načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Volání Kukačky - Robert Galbraith; pseudonym J. K. Rowlingové

Kniha: Volání Kukačky
Autor: ;

Vzrušující detektivní román J. K. Rowlingové, napsaný pod pseudonymem Robert Galbraith. Když se slavná modelka Lula Landryová zřítí ze svého zasněženého balkonu v londýnské čtvrti ...
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
již pravděpodobně nedoručíme do Vánoc
Vaše cena s DPH:  313
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  369 Kč
15%
naše sleva
10,4
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 74%hodnoceni - 74%hodnoceni - 74%hodnoceni - 74%hodnoceni - 74% 74%   celkové hodnocení
7 hodnocení + 3 recenze

Specifikace
Nakladatelství: » PLUS
Rok vydání: 2016-08-29
Počet stran: 480
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 476 stran
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Cuckoo’s calling
Spolupracovali: přeložil Ladislav Šenkyřík
Vazba: vázaná s laminovaným potahem a přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2014-08
ISBN: 9788025902332
EAN: 9788025902332
Ukázka: » zobrazit ukázku
Literární ceny
Kniha byla nominována na literární cenu "Cena Český Bestseller - 2014 - Detektivní romány".
Více informací o prestižních literárních oceněních lze nalézt na stránce » literární ceny.
Popis

Vzrušující detektivní román J. K. Rowlingové, napsaný pod pseudonymem Robert Galbraith. Když se slavná modelka Lula Landryová zřítí ze svého zasněženého balkonu v londýnské čtvrti Mayfair, dojdou vyšetřovatelé rychle k závěru, že šlo o sebevraždu. Případ se zdá být uzavřen. Lulin bratr má však stále jisté pochybnosti. A najatý soukromý detektiv má za něj odhalit pravdu. Cormoran Strike je válečný veterán, který si z Afghánistánu odnesl těžké zranění, i jizvy na duši. Během řešení případu proniká do světa distingovaných bohatých mužů a krásných svůdných žen, odhaluje skryté souvislosti a sám se ocitá ve smrtelném nebezpečí. Tento napínavý kriminální román působivě líčí atmosféru velkoměstského Londýna – od ospalého poklidu ulic ve čtvrti Mayfair po zapomenuté hospůdky v East Endu a čilý ruch v Soho. Volání kukačky je vysoce ceněný debut Roberta Galbraitha, v němž se poprvé setkáváme s detektivem Cormoranem Strikem a jeho sympatickou pomocnicí Robin, na jejichž další případy se můžeme těšit už nyní.

Kniha je zařazena v kategoriích
Robert Galbraith; pseudonym J. K. Rowlingové - další tituly autora:
Hedvábník Hedvábník
Galbraith, Robert; Rowlingové, pseudonym J. K.
Cena: 313 Kč
Hedvábník (brož.) Hedvábník (brož.)
Galbraith, Robert; Rowlingové, pseudonym J. K.
Cena: 254 Kč
Ve službách zla Ve službách zla
Galbraith, Robert; Rowlingové, pseudonym J. K.
Cena: 330 Kč
Ve službách zla Ve službách zla
Galbraith, Robert
Cena: 234 Kč
Ve službách zla (brož.) Ve službách zla (brož.)
Galbraith, Robert; Rowlingové, pseudonym J. K.
Cena: 254 Kč
Cormoran Strike BOX Cormoran Strike BOX
Galbraith, Robert; Rowlingové, pseudonym J. K.
Cena: 849 Kč
 
Zákazníci kupující knihu "Volání Kukačky" mají také často zájem o tyto tituly:
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Jonasson, Jonas
Cena: 279 Kč
Analfabetka, která uměla počítat Analfabetka, která uměla počítat
Jonasson, Jonas
Cena: 303 Kč
Červenka Červenka
Nesbo, Jo; Krištůfková, Kateřina
Cena: 313 Kč
Poslední aristokratka Poslední aristokratka
Boček, Evžen
Cena: 248 Kč
Zmizelá Zmizelá
Flynnová, Gillian
Cena: 287 Kč
Deník Gréty Kaiserové Deník Gréty Kaiserové
Janečková, Klára
Cena: 239 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu



Jana 2015-01-12 hodnoceni - 40%hodnoceni - 40%hodnoceni - 40%hodnoceni - 40%hodnoceni - 40%
jako ctenarka detektivek hodnotim jako slabsi, chybi napinak pocas dlouhosahlych opisu. napeti az uplne na konci. Rozuzleni je kazdopadne zajimavy.nerekla bych to na Rowlingovu
reagovat
 
