E-kniha: Věřte sami sobě! – Tomáš Novák; Blanka Dvořáčková

Motto:

„Někteří přežili v domech s podminovaným sebevědomím…“

Jan Burian, písničkář: Kamila

„Nevím, čím to je, že trpíme pořád nějakým komplexem méněcennosti… Neustále

se poměřujeme, jestli nás někdo nezastiňuje a neválcuje. Buďme sebevědomí!“

Alexandr Vondra, vicepremiér ČR v rozhovoru pro MF Dnes

„Je nesmírně důležité dovolit lidem, aby byli slabí, dovolit jim, aby smýšleli i pesi

misticky. Nesmíme je za tyto přirozené myšlenky trestat, nebo tím bychom je

ještě více oslabili. Západní tlak ‚be happy‘ je psychickým břemenem…“

Earl Hopper, psychoanalytik, emeritní prezident Mezinárodní aso

ciace skupinové psychoterapie v rozhovoru pro Psychologii dnes

P. S. Počáteční průpovídku motto tvoří názory tří muů. ena není

citována. Je to jistě náhoda. Nebo e by sebevědomí bylo převáně mu

ské téma? Nebo je tomu naopak?

Tato kniha se pokouí o spojení muského i enského pohledu na věc.

Zdroje, z nich oba autoři čerpali informace o sebevědomí, nejsou jen gen

derově odliné. Manelská poradna na jedné straně a porodní a operační

sál či onkologické oddělení na druhé straně jsou prostředí opravdu kadé

jiné.

PhDr. Tomá Novák, Blanka Dvořáčková

VĚŘTE SAMI SOBĚ!

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

www.grada.cz

jako svou 3851. publikaci

Odpovědná redaktorka Mgr. Hana Vařáková

Sazba a zlom Radel Vokál

Počet stran 160

Vydání 1., 2010

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

Š Grada Publishing, a.s., 2010

Cover Photo Š fotobanka Allphoto

ISBN 978-80-247-2922-0

3. TISK (osvit) - Radek Vokál - 13.11.2009 OBSAH

ÚVODEM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

I. PROČ SE ZBYTEČNĚ PODCEŇUJEME? . . . . . . . . . 9

Mládí a sebevědomí .......................10

Zařazení v kolektivu ......................12

Atentátyvrodině? .........................15

Jakselidétakébrání........................17

Z předpokladu realita? .......................18

Komentované rozhovory: Kde se stala chyba? ..........20

Kauza zamilované eny .....................20

Kauza zamilovaného mue ...................23

Kauza panenky v koutě ....................28

Kauza zdánlivě dominantní eny ................32

Kauza zlé samoty .......................34

Kauza sebevědomí a árlivosti .................38

Kauza ...ale mui to také nemají lehké! ............41

Kauza Jsme opravdu odpovědní za svoji růi? .........45

Kauza co tě nezabije, to tě posílí ................47

II. JAKÉ MÁTE PODMÍNKY PRO ROZVOJ SEBEVĚDOMÍ? 51

Test: Jaké máte sebevědomí? ...................52

Test: Máte sílu ít si po svém? ...................56

Test: Já a ty ............................59

Test: Expresní sebehodnocení ...................61

Test: Jaký je vá postoj k soběikdruhým? ............62

Test: Zrcadlo, kdo je tady nejsebevědomějí? ...........66

Mix test coby východisko realistického hodnocení .........68

Musturbace kodí! .........................69

Příspěvek z plastické chirurgie .................72

Zrcadlo ...poněkud husté, e by snad i hnusné .........74

Sebe... nebývá nebe .......................76

Se sebevědomím cesta do nebíčka, nebo do peklíčka? .....82

Sebevědomí není sobectví ...................83

Sebevědomí a svědomí .....................83

Zdravé sebevědomí ........................84

Neznámé dys... a sebevědomí nula ...............86

|5|

Případ neastného fotbalisty ...................87

Čím více ancí pro vechny, tím větí rozdíly ...........88

Čert nespí .............................89

Jante klasika nejen z Dánska .................90

III. SEBEVÝCHOVA NENÍ BIČ . . . . . . . . . . . . . . . 93

Kdy se nedaří, co se dařit má ...................94

Pokus o zvládnutí problémů ....................96

Co vás čeká, kdy přijdete s prosbou o pomoc? ..........98

Úvodní rozhovor .........................98

Relaxace a koncentrace formou autogenního tréninku ......104

To nejpodstatnějí z asertivity ..................110

Inspirace transakční analýzou ..................119

Jaký je vá ivotní scénář? ....................121

Test: Jaké máte vlastnosti? ..................126

Úsporné balíčky ..........................128

Úspory, o nich nevíme ....................130

Komplexní úspory přijetím motta ivota ...........131

Příkazy autorit .........................132

A jednou... to bude svět jako květ! ...............137

Rady odporové jeibaby .....................138

Jeibaba v ilegalitě ........................139

K čemu směřujeme? .......................141

Nejvyí čas myslet ekologicky ..................142

Codál? ..............................143

IV. MÍSTO ZÁVĚRU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147

MYŠLENKY K ZAMYŠLEN Í. . . . . . . . . . . . . . . 149

PŘEČTĚTE SI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150

|6|

ÚVODEM

Nerozumím přinejmením dvěma zvlátnostem souvisejícím s výchovou dítěte. Neznám a neumím odhalit jejich příčiny. Prvním tajemstvím je, jak je moné, e z rozmazlovaných, protivných, nepřiměřeně a nezasloueně rodinou obdivovaných amerických, australských či skandinávských dítek vyrostou velmi brzy nejen sluní, ale i velmi samostatní lidé. Jak je moné, e například v Dánsku, kde si děti mohou dovolit skutečně ve, není podle zcela seriózních pramenů NIKDO starí 30 let ijící v mama-hotelu, jedné domácnosti se svými rodiči.

Druhé tajemství je ryze tuzemské. Moná by se dalo jetě stále nazvat československé. Jak je moné, e chytré, vzdělané, hezké, zajímavé, ikovné, pracovité, spolehlivé, cizí jazyky ovládající, po vech stránkách normální a v dobrém nadprůměrné mladé eny se mnohdy značně podceňují. Můe to být předstíraná póza. Ale proč se do ní stylizovat v soukromém, jimi iniciovaném rozhovoru s psychologem? Chápu, e sebevědomí na jedné straně kontra nesvoboda a materiální strádání na straně druhé, to nejde dohromady. Ony dámy ale materiálně nestrádají. Časy, kdy se mladá dáma rozplakala v běné, německé mlékárně, pár kilometrů za tehdejí eleznou oponou po spatření tamního výběru jogurtů, jsou pryč. Svoboda je u nás také... třeba i pro armantní paní dejme tomu Svobodovou, která má ovem sebevědomí svobodného občana vepsí. Stačilo k tomu pár nepovedených partnerských vztahů a dva rozvody. Jak sama říká, nejraději by chodila kanály, aby nebyla vidět.

Být úspěnou studentkou prestiní vysoké koly není dnes vůbec patné. Nabízející se ance ivotního úspěchu jsou nemalé. Rozličné osudové karamboly jsou v té době jetě obvykle vzdálené. Na závěr kurzu Manelského a rodinného poradenství poaduji po studentech napsání eseje o některém partnerském problému. V době, kdy jsem psal tuhle knihu, jsem obdobný úkol zadal větí skupině studentek sociální pedagogiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Poadované eseje napsaly skutečně velice dobře. Přinesl jsem jejich elaboráty na zápočtovou hodinu

|7|

a sdělil jim: Po přečtení vaich prací jsem je jako celek hodnotil na konti

nuu velmi dobré velmi patné. Zkuste odhadnout, jaký extrém hodnoce

ní jsem v rámci kály zvolil. Nejprve se ozvalo několik dívek s tím, e prá

ce byly zřejmě průměrné. To jsem odmítl a poadoval volbu ze dvou výe

uvedených moností. Dvě třetiny dívek pak v rámci hodnocení hlasovaly

pro velmi patné. Učinily tak v situaci, kdy výsledky vech byly nadprů

měrně dobré. Navíc coby přednáející jsem lektor vstřícný, rozhodně ne

přísný, nebo dokonce deptající. Studentky vědí, e jsem za celá léta, co

učím, nedal nikdy jinou známku ne jedničku. e by se podceňovaly ze

strachu, e na ně budu pes, to nepřipadá v úvahu.

Vrtá mi hlavou, kde se v nich takové podcenění bere. Jsou mladé, hezké,

chytré, ikovné, proívají nejlepí ivotní období. Jsou svobodné v nejlep

ím slova smyslu. Svět je jim otevřený a mnohé z nich toho také vyuívají.

Strávit rok na fakultě například ve védsku je pro ně banalita. Nedoléhají

na ně třígenerační starosti jejich matek. Ty eseje napsaly čtivě. Rozhod

ně nelo o práce horko těko sestavené. Proč se jich tolik a tak moc podce

ňuje?

|8|

I. PROČ SE ZBYTEČNĚ

PODCEŇUJEME?

Ve snaze odpovědět na tuto otázku je moné začít od osobního pradávna, tj. zváit v psychologii obecně přijímanou teorii Erika Eriksona. Ta předpokládá, e kadý člověk musí na kadém vývojovém stupni řeit některý z psychosociálních konfliktů. Pokud je zvládne, je to v pořádku. Nezvládnutí je traumatem, které mimo jiné poznamenává i sebevědomí. Individuální vývoj pak schematicky dělí do osmi etap. První etapa je čas získání základní důvěry, či nedůvěry v ivotní podmínky a vytvoření vztahu k mateřsky se chovající osobě v době od narození do jednoho roku. Mimochodem první projevy sebevědomí u dítěte bývají zaznamenány v době kolem 78 měsíců. Poslední, osmé stadium je podle Eriksona období integrity a pochybování v čase zralé dospělosti, tj. po padesátce.

Druhé období sebedůvěra kontra pocit studu. Vývoj tohoto primárního sebevědomí záleí na okolí a na jeho poadavcích. Probíhá ve věku 23 let. Za zmínku stojí fakt, e na počátku zmíněného období dítě pochopí, e zrcadlo odráí jen jeho obraz. I tělesně značně znetvořené děti se v kojeneckém čase i v pozdějím batolecím věku samy sobě líbí. Pohled na sebe je rozveseluje. Netrvá to vak dlouho a ji v přítím věkovém období se mění zmíněný pohled na sebe sama. Znetvořené dítko si uvědomí, e rodiče či jiní pečovatelé jeho nadení nesdílejí, a mění se tím jeho pohled a hodnocení vzhledu. Pozor na to, pokud coby rodiče nesdílíme nadení potomka, a to nejen co do vzhledu. Mohlo by ho to výrazně ovlivnit.

Ve třetím období, době kolem 2,5 roku, se zákonitě objevují podle J. A. Komenského váničky období vzdoru. Modelově vypadá komunikační výměna: Je zima, vezme si rukavice! Ne! Ji zmíněný pedagogický klasik věděl, e váničkám se sice nemá ustupovat, ale na druhé straně je není vhodné lámat tresty. Zlomit bychom mohli naopak to, co je třeba formovat charakter a sebejistotu. Odborníci na výchovu dnes pokročili jetě dál. Radí podporovat dětskou důvěru v sebe i tím, e jejich ne, pokud je to

|9|

jen trochu moné, přijmeme. A je po jejich. Studené ruce například kodí méně ne ostrý konflikt s následným napětím.

V následujícím čtvrtém, tj. předkolním, období nastává snad nejpříjemnějí období rodičovství. Otec i matka jsou vnímáni jako osoby mimořádně silné a mocné, schopné veho, co si zamanou. Děti chtějí být taky takové. Časem je vak čeká tvrdá realita. Kdepak vemocnost, hovoří se o konfrontaci svobody kontra pocitů viny a o vzniku svědomí.

Po něm následuje páté období čas snaivé píle. V něm se ve věku

611 let obrazně řečeno utkává sebevědomí s moným vznikem pocitu méněcennosti.

Čas konfliktů probíhá jetě v dalím, ji estém období, charakterizova

ném sebejistotou kontra zmatky dospívání a hledání identity. Negativizmus má recidivu, samozřejmě jde o záleitosti závanějí a nebezpečnějí ne problémy nenasazených rukavic či typu nedám dobrou noc. Jde o údajně nejkonfliktnějí vývojové období ve věku 1219 let. Traduje se, e sebevědomí na počátku adolescence (po patnáctém roce věku) výrazně klesá a roste a v jejím závěru (v 1920 letech).

Sedmé období tvoří čas dospělosti. V něm velmi výrazně sklízíme úro

du z vlivů působících v předchozím období.

Vývoj zavruje ji zmíněné osmé období po padesátce.

Mládí a sebevědomí

Zajímavosti z výzkumů vrací nai pozornost k časům dospívání a mladé dospělosti v kontextu sebevědomí.

Na Minnesotské univerzitě byla zkoumána souvislost mezi sebevědomím a orientací na materiální hodnoty u mladých lidí. Výrazněji materialistickou orientaci popisují od počátku kolní docházky s maximem kolem 1213 let. V 18 letech je patrný pokles. Souvislost je nepřímo úměrná.

|10|

Kdy sebevědomí klesá, objevuje se preference materiálních statků. Kdy sebevědomí stoupá, materialistická orientace klesá.

Spíe jako perličku lze z internetového zdroje (Atlas 3. 1. 2009) přinést varování před uíváním růové barvy jako univerzální pro oblečení děvčat a mladých dívek. Podporuje se tím nebezpečný stereotyp. Identifikace s pasivní a submisivní enskou rolí vede k nízkému sebevědomí. Na Univerzitě v Newcastlu zjistili souvislost mezi výchovou rodičů a růovou stylizací ŕ la barbína. Ta vede k jednostrannému rozvoji osobnosti a podceňování se. Z anglických pramenů jetě názor, e britské dívky, pokud hodlají studovat, mají vysoké ambice. Údajně proto, e se jinak nelze prosadit v sexistickém prostředí.

V aktuálním výzkumu barevných preferencí českých en povauje 23,5 % čtenářek růovou za svoji oblíbenou barvu, 19,3 % by aty této barvy nevzala na sebe, 30 % je růová coby barva lhostejná. S rizikem srovnávání stěí srovnatelného a náhodného výsledku lze konstatovat, e zhruba čtvrtina z klientek manelské poradny se výrazně podceňuje. e by to souviselo s výe uvedenými 23,5 %? Nevím, oděny do růového ke konzultacím přicházejí jen zcela ojediněle.

Výrazně podceňující se eny z naeho poradenského vzorku jsou starí, často mnohem starí, ne by odpovídalo začátku adolescence. Je tedy jejich sebepodceňování známkou regrese na nií vývojovou úroveň? Nebo je výchovný tlak tak silný, e osobnosti nedovolí dozrát? Nebo jde o pozůstatek starých časů a třeba i podvědomý pocit, e se to tak sluí? Nebo jde o náhodu? Snad by zde mohla hrát vysvětlující roli teorie sociálního srovnávání. V náročných situacích jedinec konfrontuje své pocity a reakce s druhými lidmi. Jedinci s negativním proitkem hledají obdobně negativně laděné společníky a tím svůj proitek posilují. Nízké sebevědomí se tedy můe ířit jako kruhy na vodě. Osobní zkuenost by měla být konfrontována s výzkumnými daty. Téma je ale zřejmě spíe na okraji vědeckého zájmu. Dostupná jsou data z výzkumu, který nechal zpracovat Slovensko-český enský fond (SCWF). Poukazuje na velký vliv rodičů, velmi výrazně působí postavení matky. Značný význam má postoj partnera. Zvlátě problematická je kombinace podobného chování u partnera a u éfa

|11|

I.KAPITOLA

v zaměstnání. Mor na sebevědomí je psychické deptání, posměky, uráky, shazování před druhými, zpochybňování schopností. Jen na okraj, nejde o libůstku drsňákovu, ale v podmínkách domova o trestnou činnost. To, co je uvedeno v předchozí větě, spadá do projevů psychického týrání, co je aktivita postiitelná paragrafy. V zaměstnání by zřejmě lo o bossing týrání ze strany nadřízených. Obrana je těí, leč moná je.

Nejsebevědomějí jsou podle průzkumu eny do 24 let, vysokokolačky ijící ve velkoměstě, duevně ji pracující... S tím lze souhlasit ovem s dojmem značného kolísání ve sféře sebevědomí.

Na webových stránkách lifestylových časopisů Mladá ena a Moje psychologie odpovídalo 4819 en v roce 2009 v anketě Jak se právě cítíte?. Jsem: astná volilo 10 % respondentek, unavená 29 %, v depresi 10 %, spokojená 18 %, nedoceněná4%,nespokojená8%,podve- dená 3 %, zamilovaná 7 %, neastná 11 %. Pozoruhodné je, e kladné pocity těstí, spokojenost a láska jsou uváděny jen u 35 % odpovídajících. Dvě třetiny moderních en schopných pracovat s internetem a majících k němu přístup, en se zájmem o současný ivotní styl se cítí unavené, v depresi, nedoceněné. Jsou nespokojené, podvedené, neastné. I kdy volí jen jednu z uvedených charakteristik, je převaha záporných proitků, s nimi obvykle koreluje nízké sebevědomí, zjevná. Přitom instrukce prezentované právě lifestylovými poradci preferují rady typu: Věřte si! Buďte sebevědomí!

„Zařazení v kolektivu“

Kadý člověk je členem řady společenských skupin: v rodině, v zaměstnání, v partě trávící volný čas, v místě, kde bydlí, atd. Do kadé ze subjektivně významných skupin se chce zařadit. V dobrém slova smyslu lze uít i termín zapadnout. Tento stav pak vystihují pojmy jako být respektován, oblíben, oceňován, povaován za sympatického, vnímán jako patřící k nám. Máme-li tomu odpovídající pocity, mívá to blahodárný vliv na nae sebevědomí. Opak samozřejmě působí opačně. Problém je v tom, e hodnocení naeho zařazení v kolektivu, jak se dříve říkalo, je subjektivní. Někdo si

|12|

připadá málem jako černá ovce bez ohledu na velmi solidní přijetí okolím. Jiný je za hvězdu, ovem jen ve svých očích. S hodnocením oné skupiny pak lze buď souhlasit, nebo nesouhlasit. Druhá varianta je náročnějí, mohou vznikat pocity křivdy. Ty mají velký vliv nejen na nae sebevědomí, ale i chování.

Gregory Bateson, antropolog a psycholog, formuloval zásadu: Myslíme v příbězích. Sami sobě i druhým lidem vyprávíme, jaký je svět, a tím si jej snaíme udret ve stabilní, nám ji známé a setrvalé podobě. Je podstatné, jaké příběhy zdůrazníme při vyprávění o sobě a svém postavení mezi lidmi. Příběh je pro nás paradoxně víc ne realita. Kdy se vytvoří pohádka o Popelce, těko se pak mění.

Netvrdím, e co česká ena, to ulápnutý, sexisticky stigmatizovaný tvor. Nemyslím si, e se podceňuje kadá z nich. Mezi klientkami manelské poradny má ovem tyto problémy nezanedbatelný počet en. Navíc zde působí itzv. efekt cibule: sloupnete jeden problém, druhý problém a nízké sebevědomí se projeví a potom.

Je velmi důleité rozliovat mezi identitou a chováním. Není to tak jednoduché, jak se můe zdát. Lidé se mohou rozhodnout své sebevědomí zařadit do přihrádky, ve smyslu malé velké, jejich skutečné chování vak můe být velmi odliné. Problémy ale souvisejí s chováním, ne se sebeoznačením. Pro příklad z jiné oblasti, nezáleí tak na tom, zda se dotyčný povauje za homosexuála, ale na tom, zda má intimní styk s mui.

Zde chci zjistit, proč podceňování vzniká, a předevím popsat, co proti tomu lze učinit. Část knihy je koncipována jako průvodce psychologickým vedením klienta. Nemohu tvrdit, e jde o příručku pro samouky. Nicméně nabídka čtenáři, aby se stal sám sobě psychologem, je mi blízká. Někdy skutečně postačí přečíst na dané téma kníku a promyslet její obsah. Jindy je to málo. Takový pocit je normální, obvyklý. Dokonce jej lze povaovat za seriózní. Neměl by ovem znamenat rezignaci a následné prohloubení podceňování se. Měl by být impulzem pro vyhledání odborné pomoci.

|13|

I.KAPITOLA

Nejsem vyhraněným zastáncem jednoho psychologického směru. V praxi se mi nejen ve zde popsaných případech jeví jako nejvýhodnějí postup, jeho milníky jsou: ujasnění problému, odstranění eventuální deprese, zklidnění autogenním tréninkem, nácvik alespoň některých tzv. měkkých technik asertivity spojený s pochopením psychologických zásad zdravého sebevědomí a alespoň částečné pochopení některých názorů transakční analýzy.

To ve je zařazeno do kontextu základních ivotních zkueností. Jejich kořeny jsou v dětství. Pokud se týče prvního z uvedených deprese , jsem přesvědčen, e jde primárně o záleitost psychiatrickou. Moderní účinné a nenávykové léky sice situaci samy nevyřeí, ale učiní člověka schopným ji řeit. K obrazu celkového podceňování sebe samého pak mimo jiné a překvapivě často patří i farmakofobie hrůza z uívání léků. Při odborné preskripci jedním lékařem je v případě antidepresiv zbytečná. Britská psycholoka Sue Atkinsonová poznamenává: Kdy se cítím extrémně nezabezpečená, bezvýznamnáakničemu, jde o depresi.

Tato kniha si klade podobný cíl jako v Gradě ji vydaná publikace Jána Praka Jak vybudovat a posílit sebedůvěru (2007). Kadý z autorů se ovem nechává inspirovat převáně jiným psychoterapeutickým směrem, by vyuívání technik asertivity je patrno u obou. Četba a srovnání obou zjevně odliných knih ukazuje mimo jiné, e k stejnému cíli mohou vést různé cesty. Lze citovat Zdeňka Matějčka: Na Hradčany se dá dívat od Karlova mostu i od Pohořelce. Pan profesor měl, ostatně jako vdy, pravdu. Jen neřekl, který z oněch pohledů je malebnějí. V případě cesty za sebevědomím zůstává volba na čtenáři. Oba pohledy je moné také kombinovat.

|14|

Atentáty v rodině?

Historie českého národa nezná mnoho en, které by byly terčem atentátu. Takto zemřela svatá Ludmila (860921). Dále ji jen cho císaře Frantika Josefa Alběta Bavorská (18371898). Ta se vak o Čechy nikdy příli nezajímala. Do české historie patří pouze okrajově.

Zbývá hraběnka ofie Chotková (18681914). V době sarajevského atentátu, díky vyvzdorovanému nerovnému sňatku, ji 14 let vévodkyně z Hohenbergu a předevím cho následníka trůnu Frantika Ferdinanda.

Ony dámy Ludmila, Alběta i ofie měly na první pohled málo společného. I kdy jim nelze upřít jasné vize, touhu po seberealizaci, vysoký intelekt a vytříbený vkus. Na svoji dobu měly velmi dobré vzdělání. Neprojevovaly ochotu podřídit se dobovým představám o roli eny. Dnes bychom řekli, e měly a asertivně prosazované představy o tom, co je správné. Ty tři dámy byly eny, o nich platí: Nejsou ji mladičkými snílky, ale mají u pevný charakter a názory (citát z dopisu milovaného Franciho zmiňujícího se takto svému c. k. otci o chudé hraběnce Chotkové, je mu učarovala). Takových vynikajících en bylo jistě během staletí mnoho. Neví se o nich ani zlomek toho, co je známo o výe jmenovaných. Jisté je jen jedno: od pradávna a zřejmě po dnení časy bývají vynikající eny terčem nepochopení, drobných útoků atentátníků. Atentátů uskutečněných zdánlivě ve ví počestnosti.

Řada z nich na svoji adresu vyslechla v rodině výroky, na ně by měl být zbrojní pas, tak je charakterizovala jedna z nich. Namátkou:

Jen si dej pozor, on tě ivot naučí... Kadého někdy chytne řemen a ty nejsi výjimkou... Ničemu nerozumí... Svět je někde úplně jinde, ne jsi ty... Abys nám nakonec neudělala ostudu... Dr se zpátky...

Rozhodně si nemysli, e na tebe někde čekají nebo e jsi snědla vechnu moudrost... Nemůe mít vechno... Bě od toho, a to nezkazí... Hlavně se sna s kadým člověkem dobře vycházet, nikdy neví, kdy ho

|15|

I.KAPITOLA

+

bude potřebovat... Podívej se, jak dobře to umí X, ve srovnání s ním se má jetě hodně co učit... Jsi moc mladá na to, abys z toho měla rozum... (Poznámka: Místo mladá mono dodat stará, naivní, nezkuená, hloupá, bezdětná atd.)

Ty sice moná zná teorii, ale v praxi je, děvenko, vechno jinak... ivot si představuje jako Hurvínek válku... Myslíme to s tebou dobře, i kdy to pochopí a jednou... Z těch tvých nápadů u edivíme, a kdyby jen to... Co děláme, děláme jen pro tvé dobro, jene ty si toho neumí váit... Dokud tě ivíme, tak bude poslouchat, a ne myslet... Proč nám to dělá, ty nás snad ani nemá ráda nebo co...? Ty si prostě myslí, e vechno ti půjde samo sebou... To se ale dost mýlí! Kadý člověk má své povinnosti a ty jediná nedělá nic.

Co věta to výrok tzv. zlého Rodiče. Problém spočívá v tom, e pod tímto názvem jsou v naem já přijaty názory rodičovských postav, respektive zásady a postoje, které hlásají... a to samozřejmě i o nás. Ná tatínek, maminka, učitel, prostě ti, kdo zaujímali rodičovské postavení, nemuseli být vůbec zlí. Tím méně pak museli mít na nás spadeno. Tvrdit, e jim lo o to, aby do naeho já vloili jakýsi zářič negativního hodnocení, jeho cílem je neodůvodněné vytvoření naich pocitů nedostačivosti, ba přímo méněcennosti, to je pomluva. Opravdu eredná pomluva hraničící s trestným činem. Ti lidé to toti ve velké větině s námi mysleli dobře. Mnozí z nich by nám dali takříkajíc první poslední. Ony zlé výroky byly důsledkem jejich obvykle nepřiznaných a nikým také nediagnostikovaných depresí či podobných rozlad. Podílejí se na nich ivotní zkuenosti, a to nejen jejich, ale i jejich rodičů. Z generačního hlediska není tomu nijak dávno, co být nenápadný a s kadým dobře vycházet umoňovalo přeít. Dalí byli pod tlakem scestných výchovných koncepcí. Jiní měli prostě smůlu.

Nejsme ovem otroky toho, co o sobě slyíme. Nae dospělé já dokáe být alespoň částečně samostatné. Umí analyzovat situaci a tvořit z tohoto rozboru patřičné závěry. Dokáe hodnotit realitu a chápat její význam. Vyhodnotit situaci a volit, co je třeba k jejímu řeení.

|16|

Dávno jsme odloili aty, které nám pořizovali v dětství rodiče, nečteme jimi doporučované knihy a nedíváme se na jimi doporučované filmy. Oblékáme se a bavíme po svém. Obdobně můeme měnit poselství od Rodičů. Změna nemusí, ba dokonce nemá být totální. Něco si ponecháme, něco bude jiné.

Z historie plyne, e slavní atentátníci bývají převáně mui mladího a středního věku. Pachatelé domácích slovních atentátů bývají přece jak mui, tak i eny, věk je ovem neomezený. I stařičká maminka věchýtek to trvale upoutaný na lůko můe podobný atentát zosnovat, ani by potřebovala velkou přípravu.

Jak se lidé také brání

Poměrně častou a neúspěnou obranou proti nízkému sebevědomí je některá z mnohých variant mezilidské hry: Prosím, nekopejte do mne! To je situace, kdy se člověk odvolává na svoji nevalnou sebedůvěru a zvýenou citlivost s tím, aby to druzí lidé respektovali a pokud mono jeho křehkou psychiku etřili. To, mimo luxusní podmínky vytvořené těmi, kdo nás hluboce milují nebo navýsost potřebují, nepomáhá. Obvykle právě naopak. Pokud svému okolí připomínáme vlastní slabé stránky, koledujeme si nejen o vyuití, ale přímo o zneuití této informace. Samozřejmě e proti nám. Tím není řečeno, e by lidé byli vědomě patní či zákeřní. Kdyby tomu tak bylo, byla by situace jetě poměrně jednoduchá. Jen chtějí prosadit svou, přejí si, aby na jejich slova dolo, a pokud se objeví chyby, aby nebyli jejich viníky. Pokud nedostatky v jedné oblasti kompenzují jinde, můe to být dobré řeení.

Parakompenzace. Člověk, který se trápí tím, e je maličký, si pořídí chůdy. Chce být velký. Ve skutečnosti je jen nápadný. Lidé nejistí, úzkostliví a podceňující se mohou vystupovat s hlučnou, strojenou suverenitou. Anekdota vypráví o Irovi, který ztroskotal a s vypětím posledních sil

|17|

I.KAPITOLA

doplaval na neznámou pevninu. Lidem, kteří se k němu seběhli, pravil: Nevím, jakou tady máte vládu, ale jsem proti ní!

Překompenzováním mohou být i různé tlusté čáry, končící aktivity, je by třeba mohly být zachovány. Člověka, ale i situaci je těké soudit na první pohled. Dokonce i rezignující pasivita opak třeba přehnané aktivity můe být vyvolána z velmi odliných zdrojů.

Z předpokladu realita?

Tento jev je také mono nazvat procesem sebepotvrzení hypotéz. Kdy předpokládám, e budu úspěný, je větí pravděpodobnost, e úspěný budu. Pokud naopak předpokládám neúspěch, mám na něj ji tím takříkajíc zaděláno. Jetě výrazněji platí tato zákonitost v jednání s druhými lidmi. Stačí předpokládat, e se vůči nám zachovají patně a bude s nimi těká domluva, a výsledek to s poměrně vysokou pravděpodobností potvrdí. Opačný přístup ji tak jednoznačně nepůsobí, ale přece jen pozitivní vliv má. O podceňování svých výsledků, tj. o jevu, který můe souviset se sebevědomím, bylo pojednáno v úvodu publikace.

Vude, kam lidská pamě sahá, jsou cizí skupiny obviňovány z nepoctivosti, lstivosti... Toto obvinění má své kořeny v dvojí etické míře, kterou mají lidská společenství odedávna. Očekává se, e člověk bude jednat sluněji s vlastními lidmi ne s cizími. Tolik G. W. Allport v zásadním díle O povaze předsudků (Praha, Prostor 2006). I na tento výzkumem mnohokrát ověřený poznatek lze nahlíet z obou stran. Jednak ve vztahu k předsudkům. Za druhé ve vztahu k pocitům méněcennosti vyvolaných lidmi vlastní krve. Kdy nás znectí někdo blízký, můe vzniknout dojem, e ve skutečnosti jsou výsledky jetě horí, ne kritik říká. Je přece ná. Být tu někdo cizí, roznese mne na kopytech kritiky. Vliv na sebevědomí je pak drtivý. Přitom není vůbec jisté, zda by cizí nebyl při naem hodnocení benevolentnějí ne domácí.

|18|