načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Volné myšlení: Scénáře budoucnosti -- (Uvolněné myšlení na téma budoucnosti) - Ing. Evžen Vítkovský

Volné myšlení: Scénáře budoucnosti -- (Uvolněné myšlení na téma budoucnosti)

Elektronická kniha: Volné myšlení: Scénáře budoucnosti
Autor: Ing. Evžen Vítkovský
Podnázev: (Uvolněné myšlení na téma budoucnosti)

- Účelové myšlení bývá úzce zaměřené. Volné myšlení může mít také cíl, ale přináší hlavně potěšení z cesty. Vnitřní svět máme všichni nadosah a s bohatým ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  69
+
-
2,3
bo za nákup

hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6% 40%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Budeč
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2015
Počet stran: 255
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vydání druhé, upravené, rozšířené
Skupina třídění: Vyšší duševní procesy
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-260-7631-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Účelové myšlení bývá úzce zaměřené. Volné myšlení může mít také cíl, ale přináší hlavně potěšení z cesty. Vnitřní svět máme všichni nadosah a s bohatým duševním životem se nemusíme obávat nudy, samoty, bezmoci ani stáří. Kultivace myšlení nevyžaduje zvláštní schopnosti a posune dál pokročilejší i začátečníky. V půli života už v sobě nosíme tolik informací, že bychom mohli bez dalších vědomostí vyřešit všechny problémy světa. Málokdo ale iniciuje myšlení na vlastní objednávku.

Potenciál uvolněného uvažování je osvětlen mnoha příklady aplikací v neznámém prostoru budoucnosti. 

Velké celky zanikají častěji vlastním rozkladem než útoky zvenčí. Ke zhroucení dochází náhle – krátce po nejúspěšnější fázi. S přibýváním složitosti a úředních procedur rostou podpůrné a druhotné výdaje, sílí vliv skupin prosazujících své zájmy na úkor celku, stát ztrácí autoritu, klesá hodnota peněz, upadá pracovitost, roste nekázeň, slábnou rodinné vazby a zvyšuje se zadluženost. Segment druhotných činností narůstá na úkor podnikání, které vytváří užitečné hodnoty.

Scénáře útlumu s úbytkem práce, nedostatkem valut a občanskými nepokoji jsou zneklidňující. Úvahy o potřebných změnách, ke kterým bychom se jinak neodhodlali, jsou naopak konstruktivní a vzrušující řadou možností.

Řešením není zoufalá soutěž s pilnějšími národy ale jiné nasměrování. Posun k větší soběstačnosti (při nižší účinnosti) povede k uskromnění, ale opatří více pracovních míst i podnikatelských příležitostí a nabídne všem program obnovy. Stabilita je důležitější než produktivita. Nedokážeme-li konkurovat aktivnějším zemím, nezatíženým nespočtem zbytečných činností a evropským pojetím různých ochran, práv a nároků, nezbývá než připravovat řízený ústup na udržitelnou úroveň. Uvážíme-li, že potřebné korekce obstarávaly v minulosti války, není scénář krize, vedoucí ke katarzi a lepšímu uspořádání  bez obětí , tak zlý.

(Rozvoj volného myšlení s příklady aplikací na téma budoucnosti.)

(scénáře budoucnosti : (uvolněné myšlení na téma budoucnosti))
Předmětná hesla
Myšlení -- sociální aspekty
Poznání -- sociální aspekty
Civilizace -- Prognózy -- 21. století
Nové paradigma -- 21. století
Zařazeno v kategoriích
Ing. Evžen Vítkovský - další tituly autora:
 (e-book)
Sámova říše žen Sámova říše žen
 (e-book)
Legendy mladé Libuše Legendy mladé Libuše
 (e-book)
Něžněnky Něžněnky
 (e-book)
Legendy mladé Libuše Legendy mladé Libuše
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1

Evžen Vítkovský

VOLNÉ MYŠLENÍ

Scénáře budoucnosti

(Uvolněné myšlení na téma budoucnosti)

PRAHA 2015


2

Evžen Vítkovský:

POLOČAS NAJÁD

LEGENDY MLADÉ LIBUŠE

SÁMOVA ŘÍŠE ŽEN

NĚŽNĚNKY

ZPOMALOVÁNÍ ČASU

Info: www.nalezka.cz

_______________________________________________

Příručka Myšlení pro ženy se ukázala být nad jeho síly a doporučení

nakladatele přejmenovat ji na Myšlení pro začátečníky, aby se mohla stát

vtipným dárkem a nepohněvala feministky ubíralo projektu na zajímavosti.

Poločas najád

Copyright: Evžen Vítkovský, 2015

ISBN 978-80-260-7631-5


3

Na počátku byl nápad myšlení pro potěšení, který už pojmenováním

otevřel celý nový prostor příležitostí.

Křižováním různými oblastmi zájmu bez potřeby dalších vědomostí vznikla v rámci osobního ,projektu’ první verze.

Autentický záznam nedokonalého, ale uspokojivého duševního procesu

byl i po dalších úpravách v podstatě zachován.

Volně navazující úvahy nevyžadují souvislé čtení. Mohou přijít vhod

tak jak jsou, nebo odstartovat vlastní myšlení jiným směrem.

Žijeme na první pokus. Promýšlet předem můžeme vícekrát.

INSPIRACE Pilotní verze (vydaná 2013) vyvolala řadu reakcí a posloužila zpětnou vazbou jako náběh k tomuto pokročilejšímu textu.

Kultivace myšlení oslovila jen nemnohé. Dobré myšlení u sebe předpokládáme a neviditelné rozdíly nevzbuzují pozornost. Soused nám může závidět kozu, ale sotva kdy lepší mozek. Při menším počtu zasvěcených je hodnota myšlení větší.

Scénáře budoucnosti, zařazené původně jako ukázky aplikací volného myšlení zaujaly (i vylekaly) nejvíce čtenářů. Obavy z nedobrého směřování Evropy má většina z nás. Uvážíme-li však, že potřebné korekce obstarávaly v minulosti války, není alternativa krize vedoucí ke katarzi a novému uspořádání bez ztrát na životech tak zlá.

Nástin problémů obsahuje i výčet možností ‚co s tím‘.

Aby věcnost nepůsobila stroze, přibylo příkladů a osobních zkušeností. Závažnější myšlenky jsou zmíněny dvakrát a témata naznačena v rejstříku. Rozčlenění na krátké podcelky se osvědčilo. Ve stejném formátu myslíme: záblesk situace, pár úvah a závěr; vše v rozsahu několika vět.

Text není sbírkou návodů a neomylných názorů, ale nabídkou postřehů

k inspiraci a vlastnímu domyšlení. MYŠLENÍ A ČAS Nejsem moudřejší než jiní, ale mám více času. Neemigroval jsem z politických důvodů, ale abych v kapitalismu rychle vydělal podnikáním, a od čtyřiceti už jen pozoruji svět.

Nečtu odbornou literaturu ani nesleduji politiku; obracím se dovnitř.

Každý všímavější člověk v sobě nosí tolik nezpracovaných informací, že by mohl, bez dalších znalostí, vyřešit všechny problémy světa.

Málokdo ale iniciuje myšlení na vlastní zadání. Zajištěných jedinců, i těch, kteří se rozhodnou uskromnit a omezit práci už ve středním věku, začne přibývat. K běžnému rozdělení na dlouhé období pracovní/rodinné a krátký důchod přibude alternativa:

kratší období intenzivní práce – a delší období pohodové/rodinné. S rozletem uvolněného myšlení cítíme, jak krásný život nám začíná, a jak málo času nám zbývá.

OSVÍCENSTVÍ Pomineme-li antické filosofy, kteří s tím začali, pokročilo myšlení nejvíce v období osvícenství. Ve druhé polovině 18. století se spojily nejlepší mozky té doby a shrnuly znalosti předchozích generací do enycyklopedií.

I když je sepisování výsledků jen sklizní (setbou jsou nápady), vize tak jedinečného projektu stále udivuje obsahem i rozsahem. Uspořádání do přehledných systémů, podle abecedy a podle témat, užíváme dodnes.

Osvícenství přineslo první velkou vlnu svobody, včetně té duchovní,

a posunulo evropskou civilizaci na vyšší úroveň prosazením občanské rovnosti, ale ještě důležitěji – přijetím tiché konvence slušnosti:

respektování druhých i při vědomí duševní nadřazenosti.

OSVĚTA O větší porozumění životu a světu rozvojem mysli se už od středověku pokoušely různé polotajné společnosti. Zvýhodňování skrytou spoluprací, (Zednáři, Rosikruciáni) bez ohledu na ušlechtilé úmysly zavrhujeme, ale propojování sounáležitostí v rámci dnešního uspořádání přehlížíme. Rozptýlení myslící působí v souhrnu kladně i v neorganizované formě.

Ve dvacátém století byl vzletný koncept ‚povznesení osvětou‘ zneužit

k agitaci a propagaci, a nadlouho zdiskreditován.

Základem málo využívané možnosti ovlivňování ‚osvětlováním‘ může

být v nových časech rozumná neutrální definice:

Osvěta je prezentace užitečných informací k uvážení.

Kultivace myšlení je také program osvěty k vlastnímu uvážení.

Volné myšlení nabízí osvětu – revolucí nápadů a evolucí postupů. SYSTEMATICKÝ MODEL POZNÁVÁNÍ Seriozní příručky bývají vzorem systematického zpracování.

Zde je zvolená forma kompromisem mezi věcností a čtivostí. Nerespektuje ,vědecký‘ přístup s důrazem na řád, kategorizaci a úplnost.

Německo a Japonsko se staly velmocemi budováním jednoznačných

systémů za cenu mimořádné píle a kázně.

Snahy o napodobování našich západních sousedů však nikam nevedou. Neuspěli díky složitému systému ale navzdory němu. Co zvládá národ s tradicí důslednosti a disciplíny není přenosné jinam.

Ve vědeckých oborech se systematickými kroky prozkoumává oblast zájmu od známých základů až k nejmenším novým detailům. Postup připomíná strom, jehož kmen a hlavní odnože (současné znalosti) pokračují do větví a větviček nového poznání, až je celý prostor koruny vyplněn; zčásti užitečnými, ale ponejvíce zbytečnými detaily.

Systematický postup věnuje všemu stejnou pozornost,

a neužívá průběžně úsudek. INTUITIVNÍ (AMERICKÝ) MODEL Cílenější přístup k novým poznatkům vzešel z komerčních tlaků na rychlé a levné dosahování využitelných výsledků. Z úsporných důvodů dnes tuto metodu přebírají i konzervativnější instituce.

Oblast zájmu už není prozkoumávána v plném rozsahu, a celý proces

je průběžně ovlivňován úsudkem, volnými asociacemi, odbornou intuicí, záblesky inspirace, apod.

Další kroky lze vycítit, zbytečné vynechat, a prostor mezi počátečním

stavem a tušeným závěrem vyplnit převážně relevantními informacemi. Postup připomíná chytré přidávání kamínků do mozaiky, kdy dlouho před plným pokrytím dochází k propojení neúplných údajů, a celkový obraz lze domyslet. Výsledek není vědecky čistý, ale představuje skvělou návratnost na vynaložené úsilí.

Čtenářům přivyklým kontinuitě budou časté změny témat zprvu vadit. Uvolněné myšlení ale není schematické, a křižování oblastmi zájmu bývá produktivnější i zábavnější než tradiční postupy. PRÁCE S NEÚPLNOSTÍ Emanuel Kant, Nietzche a zejména Karel Marx, konstruovali jednoznačné, všepokrývající systémy.

Adam Smith nebo Darwin spíše osvětlovali oblasti zájmu, a nejistotu a náhodu nejen připouštěli, ale viděli v ní přímo inspiraci a zdroj nových pohledů a možností.

Intuitivní přístup (neúplná mozaika) je účinnější, ale intelektuálně a

psychicky náročnější než předvídatelný systematický model.

Práce s neúplností vyžaduje vlastní myšlení, sebedůvěru a nadhled.

Vědecké bádání bývá považováno za tvůrčí činnost. Většina vědců však preferuje zdlouhavější, ale snadnější systematický postup.

Podrobně rozčleněný úkol, vyžadující sběr a třídění informací, může

zpracovávat zaučený asistent, robot nebo počítač.

Technologii posouvají kupředu originální nápady a málokdy vědecký výzkum s prvky byrokratického alibismu.

Důraz na kategorizaci je typický i pro vzdělávací systémy. Zvláště humanitní obory by se, místo hry na vědu mohly, nadřadit exaktním vědám větší měrou inspirativních postřehů a užitím představivosti. POVĚDOMÍ Vliv myšlení na život – a života na myšlení – je obsáhlé téma. Naštěstí nemusíme rozumět vnitřním procesům mozku, jako nemusíme rozumět konstrukci motoru, abychom mohli jezdit (a hlavně věděli kam).

Bystřejší čtenáři už leccos sami ,vnitřně tuší’; jen nestačili převést

své pocity do jasnějších závěrů.

Poznání přichází po myšlenkách, které postupně pokrývají zvolené

téma. K domýšlení slouží kamínky v neúplné mozaice lépe než systematicky vyplňovaný prostor rozčleněný na tématické celky a kapitoly.

Na pořadí přidávání přitom nezáleží; nahodilé posuny mohou být

osvěžující nepředvídatelností dalších kroků. Neúplnost detailů poskytuje, jako impresionistická malba, prostor vlastní představivosti.

Myšlení o všem možném pokryje časem všechno.

PARADOX USPOKOJIVÉ ČINNOSTI Po překonání prvních nejistých minut náběhu přináší duševní činnost, často až adiktivní pocit uspokojení.

V hlubokém soustředění ale přestáváme zachycovat proměny okolí,

o které se opírá povědomí času. V nabuzeném stavu může uběhnout celý den, a jen výsledky odpovídají uplynulé době.

Paradox zkracování času při pohroužení do zajímavé činnosti (kdy bychom očekávali extenzi), můžeme zmírnit technickými prostředky.

Do soustředěného úsilí stačí občas vnést připomínky času. Kromě hodin (vždy v dohledu), poslouží třeba aplikace v mobilu, která nám v přiměřených intervalech připomene vzhlédnout a uvědomit si, kde jsme, co děláme, a třeba i položí pár otázek (Stojí to za to? Neexistuje jiná možnost? Co nějaký nápad?). Posilování návyku krátkýchého zastavení je první krok v kultivaci myšlení. Během přerušení si můžeme uspořádat myšlenky, vrátit se do nedávné minulosti, promyslet nejbližší budoucnost, zkontrolovat, zda jsme něco neopomněli, a probrat příležitosti v našem dosahu.

Vědomí možností – i vědomí času – je spouštěno připomínkami.

NADHLED Přírodní vědy bývaly zálibou gentlemanů, vzdělané elity s nadhledem a seriózním přístupem. Novodobí vědci, příliš závislí na příspěvcích zvenčí, zneklidňují veřejnost hrozbami – před kterými ji pak ‚chrání‘. Vědec sociolog třeba neodolá a na téma kultivace myšlení prohlásí:

‚Kdyby si všichni zlepšili myšlení, přibylo by géniů, ale i kriminální

živly by mohly být nebezpečnější!‘

Média pak výrok ještě zkreslí v titulku: Myšlení ohrožuje společnost! Nebezpečné trendy lze většinou rozeznat dlouho předem (jako bylo možné už v polovině 30. let rozeznat směřování k velké válce).

I když se věci vyvíjejí celkem předvídatelně, nebýváme připraveni. Na cestě k pochopení je důležitý pohled shora, se záběrem všech okolností a uvážením možností, hrozeb i příležitostí.

Společenské proměny dlouho uzrávají a pak rychle nastávají. V posledních sto letech jsme se zabývali občanskými právy, sociálními nároky, emancipací, ekologií, politickou korektností, globalizací...

Vzdáleně se rýsuje návrat k soběstačnosti a reforma demokracie.

Prostředí se mění rychleji než generační témata, a technické změny absorbujeme snadněji než společenské. ÚPADEK Běžná nespokojenost je přirozenou reakcí na běžné nedostatky. Poslední dobou však cítíme, že Evropa směřuje k vážnějším problémům.

Od počátků lidstva dochází čas od času k úpadku velkých civilizací.

Pomineme-li války, shledáme ve všech případech určité podobnosti:

Přibývá složitosti a úředních procedur, rostou podpůrné a druhotné

výdaje, sílí vliv skupin prosazujících své zájmy na úkor celku, stát ztrácí autoritu, klesá hodnota peněz, upadá pracovitost, roste nekázeň, slábnou rodinné vazby a zvyšuje se zadluženost.

Segment neproduktivních, druhotných a parazitických činností narůstá na úkor činností, které poctivou prací vytvářejí skutečné hodnoty.

Ke zhroucení dochází nedlouho po nejúspěšnější fázi. Nelze-li vývoji zabránit, je namístě promýšlet

řízený ústup na udržitelnou úroveň.

ZNEJISTĚNÍ

Na konci dlouhého období relativní prosperity, bezpečí a pohodlí můžeme shrnout vliv snadného života na myšlení a charakter:

Nenáročné prostředí se základním zajištěním nevyžaduje od nikoho

mimořádné úsilí. S obtížnými situacemi a hrozbami, které posilují vlastní uvažování i vůli, se setkáváme už jen zřídka.

Civilizace je křehká konvence. V minulosti se opírala o křesťanskou

víru a morálku, respekt k autoritám, píli a skromnější očekávání. Dnešní svět už není jištěn praktickou rozumností ani sebekázní většiny a může se zadrhnout na maličkostech, eskalovaných negativními náladami. Bezpečí a pořádek považujeme za samozřejmost.

Tento předpoklad, v případě mimořádné situace, už stát nemůže zajistit.

Ochrana nejrůznějších svobod, práv a nároků znemožňuje rychlé zavedení účinných patření, a legalizuje živelné akce mejrůznějších skupin.

Demokracie je bezbranná před vlastními výdobytky.

CIVILIZACE Základem civilizace je návyk korigovat prvotní nutkání rozumem a vůlí.

Potlačování nevhodných impulzů a odsouvání přání a tužeb (někdy

i navždy), vytváří soustavu zábran, které říkáme charakter.

Vůli zatím užíváme spíše k omezování než k rozletu. Hybnou silou člověka jsou snahy o zlepšení jeho situace. Projevují se jako:

živočišná nutkání (po protějšku)

praktická přání (bezpečí, majetek, jistoty)

duchovní přání (touha po štěstí, uznání).

Většina se spokojí jen s tělesným a materiálním. Touhy myslících bývají směsicí všech tří možností – v různém poměru.

Různost tužeb odlišuje naši individualitu více než cokoli jiného. Na rozdíl od demokracie, která je vymyšlenou a prosazenou koncepcí, civilizace se vyvíjela přirozeně, pod nenápadným vlivem rozumných žen, usilujících o lepší podmínky pro své děti. KULTURA Trosečník na pustém ostrově, který udržuje vrubový kalendář, a trochu přemýšlí, nejedná ,civilizovaně’, ale kulturně.

Civilizace má smysl ve skupině. Nadstavbu kultury nosíme v sobě. Myšlení je součástí kultury, a různé civilizace k němu přistupují jinak. Východní filosofie hledají hlubší odpovědi na stále stejné otázky; západní pracují s množstvím nových témat. Proces uvažování je však podobný.

Pravidla myšlení jsou univerzální – jako přírodní zákony.


9

VYUŽITÍ ZÁVĚRŮ Vlastní zadání, rozvíjená pro potěšení, vedou mnohdy i k využitelným závěrům. Myšlení pro potěšení a pro užitek se liší jen v zaměření.

Volné myšlení se baví objevováním a objasňováním, ale obvykle už nepokračuje k ,pomalým’ realizacím. Myšlení je trvalá schopnost; využití závěrů je trvalá možnost.

Scénáře budoucnosti, rozvíjené v originálních alternativách, pokrývají

důležitou, málo prozkoumávanou oblast. Nečekané a někdy nevítané závěry ale není snadné předat ostatním.

Dvě století po nepraktických romanticích, vzdychajících po ideálním světě, kteří tehdy ještě nemohli vědět, nastupuje sebevědomá generace, s neomezeným přístupem k informacím, která nepotřebuje vědět.

Domýšlet můžeme, jen chceme-li vědět.

VÝVOJOVÉ STUPNĚ Okamžité reakce (útoč/uteč) jsou v drsné přírodě evoluční výhodou. V civilizovaném prostředí zbývá téměř vždy vteřinka na myšlenku.

Nutkání k okamžité odezvě nerozlišuje mezi skutečnou potřebou a

zdánlivou naléhavostí. Odezvy odrazem bývají netaktické i netaktní.

Atavistické tendence popsal už Darwin: ,Dospělá zvířata nedůvěřují neznámému; opakují své návyky a odmítají nové zkušenosti’.

K pochopení člověka přispívá Darwin více než Freud.

Běžné myšlení bývá odstartováno zachycením nějaké nesrovnalosti. Nové, neznámé a neobvyklé zbystřuje pozornost.

Myšlení se vyvinulo z automatických reakcí, přes záblesky možností

a převážení jedné z nich, až na úroveň umožňující alternativy vědomě přivolávat.

Z hlediska kultivace myšlení je důležité pochopení posledního ze tří vývojových stupňů:

1) Instinkty, 2) Nevědomé zvažování, 3) Vědomé myšlení.

EVOLUCE MYŠLENÍ Návody k jednání, spouštěné podobností s uloženými vzory, připomínají instinkty zvířat, která vědí co a jak, aniž by tušila proč.

Při výběru k páření, prováděném v přírodě samičkami (samečkové příkladně nediskriminují) nehrají skryté vnitřní kvality žádnou roli.

Kdyby rozhodovaly, byla by živočišná říše mnohem dál.

Také domácí zvířata by se vyvíjela zajímavěji při křížení na základě bystrosti a učenlivosti, bez ohledu na vnější znaky.


10 Podle Darwinovy teorie by měli jedinci, náhodně zvýhodnění prvními náznaky uvažování lépe přežívat a šířit dál dispozice k myšlení.

Uvážlivější jednání, vedoucí k ústupu je ale v soupeření o rozmnožení

nevýhodou a inteligentnější zvířata vždy rychle vyhynou.

Myšlení není evolučně výhodnou mutací. Duševně vyspělejší lidé mají podobně obezřetný postoj k rizikům, která si dovedou představit lépe než nemyslící (podnikání, manželství).

Tendence z opatrnosti nejednat znevýhodňuje i nerozhodný Západ

v konkurenci s neváhající Asií. NEDOSTATEK VALUT K základnímu Darwinovu závěru: ‚Nejúčelnější vlastnosti, nejvhodnější k přežití převládnou’, je dlužno dodat: Méně úspěšné formy zaniknou.

Tento postřeh lze aplikovat i na moderní svět a konkurenční boj. Ekvivalentem stejného přírodního prostředí pro všechny je světový trh, na kterém se mezi různě výkonnými zeměmi prosadí jen ty nejúčinější.

Vítězové berou vše, a méně životaschopné celky (nemají-li přírodní zdroje), mohou dlouhodobě přežít jen při omezení efektů globalizace.

Co bude moci nabídnout za pár let zpohodlnělá Evropa dynamičtějšímu světu, a čím zaplatí za vše, co potřebuje dovézt?

Nejspíš přetrvá zájem o německé strojírenství, švýcarská farmaceutika,

francouzské a italské značkové výrobky, a vzrostou výnosy z turistického a zábavního průmyslu, a z rozprodávání hodnot cizincům. Příjem z klesajících evropských exportů ale nepostačí na náročnější věci odjinud, na suroviny, potraviny, paliva a obsluhu dluhů.

Nedostatek valut, jaký jsme zakoušeli za komunistů (kdy nám ještě dodávkami levných surovin a ropy a neomezeným odbytem ne právě špičkových výrobků významně přilepšoval Sovětský svaz), si lze těžko představit v rozsahu většiny Evropy. Trh je však neúprosný, a kdo nedokáže prodat něco svého světu, nebude mít čím světu zaplatit.

Hospodářské a morální krizi budeme taktně říkat útlum. SOBĚSTAČNOST Hlavní příčinou slábnutí Evropské unie je ztráta konkurenceschopnosti. Vyvádění výroby do levných zemí bylo zprvu nesmírně výnosné.

V první fázi Západ tento proces inicioval, financoval a řídil.

Ve druhé ztratil kontrolu a na nákupy z dovozů si začal půjčovat.

Ve třetí fázi úvěry podraží a začnou chybět valuty.

Pro Evropu globalizace skončí, z praktických i politických důvodů.

Bude označena za viníka problémů z naší neprozíravostí a zatracována.

Potřeba i obliba nákupů však přetrvá a při nedostatku (vysokém kurzu) tvrdých měn na zboží z dovozů začne být zase výhodnější místní výroba. Návrat k větší soběstačnosti (i při nižší produktivitě a potřebě uskromnění)

zvýší potřebu práce a nabídne zemi pozitivní program obnovy.

NEROSTNÉ BOHATSTVÍ Šířením zvěstí o brzkém vyčerpání zásob všeho možného, nebo dokonce o válkách o přírodní zdroje, se pokouší dodavatelé, s vydatnou pomocí angažovaných ‚ochránců‘, navyšovat ceny.

V období útlumu bude surovin ještě větší přebytek než jindy. Dlouho

dobý pokles poptávky oslabí cenové kartely, a producenti začnou prodávat jednotlivě a přímo, za opravdu konkurenční ceny (ale v dolarech)

Prohloubí se rozdíly mezi zeměmi vyvážejícími nerostné bohatství a

zeměmi odkázanými na získávaní valut náročnějším vývozem produktů.

SLUŽBY Ve světě propojeném kontejnerovou dopravou je průmysl snadno zranitelný konkurencí odjinud. Služby mají místní charakter a jsou

chráněny i velkou růzností individuálních požadavků. V období návratu k soběstačnosti dojde k prolínání obou segmentů.

Služby nezahrnují jen kadeřnice a instalatéry, ale i nejrůznější úkony ‚na objednávku‘. Není je snadné podchytit, regulovat a danit; ale nabízejí pracovní příležitosti neohrožované konkurencí zvenčí.

Osobně vyžádané služby, placené ‚ze svého‘, navíc přinášejí vždy užitek nebo potěšení, na rozdíl od zakázek zadávaných institucemi. Služby, přerůstající do sféry výroby (nábytek na míru od místního truhláře, zelenina z místní farmy), mohou zajistit velkou část běžných potřeb, a stát se základem pokračujícího podnikání.

V horších časech je funkčnost a stabilita důležitější než produktivita.

HRA NA VZDĚLÁVÁNÍ Vliv vzdělání na úspěch země bývá přeceňován. Pokles úrovně při masovém náboru na školy, laxnost vyučujících a přetrvávající důraz na paměť neprospívají rozvoji myšlení, ani posilování vůle.

Trojnásobek vysokoškoláků, vydávaný za úspěch, zlepšil jen statistiky.

Ekonomika vzdělání určuje za optimum mnohem nižší procenta populace. (Kdyby se omezil počet dnešních studentů a pedagogů na lepší polovinu, stoupla by nezaměstnanost asi o 3%.)

Hra na vzdělání vyhovuje nenáročností školám i studentům; jedinečná příležitost solidní přípravy pro život však zůstává nevyužita. Důležitost vzdělání zdůrazňují ti, kterým vyučování zajišťuje pohodlné živobytí, a politici, kteří potřebují univerzální odpověď na všechny problémy, s nimiž si nevědí rady. Hlavním účelem vzdělání se stalo získání potvrzení o vzdělání.

Evropě nechybí vzdělání, ale myšlení a vůle. ÚSPĚCH Vysokoškoláci jsou statisticky úspěšnější údajně díky studiu, ale ve skutečnosti protože jsou od počátku o něco bystřejší, a později dostávají více příležitostí. Úzce vymezené zaměstnanecké úkony, s požadavkem kvalifikace, by většinou zvládli po krátkém zaučení.

Kdyby místo odříkávaní vědomostí, dostupných na internetu, rozvíjeli

své myšlení, mohli by si vytvářet užitečné pracovní příležitosti sami.

Zárukou úspěchu jednotivých zemí býval ještě v minulém století velký počet kvalifikovaných pracovníků. V případě hospodářského útlumu Evropy zůstanou miliony překvalifikovaných zaměstnanců v moderních objektech se vším potřebným zařízením bez práce, pokud jim někdo nevymyslí program.

Úspěch země dnes zajišťují nemnozí – s nápady.

ELITA Genialita vyplývá z důležitosti vyřešeného problému spíše než z kvalit tvůrce, který většinou jen rozezná příležitost, probere všechny možnosti a vybere z nich tu nejvhodnější.

Kdyby si Edison nepospíšil, vynalezl by žárovku o něco později někdo

jiný. (Edison neměl vzdělání, ale podchytil tvůrčí myšlení.) Technická řešení se objevují, když k nim dozraje doba.

Nejvýnosnější oblastí myšlení je předvídání budoucích potřeb.

Nezbytnost duševní elity pro funkčnost bezradných celků je zřejmá, ale nápady a iniciativy se zdají všem snadné – poté, co jsou známy.

Zdálo by se, že tvůrčí špičky vzejdou rovnoměrně z různých oborů a

všech skupin. Většina užitečných nápadů nevyžaduje speciální vzdělání, technické zázemí ani podporu kolektivu.

Tvůrčí myšlení také není ženské nebo mužské.

Schopnost přicházet s novými nápady, statisticky velmi rozdílnou u obou pohlaví, nelze vysvětlit diskriminací (vzdělaných žen je více), ani zátěží rodiny (svobodné a bezdětné nejsou úspěšnější).

Ženy znevýhodňuje slepá víra ve vzdělání – bez rozvoje myšlení.

Pára jim zvedala pokličky stovky let, ale parostroj nenapadl žádnou. (James Watt neměl vzdělání, ale všímal si a domýšlel.) BEZRADNOST Oslabení z vleklých krizí vytváří podmínky pro ‚nestandardní‘ režimy. Fašismus byl umožněn rezignací většiny, která se zřekla vlastního rozhodování po letech problémů, s nimiž si předchozí, poměrně demokratický systémy nevěděly rady. Korektní slabost byla nahrazena nekorektní silou. ... Nevyužitou možností zatím zůstává vláda nekorektní racionality.

Lepší a horší režimy se liší tím, jaký prostor poskytnou špatným lidem. Dnešní Evropě při všech potížích ,silová řešení‘ nehrozí, z mnoha důvodů (celková změkčilost, nezvladatelná mladá generace, propojení sítěmi).

Někdy ale dochází i proti vší logice k vývoji, který si nikdo nepřeje.

Do první války upadla třeba Evropa na prahu příznivé doby nedopatřením z bloudění v nevyzkoušené oblasti, a řetězením nedomyšlených akcí.

‚Nedopatřením‘ otevřeli zmatení politici i cestu k únoru 1948.

Západní diktatury spojujeme s pravicí, ale Mussolini byl socialista a

Hitler se opíral o ‚národně socialistickou stranu pracujících‘.

K moci je vynesla podpora nespokojené nemyslící většiny, ovlivněné

přísliby pořádku a prosperity (a nabytou důležitostí). Společným rysem diktatur je rozhodování bez vysvětlování.

Demokratickému rozhodování předchází fáze přípravná a navrhovací, která nabízí prostor k ovlivňování i nápaditým myslícím – pokud zaujmou. CENA MYŠLENKY Hodnota myšlenek je v aplikacích nebo ve vlivu. Originální myšlenka, má zvláštní hodnotu; jako nepřečtená kniha nebo nepřečtený protějšek. Nápad za miliony může být dílem vteřin, obletět svět a všude prospět.

V džungli nepostižitelného kopírování už nelze myšlenky ochraňovat;

výhodou prvenství však vždy zůstane moment překvapení – a náskok. Kdo tvoří snadno nelpí na duševním vlastnictví; postupuje dál.

Kdo získá rychle bohatství (loterie, podvod), sotva se vrátí k poměrně nevýnosné poctivé práci. Kdo si jednou snadno vydělá tělem, sotva se vrátí zpátky do kanceláře nebo za pult.

Kdo si jednou snadno vydělá nápadem, zůstane u myšlení.

SBLÍŽENÍ MYŠLENÍM Máme-li před sebou prázdný list papíru, začneme pohybovat tužkou. Uchopíme-li zbraň, láká nás spoušť. K podmíněným reakcím dochází i při setkání ženy a muže.

Současné užívání levé a pravé hemisféry, prezentované genderovými vědkyněmi jako výhoda žen, odporuje principu soustředění. Pocity a přání nelze směšovat s objektivitou, potřebnou k uvažování.

Feminismus prezentuje ženy nekonzistentně, jak se kdy hodí; jednou zcela odlišné od mužů, podruhé zcela stejné.

Logika, preferovaná muži, ale zase bývá příliš vzdálená konkrétním

lidským situacím. Muže zajímají principy, ženy spíše jednotlivosti. V mnohém se budeme vždy lišit.

Dobré myšlení prospívá oběma pohlavím – i jejich soužití.

LOGIKA Exaktní logiku nelze aplikovat na situace s mnoha proměnlivými prvky.

Člověk je složitý a nelogický; to však neznamená, že pro každou situaci

neexistuje nějaké optimum (třeba i menší zlo). U rozvinutějších úvah však i malé chyby a ochylky narůstají v každém dalším kole. Logika je pomocný mechanismus, ne náhrada myšlení.

Jako opora duševních procesů není logika bezpečná ani tvořivá.

Účelové zkreslování není snadno prokazatelné – pozměňováním detailů a přesouváním důrazů je možné dojít logicky správně k jakémukoli závěru (i k pravému opaku). Obratnou sofistikou a užitím selektivní logiky lze pravdu zdiskreditovat a nepravdu prezentovat přesvědčivě.

Dobrá myšlenka musí být v souladu s logikou aplikovanou na lidský svět, která odlišuje vhodné – od nevhodného, nemožného a nepřijatelného. MANIPULACE Navenek správný postup lze užít i k manipulaci, například omezováním odpovědí na pouhé ano/ne. (Protřelejší jedinci nabízejí výběr ze dvou možností, ale místo ano či ne užívají tak či tak – obojí ve svůj prospěch.)

Podstatou manipulace je předvídání reakcí druhých a příprava cesty,

kterou se, z nezbytnosti, nebo kvůli výhodám, dobrovolně vydají. Předpokládáme, že vychytralí jedinci bezohledně manipulují slabší osoby ku svému prospěchu.

Kladná manipulace, pro dobro druhých, je však častější; jak ze strany osob v dominantním postavení (rodiče), tak ze strany rozumnějších, kteří se snaží pomoci.

Manipulace se netýká jen osob. Celé národy lze ovlivňovat zkreslenou

prezentací minulosti, současného stavu země – ale i budoucnosti. OVLIVŇOVÁNÍ Ovlivňování má řadu forem, od osobního příkladu, přes zkreslování reality až k emocionálnímu vydírání.

Nejrozšířenějším prostředkem je demagogie, která pokřivuje realitu po

pulistickými frázemi. Nemyslící podpoří vše, co je v souladu s jejich přáními a představami a zběžně zdůvodněné.

V demokracii máme právo chybovat ke své škodě i zastávat zdánlivě správné postoje, které však škodí (např. zastírání problémů politickou korektností nebo pasivní pacifismus).

Formy ovlivňování obohatila politika zastíracími manévry – otálením pod záminkou důkladnějšího zpracování, odsouváním nevítaných rozhodnutí do volebního období opozice, ,salámovou‘ metodou nenápadných kroků, nebo vypouštěním neautorizovaných fám, umožňujících posoudit reakce veřejnosti a až potom návrh podpořit nebo popřít.

Základem dnes málo využívané možnosti ovlivňování ‚osvětlováním‘ může být v nových časech rozumná neutrální definice:

Osvěta (i zde) je prezentace užitečných informací k uvážení. Přemýšlivé typy, s jedinečným viděním světa a výhodou lepšího chápání lidí, života a světa mohou obsáhnout i přesáhnout ostatní. Mají tak větší morální odpovědnost za objasňování skutečnosti.

Myšlení zavazuje.

MOTIVACE Největším zdrojem nových myšlenek jsou snahy, zvláště mužů, zaujmout, vyniknout, a zvýšit si hodnotu ve společnosti (a u žen).

Sklony ke stálému zlepšování všeho kolem sebe jsou u některých skupin výrazné, zatímco etnikům, které rády odpočívají, zcela chybí.

Krásným a nečekaným projevem lidského ducha je občasný vznik

mimořádných děl, jejichž autory jsou nenápadní, nekvalifikovaní jedinci, kteří sami objevili a rozvinuli tvůrčí proces. Myšlení nevyžaduje formální vzdělání a touha k povznesení bývá silnější u slabších a opomíjených.

Kvalita díla není předurčena osobními kvalitami tvůrce.

Vytrvalým úsilím lze nashromáždit množství originálních nápadů a prezentovat je pak v koncentrované formě s mohutným dopadem. (Několikaminutová skladba nebo esej obsahují měsíce trpělivé práce.)

Umění koncentruje dlouhé myšlení do krátké prezentace. Události v každodenním životě bývají rozptýlené, zatímco v uměleckých dílech navazují. Dobře vymyšlené, nafilmované nebo napsané příběhy tak mohou být vnímány intenzivněji než skutečnost.

Velké dílo vyžaduje kromě přesvědčení o významu výsledku i vynalo

žení podstatného úsilí a času. Tvůrčí myšlení vychází z vědomí možnosti – a jisté posedlosti.

Dílo může přesáhnout jeho tvůrce. KRUHOVÁ VAZBA Kruhová vazba může být přirozená jako noc a den, nebo obnovovaná příčinným spojením (akce/uspokojení). Užitečnou kruhovou vazbou bývalo i pečování rodičů o děti – a dětí o staré rodiče. Častou kruhovou vazbou je produkce adrenalinu navozovanou agresivitou.

Podrážděnost podněcuje střety, které opatřují další dávky stimulantu, umožňujícího ambiciózním bytostem obstát v situacích, na které nestačí.

Konfliktnost souvisí s návykem získávání přídavné energie.

Psychologie často řeší kruhovou vazbu s eskalací; návrat do stejných situací ve stále horší pozici (třeba ve vztazích). Hlubší myšlení prochází opakovaně stejnou oblastí úvah s odstupem času.

Myslitelé, umělci i inženýři zlepšují svá díla ,návraty’, přičemž práce na úpravách často přesahuje úsilí vložené do původní tvorby. SPONTÁNNOST Napětí mezi přáními a potřebami jedince a možnostmi společnosti je zdrojem frustrace, i motivací k dalšímu úsilí.

Iracionální nutkání lze z nadhledu myšlení rozeznat, ale od excesů

z okamžitých impulzů nás uchrání jen pevná vůle.

Spontánnost je u hodných lidí milá, u sebestředných trapná. Člověk,

který mluví a jedná neuváženě, může způsobit nedorozumění, uškodit druhým, nebo udělat hlupáka ze sebe.

Živelný předčasný rozvoj ‚individuality‘ zvláště u dětí, vede k vyhraněným názorům, egocentrismu a nepřizpůsobivosti, a zvyšuje pravděpodobnost nesouladu, konliktů a selhání v pozdějším osobním životě.

‚Být sám/sama sebou’ vnímáme kladně, přestože správný výklad je: ,nemyšlení a nedostatek sebekázně’. S kultivací myšlení roste schopnost rozlišovat nemyšlení od nepoctivosti.

Většina občanů podezřívá ze zištného jednání své volené zástupce, kteří obvykle jen zabředli do množství záměrně předkládaných legislativních problémů, nepostřehli podstatu svého poslání – a nevědí, co činí. ASERTIVITA Talent je úzce zaměřená excelence. Vizualizace cíle motivuje, ale neosvětluje konkrétní příležitosti. Motivace bez myšlení je jako pohon bez řízení.

Snaha rodičů vést děti k samostatnému rozhodování dříve než dozrají na úroveň rozumového zvažování, povzbuzuje impulzivní asertivitu. Neústupnost přechází v zarputilost, která vytěsňuje věcnost a kazí vztahy.

Úspěch bývá spojován s tvrdostí a bojovností, a tyto vlastnosti dnes posilují nemyslící rodiče v dětech. V konkurenčním prostředí opravdu vítězí ostré lokty. Proč ale vstupovat do přeplněného ringu, když si můžeme

vymyslet své vlastní pole působnosti.

TUŽBY / PŘÁNÍ V přírodě platí pravidlo dlouhodobého vyrovnávání (teploty, srážky).

Vyrovnávání lepšího a horšího v našich osudech pochopíme až po vícero

cyklech střídání šťastných náhod a nečekaných zklamání. V mládí se zdá důležité to ‚co chceme’. Později pochopíme, že

důležitější je vědět (a vyloučit), co nechceme.

Životy minulých generací (až na tragédie některých skupin) probíhaly vcelku předvídatelně. Naše životy jsou výrazněji pozměňovány novými možnostmi (otevřený svět, instantní komunikace, virtuální prostředí, posloupnost vztahů, anonymita). Minulost necháváme stále rychleji za sebou, a přání vycházející z okamžitých pocitů naplňujeme ihned.

Tužby, kterých si srdce žádá proti zdravému rozumu, a racionální

rozhodnutí, o kterých vnitřně pochybujeme, nejsou stejného druhu.

Dáme-li průchod pocitům, zůstane nám záchranná síť rozumu.

Upřednostníme-li samotný rozum, zůstanou v nás pochybnosti. NEJISTOTA Nepředvídatelnost někdy stimuluje, někdy deptá. V kladné polorovině nevadí (nevíme kde a s kým budeme příští rok, ale věříme, že se nám povede dobře); v záporné je stálým zdrojem obav. Vlády bedlivě sledují měřitelné ukazatele, ale nevnímají přibývající úzkost. Trvalá existenční nejistota poškozuje duševní zdraví a zkracuje život.

Míra jistot se stane hlavním volebním tématem, ovlivněným starými předsudky i novými sliby a nadějemi. Záruku zajištění a práce (málo placené, často zbytečné a někde daleko) budou v horších časech nabízet krajně levicové strany.

Krizi neulehčí masy vysokoškoláků bez praktických schopností a bez osobní iniciativy, ani velký kapitál, který se rychle přesune z výrobního podnikání do snadnějších globálních obchodních transakcí. Potřebujeme vymyslet (a dobře vysvětlit) ‚New Deal‘ pro naše podmínky. NEW DEAL Nejtěžší americká krize započala nečekaným pádem na burze (1929) a pokračovala několika lety bezradné agonie (dokonce byl zvažován model centrálního plánování po sovětském vzoru). Teprve potom situace uzrála natolik, že bylo možné prosadit Rooseveltův program.

Na rozdíl od Německa vláda neorganizovala propagandistické, nepříliš účinné masové veřejné práce, ale maximálně ulehčila segmentu výroby, který začal zase zaměstnávat a zásobovat vyprázdněný trh.

V našich rychlejších časech nemusí útlum trvat pět let, ale změny bude

možné prosadit také až po sestupu na dno.

Kdysi se jednalo o holé přežití, dnes o udržení přijatelné úrovně.

Neznámou komplikaci představují velké úspory obyvatel v ‚zapsaných‘

penězích, nepodložených dostatkem směnitelných hodnot.

Restriktivní reakce rezervních bank ve 30. letech krizi zhoršily. Dnes

je ‚uvolňování‘ peněz běžné (až nadměrné).

Ke zhroucení finančních trhů v Americe došlo nečekaně. Zvolna na narůstající problémy Evropy poskytují prozíravějším jedincům i firmám čas k přípravě. Nehrozí nám konflikty s jinými státy ani revoluce. Na druhé straně: vlády ani policie nemají někdejší autoritu.

Bezradnost byla rozptýlená. Dnes je komunita propojena sítěmi.

POZITIVA KRIZE Krize v Evropě umožní potřebné změny, ke kterým by jinak nedošlo. Pokles kurzu eura omezí dovozy dříve levného zboží z Asie (účtovaného v dolarech) – a tím uvolní prostor domácí výrobě.

Kromě daňového zvýhodnění budou potřebovat nové podniky i úlevu

od úředního vměšování. Stát znejistělý stoupající nezaměstnaností, zmírní příkazový postoj k podnikání, ponechá věcem volný průchod a podnikům odpadne řada zatěžujících povinností a plateb

výměnou za udržování provozu a pracovních míst. Mínější požadavky přivedou i část nezaměstnaných k pokusům o vlastní výdělečnou činnost. Krize načas oddělí potřebné od zbytečného.

Skromnější možnosti budou vyváženy dostatkem volného času, a důraz se přesune na kvalitu života; vztahy, zábavu, potěšení a snad i na duševno.

SLOŽITOST Nejvíce příležitostí ke zlepšení existuje v oblasti redukce složitosti. Složitost není nevyhnutelný důsledek pokroku.

Vnitřní složitost (auto, počítač, mobil) se netýká výstupů. I technicky náročné systémy mohou být ‚uživateli přátelské. (z angl.).

Superiorní výsledky nápaditého využití neúplných informací naznačují potenciál myšlení jen tak z hlavy i v epoše informační technologie.

Chybějící lze domyslet, zapomenuté odvodit a nové vytvořit.

Narůstající procedurální složitost zvyšuje potřebu druhotných a jalových činností a zatěžuje nás povinnostmi, výdaji a ztrátami času. V důsledku přílišné složitosti se leccos přínosného vůbec neuskuteční.

Ženy žijí déle, ale plnohodnotného času mají méně. Přibývající administrativní náročnost jim vytváří nová místa, ale psychicky je vyčerpává.

Jednoduchá funkční řešení mají však i řadu zainteresovaných odpůrců.

Neprůhlednost, nesrozumitelnost a uměle navozovaná složitost umožňuje vzdělaným neproduktivním jedincům těžit ze svých výsadních pozic. Evropa je oslabována expanzí druhotných profesí více než jiné části světa.. NEGATIVNÍ HNUTÍ Kdyby smrtelně nebezpečná elektřina, miliony tříštivých oken nad námi, jedovaté spalovací motory nebo explozivní rozvody plynu byly navrženy až dnes, protesty by znemožnily jejich zavedení. Nápad monstrózních vlaků s koridory kolejí křižujícími městy i volnou přírodou, by byl označen přímo za šílený.

Obstrukce rozumných projektů a prosazování pochybných, bývá skrytě

iniciováno komerčními zájmy. Ochránci se připojují ke zdánlivě důležitým hotovým programům, protože nemají žádné vlastní.

Zachycujeme stížnosti a požadavky, ale uniká nám trvale nepřátelský

postoj ekologistů k člověku (jako ‚škůdci planety‘).

Ekologické, odborové i feministické aktivity byly původně potřebné

a přínosné. Také posuny k větší osobní svobodě byly na místě, dokud nepřerostly do extrémů osobních práv a nároků, ohrožujících funkčnost společnosti. Hnutí, která dosáhla rozumného optima se nerozpouští a neochota skončit vede k prosazování stále malichernějších požadavků.

Iracionální reakce nemyslící většiny lze snadno vyvolat emocionálními a pseudovědeckými prezentacemi. Snížením emisí, díky užití břidlicových plynů, předčila Amerika ostatní země světa, zatímco Evropa vyčíslila úspěch vývozem znečišťění z výroby do Asie, a zatížila se těžkopádnými projekty alternativních zdrojů.

Získávání energie z břidlic ‚spravedlivěji‘ rozloženými než ropa a plyn,

je nejlepší novinou pro Západ, a snahy zabránit pozitivnímu vývoji slouží jen producentům tradičních paliv.

V krizových letech může právě břidlicový plyn (ve třetině evropských

zemí), přispět k energetickému osvobození starého kontinentu. ZVÝHODŇOVÁNÍ Při získávání výhod na úkor druhé strany nebývají zvažovány následky a předvídatelné reakce. Škodlivost účelově uštědřených výhod se projevuje výrazněji v horších časech. Porušení rovnováhy mívá nedomyšlené dopady a výhody se nakonec často obracejí proti nemyslícím zvýhodněným.

Třeba zvýhodnění, která si vydobyly ženy, nehradí (jak by měl) vždy stát. Zátěž přenesená na zaměstnavatele jim pak skrytě zhoršuje šance.

Kontraproduktivní jsou i feministické snahy o prosazení právního pro

středí do rodinného soužití, s cílem nařizovat podobu vztahů, které se formují přirozeně a pro každý pár jinak.

Zpřísňování pravidel při ubývajícím zájmu o privilegované rizikové

bytosti snižuje už tak klesající zájem mužů o manželství. Podobně snižuje každý ‚vítězný‘ nepřátelský rozvod šanci ostatních žen na rodinu a děti. Zvýhodňování početnějších vrstev voličů na úkor menších ale důležitějších skupin (nař. zaměstnanců na úkor zaměstnavatelů) je zase problematickou tendencí vlád. (Machiavelli by v demokracii ihned rozeznal ideální systém k ovládání společnosti – se souhlasem většiny.) ASYMETRICKÉ SITUACE U tradičních zvyklostí očekáváme že budou pokračovat. Po staletích zájmu předpokládají zaměstnanci, že je budou podnikatelé vždy potřebovat. Po staletích párování očekávají ženy, že s nimi muži budou vždy chtít žít. Ještě nedávno očekávali rodiče, že jim ve stáří vypomohou děti...

V našich časech skončí více tradic než v předchozím trvání světa.

Podniky, spoléhající na zadávání práce z ciziny, ani zaměstnanci, kterým opatřuje práci někdo jiný, nemají budoucnost ve svých rukou.

Nabídka práce, ani nabídka soužití nejsou samozřejmé.

Ženy, které si v prodlužovaném ‚období nevázanosti‘ přivyknou jednat svévolně a při náznaku potíží odcházet jinam, nemohou očekávat zájem rozumných mužů, když na poslední chvíli zatouží po rodině, která vyžaduje stálost, přizpůsobivost a obětavost.

Zákoník práce je zase pozůstatkem zvýhodňování proletariátu. Někdejší vykořisťovatel je dnes ale dobroděj, který opatřuje zaměstnancům výdělek.

Asymetrické situace, kdy jedna strana nepotřebuje druhou stejně nalé

havě, jsou ještě komplikovány vysokým očekáváním. Čím více očekáváme, tím méně nabízíme.

Zájem nelze vynutit; odvíjí se od výhodnosti – a jiných možností. VYTÍŽENÍ ŽEN Absolventi škol, zahlceni zbytečnostmi, mezi kterými zanikají neodlišené užitečné znalosti, netrpí jen pochybnou úrovní nepraktického studia. Vstupují do pracovního života se zaměstnaneckou mentalitou.

Ubereme-li ze skupiny ,podnikajících’ jedince v soukromých praxích, živnostníky bez zaměstnanců, a profese, které by při rozumnějším uspořádání nebyly vůbec zapotřebí, udiví nás malý počet osob, které vytvářejí užitečné hodnoty a opatřují práci jiným – a mezi nimi malý podíl žen.

Tendenční ,vysvětlení’ diskriminací se vlastního podnikání netýká a

zátěž rodinou není tak velká, jak se bez myšlení stále opakuje:

70 % žen děti ještě nemá, nechce či nemůže mít, nebo jsou už dospělé,

a případná péče o starší příbuzné nebývá častá a dlouhodobá.

Péčí o děti (apod.) je zatížena vždy jen asi třetina žen. RODINNÉ VAZBY Podstatnější změny trvají v přírodě statisíce let. Našim předkům stačila mnohem kratší doba; od prvních záblesků myšlení, kdy rozeznali principy funkčnosti a výhodnosti. Civilizace započala pochopením mechanismu plození. To vedlo k soužití dvojic, v nichž měli otcové a matky jasné role, podle svých přirozených schopností a inklinací. Změnu umožnila přizpůsobivost žen, které nabídly mužům výhody domova a výsady obcování za podporu a ochranu dětí.

Na úsvitu civilizace si bystřejší matky ochočily otce, připoutaly je

k sobě a k rodině, a zadaly jim pracovní program obživy a ochrany, aby se samy mohly věnovat ,lidštějším’ věcem.

V novověku začaly ženy požadovat více, vše prozradily a vše ztratily. V technicky náročném prostředí se jim nedaří, jako se jim nedařilo při hodinách fyziky (nikdo za to nemůže), a bez kouzel jedinečné ženskosti, které se samy vzdaly, ztrácejí nad muži vliv.

Osoby se slabším smyslem pro logiku často žádají dvě věci, které se

vzájemně vylučují. Většinou stojí proti sobě dvě přání, jimž jednotlivě nelze nic vytknout – např. nezávislost / rodina.

Protichůdné myšlenky se nevylučují. Protichůdná přání ano.

Období útlumu v Evropě bude pro ženy přivyklé samostatnosti těžší než pro muže a povede je k větší podpoře levicových řešení – aniž by uvážily neslučitelnost touhy po zajištění se zachováním nezávislosti. ŽENSKOST Párové uspořádání, které nebylo dokonalé, ale fungovalo, rozvrátily ženy, které nedomyslely následky zdánlivých zisků. Muži už necítí odpovědnost za své osamostatněné družky a nikdy se jim nedařilo lépe.

Opakem opatrné evoluce jsou změny iniciované ideologií. V posledních dvou generacích se ženy nepochybně změnily více než muži.

Rovné příležitosti příliš nevyužívají, a na náročnějších postech, např.

v politice, selhávají ještě častěji než muži. Ambice bez myšlení nestačí. Přeceňují formální vzdělání, instrukce, návody a pravidla a nekladou si otázky, ale jejich zájem o sebezlepšování má mimořádný potenciál.

Párové uspořádání (náklonnost, vzájemná opora, rodina, domov) je dnes ohrožováno především projevy nemyšlení – vyhraněnými názory, nepřizpůsobivostí a konfliktními postoji.

Návrat k příjemné a rozumné ženskosti může ještě odvrátit rozpad párového světa, který ženy potřebují z praktických důvodů, i ze srdce. Ženskost je nejmocnější evoluční nástroj pro uchování vlivu žen.

Ženskost je blízká vlastnostem dětí v jejich nejmilejším věku.

NADŠENÍ Schopnost nadchnout se novou myšlenkou, ať už pochází od kohokoli, a vyjádřit potěšení a podporu, vyžaduje pozitivní postoj i přejícnost.

V dospělosti si radost z neobvyklých a zajímavých věcí uchovává jen

duševně čilejší menšina, kterou stále těší svět. Sklony ke hře, adaptabilita a dychtivé objevování a zkoušení všeho nového jsou vlastnosti mládí.

Tvárnost a vroucnost okouzluje v každém věku – a okouzlování je působivější než krása. Dobré myšlení formuje ,mladé’ postoje k životu. K nemnoha výhodám mládí patří možnost vidět a pochopit vše poprvé.

Myšlení nám otevírá oči podruhé.

DĚTI Nejúčinnějším prostředkem výchovy je napodobování vzorů. Bohatý duševní život (přítomných) rodičů obvykle děti zaujme, povzbudí a později ochrání před svody špatné společnosti a různými závislostmi.

Nasměrování k myšlení je důležitější než přeceňované vzdělání. Jako vede výchova s obsahem umění k umění, vede výchova s obsahem myšlení k myšlení. Potěšení z objevováním a rozvíjení souvislostí je blízké potěšení mláděte, objevujícího každý den nový svět.

Myšlení se posiluje užíváním. Zájem může být odstartován setkáním s pokročilejší osobou, zajímavými otázkami, neobvyklými odpověďmi, příklady důvtipu, nevšedními postřehy apod.

Myšlení nerozvíjíme na povel. Začíná přivábením.. REKREAČNÍ MYŠLENÍ Paměťovým dovednostem (jazyky) svědčí časné začátky. Ke kultivaci myšlení pro potěšení můžeme přistoupit kdykoli.

Propojit bohatší duševní život s tím předchozím chvíli trvá, a může začátečníka i vykolejit.

Volné myšlení je krásný návyk na vlastní riziko – jako láska. Nevyžaduje mimořádný intelekt ani vyšší vzdělání, a pobaví, povznese a posune kupředu výraznou osobnost i průměrného jedince

Probírat různé hypotetické možnosti bez ohledu na proveditelnost, patří

k mnoha potěšením uvolněného myšlení, které lze vědomě odchýlit od běžných postupů a podřídit vlastním pravidlům.

Rozvoj rekreačního myšlení připomíná osvobození těla, které také bývalo jen prostředkem k přežití, dokud naši předkové neobjevili procházky, sporty a výlety, a krátký účelový kontakt dvojic nerozvinuli ve hravý tělesný dialog.

Rekreační prožitky mohou být:

fyzické – s jasnými tělesnými limity

emocionální – vyžadující jistou vrozenou vnímavost

myšlenkové – s největším potenciálem k rozvoji..

VELKORYSOST Myšlení s nadhledem umožňuje přijímat bez psychické újmy občasné neúspěchy a selhání. Chyby jsou běžným projevem aktivního života.

Velkorysost není jen postoj k druhým, ale i schopnost povznést se nad

utrpěné křivdy a ztráty – a nad vlastní omyly a nezdary.

Moudřejší ustoupí, potlačí odpověď, dá přednost jinému nebo mávne rukou nad drobnou nespravedlností, a v klidu vítězí.

Pružnost při hledání kompromisů můžeme očekávat spíše u jedinců než

u institucí, jejichž manažeři bývají hodnoceni za maximální zisk v minimálním čase, bez ohledu na dlouhodobé následky. Neústupnost je typická i pro státní celky; proto zůstává nevyřešena řada sporů o hranice, teritoriální vody, nebo území obývaná jinými národnostmi (str. 225).

Myšlení vede k nadhledu a nadhled k velkorysosti.

Sledování toho, co prožíváme z odstupu a nadhledu, zaručuje, že nepřekročíme rozumnou mez (k hysterii, depresi či agresi). Osobní kvality bývají často znehodnoceny propady do negativních nálad. Jen občasná iracionalita je jako ,jen’ občasné selhání brzd.

Morální kapitál může být jediným selháním znehodnocen.

Duševního kapitálu se občasné neúspěchy nedotýkají.

OSOBNOST Opravdové osobnosti zasévají, i když je sklizeň v nedohlednu; raději dávají než berou, a mívají více, i když jim stačí méně. Osobnost tvoří vědomí, svědomí, vzpomínky a zkušenosti, ale hlavně vše

zhodnocené promyšlením a porozuměním.

Zevnitř jsme formováni vlastními reflexemi, zvenčí okolním světem a navenek tím, jak se vidíme a stylizujeme. Osobitost má každý z nás. Výrazné osobnosti přečnívají ostatní nadhledem a originalitou.

Psychologové vysvětlují ,problémy osobnosti’ prožitky v dětství, ale podceňují klíčové období transformace, kdy objevujeme svoji identitu a přebíráme kontrolu nad vlastním životem – revidujeme, co nám bylo vštěpováno, vytyčujeme vlastní priority a měníme postoje; a současně vytěsňujeme nevhodné vlivy a vzpomínky. Po pubertě je většina z nás osobnostně v podstatě hotova.

Volné myšlení ve zralosti nám otevírá druhé období ,přehodnocování’. INTERPRETACE Myšlenky přicházejí neopracované, a do elegantní formy, vyjadřující vše výstižně a zajímavě, musí být upraveny. Nedbale prezentované myšlenky zapadnou nebo mohou být interpretovány jinak, než je zamýšleno.

Například větu: ,Ženy se těžko prosazují v mužském světě,’ můžeme interpretovat jako: ,Muži brání ženám v úspěchu’, nebo: ,Ve světě, za který vděčíme převážně mužům, se ženám zatím, bohužel, příliš nedaří’.

Zachycování alternativ, nadsázek a podtextů činí potíže paměťovým

typům, které tíhnou k doslovnosti a nedomýšlejí souvislosti.

V životě způsobuje nedorozumění větší škody než zlé úmysly. Minulost interpretují ve svůj prospěch vítězové. Přítomnost pozměňujeme ve svůj prospěch trochu všichni.

Návyk myšlení v alternativách kompenzuje slovanský příklon k jediné

interpretaci (první, která naskočí).

POSLÁNÍ Obrozenecké hnutí nabídlo malé elitě vlastenců velké pozitivní poslání (na rozdíl od dnešních záporně vymezených zabraňujících hnutí).

Prázdný světadíl národního jazyka a kultury, otevřený povznášející představou nových možností, zbývalo jen vyplnit. Později převzali iniciativu snaživí slovotepci.

Nejsnadnější náhražkou chybějících nápadů je nastavování existujícího. Velké ideály a neznámá místa na mapě možností zdánlivě ubývají. Řešíme s plným nasazením zástupné ‚problémy‘, ale chybí nám vize na úrovni podstatných programů předchozích generací.

Kultivace volného myšlení, jako protiklad paměťově orientovaného vzdělávání, je vzletná idea, otevírající nespočet příležitostí k potěšení, osobnímu růstu, společenskému vzestupu – a často i zisku. Běžné myšlení reaguje na běžné potřeby a spěchá vyšlapanými cestami.

Volné myšlení krouží a probírá hravě jakékoli zvolené téma.


25

MYSLITELÉ Postmoderní doba postrádá myslitele, kteří by nadčasovostí idejí přečnívali ostatní. Před sto lety vzhlíželi lidé ke svým básníkům a spisovatelům, a přejímali myšlenky, které sami ještě nedokázali vyjádřit. V první polovině 20. století vynesly vlny sociální a národní sounáležitosti k moci charismatické vůdce a diktátory s vizemi nového uspořádání světa.

Poklidnější poválečný vývoj už řídily převážně neosobnosti, šediví

administrátoři, a postoj k autoritám se změnil z úcty v přezírání.

(Škodlivost špatných politiků převyšuje prospěšnost těch lepších.)

V demokratickém sytému, který umožňuje vzestup jedincům nevalné kvality, je tento postoj pochopitelný. Ubývají ale i posluchači, čtenáři a diváci, kteří už nechtějí být ‚vedeni‘ autory příběhů jako autoritami.

Sebevědomí vychází z pocitů nadřazenosti; myšlení vede k pokoře. POKORA Myšlení zabavuje a povznáší i v nepříznivých podmínkách. Jedinec navyklý vlastnímu uvažování už v sobě nikdy nemůže popřít tendenci promýšlet vše kolem sebe, ale může zlenivět nebo zpychnout.

Postup bez pochybností je typický pro paměťové typy zaměstnanců,

kteří aplikují pevné vzory správnosti a nezvažují specifiku jednotlivých případů, ani absurditu ostrého rozhraní (minuta před plnoletostí). Protikladem adaptabilního myšlení není hloupost, ale rigidita.

Rčení o nepřenositelnosti zkušeností a nemožnosti poučit se z chyb

druhých, v oblasti myšlení neplatí. Možnost ‚prožívání‘ filmových nebo románových situací a postav naznačuje silný vliv i pouhé fikce.

Hodnota poznatků, k nimž se dopracovali pok



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist