načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Vládcové iluzí - Sergej Vasiljevič Lukjaněnko

Vládcové iluzí

Elektronická kniha: Vládcové iluzí
Autor:

Díky Hranici snů bude každý člověk moci za peníze splnit svá nejskrytější přání a vytvořit si vlastní svět. Kay Dutch, nesmrtelný hrdina, člověk bez vlasti a bez iluzí, se ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: TRITON
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 392
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Díky Hranici snů bude každý člověk moci za peníze splnit svá nejskrytější přání a vytvořit si vlastní svět. Kay Dutch, nesmrtelný hrdina, člověk bez vlasti a bez iluzí, se obává, že z Říše Lidí odejdou ti nejlepší a ponechají ji napospas mimozemšťanům. Realizaci tohoto projektu může podle Kayova názoru zabránit jen císařova smrt. Kay se rozhodne spáchat na něho atentát…
V novele Stíny snů jsou obyvatelé maličké planety na hranicích Říše vrženi do války, která skončila před staletími.

Zařazeno v kategoriích
Sergej Vasiljevič Lukjaněnko - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

TRIFID





Sergej Vasiljevič Lukjaněnko

Vládcové iluzí

Copyright © Sergej Vasiljevič Lukjaněnko, 1998.

Translation © Eva Bůžková, Pavel Weigel, 2005.

Cover © Milan Fibiger, 2005.

© TRITON, 2008.

ISBN 978-80-7553-135-3 (pdf)

Nakladatelství Triton, Vykáňská 5, 100 00 Praha 10

www.triton-books.cz


Část první

Kay Dutch


1

Dál než samotné nebe, za hranicemi obydlených sektorů

Galaxie, v oné zóně vesmíru, která se tradičně nazýváSvobodné teritorium, maličký stíhač Alkari se pokoušelodoutat od lodě Říše. Nazvat tuto loď válečnou by byloznačně přehnané, nepatřila k flotě a její obytné části přetékaly

přepychem. Přesto její ochranné pole dokázalo odrazitsalvy neutronových děl stíhače a bojová výbava byladostatečně velká, aby obsáhla i kolapsární generátor.

A opravdu jej měla. Stíhače Alkari zachraňovala jen jeho manévrovací schopnost. Nepouštěl se do beznadějného boje, naopak se vzdaloval od nepřítele a přitom měnil směr letu tak rychle a snadno, jako by pro něj neexistovalyzákony setrvačnosti. Což ostatně byla pravda.

Ovšem převaha, která dělá z rasy podobné ptákům tak nebezpečné soupeře v bojích s okolními planetami, tady – ve vzdálenosti tří parseků od nejbližší hvězdy – jenprodlužovala agonii. Alkarani neměli ani čas, aby se v prostoru zorientovali a vyslali na Alkari hlášení o flagrantnímporušení paktu o neútočení Říší. Když se loď přiblížila napůlkilometrovou vzdálenost, stíhač přestal manévrovat. Jeho dvě úzké hlavně se otočily a vystřelily salvu, která byla v mezihvězdném vakuu neviditelná, ovšem v ochranném poli lodě vzplanula jako jiskřivá duha.

Odveta nenásledovala. Loď se blížila ke stíhači,překvaivě neobratná ve srovnání se strojem mimozemšťanů. Její vysílačky už dvě hodiny neustávaly v činnosti. Vysílaly krátký soubor impulzů, již před mnoha staletímiakceptovaný všemi rasami Galaxie jako výzva k rozhovoru. Stíhač nereagoval.

Do ochranného pole pronikl slabý laserový paprsekAlkaranů. Svou modulací pole rozechvěl a rozsvítil, podobně

9


jako se rozsvítí vlajka ve větru. Intenzita paprsku plynule

narůstala.

Stíhači Alkari nezbylo nic jiného než souhlasit sdialogem. Laserový paprsek zhasl. Stíhač ještě několik minut otálel, pak vypnul ochranné pole. Druhá loď brzdila asoučasně vysouvala křehký válec přechodového průlezu.Otevřená střílna a průhled na aktivizovaný zářič účinně bránil Alkaranům v nesmyslném útoku.

* * *

Kina se na Tauri začala stavět před rokem, stejně jako

v celé Říši. Koho z pracovníků firmy Setiko napadloobnovit dřívější zábavu lidí, se už neví. Zřejmě dostal slušnou

odměnu. Společnost zvýšila obrat skoro jedenapůlkrát.Zájem lidí o staré filmy určitě nepotrvá dlouho (podlepropočtu psychologů společnosti jen asi šest až sedm měsíců),

ovšem společnost hodlala využít tuto dobu beze zbytku.

Převod starých videozáznamů na filmový pás nebyl drahý

a konstrukce kin umožňovala budoucí přestavbu nastodoly, kravíny a jiné užitečné stavby.

Zatím však kina prožívala renesanci.

Ilusion je nejhezčí ze všech taurijských kin. Patrněvydrží déle než ostatní, protože bude sloužit oněm pětiprocentům lidí, kteří umíněně setrvávají v kulturních návycích. Pro takové lidi existují na každé planetě dvě až tři veřejné knihovny s papírovými knihami, několik střelnic sevzduchovkami, místy i skokanské můstky, pozůstatkylyžařského boomu před deseti léty.

Dívka seděla v poslední řadě a nevědomky napodobila své dávné předky, kteří využívali kina ke schůzkám. Ji ovšem příliš nezajímala ruka, kterou jí položil na rameno, ani papírový pytlík s popcornem, přílohou ke vstupence. Staré filmy se jí opravdu líbily.

„Ráchel,“ zašeptal mladík.

Dívka potřásla hlavou, jako by odháněla dotěrnoumouchu. Svého společníka tím neodradila.

„Poslyš...“ 10


„Řekla jsem, potom...“

Mladík pohlédl zamračeně na obrovské plátno. Za zády mu vrčela promítačka a v paprscích světla nad hlavoutančila zrníčka prachu. Film byl barevný, ale ne plastický, a to ho rozčilovalo.

„Potom,“ řekla dívka měkčeji, jako by vycítila jehonáladu. Stiskla mu ruku, na prstě se jí blýskl stříbrný prstýnek. „Zatím se můžeš nudit.“

V hlase zněl příslib, ale mladík se už dávno přesvědčil, že její sliby ostře vymezují možný vztah.

* * *

Kokpit stíhače byl úzký a pro člověka přehnaně vysoký.

Hledač Pravdy stál u svého křesla-hřadu s načepýřenou

chocholkou tmavého peří. Ač se podobal přerostlémujestřábovi, nikdy nejedl maso. Masivní rohovinový zobákpříroda určila jen k louskání skořápek ořechů. Zobák jako

zbraň nepoužívali Alkarani ani při osobních soubojích.

Další dva Alkarani, mnohem nižšího stupně, jejichžjména Hledač Pravdy příliš nevnímal, stáli vedle něj sezbraněmi na koncích křídel. Osud nadělil pernaté rase dva dary: planetu s nízkou gravitací, na níž mohli dosáhnoutvelikosti potřebné pro vytvoření rozumu, aniž ztratilischopnost létat, a nepředvídatelné klima, se kterým se muselivyrovnávat, a tím se zdokonalovat. V průběhu evoluce se jim vyvinuly manipulátory na křídlech. To bylo rozhodující.

Pilot Řvoucí Vichr napůl ležel v pilotním křesle, upoután senzorovou páskou. Řídil stíhače celým tělem, vlastně sám letěl ledovou pustinou vesmíru. Teď odpočíval, užíval si chvilky klidu, naprosto odpoután od událostí v kokpitu.

Dveře průchodu se otřásly, desítky jejich šupin vklouzly do stěny. Hledač Pravdy nespokojeně zaklapal zobákem, když dovnitř vstoupil člověk, ale nepohnul se. Nehnuli se ani jeho ochránci.

Dotyčný člověk byl docela mladý muž (pokud se vůbec něco takového dá říci o věku rasy, která neomezeněpoužívá aTan). Svalnatý, vysoký, nakrátko ostříhaný brunet,ne>11


ozbrojený a bez krunýře, ovšem Hledač Pravdy při styku

s jinými rasami netrpěl komplexem méněcennosti jako

někteří Alkarani. Pernatci sice nevládnou fyzickou silou,

zato se nedostižně orientují v prostoru a jsou nesmírně

rychlí. Ovšem nyní Hledače Pravdy jakoby bodl strach. Muž

by mu jedinou ranou dokázal zpřerážet kosti a odhodit jeho

tělo stranou.

Muž se rychle rozhlédl a mávl rukama. Na své tělonečekaně graciézně usedl a ztuhl v nepohodlné pozici. Rukama opsal kruh a pak je složil za zády.

Hledač Pravdy pocítil zvědavost. Rituál úcty k nepříteli byl dodržen s chvályhodnou přesností, navíc tak, že ani v provedení humanoida nevypadal hloupě. Proti své vůli Alkaran instinktivně odpověděl patřičným pohybem.Kulaté, jantarově zbarvené oči se vpily do mužova obličeje.Hledač Pravdy pracně pronesl jazykem lidí:

„Za-haj, při-stání.“

Pokud klokotavá řeč Alkaranů činila muži potíže, nedal to znát. Jeho drsný přízvuk Hledače Pravdy tahal za uši, ovšem větu pronesl bezchybně.

„Budiž, promluvíme si. Má cesta zkřížila tvou, tak senezlob. Znám vzor na své skořápce.“

„Poslední-zajímavé,“ prohlásil Alkaran.

„Nikdo nemůže opustit svou skořápku, ani ten, kdo se narodil bez ní,“ okamžitě odpověděl člověk.

Alkaran sklonil hlavu. Nebyl sice zvláštním ctitelem „Pětikřídlé moudrosti“, ale citát byl přiměřený situaci.

„Kdo jsi a čí?“ Třetí větou Alkaran smí projevit svouzvědavost.

„Jsem Kay Altos, člověk bez vlasti.“

Hledač Pravdy chviličku mlčel, probíral v paměti obrazy. Alkarani uvažují svérázně a informace jim umožňujeuchovávat jen vizuální paměť.

„Byl jsi na Chaaranu,“ prohlásil posléze.

„Byl.“ Muže přešlo krasořečnění.

„Dobrovolníkem v oddílech spojenců, které potlačily povstání proti Říši Lidí. Proslavil ses. Vojáci ti přezdívají Spála.“ 12


„Jsem uchvácen pamětí Mimořádného vyslance,“ řekl Kay tiše. „Třicet pět let je dlouhá doba... pro vás. Ale já tuto přezdívku nemám rád.“

„Spála – to je lidská nemoc?“

„Ano.“

„Originální,“ uzavřel Alkaran. „Dobře. Konečně tě tedy vidím, ovšem ty mě znáš také. Budiž. Kam vede tvá cesta?“

„Chci si s tebou vážně promluvit, Hledači Pravdy.“

„O čem, Kayi?“

„O vesmíru – a Bohu.“

13


2

Kay Dutch se vrátil do své lodě za půl hodiny. StíhačAlkaranů se odpoutal dříve, než se Kay vrátil na velitelskýmůstek, tato rasa nesnáší omezování. Ovšem ve vzdálenostiněkolika desítek kilometrů stíhač zastavil, křehoučká hračka

ve vesmíru, která však nepodléhala zákonům setrvačnosti,

tak důležitým pro lidi.

Velitelský můstek nebyl velký, asi jako u hyperkutru, který před čtyřmi léty havaroval na oběžné dráze planety Graalu. Také zde byla jen dvě pilotní křesla, jedno z nich čekalo na Kaye.

„Bál jsi se,“ řekl tmavovlasý hoch, aniž vzhlédl odbojového pultu. „Čekají nás?“

„Ano.“ Kay usedl a připoutal se. Žádné kompenzátory gravitace nedokáží lodě s lidmi přimět k tak plynulému letu jako alkaranské.

„Vyslanec nám poskytl zhruba hodinu na přípravukurzu k T-K 84.“

Tommy Curtis se dotkl senzorů na pultu. Při čtení údajů na monitoru se mračil.

„Svět s kyslíkem? A proč nikomu nepatří?“

„Pochopíš.“ Dutch vyňal ze servisního bloku šálekkouřící kávy a ironicky pohlédl na Tommyho. „Moc příjemné místo to není, ale nic jiného nám nezbývá. Alkarani nikdy nepřistoupí na vážné jednání ve vesmíru, pokud nejsou síly vyrovnané. A každý ovládnutý svět, ať už patří kterékoli rase, poskytuje té či oné straně převahu.“

„Hm.“ Tommy dočetl informaci na obrazovce,promítanou v rytmu pohybu jeho očí, a roztržitě pohlédl na Kaye. „Pomůžeš mi propočítat kurz?“

„Jen se snaž...“ 14


Jistě, svěřit výběr hypertrasy výrostkovi není právěnejvhodnější. Existují miliony cest, které je dovedou k T-K 84, a pouze jedna nebo dvě vedou do prázdna. Určit je logicky však nedokáže nejen zkušený pilot, ale ani výkonnýpočítač. Nezbývá než se spolehnout na Její Veličenstvo teorii pravděpodobnosti a na šestý smysl. Jednotlivé cesty,bezečné a správné, se liší energetickou náročností a driftem. Dvě zcela totožné lodě s různými piloty cestu zvládnou za naprosto odlišné doby, a to jen proto, že někdo dokáževnímat logiku hyperpřechodů, kdežto jiný ne.

Hoch ovšem musí rychle dospět. Dutch sledoval jeho práci s počítačem. Na obrazovce, která se nepozorovaně zvětšila do metrové šíře, vyskakovaly dlouhé sloupce čísel trajektorií. Každý sloupec bylo možné rozvinout přes celou obrazovku nebo změnit na standardní text. Tommy se však snažilpracovat s původním souborem a docela se mu to dařilo.

Dobré dědictví, viď, Curtisi van Curtisi?

Kay byl rád, že Tommy trochu dospěl a přestal sepodobat majiteli „aTanu“. Doslova všechny rysy dospěléhoCurtise, které měl jako chlapec, setřel rychlý růst a neobvyklý život, který vedli. Jakpak teď asi vypadá Artur? A jsou sipodobní?

V duchu doufal, že jeho malý klient už nemusel víckrát umírat. Dutch ho chtěl ve vzpomínkách vidět takového, jaký byl dříve.

Na Tommyho čele vyvstala kapka potu. Mračil se, občas přestal vybírat kurz a zahleděl se na řady číslic. Jako mladý hrdina Velké války v současném dětském seriálu „Nebeský štít“. Krásný, okouzlující a s oním nepostižitelným šarmem, který vábí ženy a dráždí muže. V posledním roce Dutchorganizoval různé intriky v přístavních městech a přistihoval své přítelkyně při neskrývaných pohledech na chlapce.Jednou se o tom dokonce zmínil Tommymu, který zamračeně navrhl plastickou operaci. A za pár minut potměšileupřesnil, kdo ji potřebuje.

Strach z Kaye rychle přemohl. Možná proto, že ho zabil už při prvním setkání...

15


„Kurz,“ pronesl Tommy stručně a odsunul křeslo. Dutch stáhl informaci na svůj monitor.

Nu ovšem, kurz. Sice nikoli naprosto ideální (čas letu – nula, drift – nula), o kterém se na každé planetě vyprávějí desítky bájí, ovšem víc než vyhovující, hodný zkušenéhopilota. Náhoda, která si však zaslouží pochvalu.

„Mohou být i lepší řešení,“ komentoval Dutch. Pak se spojil s Alkarany a stručně oznámil, že jsou připraveni ke skoku. Hypersíťový generátor, kterým vtáhli stíhačeAlkari do reálného vesmíru, už dávno vypnuli, takžemimozemšťané prakticky ihned zmizeli z prostoru. Sestanovením kurzu neměli nikdy zvláštní problémy.

„Mám hledat dál?“ pohlédl Tommy podmračeně na Kaye.

„Startuj.“

V záblescích sekundárního záření loď vnikla dohyperrostoru. A nahodilý bod hvězdného vakua, který odchvíle Velkého třesku nepoznal větší těleso než molekuluvodíku, opět osaměl.

Navždy. Pro prázdnotu čas neexistuje.

* * *

Ráchel a Gafur se líbali v kabině flyeru. Dost dlouho na to,

aby mladíka omrzel tento nezbytný prvek programu.Během tříletého přátelství pochopil, že víc nedosáhne. Dívka

vyklouzla z jeho rukou tak obratně, že se ji ani nepokusil

zadržet.

„Díky, že jsi mě sem hodil.“ Ráchel odsunulapoloprůhledný kryt kabiny a seskočila do trávy. Byl obvyklý, tichý taurijský večer, jen na obzoru se shlukovaly temné mraky slíbeného nočního deště. Ale nějak příliš temné. Gafurmlčky pohlížel na dívku.

Ráchel ustoupila o několik kroků a z jednoho stromu utrhla narůžovělý plod, měkký jako máslo. Letos jevýborná úroda, což ovšem znamená, že klesnou ceny a budoumilionové ztráty. Musela povyskočit, protože dole byly plody už otrhané, takže sukně ze stříbrného brokátu ji pleskla do nohou. 16


„Tumáš,“ hodila plod Gafurovi. Obvyklé gestopohostinnosti na Tauri. Mladík ovoce chytil a snažil se jenerozmáčknout. „Uvidíme se ve škole.“

„Tak se měj,“ řekl Gafur zasmušile. Zavřel kryt a začal startovat, současně přitom odsouval druhé křeslo.Zabudovaná chladnička pod ním byla skoro plná, některé plody už začínaly hnít. Svatosvatě si slíbil, že ráno chladničkuvyklidí a vymyje. Pak si prošel záznamník hovorů.

Pozvánka na večírek „s pivem, bez rodičů a s volnýmipokoji pro zájemce“ plně vyhovovala jeho rozpoložení. Oblétl dům Ráchel, která mu zamávala z verandy. Pak zapnul autopilota.

„Příjemnou zábavu,“ pronesla dívka při pohledu namizející flyer. Gafur je dobrý přítel, znamenitý hoch z dobré rodiny. Ale co nadělá, když ho absolutně nemiluje. Kdyby mu nepletla hlavu, nudila by se...

Vlastně mu jednou upřímně řekla, co by měl udělat, aby se jí zalíbil.

Zabít Bulrata holýma rukama, pohladit ji po tváři azmizet navždy. Ovšem nezapomenout na slíbený dárek.

Pohlédla na prostý stříbrný kroužek. Kdyby narovnala tenký plátek použitého stříbra, vznikl by útvar podobnýlidskému uchu.

Její lékař se velice podivil, když diagnostikovaný strach z mechanistek, Meklaranů a z techniky složitější nežvysavač, úplně zmizel. Připsal tento úspěch psychoanalýze.Dívka se jen usmívala a točila na prstě příliš volným stříbrným kroužkem. Konečně byl užitečný.

Určitě připadala Kayovi starší, než ve skutečnosti byla. Ale vždyť je to pravda, ne?

17


3

T-K 84 bývala velice perspektivní planeta. Zapsaná doseznamu koloniální administrace Říše čekala už jen na loď

s první skupinou osídlenců, aby vzplanula na hvězdné

mapě barvami lidské rasy.

Potom na maličké planetě Chaaranu vypukla vzpoura proti císaři Greyovi. Vůdci povstání podnikli značněrafinovaný pokus – oznámili, že opouštějí Říši a přecházejí pod patronát Větve Alkari. Tehdy ještě neexistovalaTrojstranná aliance a lidstvo bylo oslabeno stoletím Velké války. K Chaaranu vzlétla ohromná flotila pernaté rasy, aby ho s podporou planetární vlády posílila, vybudovala raketové základny a vytřela zrak říšské flotile...

K Chaaranu vyrazily také lodě domobrany z okolníchplanet a Alkarany předstihly. Neměly těžkou výzbroj, jen zuřivé dobrovolníky v kajutách. Do příletu nepřátelské flotilyzbývaly dva týdny – v té době nebyly motory příliš rychlé.

Když eskadra Alkaranů vystoupila z hyperprostoru,zastihla mrtvou planetu a odlétající lodě s lidmi. Za týdendorazila říšská flotila a Alkarani se pokusili vzdálit bez boje.

Dohnali je na oběžné dráze T-K 84. Všechno bylovsazeno na jednu kartu. Boje trvaly skoro týden. Tisíce lodí vgravitačním poli planety, lehkost a obratnost alkaranských stíhačů proti gigantickým křižníkům Říše. Miliony tun kovů, umělých hmot, izotopů a chemikálií, kroužících na orbitách. Maličká zvířátka, připomínající šestiruké opičky, zvedala v noci hlavy a pohlížela na planoucí oblohu. Potom zbytky lidské flotily – vítězné flotily – posbíraly záchranné kapsle ze zničených lodí, a odlétly na Terru. Obloha však hořela dál.

* * *

18


„Levnější je najít jinou planetu než regenerovat tuto,“ řekl

Kay. Loď klesala na podivnou plošinu – celé horské údolí

zalila sklovitá, jiskřící hmota. Hluboko pod ní detektoryzaznamenávaly kov. Hodně kovu.

„Co to bylo?“ zeptal se Tommy. Přistával Dutch, ovšem nezdálo se, že ho pilotáž zaměstnává do té míry, abynemohl odpovědět.

„Charón, řadová loď pro pacifikaci planet. Neměl se do této řeže pouštět, nehodil se k boji se stíhači. Ovšemvelitelství se rozhodlo odpoutat pozornost Alkaranů. Loďodolávala dlouho, měla dobrá ochranná pole i rakety. Dokonce kousal. Nakonec ho torpédovali a smetli z oběžné dráhy. Třikrát se převrátil a z proražených zásobníků vypadlymezonové bomby. A potom...“

Tommy se dál neptal. Než našli stíhač Alkaranů, stojící na sklovitém poli, museli udělat jeden okruh. Ptáci jepochopitelně předehnali. Tommy mezitím získal o T-K 84dostatečnou představu.

„Vystoupím a ty vyvedeš loď na stacionární oběžnou dráhu,“ navrhl Kay. „Rozhovory zaberou standardní den.“

Loď přistála půl kilometru od stíhače. Kay seděl dál, jako kdyby na něco čekal. Tommy se zeptal:

„Bojoval jsi s Alkarany na Chaaranu?“

„S nimi ne. S lidmi, kteří chtěli přejít k mimozemšťanům. To bylo mnohem horší.“

„Kayi, když jsi byl na stíhači, lingversor přeložil částrozhovoru. Ten, při kterém jste používali zvuky.“

„No a?“

„Proč tě nazvali Spála?“

Kay vstal z křesla a skoro lhostejně pohlédl naTommyho.

„Hádej.“

Mladík počkal, až Kay vyjde ven a vzdálí se asi stometrů. Od stíhače mu naproti poskakovala nevysoká postava mimozemšťana.

Zmáčknutí klávesy, vlastně ani ne řízení, pouhýstandardní pokyn ke startu. Loď začala stoupat. Stejnourychlostí ji následoval i stíhač.

19


Na jeden standardní den se na T-K 84 objevil rozumný život.

* * *

Kay sledoval, jak lodě stoupají na obloze. Bylo todokonce krásné – dvě siluety orámované ohněm mizely mezi

oblaky. Půda proměněná ve sklo zářila odrazem světla.

Na T-K 84 se dýchalo neobyčejně snadno – vzduch byl

čistý a nasycen kyslíkem. Nebylo se čemu divit – saze se

dávno usadily a v mořích bylo dost řas, aby atmosféru

obnovily.

Pokynul přicházejícímu Alkaranu. Mimozemšťan byraději letěl, drápky na nohou pořád klouzaly po skle. Ovšem toto nebyl Altair se svou nízkou gravitací. Na T-K 84 se mohl Hledač Pravdy jen klouzat.

„Zvolil jsi pro setkání zajímavé místo!“ prohlásil Dutch. Alkaran se zastavil dva kroky od něj a ztěžka spustil na zem objemný kontejner. Načepýřil péra a umožnil tělu bez potních žláz zbavit se nadměrného tepla.

„Zajímavé,“ souhlasil Alkaran. „Pod námi je velká loď lidí. Hodně velká a hodně silná.“

„Která dokázala zničit hodně malých stíhačů.“

„Bohužel ano.“ Alkaran zmlkl, ale neodtrhl od Kaye pozorný pohled. Usedl na kontejner, zřejmě určený ktakovému účelu. Etiketa rozhovoru od něho vyžadovala, abypočkal na odpověď, než projeví zvědavost.

Dutch neotálel, nechtěl trápit mimozemšťana,spoutaného starobylými rituály. Čas byl jediný luxus, který sinemohl dovolit.

„Chceš pojíst nebo si odpočinout?“ zeptal se a vytáhl z tašky sprej. Pod zkoumavým, nehybným pohledem mimozemšťana pokryl kousek sklovité půdy tuhnoucívrstvou pěny. Půda dosud zářila, sice málo, ale proč by na ní měl sedět nechráněn? Kay nebyl zastáncem tak radikální antikoncepce.

„Ne, děkuji.“ Alkaran mírně mávl křídly a změnil polohu. „Co chceš zjistit s takovým úsilím, Kayi?“

„Vaši představu o Bohu.“ 20


Zřejmě se mu podařilo mimozemšťana udivit. Alkaran zatřepetal křídly a zakdákal. Připomínal při tom slepici, která snesla vajíčko. Nebo kondora.

„O Bohu? Zabíječ chce mluvit o Bohu? Spálo, hledášnovou víru? Vaši bohové ti nechtějí odpustit?“

„Odpověď si zaslouží otázka a ne tázající,“ přešel Kay naceremoniální alkari. Okamžitě ho rozbolel krk. Jen doufal, že pro lidi nevyslovitelný přídech hhač nehraje v citátu hlavní roli.

Alkaran se přestal smát a řekl:

„Dutchi, který si říkáš Altos. Nač potřebuješ odpověď? Svou víru neskrýváme. A postulát prokletého okamžiku není pro lidi tajemstvím.“

Kay pocítil roztrpčení. Mimozemšťané znají jehoskutečné jméno, které svého času nezjistil Curtis van Curtis, a jak se dosud domníval, ani Služba imperiální bezpečnosti.

„Jste jediná rasa, která se vzdala vesmírné expanze znáboženských důvodů.“

„Vzdala?“

„Zaměřila ji mimo Galaxii,“ opravil se Kay.

Alkaran mlčel. Oči mu zastřela modrá blanka. Potom opět pohlédl na Kaye – dva jantarové otvory v ledu, vekterých plují černé ledové zorničky.

„Co tě zneklidňuje, silný muži mocné rasy? NaivníAlkarani se lidem vyhýbají. Méně protivníků, více moci. Říše Lidí zdeptala Darlok, my jsme pohrdli Aliancí a nepřišlistarobylému národu na pomoc. Čeho se bojíš, Kayi?“

„Toho, že máte pravdu.“

Alkaran mírně zavrtěl hlavou nad neohrabaností věty.

„Fatalismus...,“ dodal Kay.

Hledač Pravdy klapl zobákem.

„Bůh stvořil svět a svět je neměnný,“ pokračoval Kay, jako kdyby si nevšiml jeho reakce. „Je to tak? Proč tedyodcházíte?“

Alkaran seskočil ze svého kontejneru.

„Je čas pojíst,“ řekl Kay v běžném alkari, nevhodném pro vážný rozhovor. „Budeme hovořit dlouho, mimozemšťane.“

„Dlouho,“ opakoval Alkaran jako ozvěna, poslušen zásad rozhovoru.

21


4

Vjačeslav Šegal, komandér speciální skupiny Štít, stál

v kontrolním rámu. Dokud detektory skenují jeho tělo,nesmí se hýbat. Všechny ochranné systémy v císařově paláci

jsou mírně paranoidní.

„Vstup povolen,“ oznámil automat, když se poslední senzor skryl v rámu. „Režim pohybu: žlutý, volný. Doba: osm hodin.“

To byl velmi dobrý výsledek. Doba pobytu v palácinejlée prokazovala společenské postavení. Málokterý zplanetárních vládců mohl počítat se „žlutým, volným“ a osmihodinami.

Šegal si už na své postavení stačil zvyknout.

Formálně byl teprve teď v oné zóně Terry, kde neplatí planetární právo a začíná císařova vůle. Grey nikdyneusiloval o absolutní moc, protože dobře chápal, že by tímzvýšil počet svých nepřátel.

Nesčetné svobody, které přiznal planetám, dokázaly, že se jeho vláda stala nekontrolovatelnou a nesvrhnutelnou. Stovky planet Říše, stovky zákonů a tradic, praktickynespoutaných obecnými morálními normami. Volnostpohybu dovoluje každému, kdo má peníze, aby si zvolil život podle chuti.

Ovšem pouze Grey, císař a živý symbol lidské civilizace, má právo zvolit libovolný zákon pro každý konkrétnípříad. Podřizuje se pravidlům těch planet, které mu v dané chvíli právě vyhovují. Pokud nejsou, jedná podle zásadarchaických světů.

Vjačeslav kráčel parkovou zónou paláce, míjel hájkyendorianských plachetníků, které mávaly ve větru bílými plachtami listů. Nebyl předvolán urgentně, císař se proto nenamáhal se stanovením místa audience. Běžná praxe, která připomínala dvořanům jejich postavení. 22


Komandér Vjačeslav Šegal měl s hledáním císařeznačné zkušenosti. Odbočil k aleji tisů, vydlážděné otavenými kovovými deskami, kusy pancířů cizích lodí, které kdysi bojovaly proti lidem. Pohlédl na Vlajkovou terasu, kde se nad prudkou horskou řekou tyčil půlkruh stožárů svlajkami kolonií. Výše vlajky označovala stupeň císařovýchsymatií k vládní politice dané planety. Jakmile se vlajkazačala dotýkat země, armáda se chystala k pacifikační akci. Císař na vlajky rád sahal, ovšem teď byla terasa prázdná. Jen u tříbarevné vlajky Incediosu, pověšené nízko nad zemí, stál postarší muž v elegantním smokingu. Vjačeslav nehodlal rušit otázkami chmurné velvyslancovy úvahy.

Během půl hodiny vstoupil do několika komunikátorů rozmístěných v parku, vypil sklenku džusu v baru, kterýcísař navštěvoval dvakrát ročně, a nahlédl do dvou otevřených pavilonů. Toto hledání ho začalo rozčilovat tím víc, žekaždou chvíli k němu mohl přijít nějaký poručíček z ochranky a oznámit, že císař na něho celou dobu čeká v audienčním sále.

Jedna věc je, když Grey prohání po paláci dvořany, adocela jiná, když ho sám musí hledat pod žhavým červnovým sluncem.

Nakonec našel císaře na mořském břehu, jediné části palácového teritoria, která neležela na Floridě, ale napobřeží Kuby. Jakoby navzdory Curtisovi van Curtisovi Grey ve svém paláci prakticky nepoužíval lokální hyperpřechody.

Pro moře udělal výjimku.

Vjačeslav prošel mihotavým tunelovým hyperpolem a ocitl se na pláži. Za zády mu šelestily kaštanovníkyčeřené vzduchem, který proudil hyperpřechodem – na císařovo přání kvetly celý rok. Vpředu na bílém písku se rýsovaly postavy dvou osob. Ve svém paláci císař ochrankuneužíval, což by bylo odvážné, kdyby nebyl nesmrtelný.

Šegal zamířil k vládci Říše. Zapadal přitom vysokýmibotami do písku až po kotníky.

Grey ležel svlečený. Poslední léta o sebe příliš nedbal a nyní vypadal dost odpudivě. Zanedbaný, otylý,nerovnoměrně opálený padesátník se začínající pleší a krátkými

23


vousy, upravenými podle endorianské módy. Vedle něho se

opalovalo nahé děvčátko, asi dvanáctileté. Podle zákonů

Terry by císaři za podobnou zábavu hrozil vysoký trest – jeho

nezletilá milenka by dospěla, ještě než by vyšel z vězení.

Grey však zřejmě v tomto případě využívá morálku Coolthosu.

„Přišel jsem, pane,“ uklonil se Vjačeslav.

Císař otevřel jedno oko a zavrčel něconesrozumitelného. Děvčátko se překulilo na břicho. Šegal zůstal stát.

„Můžeš se svléknout a odpočinout si,“ pronesl Grey hlasitěji.

„Pokud dovolíte, postojím.“

„Tobě není horko, komandére?“

„Ne, pane.“

Grey se s heknutím posadil a poškrábal si chlupatébřicho. Pohlédl na Vjačeslava, s úsměškem, ale přívětivě.

„Líbí se ti má malá přítelkyně?“

„Důležité je, aby se líbila vám,“ hleděl Vjačeslav císaři přímo do očí. Ty byly mírné a starostlivé... Omyl.

„Nech toho, Slávku. Jsi se mnou skoro sto let, viď? Tvá nezávislost se mi vždycky líbila.“

„Děkuji.“

„Nech toho! Aliso, jdi se vykoupat.“

Děvčátko poslušně vstalo a rozběhlo se k moři. Grey je provázel skoro otcovským pohledem.

„Mládí... jak je příjemné být mladý. Doopravdy mladý. Mimochodem, to je šikovná holka. Zajímá se o faunu jiných planet, sní o povolání exobiologa. Něčím jsem tě pobavil, Vjačeslave?“

Šegal zavrtěl hlavou. V obličeji se mu nepohnul ani sval, ale Grey dokázal vycítil náladu svého společníka.

„Tak dobře. Budiž... Proč jsi přišel?“

„Podle vaší vůle.“

„Ano, jistě. S operací na Meklaru jsem velice spokojen.“

Šegal se opět uklonil. Děvčátko se cákalo u břehu. Naobzoru, nepochybně už mimo palác, byla vidět maličká bílá plachta.

„Chci zvýšit tvé postavení, Vjačeslave. Co bys řeklhodnosti admirála a funkci náčelníka štábu silových akcí?“ 24


Komandér několik sekund vybíral slova. Nakonecopatrně prohlásil:

„Každý váš příkaz bude splněn, pane. Ale jsem operativec.“

„No a?“

„Stěny štábů mě dusí.“

„Myslel jsem si to, Vjačeslave.“ Grey opět ulehl do písku. Mohlo to znamenat konec audience, ale císař pokračoval: „Pokud se nepletu, odmítáš povýšení už po třetí.“

Děvčátko vystoupilo z vody a opatrně kráčelo k mužům. Vjačeslav nenápadně zavrtěl hlavou. Zastavilo se a ulehlo stranou. Šikulka.

Což si tak někdy zaletět na Coolthos?

„Slávku, jsi nejlepší operační důstojník Říše. Máš na svém kontě smlouvu s Bulraty, roztržení osyKlackon-Mršan, odhalení Darloku, a teď ještě aféru s Meklarem,jejíž důsledky bude cítit deset let. Neříkám, že zachraňuješ Říši, ale bez tebe by mi bylo hůř.“

Každý z Greyových oblíbenců by po takových slovechdaroval císaři vlastní ženu s dcerou navíc. Šegal se omezil na obvyklé poděkování. Grey je ignoroval.

„Domýšlím se tvých motivů, Slávku. Nejsi už nejmladší a máš za sebou dvacet aTanů, na účet státu. Spásu přednudou hledáš v boji, akcích, intrikách. Je to tak?“

„Je, pane.“

„Nu což, bav se. Tvůj styl se mi líbí. Chceš si odpočinout na Meklaru?“

„Nejsem unavený.“ Vjačeslav najednou pochopil, že mu Grey chce uložit nový úkol. Zvláštní, obvykle ho zapojoval do galaktických her s roční nebo dvouletou přestávkou. Jako oblíbenou, spolehlivou zbraň, které není hoden každý nepřítel.

„Curtis van Curtis,“ řekl Grey, jako kdyby mu četlmyšlenky.

Šegal čekal.

„Víš, že „aTan“ na všech planetách staví? Rozšiřujepobočky.“

„Říše bohatne, uživatelů aTanu je pořád víc.“

„A Curtis očekává, že se jejich počet zdvojnásobí?“

25


Grey mu poskytl minutu na promyšlení.

„Nuže?“

„Prudký pokles cen?“

„Proč? A jaké nové otřesy potom budou čekat Říši?“

„Můžete se přece zeptat Curtise přímo.“

„Mé vztahy s Curtisem jsou složitější, než si myslíš,Slávku. Nemůžu se zeptat rovnou majitele ,aTanu‘, ,vládceživota a smrti‘, ,nejstaršího člověka Galaxie‘.“ V Greyově hlasu bylo možné zaslechnout podráždění. „Víš, že jsem opadesát let starší než Curtis? Ale za nejstaršího člověkapokládají jeho!“

„Možná proto, že vás už jako člověka neberou,“odpověděl klidně Šegal.

Grey ho sekundu provrtával pohledem. Potom zavrtěl hlavou.

„Děkuji, Vjačeslave. Konečně připomínáš sám sebe. Potřebuji údaje o Curtisovi. Proč rozšiřuje pobočkyspolečnosti? Jedná se pouze o aTan? Čím to všechno můžeskončit?“

„Jaké plné moci dostanu?“

„Použij skupinu Štít a libovolné pátrací struktury, jaké uznáš za potřebné. Máš prakticky neomezená zmocnění.“

„Termín?“

„Měsíc. Nechci se vrátit z Klanění zemi bez vyjasnění Curtisových plánů. Neodkládej to.“

Komandér Vjačeslav Šegal vyšel z lokálníhohyperpřechodu s podivným výrazem. Kaštanovou alejí mu kráčel vstříc velvyslanec Incediosu – nešťastný a současněrozhodnutý.

„Nedoporučuji,“ ucedil Šegal.

Velvyslanec okamžitě ztratil své odhodlání.

„Za dvacet minut,“ dodal Vjačeslav. „Bude tak mírný, jak je to jen možné.“ 26


5

Hledač Pravdy po očku sledoval, jak Kay jí, vlastně, co jí.

Ovšem Dutch nehodlal mimozemšťana dráždit okusováním

kuřecího stehna. Smažená ryba plně odpovídala zásadám

dobrého tónu. Obvyklé urážení jiných ras lidé s úspěchem

používali vůči Bulratům a Alkaranům, jen vůči Mršanům

nikdy neuspěli. Možná proto, že na jídelníčku lidí nenížádné zvíře, které připomíná trojpohlavní vačnaté kočky.

„Promyslel jsem tvou otázku,“ prohlásil Alkaran, když Kay dojedl. Samotný Hledač Pravdy se omezil na velkérozlousknuté ořechy. „Odpovím.“

„Dobře,“ souhlasil Kay.

„Základem naší náboženské koncepce je postulátprokletého okamžiku. Při stvoření vesmíru, kdy vznikl pohyb a hmota, byl určen veškerý další vývoj událostí. Čas se stal pouhou funkcí... ozvěnou prvního okamžiku. Ať udělácokoli, osud každé živé bytosti, člověka nebo Alkarana,trajektorie každého fotonu – to vše je nevyhnutelné.“

„Vím a můžu s tím souhlasit.“ Kay se usadil pohodlněji. Nad údolím sílil vítr, mraky se pohybovaly po předemstanovených trasách. Opravdu byl před miliony letnaplánován déšť? „Alkarane, podobné ideje mají i lidé. Ovšempouze vaše rasa se rozhodla odejít z Galaxie. Doslechl jsem se, že vyvíjíte solární pohon, abyste přemístili své hvězdné systémy. Proč?“

Chocholka na hlavě Hledače Pravdy se pohnula a Kay pochopil, že narušil povolenou strukturu rozhovoru. Přesto byla jeho slova přijata normálně, jako důkaz lidskénedokonalosti.

„Kayi, my nepřijímáme předurčený osud. I v nejtěžších létech války Větev věnovala třetinu výzkumu na zkoumání principu příčinnosti.“

27


„Výsledkem jsou vaše lodě, které nepodléhajísetrvačnosti,“ poznamenal Kay.

„To je vedlejší efekt. Nejdůležitější je důkaz existence Boha, jistota, že vesmír byl stvořen pro neuvěřitelněsložitý cíl, a nalezení zóny pravděpodobnosti.“

Kay se zamračil a poprosil:

„A podrobněji?“

Alkaran klapl zobákem a zeptal se:

„Jsou tvé znalosti astrofyziky a mechanikypravděpodobnosti na úrovni lidského vědce?“

„Nedosahují ani úrovně studenta.“

„V tom případě uvedu příklad.“ Alkaran seskočil zkontejneru-hřadu. Zkoumavě obhlédl sklovité pole, odrážející purpurové paprsky zapadajícího slunce. „Podej mi svůj aerosol, kterým jsi vytvořil svou podložku.“

„Je drahá,“ upozornil Kay a podal mu láhev.

„Za znalosti se platí mnohem víc.“ Hledač Pravdy neobratně, ale pevně sevřel láhev konečkem křídla a namířil jí dolů. „Tento sklovitý povrch bude v našem dialogu modelem. Modelem zóny pravděpodobnosti. Právě takový je svět,vlastně vesmír. Je nekonečný a nepoznatelný. Nezachytitelnýnašimi přístroji, protože reálně neexistuje. Rozumíš?“

„Ano.“

„Oceán možností... svobody... oceán Nicoty,“ skoro slidským zadumáním řekl Alkaran. „A teď se dívej.“

Stiskl tlačítko a na spečené půdě se rozprskly bílé skvrny.

„To je naše realita, náš vesmír. Každá skvrnka je jedna galaxie... Těch skvrnek je nekonečně mnoho. Vesmír se rozšiřuje, proniká do zóny pravděpodobnosti. Zaujímápořád větší prostor, ale pro nás, jeho obyvatele, jehoskutečné rozměry neexistují. Jsme součástí naší reality a nejsme schopni dospět k jejím hranicím. A vesmír roste, proniká pořád dál a dál do nekonečné pravděpodobnosti.“

Alkaran opět vystříkl pěnu, tentokrát vedle první skvrny.

„Ještě jedna realita, další vesmír,“ pronesl zdvořile. „Mezi nimi je nekonečno. Světy se budou rozšiřovat věčně, a čím dále doletí naše lodě, tím bude svět větší. Ovšemrůzné reality se nesetkají. Rozumíš?“ 28


„Čím víc poznáváme svět, tím je větší.“ Kay přikývl.„Nemůžeme se vyhnout předem stanovenému osudu, proto je veškeré poznání od začátku předurčeno.“

„Správně. Vesmír byl stvořen a jeho tvůrce viděl celýnekonečný řetězec událostí, které se ještě nestaly. Můžeme jen žít.“ Alkaran opět vyskočil na svůj kontejner.„Postihnout úmysl Boha není možné, což znamená, že budoucnost nelze poznat.“

„Co chcete?“

„Odejít do pravděpodobnosti. Pokud je to možné, pokud to bylo předvídáno, tak se po vytržení z našeho vesmíru ocitneme ve světě, který nemá osud. Vytvoříme ho sami.“

Bylo to směšné a hloupé, ale Kay pocítil úctu k cizí rase. Rase, která odmítla Boha a jím vytvořený svět.

„Vaše lodě... neignorují zákony setrvačnosti,“ řekljakoby pro sebe. „Ignorují příčinnost.“

„Částečně.“

„Chcete izolovat celou svou oblast vesmíru. Neexistuje žádný solární pohon, který vyvede vaše hvězdy z Galaxie. Prostě vypadnou z našeho světa do té ďábelsképravděpodobnosti...“

„A kolem nich vznikne nový vesmír.“ Kay stěží rozuměl Alkaranovi, tak ceremoniální se stala jeho řeč. „Nášvesmír. S naším osudem.“

„Proč? Bude lepší?“

„Kayi Dutchi, tato Galaxie měla patřit nám. Lodě Větve dorazily k jiným hvězdám dříve, než jste vstoupili dovesmíru. Nejrychlejší, nejlepší lodě na světě. Bulrati se plížili od planety k planetě. Darlok byl opatrný, Meklar předělával sám sebe, Psilon řešil záhadu stvoření světa, Sakkra mísila zemi s mořem na močály, Základna Silikoidů se zabývala asteroidy. My jsme tvořili budoucnost. Větev rostla. Toto byl náš svět!“

Alkaran se natahoval, zvedal křídla k šedé obloze, jako kdyby chtěl popřít gravitaci a vzlétnout. Vítr cloumalkřehkým tělem, zrozeným pro výšiny. Ohebný krk se natáhl a do Kaye se vpily žluté oči. Změnil řeč – tentokrát přešel nalegendární alkari a Dutch s námahou chytal smysl slov:

29


„Kde jsou nyní naše planety? U lidí a Bulratů, uMeklaranů a Mršanů... Kde je naše Větev... v celé Galaxii?Jedenáct planet, člověče! Všechno, co... zůstalo. List Větve,kterým... ve tmě zmítá bouře... Jedenáct...“

Hledač Pravdy se schoulil a schoval hlavu pod křídlo. Alkarani sice nejsou zbabělí, přesto několik dlouhýchminut nepohlížel na Kaye. Potom opět začal mluvitvelitelským alkari, který Dutch znal nejlépe:

„Lidé nás nenávidějí. Ne za Velkou válku. Bulratizabíjeli víc než my. Meklar vás trávil viry, které narušovalygenotyp, ale jim bylo odpuštěno. Ani vaše flotila, jejíž troskydesítky let padaly na tuto planetu, není příčinou. Opovážili jsme se podpořit vaše zrádce! Chaaran se rozhodl přejít k Větvi a my jsme souhlasili, protože to byla naše planeta – objevili jsme ji dříve než lidé, a označili stanicí na oběžné dráze, jak kázal zákon. Vy jste zákon ignorovali a my jsme prohráli. Tento vesmír není náš!“

„Správně.“ Kay vstal a naklonil se nad Alkarana. „Tento svět byl stvořen pro lidi.“

Oheň v očích mimozemšťana pomalu uhasínal. Hněvivě i smutně zaklapal zobákem.

„Pravděpodobně máš pravdu.“

„Vím to jistě, Hledači Pravdy. Náš svět byl stvořen pročlověka... jednoho, jediného člověka. On je vládcem osudu.“

„Mluv, Dutchi.“ Alkaran nevypadal překvapeně. Zaujal naslouchací pozici, ale Kay nespěchal.

„Neuděláš si úkryt na noc? Jestli se rozprší, nerad bych byl venku.“

Krátký pohled k obloze a pohrdavá odpověď:

„Také nemám radiaci rád. Ale toto nejsou dešťovémraky. Mluv.“

„Mé vlasy a tvá pera by tomu chtěly věřit.“ Kay senehodlal hádat. Pernatá rasa nemá ráda uzavřené prostory, ani jako ochranu před nepohodou. „Dobře. Poslouchej a znej. Před čtyřmi léty jsem sloužil muži jménem Curtis van Curtis...“ 30


6

To ráno, hned po probuzení, Ráchel pochopila, že nepůjde

do školy. Ještě nevyčerpala svůj limit absencí a nehodlala

vysedávat ve třídě takový krásný den. Chvíli stála u okna

a pohlížela na větve zmítané větrem, na kroupy bušící do

louží, a potom jen v pyžamu sešla do jídelny.

Rodiče pochopitelně nebyli doma. Všichni dospělí, kteří nějak souviseli s technikou řízení počasí, nyní pobývali na klimatické stanici. Ráchel si nalila čaj a přečetla krátkou poznámku na záznamníku. Potíže na stanici... vrátíme sepozdě... do půlnoci buď doma... zavoláme... Aha. Staniceselhala příhodně, teď z úrody zůstane polovina. Ceny ovoce neklesnou.

Tauri zná hodně metod, jak pomoci svému hospodářství. Obyvatelům to přitom nepůsobí žádné potíže. Včera, před nečekanou havárií, všichni stálí zaměstnanci připravovali stoly na piknik a sháněli nejlepší druhy vín. Dobrovolnípomocníci tráví čas vesele.

Ani Ráchel se nehodlala nudit.

* * *

Kdykoli Ráchel procházela kolem tohoto místa, necítila se

dobře. Plocha pro flyery, starý dřevěný dům, a mezi nimi

obyčejný strom.

Ohromné Bulratovy tlapy; drápy vnikající do těla, bolest pociťovaná i v omámení, škubání ze strany na stranu –pohazoval si s ní jako s kotětem, jako s loutkou, jako se živým terčem... a ztuhlý, nehybný Kayův obličej. Chvěje se jenpistole v jeho rukou, kterou se pokouší mířit namimozemšťana. Potom úder a tma – a Kay ji nese v náruči, v očích má klidnou, skoro lhostejnou něhu.

31


Ale nezapomněl na ni...

Ráchel přidala do kroku a vstoupila do domu. Vrchlík deštníku nad její hlavou přestal po vypnutí silového pole hučet.

„Nezmokla jsi?“ zeptala se Henrietta, aniž se otočila.Pohlížela k oknu, za kterým poryvy větru dál zmítaly sadem. Za vysokým opěradlem křesla ji skoro nebylo vidět.

„Mám deštník.“

„Slyšela jsi, že časté používání deštníku zvyšuje riziko mozkových nádorů?“

Ráchel pokrčila rameny:

„Mám přece aTan...“

„ATan, aTan! V šestnácti létech je brzy myslet nanesmrtelnost.“ Henrietta se otočila a zaševelila ještě něco, ale mnohem tišeji. „Chceš čaj?“

„Grog,“ odvážila se navrhnout.

„Takže teď jsme navíc odvážné, můžeme pít, co chceme, kašlat na radiaci a řádit s flyerem... Hodná tetičkaporadila, jak vypnout omezovače...“

Ráchel zrudla. Byla si jistá, že o jejích pokusech vyššípilotáže nikdo neví.

„Grogu se nám zachtělo!“ zachraptěla stařenka doprostoru a rozkašlala se. Během posledních let značnězestárla. Kay by ji určitě nepoznal. Šedivé vlasy, které si přestala barvit, zborcené tělo, třesoucí se ruce. Ráchel usedla tiše vedle ní.

„Jdi, přines grog. Už čeká v kuchyni.“

Dívka šla do kuchyně. V mikrovlnce stydl průhledný džbán. Kuchyně byla stará, zřejmě bez bloku hlasového ovladače, což Ráchel neudivovalo. Mrkla na velkéhočerného kocoura, který si na židli olizoval tlapku.

„Nazdar, Acháte.“

Kocour na ni pohlédl, ale svou činnost nepřerušil.Ráchel vyňala džbán s grogem a vrátila se do haly.

„A otevři okno, děvče!“ požádala rozmarně Henrietta.

Do pokoje vnikl studený vítr. Hodně studený, déšť se zřejmě změnil ve sněžení.

„S takovou veškerá úroda zmrzne...,“ usoudila Ráchel. 32


„Samozřejmě,“ souhlasila Henrietta. „Dostaneme od vlády náhradu škody. Zvýší se ceny. Desítky planet budou muset vydržet s umělými vitaminy. Ale to nic, jen když budeme veselí.“

Fiskalocci dokáže zkazit i nejlepší náladu. Ráchelvzdychla a nalila horký grog.

„Vezmi ze skříně dva plédy, větší dej mně,“ pokračovala svárlivým tónem stařenka. „Budeme sedět, povídat si apohlížet do krásného deštivého počasí.“

Po těchto slovech Ráchel přešla chuť si povídat. Seděla zabalená do plédu a po malých lžičkách srkala grog. Nebyl příliš silný, zřejmě připravený speciálně pro ni, ovšemhorký a voňavý. Termické hrnky byly skoro nové a čajprakticky nestydnul.

„Budiž, nevšímej si hloupé stařeny,“ pronesla nečekaně Henrietta. „Nač jsi se mě chtěla ptát, Ráchel?“

„Jen tak... na všechno...Na válku...“

„Je to téma pro holčičky?“

„Vy jste bojovala...“

„Byla jiná doba, Ráchel. Mohli jsme volit: buď přežijeme jako druh, nebo nás mimozemšťané zničí. Teď je mír.“

„Prozatím. Nechci do smrti prodávat jablka.“

„Jablka... nikdy jsi neochutnala opravdové jablko, věř mi. Tvá rodina pěstuje ovoce s chutí jahod. Já prodávám to, co mělo být broskví. Padělky, samé padělky... Hrát si s geny rostlin... to zakázané není, ale přidat špetku rozumu našim menším bratříčkům se nesmí ani za nic!“

Henrietta se rozkašlala a upila grog.

„Teto Fiskalocci...“ Ráchel se zajíkla, ale dokončila: „Proč jste se neomladila?“

Stařenka na ni pohlédla.

„Děvče, všechno má své místo a čas. I stáří. Nedá sevyškrtnout ze života jen proto, že se ruce začínají třást a nohy odmítají poslušnost.“

Ráchel nepříliš přesvědčeně přikývla.

„Také mě můžeš pokládat za skrblíka, který šetří na aTanu. A dovolíš, abych ti i já položila nepříjemnou otázku?“

„Ptejte se.“

33


„Opravdu jsi se zamilovala do Kaye tak, že ho chcešvyhledat a okouzlit?“

Děvče se zakuckalo grogem a otočilo se k Fiskalocci.

„Jak vás to napadlo?“

„Jsem patnáctkrát starší než ty. Nalij mi ještě... aposlouchej. Že se ve tvém dětství objevil hrdina, je krásné. Že mě oklikami nutíš hovořit o něm, je velice milé. Že se učíš střílet a bojovat, abys byla Kaye hodna... velice vzrušující. Chci jen vědět, do jaké míry je to vážné.“

„A když je to hodně vážné?“

Fiskalocci ztichla. Když promluvila znovu, v hlase jízněla neobyčejná něžnost.

„Mám tě moc ráda, maličká. Jsi umíněná a tvrdohlavá, neodrazuje tě ani perspektiva, že budeš hledat po celéGalaxii muže, který žije pod cizími jmény. Ale neproměň svou dětskou lásku v nenávist.“

„Proč?“

„Protože nevíš, kdo je Kay Ovald.“

„Vy to víte?“

Ráchel si vůbec neuvědomila, že odpovídá otázkami. Dusila ji lítost k Henriettě. Za otevřeným oknem proudy deště bičovaly sady a pěkné chladné ráno se rychle měnilo v den plný nepříjemných odhalení.

„Vím. Víš, mám málo zábav. Jednou z nich je sledování světových událostí, hrabu se knihovnách na jinýchplanetách, sbírám fakta zdánlivě spolu nijak nesouvisející... Znám Kayovo skutečné jméno, stejně jako on zná moje.“

Henrietta zvedla ruku a dotkla se jejího ramenepevnými, studenými prsty.

„Před čtyřmi léty jsem mu pomohla a pomohla bych mu znovu, kdyby bylo možné vrátit čas. Bůh ho vidí, já tunejsem proto, abych ho soudila. Ale Kay, Kay Altos, i když je možné, že ani toto jméno není pravé, je odsouzen k samotě.“

„Altos,“ pronesla Ráchel nahlas.

„Existují lidé, kteří potřebují překážky, aby je mohlipřekonávat a jít dál. Kay patří k nim. Je dobrý bodyguard – to je jeho hlavní povolání. Občas pracoval jako nájemný vrah.“ 34


„No a?“

„Není schopen dávat – nikomu a nic. Vždy bude ničit to, co uzná za nesprávné. Velmi zřídka, ve zlomovýchokamžicích dějin, jsou takoví lidé nezbytní. Odstraňují nebezpečí a prorážejí cesty. Ale i tehdy tvoří jiní. Nechci vidět, jak po setkání s ním pochopíš, že Kay Altos nedokáže milovat. Věř mi, děvenko.“

Ráchel mlčky vstala, složila pléd a položila ho na křeslo. Nedopitý grog odložila na parapet a odešla.

„To jsem to vymňoukla,“ zabrumlala Henrietta. Ráchel kráčela sadem a světélkující vrchlík deštníku nad jejíhlavou srážel z větví poslední jablka. Měla tak špatnounáladu, že to vůbec nevnímala.

„Hloupá, ješitná bába,“ zavrtěla hlavou Fiskalocci. „Opravdu mám čas omládnout... nejvyšší čas.“

35


7

„Všechno to nestojí za řeč,“ řekl Alkaran. „Jestli bude lidstvo

silnější nebo zahyne... co je do toho nám, kteří odcházíme?“

Kay věděl, že chápe jen celkový smysl řeči – legendární alkari není uzpůsoben pro lidi.

„To, co stvořilo svět, neodvratně ztratilo aktivitu.“Alkaran se nijak nedivil. „Koncepce Boha lhostejného čilineřítomného není nová. Ovšem překvapil jsi mě něčímjiným. Tím, že ve světě existuje bod, ve kterém se Bůh snižuje k cizím přáním. Je připraven stát se nástrojemněčích ubohých fantazií?“

Kay jen pokrčil rameny.

„Nelžu. A ani Curtis zřejmě nelhal. Viděl jsem, jak mu plazmová střela ani nedokázala ožehnout košili, jak Curtis kráčel po hladině a jak se rozplynul ve vzduchu. Večertéhož dne, Curtis... a jeho syn... byli už na planetě Terra.Stálo mě hodně úsilí, abych se to dozvěděl, ale podařilo se. Žádná loď nedokáže zdolat takovou vzdálenost rychleji než za týden, a tunelový hyperpřechod...“

„...by vyžadoval energii stovek supernov,“ potvrdilAlkaran. „Zní to přesvědčivě. Ovšem Bůh nemůže žít na jedné planetě. Pokud existuje, pak je všude.“

„Chápu.“

„Tak k čemu je planeta Graal?“

Dutch neodpověděl.

„Tvůrce vesmíru se mohl snížil k člověku, Alkaranu, Bulratu nebo Silikoidu... ale neudělal to. Neudělal, Kayi Dutchi. Někde je chyba.“

„Řekl jsem ti pravdu. Všechno, co vím o Hranici snů a Graalu. Chápeš, proč Curtis van Curtis jí neprošel hned?“

„Samozřejmě. Dozvěděl se, jak vznikají světy... a že náš svět je jen něčí sen.“ 36


„A napadá tě, koho? Kdo v jiné realitě snil stejný sen jako Curtis?“

Alkaran natáhl křídlo, jako kdyby chtěl poplácat Kaye po zádech lidským gestem, které se pro ptáka nehodilo.

„Specializoval jsem se na vaše myšlení. Můžu tozkusit.“

„Nu?“

„Nejšťastnější rasa Galaxie. Hloupější než mnohé jiné, s nedokonalým tělem, ale nejšťastnější. Tento svět bylstvořen pro vás.“

„A konkrétně? Kdo ho vytvořil?“

„Jste posedlí silou a mocí... ještě víc než Bulrati. Udělal to člověk, který dostává od života všechno, co chce.“

„Císař,“ zašeptal Kay.

Alkaran spustil víčka. Dutch pokračoval:

„Vládce Endorie a Terry, protektor Gorry, ochránceTauri, Vládce kolonií. Grey. Prostě Grey, bez dalších zbytečných jmen jako Curtis. V našem světě nikdo jiný nemůže býtprvní. Pouze on, Grey. Jsme pro něho pouhou dekorací. Divadlo jednoho herce. Divadlo stínů... v záři jeho moci. Curtisnedokázal snést myšlenku, že i on je pouhá loutka. Rozhodl se pomstít...“

„Pravděpodobně máš pravdu a Curtis uvažoval stejně,“ řekl Hledač Pravdy.

„Víš, Grey má ještě jeden titul... Kromě Terry, Endorie, Tauri a Gorry se uváděly ještě tři planety. Otec Tří sester... který potrestal neposlušné dcery.“

„I tebe ovládá touha po pomstě.“

„Ne... Jak se pomstít vládci světa? Nenávidím Greye, ale nechci takovou odplatu, jakou vymyslel Curtis a jakázahubí celou rasu.“

„My nedokážeme dlouho nenávidět, člověče. Alkari už netouží po vaší záhubě. Je nám lhostejná.“

„S tím jsem počítal.“

„Co tedy chceš ode mne?“

„Znáte naši realitu lépe než kdokoli jiný. Vysvětli mi: jestliže Grey vytvořil náš svět, znamená to, že žije věčně? Že bude i bez aTanu žít miliony let?“

37


„To není nutné. Ten, kdo stvořil náš svět, mohl do nějpřijít kdykoli. Objevil se ve světě s hotovou minulostí, to je vše.“

„Děkuji. Rád bych věřil, že tomu tak je.“

„Jak chceš zachránit svou rasu, Dutchi?“

„To je výlučně má věc.“

„Opakuji: Alkari je to lhostejné. My odcházíme. Plním své poslání – splácím dluh úcty těm rasám, které nászrazovaly méně často než jiné. Větev shromáždila mnohoinformací o tomto vesmíru, které nyní nemají hodnotu ani kapky vody v oblacích. Hořím zvědavostí.“

Dutch zaváhal.

„Znám jen jedno východisko. Zabít.“

„Koho?“

„Curtise van Curtise nebo císaře Greye, nebo... Boha.“

Klokotání, dost výstižně napodobující lidský smích.Třeetání křídel.

„Kay Dutch je opravdový hlupák! Už jsi přece Bohazabíjel, stokrát. Pomohlo ti to?“

„V tomto případě jsou dva kandidáti. Ovšem Grey jenedotknutelný, pokud tento svět je jeho sen.“

„To není nutné, Dutchi. Žádná rozumná bytost, aničlověk, neusiluje o absolutní nedotknutelnost. Tvůrcevesmíru nemohl zatoužit po hře, ve které nemůže prohrát. Musí připustit možnost prohry, třeba nevědomě. Ale jak tipomůže smrt tvůrce světa?“

„Curtis upustí od svých záměrů, o tom nepochybuji. Teď ho trápí císařovo prvenství. Jsi přesvědčen, že je Grey smrtelný?“

„Opakuji: v opačném případě by pro něho vše ztratilo smysl, stejně jako ztratilo smysl pro Boha.“

„Hledači...“ Dutch přešel na ceremoniální prim, jazyk naprosté upřímnosti, a Alkarana opět udivil tón jeho hlasu. „Pověz, jsi naprosto upřímný?“

„Ne, člověče. Vždyť jsme nepřátelé.“

„Co jsi přede mnou skryl?“

„Nic, co nedokážeš pochopit sám.“

Dutch si přejel rukou po krku, jako kdyby si masíroval hrtan. Promluvil galaktickým jazykem, sám k sobě, ale Alkaran mu rozuměl. 38


„Zabít Curtise nebo Greye – jak velký výběr...nejmocnější osoby světa...“

„Vaším Bohem je moc, Kayi. Mátne i tvůj úsudek.“

„Netoužím po moci!“

„Toužíš. Ale chápeš ji jinak. Nepotřebuješ svatozářtitulů a tisíce mladých samic. Nepotřebuješ právo na věčný život. Jsi zabíječ a svoboda pro tebe znamená svoboduzabíjet.“

Dutch zavrtěl hlavou.

„Vy také prahnete po moci!“

„Ne. Pouze po svobodě. Proto odcházíme.“

„Šťastnou cestu,“ řekl Kay.

„Děkuji ti, zvláštní člověče, který nenávidíš život. Přání štěstí od nepřítele znamená prokletí. Ovšem ty jsi nepřítel sama sebe.“

Alkaran na chvíli zavřel oči. Unavil se, nemohl seneunavit. Jeho tělo vydrží mnohem méně než lidské. To vždy ptakoidní rasu přivedlo k selhání.

„Také jsem chtěl zabít... zabít tebe, Dutchi. Za to, že jsi se opovážil zajmout loď Větve, za to, že jsi mě donutil krozhovoru. V kontejneru,“ krátké, ostré klepnutí na kov, „je smrt. Tu, kterou vymysleli lidé. Bioterminátor.“

Kay sebou cukl, zatoužil utéct.

„Změnil jsem názor, abys věděl. Ty nepřineseš štěstí ani své rase, ani svým přátelům. Žij dál...“ Alkaran sklopilhlavu a dodal:

„Tvá loď zahájila sestup. Uplynul čas?“

„Ano, Hledači.“ Kaye napadlo, že v peří Alkarana jepravděpodobně ukryté čidlo.

Z oblohy dolehl hluk – dvě lodě procházely atmosférou. Pokud ve skalách postižené planety zůstal ještě nějakýživot, vmáčkl se mezi kameny otrávené zářením a třásl se v panice před neodvratností přicházející smrti.

Stíhač Alkari sklouzl k zemi. Ve vzduchu se otočil jako stříbrná mince, vržená neviditelnou rukou. Zastavil se nad sklovitou rovinou.

„A to, co jsi mi neřekl...,“ zašeptal Dutch.

„Mysli. Sbohem navždy, Spálo.“

39


Alkaran seskočil z kontejneru, uchopil úzké držadlo a shrben tíhou vykročil ke stíhači. Volným křídlem mával ve vzduchu, aby udržel rovnováhu.

Kay se otočil, zvedl tašku a sledoval, jak sto metrů od něj přistává Tommy.

* * *

Odstartovali později, ale ani Alkarani nespěchali. Pomalý,

plynulý vzlet, jako kdyby si chtěli ještě jednou prohlédnout

místo nejstrašlivějších bojů, největší porážky.

Dutch vběhl na můstek. Tommy řídil loď velice přesně, jako vynikající kadet při zápočtu z pilotáže. Zachytilchlapcův rychlý pohled.

Mladík je silně nervózní...

„Pokračuj ve startu.“ Kay vklouzl na své křeslo a vysunul bojový pult. Rezervu energie ještě měl. Stíhač utkvěl v síti zaměřovače – směšný cíl pro kolapsární zbraň. V blízkosti planet se nesmí užívat, ale kdo potřebuje tuto planetu?

„Co chceš udělat?“ zeptal se rychle Tommy.

„Nevím.“

Dutch nesundával ruku ze senzoru řízení palby. Senzor se už ohřál, po rozpoznání kapitána lodě změnil barvu z červené na žlutou. Lehký stisk – a automatika zařídí ostatní. Generátory ohnou prostor a uvnitř stíhačegravitace překročí přípustnou normu. Prostor vtáhne lodičkuAlkaranů. Sekundy... možná půlminuta, dokud se působením kolapsaru nezmění metrika světa. Ani nedorazí k planetě, nestačí vtáhnout tolik hmoty, aby se stala plnohodnotnou černou dírou. Obětí se stanou jen čtyři mimozemšťané.

„Zpráva od nich,“ řekl Tommy.

„Čti.“

„Jsi zvláštní, Dutchi.“

Kay pohlédl na stíhač, který stále otálel.

„Spouštějí hyperpohon. Mám je zadržet?“ otázal se Tommy.

„Není třeba.“

Záblesk – a stíhač přešel do skoku.

„Jděte k čertu... nebo k Bohu,“ zašeptal Kay a sundal ruku z pultu. „Zmizte.“ 40


8

Kay nikdy nedával svým lodím jména. Jeho první jachta,

předělaná z bombardéru z doby Velké války, si prostěnezasloužila víc než sériové číslo. Lety s ní byly mnohemnebezpečnější než Kayova práce, ale měl štěstí. Hyperkutr,

který si mohl dovolit později, měl dostatečně velký počítač,

aby v něm vzniklo to, co Kay nazýval pseudointelektem.

Jméno si měl vybrat sám, ovšem záhuba na oběžné dráze

Graalu zabránila pseudointelektu pochopit, čím je.

Nová loď zůstala beze jména, bez jakékoli příbuznosti s rozumem – Dutch už dobře věděl, že kov bývá občas slabší než tělo. Ovšem bolest ze ztráty nebyla kvůli tomu menší.

Ze všech typů těžkých vesmírných zbraní je kolapsární generátor nejnelítostnější a nejspolehlivější. Působí nanevelkou vzdálenost, nevadí mu silová pole ani rozměryneřátelské lodě. Kategorický zákaz soukromého vlastnictví generátoru umožnil Kayovi, aby tuto loď získal za zbytek peněz, které mu zbyly po Graalu. Tyto lodě se stavěly pro potřeby jedné jediné akce, po ní byly nelítostně ničeny. Tentokrát se však někdo rozhodl vydělat a znovu prodat loď pod rukou.

Pouze tři planety Říše Lidí riskovaly a přehlíželynedodržování zákonů. Jen tři světy dovolovaly podobným lodím přistání – Djenah, Ruh a Taaran, sídla anarchie. Grey si jich prozatím nevšímal. Později, až tyto planety nabudou navýznamu, říšská flota smete obranu, prolustruje lidi a ustaví přijatelnější vládu. Anarchistické světy zmizí – a zrodí se na nových hranicích Říše. V každém řádném domě musí být koš na smetí, aby se odpadky nepovalovaly jen tak.

Normální lidé se málokdy dostanou do koše na smetí.

Kay vyvedl loď ze skoku ve vzdálenosti půl hodiny letu od Dje



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist