načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Volejbal -- viděno třemi - Zdeněk Haník; kolektiv

Volejbal -- viděno třemi

Elektronická kniha: Volejbal
Autor: Zdeněk Haník; kolektiv
Podnázev: viděno třemi

Výklad volejbalové techniky, trénink volejbalových dovedností z pohledu zkušeného trenéra, bývalého hráče a začínajícího trenéra, a sportovního teoretika. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  365
+
-
12,2
bo za nákup

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2008
Počet stran: 344
Rozměr: 24 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Sport. Hry. Tělesná cvičení
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2008
ISBN: 978-80-247-2744-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Výklad volejbalové techniky, trénink volejbalových dovedností z pohledu zkušeného trenéra, bývalého hráče a začínajícího trenéra, a sportovního teoretika.

Popis nakladatele

Osobnost českého volejbalu s kolektivem spolupracovníků přináší hráčům, trenérům, učitelům a všem volejbalovým fandům jedinečný způsob výkladu volejbalové techniky. Kniha mapuje trénink volejbalových dovedností současně ze tří úhlů, z pohledu zkušeného trenéra Rady, bývalého hráče a zároveň začínajícího trenéra Doskákala a sportovního teoretika Nezažila. Tito tři pánové se snaží v rozhovoru dojít k podstatě dílčích problémů, a tak čtenáře zajímavě provázejí nácvikem základních odbití, herních činností, součinnosti a základů herních kombinací. Na více než 130 barevných fotografiích a 120 herních schématech pak své zkušenosti přenášení do praktických aplikací a cvičení. Díky svému zpracování umožňuje kniha lépe pochopit výklad jak samotným hráčům, tak jejich trenérům, učitelům a rodičům. (viděno třemi : od základních odbití po herní činnosti)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Zdeněk Haník; kolektiv - další tituly autora:
Kdo neskáče, je taky Čech! Kdo neskáče, je taky Čech!
 
K elektronické knize "Volejbal -- viděno třemi" doporučujeme také:
 (e-book)
Volejbal - kondiční příprava Volejbal
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Zdeněk Haník

a

Michal Němec

Zuzana Tlstovičová

Aleš Novák

Volejbal

viděno třemi

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

obchod@grada.cz, www.grada.cz

tel. +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

jako svou 3465. publikaci

Odpovědná redaktorka Ivana Kočí

Sazba Květa Chudomelková

Fotografie David Pankiv. Martin Sidorják a Matěj Němec

Schémata Luboš Uher a Aleš Novák

Návrh a grafická úprava obálky Grafické studio Hozák

© Grada Publishing, a.s., 2008

Vydáno ve spolupráci s Českým volejbalovým svazem jako podpůrný materiál pro

vzdělávání a popularizaci trenérské činnosti. Publikace je využitelná pro trenérská školení.

Vydání publikace bylo podpořeno Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem

České republiky, rozpočtem hl. m. Prahy a Českým volejbalovým svazem.

ISBN 978-80-247-2744-8


Vědátor, praktik a „nevědátor“ 7

Koncepce sedmi učebních úkolů 9

Jak učit sportovní hru? 13

Co je pro začátečníka důležitější, hra nebo dril? 16

Co víme o volejbalových dovednostech? 19

Míchat činnosti v herním tréninku začátečníků? 22

Máme mladým hráčům občas tolerovat chyby? 26

Jak opravovat mladé hráče v tréninku? 28

Inventáře typových faktorů tréninkových a herních situací 31

Jakým jazykem mluvit? 37

První učební úkol

Základní volejbalová odbití 53

Charakteristika základních odbití 53

Obecné poznámky k tréninku 56

Odbití prsty 63

Odbití bagrem 84

Odbití jednoruč vrchem 106

Druhý učební úkol

Základy individuálních herních činností a součinnosti 145

Charakteristika základů herních činností a součinnosti 145

Obecné poznámky k tréninku 149

Základy nahrávky 154

Základy přihrávky 180

Základy útočného úderu 201

OBSAH


Třetí učební úkol

Individuální herní činnosti a základy herních kombinací 217

Charakteristika herních činností a základů herních kombinací 217

Obecné poznámky k tréninku 220

Nahrávka a základy útočných kombinací 223

Přihrávka jako herní činnost 249

Útočný úder a základy útočných kombinací 264

Čtvrtý učební úkol

Herní činnosti v rámci herních kombinací 281

Charakteristika herních činností v rámci herních kombinací 281

Obecné poznámky k tréninku 283

Nahrávka a útočný úder v rámci útočné kombinace 289

Přihrávka a zakládání útoku 322

Doslov 337

Docent Nezažil doporučuje k přečtení 338

Seznam použitých obrázků 341


7

Vědátor, praktik a „nevědátor“

Vážené volejbalistky, vážení volejbalisté, ač se sám považuji za optimistu,

idealistu či vizionáře, musím konstatovat, že my Češi už neučíme svět, ale

spíše naopak svět vyučuje nás – alespoň pokud jde o volejbal. Nám, lidem

z tradiční volejbalové země, to není lhostejné, ale každý máme poněkud odlišnou

představu, co je třeba přednostně udělat. Česká volejbalová škola mezitím

chřadne, ztrácí lesk a upadá do zapomnění.

Jedním z těch, kteří si uvědomují, že se všichni podepisujeme pod dočasný úpa

dek českého volejbalu, je doc. Karel Nezažil, CSc., vysokoškolský učitel na

Fakultě sportu a tělesné výchovy, obor sportovní hry. Kdysi začínal jako trenér,

ale před pětadvaceti lety nastoupil na vysokou školu a začal se věnovat teorii.

Teď se zabývá volejbalem i sportovními týmovými hrami obecně, píše příručky

a skripta, přednáší na fakultě a trenérských seminářích, překládá z cizích jazyků.

Dalším, kterému leží osud volejbalu na srdci, je profesionální volejbalový trenér

Zbyněk Rada. Dvacet let trénuje různá družstva, od mládeže až po vrcholový

seniorský volejbal, je zkušeným praktikem a dobrým psychologem. V současné

době vede družstvo mužů, které se pohybuje v horní polovině extraligové tabul

ky. Třetím do party je bývalý smečař mezinárodní úrovně, nyní začínající trenér

Václav Doskákal. Před rokem se vrátil ze zahraničí, udělal si trenérskou kvali

fikaci druhé třídy a začal trénovat. V současné době pracuje jako trenér kadetů,

vypomáhá ve volejbalové přípravce a přemýšlí, co dál.

Tito pánové jsou si vědomi, že mají rozdílný úhel pohledu na volejbalovou proble

matiku, rozdílné zkušenosti, rozdílný vyjadřovací jazyk, ale přesto jsou schopni

a ochotni mluvit o volejbalu otevřeně a bez předsudků. Vedeni vzájemnou úctou

i touhou obnovit slávu našeho volejbalu se společně snaží dojít až k samé pod

statě problému. Náhoda nás (mě a spoluautory) zavedla do společnosti těchto

různorodých osobností právě ve chvíli, kdy se mezi nimi rozpoutala pozoruhod

ná diskuse. Ta nás zaujala natolik, že jsme, s jejich laskavým svolením, vše na

hráli a následně převedli do písemné formy. Přes snahu zachovat v maximální

míře autenticitu diskutujících bylo přece jen nutné provést v textu některé zásahy

a změny. Přímou řeč jsme mírně upravili, zejména v případě pana Doskákala,

věcný obsah však zůstal stoprocentně zachován. Pro větší přehlednost jsme pak

ještě celou diskusi rozdělili do jednotlivých kapitol, každou z nich opatřili názvem,

výčtem klíčových výrazů a jakýmsi bodovým shrnutím, které jsme nazvali „Shrnutí

do kapsy“. Pro větší názornost jsme některé části textu doplnili obrázky, na nichž


VOLEJBAL

8

můžete vidět přímo v akci nejen známé české volejbalové reprezentanty, malé děti, ale třeba i herce Ondřeje Vetchého, velkého přítele a propagátora volejbalu. Dále jsme již hotový text postoupili „volejbalové obci“ k případným komentářům. Jedná se přece o volejbal pro každého... Díky připomínkám některých čtenářů webových stránek Volejbalové akademie jsme v textu provedli drobné korekce. Zásadním způsobem však do díla zasáhli tři volejbaloví trenéři: Aleš Novák, jeden z nejlepších učitelů dívčího volejbalu v Čechách, Zuzana Tlstovičová, trenérka centralizované přípravy slovenských reprezentantek, a Michal Němec, dnes věhlasný muzikant a textař, dvojnásobný držitel ceny Anděl (se skupinou Jablkoň), dříve trenér volejbalového družstva Tatranu Střešovice. Všechny změny byly samozřejmě konzultovány s jednotlivými diskutujícími, kterým tímto zároveň srdečně děkujeme za jejich mimořádně poutavý rozhovor i ochotu své vědomosti, názory a zkušenosti zveřejnit.

Doporučení, jak číst tuto knihu

1. Uvolněte se a svou mysl nalaďte do volejbalova.

2. Nedejte se odradit slovníkem docenta Nezažila, neboť pod jeho akademic

kou pokožkou tluče vřelé sportovní i lidské srdce.

3. Čtěte maximálně jednu kapitolu denně (při nadměrném užívání může dojít

k závislosti).

4. Nespěchejte! Některé kapitoly (zvláště ty tuhé) je třeba přežvýkat několi

krát.

5. K úvodním podkapitolám a ke kapitolám 3 a 4 je vhodná sklenička port

ského, zatímco ke kapitolám 1 a 2 doporučujeme střik z bílého vína.

K podkapitole „Jakým jazykem se bude mluvit?“ to asi bude chtít panáka.

6. Napadne-li se vám připomínka, vhoďte jí do schránky na webové adrese

www.hanikvolleyball.cz.

Dobře si četbu užijte a odneste si z ní co nejvíce.

Zdeněk Haník


9

Klíčové výrazy

Učební úkol, základy techniky, varianty techniky, základy součinnosti,

týmová činnost, herní řetězce, předem dané podmínky, náhodně proměnlivé

podmínky, herní trénink.

Nezažil: Vážení kolegové. Jsem teoretik a jistě nemám tolik osobních herních zá

žitků jako vy, přesto věřím, že mohu přinést dostatek podnětů i vám, prakti

kům. Rád bych proto představil svůj model postupu při tréninku (nácviku a roz

voji) herní činnosti ve volejbalu. Jedná se o sedm kroků, které poskytují návod

jak rozvíjet volejbalové dovednosti, od techniky pohybu až po týmový herní

výkon. Aby nebylo pojetí učebních kroků „otrocky“ interpretováno jako dogma,

kde učební obsah jednoho kroku smí být rozvíjen až po striktně dokončeném

kroku předcházejícím, rozděluji raději herní trénink do sedmi učebních úkolů.

Vývoj volejbalisty je plynulý proces. Jestliže jej „kouskuji“ na menší díly, pak je

to jen proto, abych ukázal, že určitou logiku herní trénink skutečně má. Chci

trenérům ukázat postup rozdělený do několika oblastí – učebních úkolů, kte

ré musejí jistým způsobem plánovat, a trénink tudíž dělit do menších celků.

Nadále tedy nemluvme o krocích, ale o učebních úkolech, a budiž domluveno,

že obsahy jednotlivých úkolů do sebe zapadají, vzájemně se prorůstají, pří

padně plnění jednoho úkolu předchází jinému. Rada: Myslím, že jste správně naznačil, že trénink je plynulý proces mající jistou

logiku, ale s mnoha překvapeními, novými okolnostmi, slepými cestami, ná

vraty, opravami, korekcemi i reorganizacemi, v nichž hlavní roli hraje člověk.

Neustálá přítomnost lidského faktoru způsobuje, že logika tréninku dostává

náhlé trhliny a jednoduchá cesta typu „po kroku A následuje krok B“ je v „prav

dě tělocvičny“ poněkud komplikovanější. Doskákal: Pánové, myslíte, že to tato debata bude i pro mě? Já totiž zastávám

názor, že volejbal se do pouček příliš svázat nedá... Rada: Já vám rozumím a dodávám, že různí hráči procházejí různými typy vývo

je nezávisle na tom, co chceme my, trenéři, a často přitom ignorují jakékoliv

předepsané postupy a poučky podle logiky, která nám zůstává utajena. Toto

pokorně přiznávám po dvaceti letech trenérské praxe.

Koncepce sedmi

učebních úkolů


VOLEJBAL

10

Nezažil: V tom s vámi souhlasím, ale hned dodávám, že ve výuce určitý systém

být musí. Právě proto vám chci předvést koncepci sedmi učebních úkolů, sed

mi základních témat, která by ve volejbalovém tréninku neměla zůstat opome

nuta. Jak jsem již uvedl, nejedná se o dogma, ale o návod, který je dostatečně

flexibilní, aby mohla být při učení průběžně zohledňována různá individuální

specifika. Doskákal: Proč právě sedm? Nezažil: Předvedu vám svou úvahu: 1. První téma: nejprve musí mladému volejbalovému adeptovi někdo vysvětlit,

co má udělat, aby odbil, smečoval či vybral míč, čili základní techniku (lidově

řečeno „udělej to takto“). 2. Druhé téma: pak je nutné začátečníkovi rychle ozřejmit (on na to samozřejmě

částečně přichází sám), že jsou různé situace, kdy je třeba tuto základní tech

niku mírně modifikovat, že je třeba se po hřišti určitým způsobem pohybovat,

že kromě míče je nutné sledovat i jiné věci a že hráč má i své spoluhráče,

s nimiž je třeba rozdělit si pole a komunikovat. 3. Třetí téma: téměř zároveň, ale přece jen o něco později, je hráče třeba začít

připravovat na to, že mu v jeho snaze (zatím kromě vlastní nemotornosti) bude

trvale překážet soupeř. Na jedné straně má volejbalový adept radost z toho,

jak začíná ovládat míč a první volejbalové fígle, ale na druhé straně mu sou

peř tuto radost kalí, jelikož chce hrát rovněž po svém. Aby soupeř mladého

volejbalistu příliš neotrávil, musíme volit i takové formy tréninku, kdy hráč není

tolik rušen a může se věnovat automatizaci pohybu. Nicméně volejbal je hra,

v tom mu nemůžeme lhát. 4. Čtvrté téma: pak už však musíme s celou pravdou ven. Volejbal sice na jedné

straně představuje zvládnutí dovedností, ale na druhé rovněž vnímání, rozho

dování, programování, řešení, předvídání, finty, léčky atd. Herní činnost musí

me rozvíjet v reálných herních podmínkách. Kdo chce vstoupit do opravdové

ho volejbalu, kupuje si vstupenku právě zvládnutím tohoto úkolu. 5. Páté téma: i když pátý úkol následuje po čtvrtém, probíhá v podstatě záhy po

něm, případně i současně. Jeho obsahem je týmová činnost v určitých situa

cích. Hráč musí zažít, že v určité situaci musí jednat jinak, než kdyby byl v té

to situaci sám. To znamená, že organizuje a provádí svou činnost ve vazbě na

týmovou taktiku. 6. Šesté téma: i šestý úkol probíhá téměř současně se čtvrtým a pátým. Říkáme

mu rozvoj herních řetězců. Řetězcem máme na mysli sled na sebe navazují

cích činností. Individuální a skupinová činnost probíhá stále ve vazbě na čin

nost předcházející a následující. 7. Sedmé téma: sedmý úkol je vrcholem herního tréninku. Jeho obsahem je kom

plexní činnost týmu v průběhu celé rozehry – od podání až po chybu jednoho

z družstev. Trénink ligového seniorského či dokonce reprezentačního družstva

je již téměř výhradně tréninkem činnosti družstva v průběhu celé rozehry.

Snažil jsem se říci vše jednoduše až lidově, je to srozumitelné? Rada: Zdá se, že svou koncepci máte velmi dobře promyšlenou. Věřím, že si

o volejbale v souvislosti s ní dobře popovídáme.

KONCEPCE SEDMI UČEBNÍCH ÚKOLŮ

Doskákal: Já však nevím, zda jsem tu co platný. Vidím volejbal spíše jako hráč

a v tréninku uplatňuji především své vlastní zkušenosti.

Nezažil: Právě proto vás tu potřebujeme, volejbalový život je nejlepší škola. Ale

aby naše debata měla určitý řád, shrňme (tentokrát trochu odborněji) oněch

sedm učebních úkolů. Kromě hlavních úkolů uvádím v následujícím přehledu

i dílčí učební témata:

1. Základní volejbalová odbití:

osvojení základů techniky v předem daných podmínkách,

zprostředkování prvních úspěšných odbití,

osvojení základní techniky pohybu. 2. Základy herních činností a součinnosti

osvojení variant techniky a základů součinnosti v náhodně proměnlivých

podmínkách,

precizování základní techniky,

rozvinutí specifického herního pohybu,

rozvinutí variant techniky a osvojení dovednosti vybrat optimální řešení po

hybového úkolu,

rozvinutí selektivity vnímání podstatných situačních faktorů pro úspěšné

odbití,

osvojení základů součinnostních vazeb. 3. Individuální herní činnosti a základy herních kombinací

osvojení individuální herní činnosti a skupinové součinnosti v upravených

podmínkách,

automatizace pohybových řešení,

osvojení speciální techniky herní činnosti,

osvojení různých herních řešení,

adaptace na rušivý vliv soupeře,

osvojení součinnostní vazby jako základu herních kombinací v upravených

podmínkách. 4. Herní činnosti v rámci herních kombinací

osvojení individuální herní činnosti a skupinové součinnosti v reálných pod

mínkách,

rozvinutí způsobilosti vybrat optimální herní i pohybová řešení,

kultivace individuálního herního chování v reálných herních podmínkách,

osvojení součinnostní vazby jako základu herních kombinací v reálných

podmínkách. 5. Týmová činnost v rámci typové herní situace

osvojení týmové činnosti v typové herní situaci (skupinové a týmové herní

kombinace),

rozvinutí skupinové a týmové herní činnosti v jednotlivých herních situacích,

kultivace skupinového a týmového herního chování.

VOLEJBAL

12

6. Individuální a skupinové herní řetězce

rozvinutí individuálních herních řetězců,

rozvinutí skupinových herních řetězců.

7. Činnost družstva v průběhu rozehry

rozvinutí týmových herních řetězců,

kultivace týmového herního chování v průběhu rozehry.

Rada: Pokusím se vaše pojetí shrnout jako praktik. Představil jste nám postup

při herním tréninku rozdělený do sedmi úkolů. Chcete ukázat logiku herního

tréninku ve volejbalu, přitom však redukujete obsah hry a každá redukce „ubli

žuje“ celistvému vnímání. Zároveň ale říkáte, že vaše koncepce není dogma,

nýbrž jen návod se sedmi tématy, a v takovém případě je určité zjednodušení

bezesporu na místě. Je totiž jasné, že z trenéra nemůže nikdo sejmout úkol

rozpoznat, ve které fázi vývoje se jeho hráči nacházejí, který z kroků je možné

vynechat a který naopak zvýraznit.

Nezažil: Ano, chápete to velice správně. Právě i existence sedmi učebních úkolů

je mým vlastním konstruktem, nikoliv nějaká exaktní záležitost. Někdo jich tře

ba vůbec nepotřebuje sedm. Podstata je v tom, že v těchto sedmi úkolech je

shrnuto vše, co by se při herním tréninku ve volejbalu obecně nemělo opome

nout. Pokud by si chtěl někdo přece jen představit časovou posloupnost jed

notlivých učebních úkolů, pak by se snad, řečeno s ohledem na výše uvedená

úskalí, mohla blížit znázornění ve schématu 1, které jsem si pro vás připravil.

Schéma 1 Hypotetická časová posloupnost učebních úkolů sedmibodového modelu herní

ho tréninku ve volejbalu

Týmová činnost v typové

herní situaci

5

Základy herních činností

a součinnosti

2

Základní odbití

1

Herní činnosti a základy

herních kombinací

3

Herní činnosti v rámci

herních kombinací

4

Týmová činnost

v průběhu rozehry

7

Indivuduální a skupinové

herní řetězce

6

KONCEPCE SEDMI UČEBNÍCH ÚKOLŮ

Doskákal: Moment, a co herní systémy, na ty jste zapomněli...? Nezažil: Jste velmi pozorný... Ale abychom si rozuměli, já vnímám herní systém

jako základní způsob organizace hry družstva daný složením družstva a spe

cializovanými herními funkcemi hráčů, který má zajistit účinnou hru ve všech

šesti rotacích. Doskákal: Samozřejmě, nahrávač, smečař, libero, jednotlivé rotace, principy hry,

strategie... Nezažil: Rozvoj herního systému prorůstá celým volejbalovým vývojem, stejně

jako průpravná hra. Již v začátečnickém volejbalu si hráči rozdělí herní role.

Proto nepojímám rozvoj herního systému jako osmý samostatný učební úkol,

neboť to by mohlo vnucovat dojem, že rozvoj herního systému je závěrečným

krokem ve smyslu učebního postupu. Stojí hierarchicky nejvýše jako základ

strategie družstva, ale rozvíjí a mění se průběžně s rostoucí kvalitou družstva. Rada: Myslím, že jste vymyslel dobrý model, a souhlasím, abychom ho akcepto

vali jako východisko a v rámci jednotlivých učebních úkolů se k němu vyjadřo

vali. Nezažil: Navrhoval bych, abychom se v tomto našem prvním setkání zabýva

li pouze prvními čtyřmi body a třemi základními volejbalovými odbitími, resp.

třemi herními činnostmi. Rada: Souhlasím. Doskákal: Já, zelenáč, nemám, co dodat...

Jak učit sportovní hru?

Klíčové výrazy

Herní dovednosti, řešení herních situací, otevřené dovednosti, pohybové cho

vání, herní chování, kognitivní.

Rada: Pánové, myslíte si, že umíme učit sportovní hru, nebo si pouze zkoušíme

různé metody a doufáme, že naše postupy zapůsobí a hráči se naučí hrát...? Nezažil: Nejprve byste, pane kolego, musel definovat, co máte na mysli termí

nem „hrát“. Jestli myslíte herní způsobilost, kterou rozumíme realizaci osvoje

né dovednosti řešit herní situace, zapojovat se do týmových činností a proje

vovat požadované herní chování ve hře, pak se můžeme začít bavit konkrétně.

Jen ještě připomínám, že podle Jiránka (1968) je dovednost „učením získaný

předpoklad ke správnému vykonávání nějaké činnosti“. VOLEJBAL

14

Doskákal: Já především navrhuji, abychom z toho nedělali vědu. Rada: Pan Nezažil má pravdu v jedné důležité věci: musíme jasně vymezit,

o čem se vlastně bavíme. V tomto případě je důležité vědět, mluvíme-li o schop

nosti řešit herní situace, nebo o herních dovednostech. Nezažil: Ve volejbalu využíváme převážně tzv. dovednosti otevřené. Ty jsou

charakterizovány nepředvídatelným, proměnlivým prostředím. Další charakte

ristikou volejbalových dovedností je částečná pohybová kontrola. Tím se vo

lejbal liší např. od atletiky či gymnastiky, kde se jedná o dovednosti zavřené

a kde je kontrola pohybu maximální. Tento rozdíl se zásadně promítá do pří

stupu k učení a tréninku. Rada: Měli bychom to chápat tak, že volejbalista, na rozdíl od gymnasty, nevěnu

je například při smečování pozornost svému pohybu? Provádí ho snad auto

maticky? Nezažil: Ne zcela. Částečná kontrola je věnována pohybu, ale větší část pozor

nosti je zaujata čtením situace a přípravě řešení. Doskákal: Když ale vidím blok a rozhodnu se „bouchat“ do diagonály, jde o jinou

smeč, než když „bouchám“ do lajny. U toho se přece musím soustředit na po

hyb, nebo ne? Nezažil: Kontrola pohybu a tvorba řešení jsou samozřejmě propojeny, není mož

né je izolovat. Ale ve sportovních hrách je většinou o podobě pohybu rozhod

nuto předem a v rámci řešení herní situace se pohyb upravuje pouze v detai

lech. Rada: To má svou logiku. Často trénujeme nějakou činnost (například nahráv

ku) jako izolované odbití, ale ve hře je vlastně jakákoliv činnost spojena

s vnímáním a rozhodováním. I když jsou některé dovednosti jako nahrávka

či přihrávka z hlediska techniky poměrně stabilní, je nutné je chápat jako do

vednosti realizované ve stále se měnících podmínkách (jak říká pan Nezažil,

jako „otevřené“). Tudíž vše, co ve volejbalovém tréninku zavání „skleníkovými

podmínkami“, to znamená činností bez rozhodování, je nevhodné. Doskákal: Řekněte mi, jak je to s malými dětmi? Ty se také nemají učit, jak vy ří

káte, „izolovaný“ pohyb? Vždyť nic neumějí. Jak se mají naučit například bagr? Rada: Na to bych odpověděl takto: pro absolutní začátky si musíme pomoci ná

cvikem v neměnných podmínkách, abychom hráčům umožnili první úspěšná

odbití. V dalším tréninku však musíme nacvičovat převážně v měnících se

okolních podmínkách. Doskákal: Pro nás normální lidi to tedy znamená, že v neměnných podmínkách

trénujeme a hrajeme pouze nanečisto, ale v proměnlivých podmínkách již jako

ve hře?

KONCEPCE SEDMI UČEBNÍCH ÚKOLŮ

Rada: Když vám hodím míč a vy ho odbijete bagrem, neřešíte nic jiného než od

bití. Jestliže vám ale řeknu, abyste po nahrávce úspěšně zaútočil proti druž

stvu na druhé straně sítě, pak musíte kromě útočného úderu bleskově vymys

let a zrealizovat i řešení, jak lze na obranu soupeře vyzrát. V prvním případě

tedy pracujete v neměnných podmínkách, zatímco ve druhém v proměnlivých

podmínkách. Nezažil: V poslední době bere teorie sportovních her stále více na vědomí fakt,

že se musí zajímat o psychiku hráče, tzv. kognitivní stránku, a přehodnoco

vat model zaměřený pouze na výsledný pohyb. Doskákal: Můžete mi vysvětlit význam slova „kognitivní“? Nezažil: Kognitivní znamená zaměřený na zpracování informací, získávání obec

ných poznatků a procesů chápání. Doskákal: Tedy poznávací... Nezažil: Zjednodušeně řečeno, je to tak. Pokud chceme mluvit o učení ve vo

lejbalu, musíme si představit, jak fungují nejpodstatnější dílčí systémy kom

plexního systému zvaného „pohybové chování“ hráče (volejbalisty). Jsou to

vnímání a zpracování informací, programování a organizace pohybové

odpovědi. Rada: Pr o mě jako trenéra je tedy důležité, že se za volejbalovými dovednostmi,

které vypadají zvnějšku vcelku jasně, skrývá ještě něco, co navenek není vi

dět, ale má zjevně zásadní význam...

Shrnutí do kapsy

Volejbalové dovednosti jsou dovednosti otevřené. Jsou charakterizovány

nepředvídatelným, proměnlivým prostředím.

Hráč kontroluje pohyb ve volejbalu pouze částečně, větší část pozornosti

je zaujata čtením situace a přípravě řešení.

Volejbalový trénink, který nenutí hráče rozhodovat se, je málo účinný.

Zvýšený zájem o kognitivní stránku herních dovedností přehodnocuje

model zaměřený pouze na výsledný pohyb.

U čení ve volejbalu se snaží vycházet z funkce komplexního systému zva

ného „pohybové chování“ volejbalisty, jehož dílčími částmi jsou vnímání

a zpracování informací, programování a organizace pohybové odpově

di. Jakákoliv činnost je ve volejbalu spojena s vnímáním a rozhodováním.

+


VOLEJBAL

16

Co je pro začátečníka důležitější, hra nebo dril?

Klíčové výrazy

Finální technika, koordinace při kontaktu s míčem, předchozí učení, pohybo

vé představy, vnitřní řeč, didaktické paradigma, průpravná hra v upravených

podmínkách.

Doskákal: Pánové, pojďme si probrat úplné začátky učení volejbalu. Vrátil jsem

se právě z trenérského školení a nic jsem se tam na toto téma nedozvěděl.

Nevím, zda to lze srovnávat, ale dočetl jsem se, že tenisté kladou v tréninku

začátečníků důraz na koordinační cvičení s raketou a míčkem, která mají za

tím jen málo společného s konečnou technikou. Vše se točí kolem momentu

kontaktu s míčkem. V knize, kterou jsem na toto téma četl, se píše, že hned

na začátku nemá být snahou učení finální techniky (cílového stavu), ale tzv.

dynamické koordinační učební formy, čímž má být zvládnut problém s ovládá

ním a zacházením s raketou a míčkem, což je především koordinační záleži

tost. Přitom je učebním předpokladem nejen cit pro míč, ale také cit pro vlastní

tělo a vlastní pohyby. Rada: I já si myslím, že v začátcích je skutečně nejdůležitější zásah míče, tedy

koordinace vlastního pohybu a letu míče, a nikoli správná technika. Trenérskou

úlohou v tomto období je pomoci mladému hráči, aby úspěšně provedl jakéko

liv odbití míče. K tomu je však třeba přesně říci, co má hráč udělat. Například

když učíme odbití spodem:

„Spoj ruce takto...“ „Zápěstí zatlač dolů, takto...“

„Zaujmi tento postoj...“ „Nahodím míč, zasáhni ho plochou předloktí... tady...“

„Nejde o přesnost, ale pouze o kontakt...“ „Ano, správně to děláš...“

Jinak řečeno, cílem je zcela konkrétní instrukce jak vykonat první pokus.

Samozřejmě, že popíšeme správnou techniku, ale nejdůležitější je pochválit

hráče, když zvládnou odbití jakýmkoliv způsobem. Kromě jiného je nutné při

mět hráče k určitému přenosu představ, třeba využitím informací z předchozí

ho učení, například u nácviku bagru: „zaujmi postoj, který znáš z odbití prsty“. Doskákal: Takže vy tvrdíte, že v počátcích není důležitá správná technika? Rada: Pouze v úplných začátcích. Chceme u hráčů podporovat pozitivní zážitek

z odbití? Doskákal: A co zkušenosti z jiných her? Mnohokrát jsme se se spoluhráči bavili

o talentu pro míčové hry. Existuje podle vás něco takového? Má pro volejba

listu význam hrát fotbal?

KONCEPCE SEDMI UČEBNÍCH ÚKOLŮ

Rada: Jistě, zkušenosti z předchozích spontánních aktivit jsou vítané. Mám na

mysli takové aktivity, jako je pouliční fotbálek, pálkovaná, přehazovaná, vybíje

ná nebo třeba jen házení či chytání. Ty mají svůj význam například při nácvi

ku útočného úderu – „...jedná se o něco podobného, jako když házíš kame

nem...“ Nezažil: A nejen to. Můžeme využít mnoha dalších hráčových představ. Doskákal: Jistě, toho v tréninku využívám. Hráči například řeknu: „Zatáhni loket

dozadu, jako když Honza Železný hází oštěpem.“ To je normální, podobně ja

ko v životě, z toho přece nechcete dělat vědu. Nezažil: Samozřejmě, ovšem důležité je uvědomit si, že přírůstky učení v tomto

stadiu jsou velmi rychlé a velké, což některé trenéry vede k neodůvodněné eu

forii. Neuvědomují si přitom zákonitosti jednotlivých stadií učení. Ne, že by se

v této počáteční fázi nedaly napáchat zásadní chyby se závažnými důsledky,

ale práce je v tomto stadiu snadnější, pokud trenér zná základní biomechanické

a herní souvislosti. I z hlediska psychologického je navíc nácvik u hráče podpo

rován zpravidla pozitivními prožitky z rychlého nárůstu úrovně dovednosti. Rada: Nacvičovaná činnost v tomto stadiu vyžaduje hodně pozornosti, proto není

zcela vhodné zařazovat takové průpravné hry či herní cvičení, které od hráčů

vyžadují vnímání dalších konkurujících podnětů (spoluhráč, složitější úloha,

protihráč). Doskákal: Takže si mají jen pinkat a nemají nic řešit ani hrát... Nezažil: Odbitím zaujatá pozornost nedovoluje zpracování dalších podnětů. Doskákal: Už vám opět nerozumím. Rada: Já se vám to pokusím vysvětlit. Například hráč je schopen soustředit se

na dráhu letu míče při odbití obouruč spodem, ale nezvládne přitom vnímat

pohyby spoluhráčů. Při prvotním nácviku útočného úderu se hráč může kon

centrovat na rozběh, odraz, kontakt ruky s míčem, ale nemůžeme očekávat,

že bude reagovat na délku nahrávky, a už vůbec, že bude vnímat blokujícího

protihráče. Doskákal: Mám dojem, že trochu kličkujete. Na jasnou otázku mi dejte jasnou

odpověď. Hrát, či nehrát v tomto stadiu? Nezažil: Pane Doskákale, při hře jste byl také tak netrpělivý? Otázka je sice jas

ná, ale odpověď tak jednoduchá není. Existují různé pohledy na to, zda za

řazovat průpravné hry již v raných stadiích učení či nikoliv. Krajní názory do

konce říkají, že učení volejbalu začínat hrou. Mluví se o různých didaktických

paradigmatech, to znamená o učebních vzorech a postupech. Rada: Můj názor je, že se již v této fázi má hrát. Ale s jednoduchými pravidly, někdy

s dopadem míče na zem, a hlavně jeden na jednoho na zmenšeném prostoru

(3×3 m), což do určité míry zužuje herní pole hráče a umožňuje mu soustředit



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist