načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Vesmírné kameny - Zuzana Pospíšilová; Michal Sušina

Vesmírné kameny

Elektronická kniha: Vesmírné kameny
Autor: Zuzana Pospíšilová; Michal Sušina

Jedné bouřlivé noci se na obloze objeví tajemná záře a z nebe začnou padat barevné svítící kameny. Od té doby už Max, Vendulka, Lucka a Patrik nebudou mít klid. Jejich prázdninové ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  229
+
-
7,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Bambook
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2014
Počet stran: 111
Rozměr: 23 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Spolupracovali: ilustroval Michal Sušina
Skupina třídění: Česká próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2014
ISBN: 978-80-247-5068-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Jedné bouřlivé noci se na obloze objeví tajemná záře a z nebe začnou padat barevné svítící kameny. Od té doby už Max, Vendulka, Lucka a Patrik nebudou mít klid. Jejich prázdninové stanování se promění v pátrání po původu záhadných kamenů, které rozhodně nejsou jen obyčejnými meteority. Postupně vyjde najevo, že kameny mají neuvěřitelnou moc. Prázdninové sci-fi dobrodružství party dětí je určeno čtenářům okolo 9 let.

Popis nakladatele

Kdo by nechtěl zažít dobrodružství, a navíc o prázdninách! Čtveřice hrdinů tohoto tajemného příběhu má o vzrušení postaráno, střeží jedno velké a prapodivné tajemství, které jim spadlo doslova z nebe. Co všechno způsobí tajemný kámen z vesmíru? Napínavé a skvěle ilustrované čtení pro děti od 9 let.

Zařazeno v kategoriích
Zuzana Pospíšilová; Michal Sušina - další tituly autora:
Kouzelná třída Kouzelná třída
Hádanky ze dvorku Hádanky ze dvorku
Pohádky z parkoviště Pohádky z parkoviště
Vesmírné kameny Vesmírné kameny
Hravá škola hezkého chování Hravá škola hezkého chování
Chechtavé pohádky Chechtavé pohádky
Sportovní pohádky Sportovní pohádky
Pohádky před spaním Pohádky před spaním
Hasičské pohádky Hasičské pohádky
POKLAD -- osobní kniha pro děti s vlastními jmény POKLAD
Rybářské pohádky Rybářské pohádky
 
K elektronické knize "Vesmírné kameny" doporučujeme také:
 (e-book)
Cestování po světě Cestování po světě
 (e-book)
Detektivové Detektivové
 (e-book)
Policejní pohádky Policejní pohádky
 (e-book)
Uf, oni přistáli Uf, oni přistáli
 (e-book)
Vynálezce Tadeáš Vynálezce Tadeáš
 (e-book)
Prázdniny v talíři Prázdniny v talíři
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Zuzana Pospíšilová

Ilustroval Michal Sušina

Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz

www.grada.cz

Z. Pospíšilová / M. Sušina

Čtveřice hrdinů tohoto příběhu střeží prapodivné prázdninové tajemství, které spadlo doslova z nebe. Jedné bouřlivé noci se na obloze objeví tajemná záře a z nebe začnou padat barevné svítící kameny. Od té doby už Max, Vendulka, Lucka a Patrik nebudou mít klid. Jejich prázdninové stanování se promění v pátrání po původu záhadných kamenů, které rozhodně nejsou jen obyčejnými meteority. Postupně vyjde najevo, že kameny mají neuvěřitelnou moc. Pro děti od 9 let.



Zuzana Pospíšilová

Ilustroval Michal Sušina

Vesmírné

kameny


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena

v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití

této knihy bude trestně stíháno. Zuzana Pospíšilová Vesmírné kameny TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 5633. publikaci Ilustrace Michal Sušina Odpovědná redaktorka Helena Varšavská Sazba a zlom Antonín Plicka Zpracování obálky Antonín Plicka Počet stran 112 Vydání 1., 2014 Vytiskla tiskárna FINIDR s.r.o. Český Těšín © Grada Publishing, a.s., 2014 Cover Illustration © Michal Sušina ISBN 978-80-247-5068-2 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-9414-3 (ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-9415-0 (ve formátu EPUB)

5

Obsah

Dárek za vysvědčení .................................................................. 7

Jede se na chatu ...................................................................... 11

Ve stanu ................................................................................. 14

Bouřka ................................................................................... 18

Výprava k potoku ................................................................... 23

Máme ho! ............................................................................... 27

