načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Vkladní knížka - Jana Hochmannová

Vkladní knížka

Elektronická kniha: Vkladní knížka
Autor:

Peníze nejsou všechno, za vším hledej lásku   V knize čtrnácti povídek s názvem Vkladní knížka (2016) čerpá Jana Hochmannová ze své bohaté  literární i životní ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  100
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: ŽÁR
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 121
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran
Vydání: První vydání tiskem
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-867-2583-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Peníze nejsou všechno, za vším hledej lásku   V knize čtrnácti povídek s názvem Vkladní knížka (2016) čerpá Jana Hochmannová ze své bohaté  literární i životní zkušenosti. Klíčovým motivem jednotlivých prozaických textů je láska v různých podobách, která se stává leitmotivem celé knihy. Před čtenáři se promítá láska milenecká, mateřská, otcovská, manželská, láska mezi ženou a mužem či mezi dvěma muži. Spisovatelka se nechala inspirovat „pábitelským“ stylem vyprávění Bohumila Hrabala a její tvorbu můžeme přirovnat též k povídkám známého anglického autora Roalda Dahla, který své čtenáře (tak jako ona) překvapí vždy skvěle vystavěnou zápletkou s nečekanou pointou. Pro všechny povídkové texty je charakteristická logická stavba děje, zvláštní napětí, imaginace a autorčin humor.   Z recenze PhDr. Lukáše Průši, Ph.D.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

VKLADNÍ

KNÍŽKA

2016

Jana HocHmannová


Veškerá práva vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být přenášena

nebo reprodukována bez předchozího písemného souhlasu držitele práv.

Jana Hochmannová

VKLADNÍ KNÍŽKA

Text © Jana Hochmannová

Sazba a obálka: Dušan Žárský

První vydání elektronicky

Vydal Dušan Žárský – ŽÁR, www.zar.cz

Ostrava, 2016

ISBN: 978-80-86725-86-4


Peníze nejsou všechno,

za vším hledej lásku.



— 7 —

Manželka politika

Jsem manželkou politika. Jsem jednou z  mnoha. Vím, že na služebních cestách se občas vyspí s někým, kohopotřebuje, nebo kdo se mu líbí. Nevím to nikdy jistě, doma o  tom nemluvíme a  ani se ho nevyptávám, ale občas to vycítím z  neobvyklé vůně jeho košile, nebo ho zahlédnu v  televizi sedět vedle někoho, s  kým si až moc podezřele vyměňuje zdvořilostní úsměvy. Dozvím se to občas z anonymů, které kdosi hodí do naší schránky, aby mě naštval a možná taky, aby nás s mužem rozeštval. Sem tam mi někdo pošle zprávu do mobilu, že ho viděl s někým, kdo mu byl více nežsympatický.

Má cenu to řešit? Mám se ho ptát, jestli je to pravda? Mo - hla bych, ale to bych zbytečně zbourala něco, co jsme mnoho let stavěli. Náš vztah je jako chrám. Vážím si ho. A vážím si svého muže. Možná jsou to všechno jenom pomluvy.

Miluji ho. Obdivuji ho. Vím, co od  něj mohu čekat. Jsem jeho oporou. Jsem tou, co mu dává naději, že po volbách bude lépe, že jeho strana dostane více hlasů a že se všechno změní. Dávám mu sílu, že jednou usedne přesně na to křeslo, které chtěl, že bude mít úplně jinou funkci. Zatím je jenomkolečkem v davu. V hodinách, které si žijí svým chaotickýmživotem a  mohou se kdykoliv zastavit. Mám kolikrát pocit, že kdyby ho nezvolili a vybrali si jiného předsedu strany, že se mi zhroutí před očima jako domeček z  karet. Nesnesl by to,

— 8 —

VKLADNÍ KNÍŽKA Manželka politika

vím, že už by nechtěl dělat nikdy nic jiného než to, co si

po tolika letech vybral – být politikem.

Být politikem je vášeň, být politikem je ustavičný adrenalin a taky nekonečný příběh – budovat něco, co vlastněneexistuje a nemá začátek ani konec a je to celé hodně nejistéa křehké, protože jeho kariéra a úspěch závisí na voličích, kteří jsou mnohdy nevyzpytatelní, ale dost záleží i na štěstí, na vztazích venku i  uvnitř strany a  pak také na  náhodě. Politik to nemá snadné, ale ještě těžší je být manželkou politika.

Jsou to nervy, nejistota, každodenní překvapení co zase bude zítra, ale líbí se mi to. Zpočátku to byla jen taková hra. Když jsme byli mladí, říkali jsme si, že by bylo fajn tadyv reublice něco změnit k lepšímu. Že by to mohlo být užitečné, změnit lidské myšlení z  negativního na  pozitivní, udělat změny zákonů, rozjet podnikání a vpustit do republikyzahraniční kapitál. Manžel o tom vždycky tak plamenně vyprávěl a  já mu věřila. Je úspěšný. Dneska už je ve  funkci a  lidé ho mají rádi. Ale samozřejmě, najdou se i takoví, kteří munepřejí, nebo s  jeho politikou nesouhlasí. Třeba náš soused. Když manžela zvolili do funkce, přestal se s ním ze závisti bavit. Už nikdy k nám nepřišel na večeři, ani nám nezavolal. A to jsme spolu jezdili každým rokem na dovolenou. Nedá se nic dělat. Zůstala jsem mu já a  naše rodina. Chci mu věřit, že vydrží všechny ty schůze ve sněmovně, všechna ta jednání, nakterých někteří spí a jiní se hádají a jen pár z nich, kteří tam sedí, tomu dává maximum a chce, aby se něco pohnulo kupředu.

Vím, že kdybych teď polevila v žehlení košil, v trpělivosti čekat na něj do pozdních nočních hodin, než přijedez jednání, vím taky, že kdybych polevila ve  všem, co má rád, tak nebude v  pohodě. Najde si jinou a  opustí mě. Jsem vždycky

— 9 —

Manželka politika VKLADNÍ KNÍŽKA

připravena být tady pro něj. Být doma a  chystat mu teplou

večeři, ne tu ohřívanou v mikrovlnce. A hlavně si potřebuje

povídat. Někdy mě to vůbec nebaví, ale musím donekonečna

poslouchat, kdo ho naštval, urazil, někdy i  zesměšnil, nebo

zklamal. Někdy mám pocit, že je poslední dobou hodnězklamaný. Hlavně z těch kamer a odposlechů. A taky z kamarádů,

kteří se tvářili jako kamarádi. Došlo mi, že v politice vlastně

žádní být nemohou. Jsou to jen spolustraníci. A  to je rozdíl.

Velký rozdíl.

Manžel je teď šíleně nervózní, stále sleduje televizi a dívá se hlavně na sebe. Na to co řekl, nebo říct zapomněl. Někdy si i nadává. Přehrává si své projevy na CD přehrávači a přeje si, abych se na ně dívala i já. Ptá se mě na každý detail. Ptá se mě, co udělal špatně a já vím, že ho nesmím kritizovat, ale jen jemně diplomaticky občas upozornit na to, co by mohl příště vylepšit, ale hlavně ho musím chválit. Hodně chválit, protože kromě mě to nikdo nedělá. Musím mu dávat jistotu, že je dobrý, i  když občas ujede. Musím ho obdivovat. Obdivovala jsem ho doopravdy, protože dostat se tam, kam se dostal v  po litice on, není vůbec lehké, ale dneska už na  to nemám sílu. Mám pocit, že se v  jeho straně něco děje. Cítím změnu a  nejistotu. Nevím, jak dlouho ještě bude předsedou strany, protože když mu vystřihuji články z novin, občas honovináři ošklivě pomlouvají. Nemluví sice o ničem konkrétním, ale vytahují nechutnosti z minulosti a snaží se ho očernit, že bral nějaké úplatky. O financích se ale doma nebavíme, tak nevím, jestli mám věřit novinářům, nebo jemu. Jistě, musím věřit manželovi. Jsme přece vzorná rodina.

Musím být stále na telefonu, protože on mě potřebuje jako svého osobního psychologa. Toho mít nemůže, protože se

— 10 —

VKLADNÍ KNÍŽKA Manželka politika

s ni kým o situaci ve straně bavit nechce a ani nesmí –a s psy

chologem už vůbec ne. Dnešní psychologové a psychotera

peuti by dříve či později manželovy problémy vybreptali

prvnímu lepšímu bulvárnímu plátku, který by jim za tyinfor

mace dobře zaplatil. Na veškeré problémy má mě. Po třebuje

mi sdělovat, jak co dopadlo a  taky mi chce říkat, kdo mu

ublížil, kdo ho zklamal a co se stalo nakonec jinak, nežoče

kával. Myslela jsem si, že budu normálně pracovat tam, kde

jsem kdysi pracovala, ale nešlo to. Ve chvíli, kdy jeho strana

vyhrála volby a  on dostal svou vysněnou funkci předsedy,

museli jsme se přestěhovat. Nedalo se nic dělat. Mojepracov

ní plány šly bokem. Musela jsem se rozloučit se svými rodiči,

s městem, které jsem měla ráda a přesídlili jsme do Prahy na

Kampu.

Chtěl mě mít jenom pro sebe. V bývalé práci jsem podala

výpověď a mou současnou prací je dělat mu společnost,chys

tat mu jídlo, vystřihovat články o něm, prát mu jeho oblíbené

košile, starat se o  vyčištění jeho obleků a  sak, brát domácí

telefony, domlouvat schůzky s  novináři, nechat ho fotit, ne

chat se fotit, chodit ke kadeřnici a stále uklízet, protožečlo

věk nikdy neví, kdo k vám kdy přijde na večeři. Musela jsem

přestat chodit do  posilovny a  trénovat svůj oblíbený běh,

vy nechat své oblíbené seriály, přestat se stýkat se svýmika

marádkami. Jediné, co si časově můžeme dopřát jsou vířivé

aromatické koupele a  plavání v  blízkých lázních, kam spolu

občas zajedeme, protože tam mu to dělá dobře. Mně taky.

A pak ještě miluje masáže. Masérka ale do chází k nám domů,

protože on se nechce nikde ukazovat. Bojí se, že ho někdo

natočí na  kameru. Chce mít aspoň doma soukromí. Poznají

ho všude. Je to těžké projít se s ním po ulici, aby na nás někdo

— 11 —

Manželka politika VKLADNÍ KNÍŽKA

neukázal prstem. Někdo se usměje, jiný chce od něj podpis,

ale jsou i takoví, kteří na něj hrozí. Ne, že by byl špatný, ale

lidská závist je nebetyčná. Stačí, když přijel nedávno svým

novým autem a  nebavil se s  námi jediný soused. Taky jsme

měli jednou propíchaná všechna kola. Ráno chtěl manžel

odjet do  sněmovny a  nemohl jet nikam. Musel zavolat do

servisu a  technik se okamžitě dostavil. Ale stejně to ne -

stihl, tak jel na schůzi taxíkem. Jednou ho možná zastřelí. Ne,

zatím se nebojím, že by si na něj někdo vystřelil jakove střel

nici, ale může to kdykoliv přijít. Dnešní mládež si na politika

dovolí hodit občas pár vajíček, možná kámen, nebo rajče, ale

střílet? To snad ne.

Doba je ale stejně šílená. Je hektická a  hlavně chaotická.

Chvilku máte pocit, že jste na  výsluní, chodíte s  manželem

na  recepce, máte na  sobě nové šaty a  posloucháte ze všech

stran, že vám to sluší a  že jste báječný pár. Pak uběhne pár

měsíců a  jedničkou se stane úplně jiný politik. Noviny se

mohou zbláznit objevováním nových tváří a  kritizováním

těch starých. Být dobrým politikem – to nejde. Musíte táh

nout s davem. Když něco chcete změnit, můžete to zkusit, ale

pak narazíte a  jdete z  kola ven. I  když máte dobrý nápad,

neprosadíte ho, protože vás ostatní, co ve vládě sedí uždlou

ho jednoduše přehlasují. Musíte se došplhat až na vrchol, aby

se vám začali klanět, uznávali každé vaše slovo, ale i tak jste

příliš na očích a měli byste si dávat pozor na nepřátele. Jste-li

na vrcholu, máte jich hodně. Těch dobrých přátel spíše ubude

a ti, kteří se s vámi běžně stýkali, vám přestanou telefonovat,

protože váš telefon je odposlouchávaný, ať chcete nebo ne.

Prostě dneska už je možné všechno. A kdo chce o vás vědět

— 12 —

VKLADNÍ KNÍŽKA Manželka politika

více, nechá vás sledovat detektivem. A  být pod dohledem

jako vy – o to vaši přátelé nestojí. O to nestojí nikdo.

Můžete pozměnit možná jen pár návrhů, nebo životněkoho, ale jinak jste jen kolečkem v ohromném orloji. A když na někoho chcete ukázat, že něco udělal špatně, tak se všeobrátí proti vám. Začnou vás nenávidět a ocitnete se v nemilosti. Nemůžete se ani tvářit, že jste tím nejlepším z  nejlepších, protože vám to tisk začne hned vyvracet a házet na vás špínu, i  když žádná není. Novináře baví dělat si legraci z  politiků, baví to taky herce a imitátory. Prakticky z politiků žijí. Jenže z čeho žije politik? Z idejí?

Denně sedí na schůzích, vyřizuje maily, čte několik druhů novin, na které už nemá vůbec náladu ani chuť, tak právě na to jsou manželky, aby poctivě vystřihovaly a nebo skenovaly nejrůznější články a komentáře, sledovaly televizi a takypraly špinavé límečky.

Špinavé límečky bílých košil jsou děsně propocené a občas zčernalé strachy a taky depresí z toho, co rychle říct, jakreagovat na  kameru obrácenou proti vám a  na  zlá slova těch ostatních.

Někdy mi připadá, že všechny ty politické strany místo aby tvořily konstruktivní program pro své voliče a  doladily zákony, pomohly snížit nezaměstnanost, dořešily dopravu, nebo další problémy, tak jen stále myslí jenom na svéžabomyší války a  válčí proti sobě navzájem, přičemž na  voliče někdy ani nezbude čas. Česko je takové. Jenomže pokud se takhle všichni budou jenom hádat, jen těžko pokročíme dopředu a zbavíme se obrovského dluhu, který našerepublika má.

— 13 —

Manželka politika VKLADNÍ KNÍŽKA

Tím, jak jsme se sloučili a  tvoříme už jen pidi částečku

Evropy, mám pocit, že už nemáme skoro nic vlastního.

Na každém kroku čtete cizí nápisy firem, které někdo koupil

a přejmenoval. Tu v arabštině, tu v ruštině, tu v polštině nebo

v  angličtině. Takhle je to s  restauracemi, s  obchody, super

markety, s bankami, skoro se vším. Téměř nic už neníčeské

ho. Stačí se podívat na písničky v rozhlase. Skoro polovina se

jich zpívá v angličtině. Nápisy na oblečení, které si kupujeme,

jsou v  angličtině, za  chvíli snad bude angličtina povinným

jazykem i na úřadech. Co když se staneme jenom maloukolo

nií někoho? Už teď máme jen málo typicky českých firem.

Ještě kdyby ten vliv byl spíše vlivem staré dobré Anglie.

Jenomže když jsme s manželem byli nedávno na jedné státní

návštěvě, byla jsem v šoku, jak moc se to tam změnilo. Není

to už ta stará dobrá Anglie, kde potkáte džentlmeny v klo

boucích a  černých oblecích. Anglie, kde sice prší, ale každý

vám ochotně půjčí deštník, otevře dveře, poradí kudy a kam

máte jet a  jakým dopravním prostředkem pro vás bude nej

lepší cestovat. Dnešní slovo Anglie se už nesmí vyslovovat.

Doporučeno je říkat Británie. Ani ne velká, protože až tak

velká už taky není. Ubyly jí kolonie, které ji živily a tak musí

přijímat do své náruče nové lidi. Ty, kteří na ni budoupraco

vat, ale bohužel i ty, které ona musí živit. Jsou to častopřistě

hovalci, kteří tady přijedou a narodí se jim tu děti. Jsoušťast

ní, že nežijí v buši, protože už neumějí bojovat se lvy. Bílí lidé

je totiž vyhnali z  jejich pralesů, vzali jim pud sebezáchovy,

nakrmili je dobrými konzervami a dali jim oblečení. Postavili

jim školy a v podstatě je vyhnali z je jich domovů. A oni jim

to vrátí. Je to koloběh života, akce a reakce. To je přirozené.

— 14 —

VKLADNÍ KNÍŽKA Manželka politika

Ve Velké Británii je chaos, ale na druhou stranu všefunguje dobře. Je tu jakýsi pořádek, který jede ze setrvačnosti. Pár lidí je ještě slušných a  za  každým slovem říká I  am sorry a  O.K. Jenže ti přistěhovalci, mezi kterými jsou i  naši Češi, občas řeknou „fuck you“ a  taky „I  hate it“. A  taky „shit“ a kdo ví co ještě. Prostě si uleví. A jsou negativní.

Jenže v  Anglii, ve  staré dobré Anglii, na  to nebyl nikdo zvyklý a  zvykat si na  něco horšího nikdo nechce. My, Češi, jsme někdy děsní pesimisté a  místo abychom učili své lidi pracovat, raději přistavíme více pracovních úřadů a doplníme je větším množstvím sociálních pracovnic. Jsme prostě národ úředníků, které každý zatracuje, ale přitom je potřebuje k to mu, aby dneska všechno v klidu vyřídil. Dnešní úředníci jsou slušní. Alespoň na mě. Vždycky se na mě servilněusmívají, když mě potkají, jak kráčím s  manželem nakupovat. Nakupuje se mnou v poslední době dost málo. Vlastně to už úplně nechává na  mě. Občas mi jen pošle seznam v  mailu, na co má ten den chuť, nebo mi napíše, že už večeřel. To mě pak nebaví vařit. Nemilosrdně vezmu kastrůlek s  jídlem na WC a ostentativně jídlo vyhodím a spláchnu, i když vím, že by udělal třeba radost některému bezdomovci. Ale je jich poslední dobou tak moc, že by to jídlo pro všechny nestačilo.

Mám pocit, že bych to chtěla vyřešit, že bych manželovi občas od  plic řekla, co s  nimi hodlá dělat a  jak se o  ně chce postarat. Ráda bych těm lidem bez domova pomohla, jenže pokud podáte prst jednomu, tak vás ti ostatní sežerou. Jedna sousedka na  starém bytě pomáhala bezdomovcům, kteří postávali před obchodem. Vždycky jim dala dvacku, nebo padesátku na  víno, donesla jim nákup a  pomáhala jim taky

— 15 —

Manželka politika VKLADNÍ KNÍŽKA

tím, že jim dávala po manželovi staré obleky. Ale oniza chvilku chtěli víc. Chtěli hlavně prachy a jednou si na ni počkali.

A když jim už nic nechtěla dát dobrovolně, vzali si sami. Její

briliantové náušnice.

Když tak někdy pročítám noviny a dělám výstřizky pro manžela, vidím, jak moc je v nich negativních zpráv. Lidé provádějí divné věci. Vraždí a  znásilňují, kradou a  píšou na sebe anonymy. Nedělají si radost, nepomáhají si, jenom si závidí, hněvají se na sebe, manželé páchají na svýchmanželkách domácí násilí a nikdo jim v tom nezabrání. Je tozačarovaný kruh.

Někdy se toho děsím a říkám si, že se můj manžel doufám, nikdy nezmění a nebude na mě hrubý. Zatím to jde, ale občas je popudlivý a hádavý. Když nedělám věci tak, jak si přeje on, tak na mě křičí. A občas něco rozbije. Hodí třeba hrnkem od kávy do rohu místnosti, ale to já přece musím chápat. Nemá to lehké. Má dost pocuchané nervy z té politiky a já musím být tolerantní. Ale když čtu někdy, jak manžel manželku zmlátil, tak se bojím, aby ta jeho agresivita nepřerostla někam dál. Možná by pomohlo, kdyby třeba začal zase běhat jako kdysi, když jsme se spolu poznali. Jenže na to nemá čas. A tak jeho jedinou pohybovou aktivitou je sex se mnou (nebomožná i s nějakou jinou ženou, když to nevidím). Někdy je skoro brutální, když se mu v politice nedaří, tak to chce třeba třikrát za sebou. Skoro už nemůžu. Ale když má deprese, tak nechce třeba měsíc vůbec nic. A to zase vadí mně.

Politici milují nejvíc debaty o politice. O politice si manžel se mnou chce povídat pořád.

Když jsem se na  vysoké škole občas potkala na  nějakém mej danu nebo ve studentském klubu na nějaké společenské či

— 16 —

VKLADNÍ KNÍŽKA Manželka politika

kulturní akci se studenty žurnalistiky, byli to vždycky dost

hezcí kluci, ale skutek utek. Prostě když už jsme spolu začali

chodit, tak se dokázali o politice bavit i v posteli. Prostě,jakoby neměli o sex vůbec zájem. A já mám sex ráda. Patřík dobrému vztahu. Můj manžel je v sexu dobrý. Asi proto, že původně nebyl politikem, ale podnikatelem. Ale vydrží to tak věčně?

Někdy je na  delší služební cestě a  já s  ním nejsem. A  v  tu

chvíli mě začnou napadat strašlivé myšlenky na to, co asi dělá

a  s  kým to dělá. Nebo nedělá? Mám občas bujnou fantazii.

Dneska se musím dívat na televizi. Odřekla jsemkosmetičku a  nepůjdu ani nakupovat. V  lednici máme ještě sushi ze včerejška. Měla bych umýt okna, jsou po  zimě zaprášená. Nechci volat úklidovou službu. Vždycky se tak divněrozhlížejí po bytě a v době, kdy má každý ten nový „chytrý mobil s kamerou“, by si mě zase ně kdo natočil. Najít dneska solidní diskrétní úklidovou službu – to je zázrak.

Pouštím televizi a dívám se na zprávy. Manželovi todneska sluší. Má tu moji krásnou kravatu s barevnými puntíky, co jsem mu dala k narozeninám. Ale co to? V rozhovorus nějakou novou mladou televizní reportérkou říká něco o  zradě v  jeho straně. Proboha! Co se to děje? Sedám si do  křesla s mobilem v ruce. Dneska žádné úklidové službě volatnebudu. Okna umyju sama. Abych vypustila z hlavy zlost. Co to je za podraz? Můj manžel že by nebyl předsedou strany? Že by ho nezvolili? Že by ho někdo zradil? Tak tohle bych mu fakt nepřála. Co bych pro něj mohla udělat? Upeču mu nějakou bábovku. Ne, to je málo. Zavolám masérce, aby ho dneska přijela uklidnit a  namasírovat. Ale co když dneska vůbec nepřijde domů? Určitě půjde s  někým na  večeři. Se svými

— 17 —

Manželka politika VKLADNÍ KNÍŽKA

nejbližšími přáteli. Ale co když mu už žádní nezbyli? Co

když... Ne, to ne. Určitě by nikam neodjel a ani by si nesáhl

na život. Ale co budeme dělat? Vždyť on už nic jiného dělat

neumí! Tak dlouho je jen politikem. Ale když nebudepředsedou, tak ho to nebude bavit!

Když je muž dlouho na vrcholu, tak na tom vrcholu chce být až třeba do smrti. Neuvědomuje si ten fakt, že vše jev životě pomíjivé a  konečné. Kdyby četl tibetský buddhismus, Da lajlámu, nebo aspoň nějaké psychologické motivačníknihy a  ne jen pozměňovací návrhy, věděl by, že všechno má svůj začátek a konec. A že jednou politikem prostě už nebude. Bude mít třeba svoje řádné zaměstnání, zahrádku a  konec. Ale on na to není zatím připravený. Jak bych ho na to měla připravit? Dá se to vůbec? Co pro něj mohu udělat? Kladu si otázku po otázce a je mi z toho zle.

Nevím sama, co by bylo se mnou, natož s ním. Lidé někdy nezapomínají. Prostě si vás zařadí do nějaké škatulky a vy už tam jste navždy. Jste jako nějaká ponožka v šuplíku příslušné barvy a běda, kdyby se ta ponožka chtěla přebarvit. Nikdy by jí to nikdo neodpustil. Když politik přejde do jiné strany, tak je to tragédie. Pro někoho konec, pro někoho nový začátek a pokud je ten politik dobrým manažerem, tak se může chytit i  v  jiné straně. Ale je to těžké. Ano, řeknu mu o  tom, že by mohl založit jinou stranu, nebo přestoupit jinam. Ale kam?

Když všechny strany jsou tak stejné! Jsou skoro totožné ve své domýšlivosti, ve své nadutosti, že jenom tahleta – přesně tato strana dovede po volbách naši republiku k vítězství. Ale k jakému vítězství? A co je vlastně cílem toho všeho?

V  dnešní době chaosu a  přetvářky nikdo vlastně nemá žádný konkrétní cíl. V  době globalizace si každý akorát tak

— 18 —

VKLADNÍ KNÍŽKA Manželka politika

přeje být zdravý, mít kde bydlet, mít práci a to je tak všechno.

Lidé nechtějí mít ani děti. Nechápu, proč tomu tak je, ale naše

dvě dcery mi řekly, že děti mít nechtějí, protože je složitá

doba. Každou chvilku vyhrožuje nějaká země, že použije

jaderné zbraně, a bude chtít ovládnout celý svět. Ale jaké to

bude pak? Den poté? To jsem kdysi v jednom katastrofálním

sci-fi filmu viděla. Ti lidé, kteří přežili, by v reálu nemohli

přežít. Nebylo to na  pokračování jako v  nějakém televizním

seriálu, kde všechno dobře dopadne. Nedopadlo by to dobře.

Bylo by to zničující, a  právě proto musí existovat politika

a  politici. Dobří politici, kteří naučí lidi milovat sebe a  také

všechny ostatní.

Politik, který by dokázal zajistit pro všechny celosvětový mír, by byl tím nejlepším politikem. Ale odkud začít? Odkud a  kam jít šířit myšlenky lásky a  ne nenávisti. Myslím, že by se měly zlikvidovat všechny zbraně. Tím by se mělo začít. A už je vůbec nikdy nevyrábět.

Lidé potřebují hodně lásky. Hlavně děti. Malé bezbranné děti. Ale i ti velcí chtějí lásku. Já taky. Ach Bože, manžel není doma a je už tak pozdě. Co zase řeší?

Kdyby všichni řešili jen pořádek ve své rodině, byl by mír, protože by všude byla jenom láska. Jsem naivní? Asi ano. Chce se mi spát, ale když si lehnu do postele, nemohu usnout. Jdu manželovi udělat do obýváku ještě pár výstřižkůz dnešních novin. Ale co to tady je? S kým se to vede za ruku? A co znamená tohle?

Jdu si do kuchyně nalít trochu čaje. Mohla bych se i opít, ale nepiju. Náš bar je plný alkoholu pro návštěvy, které k  nám už dlouho nechodí. Všechno se to odehrává jinde. V nějakých restauracích, kavárnách, barech...



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist