načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Volání Kukačky - Robert Galbraith; pseudonym J. K. Rowlingové

Volání Kukačky
-15%
sleva

Kniha: Volání Kukačky
Autor: ;

Vzrušující detektivní román J. K. Rowlingové, napsaný pod pseudonymem Robert Galbraith. Když se slavná modelka Lula Landryová zřítí ze svého zasněženého balkonu v londýnské čtvrti ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  369 Kč 314
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
10,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 74%hodnoceni - 74%hodnoceni - 74%hodnoceni - 74%hodnoceni - 74% 74%   celkové hodnocení
7 hodnocení + 3 recenze

Specifikace
Nakladatelství: » PLUS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2016-08-29
Počet stran: 480
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 476 stran
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Cuckoo’s calling
Spolupracovali: přeložil Ladislav Šenkyřík
Vazba: vázaná s laminovaným potahem a přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2014-08
ISBN: 9788025902332
EAN: 9788025902332
Ukázka: » zobrazit ukázku
Literární ceny
Kniha byla nominována na literární cenu "Cena Český Bestseller - 2014 - Detektivní romány".
Více informací o prestižních literárních oceněních lze nalézt na stránce » literární ceny.
Popis / resumé

Když se slavná topmodelka zřítí ze zasněženého balkonu v luxusní londýnské čtvrti Mayfair, vše nasvědčuje tomu, že spáchala sebevraždu. S tím se ale nehodlá smířit její bratr a najme si soukromého detektiva, aby její smrt znovu prošetřil. Cormoran Strike je bývalý voják - což ho poznamenalo na těle i duši - a právě prochází složitou životní situací. Nový případ ho může uchránit před hrozícím krachem. Čím hlouběji však proniká do komplikovaného světa, v němž mladá modelka žila, tím temnější věci vyplouvají na povrch a sám Strike se ocitá v ohrožení. Jaká je skutečná pravda? Napínavý, rafinovaně vystavěný detektivní román o vyšetřování smrti topmodelky přibližuje atmosféru současného Londýna.

Popis nakladatele

Vzrušující detektivní román J. K. Rowlingové, napsaný pod pseudonymem Robert Galbraith. Když se slavná modelka Lula Landryová zřítí ze svého zasněženého balkonu v londýnské čtvrti Mayfair, dojdou vyšetřovatelé rychle k závěru, že šlo o sebevraždu. Případ se zdá být uzavřen. Lulin bratr má však stále jisté pochybnosti. A najatý soukromý detektiv má za něj odhalit pravdu. Cormoran Strike je válečný veterán, který si z Afghánistánu odnesl těžké zranění, i jizvy na duši. Během řešení případu proniká do světa distingovaných bohatých mužů a krásných svůdných žen, odhaluje skryté souvislosti a sám se ocitá ve smrtelném nebezpečí. Tento napínavý kriminální román působivě líčí atmosféru velkoměstského Londýna – od ospalého poklidu ulic ve čtvrti Mayfair po zapomenuté hospůdky v East Endu a čilý ruch v Soho. Volání kukačky je vysoce ceněný debut Roberta Galbraitha, v němž se poprvé setkáváme s detektivem Cormoranem Strikem a jeho sympatickou pomocnicí Robin, na jejichž další případy se můžeme těšit už nyní.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Robert Galbraith; pseudonym J. K. Rowlingové - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Volání Kukačky" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu



Jana 2015-01-12 hodnoceni - 40%hodnoceni - 40%hodnoceni - 40%hodnoceni - 40%hodnoceni - 40%
jako ctenarka detektivek hodnotim jako slabsi, chybi napinak pocas dlouhosahlych opisu. napeti az uplne na konci. Rozuzleni je kazdopadne zajimavy.nerekla bych to na Rowlingovu
reagovat
 
Jana Hlavičková 2014-07-04 hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%
Tak pocity mám rozporuplné, nechytlo mě to zas až tak moc, ale knihu jsem prostě musela dočíst. Hlavní hrdina sympaťák a překvapivé rozuzlení.
reagovat
 
jana.konopacova 2014-04-01 hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%
Pěkná a chytlavá detektivka,doporučuji:)
reagovat
 
ABZ.cz 2014-02-19
»recenze na iDnes
reagovat
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

9

Ruch na ulici připomínal bzučení much. Za policejními zátarasy se tlačili fotografové, fotoaparáty s  dlouhými rypáky připravené v pohotovosti, a  jejich dech stoupal vzhůru jako pára. Na čepice, klobouky a  ramena

v kabátech se vytrvale snášel sníh, prsty schované v rukavicích čistilyčočky objektivů. Každou chvíli se ozval výbuch nesoustavného cvakání spouští,

když si noční přihlížející krátili čas fotografováním bílého plátěného stanu

uprostřed silnice, průčelí vysokého činžáku z červených cihel za níma balkonu v nejvyšším poschodí, z něhož tělo vypadlo.

Za natěsnanými fotoreportéry bažícími po senzaci stály bílé dodávky s  gigantickými satelitními disky na střechách, do mikrofonů hovořili novináři, někteří cizími jazyky, a kolem poletovali zvukaři s nasazenýmisluchátky. Mezi jednotlivými vstupy reportéři podupávali a hřáli si ruceo horké kelímky s kávou z přeplněné kavárničky o pár ulic dál. Kameramani ve vlněných čepicích zabíjeli čas fi lmováním mačkajících se fotografů, balkonu a stanu ukrývajícího mrtvé tělo, ale pak se opět vrátili k širokým záběrům zahrnujícím veškerý chaos, který zničehonic vypukl na tiché zasněženéuličce v Mayfair, lemované naleštěnými černými domovními dveřmi podbílými kamennými průčelími obklopenými pečlivě tvarovanými keři. Vchod do domu číslo 18 byl ohraničený policejní páskou. V chodbě za ní bylomožné zahlédnout policisty, z nichž někteří na sobě měli bílé kombinézyforenzních expertů.

Televizní stanice vysílaly nepřetržité zpravodajství už několik hodin. Na obou koncích ulice se začaly shromažďovat davy příchozích, které držely v patřičné vzdálenosti další policejní posily; někteří se přišli podívatzáměrně, jiní se zastavili cestou do práce. Mnozí drželi nad hlavou mobilní telefony, aby si to hemžení vyfotili, než půjdou dál. Jeden mladík,netušící, o který balkon jde, si fotil postupně všechny, třebaže na prostředním z  nich stála hustá řada keříků, tří pečlivě opečovávaných koulí zarostlých listím, jež neponechávaly žádný prostor pro člověka, který by tam chtěl vstoupit.

Skupinka mladých dívek přinesla květiny a televizní štáby je nafilmovaly, jak je předávají policistům, kteří je v rozpacích odložili do kufrupolicejní dodávky, neboť se zatím nerozhodli, kam jinam by je mohli dát, a dobře si uvědomovali čočky fotoaparátů a  kamer, které sledovaly každý jejich pohyb.

Reportéři vyslaní zpravodajskými televizními stanicemi bez ustánízásobovali diváky nepřetržitým proudem komentářů a spekulací ohledně těch několika málo senzačních skutečností, které se dozvěděli.

„... ze svého podkrovního mezonetového bytu kolem druhé hodiny ráno. Policii přivolal pracovník ostrahy z budovy...“

„... prozatím se nezdá, že by se chystali mrtvé tělo odnést, což vedeněkteré komentátory ke spekulacím...“

„... žádné zprávy o tom, jestli byla v době pádu v bytě sama...“

„... týmy vstoupily do budovy, kterou důkladně prohledávají.“ Vnitřek stanu ozářilo studené světlo. K  mrtvému tělu přidřepli dva muži a chystali se je konečně přesunout do uzavíratelného gumového vaku. Hlava mírně krvácela a zanechala stopy ve sněhu. Obličej byl rozdrcenýa opuchlý, z jednoho oka zbyl jen prázdný záhyb, druhé působilo jako kousekšpinavě bílé hmoty mezi roztaženými víčky. Když se při nepatrné změněsvětla zatřpytily fl itry na halence, vyvolalo to znepokojivý dojem pohybu, jako by snad opět začala dýchat nebo zatínala svaly a chystala se vstát. Naplátěnou střechu dopadal sníh, jako by na ni někdo jemně bubnoval špičkami prstů.

„Kde vězí ta zatracená záchranka?“

Inspektor Roy Carver se přestával ovládat. Tělnatému muži s tváříbarvy vyzrálého hovězího masa, jemuž se na košilích v podpaží téměř neustále tvořily kroužky potu, došla nepříliš velká zásoba trpělivosti už předněkolika hodinami. Byl tady skoro stejně dlouho jako mrtvola; chodidla mělpromrzlá, že už v nich ztratil cit, a šilhal hlady.

„Záchranka dorazí za dvě minuty,“ oznámil detektiv Eric Wardle, který vešel do stanu s mobilem přitisknutým k uchu a bezděčně tak dotaz svého nadřízeného zodpověděl. „Už zařizuju, aby mohla projet.“

Carver jen cosi tlumeně zavrčel. Špatnou náladu mu zhoršovalopřesvědčení, že Wardle je z přítomnosti fotografů nadšený. Působil chlapeckým dojmem, s hustými, vlnitými kaštanovými vlasy, nyní posypanými sněhem, vypadal dobře a podle Carverova názoru se na jejich několika pochůzkách mimo stan fl ákal a marnil čas.

„Snad se aspoň ta sebranka rozejde, až bude tělo pryč,“ řekl Wardles pohledem stále upřeným k fotografům.

„Ti se nerozejdou, dokud s tím tady budeme zacházet jako s místem činu nějaký pitomý vraždy,“ vyštěkl Carver.

Wardle na nevyslovenou výzvu ke konfrontaci nezareagoval. Carver ale stejně vybuchl.

„Ta blbá kráva odtamtud prostě skočila. Uvnitř nikdo jiný nebyl. Tatvoje takzvaná svědkyně byla úplně sjetá koksem...“

„Už jedou,“ řekl Wardle a ke Carverovu znechucení opět vyklouzl zestanu, aby vyčkal na záchranku před objektivy kamer. Událost odsunula stranou zpravodajství z politiky, válek a katastrof a ve všech svých podobách jiskřila obrazy dokonale krásné tváře mrtvé ženy a  jejího pružného, nádherně tvarovaného těla. Během pár hodin se těch několik málo známých skutečností rozšířilo jako virus k  milionům lidí: hádka na veřejnosti se slavným přítelem, osamělý návrat domů, zaslechnutý křika nakonec smrtelný pád...

Přítel utekl někam do léčebného zařízení, ale policie nadále tajemně mlčela; pořádala se honička na lidi, kteří s ní strávili večer před smrtí; byly napsány tisícovky novinových sloupků, odvysílány hodiny televizních zpráv a žena, která přísahala, že zaslechla druhou hádku těsně předtím, než tělo spadlo z balkonu, se také na nějaký čas proslavila a za odměnu se jí dostalo otištění menších fotografi í vedle snímků krásné mrtvé dívky.

Jenže potom svědkyni za téměř slyšitelného zklamaného zasténáníusvědčili ze lži, takže nyní se ona stáhla do léčebného zařízení a na scéně se naopak objevil slavný první podezřelý, vystřídali se jako panáček s  panenkou v domečku na počasí, kteří nikdy nemohou být venku ve stejnou dobu.

Takže to nakonec byla sebevražda a po krátké chvíli zaraženého mlčení získal příběh slabý druhý vítr. Psalo se, že byla duševně nevyrovnanáa labilní, že její nevázanost a krása se nehodily do hvězdného prostředí, v němž byla uvězněna; že se ocitla v prostředí nemorálních zbohatlíků, které jizkazilo; že dekadence nového života vykolejila už tak křehkou osobnost. Stal se z ní moralistní příběh, ztuhlý pod nánosem škodolibosti, a narážkám na Ikara se neubránila taková spousta novinářů, že tomu satirický časopisPrivate Eye věnoval zvláštní článek.

A potom ten záchvat šílenství vyprchal a vyčpěl a k příběhu najednou neměli co říct už ani novináři, ale řečeno toho bylo i tak až příliš mnoho.

o tri

mesice pozdeji

ˇˇ

ˇ

́

cast prvni

Nam in omni adversitate fortunae

infelicissimum genus est infortunii,

fuisse felicem.

Vždyť ze všech projevů nepřízně štěstěny

je nejnešťastnějším ze všech neštěstí,

že jsi byl kdy šťasten.

Anicius Manlius Severinus Boëthius:

Filosofi e utěšitelkou

ˇ ́ ́

1

I když Robin Ellacottová už za pětadvacet let svého života prožila nejednu

dramatickou a nepříjemnou chvíli, ještě nikdy se neprobudila s tak jasným

vědomím, že si nadcházející den zapamatuje na celý život.

Krátce po půlnoci ji její přítel Matthew, s  nímž už delší dobu chodila, požádal pod sochou Eróta uprostřed Piccadilly Circus o ruku.V závratné euforii úlevy, která následovala po přijetí nabídky, se jí přiznal, že chtěl tu otázku vznést už v thajské restauraci, kde byli na večeři, ale řekl si, že to bude lepší bez mlčenlivé dvojice, která seděla vedle nich a celou dobu jeočividně odposlouchávala. Navrhl proto vycházku potemnělými ulicemi,navzdory protestům Robin, že oba musejí ráno brzo vstávat, až nakonec v sobě sebral odvahu a inspiraci a celý zmatený ji přivedl ke schodům pod sochou. Tady odhodil veškerou zdrženlivost do mrazivého větru (což se Matthewovi ani za mák nepodobalo) a před třemi vagabundy choulícími se na schodech a dělícími se o láhev čehosi, co vypadalo jako denaturovaný líh, poklekl na koleno a požádal ji o ruku.

Podle Robin to byla ta nejdokonalejší nabídka sňatku všech dob,v celých dějinách manželství. Dokonce měl s sebou v kapse i prstýnek, který teď Robin nosila; safír se dvěma diamanty, seděl jí perfektně a celou cestu do města se nepřestávala dívat na svou ruku spočívající v klíně. S Matthewem teď mohli dávat k  lepšímu povedenou historku, zábavný rodinný příběh, jaký člověk vypráví svým dětem a ve kterém selhalo jeho plánování (líbilo se jí, že si to naplánoval) a proměnilo se ve spontánní improvizaci. Milovala ty pobudy, měsíc a Matthewa, který splašeně a nervózně klečel na jednom koleně; milovala Eróta a špinavé náměstí Piccadilly i černý taxík, v němž jeli domů do Claphamu. Vlastně neměla daleko k tomu, aby milovala celýLondýn, který jí během toho měsíce, co tady žila, doposud příliš k srdcinepřirostl. Dokonce i pobledlí a nepřátelští spolucestující namačkaní kolem ní ve vagonu metra odleskem toho oslnivě zářícího prstenu zkrásněli, a když se vynořila na stanici podzemky Tottenham Court Road do mrazivého světla březnového rána, pohladila platinový kroužek palcem a při myšlence, že by si o polední pauze mohla koupit nějaké časopisy pro nevěsty, zakusilaprudký nával štěstí.

Když se proplétala po rozkopaném chodníku v horní části Oxford Street a nahlížela na kousek papíru, který držela v pravé ruce, sledovaly ji očimnoha mužů. Robin byla podle veškerých myslitelných měřítek pěkná holka: vysoká, dobře stavěná, s dlouhými, medově zbarvenými světlými vlasy, které se jí za rychlé chůze přirozeně vlnily, a chladný ranní vzduch dodával barvu jejím bledým tvářím. Měla dnes nastoupit na týdenní záskok jakosekretářka. Od chvíle, kdy se přistěhovala za Matthewem do Londýna, střídalapodobné krátkodobé brigády, ale už měla v úmyslu toho nechat; čekalo jiněkolik „řádných“ pohovorů, jak to označovala.

Nejnáročnější součástí těchto nudných krátkodobých zaměstnáníbývalo často hledání příslušné kanceláře. Londýn jí připadal po malém městečku v Yorkshiru, které opustila, ohromný, složitý a neproniknutelný. Matthew jí poradil, aby nechodila s nosem vraženým do mapy města, protože byvyadala jako turistka, a byla tak zranitelnější; musela se tak většinouspoléhat na chvatně načmárané mapky, které jí vždycky nakreslili vezprostředkovatelské agentuře. Nebyla zrovna přesvědčená, že by díky tomu vypadala víc jako rodilá Londýňanka.

Kvůli kovovým zátarasům a modrým zvlněným plastům ohraničujícím výkopy bylo pro ni mnohem těžší zjistit, kam má jít, protože jí bránily ve výhledu na půlku orientačních bodů, které měla nakreslené na papíře v ruce. Přešla rozkopanou silnici před vysoko čnící kancelářskou budovou, označenou na papíře jako „Centre Point“ a připomínající betonovou vafl i s hustým mřížovím stejných čtvercových oken, a zamířila zhruba ve směru k Denmark Street.

Našla to spíš náhodou, prošla úzkou uličkou nazvanou Denmark Place do krátké ulice plné barvitých výkladních skříní: výlohy plné kytar, kláves a  všemožných dalších hudebních potřeb. Další díru v  silnici obklopovaly červenobílé zátarasy a dělníci v refl exních vestách ji pozdravili časněranními hvizdy. Robin předstírala, že je neslyší.

Podívala se na hodinky. Jelikož si dopřála obvyklou časovou rezervu pro případ, že zabloudí, byla tu o čtvrt hodiny dřív. Nevýrazné, černě natřené dveře domu, v němž sídlila kancelář, kterou hledala, se nacházely nalevo od kavárny 12 Bar; jméno uživatele kanceláře bylo napsané na kouskulinkovaného papíru a přilepené izolepou u zvonku do druhého poschodí. Kdyby byl obyčejný den a jí se na prstě netřpytil zbrusu nový prstýnek, mohlo by ji to odpuzovat, ale dnes představoval špinavý papírek a oprýskávajícíbarva na dveřích podobně jako pobudové ze včerejší noci jen další pitoreskní detail na pozadí její velkolepé lásky. Znovu zkontrolovala hodinky (safír se zatřpytil a jí poskočilo srdce; bude se dívat, jak se ten kámen třpytí, už celý zbytek života) a v návalu euforie se vzápětí rozhodla, že koneckonců může přijít o trochu dřív a ukázat, že se těší na práci, na které jí přitom aniv nejmenším nezáleželo.

Už sahala po zvonku, když se černé dveře zevnitř prudce otevřely a na ulici z  nich vyběhla nějaká žena. Na jednu nebo dvě zvláštně znehybnělé vteřiny si pohlédly zpříma do očí, neboť se obě snažily ustát srážku.Robininy smysly byly onoho kouzelného rána nezvykle vnímavé; zlomek vteřiny, v němž ten bílý obličej zahlédla, v ní zanechal takový dojem, že sio několik okamžiků později, když se jim podařilo na poslední chvíli snado centimetr vyhnout a tmavovláska odspěchala ulicí pryč, zahnula za roha zmizela jí z dohledu, pomyslela, že by ji dokázala dokonale nakreslit po paměti. Nešlo jen o neobyčejnou krásu tváře, která se jí vtiskla do paměti, ale také o její výraz: rozlícený, avšak zvláštně rozjařený.

Robin stačila zachytit dveře dřív, než se zavřely, a vstoupila na ošuntělé schodiště. Staromódní, točité kovové schody stoupaly ve spirále vzhůrukolem podobně zastaralého klecového výtahu. Soustředila se, aby se jehlovým podpatkem nezachytila v  kovové mřížce schodů, a  pokračovala na první odpočívadlo, kde prošla kolem dveří se zalaminovaným a zarámovaným plakátem s  nápisem Crowdy Graphics. Šla dál nahoru. Teprve když došla až k  proskleným dveřím o  patro výš, napadlo Robin vůbec poprvé, v jakém podniku má asi tento týden pomáhat. V agentuře jí nic neřekli. Jméno napsané na papírku venku u zvonku bylo tady vyryto do skleněné výplně dveří: C. B. Strike. A pod ním slova soukromý detektiv.

Robin zůstala chvíli zaraženě stát s pootevřenou pusou, zažívala chvilku úžasu, kterému by nikdo, kdo ji znal, nerozuměl. Nikdy se žádnémučlověku (dokonce ani Matthewovi) nesvěřila se svou celoživotní, tajnoudětskou touhou. A zrovna dnes se jí ta touha splní! Připadalo jí, jako by na ni mrkl sám Bůh (což rovněž tak trochu spojovala s kouzlem dnešního dne, s  Matthewem a  prstenem; i  když, přísně vzato, neměly ty věci vůbec nic společného).

Vychutnávala si ten okamžik a velice pomalu se ke dveřím s vyrytýmnáisem blížila. Natáhla levou ruku (safír v tlumeném světle potemněl) keklice; ale dřív než se jí dotkla, se skleněné dveře rovněž prudce rozletěly.

Tentokrát už to žádné těsně vedle nebylo. Neviděných sto dva kiloneupravené a rozcuchané mužské hmoty do ní vrazilo vší silou; Robin náraz odmrštil a katapultoval ji s vlající kabelkou a bezmocně mávajícíma rukama do prostoru nad smrtonosnou prázdnotou schodištní šachty.

2

Strike náraz vstřebal, zaslechl pištivý výkřik a  zareagoval instinktivně: vymrštil dlouhou paži a do mohutné dlaně popadl plnou hrst látky a tělesné

hmoty; druhé bolestivé zavřísknutí se rozlehlo ozvěnou od kamenných stěn

a poté se mu prudkým trhnutím podařilo dopravit dívku zpátky na pevnou

zem. Její křik ještě dozníval v odrazech od stěn a on si uvědomil, že sámzařval: „Kristepane!“

Dívka zkroucená bolestí se opírala o dveře kanceláře a skuhravěnaříkala. Z toho, jak nesouměrně se krčila s jednou rukou zabořenou pod klopou kabátu, si Strike dovodil, že ji zřejmě zachránil tím, že ji popadl z většíčásti za kus levého prsa. Většinu dívčina zčervenalého obličeje zakrývala hustá hříva vlnitých, oslnivě medových vlasů, ale Strike si všiml, že jíz odhaleného oka vyklouzla slza bolesti.

„Do hajzlu... promiňte!“ Jeho hřmotný hlas vibroval schodištní šachtou. „Já vás neviděl – nečekal jsem, že by tady někdo mohl být...“

Zespodu zakřičel podivínský a samotářský grafi k, který obýval kancelář v prvním patře: „Co se to tam nahoře děje?“ A o vteřinu později naznačila přidušená kletba shora od vrchního z hospody z přízemí, který spalv podkrovním bytě nad Strikovou kanceláří, že i on byl nenadálým hlukemvyrušen, možná ho úplně probudili.

„Pojďte dovnitř...“

Strike otevřel dveře špičkami prstů, jako by se bál, aby se jí náhodounějak nedotkl, dokud se o ně schoulená opírala, a uvedl ji do své kanceláře.

„Je tam všechno v pořádku?“ zvolal grafi k nevrle.

Strike za sebou třískl dveřmi od kanceláře.

„Nic mi není,“ lhala Robin roztřeseným hlasem, pořád se hrbilaotočená zády k němu a jednu ruku měla přiloženou k hrudníku. Po párvteřinách se narovnala a otočila se. V  obličeji byla zrudlá a  oči měla ještě vlhké.

Nepředvídaný útočník byl masivní; jeho výška, celková chlupatostspojená s mírně vystouplým břichem upomínala na medvěda grizzlyho. Jedno oko měl oteklé a pod ním modřinu, pleť byla těsně pod obočím natržená. Na mírně vystouplých bledých okrajích škrábanců po nehtech na levé tváři a na pravé straně mohutné šíje odhalené pod zmačkaným límcemrozepnuté košile mu zvolna zasychala krev.

„Vy jste p... pan Strike?“

„Jo.“

„Já... já jsem tu na ten záskok.“

„Na co?“

„Na záskok. Ze zprostředkovatelské agentury Rychlá řešení.“

Název agentury ani v nejmenším nezahnal nedůvěřivý výraz z jeho tváře. Zírali jeden na druhého zdeptaně a nepřátelsky.

Podobně jako Robin i Cormoran Strike dobře věděl, že posledníchdvanáct hodin si navždy zapamatuje jako noc, která mu převratně změní život. Zdálo se, že teď mu osud přivedl do cesty emisarku v pěkném béžovém trenčkotu čistě z toho důvodu, aby si sžíravě uvědomil, že se jeho život řítí do katastrofy. O  žádném záskoku neměl ani tušení. Předchůdkyni Robin vyhodil a považoval to ze své strany za zrušení smlouvy.

„Na jak dlouho vás sem poslali?“

„A-asi na týden, prý pro začátek,“ řekla Robin, kterou ještě nikdynepřivítali s tak očividným nedostatkem nadšení.

Strike si to v duchu rychle spočítal. Týden za nehorázné částky, které si agentura účtuje, uvrhne jeho debetní účet do stavu, který už možnánepůjde napravit; dokonce by to mohla být ona poslední kapka, na kterou podle svých slov neustále čeká jeho hlavní věřitel.

„Omluvte mě na chvilku.“

Vyšel z místnosti prosklenými dveřmi a zabočil hned za nimi doprava na malou zatuchlou toaletu. Dveře za sebou zavřel na zástrčku a chvíli zíral do popraskaného, skvrnitého zrcadla nad umyvadlem.

Odraz, který jeho pohled opětoval, nepředstavoval pěknou podívanou. Strike měl vysoké vypouklé čelo, široký nos a husté obočí mladéhoBeethovena, jenž se dal na boxování, a tento dojem jen umocňovalo opuchlé oko s modřinou, která začínala černat. Nepoddajné kudrnaté vlasy, pružné jako vlas na koberci, dávaly tušit, proč jedna z jeho pubertálních přezdívekzněla „Chlupič“. Vypadal starší než na svých pětatřicet let.

Vrazil do odtoku zátku, napustil do oprýskaného a umolousanéhoumyvadla studenou vodu, zhluboka se nadechl a ponořil do ní celou hlavu, v níž mu divoce bušilo. Voda mu vychrstla na boty, ale on tomu díkydesetivteřinové úlevě ledového slepého ticha nevěnoval pozornost.

Hlavou mu proletěly nesouvislé obrazy z uplynulé noci: jak si ze tříšuplíků psacího stolu strkal do vojenské tašky své věci, zatímco Charlotte na něho ječí; popelník, který ho zasáhl do obočí, když se po ní ohlédl odedveří; pěší cesta potemnělým městem do kanceláře, kde se v křesleu pracovního stolu hodinu nebo možná dvě prospal. A potom závěrečná hnusná scéna, když ho nad ránem Charlotte vystopovala, aby mu zasadila svou banderilou posledních pár ran, které mu zapomněla uštědřit, než odešel z jejího bytu; jeho rozhodnutí, že ji nechá být, když vyběhla ze dveří krátce poté, co mu nehty rozškrábala obličej; a potom onen okamžik záchvatu šílenství, kdy se vrhl za ní – pronásledování skončilo stejně rychle, jako začalo, bezděčným zásahem téhle neopatrné, přebytečné holky, kterou musel napřed zachránit a pak ještě utěšovat.

Vynořil se z  ledové vody, odfrkl si a  ztěžka zalapal po dechu. Obličej i celou hlavu měl příjemně necitlivou a pleť ho štiplavě pálila. Dosucha se utřel ztvrdlým froté ručníkem, který visel na dveřích, a  znovu se zadíval na svůj pochmurný odraz v zrcadle. Umyté škrábance, v nichž užnebylo vidět krev, připomínaly záhyby zmačkaného polštáře. V tuhle chvíli už je Charlotte jistě v metru. Jednou z šílených myšlenek, které ho za nípoháněly, byl i strach, že by mohla skočit pod vlak. Jednou po obzvlášťdivoké hádce někdy v pětadvaceti vylezla na střechu, kde se opileckykymácela a vyhrožovala, že skočí. Snad by měl být fi rmě Rychlá řešení vděčný, že ho přinutili vzdát se pronásledování. Ze scény v těch dnešních časnýchranních hodinách už nepůjde vycouvat. Tentokrát to opravdu bude znamenat konec.

Strike si odtáhl promáčený límec od krku, odsunul zrezivělou zástrčku a zamířil z toalety zpátky do prosklených dveří.

Venku na ulici zarachotila sbíječka. Robin stála před pracovním stolem zády ke dveřím; když vešel do místnosti, prudce odtáhla ruku od tělaa Strikovi bylo jasné, že si znovu masírovala poraněné ňadro.

„Je to... jste v pořádku?“ zeptal se Strike a dal si záležet, aby nepohlédl do míst pravděpodobného zranění.

„Jsem v pohodě. Poslyšte, jestli mě nepotřebujete, tak půjdu,“prohlásila Robin naprosto vážně.

„Ale ne – ne, vůbec ne,“ ozval se hlas ze Strikových úst, i když on sám mu naslouchal se značnou nechutí. „Týden... jo, to se bude hodit. Je tady... ehm... nějaká pošta...“ Během mluvení zvedl hrst dopisů z rohožkyu dveří a hodil ji před ni na prázdný pracovní stůl jako smírčí oběť. „Jo, kdybyste mohla tohle vyřídit, brát telefony a trochu to tady poklidit... heslo dopočítače je Hatherill23, napíšu vám to...“ Napsal heslo sledován jejímostražitým, pochybovačným pohledem. „Tumáte – já budu tady vedlev kanceláři.“

Zamířil do přilehlé kanceláře, zavřel za sebou opatrně dveře a na chvíli zůstal nehybně stát a zíral na tašku pohozenou pod prázdným stolem. Měl v ní veškerý svůj současný majetek, neboť pochyboval, že kdy uvidí oněch zbylých devět desetin, které nechal u Charlotte. Odtamtudpravděpodobně do oběda všechno zmizí; zřejmě to spálí, vyhází na ulici, rozmlátía polije ředidlem. Dole na ulici neúnavně tloukla sbíječka.

A pak je tu ono neznámé, ale nevyhnutelně strašlivé pokračování, že po opuštění Charlotte nedokáže splácet své obrovské dluhy, což bude mítděsivé následky, které bezprostředně přivedou k úpadku jeho podnikání.Vyčerpanému Strikovi připadalo, že se před ním veškeré utrpení vrší jakojakýsi kaleidoskop hrůzy.

Aniž by si pořádně uvědomil, že se pohnul, najednou se zničehonic ocitl zpátky v křesle, ve kterém strávil poslední část noci. Z druhé strany tenké

25

příčky se ozvaly tlumené zvuky lidského pohybu. Rychlé řešení bezpochyby

spustilo počítač a záhy přijde na to, že za poslední tři týdny nedostaljedi

ný e-mail, který by nějak souvisel s prací. Potom na jeho vlastní žádostza

čne otvírat všechny poslední výzvy k uhrazení pohledávek. Strike bylvyčer

paný, podrážděný a hladový, položil si tvář znovu na desku stolu a oči i uši

si skryl do složených paží, aby nemusel poslouchat, jak cizí člověk zadveř

mi obnažuje jeho ponižující stav.



Robert Galbraith - Joanne Rowlingová

ROBERT GALBRAITH


31. 7. 1965

Robert Galbraith je pseudonym bristké spisovatelky Joanne Rowlingové.

Joanne K. Rowlingová je známá po celém světě díky knižní sérii o Harrym Potterovi, kterou vytvořila mezi lety 1997 až 2008. Po krátké pauze se vrátila k psaní, ale s odlišnou tématikou, a pod pseudonymem Robert Galbraith se pustila do kriminálních románů.
Jejich hrdinou je válečný veterán z Afganistánu Cormoran Strike, který opustil armádu po těžkém zranění s doživotními následky a po návratu do Londýna se stal obtížně se protloukajícím soukromým detektivem. Pomocí své dobrodružství oddané sekretářky a díky houževnatosti a zkušenostem z armády odhaluje tajemství zapeklitých případů, jejichž konečné rozřešení pořádně otřese nejen zainteresovanými lidmi.
První kniha Volání kukačky (The Cuckoo´s Calling, 2013) se odehrává v prostředí vysoké společnosti módního světa. Supermodelka Lula Landryová je nalezena mrtvá na ulici pod balkonem a případ je uzavřen jako sebevražda. Ovšem ne všichni tuto hypotézu přijímají a na scénu vstupuje Cormoran Strike a s ním začínají pomalu vyplouvat na světlo světa skutečnosti, které měly zůstat skryty.
Druhý román Hedvábník (The Silkworm, 2014) čtenáře zavede tentokrát mezi spisovatele. Jeden z nepříliš úspěšných Owen Quine je nezvěstný a jeho manželka najme Cormorana Strika, aby ho přivedl domů. Ukáže se, že to již nikdy nebude možné. Na pozadí bizarní vraždy se začíná rýsovat ještě bizarnější příběh, který se nebohý Quine pokoušel vydat ve svém díle a který by zničil životy mnohých. A někdo se ho rozhodl raději umlčet.
Na jaře 2016 vychází v češtině třetí příběh Ve službách zla, ve které Strike vyšetřuje případ, který se týká jeho osobně.
Knihy jsou napsané svěže a čtivě, příběhy promyšlené, zápletky zajímavé a mezi čtenáři si našly mnoho příznivců. Předpokládá se, že Galbraith - Rowlingová bude ve svém kriminálním projektu pokračovat.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist