načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Violka a Perla Orientu - Harriet Whitehornová

Violka a Perla Orientu

Elektronická kniha: Violka a Perla Orientu
Autor: Harriet Whitehornová

- Dokážeš vyřešit případ ztracené Perly Orientu?. - Když se do Violčina sousedství přistěhují hrabě a hraběnka z Klamanic, Violka má neodbytný pocit, že je na nich něco ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  129
+
-
4,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 80%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BB art
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 186
Rozměr: 19 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: První vázané vydání v českém jazyce
Spolupracovali: ilustrovala Becka Moorová
přeložila Veronika Matysová
Skupina třídění: Anglická próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-7586-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Když se do Violčina sousedství přistěhují hrabě a hraběnka z Klamanic, Violka má neodbytný pocit, že je na nich něco podivného. Vzápětí někdo odcizí jejich poněkud výstřední sousedce vzácný šperk známý jako Perla Orientu a Violka má silné podezření, že pachatelem je právě nová hraběcí rodina. Nikdo jí však nechce naslouchat, a tak Violka musí využít svůj veškerý detektivní um, aby odhalila pravdu... Nezbedná Violka a způsobná Rozárka jsou nejlepší kamarádky pod sluncem. Společně tvoří skvělý tým, který právě objasnil první detektivní případ. Úvodní kniha dobrodružné detektivní řady pro čtenáře od 7 let.

Popis nakladatele

Dokážeš vyřešit případ ztracené Perly Orientu?.

Když se do Violčina sousedství přistěhují hrabě a hraběnka z Klamanic, Violka má neodbytný pocit, že je na nich něco podivného. Vzápětí někdo odcizí jejich poněkud výstřední sousedce vzácný šperk známý jako Perla Orientu a Violka má silné podezření, že pachatelem je právě nová hraběcí rodina. Nikdo jí však nechce naslouchat, a tak Violka musí využít svůj veškerý detektivní um, aby odhalila pravdu …

KOČKÁM VSTUP ZAKÁZÁN !

HARRIET WHITEHORNOVÁ vyrostla v Londýně, kde dodnes žije s manželem a třemi dcerami. Studovala na Readingově univerzitě, na architektonické škole v Londýně, vzdělávala se i ve Viktoriině a Albertově muzeu a odjakživa pracovala na restaurování budov. V současnosti pracuje pro English Heritage, britskou kulturní neziskovou organizaci, která pečuje o architektonické prostředí v Anglii. Violka a Perla Orientu je její první série pro dětské čtenáře.

BECKA MOOROVÁ vystudovala ilustraci dětských knih na univerzitě Glyndwr v severním Walesu. Posléze se vrátila domů do Manchesteru, kde kreslí pod přísným dohledem dvou velmi rozpustilých koček, přičemž pije příliš mnoho kávy.

Pro čtenáře od 7 let

Zařazeno v kategoriích
Harriet Whitehornová - další tituly autora:
Violka a perla orientu Violka a perla orientu
Violka a ukrytý poklad Violka a ukrytý poklad
 (e-book)
Violka a ukrytý poklad Violka a ukrytý poklad
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Vydalo nakladatelství BB/art s.r.o. v roce 2016

Bořivojova 75, Praha 3

Text copyright © 2014 Harriet Whitehorn

Illustrations copyright © 2014 Becka Moor

All rights reserved.

Z anglického originálu

Violet and the Pearl of the Orient

(First published by Simon & Schuster UK Ltd, London, 2014)

přeložila © 2016 Veronika Matysová

Redakce: Zuzana Řehořová

Jazyková korektura: Jan Řehoř

Grafická úprava obálky: Bohumil Fencl

,

Elektronické formáty Dagmar Wankowska

První

elektronické

vydání v českém j

azyce

ISBN

978-80-7507-463-8 (pdf)

PRO CLARU

PRO MÁMU


Toto je příběh o Violce Remy-Robinsonové.

Violka žije s kocourem Pudinkem (celým jménem Sladký Tříbarevný Pudink), maminkou Kamilou Remy, která pracuje jako návrhářka šperků, a tatínkem Benediktem Robinsonem, který je architekt.

Společně bydlí ve velmi stylovém a pečlivě naklizeném bytě, za nímž se nachází rozlehlá zahrada, o kterou se Violka dělí se všemi ostatními dětmi a dospělými, co žijí v sousedství.

Violčina nejlepší kamarádka se jmenuje Rozárka. Její rodina bydlí ve stejné ulici a Rozárka chodí do stejné školy jako Violka.


Violka mívá po škole spoustu aktivit. Vlastně je natolik zaměstnaná, že má ve svém pokoji zvláštní kalendář, aby nezapomněla, kde má ten který den zrovna být.

Lezení na umělou stěnu Violku moc baví, a proto na něj chodí dvakrát týdně. Violka je jedináček, a tak tráví spoustu času s dospělými. Někdy je to trochu nuda, ale taky to znamená, že už se naučila pár velmi užitečných věcí, jako například číst jídelní lístek ve francouzštině, namíchat

6


výborný koktejl nebo hrát poker. Když

jsou její rodiče v práci, o Violku se stará

jejich hospodyně Norma, která toho sice

moc nenamluví, když už ale něco řekne,

rozhodně stojí za to poslouchat.

Norma je také výborná kuchařka. Jeden

moudrý člověk kdysi Violce řekl, že

o každém člověku hodně vypovídá to, jaké

je jeho oblíbené jídlo. Abych vám tedy

všechny postavy v tomto příběhu náležitě

představila, napadlo mě vám prozradit, co

nejraději jedí.

7


8


9


Už ale dost povídání o jídle (až mi z toho

pořádně vyhládlo), pusťme se do

vyprávění našeho příběhu...


Všechno to začalo liškou stojící u okna.

Ještě předtím si však musíte představit vysoký dub v nádherné zahradě.

Je konec jara, a tak je dub posetý třepotavými zelenými lístky. Teď si představte asi desetiletou dívku, na svůj věk drobnou a dost hubenou, s tmavě hnědými vlasy rovnými jako hřebíky, olivovou pletí a bystrýma hnědýma očima. A pak tu dívku v duchu převraťte hlavou dolů, zavěste ji za kolena na vysokou větev, rozhoupejte ji sem a tam a nechte ji se takhle troufale předvádět

11

1.

JAK TO VŠECHNO

ZAČALO


12


skupince dětí stojících pod stromem. Právě jste poznali Violku Remy-Robinsonovou, hned na počátku našeho příběhu.

Přihlížející děti se jmenují Lýdie, Šarlota, Ben, Stanley a Stela. Přezdívá se jim „středňáci“. Děti, které bydlí v sousedství kolem zahrady, jsou všechny různě staré; středňákům je mezi sedmi a jedenácti lety. Všem, co jsou mladší než oni, se říká „mrňousové“ a všichni starší jsou „nácťáci“. V tomto okamžiku však Violku sledovali jenom středňáci, protože mrňousové museli domů na večeři a do vany a nácťáci se pof lakovali kolem houpaček, jeden před druhým se předváděli a klábosili spolu o věcech, které náctiletí obvykle probírají.

Ale zpátky k Violce, jejíž kaskadérské

13


kousky na stromě děti sledovaly

s otevřenou pusou a směsicí strachu

a vzrušení. Před půl rokem, když vylezla

na ten samý strom (předváděla se stejně

jako teď), z něj Violka spadla. Ošklivě si

natloukla. A pak následoval fantastický

rozruch v podobě krve, zlomených kostí

a houkající sanitky.

Osůbka, kterou jsem zatím nezmínila,

protože sedí dále od ostatních, se jmenuje

Rozárka Trelawneyová a je to Violčina

nejlepší kamarádka. Rozárka je štíhlá jako

Violka, ale má dlouhé vlasy a velké,

neklidné modré oči. Na rozdíl od ostatních

se Rozárka rozhodně nedívá na Violku, to

rozhodně ne, děkuju pěkně! Je to příliš

nebezpečné a děsivé a Rozárka je natolik

plachá, jako Violka odvážná. A tak místo

14


toho, aby se dívala, si Rozárka hrála se

svým kocourem Majorem a Violčiným

kocourem Pudinkem. Když je lechtala na

bříšku, v duchu si přála, aby si Violka

pospíšila a bezpečně slezla dolů, než ji

přistihne někdo dospělý a pořádně jí

vyčiní. Protože Rozárka nesnášela, když

někdo dostal vynadáno.

15


Proč ale Violka nedbala na přísný zákaz

svých rodičů a řady lékařů, aby nelezla na

stromy? Zkrátka, jde o to, že její úhlavní

nepřítel Stanley – jenž byl shodou

okolností zároveň starším bratrem

Rozárky – se s ní vsadil, pošťuchoval ji, že

holky jsou příliš hloupé a zbabělé na to,

aby lezly na stromy. A vznětlivá Violka,

které plály tváře rudě vztekem nad jeho

urážkami, nad tím nemohla jen tak

mávnout rukou, jako by to udělal každý

rozumný člověk. Kdepak, musela mu

dokázat, že se mýlí.

16


Sázka zněla, že musí vylézt až na samý

vrcholek stromu. Violce ještě kousek

zbývalo, a tak se přestala houpat, převrátila

se do správné polohy, opřela se hlavou

o chladivý kmen stromu a počkala, až se

svět přestane točit.

„No tak, pohni kostrou! Nebo jsi snad

dostala strach?“ posmíval se jí Stanley ze země.

Violka se neobtěžovala s odpovědí, příliš

se soustředila na to, aby nespadla. A její dříve zlomená paže ji při vší té snaze ošklivě bolela. Vrcholek stromu se však blížil a větve se ztenčovaly. Když si na jednu z nich stoupla, větev ji zradila s hlasitým...

17


KŘUP!

Violka se naklonila dopředu a divoce hrábla po okolních větvích. Její diváci hlasitě zalapali po dechu, když přihlíželi, jak se zachránila jenom o chlup. Rozárka zamrkala. Tom, jeden ze starších chlapců, přiskočil ke kmeni stromu a zavolal nahoru na Violku, jestli je v pořádku. Stanley se tvářil pobaveně.

„Nic mi není, Tome,“ zvolala Violka s větší sebejistotou, než cítila. Zamračila se na Stanleyho. „Nepanikař, už jsi skoro tam, ty to zvládneš,“ řekla sama sobě přísně a opatrně ozkoušela další větev špičkou nohy. Zdála se uspokojivě pevná, a tak se Violka vytáhla nahoru, přímo na vrcholek stromu, a vystrčila hlavu skrz listnatý krov, aby se pokochala výhledem.


Zahrada se pod ní prostírala jako travnatá deka na piknik. Rozhlížela se kolem, na vrcholu blaha z představy, že sedí tak hrozně vysoko.

Pak se naráz přihodily dvě věci. Na hodinkách jí pípl budík, aby ji upozornil, že je čtvrt na sedm a musí jít domů, jinak přijde pozdě (zase), a vzápětí na ni někdo zavolal jménem. Byl to mužský hlas, přísný a s cizím přízvukem.

„Violko!“ řekl ten hlas káravě. Rozhlédla se a spatřila Marka, jednoho ze stavařů, který pracoval pro jejího tátu, jak se vyklání z okna v nejvyšším patře starého domu Thomsonových. „Víš dobře, že

19


nemáš na ten strom lézt! Mazej dolů, než to na tebe povím tvému tátovi!“ zavolal na ni, ale přitom mrkl, a tak Violka poznala, že se na ni ve skutečnosti nezlobí.

Violka se na něj usmála a chystala se rychle slézt ze stromu, když její pozornost upoutal muž stojící vedle Marka. Byl ve středním věku, měl protáhlý obličej, zvlněné rusé vlasy sčesané dozadu a ostrý pohled, který upíral přímo na ni. Violku zarazilo, jak moc ten muž připomíná lišku.

Budík na jejích hodinkách znovu zapípal. Skutečně už musí domů, jinak bude mít pořádný průšvih. Slezla na nižší větev a opatrně se spouštěla dolů ze stromu, ve snaze nepospíchat. Všichni jí tleskali a pochvalně si s ní plácli dlaní o dlaň, když

20


mrštně seskočila do trávy. Rozárka si hluboce vydechla úlevou.

„Violka ti ukázala, co, Stanley?“ smál se Tom.

Stanley byl vzteky bez sebe, že se nechal zesměšnit holkou. „Měla bys utíkat, Vitriolko, nebo přijdeš pozdě k mamince a tatínkovi,“ posmíval se jí.

Stanley má pravdu, pomyslela si Violka a rozběhla se pryč se zamáváním a rychlým „ahoj ve škole“, které houkla na Rozárku. Pak uskutečnila poslední, ovšem zcela nezbytný horolezecký kousek toho večera, když vylezla po okapu vzadu za jejich domem a otevřeným oknem do koupelny, kde čekala Norma, která už měla pro Violku napuštěnou vanu.

21


„Jdeš moc, moc pozdě,“ poznamenala Norma a nesouhlasně zavrtěla hlavou.

„Já vím – je mi to moc a moc líto,“ omluvila se Violka a pak už se ponořila do hřejivé vody.

22


Půl sedmá byla v rodině Remy

-Robinsonových magickou hodinou.

Zatímco Kamila, Violčina elegantní

a chytrá maminka, ladně vystupovala

z taxíku a její podpatky zlehka klapaly po

chodníku, Benedikt, Violčin vzdělaný

a úspěšný tatínek, tiše zavíral dveře do své

pracovny. Oba mířili do neposkvrněně

bílého obývacího pokoje, kde jim Norma

naservíruje lahodný koktejl a kde si budou

povídat o tom, jaký měli den, se svou

milovanou dcerou Violkou, než si dají

chutnou večeři.

23

2.

KOKTEJLY

A SEZNÁMENí


Proměna Violčina vzhledu, jíž Norma dosáhla za pouhých sedm minut, byla zázračná. Když vešla do obývacího pokoje, Violka byla dokonale čistá a voněla po fíkovém mýdle. Vlasy měla dohladka rozčesané a staré triko, kraťasy a tenisky, které na sobě měla předtím, nahradily třpytivé fialovobílé šaty a naleštěné fialové balerínky.

„Chérie!“ zvolala Kamila. „Jdeš trochu pozdě, ale odpouštím ti, protože vypadáš tak překrásně.“ Vřele Violku políbila na tvář a obklopila ji oblakem parfému. „Pojď se seznámit s našimi hosty.“

24


U okna stál s koktejlem v ruce a v rozhovoru s jejím otcem ten muž, jehož předtím viděla s Markem.

To snad ne! Violku zachvátila panika. Řekne rodičům, že mě viděl na tom stromě, a budu mít pěkný průšvih!

Violka byla tak nervózní, že si ani nevšimla dívky zhruba v jejím věku a vysoké štíhlé dámy, které stály vedle toho muže. Žena na sobě měla upnuté šaty z leopardí kůže a spoustu lesklých zlatých šperků a blonďaté vlasy měla vyčesané nahoru jako sněhovou pusinku. Dívka měla bledý povýšený obličej a dlouhé rusé vlasy. Na sobě měla stejné šaty z leopardí kůže jako její mamá.

Táta vzal Violku hrdě za ruku. „Tohle je

naše dcera Violka. Violko, tohle jsou

25



Renard a Koralína, hrabě a hraběnka

z Klamanic, a jejich dcera Izabela.

Koupili dům přímo naproti přes zahradu

a laskavě mě požádali, abych ho pro ně

upravil.“

Izabela a její matka věnovaly Violce

rychlý, upjatý úsměv, který se jim nijak

nezračil v očích. Hrabě k ní však přiskočil

a políbil jí ruku.

„Enchanté, moje drahá!“ zvolal.

Violka se musela přemáhat, aby mu ruku nevyškubla, protože měl ty nejpodivnější oranžovohnědé oči, jaké kdy viděla – jakoby zvířecí. Na sobě měl světle fialové sako a v knof líkové dírce zastrčenou čerstvou žlutou růži. Široce se na Violku usmál a ukázal drobné ostré zuby. Výsledný efekt byl popravdě dost děsivý.

27




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist