Kniha: Vlasta Burian -- Život za smích - Pavel Taussig

6

7

A JE TO ON!

Idylická zimní scenérie. Po zasněžené lesní cestě jedou sáně tažené dvěma koníky. Rolničky cinkají, kočí zachumlaný v kožichu a s beranicí na hlavě si střídavě prozpěvuje a pohvizduje. Sáně podjíždějí pod velkou ohnutou větví, kočí se však neskloní; je potěšen, když se na  něho sesype sprška sněhu a potřísní mu i obličej.

Dojedou na venkovské nádražíčko. Prrr! Koně pohazují hlavami, z mokrých těl se kouří. K jediné koleji přistupuje výpravčí s  plácačkou pod paží. Směrem ke  kočímu pokyne hlavou, prsty pravé ruky přiloží ke služební čepici. Kočí se usmívá, vzorně zasalutuje a zapíská první tóny písničky Přednosta stanice. Přehluší ho hlasité zahoukání – v zatáčce se objeví vláček tažený malou parní lokomotivou. A idyla končí: na přijíždějící lokomotivě je vidět velká rudá hvězda, na bocích vagónů transparenty s hesly o rekreaci ROH pro naše pracující; politickými plakáty jsou oblepeny i stěny nádražní budovy.

Rekreanti vystupují z vagonů, někteří pomáhají kočímu nakládat do sání kufry.

Mladý muž s  mladou ženou se zvědavě rozhlížejí. On po chvíli on řekne:

– Hrome, to snad je...

– Prosím tě, to je nesmysl. Kde by se tady vzal?

Kočí se sáněmi odjíždí, rekreanti se řadí do pěší formace a za zpěvu dobové budovatelské a optimistické písně – na čele se dvěma referenty – pochodují ke vzdálené chatě.

Mladý muž a jeho partnerka se vlečou za zástupem. Jediní

8

nezpívají. Po chvíli zadumaný mladý muž rozhodně prohlásí:

Ale stejně je to on! VLASTA BURIAN.

PIŠTE, PROSÍM VÁS

Bylo 13. února 1992. V pořadu Československé televize Stu

dio Kontakt jsem vyprávěl o Vlastovi Burianovi. Snad jsem

nenudil. Komik, kterého jsem připomněl i ukázkou jeho fil

mového humoru, zcela určitě ne. Požádal jsem diváky, kteří

měli osobní vzpomínky na krále komiků, aby se ozvali. Řekl

jsem, že zvláště vítány jsou informace o tom, co dělal Vlas

ta Burian v době, kdy opustil definitivně vězení a než mohl

po omilostnění nastoupit do divadelního angažmá a znovu

veřejně vystupovat. Z  tohoto poválečného času byly Buri

anovy osudy téměř neznámé. Netrvalo dlouho a  radostně

jsem se pročítal zásilkou dopisů, které na adresu Českoslo

venské televize došly.

V několika vzpomínkových článcích jsem z nich alespoň

po troškách čerpal. Ovšem v celém objemu zveřejňuji vzpo

mínky lidí, kteří se s komikem setkali, až v této knížce. Ně

kteří pisatelé, byť náležitě podepsaní, nicméně žádali, abych

v případě zveřejnění vzpomínek neuváděl jejich jméno. Žá

dosti vyhovuji a také u ostatních, kteří to ani nechtěli, uvá

dím pouze iniciály.

9

Vlasta Burian v „převleku“ za hošíka

ve filmu To neznáte Hadimršku (1931).

10

TAK TROCHU HORAL

Vlasta Burian byl nucen získat si obživu. Ucházel se o práci často mimo Prahu. Patrně i proto, aby měl kde společně s  manželkou přebývat; vila mu byla zabavena. Tak se dostal i na jednu horskou boudu, což potvrdilo hned několik vzpomínajících.

Paní I. L. se tehdy s Vlastou Burianem nesetkala; popsala,

co se o jeho pobytu na Hříběcí boudě v Krkonoších dozvěděla z vyprávění rodičů:

„Mimo manuálních úkolů měl král komiků za úkol s koň

ským spřežením pravidelně zásobovat na  trase Hříběcí

boudy – Vrchlabí a zpět. Podle očitých svědků byl jenom

pohled na kočího na saních zachumlaného do těžkého ko

žichu groteskní, ale zároveň smutný. Vlastova pravidelná

zastávka na cestě ,domů‘ s nákupem byla ve Vrchlabí před

odbočkou na Strážné v hospodě ,U Škopků‘, kde mimo své

ho gáblíku vždy do sytosti pobavil místní horáky, kteří ho

pochopitelně pohostili. Těsně nad křižovatkou prý usínal,

aby se po  zhruba třech hodinách jízdy na  tichých saních

probudil na Hříběcích. Koně údajně znali neomylně tu nej

kratší a nejbezpečnější cestu.“ Paní K. Š. se vypsala z osobních vzpomínek:

„Po  válce jsem jezdila s  rodinou do  podhůří Krkonoš

na prázdniny. Nedaleko Strážného je nevelká obec a k ní

patří vzdálený lom s kouzelnou planinou na temeni, třemi

11

domky a turistickou chatou málo frekventovanou – Hříběcí boudou. Tam pobýval někdy v  roce 1948–49 (nevím přesně) Vlasta Burian s  manželkou, která tam prý tehdy vypomáhala v kuchyni.

Jmenovaný občas pořádal zábavné večery a  to Hříběcí bouda praskala ve švech. Žádné plakáty, ale od úst k ústům se šířilo v okolí, kdy bude zase na ,Hříběčkáchʿ veselo.

I  my jsme se jednou v  podvečer vypravili lesní cestou vzhůru. Cesta trvala téměř hodinu. Nahoře už bylo živo. Kde se vzalo tolik lidí, nevím. Ze Strážného šlo hotové procesí lidí se židlemi, stoličkami a vším, na co se dalo sednout. V jídelně hustě obsazená prkna, položená přes sudy a bedny. Ale ani to nestačilo, abychom všichni seděli. Vstup byl volný a tolik smíchu a veselí jsem nikdy nezažila.

Na nouzovém pódiu stálo pianino a u něj židle s několika tlustými knihami. Na ně usedla hrbatá pianistka, připravená provázet humoristu v  programu. To bylo vyprávění a  písniček! Potom ohlásil a  zazpíval oblíbené písně Jana Masaryka. Písně rozverné i vážné.

Bylo pozdě, když program skončil, a  pak unavený, ale stále usměvavý umělec poprosil o malý příspěvek na obnovení místní školy, která byla Němci zcela zničená, a dal k nahlédnutí knihu, do které pečlivě zapisoval, kdy a kolik bylo vybráno a kde peníze uloženy. Pozdě večer ještě plni smíchu seběhli jsme lesem domů.

Přesto, že se všecko událo víc než před čtyřiceti lety, vše si dobře pamatuji, znají to mé děti a vnuci, vždyť Vlasta Burian byl jen jeden. S pěknými vzpomínkami na něho končím“

12

Pan F. D. přiložil k psaní i „skromnou fotografii“. Je tak malá, že se vejde do dlaně, ale nesmírně cenná. Na lavičku před boudou se vtěsnalo pět osob: „Po pravici Vlasty Buriana pan Mrázek – šéf podniku, paní Ema Erbenová, sestra paní Niny, pisatel dopisu a poslední, kamarád R. B., který, pokud vím, měl velkou zásluhu na tom, že se Vlasta Burian na Hříběcí ubytoval.“ Komikova manželka, paní Burianová, na fotografii chybí, protože ona fotografovala skupinku lidí, kteří se zcela náhodně sešli. Pisatel se rozepsal:

Na vzácné fotografii je zvěčněn Vlasta Burian před Hříběcí

boudou, po jeho boku šéf pan Mrázek, z druhé strany švagrová

krále komiků a pisatel dopisu s kamarádem.