Jana Hlavičková 2014-07-04 hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%
Tak pocity mám rozporuplné, nechytlo mě to zas až tak moc, ale knihu jsem prostě musela dočíst. Hlavní hrdina sympaťák a překvapivé rozuzlení.
reagovat
 
jana.konopacova 2014-04-01 hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%
Pěkná a chytlavá detektivka,doporučuji:)
reagovat
 
ABZ.cz 2014-02-19
»recenze na iDnes
reagovat
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

9
Ruch na ulici připomínal bzučení much. Za policejními zátarasy se
tlačili fotografové, fotoaparáty s  dlouhými rypáky připravené v 
pohotovosti, a  jejich dech stoupal vzhůru jako pára. Na čepice, klobouky a  ramena
v kabátech se vytrvale snášel sníh, prsty schované v rukavicích čistily
čočky objektivů. Každou chvíli se ozval výbuch nesoustavného cvakání spouští,
když si noční přihlížející krátili čas fotografováním bílého plátěného stanu
uprostřed silnice, průčelí vysokého činžáku z červených cihel za ním
a balkonu v nejvyšším poschodí, z něhož tělo vypadlo.
Za natěsnanými fotoreportéry bažícími po senzaci stály bílé dodávky
s  gigantickými satelitními disky na střechách, do mikrofonů hovořili
novináři, někteří cizími jazyky, a kolem poletovali zvukaři s nasazenými
sluchátky. Mezi jednotlivými vstupy reportéři podupávali a hřáli si ruce
o horké kelímky s kávou z přeplněné kavárničky o pár ulic dál. Kameramani ve
vlněných čepicích zabíjeli čas fi lmováním mačkajících se fotografů, balkonu
a stanu ukrývajícího mrtvé tělo, ale pak se opět vrátili k širokým záběrům
zahrnujícím veškerý chaos, který zničehonic vypukl na tiché zasněžené
uličce v Mayfair, lemované naleštěnými černými domovními dveřmi pod
bílými kamennými průčelími obklopenými pečlivě tvarovanými keři. Vchod do
domu číslo 18 byl ohraničený policejní páskou. V chodbě za ní bylo
možné zahlédnout policisty, z nichž někteří na sobě měli bílé kombinézy
forenzních expertů.
Televizní stanice vysílaly nepřetržité zpravodajství už několik hodin. Na
obou koncích ulice se začaly shromažďovat davy příchozích, které
držely v patřičné vzdálenosti další policejní posily; někteří se přišli podívat
záměrně, jiní se zastavili cestou do práce. Mnozí drželi nad hlavou mobilní





10
telefony, aby si to hemžení vyfotili, než půjdou dál. Jeden mladík,
netušící, o který balkon jde, si fotil postupně všechny, třebaže na prostředním
z  nich stála hustá řada keříků, tří pečlivě opečovávaných koulí zarostlých
listím, jež neponechávaly žádný prostor pro člověka, který by tam chtěl
vstoupit.
Skupinka mladých dívek přinesla květiny a televizní štáby je nafi
lmovaly, jak je předávají policistům, kteří je v rozpacích odložili do kufru
policejní dodávky, neboť se zatím nerozhodli, kam jinam by je mohli dát, a dobře
si uvědomovali čočky fotoaparátů a  kamer, které sledovaly každý jejich
pohyb.
Reportéři vyslaní zpravodajskými televizními stanicemi bez ustání
zásobovali diváky nepřetržitým proudem komentářů a spekulací ohledně těch
několika málo senzačních skutečností, které se dozvěděli.
„... ze svého podkrovního mezonetového bytu kolem druhé hodiny
ráno. Policii přivolal pracovník ostrahy z budovy...“
„... prozatím se nezdá, že by se chystali mrtvé tělo odnést, což vede
některé komentátory ke spekulacím...“
„... žádné zprávy o tom, jestli byla v době pádu v bytě sama...“
„... týmy vstoupily do budovy, kterou důkladně prohledávají.“
Vnitřek stanu ozářilo studené světlo. K  mrtvému tělu přidřepli dva muži
a chystali se je konečně přesunout do uzavíratelného gumového vaku. Hlava
mírně krvácela a zanechala stopy ve sněhu. Obličej byl rozdrcený
a opuchlý, z jednoho oka zbyl jen prázdný záhyb, druhé působilo jako kousek
špinavě bílé hmoty mezi roztaženými víčky. Když se při nepatrné změně
světla zatřpytily fl itry na halence, vyvolalo to znepokojivý dojem pohybu, jako
by snad opět začala dýchat nebo zatínala svaly a chystala se vstát. Na
plátěnou střechu dopadal sníh, jako by na ni někdo jemně bubnoval špičkami
prstů.
„Kde vězí ta zatracená záchranka?“
Inspektor Roy Carver se přestával ovládat. Tělnatému muži s tváří
barvy vyzrálého hovězího masa, jemuž se na košilích v podpaží téměř neustále





11
tvořily kroužky potu, došla nepříliš velká zásoba trpělivosti už před
několika hodinami. Byl tady skoro stejně dlouho jako mrtvola; chodidla měl
promrzlá, že už v nich ztratil cit, a šilhal hlady.
„Záchranka dorazí za dvě minuty,“ oznámil detektiv Eric Wardle, který
vešel do stanu s mobilem přitisknutým k uchu a bezděčně tak dotaz svého
nadřízeného zodpověděl. „Už zařizuju, aby mohla projet.“
Carver jen cosi tlumeně zavrčel. Špatnou náladu mu zhoršovalo
přesvědčení, že Wardle je z přítomnosti fotografů nadšený. Působil chlapeckým
dojmem, s hustými, vlnitými kaštanovými vlasy, nyní posypanými sněhem,
vypadal dobře a podle Carverova názoru se na jejich několika pochůzkách
mimo stan fl ákal a marnil čas.
„Snad se aspoň ta sebranka rozejde, až bude tělo pryč,“ řekl Wardle
s pohledem stále upřeným k fotografům.
„Ti se nerozejdou, dokud s tím tady budeme zacházet jako s místem
činu nějaký pitomý vraždy,“ vyštěkl Carver.
Wardle na nevyslovenou výzvu ke konfrontaci nezareagoval. Carver ale
stejně vybuchl.
„Ta blbá kráva odtamtud prostě skočila. Uvnitř nikdo jiný nebyl. Ta
tvoje takzvaná svědkyně byla úplně sjetá koksem...“
„Už jedou,“ řekl Wardle a ke Carverovu znechucení opět vyklouzl ze
stanu, aby vyčkal na záchranku před objektivy kamer.
Událost odsunula stranou zpravodajství z politiky, válek a katastrof a ve všech
svých podobách jiskřila obrazy dokonale krásné tváře mrtvé ženy a  jejího
pružného, nádherně tvarovaného těla. Během pár hodin se těch několik
málo známých skutečností rozšířilo jako virus k  milionům lidí: hádka na
veřejnosti se slavným přítelem, osamělý návrat domů, zaslechnutý křik
a nakonec smrtelný pád...
Přítel utekl někam do léčebného zařízení, ale policie nadále tajemně
mlčela; pořádala se honička na lidi, kteří s ní strávili večer před smrtí; byly
napsány tisícovky novinových sloupků, odvysílány hodiny televizních zpráv
a žena, která přísahala, že zaslechla druhou hádku těsně předtím, než tělo





spadlo z balkonu, se také na nějaký čas proslavila a za odměnu se jí dostalo
otištění menších fotografi í vedle snímků krásné mrtvé dívky.
Jenže potom svědkyni za téměř slyšitelného zklamaného zasténání
usvědčili ze lži, takže nyní se ona stáhla do léčebného zařízení a na scéně se naopak
objevil slavný první podezřelý, vystřídali se jako panáček s  panenkou v 
domečku na počasí, kteří nikdy nemohou být venku ve stejnou dobu.
Takže to nakonec byla sebevražda a po krátké chvíli zaraženého mlčení
získal příběh slabý druhý vítr. Psalo se, že byla duševně nevyrovnaná
a labilní, že její nevázanost a krása se nehodily do hvězdného prostředí, v němž
byla uvězněna; že se ocitla v prostředí nemorálních zbohatlíků, které ji
zkazilo; že dekadence nového života vykolejila už tak křehkou osobnost. Stal
se z ní moralistní příběh, ztuhlý pod nánosem škodolibosti, a narážkám na
Ikara se neubránila taková spousta novinářů, že tomu satirický časopis
Private Eye věnoval zvláštní článek.
A potom ten záchvat šílenství vyprchal a vyčpěl a k příběhu najednou
neměli co říct už ani novináři, ale řečeno toho bylo i tak až příliš mnoho.





o tri
mesice pozdeji
ˇ ˇ
ˇ
́










cast prvni
Nam in omni adversitate fortunae
infelicissimum genus est infortunii,
fuisse felicem.
Vždyť ze všech projevů nepřízně štěstěny
je nejnešťastnějším ze všech neštěstí,
že jsi byl kdy šťasten.
Anicius Manlius Severinus Boëthius:
Filosofi e utěšitelkou
ˇ ́ ́










17
1
I když Robin Ellacottová už za pětadvacet let svého života prožila nejednu
dramatickou a nepříjemnou chvíli, ještě nikdy se neprobudila s tak jasným
vědomím, že si nadcházející den zapamatuje na celý život.
Krátce po půlnoci ji její přítel Matthew, s  nímž už delší dobu
chodila, požádal pod sochou Eróta uprostřed Piccadilly Circus o ruku.
V závratné euforii úlevy, která následovala po přijetí nabídky, se jí přiznal, že chtěl
tu otázku vznést už v thajské restauraci, kde byli na večeři, ale řekl si, že to
bude lepší bez mlčenlivé dvojice, která seděla vedle nich a celou dobu je
očividně odposlouchávala. Navrhl proto vycházku potemnělými ulicemi,
navzdory protestům Robin, že oba musejí ráno brzo vstávat, až nakonec v sobě
sebral odvahu a inspiraci a celý zmatený ji přivedl ke schodům pod sochou.
Tady odhodil veškerou zdrženlivost do mrazivého větru (což se Matthewovi
ani za mák nepodobalo) a před třemi vagabundy choulícími se na schodech
a dělícími se o láhev čehosi, co vypadalo jako denaturovaný líh, poklekl na
koleno a požádal ji o ruku.
Podle Robin to byla ta nejdokonalejší nabídka sňatku všech dob,
v celých dějinách manželství. Dokonce měl s sebou v kapse i prstýnek, který teď
Robin nosila; safír se dvěma diamanty, seděl jí perfektně a celou cestu do
města se nepřestávala dívat na svou ruku spočívající v klíně. S Matthewem
teď mohli dávat k  lepšímu povedenou historku, zábavný rodinný příběh,
jaký člověk vypráví svým dětem a ve kterém selhalo jeho plánování (líbilo
se jí, že si to naplánoval) a proměnilo se ve spontánní improvizaci. Milovala
ty pobudy, měsíc a Matthewa, který splašeně a nervózně klečel na jednom
koleně; milovala Eróta a špinavé náměstí Piccadilly i černý taxík, v němž jeli
domů do Claphamu. Vlastně neměla daleko k tomu, aby milovala celý
Londýn, který jí během toho měsíce, co tady žila, doposud příliš k srdci nepři-





18
rostl. Dokonce i pobledlí a nepřátelští spolucestující namačkaní kolem ní
ve vagonu metra odleskem toho oslnivě zářícího prstenu zkrásněli, a když se
vynořila na stanici podzemky Tottenham Court Road do mrazivého světla
březnového rána, pohladila platinový kroužek palcem a při myšlence, že by
si o polední pauze mohla koupit nějaké časopisy pro nevěsty, zakusila
prudký nával štěstí.
Když se proplétala po rozkopaném chodníku v horní části Oxford Street
a nahlížela na kousek papíru, který držela v pravé ruce, sledovaly ji oči
mnoha mužů. Robin byla podle veškerých myslitelných měřítek pěkná holka:
vysoká, dobře stavěná, s dlouhými, medově zbarvenými světlými vlasy, které
se jí za rychlé chůze přirozeně vlnily, a chladný ranní vzduch dodával barvu
jejím bledým tvářím. Měla dnes nastoupit na týdenní záskok jako
sekretářka. Od chvíle, kdy se přistěhovala za Matthewem do Londýna, střídala
podobné krátkodobé brigády, ale už měla v úmyslu toho nechat; čekalo ji
několik „řádných“ pohovorů, jak to označovala.
Nejnáročnější součástí těchto nudných krátkodobých zaměstnání
bývalo často hledání příslušné kanceláře. Londýn jí připadal po malém městečku
v Yorkshiru, které opustila, ohromný, složitý a neproniknutelný. Matthew
jí poradil, aby nechodila s nosem vraženým do mapy města, protože by
vypadala jako turistka, a byla tak zranitelnější; musela se tak většinou
spoléhat na chvatně načmárané mapky, které jí vždycky nakreslili ve
zprostředkovatelské agentuře. Nebyla zrovna přesvědčená, že by díky tomu vypadala
víc jako rodilá Londýňanka.
Kvůli kovovým zátarasům a modrým zvlněným plastům ohraničujícím
výkopy bylo pro ni mnohem těžší zjistit, kam má jít, protože jí bránily
ve výhledu na půlku orientačních bodů, které měla nakreslené na papíře
v ruce. Přešla rozkopanou silnici před vysoko čnící kancelářskou budovou,
označenou na papíře jako „Centre Point“ a připomínající betonovou vafl i
s hustým mřížovím stejných čtvercových oken, a zamířila zhruba ve směru
k Denmark Street.
Našla to spíš náhodou, prošla úzkou uličkou nazvanou Denmark Place
do krátké ulice plné barvitých výkladních skříní: výlohy plné kytar, kláves





19
a  všemožných dalších hudebních potřeb. Další díru v  silnici obklopovaly
červenobílé zátarasy a dělníci v refl exních vestách ji pozdravili časně
ranními hvizdy. Robin předstírala, že je neslyší.
Podívala se na hodinky. Jelikož si dopřála obvyklou časovou rezervu pro
případ, že zabloudí, byla tu o čtvrt hodiny dřív. Nevýrazné, černě natřené
dveře domu, v němž sídlila kancelář, kterou hledala, se nacházely nalevo od
kavárny 12 Bar; jméno uživatele kanceláře bylo napsané na kousku
linkovaného papíru a přilepené izolepou u zvonku do druhého poschodí. Kdyby
byl obyčejný den a jí se na prstě netřpytil zbrusu nový prstýnek, mohlo by
ji to odpuzovat, ale dnes představoval špinavý papírek a oprýskávající
barva na dveřích podobně jako pobudové ze včerejší noci jen další pitoreskní
detail na pozadí její velkolepé lásky. Znovu zkontrolovala hodinky (safír se
zatřpytil a jí poskočilo srdce; bude se dívat, jak se ten kámen třpytí, už celý
zbytek života) a v návalu euforie se vzápětí rozhodla, že koneckonců může
přijít o trochu dřív a ukázat, že se těší na práci, na které jí přitom ani
v nejmenším nezáleželo.
Už sahala po zvonku, když se černé dveře zevnitř prudce otevřely a na
ulici z  nich vyběhla nějaká žena. Na jednu nebo dvě zvláštně znehybnělé
vteřiny si pohlédly zpříma do očí, neboť se obě snažily ustát srážku.
Robininy smysly byly onoho kouzelného rána nezvykle vnímavé; zlomek vteřiny,
v němž ten bílý obličej zahlédla, v ní zanechal takový dojem, že si
o několik okamžiků později, když se jim podařilo na poslední chvíli snad
o centimetr vyhnout a tmavovláska odspěchala ulicí pryč, zahnula za roh
a zmizela jí z dohledu, pomyslela, že by ji dokázala dokonale nakreslit po paměti.
Nešlo jen o neobyčejnou krásu tváře, která se jí vtiskla do paměti, ale také
o její výraz: rozlícený, avšak zvláštně rozjařený.
Robin stačila zachytit dveře dřív, než se zavřely, a vstoupila na ošuntělé
schodiště. Staromódní, točité kovové schody stoupaly ve spirále vzhůru
kolem podobně zastaralého klecového výtahu. Soustředila se, aby se jehlovým
podpatkem nezachytila v  kovové mřížce schodů, a  pokračovala na první
odpočívadlo, kde prošla kolem dveří se zalaminovaným a zarámovaným
plakátem s  nápisem Crowdy Graphics. Šla dál nahoru. Teprve když došla





20
až k  proskleným dveřím o  patro výš, napadlo Robin vůbec poprvé, v 
jakém podniku má asi tento týden pomáhat. V agentuře jí nic neřekli. Jméno
napsané na papírku venku u zvonku bylo tady vyryto do skleněné výplně
dveří: C. B. Strike. A pod ním slova soukromý detektiv.
Robin zůstala chvíli zaraženě stát s pootevřenou pusou, zažívala chvilku
úžasu, kterému by nikdo, kdo ji znal, nerozuměl. Nikdy se žádnému
člověku (dokonce ani Matthewovi) nesvěřila se svou celoživotní, tajnou
dětskou touhou. A zrovna dnes se jí ta touha splní! Připadalo jí, jako by na ni
mrkl sám Bůh (což rovněž tak trochu spojovala s kouzlem dnešního dne,
s  Matthewem a  prstenem; i  když, přísně vzato, neměly ty věci vůbec nic
společného).
Vychutnávala si ten okamžik a velice pomalu se ke dveřím s vyrytým
nápisem blížila. Natáhla levou ruku (safír v tlumeném světle potemněl) ke
klice; ale dřív než se jí dotkla, se skleněné dveře rovněž prudce rozletěly.
Tentokrát už to žádné těsně vedle nebylo. Neviděných sto dva kilo
neupravené a rozcuchané mužské hmoty do ní vrazilo vší silou; Robin náraz
odmrštil a katapultoval ji s vlající kabelkou a bezmocně mávajícíma rukama
do prostoru nad smrtonosnou prázdnotou schodištní šachty.





21
2
Strike náraz vstřebal, zaslechl pištivý výkřik a  zareagoval instinktivně:
vymrštil dlouhou paži a do mohutné dlaně popadl plnou hrst látky a tělesné
hmoty; druhé bolestivé zavřísknutí se rozlehlo ozvěnou od kamenných stěn
a poté se mu prudkým trhnutím podařilo dopravit dívku zpátky na pevnou
zem. Její křik ještě dozníval v odrazech od stěn a on si uvědomil, že sám
zařval: „Kristepane!“
Dívka zkroucená bolestí se opírala o dveře kanceláře a skuhravě
naříkala. Z toho, jak nesouměrně se krčila s jednou rukou zabořenou pod klopou
kabátu, si Strike dovodil, že ji zřejmě zachránil tím, že ji popadl z větší
části za kus levého prsa. Většinu dívčina zčervenalého obličeje zakrývala hustá
hříva vlnitých, oslnivě medových vlasů, ale Strike si všiml, že jí
z odhaleného oka vyklouzla slza bolesti.
„Do hajzlu... promiňte!“ Jeho hřmotný hlas vibroval schodištní
šachtou. „Já vás neviděl – nečekal jsem, že by tady někdo mohl být...“
Zespodu zakřičel podivínský a samotářský grafi k, který obýval kancelář
v prvním patře: „Co se to tam nahoře děje?“ A o vteřinu později naznačila
přidušená kletba shora od vrchního z hospody z přízemí, který spal
v podkrovním bytě nad Strikovou kanceláří, že i on byl nenadálým hlukem
vyrušen, možná ho úplně probudili.
„Pojďte dovnitř...“
Strike otevřel dveře špičkami prstů, jako by se bál, aby se jí náhodou
nějak nedotkl, dokud se o ně schoulená opírala, a uvedl ji do své kanceláře.
„Je tam všechno v pořádku?“ zvolal grafi k nevrle.
Strike za sebou třískl dveřmi od kanceláře.
„Nic mi není,“ lhala Robin roztřeseným hlasem, pořád se hrbila
otočená zády k němu a jednu ruku měla přiloženou k hrudníku. Po pár vteři-





22
nách se narovnala a otočila se. V  obličeji byla zrudlá a  oči měla ještě
vlhké.
Nepředvídaný útočník byl masivní; jeho výška, celková chlupatost
spojená s mírně vystouplým břichem upomínala na medvěda grizzlyho. Jedno
oko měl oteklé a pod ním modřinu, pleť byla těsně pod obočím natržená.
Na mírně vystouplých bledých okrajích škrábanců po nehtech na levé tváři
a na pravé straně mohutné šíje odhalené pod zmačkaným límcem
rozepnuté košile mu zvolna zasychala krev.
„Vy jste p... pan Strike?“
„Jo.“
„Já... já jsem tu na ten záskok.“
„Na co?“
„Na záskok. Ze zprostředkovatelské agentury Rychlá řešení.“
Název agentury ani v nejmenším nezahnal nedůvěřivý výraz z jeho tváře.
Zírali jeden na druhého zdeptaně a nepřátelsky.
Podobně jako Robin i Cormoran Strike dobře věděl, že posledních
dvanáct hodin si navždy zapamatuje jako noc, která mu převratně změní
život. Zdálo se, že teď mu osud přivedl do cesty emisarku v pěkném béžovém
trenčkotu čistě z toho důvodu, aby si sžíravě uvědomil, že se jeho život řítí
do katastrofy. O  žádném záskoku neměl ani tušení. Předchůdkyni Robin
vyhodil a považoval to ze své strany za zrušení smlouvy.
„Na jak dlouho vás sem poslali?“
„A-asi na týden, prý pro začátek,“ řekla Robin, kterou ještě nikdy
nepřivítali s tak očividným nedostatkem nadšení.
Strike si to v duchu rychle spočítal. Týden za nehorázné částky, které si
agentura účtuje, uvrhne jeho debetní účet do stavu, který už možná
nepůjde napravit; dokonce by to mohla být ona poslední kapka, na kterou podle
svých slov neustále čeká jeho hlavní věřitel.
„Omluvte mě na chvilku.“
Vyšel z místnosti prosklenými dveřmi a zabočil hned za nimi doprava na
malou zatuchlou toaletu. Dveře za sebou zavřel na zástrčku a chvíli zíral do
popraskaného, skvrnitého zrcadla nad umyvadlem.





23
Odraz, který jeho pohled opětoval, nepředstavoval pěknou podívanou.
Strike měl vysoké vypouklé čelo, široký nos a husté obočí mladého
Beethovena, jenž se dal na boxování, a tento dojem jen umocňovalo opuchlé oko
s modřinou, která začínala černat. Nepoddajné kudrnaté vlasy, pružné jako
vlas na koberci, dávaly tušit, proč jedna z jeho pubertálních přezdívek
zněla „Chlupič“. Vypadal starší než na svých pětatřicet let.
Vrazil do odtoku zátku, napustil do oprýskaného a umolousaného
umyvadla studenou vodu, zhluboka se nadechl a ponořil do ní celou hlavu, v níž
mu divoce bušilo. Voda mu vychrstla na boty, ale on tomu díky
desetivteřinové úlevě ledového slepého ticha nevěnoval pozornost.
Hlavou mu proletěly nesouvislé obrazy z uplynulé noci: jak si ze tří
šuplíků psacího stolu strkal do vojenské tašky své věci, zatímco Charlotte na
něho ječí; popelník, který ho zasáhl do obočí, když se po ní ohlédl ode
dveří; pěší cesta potemnělým městem do kanceláře, kde se v křesle
u pracovního stolu hodinu nebo možná dvě prospal. A potom závěrečná hnusná scéna,
když ho nad ránem Charlotte vystopovala, aby mu zasadila svou banderilou
posledních pár ran, které mu zapomněla uštědřit, než odešel z jejího bytu;
jeho rozhodnutí, že ji nechá být, když vyběhla ze dveří krátce poté, co mu
nehty rozškrábala obličej; a potom onen okamžik záchvatu šílenství, kdy se
vrhl za ní – pronásledování skončilo stejně rychle, jako začalo, bezděčným
zásahem téhle neopatrné, přebytečné holky, kterou musel napřed zachránit
a pak ještě utěšovat.
Vynořil se z  ledové vody, odfrkl si a  ztěžka zalapal po dechu. Obličej
i celou hlavu měl příjemně necitlivou a pleť ho štiplavě pálila. Dosucha
se utřel ztvrdlým froté ručníkem, který visel na dveřích, a  znovu se
zadíval na svůj pochmurný odraz v zrcadle. Umyté škrábance, v nichž už
nebylo vidět krev, připomínaly záhyby zmačkaného polštáře. V tuhle chvíli už
je Charlotte jistě v metru. Jednou z šílených myšlenek, které ho za ní
poháněly, byl i strach, že by mohla skočit pod vlak. Jednou po obzvlášť
divoké hádce někdy v pětadvaceti vylezla na střechu, kde se opilecky
kymácela a vyhrožovala, že skočí. Snad by měl být fi rmě Rychlá řešení vděčný, že
ho přinutili vzdát se pronásledování. Ze scény v těch dnešních časných ran-





24
ních hodinách už nepůjde vycouvat. Tentokrát to opravdu bude znamenat
konec.
Strike si odtáhl promáčený límec od krku, odsunul zrezivělou zástrčku
a zamířil z toalety zpátky do prosklených dveří.
Venku na ulici zarachotila sbíječka. Robin stála před pracovním stolem
zády ke dveřím; když vešel do místnosti, prudce odtáhla ruku od těla
a Strikovi bylo jasné, že si znovu masírovala poraněné ňadro.
„Je to... jste v pořádku?“ zeptal se Strike a dal si záležet, aby nepohlédl
do míst pravděpodobného zranění.
„Jsem v pohodě. Poslyšte, jestli mě nepotřebujete, tak půjdu,“
prohlásila Robin naprosto vážně.
„Ale ne – ne, vůbec ne,“ ozval se hlas ze Strikových úst, i když on sám
mu naslouchal se značnou nechutí. „Týden... jo, to se bude hodit. Je tady...
ehm... nějaká pošta...“ Během mluvení zvedl hrst dopisů z rohožky
u dveří a hodil ji před ni na prázdný pracovní stůl jako smírčí oběť. „Jo, kdybyste
mohla tohle vyřídit, brát telefony a trochu to tady poklidit... heslo do
počítače je Hatherill23, napíšu vám to...“ Napsal heslo sledován jejím
ostražitým, pochybovačným pohledem. „Tumáte – já budu tady vedle
v kanceláři.“
Zamířil do přilehlé kanceláře, zavřel za sebou opatrně dveře a na chvíli
zůstal nehybně stát a zíral na tašku pohozenou pod prázdným stolem. Měl
v ní veškerý svůj současný majetek, neboť pochyboval, že kdy uvidí oněch
zbylých devět desetin, které nechal u Charlotte. Odtamtud
pravděpodobně do oběda všechno zmizí; zřejmě to spálí, vyhází na ulici, rozmlátí
a polije ředidlem. Dole na ulici neúnavně tloukla sbíječka.
A pak je tu ono neznámé, ale nevyhnutelně strašlivé pokračování, že po
opuštění Charlotte nedokáže splácet své obrovské dluhy, což bude mít
děsivé následky, které bezprostředně přivedou k úpadku jeho podnikání.
Vyčerpanému Strikovi připadalo, že se před ním veškeré utrpení vrší jako
jakýsi kaleidoskop hrůzy.
Aniž by si pořádně uvědomil, že se pohnul, najednou se zničehonic ocitl
zpátky v křesle, ve kterém strávil poslední část noci. Z druhé strany tenké





25
příčky se ozvaly tlumené zvuky lidského pohybu. Rychlé řešení bezpochyby
spustilo počítač a záhy přijde na to, že za poslední tři týdny nedostal
jediný e-mail, který by nějak souvisel s prací. Potom na jeho vlastní žádost
začne otvírat všechny poslední výzvy k uhrazení pohledávek. Strike byl
vyčerpaný, podrážděný a hladový, položil si tvář znovu na desku stolu a oči i uši
si skryl do složených paží, aby nemusel poslouchat, jak cizí člověk za
dveřmi obnažuje jeho ponižující stav.






Robert Galbraith - Joanne Rowlingová

ROBERT GALBRAITH


31. 7. 1965

Robert Galbraith je pseudonym bristké spisovatelky Joanne Rowlingové.

Joanne K. Rowlingová je známá po celém světě díky knižní sérii o Harrym Potterovi, kterou vytvořila mezi lety 1997 až 2008. Po krátké pauze se vrátila k psaní, ale s odlišnou tématikou, a pod pseudonymem Robert Galbraith se pustila do kriminálních románů.
Jejich hrdinou je válečný veterán z Afganistánu Cormoran Strike, který opustil armádu po těžkém zranění s doživotními následky a po návratu do Londýna se stal obtížně se protloukajícím soukromým detektivem. Pomocí své dobrodružství oddané sekretářky a díky houževnatosti a zkušenostem z armády odhaluje tajemství zapeklitých případů, jejichž konečné rozřešení pořádně otřese nejen zainteresovanými lidmi.
První kniha Volání kukačky (The Cuckoo´s Calling, 2013) se odehrává v prostředí vysoké společnosti módního světa. Supermodelka Lula Landryová je nalezena mrtvá na ulici pod balkonem a případ je uzavřen jako sebevražda. Ovšem ne všichni tuto hypotézu přijímají a na scénu vstupuje Cormoran Strike a s ním začínají pomalu vyplouvat na světlo světa skutečnosti, které měly zůstat skryty.
Druhý román Hedvábník (The Silkworm, 2014) čtenáře zavede tentokrát mezi spisovatele. Jeden z nepříliš úspěšných Owen Quine je nezvěstný a jeho manželka najme Cormorana Strika, aby ho přivedl domů. Ukáže se, že to již nikdy nebude možné. Na pozadí bizarní vraždy se začíná rýsovat ještě bizarnější příběh, který se nebohý Quine pokoušel vydat ve svém díle a který by zničil životy mnohých. A někdo se ho rozhodl raději umlčet.
Na jaře 2016 vychází v češtině třetí příběh Ve službách zla, ve které Strike vyšetřuje případ, který se týká jeho osobně.
Knihy jsou napsané svěže a čtivě, příběhy promyšlené, zápletky zajímavé a mezi čtenáři si našly mnoho příznivců. Předpokládá se, že Galbraith - Rowlingová bude ve svém kriminálním projektu pokračovat.




       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist