načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Vražda bez oběti - Zora Beráková

Kniha: Vražda bez oběti
Autor:

Nové detektivní povídky známé české autorky Dvacet kriminálních povídek nás zavádí do nejrůznějších prostředí a odhaluje různé podoby lidských vztahů, vášně a touhy, které ...


Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  211
+
-
ks
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  249 Kč
15%
naše sleva
7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8% 70%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Rok vydání: 2016-08-10
Počet stran: 344
Rozměr: 125 x 205 mm
Úprava: 338 stran
Vydání: Vydání první
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2016-34
ISBN: 9788026706571
EAN: 9788026706571
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nové detektivní povídky známé české autorky Dvacet kriminálních povídek nás zavádí do nejrůznějších prostředí a odhaluje různé podoby lidských vztahů, vášně a touhy, které doutnají pod povrchem a nakonec vedou ke zločinu, jehož motivy bývají někdy velmi podivné a občas i naprosto malicherné. Žádný zločin ale není pro pachatele bez rizika, i když počítá s tím, že za sebou zametl všechny stopy. K odhalení pak stačí drobná chybička nebo prostě jen náhoda.

Kniha je zařazena v kategoriích
Zákazníci kupující knihu "Vražda bez oběti" mají také často zájem o tyto tituly:
Podivné vraždění Podivné vraždění
kolektiv autorů
Cena: 159 Kč
Vidíš-li vosu, nehýbej se! -- Krimipovídky Vidíš-li vosu, nehýbej se!
Houserová, Eva
Cena: 186 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

5
Vrabec v hrsti
B ratři Pavel a Petr Hatinovi zdědili po dědečkovi
pozemk y na K rá lovéhradecku. Dlouho si s nimi neděla li starosti,
až se mladší Petr rozhodl od bratra pozemky odkoupit.
Nabídka nebyla zanedbatelná, k odhadní ceně hodlal Petr
připlatit ještě deset procent.
„Je to pro tebe výhodný, brácho. Pozemky stejně nejsou
k ničemu, je to les a pole, žádnej z nich stavební parcela,
aby měl někdo zájem o jejich odkoupení.“
Inženýr Pavel Hatina se zamyslel. Pozemky skutečně
nejsou k ničemu, zbytečně z nich platí daň z nemovitosti.
Peněžní hotovost je pro důchodce důležitější než
pozemky, které nic nenesou. Přesto si vyžádal lhůtu na
rozmyšlenou. Není marné se s někým poradit. Kamarád Roman
se vyzná, má praktické zkušenosti.
„Prodávat pozemky je náramně problematická záležitost,
kámo,“ vyjádřil se Roman.
„Jsou k ničemu, nemám z nich ani korunu, jen z nich
musím každoročně platit daň,“ snažil se starému
kamarádovi vysvětlit Pavel.
Roman zamyšleně pokýval hlavou.
„Já bych se na tvém místě informoval u starosty,
jestli se na těch tvých pozemcích nebude náhodou stavět,“
poradil Pavlovi.





6
„To sotva, jsou na nich totiž pole a les.“
„Na tom tak dalece nezáleží, obec může územní plán
přizpůsobit, to znamená změnit, jestliže to je ve veřejném zájmu,“
vysvětlil Pavlovi Roman. „Zatelefonuj napřed starostovi.“
* * *
Pavel kamaráda poslechl a nelitoval toho. Starosta mu
prozradil, že obec pracuje na změně územního plánu za
účelem rozšíření silnice, která zabere část jeho pozemků,
právě těch u řeky.
„Mám výhodnou nabídku na odkoupení svých
pozemků,“ prozradil mu inženýr Hatina. „Myslíte, pane starosto,
že bych ty pozemky neměl prodávat?“
„V žádném případě,“ zněla starostova přesvědčivá
odpověď.
„Dobře žes tam zatelefonoval, kámo,“ pochválil
kamaráda Roman. „Za dnešní infl ace je stejně
problematické pozemky prodávat, daleko výhodnější je do pozemků
investovat. To je aspoň můj názor.“
Inženýr Hatina opakoval kamarádova slova při nejbližší
návštěvě bratrovi.
„Proto jsem se rozhodl, že svoje pozemky neprodám,“
prohlásil nesmlouvavě.
Petr jen stěží skrýval rozčarování.
„O tý změně územního plánu jsem neměl ani tušení,“
ujistil bratra. „A jestli je dneska výhodnější spíš do
pozemků investovat, to je ovšem otázka. Přijde na to, o jaký
pozemky běží. Ty naše jsou na draka, jsou vyloženě
ztrátový, to ostatně víš sám.“
„Ale stejně je neprodám,“ trval na svém Pavel.
ZORA BERÁKOVÁ





7
* * *
Po několika měsících se bratr Pavlovi ozval znovu.
„Měl jsi pravdu, brácho, obec fakticky projednává
změnu územního plánu. Jenomže z těch tvých pozemků má ta
plánovaná silnice zabrat jenom nepatrnou část. Ten zbytek
zůstane zase ležet ladem.“
Petr si dal práci s vysvětlováním, jak jsou pole
nevýnosná, družstvo, které na nich hospodaří, z nich platí směšný
nájem, a ještě k tomu nepravidelně.
„Přesněji řečeno častěji neplatí, takže ty pozemky jsou
fakt ztrátový. Daň z nich totiž několikrát převyšuje ten
mizernej nájem, co nestojí ani za řeč. A abys věděl, brácho,
daň z pozemků se bude od příštího roku zvyšovat, a to
rok od roku pravidelně. Do tvýho důchodu to zvyšování
udělá pořádnou díru.“
Petr Hatina byl sice také v letech, avšak úspěšně
podnikal, takže fi nanční starosti ho netrápily.
„Jsem ochotnej odkoupit zbytek tvých pozemků za
stejnou cenu, jakou jsem ti nabídl za původní výměru.
Přemýšlej o tom, brácho, tak výhodnou nabídku už od nikoho
nedostaneš, za to ti ručím.“
Pavel Hatina se neubránil důvodnému podezření. Bratr
měl vždycky za ušima, už v útlém dětství se u něho
projevil sklon k vypočítavosti, jako malý cvrček nabízel
staršímu bratrovi ke koupi darované ovoce a různé pamlsky
od rodičů nebo příbuzných. Proč tolik stojí o koupi jeho
pozemků, když jsou podle jeho vlastních slov silně
ztrátové? Do takového pochybného obchodu by se přece žádný
podnikatel nepouštěl. Nevěřil mu, že o změně územního
plánu nevěděl, jak tvrdí. Obec se patrně chystá stavět i na
VRABEC V HRSTI





8
zbývajících Pavlových pozemcích, proto o ně Petr tak stojí.
Má to už předem všechno dokonale spočítané.
„Daniel s Gábinou si nepřejou, abych ty pozemky
prodával, počítají s nimi jako s dědictvím. I oni pokládají za
výhodné investovat do pozemků,“ vymluvil se Pavel na
děti, aby se bratrovu sílícímu naléhání snadněji ubránil.
„Nemám právo přání svých dětí nerespektovat.“
* * *
„Tak z těch bratrových pozemků nebude nic,“ postěžoval
si Petr Hatina synům. Lomcovala jím zlost, byl pevně
přesvědčen, že dosáhne svého. Pavel byl vždycky povolný,
neměl rád komplikace.
„Ale vždyť to vypadalo, jako že je strejda prodá,“
podivil se starší Jakub.
„Pro důchodce to přece byla výhodná nabídka,“ přidal
se k němu mladší Marek.
„Taky jsem si myslel, že na to skočí jako kočka na myš,“
zk lamaně pok račova l jejich otec, „a le v ymlouvá se na děti,
že Gábina s Danem chtějí radši pozemky, pokládají je za
výhodnější.“
„To se mi nezdá,“ poznamenal Marek. „Jak znám
Gábinu, tak ta je na prachy žhavá. Tím spíš, že chce jít na
plastiku s nosem, sama mi to říkala, nelíbí se jí, že ho má
moc širokej.“
„A Dan taky potřebuje prachy,“ připojil se k bratrovi
Jakub. „Ty jeho chemický pokusy přijdou pěkně draho,
povídal mi posledně, že jenom nádobíčko ho stojí několik
stovek měsíčně. A že ho potřebuje fůru, každou chvíli mu
něco vybouchne.“
ZORA BERÁKOVÁ





9
„Taky říkal, že by rád vlastní laboratoř, táta mu furt
nadává, že při těch svých pokusech ohrožuje nejen jejich
byt, ale i sousedy,“ dodal Marek.
Jakub, který se už delší dobu rovněž zajímal o chemii,
zasvěceně pokýval hlavou.
„Taková laboratoř není zadarmo.“
Dlouho se oba synové s otcem bavili o bratrancových
pokusech, o jeho velkorysých plánech a o chamtivosti
sestřenice Gábiny, až nakonec přemýšlivý Marek
usoudil:
„Podle mýho by bylo nejlepší probrat to rovnou s nima.
Je má lo pravděpodobný, že by dáva li přednost pozemkům,
co nic nenesou, před prachama na ruku.“
* * *
Pozvali bratrance a sestřenici na frťana.
„Ná š táta nabízí va šemu tátovi za t y pozemk y slušný
prachy, víc než slušný, ale váš táta je nechce prodat, vymlouvá
se na vás, že jako chcete radši zdědit pozemky než hotový
prachy.“
Dan s Gábinou se zatvářili překvapeně.
„My že chceme zdědit pozemky?“ žasla Gábina.
„Táta s námi o tom vůbec nemluvil,“ prozradil
bratrancům Dan.
„Váš táta se namlsal,“ vysvětlil jim strýc Petr. „Na
kousku jeho pozemků se má stavět nová silnice a on si
představuje, že za ten cípeček dostane majlant. Ale bude těžce
zklamanej, ta silnička je stavba třetí třídy a z jeho
pozemků bude obec potřebovat jenom malou část, za kterou mu
dá pár šupů.“
VRABEC V HRSTI





10
ZORA BERÁKOVÁ
Vysvětlil synovci a neteři, že on nabízí jejich otci za
zbývající pozemky stejnou sumu, jakou nabízel za
původní výměru.
„To bys měl fůru prachů na ty svoje chemický pokusy,
Dane.“
„A co já?“ nedočkavě se ozvala Gábina. Zalekla se, že
se s ní nepočítá.
„Pro oba by bylo prachů dost,“ uklidnil ji strýček.
„Rozdělili byste se samozřejmě rovným dílem. Ovšem až
jestli...“ Pochybovačně potřásl hlavou. „Váš táta si myslí, že
se bude stavět na všech jeho pozemcích a že na tom trhne
miliony jako před lety jedna statkářka. Ale ten zbytek jeho
pozemků jsou pole a na těch se stavět nesmí.“ Na chvíli se
odmlčel a potom dodal s jistotou zkušeného obchodníka:
„Pro vás dva je důležitější peněžní hotovost, vy
potřebujete životní jistotu, a nejenom planou naději, která se nikdy
neuskuteční.“
„Samozřejmě,“ překotně se strýcem souhlasila Gábina.
„Lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše.“
„Moje řeč!“ pochválil ji Petr Hatina. Zdá se, že neteř
zdědila spíš moje geny než tátovy, pomyslel si s vnitřním
zadostiučiněním.
Synovec s neteří slíbili, že věc s otcem projednají a pokusí
se ho přemluvit, aby strýci pozemky prodal.
* * *
„Mám podezření, že bratr má informace o tom, že se na
všech mých pozemcích bude stavět,“ poznamenal inženýr
Pavel Hatina, když s ním dcera se synem začali
projednávat spornou otázku.





11
„Strejda tvrdí, že se na polích stavět nesmí,“ snažil se
otci vysvětlit Daniel. „A ty tvoje pozemky jsou z
převážné většiny pole.“
„Bratr je podnikatel, jak víš,“ odpověděl mu otec, „a jako
takový má dalekosáhlé styky. Dokáže si zjistit i to, co je
normálně tajné.“
„Strejda ti nabízí tolik, že bys takovou sumu nedostal,
ani kdyby ty pozemky od tebe odkoupila obec,“ zopakovala
strýcova slova Gábina. „Peníze jsou peníze, za pozemky si
nic nekoupíš, zvlášť za takový, jaký máš ty.“
„Při dnešní infl aci je výhodnější investovat do pozemků,“
připomněl dceři kamarádův výrok Pavel Hatina. „Jejich
cena se může šikovným prodejem zmnohonásobit.“
Gábina to ale neuznávala.
„Lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše,“
opakovala známé přísloví, v němž poslední dobou našla zvláštní
zalíbení.
Otec ji duchapřítomně chytil za slovo.
„Právě podle toho se řídím, dceruško,“ prohlásil s
úsměvem a odešel do kuchyně, aby si připravil svůj urologický
čaj.
Daniel s Gábinou s otcem nic nepořídili, umíněně trval
na svém, že pozemky za žádnou cenu neprodá.
„Je tvrdohlavý jako mezek,“ stěžovala si Gábina
bratrancům Jakubovi a Markovi. „Neprodá a neprodá, prohlásil,
a jeho slovo prý platí. Jednou provždycky.“
Bratranci si vyměnili několik výmluvných pohledů,
doprovázených stručnými větami.
„Zkusíme to s ním sami,“ pravil potom Jakub. „Snad
se nám podaří s ním pohnout, s paličákem.“
„Chceme jen jeho dobro,“ nechal se slyšet i Marek.
VRABEC V HRSTI





12
ZORA BERÁKOVÁ
„A hlavně vaše dobro, když váš táta na vás nemyslí,“
dodal Jakub.
* * *
Schůze společenství vlastníků bytů se konají pouze dvakrát
do roka, někdy pouze jednou, podle toho, co je k
projednání. Výbor organizace se činí, majitelé bytů si nemohou
stěžovat, že by se o dům nestaral.
„Až moc,“ začínají reptat někteří nespokojenci.
„Vypadá to, jako by se snažili za každou cenu utratit
všecky peníze z fondu oprav.“
„Každý rok se na našem účtu shromáždí přes milion,“
nezapomene si omočit všetečná paní Čiháková, jíž v domě
neřeknou jinak než Číhalová, nebo ještě častěji Číhalka.
Nomen omen. Číhalce nic neujde, do všeho strká nos,
zaručeně ví, co se kde šustne, a pokaždé dovede spolehlivě
vysvětlit, proč se tak děje.
„Kdyby raději místo zbytečných serepetiček vyhlásili
na příspěvky do fondu oprav stop stav, nebo je alespoň
snížili,“ hudruje. „Polovička by na opravy baráku klidně
stačila.“
Tentokrát se schůze vlastníků bytů koná jako
obvykle koncem roku v bývalé kočárkárně, kterou už nikdo
nepoužívá. Rodiče novorozeňat si drahé kočárky raději
berou do bytu, výtahy jim to usnadňují.
„Akorát před svátky,“ rozčilují se vlastníci bytů, „kdy
člověk neví, kam dřív skočit.“
Přesto se na schůzi dostavili téměř v plném počtu.
A udělali dobře, neboť se jednalo o důležitý zásah do jejich
vlastnictví.





13
„Tahle místnost leží celý rok ladem,“ ujal se slova
předseda Dejmek a pravicí opsal ve vzduchu široký oblouk.
„Výbor společenství vlastníků proto navrhuje, aby byla tato
nevyužitá místnost přestavěna na sklepy. Přestěhovaly by
se do ní sklepy, které se nacházejí v patře, a místo nich by
se v patře zřídily byty.“
Mezi shromážděnými to zahučelo nesouhlasem.
„A kdo se s těmi zatracenými krámy ze sklepů v patře
má tahat?“
„Pozveme studenty,“ pohotově odpověděl předseda
Dejmek. „Zaplaceno dostanou z fondu oprav.“
„Studenti se na takovou makačku vybodnou,“ ozval se
inženýr Pavel Hatina. „Mají šikovnější příležitosti k
výdělku, a ještě k tomu v cizině, nač by se tahali se
zaprášenými krámy?“
„Tak tu práci nabídneme několika nezaměstnaným,“
nedal se předseda. „Ti se toho rádi ujmou.“
„To silně pochybuju,“ znovu mu odporoval Hatina.
„Berou ostatně podporu v nezaměstnanosti, a přivydělat
si můžou příjemnějším způsobem.“
Dejmek se však nenechal jen tak snadno přesvědčit.
„Bezdomovci by jistě nepohrdli.“
„Bezdomovci!“ podrážděně vybuchli účastníci schůze.
„To už se můžem rovnou vystěhovat, když si do baráku
nakvartýrujem bezdomovce!“
Jeden z členů výboru si pospíšil, aby předsedovu
nemístnou ukvapenost napravil.
„Bezdomovce si do domu samozřejmě v žádném případě
nebudeme pouštět,“ prohlásil rezolutně. „O přestěhování
vašich věcí ze sklepů v patře do nových sklepů v přízemí
se výbor postará, s tím nemusíte mít žádné starosti.
PřeVRABEC V HRSTI





14
ZORA BERÁKOVÁ
stavba se ostatně bude týkat jen části vlastníků, těch, co
mají sklepy v patře.“
„Ale kraválem, špínou a obtížným zdoláváním překážek
budeme trpět všichni bez výjimky,“ znovu se nechal slyšet
inženýr Hatina.
„Tak to máme podle vás tenhle rozsáhlý prostor nechat
ležet ladem?“ namítl předseda Dejmek. Hlas se mu chvěl
rozčilením.
„Může se nabídnout nějakému podniku, nebo třeba
nějaké prodejně.“
„To by se tady taky muselo přestavovat a rámusu a
svinstva by bylo ještě víc.“
„Dejte hlasovat!“ žádali přítomní. „Nač se zbytečně
dohadovat?“
Hlasování vyznělo jednoznačně proti navrhované
přestavbě.
„Přistoupíme tedy k jednání o položení dlažby,“
otráveně pronesl předseda.
„Zasejc se má dláždit?“ mrzutě zareagovali přítomní.
„Je už přece vydlážděno v přízemí.“
„Ale dlažba se má položit v celém domě,“ začal
vysvětlovat předseda.
Shromáždění dávali hlasitě najevo svůj nesouhlas.
„Takovýhle přepychový dlažby a obklady se hodí do
starobylých paláců, který přetrvají věky, a ne do paneláku
s omezenou životností.“
„Do paneláku to je zbytečná investice, předem
ztracená.“
„Vyhozený peníze!“
„Drahá dlažba ten panelák přežije o několik století!“
„Zasejc bude v celým baráku kravál a svinstvo!“





15
„Celý dlouhý týdny budeme znova balancovat po
prknech a dávat pozor, abychom si nezlámali nohy!“
„Stačilo by přece vyměnit starý linolea za nový, to by
přišlo daleko levněji a hlavně by se to provedlo rychle
a nenápadně.“
„To by stálo stejně jako dlažba!“ vybuchl předseda. „Lino
je dneska přepych, už jsme se na to informovali.“
„Nesmysl!“ hlasitě popřel jeho tvrzení inženýr Hatina.
„Nejde přece jenom o dlažbu, ale taky o obklady na
stěnách, jako je to v přízemí. Ať nám nikdo nevykládá, že
položení lina by přišlo na stejný peníze jako přepychová
dlažba a obklady stěn.“
Na jeho usvědčující tvrzení nenašel předseda Dejmek
odpověď. Toho pohotově využil inženýr Hatina, aby ho
defi nitivně odzbrojil nepopiratelnými fakty.
„Staří lidé, kterých je mezi vlastníky bytů většina, si
koupili byty proto, aby v nich dožili v jistotě a klidu. Na to mají
po celoživotní práci svaté právo a nikdo je toho práva nesmí
zbavovat a nutit je, aby dožívali svůj život na staveništi.“
Jeho argumenty rozpálily předsedu Dejmka do ruda.
„Jestli budeme v jednom kuse brát na někoho ohledy,
tak tenhle barák nikdy nepředěláme!“
To byla voda na Hatinův mlýn.
„Naše povinnost není dům přestavovat, ale udržovat ho
v obyvatelném stavu. Platíme příspěvky do fondu oprav,
nikoli do fondu přestavby. Dům je tady proto, aby sloužil
nám, ne my domu.“
Jeho slova odměnili shromáždění spoluvlastníci
bouřlivým potleskem.
* * *
VRABEC V HRSTI






       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.