Kam s ním? ............................................................................ 31

Záhadný požár ....................................................................... 35

Je to možné? ........................................................................... 38

Pozorování ............................................................................. 41

Další překvapení ..................................................................... 45

Opravdu je to náhoda? ........................................................... 50

Táta špion .............................................................................. 55

Na stopě? ............................................................................... 62

Klouže to! .............................................................................. 66

Geopatogenní zóna ................................................................ 71

Hlavně nenápadně .................................................................. 75

Pokus ..................................................................................... 79

S pravdou ven ......................................................................... 83

Objevil se v ložnici ................................................................. 89

Na hvězdárně ......................................................................... 93

Ještě není klid? ....................................................................... 97

Delegace ............................................................................... 102

Návrat do nebe ..................................................................... 106

Dárek za vysvědčení

Byl poslední den školního roku. Sluníčko hřálo jako o závod, aby děti navnadilo na nadcházející prázdninové dny.

Maxmilián, kterému všichni říkali Max, a jeho sestra Vendulka, která byla pro všechny Venda, šli společně domů. Se samými jed­ ničkami se jim šlo dobře. Po chvíli je dohonil Patrik, který se s nimi kamarádil. Byl stejně starý jako Max, ale chodil do áčka, kdežto Max byl v béčku.

„Kam pojedete na prázdniny?“ zeptal se Patrik.

Max pokrčil rameny, ale Venda odpověděla: „Asi pojedeme na chatu v horách. Jezdíme tam každý rok. A ty?“ zeptala se na oplátku.

„Já asi nepojedu nikam. Naši musí vydělávat peníze, tak budu pendlovat mezi babičkou z Písku a hodonínskou babičkou,“ od­ pověděl otráveně Patrik. Pro dokreslení situace ještě dodal: „Je to vždycky děsná nuda!“

Max se zamyslel a pak trochu opatrně nadnesl: „Třeba by se to dalo zařídit, abys byl na chatě s námi.“

Patrik očividně pookřál, a tak ho Max brzdil: „Hele, ale nic ne­ slibuju, jasný? Musíme to nejdřív domluvit s našima.“

Venda s Maxem stáli před brankou svého domu. „Tak zatím čau,“ rozloučili se, protože Patrik pokračoval ještě o kus dál. „A kdyby něco, tak si zavoláme,“ dodal Max.

Doma oba sourozence čekalo milé přivítání.

„Tak jak to letos dopadlo?“ zeptal se tatínek rozverně. „Můžou zaznít slavnostní fanfáry?“

Venda hrdě ukázala svoje vysvědčení. „Hm, samé jedničky,“ po­ chválil ji táta a pak se obrátil k Maxovi: „A co ty?“

Max dělal drahoty. Fólii s vysvědčením schovával za zády a tvářil se zkroušeně. Tatínek se opatrně zeptal: „Jedna dvojka?“

Max zavrtěl hlavou.

„Dvě dvojky?“ zeptala se maminka a Max opět zavrtěl hlavou.

„Snad jsi nepropadl?“ zděsil se táta. A Max uličnicky pokrčil rameny.

„Ukaž!“ vykřikla vyděšeně maminka a sebrala Maxovi fólii s vy­ svědčením. Tatínek jí nakukoval přes rameno.

Teprve teď se Max začal nahlas chechtat. „Dostal jsem vás!“ Na jeho vysvědčení byly taky samé jedničky. Na poslední chvíli si opravil i dvojku, která mu hrozila z matiky.

„Ty uličníku jeden! Víš, jak jsem se polekala?“ oddechla si ma­ minka.

„Tak to bychom měli oslavit,“ překlenul tatínek horkou chvilku. „Maminko, nemáš něco na zub?“

Maminka rychle odešla do kuchyně a vrátila se s dortem. Byly na něm marcipánové jedničky, v půlkruhu bylo marcipánové slovo PRÁZDNINY a uprostřed byly zapíchnuté dvě hořící svíčky.

„Máte před sebou dva měsíce prázdnin, tak ať si je hezky uži­ jete!“ řekla a položila dort na stůl. Pak se vrátila do kuchyně pro nůž, lžičky a talířky.

Tatínek zatím podal oběma dětem malý dárek se slovy: „Ať máte o prázdninách co číst!“

Max i Venda se pustili do rozbalování. Oba byli nadšení, protože dostali každý přesně tu knížku, po které toužili. Zabráni do nové­ ho dárku si ani nevšimli, že táta s mámou drží v ruce ještě jeden obrovský a těžký dárek.

„To ještě není všechno,“ upozornil je tatínek. „Tady máte ještě jeden prázdninový dárek. Stan.“

„Cože?“ vykřikl vzrušeně Max a Venda taky honem vyskočila. Oba se vrhli na rozbalování velikého balíku.

„Jsou to vlastně dva stany spojené malou předsíňkou, takže můžete být každý zvlášť,“ vysvětlil jim táta.

„A kdy ho vyzkoušíme?“ vyzvídala Venda.

„Třeba hned v sobotu na chatě,“ navrhla maminka.

„Jó, to bude bezva! Děkujeme moc,“ poděkovali oba sourozenci.

Jede se na chatu

Večer leželi Max i Venda každý ve své posteli, ale ani jeden z nich nemohl usnout. „Maxi, víš, co by bylo fajn?“ zeptala se potichu Venda.

„Vím! Kdyby tam s námi mohl být i Patrik,“ odpověděl Max.

„Nejenom Patrik. Ten bude s tebou ve stanu a se mnou by mohla být Lucka, ať nespím sama.“

„To by nebylo marný, hned ráno se musíme zeptat našich, jestli by nebyli proti.“

Teprve s touhle myšlenkou se oběma podařilo usnout.

Ráno vstali ze zvyku stejně brzy jako do školy. Táta už se chys­ tal do práce, ale maminka měla dovolenou, tak byla ještě v noční košili.

„Dobré ráno,“ pozdravili Max s Vendou téměř jednohlasně a pak šli rovnou k věci.

„Napadlo nás,“ začala opatrně Venda.

A Max pokračoval: „Můžeme si vzít do stanu Patrika?“

„Kdo je Patrik?“ zeptala se maminka.

„To je Maxův kamarád,“ odpověděla Venda a hned navrhla, „a já bych mohla být ve stanu s Luckou.“

Maminka se podívala na tátu a ten s úsměvem přikývl, ale pak dodal: „Nejdřív to ale musíme domluvit s tetou Martou, jestli s námi Lucku pustí. Nevíme, jaké mají plány.“

Tatínek to vyřešil hned. Na telefonu vyťukal číslo tety Marty. Je to totiž jeho sestra.

„Ahoj, Marti!“ začal tatínek zdvořile. „Jak se máš? A co děláte první dva týdny prázdnin? No to je bezva. Tak jsme si říkali, jestli byste nepustili Lucku s námi na chatu. Dětem jsme za vysvědčení koupili stan a chtějí ho hned vyzkoušet. Aha! Jo, jasně. Večer cink­ nu! Tak ahoj a pozdravuj doma! Jo, vyřídím.“

„Tak co?“ zeptala se Venda.

„Na začátku srpna jedou do Španělska, ale teď jsou doma. Teta se zeptá Lucky, jestli by chtěla jet s námi na chatu, nebo raději zůstane u babičky, a pak nám dá vědět.“

Venda začala netrpělivě poskakovat. „Určitě bude chtít spát ve stanu. Určitě jo!“

„No a teď to musíme domluvit s tím Patrikem,“ řekl tatínek a obrátil se na Maxe. „Máš na něj číslo?“

„Mám,“ přikývl Max a odběhl do pokojíku pro telefon.

„Tak mu zavolej a řekni, ať mi dá k telefonu tatínka nebo ma­ minku.“

Max hned vyhledal Patrikovo číslo. „Čau! Aha, no tak promiň, ale právě se tady debatuje o naší chatě. Dostali jsme stan, a tak bys mohl jet s náma. Naši to dovolili. Budeme spát ve stanu! Jo? Počkej! Nejdřív zavolej někoho z vašich k telefonu. Taťka to chce domluvit! Jo, počkám, neboj!“

Po chvilce čekání řekl Max do telefonu: „Dobrý den! Já vám ho předám.“

Tatínek si přebral sluchátko: „Dobrý den. Náš syn se kamarádí s vaším Patrikem, a tak jsem se chtěl zeptat, jestli bychom ne­ mohli přibrat Patrika na chatu. Budeme tam prvních čtrnáct dní v červenci. Vyrážíme hned v sobotu. Ne, to nás vůbec obtěžovat nebude. Naše děti dostaly nový stan, tak v něm budou spát. To taky není problém, jeli bychom všichni naším autem. Fajn, tak jsme domluvení. V sobotu ráno, kolem deváté. Může být? Nemáte zač. Tak na shledanou.“

Z toho, co tatínek říkal do telefonu, bylo naprosto jasné, že to vyšlo. Tatínek na Maxe ale pro jistotu mrknul a kývl hlavou.

„Jupí!“ zaradoval se Max. „To budou ty nejlepší prázdniny!“

Spokojení tedy byli nakonec všichni.

„Teď ale musím do práce. Trochu jsem se zdržel, tak přijdu od­ poledne později,“ řekl, dal mamince pusu na rozloučenou a zmizel ve dveřích.

Venda s Maxem celý den plánovali, co budou dělat a jaké to bude na chatě se sestřenicí a Maxovým kamarádem. Nemohli se dočkat. Večer pak tatínek zavolal tetě Martě, aby zjistil, jak se Lucka rozhodla. Bylo to jasné. Chtěla spát s Vendou ve stanu. Protože ale povezou v autě Patrika, domluvili se, že teta se strejdou Lucku v sobotu dovezou sami.

Konečně nadešla toužebně očekávaná sobota. Všichni měli sba­ leno a těšili se na dobrodružství pod stanem. Největší radost měl Patrik, protože snad poprvé zažije prázdniny jinde než u babičky.

„Nasedat,“ zavelel táta, když k nim dorazil Patrik se svým tátou, spacákem a velkým batohem.

Patrikův tatínek se s tátou o něčem chvíli bavil, pak poděkoval, rozloučil se a odešel.

Ve stanu

„Hurá, prázdniny právě začínají!“ zaradoval se Max a Venda s Patri­ kem přikývli. Tatínek za volantem a maminka vedle něj se taky usmívali. Na dovolenou s hromadou dětí už se oba těšili.

Když dorazili na místo, maminka vyskočila, aby tatínkovi ote­ vřela bránu a on mohl zaparkovat na dvorku před chatou.

Když začali jeden po druhém vyskakovat z auta a postupně se hrnuli ke dveřím od chaty, někdo na ně vybafnul.

„Ježíšmarjá!“ zakřičela maminka, když se vzpamatovala z prvot­ ního úleku.

„Ahoj,“ pozdravily teta Marta a Lucka.

„Co to vyvádíte? Chcete mě mít na svědomí?“ zeptala se dotčeně maminka a třesoucí se rukou se snažila trefit klíčem do zámku.

„A kde máte auto?“ zeptal se tatínek.

„Nechaly jsme ho za rohem, ať se neprozradíme,“ vysvětlila teta Marta a Lucka se usmívala, jak jim jejich žertík vyšel.

„A kde jste nechaly Vaška?“ zeptal se tatínek.

„Zůstal doma. Čeká ho nějaká uzávěrka, tak má hodně práce.“ Maminka s tatínkem se na sebe podívali. Nahlas neřekli nic, ale povídali si jen očima. Oběma bylo jasné, že strejda Vašek už asi jiný nebude. Je to typický příklad workoholika. To je člověk, který bez práce nemůže být. A když práci nemá, tak si ji musí vymyslet. Vůbec neumí odpočívat.

„Když teď budete bez Lucky, tak ho vezmi někam na večeři nebo do kina, ať si od těch čísel na chvíli odpočine,“ radila tetě vlídně maminka. Teta jen pokrčila rameny. „Jen jestli bude chtít?“

„A kde máte zavazadla?“ zeptal se tatínek.

„V autě,“ odpověděla teta.

„A kde je auto?“ položil táta další otázku.

„U Holínků za rohem,“ odpověděla teta a podala tatínkovi klíčky od auta.

„Silní hoši, za mnou!“ zavelel tatínek a Patrik s Maxem ho bez řečí následovali. Za moment byli zpátky i s hromadou zavazadel.

„Lucka tu zůstane na celé prázdniny?“ zeptal se tatínek se smí­ chem.

„Dva týdny je dlouhá doba,“ bránila se teta. „A taky jsem dovezla nějaké jídlo.“

„Neboj, hlady ji umřít nenecháme,“ odpověděla na to maminka.

„Jeden nikdy neví,“ zažertovala teta.

Když si všichni vybalili své věci v podkrovním pokojíku, teta spokojeně odjela a maminka se pustila do přípravy oběda.

+


16

„A kdy postavíme ten stan?“ zeptal se Max, který už se nemohl dočkat, až budou mít své vlastní bydlení.

„Dočkej času jako husa klasu,“ odbyl ho tatínek. „Všechno bude. Nejdřív mi dones na prostudování ten návod, který byl v krabici.“

V Maxovi zatrnulo: „Já jsem tu krabici nechal doma, ať zbytečně nezabírá místo v kufru. Ten návod zůstal asi tam!“

Bylo vidět, že tatínek na chvíli znejistěl, ale pak se vzpamatoval a sebevědomě prohlásil: „To nemůže být nic složitého. Zvládneme to i bez návodu.“

Opak byl ale pravdou. Když stan z pytle vybalili, vysypala se na ně kromě několika kusů plachet taky hromada kolíků, šňůr a všelijakých tyček. Tatínek se podrbal za uchem. Bylo jasné, že si neví rady, ale aby před dětmi nevypadal tak bezradně, tak zavelel: „Nejprve musíme všechno roztřídit.“

Max, Patrik, Venda i Lucka se pustili do třídění.

„Protože jsou to dva stany, tak všechno rozdělíme na půl,“ roz­ hodl táta a usilovně přemýšlel, co kam asi patří.

Ještě ani pořádně nezačali, a maminka už je volala k obědu.

„Cože? Nějak brzo, ne?“ ohradil se táta.

„Jak brzo? Vždyť je poledne! Doděláte si to pak.“

„Jdeme na oběd. Nakrmíme mozek, aby se nám lépe přemýšle­ lo,“ řekl táta dětem.

Po dobrém obědě se maminka pustila do mytí nádobí. Na cha­ tě není myčka jako doma, a tak požádala Vendu s Luckou, aby jí pomohly při utírání. Kluci s tátou pokračovali ve stavění stanu.

Těsně před večeří byl stan dokončený a děti se po dvojicích roz­ dělily. Lucka s Vendou chtěly spát ve stanu, který byl blíže k domu, a Max s Patrikem byli blíže k plotu. Všichni se hned začali zabydlo­ vat. Nosili si dovnitř karimatky, spacáky, baterky a další potřebné věci.

„Oblečení si nechejte raději uvnitř. Kdyby v noci pršelo, tak ať vám to nezmokne,“ radila jim maminka.

„Neboj, to je nepromokavý stan,“ chlácholil ji tatínek.

„Ale jistota je jistota,“ usmála se maminka a děti jí daly za prav­ du. Po večeři se kluci i holky převlékli do pyžam a nedočkavě se pospíchali uložit ke spánku.

Usnout se jim ale nepodařilo hned, a tak si povídali. Kluci o au­ tech a holky o zpěvácích.

„Už se pořádně setmělo,“ všimla si Lucka.

„Asi bychom měly jít spát, ať nemáme ráno kruhy pod očima,“ řekla na to Venda.

Bouřka

Holky zavřely oči, ale v tu ránu je zase vytřeštily. Obloha se straši­ delně rozsvítila a hned nato se ozvala rána. Obě najednou zapištěly.

„Klid,“ ozvalo se z druhého stanu, ve kterém spali kluci. „To je jenom bouřka!“

„Já se bojím,“ začala panikařit Lucka.

„Neboj, to přejde,“ chlácholila ji Venda, ale vůbec to nepomoh­ lo. Lucka si obula boty a vyběhla ze stanu přímo do chaty. Zvládla to ještě před tím, než se spustil liják.

Maminku bouřka taky probudila. Vyběhla ven, aby děti vyhnala ze stanu do chaty.

„Ale my tu chceme zůstat,“ protestovali kluci. Venda ani ne, ta by byla raději v chatě, stejně jako Lucka.

„Až to přejde, můžete zpátky, ale teď alou do chaty. Je to roz­ kaz!“ přikázala maminka po vojensku.

Oba kluci chtě nechtě přeběhli do chaty a Venda se schovala k mamince pod deštník. Když byli všichni pod střechou, mačkali se v podkrovním pokojíku u okna. Byl tam totiž skvělý výhled na blesky, které lítaly po obloze.

„Ty jo, ten byl!“ vykřikl vzrušeně Patrik.

„Fakt hustý!“ potvrdil Max.

Při každém úderu blesku holky vyděšeně nadskočily. Pak se na­ jednou na obloze objevilo ještě něco jiného.

„Vidíte to? Co to je?“ vykřikla Venda.

„Co to je?“ přidal se vzrušeně Max. Z nebe padaly obrovské barevné svítící kameny.

To budou asi meteority. Učili jsme se o nich ve škole, snažila se o vysvětlení Lucka. 19



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist