načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Veselé příhody z pátrací služby - Michal Dlouhý

Veselé příhody z pátrací služby

Elektronická kniha: Veselé příhody z pátrací služby
Autor:

Kriminální příběhy, které se skutečně odehrály a byly vyřešeny četnickým sborem. Autor je duchovním otcem a současně poradcem úspěšného seriálu Četnické humoresky. Zajímavé ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  89
+
-
3
bo za nákup

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Pragoline
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 103
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace , faksim.
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-865-4617-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Jde o volné pokračování předchozí autorovy knihy "Případy z pátrací služby". Jsou to opět krátké příhody, které zažili příslušníci četnického sboru - ať už v Čechách, na Moravě, ve Slezsku či na Slovensku i na tehdejší Podkarpatské Rusi. Při zpracování autor vycházel jak z odborné literatury, tak i z dobového tisku a pamětí i vzpomínek bývalých příslušníků čs. četnictva. Knihu doplňují výnatky z některých dobových policejních vyhlášek a ustanovení trestního zákoníku i ukázky typů služebních dokumentů, příruček, pomůcek apod. Pouchovv D2a Skutečné kriminální případy, které řešilo československé četnictvo v období první republiky.

Popis nakladatele

Kriminální příběhy, které se skutečně odehrály a byly vyřešeny četnickým sborem. Autor je duchovním otcem a současně poradcem úspěšného seriálu Četnické humoresky. Zajímavé příběhy, které se datují od roku 1918, čtenáře jistě zaujmou a pomohou myšlence autora rehabilitovat v očích široké veřejnosti zapomenutý četnický sbor. Kniha je volným pokračováním titulu Případy z pátrací služby, které již vyšly v edici OTISKY.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

MICHAL DLOUHÝ

VESELÉ PŘÍHODY Z PÁTRACÍ SLUŽBY

Praha 2014

Nakladatelství Jindřich Kraus - PRAGOLINE

Autor a nakladatel děkují

společnosti Alkom a.s.,

za podporu při vydání této knihy


Když mě pan plukovník JUDr. Michal Dlouhý požádal, abych napsal

několik řádek k jeho nově chystané knize, udělal jsem to velice rád. Už

proto, že si ho velice vážím jako člověka i jako vysoce erudovaného

odborníka. Naše spolupráce při seriálu Četnické humoresky byla vynikající;

vždy znalá věcí tykajících se života a fungování četnictva, precizní

v detailech, ochotná přispět k autenticitě prostředí, okamžitá, co se týče

dodávání informací a v neposlední řadě nezastupitelná pomoc při kontrole

scénářů z hlediska dobových realií. Pan plukovník Dlouhý je obzvláště

čestný, pracovitý a uvážlivý člověk. Proto ho mám velmi rád a náš vztah je

dnes, mohu to skromě říci, víc než pracovní. Přeji mu mnoho úspěchů v další

jeho záslužné činnosti a mohu ho ujistit, že má ve mně velkého

obdivovatele.

Antonín Moskalyk

režisér

© JUDr.Michal Dlouhý 2014

© Nakladatelství Jindřich Kraus - PRAGOLINE 2014

ISBN 978-80-87872-72-7


Když mě pan plukovník JUDr. Michal Dlouhý požádal, abych napsal

několik řádek k jeho nově chystané knize, udělal jsem to velice rád. Už

proto, že si ho velice vážím jako člověka i jako vysoce erudovaného

odborníka. Naše spolupráce při seriálu Četnické humoresky byla vynikající;

vždy znalá věcí tykajících se života a fungování četnictva, precizní

v detailech, ochotná přispět k autenticitě prostředí, okamžitá, co se týče

dodávání informací a v neposlední řadě nezastupitelná pomoc při kontrole

scénářů z hlediska dobových realií. Pan plukovník Dlouhý je obzvláště

čestný, pracovitý a uvážlivý člověk. Proto ho mám velmi rád a náš vztah je

dnes, mohu to skromě říci, víc než pracovní. Přeji mu mnoho úspěchů v další

jeho záslužné činnosti a mohu ho ujistit, že má ve mně velkého

obdivovatele.

Antonín Moskalyk

režisér

© JUDr. Michal Dlouhý 2003

© Nakladatelství Jindřich Kraus - PRAGOLINE 2003

ISBN: 80-86546-17-9


povali četníci se vší vážností a důstojností hodnou představitele státu. Na

druhé straně, uvnitř četnické komunity, za zdmi četnických kasáren, ve

kterých byly ubytovány jednotlivé četnické útvary, ale i většinapříslušníků četnického sboru, ukryti před zraky občanské veřejnosti, žili jako

ostatní smrtelníci se svými lidskými problémy, starostmi a také radostmi.

Vlastní výkon pátrací služby představující:„soustavné stíhánípachatelů trestných činů a pátrání po osobách pohřešovaných a nezvěstných, po

totožnosti neznámých mrtvol a po majitelích věcí a zvířat, jejichž původ má

býti zjištěn“ nebyl mnohdy ničím příjemným. Vždyť se jednalo o pátrání

po pachatelích takzvaných hrdelních zločinů. V řadě případů se alejednalo i o pronásledování drobných zlodějů a zlodějek, podvodníků apodvodnic, k jejichž usvědčení mnohdy napomohl důvtip a svéráznévyšetřovací metody používané pátrajícími četníky. Při řešení takovýchto

případů byla i příležitost k zasmání.

Veselé příhody z pátrací služby zahrnují kriminální případy v nichž

vystupují úsměvné postavy pachatelů méně závažných trestných činů, to

jest přečinů a přestukpů. Dále jsou zde popsány originální pátracípostuy použité pro spravedlnost a službu zapálenými četníky, kteří se více než

služební instrukce pro četnictvo drželi hesla „účel světí prostředky“.

V neposlední řadě jde i o případy, kdy se četník svědomitě vykonávající

pátrací službu stal terčem posměchu svých kolegů, ale i veřejnosti.

Uvedený soubor je věnován památce výkonných četníků, kterých

vroce 1938 v rámci celé Československé republiky sloužilo celkem

13 395 na 2 646 četnických stanicích ve větších obcích a městech a 42

četnických pátracích stanicích v sídlech krajských soudů.Výkonníčetníci byli lidé z masa a kostí, kteří chápali svoji službu jako poslání

a snažili se ji vykonávat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí

a podle mnohdy archaických služebních předpisů, aby zajistili ochranu

společnosti před zločinem.

Jednotlivé příběhy se skutečně udály a byly zpracovány za využití

dobového tisku, odborné literatury, ale i pamětí a vzpomínek bývalých

příslušníků četnictva. Příběhy jsou řazeny do celku podle časové

posloupnosti, jak se udály, a byly vybírány tak, aby přiblížily výkonpátrací služby v jednotlivých částech státu tj. v Čechách, na Moravě, veSlezsku, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi.

Policejní rada

plk. JUDr. Michal Dlouhý

7

PÁR ŘÁDEK ÚVODEM

Veselé příhody z pátrací služby jsou soubor krátkých povídek volně

navazujících na již vydané Případy z pátrací služby. Jednotlivé povídky

jsou zpracovány na základě skutečných událostí, které se při výkonupátrací služby přihodily příslušníkům četnického sboru na územímeziválečného Československa. Podkladem pro zpracování tohoto souborupovídek jsou kriminální případy, které nebyly v současné době zpracovány.

Četnický sbor pečující o veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost na

celém území státu byl od samého svého zřízení v rakouské částimonarchie, k němuž došlo v roce 1849, důsledně organizován jakoautoritativní orgán státu. Ačkoliv předpisy upravující výkon četnické službydoznaly postupem času řady změn, týkajících se zejména zdokonalení

organizační struktury četnického sboru tak, aby odpovídala organizaci

ostatních orgánů státní správy, autoritativní duch četnictva zůstal veslužebních předpisech trvale deklarován.

Samostatný československý stát při svém vzniku v roce 1918 převzal

rakouskou právní úpravu organizace a činnosti četnictva z roku 1895,

která platila na území Čech, Moravy a Slezska a po nezbytných úpravách

vyplývajících z republikánského charakteru státu ji postupně zavedl na

celém státním území, tj. i na území Slovenska a Podkarpatské Rusi.Přestože recipovaná právní úprava, platná bez podstatných změn od roku

1895, zaznamenala za dobu 20 let existence československé republiky

změny spočívající ve vydání nového zákona o četnictvu v roce 1920

a jeho novelizaci v roce 1928, ostatní služební předpisy prošly pouzedílčími úpravami a platily po celou dobu existence četnictva až do jehozrušení v roce 1945.

Nejdůležitějším předpisem byla pro četnictvo Služební instrukce pro

četnictvo původně vydaná jako výnos rakouského ministerstva zeměbrany č. 43 ř.z. ze dne 20. března 1895.Tento pragmatický předpiszajišťoval autoritativní a důstojnou povahu četnictva ve společnosti formou

povinností a zákazů stanovených pro jednotlivé příslušníky četnického

sboru. Začtěme se nyní do několika dnes archaicky znějících ustanovení:

„Četníci mají se chovati vážně, slušně a zdvořile... Příslušníci četnictva majížárlivě střežiti dobrou pověst sboru...Vůbec musí se četník všeho vyvarovati, co by

mohlo vyvolati nepříznivé poznámky, pomluvu nebo dokonce posměch obecenstva... Četník nesmí se oddávati lehkomyslnému způsobu života...“ Výše

uvedená ustanovení vedla k tomu, že příslušníci četnictva byli dá se říci

muži dvou tváří. Při výkonu četnické služby a na veřejnosti vůbecvystu>6


povali četníci se vší vážností a důstojností hodnou představitele státu. Na

druhé straně, uvnitř četnické komunity, za zdmi četnických kasáren, ve

kterých byly ubytovány jednotlivé četnické útvary, ale i většinapříslušníků četnického sboru, ukryti před zraky občanské veřejnosti, žili jako

ostatní smrtelníci se svými lidskými problémy, starostmi a také radostmi.

Vlastní výkon pátrací služby představující:„soustavné stíhánípachatelů trestných činů a pátrání po osobách pohřešovaných a nezvěstných, po

totožnosti neznámých mrtvol a po majitelích věcí a zvířat, jejichž původ má

býti zjištěn“ nebyl mnohdy ničím příjemným. Vždyť se jednalo o pátrání

po pachatelích takzvaných hrdelních zločinů. V řadě případů se alejednalo i o pronásledování drobných zlodějů a zlodějek, podvodníků apodvodnic, k jejichž usvědčení mnohdy napomohl důvtip a svéráznévyšetřovací metody používané pátrajícími četníky. Při řešení takovýchto

případů byla i příležitost k zasmání.

Veselé příhody z pátrací služby zahrnují kriminální případy v nichž

vystupují úsměvné postavy pachatelů méně závažných trestných činů, to

jest přečinů a přestukpů. Dále jsou zde popsány originální pátracípostuy použité pro spravedlnost a službu zapálenými četníky, kteří se více než

služební instrukce pro četnictvo drželi hesla „účel světí prostředky“.

V neposlední řadě jde i o případy, kdy se četník svědomitě vykonávající

pátrací službu stal terčem posměchu svých kolegů, ale i veřejnosti.

Uvedený soubor je věnován památce výkonných četníků, kterých

vroce 1938 v rámci celé Československé republiky sloužilo celkem

13 395 na 2 646 četnických stanicích ve větších obcích a městech a 42

četnických pátracích stanicích v sídlech krajských soudů.Výkonníčetníci byli lidé z masa a kostí, kteří chápali svoji službu jako poslání

a snažili se ji vykonávat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí

a podle mnohdy archaických služebních předpisů, aby zajistili ochranu

společnosti před zločinem.

Jednotlivé příběhy se skutečně udály a byly zpracovány za využití

dobového tisku, odborné literatury, ale i pamětí a vzpomínek bývalých

příslušníků četnictva. Příběhy jsou řazeny do celku podle časové

posloupnosti, jak se udály, a byly vybírány tak, aby přiblížily výkonpátrací služby v jednotlivých částech státu tj. v Čechách, na Moravě, veSlezsku, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi.

Policejní rada

plk. JUDr. Michal Dlouhý

7

PÁR ŘÁDEK ÚVODEM

Veselé příhody z pátrací služby jsou soubor krátkých povídek volně

navazujících na již vydané Případy z pátrací služby. Jednotlivé povídky

jsou zpracovány na základě skutečných událostí, které se při výkonupátrací služby přihodily příslušníkům četnického sboru na územímeziválečného Československa. Podkladem pro zpracování tohoto souborupovídek jsou kriminální případy, které nebyly v současné době zpracovány.

Četnický sbor pečující o veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost na

celém území státu byl od samého svého zřízení v rakouské částimonarchie, k němuž došlo v roce 1849, důsledně organizován jakoautoritativní orgán státu. Ačkoliv předpisy upravující výkon četnické službydoznaly postupem času řady změn, týkajících se zejména zdokonalení

organizační struktury četnického sboru tak, aby odpovídala organizaci

ostatních orgánů státní správy, autoritativní duch četnictva zůstal veslužebních předpisech trvale deklarován.

Samostatný československý stát při svém vzniku v roce 1918 převzal

rakouskou právní úpravu organizace a činnosti četnictva z roku 1895,

která platila na území Čech, Moravy a Slezska a po nezbytných úpravách

vyplývajících z republikánského charakteru státu ji postupně zavedl na

celém státním území, tj. i na území Slovenska a Podkarpatské Rusi.Přestože recipovaná právní úprava, platná bez podstatných změn od roku

1895, zaznamenala za dobu 20 let existence československé republiky

změny spočívající ve vydání nového zákona o četnictvu v roce 1920

a jeho novelizaci v roce 1928, ostatní služební předpisy prošly pouzedílčími úpravami a platily po celou dobu existence četnictva až do jehozrušení v roce 1945.

Nejdůležitějším předpisem byla pro četnictvo Služební instrukce pro

četnictvo původně vydaná jako výnos rakouského ministerstva zeměbrany č. 43 ř.z. ze dne 20. března 1895.Tento pragmatický předpiszajišťoval autoritativní a důstojnou povahu četnictva ve společnosti formou

povinností a zákazů stanovených pro jednotlivé příslušníky četnického

sboru. Začtěme se nyní do několika dnes archaicky znějících ustanovení:

„Četníci mají se chovati vážně, slušně a zdvořile... Příslušníci četnictva majížárlivě střežiti dobrou pověst sboru...Vůbec musí se četník všeho vyvarovati, co by

mohlo vyvolati nepříznivé poznámky, pomluvu nebo dokonce posměch obecenstva... Četník nesmí se oddávati lehkomyslnému způsobu života...“ Výše

uvedená ustanovení vedla k tomu, že příslušníci četnictva byli dá se říci

muži dvou tváří. Při výkonu četnické služby a na veřejnosti vůbecvystu>6


VYSVĚTLENÝ ZLOČIN

(Slezsko)

Jednoho červnového dne roku 1919 se na četnickou stanici

v Hradci dostavil nově ustanovený správce papírny v Žimrovicích,

představil se veliteli stanice štábnímu strážmistru LeopolduDvořáko

vi a zároveň mu oznamoval strašný zločin, který byl ke škodě jeho

rodiny spáchán.

Artur Vinčálek, doktor-inženýr, donedávna c. a k. aktuárský nad

poručík dělostřelectva, nyní šťastně ženatý muž, oznamoval hlasem

přímo tragickým krádež bedny, ve které měla jeho mladá choť svoje

kloboučky a šaty. Čerstvá mladá paní a ještě k tomu paní správcová

musí přece odpovídajícím způsobem reprezentovati svého manžela.

Anyní takový malér. Bedna o váze více než metrického centu je

pryč.

Pět beden s částí výbavy mladé paní bylo včera dopraveno přímo

ze svatby v Brně železnicí do stanice Hradec u Opavy. Odtud je

závodní kočí převezl spolu se dvěma dělníky ještě včera večer do

závodu. Složili je hned po příjezdu do předsíně správcova bytu. Ráno

však správcovi zjistili, že jedna z pěti beden chybí. Do papírny mápři

tom přístup pouze 24 zaměstnanců.

Nešťastný správce Vinčálek dal veliteli stanice k dispozici po celou

dobu pátrání po zmizelé bedně závodního kočího s bryčkou. Popří

jezdu do závodu vedl štábního strážmistra do předsíně jejich bytu

apřesně ukazoval místo, kde zmizelá bedna stála. Spílal přitom

nevděčným zaměstnancům a nejraděj by některé z nich nechal

zatknout a zbytek na hodinu propustil.

Štábní Dvořák sám pro sebe uvažuje. Jak mohla zmizet bednaváží

cí přes metrický cent? To přece nemohlo být dílo jednotlivce. Kdo ze

zaměstnanců by však chtěl okrást svého nového chlebodárce? VeSlez

sku sice slouží teprve od počátku roku, ale místní lid by nic takového

neudělal.

Nechá si předvést vůz, na němž byly bedny z nádraží dovezeny. Šlo

o malý dřevěný vůz bez postranic, na němž nebylo možné nalézt

jakoukoliv stopu. Po chvíli nechá přítomné dělníky naložit vůzbedna

9


VYSVĚTLENÝ ZLOČIN

(Slezsko)

Jednoho červnového dne roku 1919 se na četnickou stanici

v Hradci dostavil nově ustanovený správce papírny v Žimrovicích,

představil se veliteli stanice štábnímu strážmistru LeopolduDvořáko

vi a zároveň mu oznamoval strašný zločin, který byl ke škodě jeho

rodiny spáchán.

Artur Vinčálek, doktor-inženýr, donedávna c. a k. aktuárský nad

poručík dělostřelectva, nyní šťastně ženatý muž, oznamoval hlasem

přímo tragickým krádež bedny, ve které měla jeho mladá choť svoje

kloboučky a šaty. Čerstvá mladá paní a ještě k tomu paní správcová

musí přece odpovídajícím způsobem reprezentovati svého manžela.

Anyní takový malér. Bedna o váze více než metrického centu je

pryč.

Pět beden s částí výbavy mladé paní bylo včera dopraveno přímo

ze svatby v Brně železnicí do stanice Hradec u Opavy. Odtud je

závodní kočí převezl spolu se dvěma dělníky ještě včera večer do

závodu. Složili je hned po příjezdu do předsíně správcova bytu. Ráno

však správcovi zjistili, že jedna z pěti beden chybí. Do papírny mápři

tom přístup pouze 24 zaměstnanců.

Nešťastný správce Vinčálek dal veliteli stanice k dispozici po celou

dobu pátrání po zmizelé bedně závodního kočího s bryčkou. Popří

jezdu do závodu vedl štábního strážmistra do předsíně jejich bytu

apřesně ukazoval místo, kde zmizelá bedna stála. Spílal přitom

nevděčným zaměstnancům a nejraděj by některé z nich nechal

zatknout a zbytek na hodinu propustil.

Štábní Dvořák sám pro sebe uvažuje. Jak mohla zmizet bednaváží

cí přes metrický cent? To přece nemohlo být dílo jednotlivce. Kdo ze

zaměstnanců by však chtěl okrást svého nového chlebodárce? VeSlez

sku sice slouží teprve od počátku roku, ale místní lid by nic takového

neudělal.

Nechá si předvést vůz, na němž byly bedny z nádraží dovezeny. Šlo

o malý dřevěný vůz bez postranic, na němž nebylo možné nalézt

jakoukoliv stopu. Po chvíli nechá přítomné dělníky naložit vůzbedna

9


ZATRACENÝ KOHOUT

(Slovensko)

Strážmistr Štefan Pentek z četnické stanice Barca byl na první

adventní neděli roku 1921 vyslán, aby ve smyslu § 93 Služební

instrukce pro četnictvo: „dohlížel na trhy a byl především orgánům

místní policie co nejvíce nápomocen“.Na náměstí před městským

domem prodávali místní gazdové a gazdiny své výrobky. Pytlenaplněné různými druhy obilí a další zemědělské produkty, drůbež, ale

ikošikářské a řezbářské výrobky byly nabízeny případným zájemcům. Záležitosti místní policie na trhu zajišťoval policejní strážník

Pavel Zicha. Strážmistr Pentek byl na místě pro případ, že bystrážník situaci nemohl zvládnout, a hlavně taky proto, kdyby se na trhu

objevila některá z četnictvu důvěrně známých firem. Těmi bylimyšleni skořápkáři, kapsáři, potulní cikáni nebo slepičkáři, kteří jižspadali do oblasti zájmu četnické pátrací služby.

V úseku, kde se prodávalo obilí, povšiml si strážmistr jemuznámého místního rolníka Petra Gáži, který zřejmě hodlal koupit oves pro

svého koníka. Ani četník nestačil rozvážným krokem obejít dokola

celé náměstí a rolník Gážo běží za ním, že postrádá peněženku.

Ugazdiny Hany Kavkové hodlal koupit 3q ovsa pro svéhokoníka. Kavková za 1q ovsa požadovala 120,- Kč. Gážo byl však ochoten

dát pouze 110,- Kč. Ne, že by peněz neměl, ale proč hnedka platit

požadovanou sumu, byl by to špatný gazda, kdyby se alespoňnepokusil o ceně smlouvat. Kavková však nehodlala slevit. Stála vedle své

sestry Verony, která nabízela k prodeji kohouta. Gážo, který chtěl

oves již s otevřenou peněženkou naditou patnácti stovkami platit,

demonstrativně svoji peněženku zavřel a vložil ji do náprsní kapsy

kabátu. Jelikož ani poté prodávající neslevila, odešel o kus dále

a dohodl se na koupi ovsa u jiného prodávajícího. Když hodlalvyndat peněženku, s hrůzou zjistil, že je náprsní kapsa jeho kabátu

prázdná. Hledá v náprsní kapse saka a dále ve všech ostatníchkapsách. Rovněž se rozhlíží okolo sebe po zemi, zdali mu nevypadla na

zem. Všechny snahy však byly marné. Kromě peněz měl rolník

v peněžence také různé stvrzenky, které potřebuje.

11

mi, které již byly k jejich radosti paní správcovou vyprázdněny. Ale co

to? Beden je plný vůz! Jen tak tak se vejdou na vůz čtyři bedny.

Štábní strážmistr se usmívá a najednou přikazuje přidělenému

kočímu, aby usedl na kozlík, že pojedou nazpět do Hradce.Tamnavedl kočího na nádraží. Skladník jim v rohu skladiště ukázal bednu,kterou zde včera zapomněli, neboť pro ni neměli na malém voze místo.

Z nádraží se nechal velitel stanice odvézt do četnických kasáren.

Odtud telefonicky oznámil správci se dvěma akademickými tituly

vypátrání neukradené bedny s módními doplňky jeho manželky...

Ještě, že zachoval klidnou hlavu a nezačal podle správcova návrhu se

zatýkáním podezřelých zaměstnanců papírny.

10


ZATRACENÝ KOHOUT

(Slovensko)

Strážmistr Štefan Pentek z četnické stanice Barca byl na první

adventní neděli roku 1921 vyslán, aby ve smyslu § 93 Služební

instrukce pro četnictvo: „dohlížel na trhy a byl především orgánům

místní policie co nejvíce nápomocen“.Na náměstí před městským

domem prodávali místní gazdové a gazdiny své výrobky. Pytlenaplněné různými druhy obilí a další zemědělské produkty, drůbež, ale

ikošikářské a řezbářské výrobky byly nabízeny případným zájemcům. Záležitosti místní policie na trhu zajišťoval policejní strážník

Pavel Zicha. Strážmistr Pentek byl na místě pro případ, že bystrážník situaci nemohl zvládnout, a hlavně taky proto, kdyby se na trhu

objevila některá z četnictvu důvěrně známých firem. Těmi bylimyšleni skořápkáři, kapsáři, potulní cikáni nebo slepičkáři, kteří jižspadali do oblasti zájmu četnické pátrací služby.

V úseku, kde se prodávalo obilí, povšiml si strážmistr jemuznámého místního rolníka Petra Gáži, který zřejmě hodlal koupit oves pro

svého koníka. Ani četník nestačil rozvážným krokem obejít dokola

celé náměstí a rolník Gážo běží za ním, že postrádá peněženku.

Ugazdiny Hany Kavkové hodlal koupit 3q ovsa pro svéhokoníka. Kavková za 1q ovsa požadovala 120,- Kč. Gážo byl však ochoten

dát pouze 110,- Kč. Ne, že by peněz neměl, ale proč hnedka platit

požadovanou sumu, byl by to špatný gazda, kdyby se alespoňnepokusil o ceně smlouvat. Kavková však nehodlala slevit. Stála vedle své

sestry Verony, která nabízela k prodeji kohouta. Gážo, který chtěl

oves již s otevřenou peněženkou naditou patnácti stovkami platit,

demonstrativně svoji peněženku zavřel a vložil ji do náprsní kapsy

kabátu. Jelikož ani poté prodávající neslevila, odešel o kus dále

a dohodl se na koupi ovsa u jiného prodávajícího. Když hodlalvyndat peněženku, s hrůzou zjistil, že je náprsní kapsa jeho kabátu

prázdná. Hledá v náprsní kapse saka a dále ve všech ostatníchkapsách. Rovněž se rozhlíží okolo sebe po zemi, zdali mu nevypadla na

zem. Všechny snahy však byly marné. Kromě peněz měl rolník

v peněžence také různé stvrzenky, které potřebuje.

11

mi, které již byly k jejich radosti paní správcovou vyprázdněny. Ale co

to? Beden je plný vůz! Jen tak tak se vejdou na vůz čtyři bedny.

Štábní strážmistr se usmívá a najednou přikazuje přidělenému

kočímu, aby usedl na kozlík, že pojedou nazpět do Hradce.Tamnavedl kočího na nádraží. Skladník jim v rohu skladiště ukázal bednu,kterou zde včera zapomněli, neboť pro ni neměli na malém voze místo.

Z nádraží se nechal velitel stanice odvézt do četnických kasáren.

Odtud telefonicky oznámil správci se dvěma akademickými tituly

vypátrání neukradené bedny s módními doplňky jeho manželky...

Ještě, že zachoval klidnou hlavu a nezačal podle správcova návrhu se

zatýkáním podezřelých zaměstnanců papírny.

10


Ve rona peněženku sebrala a ukryla ji pod levé křídlo kohouta,kterého celou dobu držela v podpaží. Jelikož Gážo ztrátu peněženky

brzy zpozoroval, nestačila s kohoutem odejít ke kostelu, jakzamýšlela. Cestou na strážnici peněženku nemohla ani odhodit, neboť za

ní šel četník, a tak věřila, že peněženka zůstane bez újmy ve svém

úkrytu. Marně. Zatraceného kohouta, který jí zradil, prodalanazlobená Verona za 6,- Kč strážníkově manželce.Ta byla ráda, že koupila

tak levně kohouta, který snáší peníze.

Pro přečin proti bezpečnosti majetku byly obě sestry udány

okresnímu soudu v Košicích.

13

Když přišel Gážo s četníkem ke Kavkové, ta dělá, že jí do věci nic

není. Mohl přece koupit oves od ní a bylo by se mu to nestalo.Vedle

stojící Verona stále v podpaží držela kohouta, kterému svázalahadříkem nohy a křídla, aby jí netropil potíže, a hodlá pojednou odejít.

Na četníkův dotaz sděluje, že jde ke kostelu, kde je prodávánadrůbež, mezi obilím kohouta těžko prodá. Gážo tvrdí, že svoupeněženku nemohl jinde vytrousit než u sester Kavkových.Ty však oběvypovídají, že žádnou peněženku nenašly, ani nic takového na zemi

neviděly. V odchodu je proto Veroně zabráněno a spolu se sestrou

Hanou je četník odvádí do městského domu na policejní strážnici.

Dav, který se srotil okolo, pomáhá rozehnat i strážník Zicha.

Strážmistr dává bedlivý pozor, aby některá z žen cestou nic neodhodila. Na strážnici je paní Zichová požádána, aby u obou ženprovedla osobní prohlídku. Nedělá ji poprvé. Každou chvíli prohlíží

osoby ženského pohlaví předvedené na místní policejní strážnici,

zdali u sebe nemají nějaké odcizené věci. Tudíž v tom má již praxi.

Přesto ani u jedné ze sester, které postupně ve vedlejší místnosti

pečlivě prohlížela, není peněženka nalezena. Verona Kavková stále

drží svázaného kohouta pod paží, jakoby se bála, že jí ho někdo

vezme. Osobní prohlídky byly oběma ženami doprovázeny náležitým

„komentářem“ a hlavně nadávkami. Paní Zichová, je na to však za

léta praxe zvyklá.

Po prohlídce si Verona Kavková odložila na zem kohouta, aby si

mohla upravit oděv. Petr Gážo je z výsledku pátrání smutný

avduchu se s penězi, o které přišel, loučí. V tom kohout, který se

nemohl díky spoutání nohou a křídel ani pohnout, sebou hodil

azpod křídla mu na zem vypadl nějaký předmět. Verona se na

kohouta vrhla a chtěla jím na zemi ležící předmět zakrýt. Bystrému

oku strážmistra Penteka to však neuniklo a stačil Veroně v jejíchsnahách zabránit. Tím předmětem byla zánovní kožená peněženka, ve

které bylo kromě patnácti stokorun i několik stvrzenek na jméno

Petr Gážo. Šťastný majitel potvrdil, že z jejího obsahu nic nechybí.

Sestry byly nuceny vyrukovat s pravdou ven. Když od nich Gážo

odcházel, aniž by od Hany koupil oves, vypadla mu peněženka zpod

kabátu na zem a on si toho nevšiml. Jakmile odešel několik kroků,

12


Ve rona peněženku sebrala a ukryla ji pod levé křídlo kohouta,kterého celou dobu držela v podpaží. Jelikož Gážo ztrátu peněženky

brzy zpozoroval, nestačila s kohoutem odejít ke kostelu, jakzamýšlela. Cestou na strážnici peněženku nemohla ani odhodit, neboť za

ní šel četník, a tak věřila, že peněženka zůstane bez újmy ve svém

úkrytu. Marně. Zatraceného kohouta, který jí zradil, prodalanazlobená Verona za 6,- Kč strážníkově manželce.Ta byla ráda, že koupila

tak levně kohouta, který snáší peníze.

Pro přečin proti bezpečnosti majetku byly obě sestry udány

okresnímu soudu v Košicích.

13

Když přišel Gážo s četníkem ke Kavkové, ta dělá, že jí do věci nic

není. Mohl přece koupit oves od ní a bylo by se mu to nestalo.Vedle

stojící Verona stále v podpaží držela kohouta, kterému svázalahadříkem nohy a křídla, aby jí netropil potíže, a hodlá pojednou odejít.

Na četníkův dotaz sděluje, že jde ke kostelu, kde je prodávánadrůbež, mezi obilím kohouta těžko prodá. Gážo tvrdí, že svoupeněženku nemohl jinde vytrousit než u sester Kavkových.Ty však oběvypovídají, že žádnou peněženku nenašly, ani nic takového na zemi

neviděly. V odchodu je proto Veroně zabráněno a spolu se sestrou

Hanou je četník odvádí do městského domu na policejní strážnici.

Dav, který se srotil okolo, pomáhá rozehnat i strážník Zicha.

Strážmistr dává bedlivý pozor, aby některá z žen cestou nic neodhodila. Na strážnici je paní Zichová požádána, aby u obou ženprovedla osobní prohlídku. Nedělá ji poprvé. Každou chvíli prohlíží

osoby ženského pohlaví předvedené na místní policejní strážnici,

zdali u sebe nemají nějaké odcizené věci. Tudíž v tom má již praxi.

Přesto ani u jedné ze sester, které postupně ve vedlejší místnosti

pečlivě prohlížela, není peněženka nalezena. Verona Kavková stále

drží svázaného kohouta pod paží, jakoby se bála, že jí ho někdo

vezme. Osobní prohlídky byly oběma ženami doprovázeny náležitým

„komentářem“ a hlavně nadávkami. Paní Zichová, je na to však za

léta praxe zvyklá.

Po prohlídce si Verona Kavková odložila na zem kohouta, aby si

mohla upravit oděv. Petr Gážo je z výsledku pátrání smutný

avduchu se s penězi, o které přišel, loučí. V tom kohout, který se

nemohl díky spoutání nohou a křídel ani pohnout, sebou hodil

azpod křídla mu na zem vypadl nějaký předmět. Verona se na

kohouta vrhla a chtěla jím na zemi ležící předmět zakrýt. Bystrému

oku strážmistra Penteka to však neuniklo a stačil Veroně v jejíchsnahách zabránit. Tím předmětem byla zánovní kožená peněženka, ve

které bylo kromě patnácti stokorun i několik stvrzenek na jméno

Petr Gážo. Šťastný majitel potvrdil, že z jejího obsahu nic nechybí.

Sestry byly nuceny vyrukovat s pravdou ven. Když od nich Gážo

odcházel, aniž by od Hany koupil oves, vypadla mu peněženka zpod

kabátu na zem a on si toho nevšiml. Jakmile odešel několik kroků,

12


sedávala, klopila oči a opakovaně tvrdila, že krádež nespáchala. K tomu

opět dodala, že to tak nenechá a že bude Volákovou žalovat proutrhání na cti.

Četníci jsou však ve službě neustále, a tak mají času dost. Nechali

Černou na stanici dvě hodiny přemýšlet a poté začal strážmistrDraksl vysvětlovat ustanovení trestního zákona o okolnostech polehčujících, mezi které patří kromě dosavadního bezúhonného života i snaha

onapravení způsobené škody a doznání se k činu. Z chování Černé

vytušil, že skrývá nějaké tajemství. A tak svoji „přednášku“ ztrestního práva rozšířil i o ustanovení zákona o podmíněném odsouzení. Po

nějaké době se Anna Černá dala do pláče. Nikam nepospíchajícíčetníci ji trochu zlomyslně nechali půl hodiny v klidu vyplakat a potom ji

strážmistr Draksl oslovil s tím, že vidí, jak činu upřímně lituje, a otázal

se jí, kam že tedy odcizenou tisícikorunu schovala. Černá sevzlykotem špitla, že jí přinese.Tento návrh však strážmistr nemohlakceptovat a opětovně se ptal po úkrytu odcizených věcí. Modlitební knížku

po příchodu domů spálila a bankovku má uschovanou v prádelníku.

Drakslovi se přesto Černé poněkud zželelo a navrhl jí, aby šla

domů pro odcizenou tisícikorunu s tím, že on půjde s kolegouPertlem nenápadně za ní, neboť měl obavu, aby si z nerozvážnosti něco

neudělala. Po jejím vejití do domu četníci dům obklíčili, aby jimrozrušená Černá náhodou neutekla zadním vchodem, a čekali.

Za chvíli vyšla před dům a se slzami v očích podávala strážmistru

Drakslovi složenou bankovku. Jaké však bylo jejich překvapení, když

zjistili, že se jedná o starou modrou rakouskou tisícikorunu z roku

1902 s natištěným desetikorunovým československým kolkem z roku

1919, kdy byla provedena měnová odluka od Rakousko-uherska.

Okolkované peníze měly být vyměněny do konce roku 1920 za nově

vydané československé státovky! To znamená, že uvedená bankovka je

prostředek absolutně nezpůsobilý k provedení trestného činukrádeže.

Poškozená Voláková po předložení uvedené bankovky potvrdila, že

je to právě ta, co jí byla odcizena. Poté co jí bylo strážmistremPertlem sděleno, že jde o peníz, který nemá žádnou cenu, propukla vusedavý pláč. Začala litovat jaká je nešťastnice, co se tisícikorunynascho>15

NEŠŤASTNICE

(Čechy)

Osazenstvo četnické stanice Hořice v Podkrkonoší bylo druhé

červnové pondělí roku 1922 časně ráno zalarmováno plačící služkou

Marií Volákovou, která přišla oznámit krádež modlitební knížky, v níž

měla uloženou tisícikorunovou bankovku. Velitel stanice vrchní strážmistr Václav Mrázek oznamovatelku za přítomnosti strážmistrůGustava Pertla a Václava Draksla vyslechl k bližším okolnostem případu.

Voláková bydlí v domě uzenáře Nového, kde slouží.V prvním patře

domu má svůj pokoj. Modlitební knížku měla na svém místě ještě

včera dopoledne, když se vrátila z kostela. Byla uložena spolu sostatními jejími věcmi v prádelním koši. Tisícikorunu jí daroval tatínek asi

před dvěma lety. Střežila ji jako oko v hlavě a těšila se, jak si za nípořídí výbavu. O tisícikoruně věděla pouze její sestra, která však byla

v sobotu odpoledne na návštěvě u jejich společné kamarádky Anny

Černé a o bankovce se jí zmínila. Proto má podezření na AnkuČernou, kterou včera odpoledne viděla jít okolo domu, kde slouží. Celé

odpoledne byli všichni v kuchyni a dům byl otevřený. Černá dům zná,

jelikož v něm před Volákovou sloužila. Proto právě ji podezírá zespáchání krádeže.

Strážmistr Pertl se ustrojil a vydal se spolu s poškozenou na místo

činu. Sotva však opustili četnickou stanici, přiběhla do staničníkanceláře Anna Černá a spustila, že u ní byla její kamarádka Marie Voláková

a nařkla ji z odcizení tisícikoruny. Žádala četníky, aby věc řádněvyšetřili, že ji bude žalovat pro zločin utrhání na cti, protože si takovou věc

nemůže nechat líbit. Ona je poctivá, jen ať se na ni páni četnícipoptají! Zato starý Volák sedí v kriminále v Kartouzích a peníze prý ukradl

na výročním trhu v Jičíně!

Případ se poněkud zamotával, a tak velitel stanice vyzval slečnu

Černou, aby vyčkala návratu strážmistra Pertla, který šel provéstohledání místa činu.Vracející se strážmistr přítomnost Anny Černé načetnické stanici uvítal. Po krátké poradě s panem vrchním ji oslovil. Je

totiž důvodně podezřelá z krádeže tisícikoruny. V neděli šla okolo

domu a poměry v něm víc než dobře zná. Černá na židli cudněpopo>14


sedávala, klopila oči a opakovaně tvrdila, že krádež nespáchala. K tomu

opět dodala, že to tak nenechá a že bude Volákovou žalovat proutrhání na cti.

Četníci jsou však ve službě neustále, a tak mají času dost. Nechali

Černou na stanici dvě hodiny přemýšlet a poté začal strážmistrDraksl vysvětlovat ustanovení trestního zákona o okolnostech polehčujících, mezi které patří kromě dosavadního bezúhonného života i snaha

onapravení způsobené škody a doznání se k činu. Z chování Černé

vytušil, že skrývá nějaké tajemství. A tak svoji „přednášku“ ztrestního práva rozšířil i o ustanovení zákona o podmíněném odsouzení. Po

nějaké době se Anna Černá dala do pláče. Nikam nepospíchajícíčetníci ji trochu zlomyslně nechali půl hodiny v klidu vyplakat a potom ji

strážmistr Draksl oslovil s tím, že vidí, jak činu upřímně lituje, a otázal

se jí, kam že tedy odcizenou tisícikorunu schovala. Černá sevzlykotem špitla, že jí přinese.Tento návrh však strážmistr nemohlakceptovat a opětovně se ptal po úkrytu odcizených věcí. Modlitební knížku

po příchodu domů spálila a bankovku má uschovanou v prádelníku.

Drakslovi se přesto Černé poněkud zželelo a navrhl jí, aby šla

domů pro odcizenou tisícikorunu s tím, že on půjde s kolegouPertlem nenápadně za ní, neboť měl obavu, aby si z nerozvážnosti něco

neudělala. Po jejím vejití do domu četníci dům obklíčili, aby jimrozrušená Černá náhodou neutekla zadním vchodem, a čekali.

Za chvíli vyšla před dům a se slzami v očích podávala strážmistru

Drakslovi složenou bankovku. Jaké však bylo jejich překvapení, když

zjistili, že se jedná o starou modrou rakouskou tisícikorunu z roku

1902 s natištěným desetikorunovým československým kolkem z roku

1919, kdy byla provedena měnová odluka od Rakousko-uherska.

Okolkované peníze měly být vyměněny do konce roku 1920 za nově

vydané československé státovky! To znamená, že uvedená bankovka je

prostředek absolutně nezpůsobilý k provedení trestného činukrádeže.

Poškozená Voláková po předložení uvedené bankovky potvrdila, že

je to právě ta, co jí byla odcizena. Poté co jí bylo strážmistremPertlem sděleno, že jde o peníz, který nemá žádnou cenu, propukla vusedavý pláč. Začala litovat jaká je nešťastnice, co se tisícikorunynascho>15

NEŠŤASTNICE

(Čechy)

Osazenstvo četnické stanice Hořice v Podkrkonoší bylo druhé

červnové pondělí roku 1922 časně ráno zalarmováno plačící služkou

Marií Volákovou, která přišla oznámit krádež modlitební knížky, v níž

měla uloženou tisícikorunovou bankovku. Velitel stanice vrchní strážmistr Václav Mrázek oznamovatelku za přítomnosti strážmistrůGustava Pertla a Václava Draksla vyslechl k bližším okolnostem případu.

Voláková bydlí v domě uzenáře Nového, kde slouží.V prvním patře

domu má svůj pokoj. Modlitební knížku měla na svém místě ještě

včera dopoledne, když se vrátila z kostela. Byla uložena spolu sostatními jejími věcmi v prádelním koši. Tisícikorunu jí daroval tatínek asi

před dvěma lety. Střežila ji jako oko v hlavě a těšila se, jak si za nípořídí výbavu. O tisícikoruně věděla pouze její sestra, která však byla

v sobotu odpoledne na návštěvě u jejich společné kamarádky Anny

Černé a o bankovce se jí zmínila. Proto má podezření na AnkuČernou, kterou včera odpoledne viděla jít okolo domu, kde slouží. Celé

odpoledne byli všichni v kuchyni a dům byl otevřený. Černá dům zná,

jelikož v něm před Volákovou sloužila. Proto právě ji podezírá zespáchání krádeže.

Strážmistr Pertl se ustrojil a vydal se spolu s poškozenou na místo

činu. Sotva však opustili četnickou stanici, přiběhla do staničníkanceláře Anna Černá a spustila, že u ní byla její kamarádka Marie Voláková

a nařkla ji z odcizení tisícikoruny. Žádala četníky, aby věc řádněvyšetřili, že ji bude žalovat pro zločin utrhání na cti, protože si takovou věc

nemůže nechat líbit. Ona je poctivá, jen ať se na ni páni četnícipoptají! Zato starý Volák sedí v kriminále v Kartouzích a peníze prý ukradl

na výročním trhu v Jičíně!

Případ se poněkud zamotával, a tak velitel stanice vyzval slečnu

Černou, aby vyčkala návratu strážmistra Pertla, který šel provéstohledání místa činu.Vracející se strážmistr přítomnost Anny Černé načetnické stanici uvítal. Po krátké poradě s panem vrchním ji oslovil. Je

totiž důvodně podezřelá z krádeže tisícikoruny. V neděli šla okolo

domu a poměry v něm víc než dobře zná. Černá na židli cudněpopo>14




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist