Kniha: Vrabec - Václav Šorel

7

JENDA NOVÁČEK A TI DRUZÍ

Fiktivnímu hrdinovi našeho příběhu Janu Nováčkovi, který jako by z oka vypadl ostatním

mladým lidem třicátých let minulého století, učarovala aviatika. Nebylo divu. Nad jejich

hlavami se proháněly Avie, Šmolíky, Tatry, Zlínky a další stroje, takže nejeden mladík či

dívka zatoužili stát se pilotem. A  to ještě nemluvíme o  našich králích vzduchu, jakými

byli štábní kapitán František Malkovský, František Novák, Petr Široký či Ján Ambruš,

které v té době doslova uctívali. Tito hrdinové vzduchu svou akrobacií udivovali diváky

na nejrůznějších leteckých dnech a pro mladé lidi se stávali velkým vzorem.

© Václav Šorel, 2017

Illustrations © Jiří Petráček, 2017

Illustrations © Petr Kolmann, 2017

© NAKLADATELSTVÍ XYZ, 2017

ISBN 978-80-7505-

Snad nejznámějším byl v té době letecký akrobat František Novák, který často reprezentovalrepub

liku doma i v zahraničí. Na snímku vidíme akrobatický dvouplošník Avia Ba-122, na jehož trupu jsou

zobrazena Novákova vítězství v různých mezinárodních leteckých závodech.

Fotoarchiv Václava Šorela a Michala Ovčáčíka

8 9

VRABEC – PŘÍBĚH SKAUTA

AEROKLUBY A MASARYKOVA

LETECKÁ LIGA

Vzduch je naše moře, znělo v  té době republikou. Aviatika byla na vzestupu a  piloti

byli širokou veřejností vnímáni jako hrdinové vzduchu. Bez nadsázky můžeme říci, že

v tomto čase snad neexistoval kluk, jenž by se nechtěl stát pilotem. Létání samozřejmě

lákalo i děvčata, která nezůstávala stranou. Vždyť i ona měla svůj velký vzor v podobě

první české a první rakousko-uherské pilotky Boženy Laglerové, jedné z prvních pilotek

na světě.

Podhoubím budoucích letců byla Masarykova letecká liga (MLL) a  samozřejmě

i  aerokluby. Tím nejširším však byly  školní letecko-modelářské kroužky, neboť i  ty zastřešovala zmíněná MLL. Při vhodném počasí se to na kdejaké loučce hemžilo létajícími

modely poháněnými gumovým svazkem. Pořádaly se modelářské závody, přičemž většinou zvítězil ten model, který vydržel ve vzduchu co nejdéle. Nejslavnější modelářské

soutěže byly pořádány v Praze poblíž Invalidovny nebo na Letenské pláni. Stranousamozřejmě nezůstávala ani ostatní města a vesnice.

Létání s  modelem, který si modelář sám postavil nebo ho dokonce sám navrhl,

patří k  ušlechtilým a  užitečným koníčkům. Však také nejeden budoucí letecký konstruktér a pilot začal pronikat do tajů aviatiky právě se svým modelem. Skutečný požitek

z letu samozřejmě model nahradit nemohl. K opravdovému létání chlapcům a děvčatům

většinou pomohla již zmíněná Masarykova letecká liga. U aeroklubů to tak jednoduché

nebylo. Stejně jako dnes nebyl pilotní výcvik nic levného. V tom měla právě MLLnezastupitelné místo, neboť zde byl letecký výcvik výrazně levnější. A nejen výcvik.V oddíPaní Božena Laglerová v Gradeho letecké škole v Borku.

Fotoarchiv Václava Šorela

Letecké modelářství bylo mezi oběma válkami velmi populární. Věnovala se mu mládež i dospělí otcové

rodin. Na snímku vidíme modely pánů Vyskočila a Podlešáka, kteří v té době patřili k nejlepším u nás.

Fotoarchiv Otakara Šaffka 11

VÁCLAV ŠOREL • JIŘÍ PETRÁČEK • PETR KOLMANN VRABEC – PŘÍBĚH SKAUTA

lech a klubech sdružených v MLL začali mladí nadšenci pod dohledem zkušených pilotů

a konstruktérů svá letadla stavět. Samozřejmě se většinou jednalo o relativně jednoduché

kluzáky, v ojedinělých případech opatřené pomocným motorem.

Když ti nejlepší a nutno říci i nejvytrvalejší adepti létání dokončili základníletecký výcvik, přešli z  jednoduchých kluzáků na větroně. Větroň již byl schopen dlouhých

letů, když po startu zmíněným gumycukem s ním plachtař létal ve svahovém stoupavém

proudu. Při trošce štěstí, hlavně však umu plachtaře, se mohl po vystoupání dopotřebné výšky vydat na přelet, využívaje klasické termiky nacházející se nad volnou krajinou.

Pravdou však je, že do termiky se větroně dostávaly pomocí takzvaného aerovleku, kdy je

pomocí vlečného lana vytáhl do požadované výšky motorový letoun.

Snímek ukazuje, že se leteckým modelářstvím zabývaly i ženy. Navíc dokladuje způsob, jakým setehdy startovalo.

Fotoarchiv Otakara Šaffka

K  nejlepším předválečným větroňům patřil PP-1 Tulák, jehož ušlechtilé tvary jsou vidět na snímku.

Vidíme tam však i  další meziválečné stroje, které létaly v  aeroklubech a  v  oddílech MLL. Jsou to

hornoplošníky Praga E-114 Air baby, konstruktéra ing. Jaroslava Šlechty, pozdějšího tvůrcečeskoslovenských vrtulníků. Populární Bejbinky dokonce patřily ke strojům, které ve své kategorii zvítězily na

olympijských hrách v roce 1936.

Sbírka Václava Šorela Start s kluzákem se většinou prováděl pomocí gumového lana, takzvaného gumycuku. Fotoarchiv Václava Šorela