načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Vivienne Westwoodová - Vivienne Westwoodová Ian Kelly

Elektronická kniha: Vivienne Westwoodová
Autor:

Živoucí legenda, královna módy a punku. První autorizovaný životopis módní ikony – všechno naplno, bez příkras, bez cenzury. Až na dřeň. „Tohle je můj příběh, jak ho ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  264
+
-
Doporučená cena:  281 Kč
6%
naše sleva
8,8
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Metafora
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 439
Rozměr: 24 cm
Úprava: tran : ilustrace (převážně barevné), portréty, faksimile
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: Ian Kelly
přeložila Dagmar Brejlová
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-735-9461-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Živoucí legenda, královna módy a punku. První autorizovaný životopis módní ikony – všechno naplno, bez příkras, bez cenzury. Až na dřeň. „Tohle je můj příběh , jak ho ještě nikdo nikdy nevyprávěl!“
- Dáma Britského impéria Vivienne Westwoodová Holka z chudé dělnické rodiny narozená do šedi severoanglického maloměsta. Zdá se, že nic jiného než nudná práce řadové učitelky ji nečeká. A přesto v téhle drobné blondýnce tikala časovaná bomba, která s parádním rachotem vybuchla.
Spolu se svým výstředním partnerem Malcolmem McLarenem otevírá začátkem sedmdesátých let v Londýně butik, jenž se stane kolébkou úplně nového fenoménu jménem PUNK.
Dveře si tu podávají motorkáři, lehké děvy, vyznavači sadomasochismu i fetišismu. Vivienne hýří šílenými nápady budící nadšení. Rve oblečení na kusy a zase sešívá, spojuje ho řetězy a spíná dnes už legendárními spínacími špendlíky. Na potrhaná trika píše provokativní či perverzní slogany, šije modely z pytlů i erotické oblečky z latexu. Z předváděcích mol duní rebelská muzika Sex Pistols a New York Dolls, v Anglii se rodí kulturní revoluce. Divoška, rebelka, buřička proti konvencím a puritánství, přítelkyně Naomi Campbellové či Sarah Jessiky Parkerové. První punkerka na světě, dáma vyznamenaná řádem Britského impéria. Ekologická aktivistka věnující tisíce liber a nekonečné úsilí záchraně deštných pralesů. Matka dvou synů, babička, divoška s nepřehlédnutelným sex appealem ještě v sedmdesáti. To všechno je Vivienne Westwoodová a tohle je její příběh. Dnes má Viviennin módní dům pobočky po celém světě a jejími nápady se inspirují (a ochotně to přiznávají) i tak slavní návrháři, jakými jsou Karl Lagerfeld či Jean Paul Gaultier .

Předmětná hesla
Westwood, Vivienne, 1941-
* 20.-21. století
Módní návrhářky -- Velká Británie -- 20.-21. století
Módní návrhářství -- 20.-21. století
Móda -- 20.-21. století
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






VIVIENNE WESTWOODOVÁ





VIVIENNE
WESTWOODOVÁ
VIVIENNE WESTWOODOVÁ
& IAN KELLY
Přeložila Dagmar Brejlová





4 vivienne westwoodová
Copyright © Vivienne Westwood Limited and Ian Kelly
Dame Vivienne Westwood and Ian Kelly have asserted their right to be
identified as the authors of this work in accordance with the Copyright,
Designs and Patents Act 1988.
Doplněním této stránky autorských práv jsou práva k obrazovým
materiálům uvedená na str. 418-420
Translation © Dagmar Brejlová, 2015
Czech edition © Metafora, 2015
ISBN 978-80-7359-461-9
Vivienne Westwoodová a Ian Kelly
VIVIENNE WESTWOODOVÁ
Z anglického originálu Vivienne Westwood,
vydaného nakladatelstvím Picador
(Pan Macmillan, divize Macmillan Publishers Limited)
v Londýně roku 2014,
přeložila Dagmar Brejlová
Vydala Metafora, spol. s r. o.,
v Praze roku 2015
Redakce Jana Moravcová
Korektura Jana Žofková
Technická redakce Hana D. Benešová
Sazba Netopejr
®
Tisk a vazba CPI Moravia Books, a. s.
Vydání první
U Krbu 35
100 00 Praha 10
www.metafora.cz





Mou povinností je chápat. Chápat svět. To potřebujeme pro pocit štěstí
z toho, že jsme naživu. Od lidí, kteří žili před námi, můžeme znovu získat,
znovu objevit různá vidění světa prostřednictvím umění – míněno kultury,
tak to prostě je – a porovnáním tvoříme vlastní představy o světě, lepším než
je ten, ve kterém žijeme a ve kterém jsme nadělali takový nepořádek. Můžeme
změnit svoji budoucnost. Ve snaze o uskutečnění idejí začnete přemýšlet,
a to změní váš život. A pokud změníte svůj život, můžete změnit svět.
v ivienne westwoodová, 2014





oBSAH
VŠECHNo SoUVISÍ SE VŠÍM 9
TA HoLKA V ŠATECH PRo SIR oTKA 39
HURÁ RoKENRoL – Let It Rock 63
SVATEBNÍ ŠATY PANÍ WESTWooDoVÉ 87
ŠPINAVĚ TYRKYSoVÁ SUKNĚ 101
SEX NA KoNCI SVĚTA 131
NEWYoRSKÁ PANENKA 161
BoŽE, CHRAŇ KRÁLoVNU 171
THURLEIGH CoURT 205
PIRÁTSKÁ PRINCEZNA 221
STVoŘENo V ITÁLII 251
KULTURNÍ KLUB 279
FRAU KRoNTHALERoVÁ 311
„ZÁPADNÍ CÍSAŘoVNA VDoVA“ 339
EKoLoGICKÁ REVoLUCIoNÁŘKA 367
A ŘEKA TEČE DÁL 393
SK oNCoVAT S MoNoPoLNÍM KAPITALISMEM 405
CHRoNoLoGIE 408
PoDĚKoVÁNÍ 414
PRÁVA K oBRAZoVÝM MATERIÁLŮM 418
PoZNÁMKY KE ZDRoJŮM 421
PoZNÁMKY 425





8 vivienne westwoodová





VŠECHNo SoUVISÍ
SE VŠÍM
Dítě vidí všechno novýma očima; genialita je záměrně probouzené dětství.
C harles Baudelaire:
Malíř moderního života
Do tance se pouštějte pouze s příběhem v mysli.
1
rudolf nurejev
Pařížský týden módy. Kolekce jaro/léto 2014.
„Iane, teď na mě nemluv, mám fofry.“
Sedím pod věšákem, nade mnou visí dámské šaty v hodnotě
devadesáti tisíc liber a píšu tyhle řádky. Kouknu na jednu stranu a Vivienne
Westwoodová v pletené čepici a vytahaném svetru připíná blýskavé
ozdoby na pletené oblečení a odmítá mi odpovídat na otázky.
Mrknu na druhou a vidím polonahou modelku. Má lodičky na vysoké
platformě a houpá se na patách. Jsme kdesi ve druhém městském
obvodu. Jsou tři ráno.
o Vivienne byste měli vědět pár základních věcí:
Evidentně je nezničitelná. Za chvíli začne svítat, ale ona je pořád
v plné síle a maká se stejným elánem jako asistent, který je o půl
století mladší než ona.
Sekne jí to: „Má pleť jako z porcelánu“, jak mi sdělila její
kamarádka Tracey Emin. Mám dojem, že žije z jablek a čaje.
Je neskutečně chytrá: nenechte se zmást jejím zdánlivě netečným
výrazem, protože ve skutečnosti je chytřejší než liška.
Vypadá, jako by neslyšela. Podle mě je to ale taktická hluchota,
aby nemusela vnímat hluk kolem sebe.
Na Vivienne jsem zatím vypozoroval hlavně tohle – pořád v ní





10 vivienne westwoodová
žije vnitřní dítě, ať se děje, co se děje. Kouká na svět zvědavýma
očima. Zajímá ji všechno. Je otevřená. Startuje bez varování. Je
neposedná. občas se hodí do gala. Tu a tam má pěkně proříznutou
pusu. Je až dojemně loajální. Srdečně opečovává druhé. Zpravidla
se chová slušně. Někdy jí to ale ujede.
Možná si říkáte, že to ve věku třiasedmdesáti let nezní zrovna
důstojně, ale tak tomu v příběhu Dámy britské říše, která vévodí
světové módě a patří k nejslavnějším Angličankám na planetě, není
ani omylem. Tady v Paříži by vlastně ani nemusela být, klidně by
mohla spát na vavřínech nebo se jimi kochat, vždyť je „Coco
Chanel moderní doby“.
2
Na Dálném východě je mnohem slavnější než
britská královna nebo Madonna. Navíc pořád drandí na kole po
Battersea Bridge Road a i na začátku osmého desetiletí svého života
každý den pracuje.
Takže tenhle příběh možná vůbec nebude pro vás. Jestli si
myslíte, že móda jsou jen tretky nebo že sedmdesátníci nemají zrovna
velké právo otevírat světu dveře do budoucnosti, případně
rozvíjet standardy minulosti, pak tuhle knížku klidně odložte. ostat -
ně jak mi Vivienne jednou řekla, alespoň „se ušetří nějaký ten
strom“.
Pokud vás ale naopak láká vydat se na pouť s babičkou punku,
která je pořád v kurzu a bez ustání bojuje za to, co je podle ní
správné a co se jí líbí, i když se ostatní lidé v jejím věku, povězme si to
na rovinu, pohodlně uvelebili v babičkovských křeslech a hýčkají si
vzpomínky, tak hurá na to. Možná se ani nenadějete a získáte
naprosto nečekaný vhled do procesů jedinečné mysli, která vás oslní.
Mně se to během té roční spolupráce s Vivienne rozhodně stalo.
Byl to pro mě skutečně kouzelný a blýskavý rok. Tenhle příběh totiž
zdaleka není jen o módě, i když je protkaný látkou. „Hele, fakt na
mě teď nemluv, Iane. Přemýšlím. Jdi si dát něco k pití. Pitiva je tam
dost, zato já teď zrovna nejsem k mání.“
o Vivienne byste taky měli vědět, že bývá hodně, hodně vtipná.
26. září 2013, dvě odpoledne. Čeká nás šedesát hodin práce. Za
oněch šedesát hodin se Paříži poprvé představí Viviennina nová
kolekce. Kolekce Gold Label, zlatá značka, je navíc vlajkovou lodí
Vivienne Westwood Group. Každopůlroční spouštění téhle lodě
na vodu v Paříži (jaro/léto a pak podzim/zima) se pro Vivienne





stalo zlatým hřebem designérského roku. Samozřejmě
představuje další kolekce – třeba Red Label (červenou značku à la noste
hned) a Red Carpet (červený koberec). Pak i „rozptylující a
rozšiřující“ řady jako Anglomania, které prosívají její nápady a klasický
design a šíří je pod její vlajkou na nová území, a také pánské prádlo
(MAN), které bylo k vidění na modelech v Miláně, na módních
přehlídkách na Dálném východě a jinde – ale pařížské premiéry
jsou pro ni pomyslnou matkou všech show. ostatní designérské
firmy, které touhle roční dobou zaplavují hotely v okolí Place
Vendôme, na tom nejsou jinak. Chanel, Dior, Prada, Comme des
Garçons; tenhle týden úplně všechny představují své kolekce.
Vivienne se stává dílčí „krejčovskou“ kolekcí prezentovanou v týdnu
prêt-à-porter. Zmíněné luxusní kolekce prodávané za zvýhodněné
ceny a definující identitu se navzdory tomu, že se v posledních
desetiletích vzedmuly konkurenční metropole módy, jako jsou New
York, Londýn, Milán či Hongkong, propagují v Paříži pořád.
Většina kolekcí na těchto akcích tratí, i když Vivienne mi hrdě svěřuje,
že Gold Label se díky speciálním objednávkám nakonec dostala
do zisku. Pařížské týdny módy se tak stávají třešničkou na dortu
ročního cyklu módy. Každých pár hodin nějaká přehlídka skončí
a jiná začne. Pařížské chodníky překypují ženami v uzoučkých
džínách, cupitajících na vysokých podpatcích a švitořících do mobilu.
Ale vážně: radši se jim nepleťte do cesty. Bývají to hádavice,
vyznavačky „těch správných“ módních stylů a taky reportérky; davy
nákupůchtivých žen a modelek, fotografů a vymetačů večírků, na
kterých je jídlo zdarma. Mnohaměsíční práce pro londýnské
studio Vivienne Westwoodové, práce italských střihačů a obuvnických
továren se dostává do středu dění. Vivienne tuhle kolekci nazvala
„Everything is Connected“, tedy všechno souvisí se vším. Díky
ní se poprvé ocitám v Paříži za jiným účelem, než se najíst nebo
udělat dojem na svoji holku. Hm, tentokrát nestihnu ani jedno, ale
nevadí, stojí to za to.
Během desetiletí, v nichž Vivienne působila jako návrhářka, se
neuvěřitelně proměnil i způsob, jakým se móda prezentuje. Její
příběh názorně ukazuje zemětřesný posun, který definuje módu a její
význam pro západní ekonomiky, k nimž patří také Británie.
Bývaly doby, kdy kolekce byly určeny nestoudně privilegované skupině
žen, které potřebovaly outfity na galavečery a diplomatické
recepvšeChno souvisí se vším 11





12 vivienne westwoodová
ce, dostihy a čajové dýchánky. Novinky se díky pomocníkům,
jako jsou časopisy, vzory a imitace, poměrně rychle převtělily v
hlavní proud módy, ale velké firmy vyráběly oděvy na zakázky. Ty se
tudíž objevovaly v miniaturních počtech kusů, jejichž ceny ve
značné míře odrážely obrovské množství mistrů podílejících se na
vzniku kolekcí. V současné době se oděvní kolekce navzdory
astronomickým cenám prodávají s nezměrnými ztrátami. Cena jednoho
outfitu Vivienne Westwoodové se po představení na molu v
maloobchodě obvykle pohybuje mezi dvěma a šesti tisíci liber – přičemž
některé stály i desetkrát tolik. Tato cena ovšem odráží pouze
zlomek skutečných nákladů na jejich vznik a marketink, protože jde
o umělecká díla, do nichž desítky specialistů a kumštýřů
investovaly tisíce hodin práce. Fashion Week proto nedává praktický smysl.
Jeho cílem je upoutat pozornost – čím dál častěji i prostřednictvím
internetu – mnohem širší veřejnosti, která si bude chtít koupit
různé verze nových stylů nebo zatouží koupit jméno, působící zde
v Paříži jako ikona. Přesto pařížské kolekce v určitém smyslu
představují módu v té nejryzejší podobě, tedy módu coby umění. Je
to móda zrcadlící své bytí v určitém okamžiku. A v současné době
má Vivienne takovou pozici, že její móda dokonce může měnit
svět.
Kolekce tedy lákají davy jak fyzicky přítomné, tak online.
Zejména internetový trend je silný a počet zájemců naprosto neodpovídá
počtu lidí, kteří nosí, nebo dokonce vyrábějí oblečení. Během
Pařížského týdne módy se hlavní město Francie stává epicentrem
jedinečného jevu naší doby: nová celosvětová fascinace módou se mění
v nový jazyk, který především online spojuje design a marketink,
slávu, umění, smyslnost a politiku. Nenacházíme zde paralelu s
historií kultury. Naopak. Tento trend má kořeny ve Viviennině práci na
samém počátku jejích punkových dob spojující v sobě módu,
hudbu, jedinečnou osobnost a „zeitgeist“. Takže ať nikoho nenapadne
spojovat si tu dobu s tretkami pro bohaté dámičky. No, někdy to
tak sice trochu být mohlo, ale její práce je i tak nedílnou součástí
globální ekonomiky a rovněž velkého příběhu soudobé Evropy. Je
to vlastně taková výkladní skříň. Paříž se během týdne módy stává
metaforou pro jednu z cest, jíž se vydává celosvětová ekonomika,
pro vzájemný obchod v impozantní šíři. A taky pro marketink
stylu takzvaného původního světa spojujícího v sobě módu, muziku





a nový postoj k životu. A pro prodej do Číny, ve stále větším mě -
řítku.
Stovky tisíc lidí sledují dění na internetu. Na Vivienniných
přehlídkách se objevují zástupy profesionálních módních časopisů
a blogerů. Stávají se zrcadlem rodících se trhů Dálného východu,
Brazílie a Ruska a zaníceně lapají pozornost početných davů v
ložnicích i v práci i na ulici od Hongkongu přes São Paulo po Moskvu.
Kabelové televize a teď tedy i internet vnesly do módy revoluci
a právě zde je nad slunce jasnější, že příběh Vivienne
Westwoodové, jejíž jméno znají lidé díky tomu, co se dělo a děje v Paříži, žije po
celém světě. Paříž je totiž mezinárodní scénou reklamy pro všechny
doplňky, parfémy i časopisy živící se módou. Všechny tyto počiny
bez ustání krouží kolem svého zdroje: oděvního průmyslu. Ve
středu všeho toho dění stojí Vivienne, přední představitelka punku své
doby a nyní ikona a majitelka vlastní luxusní značky, sarkasticky se
bavící světem byznysu, který je sám o sobě jedinou velkou show.
Navzdory všemu tomu společenskému povyku se nevzdává své
poklidné vášně pro krásu, především krásu utkanou z látek.
Kromě toho prostřednictvím módy vytrvale bojuje za vyšší cíle umění
a politiky tak, jak je ona sama vnímá, a za nejvyšší standardy své
práce.
I proto by bylo dobré zdůraznit, že Pařížský týden módy patří
k několika událostem v roce, k nimž Vivienne Westwoodová, „bič“
britského establishmentu, babička, maminka a ekologická
aktivistka, obrací svůj hrozivý pohled. V tomto týdnu pro ni všechno
ostatní přestává existovat, všechno až na to, co ji proslavilo po celém
světě: oblečení. Během roku se zabývá spoustou jiných věcí, ale
v Paříži je všechno jinak. Paříž věnuje módě. Právě proto je Paříž
ideálním místem, kde ji člověk může začít poznávat. Právě tady se
nachází v klidném kreativním rozpoložení, i když je to pěkný fofr,
hlavně ve čtyři ráno – uf, to je síla. Ve víru příprav to ale pro
Vivienne není nic neobvyklého, naopak. Pařížský týden módy o víkendu
končí a mezi posledními kolekcemi, které jej budou uzavírat, bude
i její Gold Label. Zbývají necelé tři dny...
Na adrese 13 Rue du Mail v Paříži, kousek za Palais Royale
a pařížskou Bibliotheque Nationale, to tento týden více než vře.
Je to luxusní stará budova, mnohokrát otlučená válkou a
komerčním využitím. Kdysi bývala domovem Ference Liszta, pak úřadem
všeChno souvisí se vším 13





14 vivienne westwoodová
oceněná pozvánka na Gold Label, která spatřila světlo světa ještě dřív ,
než kolekce dostala svůj název.





gestapa a teď tu je v bývalém tanečním sále předváděcí místnost
Vivienne Westwoodové. Každý rok se toto místo na tři zářijové
dny promění v klíčové pódium, na němž rozkvete předváděcí molo
pro kolekci Gold Label. Samotná přehlídka však proběhne jinde.
Když jsem se vydal do Rue du Mail, hned jsem poznal, která
předváděcí místnost patří Vivienne a co se v ní právě odehrává.
Slečny s nadpozemsky dlouhýma nohama a průzračnýma očima chodí
sem a tam, čekají, až přijdou na řadu. Modelky. Před chvílí přijely
z Milána, jako by je sem vnesla přílivová vlna. Všechny do jedné
jsou nerozlišitelně a neúprosně krásné, všechny nastupují v černém.
Na nalíčených tvářích sedí matné výrazy. Přijíždějí na motorkách,
míhají se mezi castingy, v batůžcích si vozí lodičky a dlouhé nohy
omotávají kolem těl chlapíků, kteří tu působí jako přepravci. Dva
dny před prezentací klíčových kolekcí je nejvyšší čas na castingy.
Jdu za dívkami dovnitř.
Taneční sál a předváděcí místnost v jednom jsou rozdělené
deseti velkokapacitními stojany s ramínky, na nichž visí minimálně sto
kusů oblečení – každý jiný a jedinečný. Jsou tu saténové večerní
šaty, průsvitná viskóza, vlněné a plátěné kostýmky, pletené bavlněné
šaty. Našli byste tu miliony liber převtělených do dámského
oblečení. U jedné stěny stojí vitrína s kompletní nabídkou kabelek z dílny
Vivienne Westwoodové. V další jsou vystavené šperky. A u jiné zdi
jsou utábořené pultíky, zástěny a mobilní telefony. Zákoutí bzučí
jako úl, je doménou manažerů. Šéfuje jim Kiko Gaspar, elegantní,
efektivní Portugalec oblečený od hlavy k patě do Vivienne
Westwoodové.
Máme tu další koutek. Vyrostlo tu půlkruhové studio ad hoc. Září
zde jasně bílá světla a zabydluje ho stolek a za ním italský grafik
s vyholenou hlavou. Dolaďuje fotky, aby byly ostřejší, výraznější,
oslnivější. Pracuje na fotkách modelek v outfitech na „catwalk“.
Fotky se vytisknou a uspořádají do pořadníku outfitů na hlavní
přehlídku.
Před chvílí dorazilo oblečení i boty z Vivienniných italských
továren a londýnského studia. Šperky na tuto kolekci zdržela celní
kontrola v Calais, ale nikdo si nad tou komplikací na poslední chvíli
nezoufá.
Některé modely nejsou ani z půlky hotové, jejich části jsou
rozložené na střihacích stolech a obklopené průsvitným papírem
všeChno souvisí se vším 15





16 vivienne westwoodová
s natištěným logem. Casting modelek slouží i k dolaďování outfitů.
Nikomu zjevně nevadí, že se modely za deset tisíc liber válejí po
zemi a jsou prošpikované špendlíky. Před zraky světa stanou za
dva a půl dne. Překročím je a prokličkuju skrze fronty modelek
čekajících na svou příležitost. Na schodišti v sále jsou vyrovnané
boty. Připomínají skleněné střevíčky pro sto mladinkých Popelek.
Sálem se nese tlumený hluk telefonických hovorů. Rozpoznám pět
jazyků.
Mám pocit, že přichází stále víc lidí, ale nikdo zjevně
nekontroluje, jestli tam mají co dělat. Mám pocit, že jedinou podmínkou
vstupu je alespoň jeden kousek od Vivienne Westwoodové a k němu
cool dojem. Evidentně pomáhá i tetování. Uprostřed místnosti
stojí osmačtyřicetiletý Andreas Kronthaler a podle všeho diriguje dění
pouhou svojí přítomností a impozantní výškou. Je to Viviennin
manžel.
Pro lidi ze světa módy to asi nebude žádná novinka, ale ti, kteří
znají Vivienne Westwoodovou pouze podle jména, patrně nevědí,
že spoludesignérem jejích děl je její muž a tvořivý kolega – už
dvacet let. Poznali se, když byla hostující profesorkou ve Vídni. on
se ocitl v řadách jejích studentů designu. Kronthalerovi jsou spolu
asi pětadvacet let, což zhruba odpovídá i jejich věkovému rozdílu.
K tomu se ale ještě vrátíme. Prozatím je každému v místnosti
jasné, že Andreas je stejně velký šéf jako Vivienne. V kontextu týdne
módy má vlastně i docela výhodu. Snoubí se v něm totiž vzhled
drsného Jeremyho Ironse a přízvuk Arnolda Schwarzeneggera.
Když k tomu přidáte zneklidňující hypnotický pohled a postavu
tyrolského kováře (rodinná tradice), dojde vám, že Andreas vypadá
v pařížském světě módy velmi netypicky a netradičně. Každý
včetně Vivienne působí dojmem, že podlehl jeho kouzlu. Pozorovat
manželský pár, který životem, uměním i společnou prací prochází
v pohodě a ve společném štěstí, při spolupráci z takové blízkosti
a v tak náročné chvíli překypující stresem, skýtá vskutku
neobyčejný zážitek.
Najít Vivienne zpočátku není snadné. Pobíhá kdesi za věšáky. Má
čelenku s příhodným nápisem Chaos.
„Iane, teď na tebe nemám čas – ale jdu.“
Každá potenciální modelka má svoji fotku, někdy i v modelu,
který by mohla na molu prezentovat. Vybrané modelky jsou na





buli označené červenou tečkou, jako by byly prodaná umělecká díla.
Má to na starosti manažerka náboru modelek Maiwenn. Působí
dojmem gejši z Pearl Harboru, vyjímá se v botách Anglomania od
Vivienne Westwoodové. Je strážkyní brány pro modelky. Červené
tečky maluje holkám na nos. Zelená tečka znamená, že dané
modelce oblečení taky sedí. Je to výhoda, ale nikoli nepřekonatelná
překážka pro modelky, kterým oblečení zrovna nepadne, protože
ne všechny modely jsou hotové. Issa coby kombinace japonského
odkazu, vysoké postavy a symbolu plodnosti možná bude show
uvádět. Ajuma z Nairobi, pravidelná Viviennina spolupracovnice,
je dnes na scéně poprvé od narození potomka. Marta z Valencie
vyhrála soutěž v modelingu, ačkoli by spíš měla chodit do školy.
Je nadšená jako dítě a krásná jako princezna. Dramatičnost situa -
ce s ní pořád mává o sto šest a pojímá pařížskou módní akci jako
extraparádní večírek. Z ostatních modelek vyzařuje okázalá nuda
ošperkovaná iPody.
Nechávám je za zády a mířím na setkání s redaktorkou Vogue.
Množství dívek i oblečení začíná vystupovat do popředí.
„Jde o dostupnost a chemii v jednom,“ vysvětluje mi Maiwenn.
„Vivienne nepatří k cenovým bombám, když dojde na placení,
a nikdy tomu tak nebylo, takže nakonec o pár holek asi přijdeme.
Na druhou stranu chtějí být na té velké párty, třeba i navzdory svým
agentům. Tohle s lidmi Vivienne dělává.“
Zbývá třicet hodin. Zase sedím u věšáku pod bolerkem, zjevně
ušitým ze žinylky a z pavoučích sítí, nohu přes nohu. Vivienne je
propichuje špendlíky a přestehovává. Nacházíme se v obležení spousty
nejkrásnějších žen planety v různém stadiu nahoty. Prohlížím si látky
a výtvory v mnoha podobách krásy a zvláštnosti a v různých fázích
rozpracovanosti. Vivienne se přesto daří soustředit jak na
poskytování tiskového prohlášení, v němž vysvětluje, proč tato kolekce vznikla,
tak na vzorky látek kolem sebe, které pozvolna začínají nabírat
konečné tvary a rozměry.
Tak, v téhle chvíli bych vám měl představit hráče na herním poli
Vivienne Westwoodové, kteří jsou porůznu rozmístění po sále.
Nedokážu rozlišit, kdo komu šéfuje. Neexistuje tu rozpis ani hlavní
šéf. Věci se tu dějí nepozorovaně, jakoby osmózou: předávají se
od jednoho ke druhému. Šeptá se. Jak tedy vypadá hlavní
sestavšeChno souvisí se vším 17





18 vivienne westwoodová
va? Pochopitelně začneme Vivienne a Andreasem. Neuspěchaně
se pohybují kolem nástěnek s fotkami a napůl zakrytých kabinek,
kde se modelky převlékají. Andreas chodí sem a tam. Vivienne buď
sedí, nebo něco zkouší a upravuje na figuríně. Hodiny odtikávají
a modelky se stále více stávají středem pozornosti. Christopher
Di Pietro – šéf marketinku a reklamy – taky chodí sem a tam a je
odháněn od všeho, co ještě není na svém místě. Vyrůstal střídavě
v Londýně, Paříži a irském Ulsteru. Je bývalý francouzský voják...
a teď nosí tak křiklavé oblečení z produkce Vivienne
Westwoodové, až ho oslovují lidé ve francouzských restauracích, a má
mohutné vousy z nemalé části zakrývající jeho pohlednou galskou tvář.
Christopher je symbolem jasnozřivé inteligence a jednou z mnoha
moudrých a milých bytostí, jimiž se Vivienne při své práci
obklopila. I Carlo D’Amario, ředitel a italský kmotr Vivienne Westwood
„Inc.“, putuje sem a tam. Carlo vypadá jako borgiovský papež. Má
vyholenou hlavu, statnou postavu a rád dává jasně najevo, že právě
na jeho bedrech spočívá ekonomický úspěch Vivienne Westwood
Group. Vivienne je s ním zajedno. Jejich společná historie se
táhne už nějaký ten rok, znají se z King’s Road od osmdesátých let
a také měli krátkou milostnou aférku v Itálii. Carlo se osobně
zjevuje pouze na přehlídce Gold Label a pak pokračuje jednáním
s italskými právníky a dálněvýchodními nákupčími. Také designová
„trojka“, která doplňuje Vivienne a Andrease, se zjeví až na
přehlídce. Tvoří ji ředitelé návrhářské sekce, Murray Blewett a Mark Spye,
kteří s Vivienne spolupracují už od začátku osmdesátých let, a ještě
Brigitte Stepputtisová, šéfka jehel a nití designové módy. Všichni
tři se osobně podílejí na vzniku každičké kolekce i na jejím
vyplutí do světa. Mazlivá přítomnost Alexe Krenna, který má na
starosti veškerou textilní grafiku, a manželský tým grafiků Joea a Beaty
De Camposových dává vizuálnímu jazyku Vivienne Westwoodové
konkrétní podobu na látce a papíru. Kiko Gaspar z Lisabonu je
event manager, tedy šéf organizace akcí všeho druhu, takže právě
čelí své bitvě, možná dokonce válce. Rozdává úsměvy na všechny
strany, ale sotva se na někoho koukne. Pobízí a současně varuje
ostatní, aby sebou mrskli. Působí dojmem, jako by měl
implantovaná sluchátka. V samotném sále a navazujícím zákulisí se kreativně
chopili dění Peppe, asistent designu, který zná každičký trend jako
své boty, a jeho kamarádka Ilaria. K ruce mají stylistky Yasmin





a Rachel. Líčení má na starosti samostatná profijednotka a totéž
platí i pro vlasy. Téhle partě šéfují Val Garlandová (líčení) a Sam
McKnight (kadeření). Maiwenn Le Gallová a Brice Compagnon
sedí u jednoho z mála stolů a vybírají modelky. Žijí Planet Fashion,
ale zdá se, že je jim tak dobře. Rafael má podle letošního módního
stylu plnovous a ustavičně pomrkává, protože se skoro nevyspal
a pálí ho oči. Můžeme ho označit za archiváře a asistenta firmy
Westwood, protože vždycky vyřeší každý problém a ještě u toho
stíhá vařit kávu, v miniaturní kuchyňce kuchtit jídlo a nosit ho na
plac. Pro smích nejde nikdy daleko a za všech okolnosti umí vy -
světlit, co se děje. Díky těmto schopnostem se stal mojí hvězdou
Polárkou, bez níž bych v té prapodivnosti nenašel směr. Tuhle roli
obvykle zastává Viviennina osobní asistentka Tizer Baileyová.
Zosobňuje ženu, v níž se snoubí nadpozemská krása – v devadesátých
letech patřila k Vivienniným neodmyslitelným modelkám – s
uklidňující efektivitou schopné, ba přímo dokonalé šéfky, a taky trochu
s drsným smíchem. A pak tu máme Benedikta, dalšího bezmála
dvoumetrového Rakušana. Po zádech mu splývají dlouhé blonďaté
vlasy a zrovna se nachází v obležení propisek. Je Andreasův
asistent a stejně jako spousta dalších – Georg, Alex, Brigitte – byl
objeven v kterési části habsburské říše, kde jsou přísně zakázané výlevy
emocí a hysterie zvlášť. Upřímně řečeno jsem ve WH Smith’s zažil
mnohem víc dramat a křiku než u Vivienne Westwoodové. Skoro
mě to mrzí.
„Je to tu parádní,“ sděluje mi stážistka Christina Nahlerová.
3

„Chceme tady být. Platím si za to, abych se sem vůbec dostala.
Tady se prostě naučím víc než kdekoli jinde na světě. Je to fičák.
Tahle móda dává smysl, navíc má přímo životní příběh. Tohle není
jen tak nějaká návrhářka, tohle je Dáma Vivienne Westwoodová,
to znamená zatraceně hodně. Stávám se součástí legendy a
uvědomuju si to.“
Zbývá osmadvacet hodin. Probírá se hlavně styling vybraných
modelek, začíná vznikat celkový „look“. Řeší se, které modely se
budou prezentovat ve které části přehlídky, dává se dohromady
pořadí modelů. Stručně řečeno se blíží vyvrcholení. Nechybí ani
zkušební líčení a účesy. Andreas na modelkách dolaďuje outfity.
„Takhle vyprávíme příběh,“ usmívá se zpod hustých řas a
kšiltovky.
4
„To je důvod, proč lidi zajímáme. My totiž děláme módu,
všeChno souvisí se vším 19





20 vivienne westwoodová
jaká bývala dřív. Vivienne je stálice. Naše modely hned poznáte,
protože se nenecháváme strhávat proudem módnosti. To, co
děláme, vypráví příběh o Vivienne a o jejím přístupu ke světu.“
Teplota v místnosti stoupá jako divá. Stážisti šijí.
Modelky, které zítra nastoupí na molo, přicházejí na zkoušku.
Rozhlížejí se kolem sebe, svlékají si modely, oblékají si modely, krátí
si čas s iPhony, fotí se. Stěny se plní blýskavými fotkami modelek
v různých podobách. Vlasy se zatím neřeší. Vzduch houstne dra -
hými vůněmi a nervózním pohihňáváním. Přijíždějí poslední boty,
které se předtím omylem ocitly v Londýně. Kupí se na rozlehlém
schodišti. Vypadají jako kavalkáda podpatků. Šperky pro kolekci
jsou ještě na bezpečném místě, ale jinak je tu všechno. Věci se
vybalují, všude se hromadí závěje hedvábného papíru, potištěného
nezaměnitelným logem Westwood s královským jablkem a
Saturnovým prstencem. Atmosféra připomíná Štědrý den sponzorovaný
Vivienne Westwoodovou.
Přehlídka si žádá asi třicet modelek, a zatím je jich vybráno čtrnáct:
na nosech mají červené tečky a na tělech zase zelené. Pět je zatím
v rezervě. Řada modelek se během odpoledne objeví na seznamech
jiných návrhářů a přehlídek. obvykle jsou to dívky se jmény jako
Dasha nebo Iekeline, pocházejí z nejrůznějších koutů světa a
nejrůznějších etnik. Spojuje je nadpozemská krása, výška a potřeba
dobrého jídla. V průměru je jim devatenáct. Trochu flirtuju s
Martou, ale utne nás její manažer. Vyklube se z něj její otec... o něco
mladší než já. Den se překulí v podvečer, přijíždějících modelek
přibývá. Pojede se celou noc. Saláty a ovoce pro holky mizí a na
jejich místě se objevují máslové sušenky a čokoláda. Pressovač se
nezastaví, hučí bez ustání. Přehlídka nestojí jenom na oblečení. Je
to show, na níž se zásadní měrou podílejí světelné efekty, hudba,
tematické účesy i líčení.
Je to speciální umění. Nemá sobě rovné.
„S Vivienne pracuju moc ráda,“ prohlašuje Val Garlandová,
zastánkyně tohoto svébytného vytříbeného umění.
5
Právě si dopřává
oddech od bílého obličejového líčidla jako z japonského divadla
kabuki. „Je to taková kreativní dovolená.“
„Holky tu taky rády pracujou,“ přidá se manažerka modelek.
„Každý se k nim chová s respektem, a navíc jsou součástí toho,
co se tu odehrává. Na to se snadno zapomíná. Vivienne a Andreas





jsou v pohodě, váží si práce ostatních.
6
oba jsou navíc v naší branži
celkem netypičtí.“
Pan a paní Pohoda a Respekt se dohadují kvůli něčemu pletené -
mu.
„Ale, Vivienne, vypadá to hrozně,“ zlobí se Andreas.
„Ne ne,“ hádá se Vivienne. „Koukni, Andreasi, tady a tam se to
zastehuje a tamhle se to zaváže. Vymyslela jsem to já. Je tu plno
místa.“ Názorně mu to ukazuje. Andreas pokrčí rameny.
„Nechte to být,“ zašeptá Vivienne stážistce. „Neukazujte mu to.“
Do finiše zbývá třiadvacet hodin. Z Londýna přijíždí tiskový
a marketinkový tým. Giordano Capuano, Laura McCuaigová a
Victoria Archerová rozkládají svůj koutek zhruba v půlce
velkolepého schodiště. Hledají zásuvky, wi-fi, do obálek vkládají pozvánky
pro VIP hosty, náramky „volný vstup“. Sice je znám z londýnské
centrály Vivienne Westwood Group a už vím, že kolem sebe
umějí šířit typickou elegantní a výkonně laděnou atmosféru i
jedinečné „aroma“ módy (ačkoli Giordano mi hodně rád dává najevo,
že svět módy miluje se stejnou vášní jako ragby), ale přesto mi
připadá divné, že se tísní u stolečku jako studentíci a vyšilují kvůli
hromadám papírů a seznamů. Jejich parta je nezaměnitelná. Dřou
víc než kdokoli, koho jsem poznal mimo medicínu, a podobně jako
vystresovaní doktoři kombinují napětí se záviděníhodnou
schopností protancovat celou noc, když si to jejich práce žádá. A to se
opravdu čas od času stává. Dorazil už i tiskový tým z Dálného
východu a z mezinárodní odnože VW Group. Zatím se drží stranou.
Tchajwanská skupina dává dohromady „celebritní“ profil
dálněvýchodních hvězd, které zde nemohou chybět. Patří k nim Annie
Chenová a rocková hvězda Wubai, „jedna z největších v
jihovýchodní Asii“. Doprovázejí je fotky à la Google, aby se jim dostávalo
patřičné úcty.
občas, ale ne vždycky se stane, že z přehlídky Vivienne
Westwoodové vzejde dívka, která se stane „tváří“ kolekce. V roce 1993 jí byla
Naomi Campbellová, zčásti i proto, že při nástupu na přehlídkové
molo upadla. Koncem osmdesátých let se Vivienninou takzvanou
plakátovou dívkou tvídu a krinolíny stala Sara Stockbridgeová.
„Někdy to bývá první modelka, jindy ta poslední ve svatebním,“
vysvětluje mi Vivienne o něco později. „Andreas má perfektní čich
na správnou volbu. Umí dokonale spárovat modelku s ideální image.
všeChno souvisí se vším 21





22 vivienne westwoodová
Pamatuju si, jak Naomi Campbellová jednou skončila v slzách,
protože chtěla předvádět nádherné blýskavé šaty. Andreasův otec na
ně dokonce vyrobil kovové květiny. Andreas ale rozhodl, že je bude
předvádět Linda Evangelista a prohlásil: ‚Naomi, vypadala bys v nich
jako Diana Rossová.‘ Podle mě nikdo nemá lepší oko než on. Taky to
s modelkami bezvadně umí.“ Žhavými kandidátkami na letošní tvář
jsou Ajuma z Nairobi a Marta z Valencie.
„V tomhle oboru mě podporuje nejvíc ze všech,“ svěřuje se
Ajuma, bývalá keňská šampionka ve sprintu na 400 metrů.
7
Kromě toho
patří k mnoha „barevným holkám“ (jak sama říká), které si
Vivienne a Andreas vybírají. „Pracujeme spolu v New Yorku i v Londýně
a pak taky v Keni na charitativních akcích. (Vivienne podporuje
dobročinnou organizaci, která v Keni vyrábí její tašky; na této akci se
podílí United Nations International Trade Centre Ethical Fashion
Initiative.) Kdykoli se potkáme, je to pro mě veliká událost. Když jsme
rozjížděli kampaň, dostala jsem se s nimi na místa, kde jsem v životě
nebyla – do těch nejdrsnějších slumů... Mají pro strach uděláno...
V Paříži vždycky chci být na jejich přehlídce. Nedávno jsem porodila,
ale jsem zase zpátky. Hrozně mě zajímá, jestli na to ještě mám.“
Pořadí modelek včetně první i poslední pozice zůstávají do posledního
okamžiku otevřené.
Vivienne si zuje lodičky z napodobeniny krokodýlí kůže, ťapká
po místnosti v ponožkách a na polonahou Silvii aranžuje jednotlivé
části úpletu. Volné konce látky sváže a napne. A máme tu nařasené
punčochy výrazně zdobené aplikací. Kolem zadečku a pod ňadry
jsou nakrabacené v klasické westwoodovské linii. Hotovo.
Nádhera. Jde se dál. Látka, jehla, živé tělo. „Vivienne je ve svém živlu,“
zašeptá mi Christopher, když kolem mě prochází. Má pravdu.
Vivienne si práci náramně užívá.
Dostavují se další členové týmu: střihači, designérská skupina,
další stážisti a tiskoví mluvčí. Celkem se tu nahromadí asi šedesát
lidí. Zosobňují osmnáct set hodin dřiny a potu v průběhu
uplynulých tří dnů, z nichž se vyklube pařížská přehlídka. Čísla rostou.
Přibývají další a další vrstvy výdajů, práce a taky umění: je to jakýsi
nový rukopis luxusu v akci: šedesát „tváří“, devětadvacet modelek,
čtyřicet profíků na líčení a účesy. osm set padesát sedm jmenovitě
pozvaných hostů. Dvě stě párů ručně vyrobených bot. oblečení
v hodnotě milionu liber.





Na tuhle akci padne rozpočet ve výši dvou set tisíc liber.
Vivienne Westwood Group zaplatí v přímých nákladech jen sto dvacet
tisíc liber, ale je třeba uspokojit i sponzory a také mezinárodní tisk.
Každý, kdo jede na téhle vlně, se dožaduje stále nových updatů
a fotek na blogy a pro PR týmy. Victoria a Laura svědomitě
dávkují informace a pro Vivienne připravují text tiskového
prohlášení – vzorně ho ťukají na klávesnici a mají skoro hotovo. odtrhnou
pohled od poznámek a citací rozložených po místnosti. Nad ránem
je Viviennino tiskové prohlášení hotové, dostává podobu
oběžníku. Cituje v něm Shakespeara, poukazuje na renesanci, osvícenství
a Fridu Kahlo. Ve zbrusu novém názvu „Všechno souvisí se vším“
se propojuje i s myšlenkami E. M. Forstera. „S názvy si hodně
pohrávám,“ svěří se mi Vivienne. „V tom jsem dobrá.“ Pozvánky na
„Everything is Connected“ ještě voní tiskařskou barvou.
Nacházejí své místo v obálkách, Kiko ve svém koutku jim tam pomáhá.
Skví se na nich logo kolekce, které osobně stvořila Vivienne: dva
hadi požírající si navzájem ocasy coby starověký symbol agresivní
symbiózy, která má vyjadřovat ekonomiku pohlcující planetu. „To
je hlavní poselství revoluce, která bojuje za životní prostředí, a také
poselství mého života: všechno, na co myslíme a co říkáme či
děláme, může přinést něco nového,“ vysvětluje.
8
Všechno souvisí se
vším.
ozve se pobídka, abychom si poslechli hudbu, která bude
přehlídku doprovázet. Skladatel Dominik Emrich zvolil pestrou škálu
od pochodů barokního dvora po anglický madrigal a lidové krétské
píšťaly.
Nechybí ani úryvek Alfreda Schnittkeho a filmová hudba Camilla
Saint-Saënse s důraznými rázy dunivého i tanečního ladění: „Je to
jako bum – blíží se konec světa – pozor!“ trylkuje Andreas a
rozdává energické úsměvy na všechny strany. Náramně si to užívá: buď
se mu z módy tvoří v krvi endorfiny, nebo se rozhodl, že bude
proti nedostatku spánku bojovat smíchem. Vivienne vypadá spíš
zamyšleně. Má co dělat, aby rozuměla, co kdo říká, protože kolem
ní vládne neutuchající hluk. „Nic neslyším,“ stěžuje si. Myslí tím
Dominicovu zákulisní mantru „the Oracles of Mother Earth... the trail
of blood“. Proroctvím Matky Země je krvavá stopa... Určitě by si
ji užila, kdyby ji slyšela. Rozhovor mezi Andreasem a Vivienne
se točí od bot přes kabelky a účesy po bezradnost, jak to
všechvšeChno souvisí se vším 23





24 vivienne westwoodová
Nahoře: Vyšívaný design z destiček vystříhaných z recyklovaných zrcadlových
brýlí a korálkových tyčinek 11,5 x 20.
Dole: Dokončený detail Gold Label.





no stručně popsat: „Mělo by to být oproti sobě,“ ozve se Andreas
a ukáže na nesouměrné účesy. „Aha, ty myslíš naproti sobě,“ opraví
ho Vivienne. Už přijíždějí Rosita Cataldiová a Paola
Iacopucciová z továrny Westwood Italian. Přinášejí Vivienne květiny a
polibky. Vivienne se ve vřelém objetí kamarádek celá rozzáří. Povídání
naprosto přirozeně a plynule přejde do italštiny. Z Vivienniných
úst zní jemněji než její mateřská angličtina. A také smyslněji a
lehčeji.
Zbývá patnáct hodin, ale nejdříve je na řadě dlouhá noc. „Musí to
přijít v poslední minutě – všechny molekuly musíte mít na jednom
místě a zničehonic fííí...“
9
Andreas gestem naznačí, jako by náhle
vyrostl strom nebo se šířil atomový hřib. Své divadelní etudy dopro -
vází rozmáchlými neurčitými gesty. Podobným způsobem i mluví,
navíc se specifickým přízvukem. „Vivienne a já to děláme pro sebe.
Chceme mít věci co nejdokonalejší. Je mi jedno, co si o tom myslí
ostatní. Hlavně aby všechno vypadalo prostě skvěle.“
Čtrnáct hodin. Vyrazil jsem do Café de Flore na pár šálků pressa
a skleniček whisky. Spolu s pitím se snažím držet krok i s proudem
módy, ale když se ve dvě ráno vracím, Vivienne vězí až po krk v
pořadí modelů na molu, v muzice a modelkách. Panebože, copak tihle
lidi nikdy nespí? Teď navíc zkouší extra modely, konkrétně outfity,
které nikdy nepůjdou do komerční výroby, ale mohly by se objevit
na titulní straně Vogue nebo by si je při troše štěstí mohl na zakázku
objednat vážený a zámožný klient. Vypadá to, že nejvíc
pozornosti pohlcují kovové pletené bikiny, ke kterým na zítřejší přehlídce
možná půjde, možná ne, výstřední delší sáčko nebo pletená
vestička. Nutno uznat, že jsou hodně, hodně sexy. Model se dolaďuje
a dokrášluje, modelka je neúnavně optimistická a právě tak krásná.
Na Vivienne jako by padl soustředěný poklid, zapříčiněný
mnohaletou praxí v oboru a spoustou pařížských kolekcí. Zvažuje, jak by
modelky vypadaly na fotkách, a mně, sobě nebo asi komukoli, kdo
ji může vidět, bezhlesně naznačuje ústy: „Ach jo, vůbec nevím, co
budeme dělat.“ Ale ví to. Na podlaze je rozložených
devětadvacet rozměrných vaků s růžovými lemy. Jsou na nich jména a fotky
„zamluvených“ modelek. Ve vacích jsou připravené modely. Každá
bude předvádět dva. Jména mi připadají všechna stejná, asi
středoevropská.
„Tohle je trend posledních deseti let,“ vyloží mi asistent Rafael.
10

všeChno souvisí se vším 25





26 vivienne westwoodová
„Slovanské lícní kosti a odměřený styl – tímhle se Vivienne sice ne -
proslavila, ale modelky, které mají říz a sexappeal se poslední dobou
shánějí dost těžko. Dokonalost je naopak snadno dostupná,“ dodá
svůj názor. Vida, tiskové prohlášení je hotové. Trápila se s ním
Laura, schválil ho Andreas svým neformálním odmávnutím a oslovením
„miláčci“, které může, ale nemusí být metaforou.
„Módní přehlídku jsem nazvala ‚Všechno souvisí se vším‘,“
napsala do prohlášení Vivienne, „protože to je hlavní poselství
ekologické revoluce. Je to i klíčové poselství mého života.
11
Všechno, co
si myslíme, říkáme nebo děláme, může přinést nemalý vklad.“
Třináct a půl hodiny. Jsou tři ráno. Kolekce je připravená, pořadí
modelek a modelů taktéž. Vivienne unaveně sedí v křesle, stěžuje
si na nateklé nohy. oči má trochu podlité krví. Popíjí červené víno.
Andreas pije bílé.
„V téhle fázi jde hlavně o systém. Nesmíme to poplést, hlavně
musíme mít jasno v tom, co bude první. První model udává tón
všem ostatním.“ Nakonec tedy bude první model inspirovaný
Fridou Kahlo. Bude ho předvádět hermafroditní japonská modelka
kost a kůže. Její fotka se na nástěnce přesouvala mockrát, ale
pořád se vracela až nahoru. Ajuma bude prezentovat dlouhé bílé šaty
s rozšířenou sukní, Marta kromě jiného i žinylkovou krajku.
Pozornost se ve finiši upíná na styling, protože právě ten celý příběh
dolaďuje – pouť, propojení s Fridou Kahlo. Některé stylingové zásahy
teprve začínají vznikat, konkrétně ozdoby do vlasů s
obrovskými květinami a starožitnými stužkami, girlandami a hůlkami.
„Tohle umí nejlíp Andreas,“ prohodí Vivienne. „Styling je jeho parketa.
Dokud to nebude dokonalé, nemáme hotovo a basta. Je to o
dokonalosti, a tu poznáš. Až přijde dokonalost, odejdeme do postele.“
Vivienne s Andreasem pomáhají dolaďovat ceny, o kterých se vedly
diskuze už v Londýně i Itálii. Pohybují se od závratně drahých výšin
po meganedostupné.
Je hrozně pozdě a některé věci vlastně můžou počkat až po
přehlídce. Dřív se prostor pro prodej neotevře. Prodeje se stejně řeší
až tady, až všechno skončí, ne na samotné přehlídce.
Jsou čtyři ráno. Dochází mi, že v týdnu módy v Paříži
neseženu taxík, ani kdybych se přetrhl. Do bytu kamarádů, kde bydlím,
se trmácím hodinu a půl pěšky. Uvědomuju si, že boty Vivienne
Westwoodové na první pohled nevypadají jako praktický doplněk,





zato vydrží a chodí se v nich jako v polštářích. Alespoň tedy v těch
pánských.
Posledních pět hodin. Trochu jsem se vyspal. Většina týmu VW
ani omylem. V osm se přesunuli ze zkušebny na Rue du Mail, aby
se mohli začít připravovat na klíčovou akci roku. Připravuje ji tým
stavitelů, jevištních dekoratérů. Celou noc budují prostor na pře -
hlídku a zázemí v zákulisí. Adresa 18 Rue du Quatre Septembre,
kousek od Bourse, je banka. Pyšní se velkolepým centrálním atriem,
které zčásti připomíná viktoriánský operní sál a zčásti futuristický
hangár. Vládne tu atmosféra Blade Runnera po vylepšujícím
zásahu Tima Burtona. Plocha je to obrovská. V hale uprostřed byste
se klidně mohli proletět v menším letadle. Vchází se tam po
obrovském schodišti, které hlídá hlučná a zvučná stráž v povinných
brýlích s černými skly, v oblecích od Hugo Bosse. S výhrůžným
výrazem vás provedou bezpečnostními zábranami. Člověk si
připadá, jako by šel na audienci ke královně. Kolem nás duní hudba,
právě totiž probíhá zvuková zkouška Dominikovy muziky. Sám
skladatel se sklání nad počítačovou konzolí, okusuje si šátek a snaží
se doladit závěr, který společně s potleskem doprovodí Vivienne
a Andrease na molo. Za atriem je skrze spleť skleněných mostů
a průhledné podlahy vidět tři patra pod úroveň. Ze suterénních
kleneb vyjíždějí eskalátory a právě jejich prostřednictvím se
modelky nejprve vynoří a pak opět zmizí. Po příchodu na ně čeká
šestiúhelníkové molo obklopené zástupy fotografů. Počítá se asi
s osmdesáti.
V prostoru nad galerií se rozvěsila obří zrcadla, aby modelky při
příchodu i odchodu doprovázela atmosféra andělů na Jákobově
žebříku. Kromě toho se v zrcadlech bude odrážet publikum a
samozřejmě fotografové.
V suterénu zalitém denním světlem bylo vybudováno čtyřicet
šaten. Jsou ozářené žárovkami a překypují horečnou aktivitou.
Val a Sam štětci a hnědou tělovou barvou osvěžují tvář
„pocákanou blátem“. Holky mrkají.
Za dvě hodiny to vypukne. Kiko svolává poradu produkční
skupiny. Dvě desítky členů mezinárodního týmu Vivienne Westwood
Group, hovořící více než dvanácti jazyky, mají za úkol přivítat a
rozmístit zástupce tisku, klienty, kupující i sponzory z nejrůznějších
končin světa. Třetina míst je vyhrazena Dálnému východu, konkrétně
tisvšeChno souvisí se vším 27





28 vivienne westwoodová
ku a kupujícím klientům z Číny, Tchaj-wanu, Hongkongu a Japonska.
„Je to výjimečná příležitost,“ zdůrazňuje Kiko své armádě. „Uděláme
z ní parádní show, jasný?“ Laura stoupá po schodech a v lodičkách
z Vivienniny dílny málem „hodí záda“. Dominovému efektu zabrání
pohotovost jednoho muže v tartanovém obleku Vivienne
Westwoodové.
Sedadla jsou rozmístěna do tří řad. Zasedací pořádek má přísná
pravidla. „Takhle nějak to asi chodilo ve Versailles,“ prohodí
kamarád. Zástupci britského, amerického a dálněvýchodního tisku sedí
v přední řadě, aby viděli modelky jako první. V další části, ovšem
s výsostným výhledem, jsou vybraní kupci Vivienniných oděvů,
konkrétně ženy a muži, kteří poté, co modelky sestoupí z výšin
přehlídkového mola, odkoupí modely Westwood Gold Label buď na
nošení, nebo do své sbírky. o jednom věrném klientovi se
proslýchá, že kupuje každý outfit z nové kolekce, což pro něj obnáší výdaj
v hodnotě mnoha set či tisíců liber. Time, Harper‘s Bazaar, Sunday
Times, Telegraph, Marie Claire, New York Times, International Herald
Tribune rovněž mají vyhrazena přednostní místa. Vogue má
spoustu prostoru, aby se sem vešli jeho zástupci z různých zemí světa.
A v přední řadě mezinárodních zástupců nesmí chybět ani Gene
Krell z japonské verze Vogue. Je to bývalý majitel butiku Granny
Takes a Trip. Následně se stal módní legendou coby muž, který prodal
glam rock Londýnu. Mimo jiné kdysi býval Vivienniným
podnájemníkem. Sám tvrdí, že ho Vivienne zachránila před závislostí na
heroinu a předčasnou smrtí.
o kousek níž vidíme, že modelky mají trička s nápisy „VW GoLD
LABEL SS 2014“, přičemž SS znamená samozřejmě
spring/summer čili jaro/léto, a megasložitě vyčesané vlasy ve stylu rockabilly.
Připomínají tím Noru Battyovou. Většina z nich má ale na sobě jen
tanga. Nic víc.
Zbývá devadesát minut. Zkouška bot. Patří k rituálům módních
přehlídek, ale Vivienne Westwoodová na zkoušku dohlíží přímo
ostřížím zrakem, protože její boty se proslavily vysokými podpatky
a po pádu Naomi Campbellové z mola v roce 1993 nelze nácvik
chůze v botách neprovést. Modelky se svými sto osmdesáti
centimetry a patnácticentimetrovými podpatky skutečně potřebují
natrénovat, jak se budou v modelech pohybovat. Navíc budou na molo
vystupovat z jedoucího eskalátoru. Přijíždí poslední modelka.





Teoreticky nás od přehlídky dělí pouhá půlhodinka. Jsou čty -
ři odpoledne a z Paris Federation přichází telefonát, že předchozí
přehlídky překročily časový limit, takže my se na scénu dostaneme
asi ve tři čtvrtě na pět. Všichni slyšitelně vydechnou úlevou.
Vivienne stahuje pláště z ramen, upravuje složité girlandy a věnečky
ve vlasech. Fotografové se na každý její pohyb vrhají jako žraloci.
Holky jsou na to zvyklé, pózují před černobílým pozadím. Jsou
dokonalé, tváří se vážně, vzápětí hravě, načež přeladí na flirtování.
Postávají tu po dvou, tu po třech a pózují bezpočtu smartphonů
i anonymním fotografům s náramkem „volný vstup“. Ti zachycují
modelky mezi outfity a s vlasy ještě v síťkách. Fotí je polonahé
v kalhotkách. Tady opravdu není místo, které by nebylo sledované,
a to přímo online.
Vivienne má na hlavě šátek, nasadila si brýle. Rázem získala look
bordelmamá punkového stylu. „Jsem docela unavená,“ připouští.
„Ale je to nádhera, když dáme všechno dohromady, viď?“
Zbývá pět minut. A vidíme, že nastal akutní problém. Blíží se
tsunami, pohybující se příliv úslužného poklonkování a ostrých
světel. V centru dění se nachází drobná, ale okamžitě rozpoznatelná
postava Pamely Andersonové. I v lodičkách od Vivienne
Westwoodové je menší než většina žen, přesto doslova září včetně
vyčesaných vlasů. Kolem ní se rozprostírá aura „celebritovosti“.
Představuje věrnou, byť nedávno narozenou múzu Viviennina světa. Na
dnešní přehlídku přiletěla speciálně z Los Angeles. V hotelu Plaza
Athénée si zamluvila hned několik apartmánů. Po přehlídce se
Pamela sejde na večeři s bývalou modelkou firmy Westwood Carlou
Bruniovou, podle všeho dobře známou i v Paříži. „Jen pár přátel,
všichni jsme unavení,“ komentuje dění Christopher. Pamela, Carla
a Vivienne mají ve svém sdíleném světě ekologické politiky a práv
zvířat skutečně co dohánět. Koho by to napadlo? Suzy
Menkesová se konečně uvelebí, také Pamela Andersonová dosedne na své
místo a představení začíná. S půlhodinovým zpožděním a přesně tři
minuty předtím, než by Paris Federation nasolila pokutu. Světla
potemní, reflektory namíří proud světla na zařízení padesát metrů nad
námi. Má za úkol přivézt na pódium první modelku, která
vkročila na eskalátor. obří zrcadla odrážejí fotografy i první modelku
na scéně. Čtyři sta padesát draze navoněných krků se natahuje výš
a výš.
všeChno souvisí se vším 29





30 vivienne westwoodová
Atrium oslní světla a z řad publika se jako na pokyn vynoří zápla -
va smartphonů. Vypadá to, jako by náhle rozkvetlo dvě stě krokusů.
Nerozkvétají pouze v první řadě, protože v první řadě nikdo vlastní
rukou nefotí.
Dlouhé přípravy pořadí podle všeho určily jako otevírací
kombinaci, kterou zahajuje Frida Kahlo, pak se přelaďuje na barvy
a různé podoby putování a folkloru a nakonec se vzdává hold haute
couture, Yvesu Saint Laurentovi a strukturovanému baroknímu
krejčovství, které proslavilo Vivienne jako švadlenu v období po zrodu
punku. Všechny modelky nasazují supervážný supersexy ocelový
vzhled a pohled. Používají ho jako profesní brnění. Dvanáct minut
je bezmála nekonečných. Není slyšet vlastního slova, každých třicet
vteřin nastupuje další modelka, děj se co děj. Taková podívaná se
nedá strávit jen tak, málo platné. K tomu si přidejte přehlcení
zrakovými vjemy. Barvy a tvary, nadpřirozená krása oblečení i dívek.
Nastávají okamžiky, kdy svět jako by zvolnil a přehrával se pomaleji.
Modelky odcházejí, mizí mi z dohledu, oblečení se pohupuje ve
vlnách odporujících zákonu přitažlivosti. Sleduju vzdušné nic, které
udržuje tíži očekávání módní velkoříše. I přesto se trošinku zasměju
kráse, kterou lze obalit oblečením a lidskými tvary. Tady jsem a
cítím se dojat krásou. Stojíme na kraji a najednou registruju, že Mark
Spye roní slzy extáze. Něco takového byste od statného padesátníka
v dřevorubecké košili nečekali. „Tahle kolekce patří k jejím
nejlepším,“ rozplývá se. „Je to nádhera, tohle prostě umí.“
A je konec. Na zlomek vteřiny vypukne panika kvůli tomu, jestli
na molo vystoupí jako první Andreas, nebo Vivienne. V tom
zmatku se ztratí také kytice, kterou měla Vivienne nést. Andreas a
Vivienne se na molu drží za ruce. Andreas ji nakonec pustí a přidá se
k potlesku pro svou ženu. Vivienne se stydlivě usmívá, jak je jejím
dobrým zvykem, a přijímá ovace.
odborník žasne, laik se diví. Čtvrt milionu liber. Za dvanáct minut.
Šedesát modelů. osmnáct set hodin práce. Nemůžeme se neptat,
k čemu to vlastně celé je. Lord Chesterfield příhodně podotkl (sice
o sexu, ale o světě módy to platí jakbysmet), že ta podívaná je
směšná, cena astronomická a rozkoš prchavá. Svět sice potřebuje lidi,
ale lidi už do něj vnesli módy dost, ne? Každý vidí ryzí úchvatnost
krásy, kterou skýtá oblečení na dokonalých postavách. o





lování kterékoli umělecké formy jako oboru, řemeslného umění či
vyznání je řečeno vše, především tady v Paříži. ovšem kult módy
oproti například výtvarnému umění nebo dokonce gastronomii
s sebou přináší fetiš „tady a teď“, který má vlastní kouzlo, mnohdy
k újmě samotného umění. Ale no tak, vždycky jde v první řadě
o hospodárnost. Které modely obstojí v testu času? K čemu
navrhovat další a další a další? Jak Vivienne obhájí náklady, nalétané
kilometry, ryzí soustředěnou pozornost stovek neuvěřitelně nadaných
a finančně ponejvíce nedoceněných lidí? Připišme jí k dobru, že nad
kritikou a podezřením nemává rukou, naopak se k nim staví čelem.
Rok strávený s Vivienne mě naučil víc, než se komu kdy poštěstí.
Dozvěděl jsem se, proč by na módě mohlo záležet, co lidi přivádí
zpátky k Vivienninu oltáři umění, co ji motivuje k tomu, aby ve své
práci pokračovala. Samozřejmě jde i o pracovní motivaci – o
ekonomické aspekty. Díky neutuchající tvořivosti Vivienne a Andrease
má spousta lidí obživu. Ve hře je ale mnohem víc: vášnivé vyznání
významu módy coby centru kulturního života. Vášeň vnímat svět
jako Vivienne, tedy prostřednictvím oblečení.
Vivienne se po přehlídce ocitá uprostřed vlnícího se davu
novinářů, jejichž světem je móda. Kamery a živé televizní vysílání
jedou na plné obrátky: je tu epicentrum, byť prchavé,
mediálního tornáda v týdnu módy. Vivienne se nenechává ničím vyvést
z míry. Patrně je jedinou ženou v místnosti, která ze svého
oblečení a vzhledu nedělá drama. Moc dobře ví, že její styl stejně září na
všechny strany. Poskytne krátké rozhovory o módě ve
francouzštině, italštině a němčině. Doménou přesto zůstává mezinárodní
jazyk módy, anglo-američtina. Dokonce i Tchajwanci mají přízvuk
à la Carrie Bradshawová. I tak se všemi těmi zvuky a hluky táhne
červená linie Derbyshiru: „Viděla jsem dívku, která se vydala na
životní pouť...“
Nazítří ráno s menší kocovinou sedím s Vivienne v předváděcí
místnosti. Čekáme na kupce.
„Na některých místech se rodí legendy,“ prohodí Vivienne.
„Třeba na ostrově Kythéra se zrodila Venuše.“ Takovouhle odpověď
byste na otázku „Líbí se ti v Paříži?“ samozřejmě nečekali, ale tak
to je. „Paříž mi změnila život. Tady se točí svět. Právě zde můžu být
u všeho. Víš, proč teď spolu sedíme v Paříži a proč jsem módní
návšeChno souvisí se vším 31





32 vivienne westwoodová
vrhářkou? Protože jsem si myslela, že je to moje povinnost. Tehdy
jsem chodila s Malcolmem a potřebovala jsem mu pomoct. Dala
jsem mu na vybranou: ‚Hele, Malcolme, buď ti pomůžu s muzikou,
nebo mi ty pomůžeš v obchodě, oboje nejde. Rozhodni to.‘ A on
odpověděl: ‚Móda má vždycky přednost.‘ No, a pak si to namířil
rovnou do muziky. Já si řekla, že v oboru zůstanu, abych si něco
dokázala. V té době jsem dala dohromady první pořádné kolekce
a vyrazila do Paříže. Páni, rovnou jsem se tu zamilovala. Jsem ráda
zamilovaná. Jako bych odjakživa tušila, že Paříž je pro mě důležitá.
A taky jsem tak nějak tušila, že mám módě co nabídnout. Lidi se
někdy diví a nechápou, jak je to možné, že člověk nějakou dobu vězí
po uši v punku a pak se vrhne do světa haute couture, vysoké módy,
ale všechno je přece propojené. I proto jsme jednu z prvních
kolekcí nazvali Punkature. Nejde o módu, chápeš? Pro mě je to příběh.
Jde o nápady.
Každopádně bychom měli začít v Paříži, protože odstartovala tu
část mého života, která patří k oblečení. Do Paříže jsem poprvé
vyrazila s Malcolmovou punkovou kapelou The New York Dolls.
Plánovali tu vystoupení. Docenila jsem ji ale, myslím Paříž, až mnohem
později, tedy její umění a historii. Za to


       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist