načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Věž úsvitu - Sarah J. Maasová

Věž úsvitu
-14%
sleva

Kniha: Věž úsvitu
Autor:

Chaol byl vždy věrný svému vládci. To se ale změnilo, když byl skleněný zámek zničen a král Adarlanu se ho pokusil zabít. Chaol sice přežil, ale utrpěl těžká zranění. Jeho jedinou ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  349 Kč 300
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
10
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2% 90%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » COOBOO
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2018-05-17
Počet stran: 664
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 661 stran : 1 mapa
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: přeložila Ivana Svobodová
Vazba: brožovaná lepená
Umístění v žebříčku: 324. nejprodávanější kniha za poslední měsíc
Doporučená novinka pro týden: 2018-21
ISBN: 9788075445681
EAN: 9788075445681
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Chaol byl vždy věrný svému vládci. To se ale změnilo, když byl skleněný zámek zničen a král Adarlanu se ho pokusil zabít. Chaol sice přežil, ale utrpěl těžká zranění. Jeho jedinou nadějí jsou léčitelé v Atice, pevnosti na Jižním kontinentu. S blížící se válkou se do potíží dostanou i Dorian a Aelin. Aby přežili, musí Chaol přemluvit krále Jižního kontinentu, aby se do války zapojil na té správné straně. Avšak to, co odhalí v Atice, je mnohem důležitější.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Sarah J. Maasová - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Věž úsvitu" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

11

 1 

Chaol Westfall, někdejší kapitán královské stráže, nynípobočník nově korunovaného krále Adarlanu, zjistil, že je jeden zvuk,

který nenávidí víc než kterýkoli jiný.

Kola.

Zvlášť když kodrcala po palubě lodi, na níž strávil uplynulé tři týdny při plavbě rozbouřenými vodami. Teď rachotilaa cvakala po naleštěných podlahách ze zeleného mramoru a složitých mozaikách v zářivém paláci khagana jižního světadílu v Antice.

Chaol nemohl dělat nic jiného než sedět na kolečkovémkřesle, na které pohlížel jako na vězení i jako na jediný způsob, jak procestovat svět, a tak pozorně zkoumal rozlehlý palácvystavěný na vrcholku jednoho z bezpočtu kopců hlavního města.Veškerý materiál na jeho stavbu byl přivezený z některé částikhaganovy mocné říše na počest všech jeho území.

Nablýskané zelené podlahy, po kterých jeho křeslo právěkodrcalo, pocházely z  lomů na jihozápadě světadílu. Rudé slouy opracované do podoby mohutných stromů, které natahovaly nejvyšší větve po kupolovitých stropech, jež tvořily jedennekonečný přijímací sál, sem byly dopraveny z písečných pouští na severovýchodě.

Mozaiky, jež střídaly zelený mramor, vytvořili řemeslníci z Tigany, dalšího z významných khaganových měst nahornatém jižním pobřeží světadílu. Každá zpodobňovala scénuz bohaté, kruté a slavné minulosti khaganátu: Staletí, která předkové zdejších lidí prožili jako nomádi na hřbetech koní v travnatých


12

stepích na východním kraji světadílu; vzestup prvního khagana, válečníka, který sjednotil roztříštěné kmeny dodobyvačného vojska, jež postupně dobylo světadíl a pomocívychytralosti a geniální strategie založilo říši, jíž se nikdo nemohl rovnat.

Následovala vyobrazení následujících tří staletí, kdy různíkhaganové říši rozšiřovali, přerozdělovali bohatství stovky krajů po

celém území, budovali nesčetné mosty a cesty, které je spojovaly,

a pevnou rukou nezpochybnitelně panovali širému kontinentu.

Třeba mozaiky ukazovaly i  to, čím mohl být Adarlan, naadlo Chaola, když mezi vytesanými sloupy a pozlacenýmikuolemi zazněly tlumené hlasy shromážděných dvořanů. Pokud by ovšem Adarlanu nevládl muž ovládaný démonickým králem posedlým tím, že jejich svět změní v místo, kde bude hostit své hordy.

Chaol otočil hlavu a podíval se nahoru na Nesryn, kterás kamennou tváří tlačila jeho křeslo. To, jak její tmavé oči těkaly po tvářích všech kolemjdoucích, po každém okně a sloupu,naznačovalo zájem o khaganův rozsáhlý domov.

Na dnešek si ponechali svůj nejlepší oděv a novějmenovaná kapitánka stráží vypadala v uniformě šarlatové a zlatébarvy opravdu nádherně. Netušil, kde Dorian uniformu, kterou on sám kdysi s hrdostí nosil, našel.

On sám se chtěl původně obléct do černé jednoduše proto, že jiné barvy... Nikdy se necítil dobře v jiných barvách než v rudé a zlaté svého království. Jenomže černá se stala barvouErawanových stráží sžíraných valgy. Nosili černé uniformy, kdyžrozsévali strach ve Zlomuvalu a když pochytali, mučili a nakonec povraždili jeho muže.

Potom je pověsili na bránu paláce a nechali je tam houpat ve větru.

Sotvaže se dokázal podívat na strážce, které míjeli cestou sem, jak na ulicích, tak zde v paláci. Byli hrdí a ostražití, nazádech měli meče a  u  boků dýky. Dokonce i  teď musel potlačit nutkání ohlédnout se chodbou k  místům, kde stráže stály na hlídce přesně tam, kde by rozmístil své vlastní muže. Kde by


13

nepochybně stál i on sám a vše sledoval, zatímco by přicházeli

vyslanci cizího království.

Nesryn zachytila jeho pohled. Bez mrknutí na něj upřela ebenově černé oči. Po ramena dlouhé černé vlasy se jí přikaždém kroku zavlnily. Na její krásné, vážné tváři nebyl patrnýnáznak neklidu. Žádná známka toho, že se mají setkat s jedním z nejmocnějších mužů na světě – s mužem, který by mohlzměnit osud jejich světadílu ve válce, jež právě vypukla v Adarlanu a Terrasenu.

Chaol se beze slova obrátil vpřed. Nesryn ho varovala, že zdi, sloupy a klenuté průchody mají uši, oči a ústa.

Při tom pomyšlení se zarazil, aby se nezačal neklidněpopotahovat za oblečení, pro které se nakonec rozhodl: světle hnědé kalhoty, po kolena vysoké boty v  kaštanové barvě, bílou košili z  nejjemnějšího hedvábí, kterou z  větší části zakrývala tmavá modrozelená kazajka. Ta působila dost prostě a její cenuprozrazovaly jen ozdobné měděné přezky vepředu a zábleskpropracované zlaté výšivky kolem vysokého límce a okrajů. Na koženém opasku neměl zavěšený meč a nepřítomnost té důvěrně známé váhy cítil jako odťatou končetinu.

Nebo nohy.

Dva úkoly. Měl tu dva úkoly a stále si nebyl jistý, který z nich se ukáže být nesplnitelnější:

Přesvědčit khagana a  jeho šest případných dědiců, aby jim propůjčili svá početná vojska pro válku s Erawanem...

Nebo najít v Torre Cesme léčitele, který by objevil způsob, jak ho uzdravit, aby dokázal znovu chodit.

Který by ho dal opět do pořádku, pomyslel si s nemalýmzáchvěvem znechucení.

Nenáviděl ta slova. Skoro stejně jako rachocení kol. Dátněkoho do pořádku. Přestože právě o to chtěl pověstné léčiteleprosit, ta fráze ho dráždila. Zvedal se mu z ní žaludek.

Raději vypudil ta slova a myšlenku z hlavy. Nesrynnásledovala téměř neslyšný hlouček sluhů, kteří je doprovázeliz přístavu klikatými a  prašnými dlážděnými ulicemi Anticy až ke


14

svažující se hlavní třídě a ke kupolím a třiceti šesti minaretům

samotného paláce.

V nesčetných oknech, na lampách a na dveřích visely pruhy bílé látky – od hedvábí po plst a len. Nejspíš proto, že zemřel nějaký důležitý dvořan nebo vzdálený příbuzný královskérodiny, pošeptala mu Nesryn. Rituály spojené se smrtí sev přemnohých královstvích a územích pod vládou khaganátu lišily a často splývaly, ovšem bílá látka byla odkazem staletí, kdy khaganovi lidé putovali po stepích a ukládali své mrtvé k věčnémuodpočinku pod zraky hvězd na nekonečné obloze.

Když však projížděli městem, nepanoval tam smutek.Míjeli je pospíchající lidé v rozmanitých oděvech, obchodnícivyvolávali své zboží a akolytové před chrámy ze dřeva či z kamene kynuli kolemjdoucím, ať navštíví jejich svatostánek. V  Antice měli domov všichni bohové, vysvětlila mu Nesryn. Nikde nebyl patrný žal, dokonce ani v paláci, na nějž shlížela jasná věž ze světlého kamene na vrcholu jižních kopců.

Torre. Věž, v níž přebývali nejlepší léčitelé z rodusmrtelníků. Chaol se na ni snažil příliš dlouze nedívat skrz oknakočáru, ačkoli mohutnou věž bylo možné vidět téměř z každé ulice a zákoutí v Antice. Žádný ze sluhů se o ní nezmínil, ani na tu obří stavbu, která by se mohla směle rovnat i khaganověpaláci, nepoukázal.

Ne, sluhové toho cestou moc nenamluvili, ani pokud šlo o smuteční zástavy třepotající se v suchém větru. Všichni, jak muži, tak ženy, mlčeli, měli lesklé rovné tmavé vlasy a každý byl oděný ve volných kalhotách a vzdušných halenáchv kobaltových a krvavě rudých odstínech s bledě zlatou výšivkou. Byli to placení sluhové, ale současně šlo o  potomky otroků, které kdysi vlastnil khaganův rod. Do doby, než předchozíkhagan, vizionářka a buřička, v minulé generaci nepostavila otroctví mimo zákon v rámci bezpočtu zlepšení, jež říši přinesla.Khagan osvobodila své otroky, avšak ponechala si je společněs jejich dětmi jako placené služebnictvo. A nyní to byly děti jejich dětí.


15

Nezdálo se, že by se komukoli ze sluhů nedostávalo jídla nebo peněz, a žádný z nich nedal najevo sebemenší strach, když Chaola s Nesryn doprovázeli od lodi k paláci. Současný khagan se podle všeho choval ke sluhům dobře. Snad v tom budepokračovat i jeho dědic, jenž zatím nebyl určen.

Oproti Adarlanu nebo Terrasenu rozhodoval o tom, kdopřevezme vládu nad říší, khagan a stáří ani pohlaví jeho dětí v tom nehrály roli. Khagan se snažil mít co nejvíce dětí, aby měl hodně dědiců, což ovšem volbu příliš neulehčovalo. Když se k tomupřidalo soupeření mezi královskými dětmi... V podstatě šloo krvavou hru, jejímž jediným cílem bylo dokázat otci nebo matce, kdo je nejsilnější, nejmoudřejší a nejlépe připravený vládnout.

Zákon vyžadoval, aby khagan uschovával v neoznačenéskrýši zapečetěnou listinu, v  níž uváděl svého dědice, pro případ, že by si ho smrt vzala předtím, než bude moct své rozhodnutí veřejně oznámit. Mohl svou volbu kdykoli změnit, listina však sloužila k  tomu, aby zabránila jediné věci, které se khaganát obával od doby, kdy první khagan sjednotil království a území na světadíle: zhroucení. Ne v  důsledku cizího vpádu, ale kvůli vnitřním rozbrojům.

První khagan z dávných dob byl moudrý. Khaganát anijednou během tří set let nepostihla občanská válka.

Nesryn teď Chaola tlačila kolem elegantně se uklánějících sluhů, kteří se zastavili mezi dvěma gigantickými sloupy, do krásné, bohatě zdobené trůnní síně, jež se před nimiotevírala a kde se kolem zlatého stupínku zářícího v poledním slunci shromáždily tucty dvořanů. Chaol se v  duchu ptal, kdo z  pěti lidí stojících před mužem na trůně bude jednoho dne vybrán, aby vládl říši.

V  sále zaznívalo jen šelestění oděvů čtyř tuctů lidí, které Chaol spočítal během pár okamžiků. Ti vytvářeli po oboustranách lesknoucího se trůnu stěnu z hedvábí, těl a šperků, uličku, jíž ho nyní Nesryn vezla.

Šustění oblečení a  kodrcání a  skřípot kol. Nesryn je ráno naolejovala, jenže týdny na moři se na kovu podepsaly. Každé


16

zadrhnutí a zavrzání znělo, jako když někdo přetáhne hřebíky

po kameni.

Chaol přesto držel hlavu hrdě pozvednutou a seděl vzpřímeně.

Nesryn zastavila v uctivé vzdálenosti od stupínku – od zdi tvořené pěticí královských dětí. Všichni synové a dcery byli na vrcholu sil a tvořili hráz mezi nimi a svým otcem.

Hlavním úkolem princů a princezen byla ochrana císaře. Byl to nejsnadnější způsob, jak dokázat svou oddanost a potvrdil, že jsou hodni stát se jeho dědicem. A těch pět, co stálo před nimi...

Chaol nasadil nicneříkající výraz, když je opět přepočítal. Jen pět. Ne šest, jak mu pověděla Nesryn.

Nepátral však v  síni po chybějícím královském potomku a místo toho se uklonil. Poslední týden na moři ten pohyb stále dokola cvičil, zatímco horko narůstalo a vzduch byl čím dálsušší a prodchnutý slunečním žárem. Provádět ten pohyb v křesle Chaolovi pořád připadalo nepřirozené, přesto se hluboceuklonil, až se zahleděl na netečné nohy, dokonale nablýskané hnědé boty a na chodidla, která necítil a s nimiž nemohl cokoli dělat.

Zašelestění látky po jeho levici mu prozradilo, že se muNesryn postavila po bok a také se nanejvýš zdvořile uklonila.

Zůstali tak po tři nadechnutí, jak podle Nesryn vyžadoval protokol.

Chaol tu chvíli využil k tomu, aby se uklidnil a přestal myslet na to, jak je jejich úloha důležitá.

Kdysi dokázal zachovávat dokonalý klid. Roky sloužilDorianovu otci a bez mrknutí přijímal rozkazy. A předtím snášel svého otce, nynějšího pravého lorda z Anielle, jehož slovazasazovala stejně kruté rány jako jeho pěsti.

Titul lorda před Chaolovým jménem byl výsměch. Výsměch a  lež, které se Dorian navzdory Chaolovým námitkám odmítal zříct.

Lord Chaol Westfall, pobočník krále.

Nenáviděl ta slova ještě víc než zvuky, které vydávala kola křesla. Víc než tělo, jež teď od pasu dolů necítil, tělo, jehožnehybnost ho i po všech těch týdnech překvapovala.


17

Byl lordem, a přitom pánem ničeho. Pánemkřivopřísežníků. Pánem lží.

Když se Chaol napřímil a pohlédl do šikmých očíbělovlasého muže na trůně, na khaganově vrásčité hnědé tváři zahrál nepatrný vychytralý úsměv... a Chaola napadlo, jestli si tokhagan také uvědomuje.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist