyová opět pátrají Malá města nebývají k cizincům právě přátelská – pokud ovšem onen cizinec není nezadaný a pohledný mladý muž. Když se v ...


Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  254
+
-
ks
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  299 Kč
15%
naše sleva
8,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Rok vydání: 2016-09-14
Počet stran: 280
Rozměr: 125 x 205 mm
Úprava: 276 stran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: Sneaky Pie Brown
přeložila Michaela Klevisová
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2016-38
ISBN: 9788026706922
EAN: 9788026706922
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Fenka Tuckerová a kočka Paní Murphyová opět pátrají Malá města nebývají k cizincům právě přátelská – pokud ovšem onen cizinec není nezadaný a pohledný mladý muž. Když se v Crozetu objeví Blair Bainbridge, neváhají místní dohazovačky ani vteřinu a prohlásí ho za skvělou partii pro nedávnou rozvedenou Harry Haristeenovou. Po prvním očmuchání s nimi souhlasí i Tuckerová a Paní Murphyová, věrná Harryina fenka a kočka. Brzy se ale ukáže, že má Blair jednu malou vadu – možná je vrah. V Crozetu a okolí se totiž začaly nacházet kusy těla muže, jehož tu nikdo nezná, takže nejpodezřelejší je právě nově příchozí. A tak se Harry, Tuckerová a Paní Murphyová musejí opět pustit do pátrání. Rita Mae Brown je úspešná americká spisovatelka, scenáristka a milovnice koček. Detektivní sérii případu Paní Murphyové vydává už od začátku devadesátých let. Dodnes odhalila Paní Murphyová za pomoci Tuckerové a možná trochu i jejich milované paničky Harry čtyřiadvacet pachatelů těch nejodpornějších zločinů.

Kniha je zařazena v kategoriích
Rita Mae Brown - další tituly autora:
Kéž bys byl tady Kéž bys byl tady
Brown, Rita Mae
Cena: 211 Kč
Kéž bys byl tady Kéž bys byl tady
Brown, Rita Mae
Cena: 121 Kč
Vraždy na pokračování Vraždy na pokračování
Brown, Rita Mae
Cena: 140 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky


9
Městečko Crozet ve Virginii zalévalo zlatavé světlo. Mary
Minor Haristeenová vzhlédla od třídění obálek a  došla
k  velkému oknu, aby se pokochala výhledem. Městečko
vypadalo jako polité rozpuštěným máslem. Střechy se
lesk ly; prostým domkům s dřevěným obložením to
dodávalo vznešený půvab. Harry krásné světlo tak nadchlo, že
si přeho dila přes ramena džínovou bundu a vyšla zadními
dveřmi ven. Její mourovatá kočka Paní Murphyová a fena
plemene velškorgi Tee Tuckerová se probraly z odpoledního
polospánku a  zvedly se, aby ji následovaly. Z  úzké uličky
za poštou bylo vidět, jak šikmé paprsky říjnového slunce
pozlatily korouhvičku ve tvaru klusajícího koně na střeše
domu Mirandy Hogendobberové na St. George Avenue.
Krásné podzimní dny vyvolávaly vzpomínky na ostře
sle dované fotbalové zápasy, školní lásky a  chladné noci.
Harry nesnášela zimu, ale těšila se, že si bude muset kou pit
jeden nebo dva nové svetry. Vybavila si dávný říjnový den –
v  roce 1973, aby byla přesná –, kdy přišla na crozet skou
střední školu v huňatém červeném svetru a upoutala
pozornost Faira Haristeena. Duby se proměnily v  oranžové
pochodně, javory byly krvavě rudé a buky žluté přesně jako
teď. Pořád si pamatovala ty pestré barvy. Letošní podzim
bude taky takový. Od rozvodu s Fairem uběhl už půlrok –
nebo dokonce rok? Opravdu si nemohla vzpomenout, ale
možná si to spíš pamatovat nechtěla. Její přítelkyně
obracely své diáře naruby a  hledaly jména vhodných
nezadaných mužů. K  dispozici byli dva: Doktor Larry Johnson,
ovdovělý penzionovaný praktický lékař, který byl o  dva
roky starší než bůh, a pochopitelně Pharamond Haristeen.
I kdyby chtěla Faira zpátky, což rozhodně neplatilo, měla





by smůlu, protože byl po uši zamilovaný do Boom Boom
Craycroftové, krásné dvaatřicetileté vdovy po Kellym Cray -
croftovi.
Harry se zamyslela nad tím, kolik lidí v  městečku má
přezdívku. Olivia byla Boom Boom a Pharamond byl Fair.
Jí se říkalo Harry a  Peter Shiflett, majitel vedlejšího
obcho du, byl pro každého prostě Obchodník. Cabell Hall,
ředi tel banky Allied National Bank v Richmondu byl Cab
nebo Cabby; jeho ženu Florence, s níž strávil sedmadvacet
let, překřtili na Taxi. Dvě Marilyn Sanburneovy, matka
a  dcera, byly Velká Marilyn nebo Mim a  Malá Marilyn.
Přezdívky jsou vlastně symboly intimity a všichni si díky
nim připadají navzájem bližší. Crozetští se posmívali
zvykům svých sousedů a  snažili se předvídat, co kdo komu
řekne a  kdy. Byly to radosti maloměsta, jenže maskovaly
úplně stejné problémy a  trápení, stejnou krutost,
nespravedlnost a  sebedestruktivní chování, jaké najdete ve
větším Charlottesville, které leží čtrnáct mil na východ,
anebo v  Richmondu vzdáleném dalších sedmdesát mil.
Po zlátko civilizace patřilo ke každodennímu životu, ale
v  kri zích se snadno vytrácelo. A  občas ani nebyla
zapotřebí žádná krize: Otec přišel domů opilý a  ztloukl
manželku a  děti nebo manžel přijel z  práce dřív do domu
zatíže ného obrov skou hypotékou a  našel ženu v  posteli
s  jiným. Ach, něco takového se přece v  Crozetu nemůže
stát! Ale stávalo se to. A Harry o tom věděla. Koneckonců
pošta je centrum nervové soustavy každé komunity, takže
se k poštmistrové obvykle dřív než k ostatním doneslo, co
se děje za zavřenými dveřmi a při zhasnutém světle. V něčí
schránce se začaly objevovat úřední dopisy, jinému přišlo
podezřelé množství účtů od zubaře a Harry si při třídění
pošty dávala dohromady střípky utajovaných příběhů.
A kdyby lépe rozuměla řeči svých zvířat, věděla by ještě
víc, protože její fenka Tee Tuckerová se uměla schovat pod
schody na verandu a  mourovatá kočka Paní Murphyová
zase dokázala s  lehkostí a  elegancí vyskočit na krovy se-
10





níku. Kočka a  fena takhle nasbíraly spoustu informací
a  sna žily se je své relativně inteligentní lidské společnici
předá vat, ale snadné to nebylo. Paní Murphyová občas
mu sela před mámou válet sudy a Tee Tuckerové někdy
nezbý valo nic jiného než ji popadnout za nohavici.
Dnes však zvířata neměla žádné drby o  lidech ani
příslušnících svého druhu. Seděla vedle Harry a dívala se, jak
Miranda Hogendobberová – v červené plátěné sukni,
žlutém svetru a zahradnických rukavicích – okopává maličké
políčko se spoustou dýní. Harry paní Hogendobberové
zamávala a ta jí oplatila stejným gestem.
„Harry,“ zavolala z  pošty Susan Tuckerová, Harryina
nej lepší přítelkyně.
„Jsem ven ku.“
Susan otevřela zadní dveře. „Tenhle výjev by se krásně
vyjímal na pohlednici. Podzim ve střední Virginii.“
Když promluvila, otevřely se zadní dveře obchodu a ven
vyběhla šedá kočka Pewter s kuřecím stehnem v zubech.
Obchodník za ní vykřikl: „Doprčic, Pewter, dneska
nedostaneš večeři.“ Rozběhl se za ní k poště, vzhlédl a uviděl
Harry a  Susan. „Omlouvám se, dámy, kdybych věděl, že
jste přítomny, nemluvil bych tak hrubě.“
Harry se zasmála. „Klid, Obchodníku. Používáme horší
slova.“
„Podělíš se?“ zeptala se Paní Murphyová, když ji Pewter
míjela.
„Jak by ti mohla odpovědět? Vždyť má plnou pusu,“ řekla
Tuckerová. „A kromě toho, copak už jsi někdy zažila, že by
Pewter dala jen kousíček žrádla někomu jinému?“
„To je fakt,“ přitakala Paní Murphyová, ale jen tak pro
jistotu šedou přítelkyni následovala.
Pewter se zastavila mimo dosah přelstěného
Obchodníka, který si teď povídal se ženami. Utrhla lákavý flák
kuřete.
„Jak jsi to dokázala Obchodníkovi štípnout?“ Paní
Murphyová vykulila zlaté oči.
11





Pewter se vždycky ráda vychloubala. Žvýkala s  tlapou
položenou na zbytku kořisti. „Položil na pult grilované
kuře. Malá Marilyn ho požádala, aby jí ho rozkrojil. Když
se otočil zády, zdrhla jsem se stehýnkem.“ Ukousla si další
chutný kus.
„Ty jsi chytrá holka.“ Tuckerová nasála lahodnou vůni.
„To nepochybně jsem. Malá Marilyn začala ječet, že se
nedotkne kuřete, do kterého kousla kočka. Po pravdě, já
bych taky nejedla nic, čeho se dotkla Malá Marilyn. Čím je
starší, tím víc se podobá té své nesnesitelné matce.“
Tuckerová do tlusté kočky strčila a  Paní Murphyová
rychlostí světla chňapla po kuřecím stehýnku. Rozběhla
se uličkou do zahrady paní Hogendobberové a spokojená
Tuckerová s prskající Pewter jí uháněly v patách.
„Vrať mi to, ty pruhovaná mrcho!“
„Nikdy se nepodělíš, Pewter,“ vyčetla jí Tuckerová. Paní
Murphyová běžela mezi řádky kukuřice k dýním kulatým
jako úplněk.
„Harry,“ rozčílila se paní Hogendobberová. „Ta zvířata
budou jednou moje smrt.“
Ohnala se motykou po Tuckerové, která utekla. Pewter
pronásledovala Paní Murphyovou sem a  tam mezi řádky
dýní, ale štíhlá a  vysportovaná Paní Murphyová plavně
přeskočila obrovský krémově žlutý plod a prchala dál.
Zamířila mezi patisony.
Obchodník se rozesmál. „Myslíte, že bychom mohli
Mirandu poslat na Sanburneovy?“ Narážel na Malou
Marilyn a její stejně nesnesitelnou matku Mim.
Susan s Harry se rozesmály, což paní Hogendobberovou
rozčílilo ještě víc, protože usoudila, že se smějí jí.
„Není na tom nic legračního. Ničí mi zahradu. Moje
drahocenné dýně. Víte přece, že se s nimi chystám vyhrát
soutěž na Oslavách sklizně.“ Mirandina tvář ztmavla do
purpurového odstínu.
„Ještě nikdy jsem na lidském obličeji neviděla takovouhle
b a r v u ,“ zírala užasle Tuckerová.
12





„ Dej si pozor na tu motyku, Tuckerová,“ zaječela Paní
Mur phyová. Upustila stehýnko.
Pewter po něm chňapla. Uháněla s ním domů a na břiše
se jí houpal bochánek tuku. Doběhla těsně k Obchodníkovi
a na poslední chvíli uskočila stranou, aby se mu vyhnula.
Rozesmál se. „Jestli po tom kuřeti tolik touží, možná
bych jim měl přinést i zbytek.“
Když se vrátil s  kuřetem, zadními dveřmi zrovna
vsupěla na poštu paní Hogendobberová.
„Tuckerová do mě tvrdě vrazila. Co kdyby mě povalila?“
Pokud šlo o škody a nebezpečí, paní Hogendobberová ráda
přeháněla.
Obchodník se kousl do jazyka. Málem opáčil, že je dobře
vypolstrovaná, takže by se jí určitě nic nestalo. Místo toho
soucitně zamlaskal a  začal krájet maso pro tři zvířata,
která si navzájem rychle odpustila všechna příkoří. Kuře
bylo důležitější než vlastní ego.
„Omlouvám se, paní Hogendobberová. Jste v pořádku?“
zeptala se zdvořile Harry.
„Jistě že jsem v  pořádku. Jen bych byla ráda, kdyby sis
své svěřence hlídala.“
„Potřebovala byste svoji vlastní velškorgi,“ nabídla
Susan.
„Ne, nepotřebovala. Celý život jsem se starala o 
manžela, nepotřebuju se starat ještě o psa. George aspoň nosil
domů výplatu, dej bůh odpočinout jeho duši.“
„Je s nimi velká legrace,“ přidala se Harry.
„A co blechy?“ Paní Hogendobberová měla větší zájem,
než byla ochotná připustit.
„Ty můžete mít i bez psa,“ odpověděla Harry.
„Já nemám blechy.“
„Mirando, když je teplé počasí, může blechy chytit kaž -
dý,“ ozval se Obchodník.
„Mluvte za sebe. Kdybych já vedla obchod, postarala
bych se, aby padesát yardů od něj nebyla jediná blecha.
Padesát yardů.“ Paní Hogendobberová pevně stiskla rty
13





nalíčené perleťově červenou rtěnkou ladící s její červenou
sukní. „A dávala bych zboží levněji.“
„Poslyšte, Mirando...“ Tohle Obchodník slyšel už
tolikrát, až se mu z toho dělalo špatně, a byl připravený
vášnivě obhajovat svoje ceny.
Zbytečnou debatu utnul neznámý hlas. „Je tu někdo?“
„Kdo je to?“ Paní Hogendobberová povytáhla obočí.
Harry a Susan pokrčily rameny. Miranda vpochodovala
do poštovního úřadu. Její manžel George byl před svou
smrtí více než čtyřicet let poštmistrem, takže se na poště
dodnes cítila jako doma. Harry jí spěchala v patách
a Susan s Obchodníkem vykročili za ní. Zvířata už spořádala
kuře a také pádila dovnitř.
U pultu stál nejhezčí muž, jakého kdy paní
Hogendobberová viděla – snad kromě Clarka Gabla. Susan s Harry by
si sice pro srovnání vybraly modernější ideál mužství, ale
rovněž si pomyslely, že příchozí vypadá naprosto úžasně.
Působil drsně a  současně citlivě. Ostře řezanou tvář mu
zjemňovaly něžné oříškově hnědé oči a  perfektně
zastřižené vlnité hnědé vlasy. Měl velké dlaně. Vyzařovala z něj
síla. K  dobře padnoucím džínům si oblékl svetr v  barvě
vodního melounu a vyhrnuté rukávy mu odhalovaly
opálená svalnatá předloktí.
Chvíli nikdo nic neříkal. Miranda rychle ticho
přerušila.
„Miranda Hogendobberová.“ Podala mu ruku.
„Blair Bainbridge. Prosím, říkejte mi Blaire.“
Miranda teď měla navrch a  mohla představit ostatní.
„Tohle je naše poštmistrová Mary Minor Haristeenová.
Su san Tuckerová, manželka Neda Tuckera, vynikajícího
práv níka, pro případ, že byste nějakého potřeboval.
Obchodník Shiflett má hned vedle moc praktický obchůdek
a prodává takové ty hříšně dobré tyčinky Dove.“
„Hej, a co my?“ ozvalo se zespodu.
Harry vzala Paní Murphyovou do náručí. „Tohle je Paní
Murphyová, tohle je Tee Tuckerová a  ta šedivá kočka je
14





Pewter, Obchodníkova asistentka. Je poměrně neschopná,
ačkoli pro poštu se tady zastavuje pravidelně.“
Blair se usmál a potřásl Paní Murphyové tlapkou. Harry
to potěšilo a Paní Murphyové to nevadilo. Muž se sklonil
a pohladil Pewter po hlavě. Tuckerová zvedla tlapu a on ji
přijal.
„Rád vás poznávám.“
„Já vás taky,“ odpověděla Tuckerová.
„Můžu vám nějak pomoct?“ zeptala se Harry a ostatní
se zvědavě předklonili.
„Ano. Rád bych si tu zařídil poštovní schránku, pokud
je nějaká volná.“
„Mám jich několik. Dáváte přednost lichým, nebo
sudým číslům?“ Harry se usmála. Úsměv jí slušel. Byla od
přírody hezká a moc se nefintila. Na nic si nehrála.
„ Sudý m.“
„Tak co třeba čtyřicet čtyři? Nebo třicet – málem bych
zapomněla, že mám volnou třicítku.“
„Třicítku si neberte.“ Miranda zavrtěla hlavou. „Nosí
smů lu.“
„Tak čtyřicet čtyři.“
„Bude to třicet čtyři devadesát pět, prosím.“ Harry
vyplnila formulář k  poštovní schránce a  dala na něj kulaté
tmavě červené razítko.
Podal jí šek a ona mu dala klíč.
„Existuje paní Bainbridgeová?“ zeptala se odvážně paní
Hogendobberová. „To jméno je mi nějak povědomé.“
Obchodník obrátil oči v sloup.
„Ne, bohužel jsem zatím neměl to štěstí, abych našel tu
pr avou...“
„Harry je svobodná, víte? Tedy vlastně rozvedená.“ Paní
Hogendobberová pokynula směrem k Harry.
V tu chvíli by jí Harry i Susan nejraději zakroutily krkem.
„Paní Hogendobberová, jsem si jistá, že pan Bainbridge
při své první návštěvě pošty nepotřebuje můj kompletní
životopis.“
15





„Ale při druhé už byste mi ho převyprávět mohla.“
Strčil klíč do kapsy, usmál se, vyšel ven a  nastoupil do
černého pickupu Ford F350. Paní Hogendobberová se za ním
dívala jako šelma za prchající kořistí.
„Mirando, co vás to napadlo?“ vyjekla Susan.
„O čem to mluvíte?“
„Však vy víte,“ přidal se Obchodník.
Miranda neodpověděla hned. „Neměla jsem zmiňovat
Harryin stav? Poslyšte, jsem starší než kdokoli z vás. Já jsem
na něj možná nejlepší první dojem neudělala, ale Harry
ano, protože zvládla situaci se svým typickým taktem
a humorem. A až ten mužský večer přijde domů, bude
vědět, že v Crozetu žije jedna hezká nezadaná žena.“ Jakmile
se ospravedlnila, vyklouzla zadními dveřmi ven.
„To jsem blázen.“ Obchodníkovi poklesla čelist.
„To tedy jsi,“ zachechtala se Pewter.
„Musím zpátky do práce, děvčata. Tohle na mě bylo
moc.“ Obchodník se rozesmál a otevřel přední dveře.
Zastavil se. „Poběž, ty malá podrazačko.“
Pewter sladce mňoukla a následovala taťku ze dveří.
„Tušilas, že Rotunda dokáže tak rychle běhat?“ zeptala
se Tuckerová Paní Murphyové.
„Překvapilo mě to.“ Paní Murphyová se rozvalila na
podlaze a odhalila pěkný tukový bochánek pod bříškem.
„Tenhle podzim bude plný překvapení. Cítím to v 
kostech.“ Tuckerová se usmála a zamávala krátkým ocasem.
Paní Murphyová na ni pohlédla. Neměla náladu na
proroctví. Koneckonců kočky vědí víc než psi. Nechtělo se jí
potvrzovat, že má Tuckerová pravdu. Něco opravdu viselo
ve vzduchu. Ale co?
Harry schovala šek do zásuvky pod pultem. Ležel lícem
nahoru a ona na něj znovu mrkla. „Farma pod Žlutou
horou.“
„Žádná Farma pod Žlutou horou tady není.“ Susan se
předklonila, aby si šek prohlédla.
„Není to Liščí doupě?“
16





„Cože? Ten dům je víc než rok prázdný. Kdo by ho
kupoval?“
„Přistěhovalec z města.“ Harry zavřela dveře. „Nebo
někdo z Kalifornie.“
„Ne.“ Susan poklesla hlasem.
„V okolí Žluté hory nebylo na prodej nic kromě Liščího
doupěte.“
„Ale Harry, víme přece všechno a nedoneslo se nám ani
slovíčko, ani pípnutí o tom, že by se Liščí doupě prodalo.“
Harry už vytáčela číslo. „Jane Foglemanovou, prosím.“
Následovala krátká pauza. „Jane, proč jsi mi neřekla, že se
prodalo Liščí doupě?“
Ve sluchátku se ozval Janin hlas: „Protože jsme měli
držet jazyk za zuby až do podpisu smlouvy, ke kterému
došlo dnes v devět hodin ráno v právní kanceláři McGuire,
Woods, Battle and Boothe.“
„Nemůžu uvěřit, že jsi nám to tajila. Se Susan jsme se
právě seznámily s novým majitelem.“
„Takhle si to pan Bainbridge přál.“ Jane na chvilku
zatajila dech. „Už jste někdy viděly takového chlapa? Holka,
to je tedy kus.“
Harryin hlas nezněl moc okouzleně. „Vypadá dobře.“
„Dobře? To je chlap, pro kterého bych umřela!“ vybuchla
Jane.
„Doufám, že to nikdo nebude muset udělat,“
poznamenala suše Harry. „No, povědělas mi, co jsem potřebovala
vědět. Susan tě zdraví a časem ti odpustíme.“
„To jsem ráda.“ Jane se zasmála a zavěsila.
„Je to Liščí doupě.“ Harry vrátila sluchátko do vidlice.
„Bože, na té staré farmě jsme si užily tolik legrace. Ta
malá stáj se šesti boxy a ornamenty na domě a ach, nikdy
nezapomenu na hřbitov. Vzpomínáš si na ten hodně starý
náhrobek s andílkem hrajícím na harfu?“
„Jo. MacGregorovi byli moc hodní.“
„A dožili se vysokého věku. Neměli děti. Proto nám
nejspíš dovolovali běhat po celém domě.“ Susan připadalo, že
17





cítí v místnosti přítomnost staré Elizabeth MacGregorové.
Byl to zvláštní a  iracionální pocit, ale příjemný, protože
MacGregorovi byli skromní a milí lidé.
„Doufám, že Blair Bainbridge bude v  Liščím doupěti
stejně šťastný jako MacGregorovi.“
„Měl zachovat původní jméno domu.“
„To je jeho věc,“ namítla Harry.
„Vsaď se, že ho Miranda přinutí, aby to udělal.“ Susan
se zhluboka nadechla. „Takže máš nového souseda, kočko.
Neumíráš zvědavostí?“
Harry zavrtěla hlavou. „Ne.“
„ Lhá řko.“
„ Nel žu.“
„Ach Harry, hoď už ten rozvod za hlavu.“
„Hodila jsem ho za hlavu a  neumírám steskem a 
touhou, i když mi to už půl roku podsouváš.“
„Nemůžeš žít jako jeptiška.“ Susan zvedla hlas.
„Budu žít tak, jak chci.“
„A už je to tu zase,“ všimla si Tuckerová.
Paní Murphyová přikývla. „Tuckerová, nechtělo by se ti
se mnou v  noci zajít do Liščího doupěte, pokud se
dostaneme z domu? Proklepneme si toho Bainbridge. Abychom
znaly fakta pro případ, že by ho všichni mámě dohazovali.“
„Dobrý nápad.“
18






       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.