

Elektronická kniha:
Vojta a Pepík Marcipánek
Autor:
Jiří Fixl; Lenka Rožnovská
Nakladatelství: | » Bambook |
Dostupné formáty ke stažení: | EPUB, MOBI, PDF |
Upozornění: | většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování |
Médium: | e-book |
Rok vydání: | 2012 |
Počet stran: | 71 |
Rozměr: | 23 cm |
Úprava: | barevné ilustrace |
Vydání: | Vyd. 1. |
Spolupracovali: | ilustroval Jiří Fixl |
Skupina třídění: |
Česká próza Literatura pro děti a mládež (beletrie) |
Jazyk: | česky |
ADOBE DRM: | bez |
Nakladatelské údaje: | Praha, Grada, 2013 |
ISBN: | 978-80-247-4425-4 |
Ukázka: | » zobrazit ukázku |
Příběh školáka Vojty a jeho prazvláštní záplaty na kalhotech Pepíka Marcipánka. Pro začínající čtenáře, vhodné jako první čtení. Vojta chodí do první třídy a ve škole ho to moc baví. Jediné, co nemá rád je, když se mu do cesty připlete nezvedená Vendelína Pokorná, která je líná, ale ani trochu pokorná a vypadá jak obryně. Pokaždé si z Vojty utahuje. Jednou si její vinou Vojta roztrhne kalhoty a bojí se, že mu maminka doma vyčiní. Naštěstí však potká v parku pána, který z kousku marcipánu vyčaruje záplatu na Vojtovy kalhoty. Záplata je ve tvaru kluka, a tak mu Vojta dá jméno Pepík. Ukáže se, že Pepík je nejenom záplata, ale i bezva kamarád, který umí dokonce čarovat. Takže se má Vendelína na co těšit!
Když máte za spolužačku takové nezvedené, hřmotné a neomalené stvoření, jako je Vendelína Pokorná, pomůže vám před jejími špatnostmi jenom hodně dobrý kamarád. Ukáže-li se, že takový kamarád umí i trochu kouzlit, můžete společně Vendelínu dokonce napravit. Právě tak se to povedlo malému Vojtovi, který díky roztržené nohavici našel marcipánového kamaráda Pepíka.Dobrodružství malého školáka doprovázejí oblíbené ilustrace Jiřího Fixla.
Elektronické knihy > Próza – beletrie > Další formy prózy > Příběhy
Próza – beletrie > Další formy prózy > Příběhy > Příběhy dle národů > České příběhy
Katalog vybraných autorů > R > Rožnovská – Lenka Rožnovská
Katalog vybraných autorů > F > Fixl – Jiří Fixl
Katalog nakladatelství > B > Bambook
ky
prv
ňáč
pro
ní
čte
Grada Publishing, a.s.
U Průhonu 22, 170 00 Praha 7
tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400
e-mail: obchod@grada.cz
www.grada.cz VOJTA A PEPÍK MARCIPÁNEK
L. Rožnovská / J. Fixl
Lenka Rožnovská
ilustroval Jiří Fixl
Vojta a Pepík
Marcipánek
Když máte za spolužačku
takové nezvedené, hřmotné
a neomalené stvoření,
jako je Vendelína Pokorná,
pomůže vám před jejími
špatnostmi jenom hodně
dobrý kamarád. Ukáže-li
se, že takový kamarád umí
trochu kouzlit, můžete společně
Vendelínu dokonce napravit. Právě
tak se to povedlo malému Vojtovi,
který díky roztržené nohavici našel
marcipánového kamaráda Pepíka.
kyky
prv
ky
ňáčv ňáč
proro
ní
prro
n
čte
ky
prv
ňáč
pro
ní
čte
Lenka Rožnovská
ilustroval Jiří Fixl
Vojta a Pepík
Marcipánek
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována
ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakla
datele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Lenka Rožnovská
Vojta a PePík MarciPánek
TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 5032. publikaci Lenka Rožnovská (www.lenkaroznovska.cz) Ilustrace Jiří Fixl (www.jirifixl.cz) Odpovědná redaktorka Helena Varšavská Sazba a zlom Antonín Plicka Zpracování obálky Antonín Plicka Počet stran 72 Vydání 1., 2013 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. © Grada Publishing, a.s., 2013 Cover Illustration © Jiří Fixl iSBn 978-80-247-4425-4 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-8085-6 (ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-8088-7 (ve formátu EPUB)
Obsah
Předmluva ....................................................... 7
Já, upovídaný Vojta ......................................... 9
Vendelína Pokorná ........................................ 13
Oběd .............................................................. 17
Náplast .......................................................... 21
Pan Vopěnka .................................................. 25
Pan Vopěnka čaruje ....................................... 29
Pepíkovo dvojí mrknutí ................................. 33
Pepíkovo třetí mrknutí .................................. 37
Zapomnětlivý pan Moučka ........................... 41
Překvapení u novinového stánku .................. 45
Záhada ........................................................... 49
Nepovedené stopování .................................. 53
Vrácené peníze .............................................. 57
Důkaz ............................................................ 61
Kouzlo ........................................................... 65
Napravená Vendelína .................................... 69
5
Předmluva
Ahoj, jmenuji se Vojta. Mám kalhoty
se záplatou. A mám kamaráda Pepíka.
Je z marcipánu. Společně jsme napravili hlavu
tlusté Vendelíně.
Jéje. Vy mi asi nerozumíte. Nevadí, jestli
chcete, všechno vám budu vyprávět hezky
od začátku. Stačí otočit na další stránku.
7 Já, upovídaný Vojta Konečně zazvonilo. Zvonek, který ohlašuje konec vyučování, mi v uších zní jako hudba z rajské zahrady. Sbalil jsem si všechny věci do aktovky. Ještě jednou jsem se podíval pod lavici. A vida, zapomněl jsem si vzít početník. Rychle jsem si ho přibalil. Máme do něho napsat domácí úkol. Samé lehké příklady. Zatím sčítáme a odečítáme do dvacítky. To je pro šikulu, jako jsem já, hračka. To zvládnu vypočítat během chvilky a ještě přitom stihnu posvačit.
Abyste rozuměli, mít úkol a snězenou svačinu jsou dvě podmínky, které musím splnit, než jdu ven. Nevím, jak je to u vás, ale moje máma, by se na mě dost zlobila, kdyby zjistila, že jsem nesvačil.
„Vojtíšku, jsi jak za groš kudla, tintítko, drobek ze skrojku chleba, foukne a odletíš mi
9
kdovíkam,“ říkává mi máma, když se s jídlem moc loudám.
Je pravda, že mě není na výšku, ba ani na šířku moc. Ve třídě jsem nejmenší ze všech. Minulý rok byla nejmenší Verunka Bimová, ale ta se o prázdninách přestěhovala. Takže teď jsem v tělocviku při nástupu poslední v řadě já. Ale mně to nevadí. Já jsem se sebou spokojen.
Být malý má své výhody. Při vybíjené se do mě jen tak balonem netrefí. Při zkoušení se můžu lépe skrčit v lavici, aby na mě nebylo vidět. A když je v jídelně dlouhá řada, musí ti velcí nás malé pouštět před sebe. To se ví, že tak činí neradi.
Jéje, já jsem ale upovídaný. Zatímco vám vyprávím o své výšce, jsou už všichni spolužáci u oběda. Tak alou. Aktovku na záda a musíme to vzít trapem. Do jídelny je to štrapáce, přesně padesát sedm schodů dolů, pak rovně
1
po sto dvaceti
červených
kachličkách. Kdo
šlápne na
žlutou, má
trestný bod!
Tak hybaj!
Ať všechny
dohoníme.
Připraveni? Na tři
vybíháme ze třídy!
Raz, dva, tři a teď!
1
1
Vendelína Pokorná Hurá! Vyhrál jsem. Ale nic si z toho nedělejte. Až spolu příště poběžíme do jídelny, nechám vás vyhrát. Čestně! Jako že se Vojta jmenuji.
Páni, tady už je plno. Kdepak je naše třída? Aha. Tamhle vepředu vidím Aničku Vajdovou a Mirka Loubíčka. Budu se k nim muset nějak šikovně protlačit.
„S dovolením. Díky. Pustíte mě, prosím? Musím za paní učitelkou z druhé třídy. Díky.“
„Uhni, prcku, překážíš!“
Žuch...
Ach jo, ležím na zemi a nade mnou se kření holka.
Vendelína Pokorná!
O ní vám musím něco říct. Vendelína chodí do 5. A. Je jí kus člověka. Je tak o tři hlavy
3
1
vyšší než já a na šířku bych se do ní vešel alespoň pětkrát.
Vendelína je líná. Je líná úplně na všechno, na učení i na sportování. Když může, tak sedí a jí a roste. Je to líná Vendelína. To jméno jí patří. Ale jestli si myslíte, že k ní sedí i příjmení, tak to se pletete. Pokorná ona není ani trošičku. Je drzá, a dokonce někdy mluví sprostě. Nevím, jak vám, ale mně se takové holky nelíbí.
Spadl jsem parádně. To byla rána, jako když spadne pytel brambor. Ne, nebrečím, tu radost Vendelíně neudělám. Pomalu vstávám, tvářím se, jako že nic. Au. Bolí mě koleno. Asi jsem si ho natloukl.
Už se nikam tlačit nebudu, raději se postavím do řady. Já vím, vypadám mezi páťáky dost směšně. Co se dá dělat. Neměl jsem se s vámi ve třídě tolik vybavovat a mohl jsem být vepředu. Snad to nějak vydržím.
4
1
Joj, dneska je špenát. Ten zrovna nemám rád. Já vím, že je zdravý, ale když já mám raději řízek.
„Dobrý den, chci jen trochu,“ hlásím paní kuchařce.
Jenomže paní kuchařka Mrázková nevidí, neslyší. Bere jeden talíř za druhým a dává všem stejně. Takže já, mrňous, mám teď porci pro velkého páťáka. Uf. To budu jíst až do Vánoc.
5
1
+
Oběd Neříkal jsem, že budu oběd jíst až do Vánoc? Říkal. Já vím, trošku přeháním. Ale pravda je, že skoro všichni už poobědvali, zatímco já sedím u plného talíře.
Proč mi z toho talíře neubývá? Zamračeně se dívám na svůj nedojedený oběd. Knedlíky si lebedí ve špenátu jako plachetnice na klidném moři. Však počkejte!
Vzal jsem vidličku a trochu toho špenátového moříčka nanesl na bělavou palubu nakynutých naducanců.
„Co se s tím tak babráš, prcku! Ty nevíš, jak se jí knedlík?“ ozvalo se mi za zády a já věděl, že je zle. Po hlase jsem poznal Vendelínu.
Pootočil jsem se. Ba jo. Byla to ona. Drze mi vzala z ruky vidličku, napíchla na ni knedlík.
7
1
Celý knedlík, považte si to, celý knedlík si strčila do pusy! A s plnou pusou mi oznámila: „Tak se jí knedlík, prcku!“ Vidličku mi hodila zpátky do talíře a s chechotem odkráčela pryč.
Jestli jsem se předtím mračil, tak teď je ze mne učiněný kakabus. Aha. Vy asi nevíte, co je to kakabus. Já to taky nevěděl, ale už to vím. Kakabus byl kdysi hrnec na vaření polévky, ale dnes je to označení pro člověka zakaboněného, mrzutého. A to jsem teď právě já.
Nejím, mračím se.
Najednou si ke mně přisedla paní kuchařka Mrázková. „Už jsi zase poslední, Vojto! Copak ti nechutná?“ zeptala se a dobrácky se usmála.
„Chutná, ale...“ rychle jsem hledal nějakou výmluvu, „ale nějak mě bolí koleno.“
Paní Mrázková vyprskla smíchy: „Tak to máš štěstí, že to nejsou zuby. To by ses nenajedl vůbec.“
8
1
Jsem to ale motovidlo.
Taky jsem si mohl vymyslet
něco chytřejšího.
„Když ono mě doopravdy
bolí,“ řekl jsem
zkroušeně
a zvedl jsem
pravou nohu.
Paní
Mrázková
vykulila oči.
„U svatého Vavřince,
copak jsi, Vojto, vyváděl?“
I já jsem překvapeně otevřel pusu. Z díry
na kalhotách na mě pomrkávalo rozbité koleno.
9
1