načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Veřejný sektor, teorie a praxe v ČR – Jitka Peková; Marek Jetmar; Petr Toth

Veřejný sektor, teorie a praxe v ČR
-11%
sleva

Kniha: Veřejný sektor, teorie a praxe v ČR
Autor: Jitka Peková; Marek Jetmar; Petr Toth

Kapitoly věnované různým problémům veřejného sektoru a jeho fungování v České republice. ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  999 Kč 889
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
29,6
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Wolters Kluwer
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2019
Počet stran: 783
Rozměr: 220,0x158,0x46,0 mm
Vydání: Vydání první
Skupina třídění: Formy organizace a spolupráce v ekonomice
Hmotnost: 0,978kg
Jazyk: česky
Vazba: Pevná bez přebalu lesklá
Datum vydání: 201910
ISBN: 978-80-7598-209-4
EAN: 9788075982094
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kapitoly věnované různým problémům veřejného sektoru a jeho fungování v České republice.

Popis nakladatele

Publikace se věnuje především alokačním netržním činnostem v rámci veřejného sektoru, který zabezpečuje veřejné služby (veřejné statky) pro obyvatelstvo. Přitom na každou činnost je nutné zabezpečit potřebné finanční prostředky, které se získávají především z daní. Proto je věnována pozornost finančním vztahům v rámci rozpočtové soustavy i mimo ni.

Publikace se snaží čtenáři objasnit důvody státních zásahů, faktory ovlivňující rozsah a strukturu veřejného sektoru a využívání zdrojů veřejných financí na úrovni státu i na úrovni územní samosprávy. Poněvadž o finančních tocích se rozhoduje na různých vládních úrovních, je proto stručně věnována pozornost struktuře veřejné vlády a veřejné správy a jejich vzájemnému propojení. Čtenář se alespoň v základních rysech seznámí s procesem veřejného rozhodování a jeho vlivem nejen na rozsah a strukturu veřejného sektoru a využití veřejných financí. Vše je konkretizováno v kontextu českého veřejného sektoru, českých veřejných financí.

Odbornou publikaci je možné nabídnout nejenom odborné veřejnosti, ale i ostatním čtenářům – studentům, poslancům, zastupitelům i pracovníkům ve státní správě a územní samosprávě a v neposlední řadě i novinářům. Může přispět ke zvýšení ekonomické gramotnosti široké veřejnosti.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Jitka Peková; Marek Jetmar; Petr Toth - další tituly autora:
Ekonomické aktivity obcí a měst Ekonomické aktivity obcí a měst
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

15

1 VEŘEJNÝ SEKTOR VE SMÍŠENÉ

EKONOMICE Tržní systém je nehierarchický, dobrovolný. Je pro něj typické individuální rozhodování subjektů (jednotlivců, fi rem) o alokaci soukromých fi nančních prostředků, o produkci, o spotřebě. Cílem ekonomických aktivit různých subjektů je dosáhnout maximální efektivnosti při alokaci fi nančních prostředků. To znamená pokud možno s minimálními náklady (vstupy) dosáhnout maximální efekt (užitek na výstupu). To se týká jak výrobců – efektivně alokovat svůj kapitál do výroby prodejných výrobků, služeb a dosáhnout při prodeji maximální zisk, tak spotřebitelů – za co nejnižší cenu nakoupit kvalitní výrobek, službu a tím efektivně alokovat svůj disponibilní příjem, úspory. V tržním hospodářství se tyto snahy ekonomických subjektů odehrávají na trhu, výrobci si konkurují, spotřebitelé si konkurují, tedy existuje rivalita jak mezi výrobci, tak mezi spotřebiteli. V podmínkách dokonalé konkurence je pak výsledkem cena, za kterou výrobce prodá a spotřebitel (odběratel) nakoupí. Cena je nástrojem efektivní alokace. Nicméně v praxi dochází z různých důvodů k tržnímu selhání, tzn. situacím, kdy výrobci či spotřebitelé neefektivně vynaloží své disponibilní zdroje, dochází k neefektivní alokaci soukromých zdrojů, ke ztrátám, např. v důsledku špatné či nedostatečné informovanosti – co vyrábět, aby se výrobky prodaly a nezůstaly na skladě, v případě prodeje i klamavé reklamy – spotřebitel koupí nekvalitní, nefunkční, dokonce zdraví nebezpečný výrobek, dále v období krize, války apod. Dochází k deformaci ceny. Rovněž monopolizace výroby působí na deformaci ceny. Nastupují aktivity státu, který se snaží státními zásahy předcházet tržním selhání nebo mírnit důsledky tržních selhání. 1.1 Státní zásahy – příčiny a důsledky,

vznik veřejného sektoru V posledních více než sto letech je problémem často neefektivní alokace zdrojů. Trh selhává. Důsledkem selhání trhu jsou státní zásahy a existence veřejného sektoru, a tedy i smíšená ekonomika. Selhání trhu si vynucuje v moderní VEŘEJNÝ SEKTOR, TEORIE A PRAXE V ČR 16 společnosti i moderní typy státních zásahů, kterým věnuje ekonomická teorie pozornost, ať už je podporuje, nebo zdůvodňuje jejich redukci.

1

Ekonomická

teorie ve 20. století vymezuje jako příčiny tržního selhání mikroekonomické, makroekonomické a mimoekonomické příčiny selhání trhu.

Mezi mikroekonomické příčiny se zahrnují zejména vliv nedokonalé konkurence na trhu zboží a výrobních faktorů (tzn. kapitál, půda, práce), tendence k monopolizaci trhu a vznik monopolu, existence přirozeného monopolu, umožňující získat výsadní postavení některých ekonomických subjektů – producentů na trhu, což jim umožňuje diktovat podmínky včetně ceny – vznik monopolní ceny. Mění se struktura výrobců. Řada výrobců bankrotuje. Zasahuje stát a využívá různé nástroje, mezi nimi i fi nanční. Stát například někdy přistupuje k regulaci cen, jindy zabezpečuje zbankrotující podnikatele například sociálními dávkami apod.

Stát má zájem na produkci některých statků, při jejichž tržní produkci dochází z různých důvodů k tržnímu selhání, nejsou produkovány, není dostatečná spotřeba, jejich spotřeba je kolektivní. Jde o tzv. veřejné statky – statky kolektivní spotřeby, čisté a smíšené, které na rozdíl od soukromých statků jsou spotřebovávány kolektivně, tzn. různě velkým společenstvím občanů – obce, regionu (kraje) či státu.

Klasifi kací veřejných statků a důvody státních zásahů

do jejich produkce a spotřeby se ekonomická teorie zabývá velmi podrobně.

2

Pojmem statky se označují předměty, které slouží k uspokojování lidských potřeb. Podle původu se statky třídí na volné statky, které jsou takřka bez omezení člověku volně v přírodě dostupné, například voda v přírodě, vzduch apod., a ekonomické statky, jako produkt ekonomických činností. Běžně se označují jako výrobky, v konečné fázi obchodního řetězce jde o zboží. Za určitých 1

Podrobněji např. v: BUCHANAN, J. M. Veřejné fi nance v demokratickém systému.

Brno: Computer Press, 1998. MUSGRAVE, R. A., MUSGRAVE, P. B. Veřejné fi nan

ce v teorii a praxi. Praha: Management Press, 1994 ; ROTHBARD, N. M. Ekono

mie státních zásahů. Praha: Liberální institut, 2005. SAMUELSON, P. A., NORD

HAUS, W. D. Ekonomie. Praha: Svoboda, 1991 ; STIGLITZ, J. E. Ekonomie veřejného

sektoru. Praha: GRADA Publishing, 1997 ; PEKOVÁ, J. Veřejné fi nance – teorie a praxe

v ČR. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011 a další autoři. 2

Např. BÉNARD, J. Veřejná ekonomika. Díl I. Praha: EÚ ČSAV, 1989, oddíl III.; BUCHA

NAN, J. M. Veřejné fi nance v demokratickém systému. Brno: Computer Press, 1998.

MUSGRAVE, R. A., MUSGRAVE, P. B. Veřejné fi nance v teorii a praxi. Praha: Manage

ment Press, 1994. ROTHBARD, N. M. Ekonomie státních zásahů. Praha: Liberální

institut, 2005 ; SAMUELSON P. A., NORDHAUS, W. D. Ekonomie. Praha: Svoboda,

1991 ; STIGLITZ, J. E. Ekonomie veřejného sektoru. Praha: GRADA Publishing, 1997;

JACKSON, P. M., BROWN, C. V. Ekonomie veřejného sektoru. Praha: Eurolex Bohemia,

2003 a další autoři.

VEŘEJNÝ SEKTOR VE SMÍŠENÉ EKONOMICE

17

podmínek se volný statek může stát ekonomickým statkem, například pitná voda balená a prodávaná v lahvích.

Ekonomické statky se třídí podle různých hledisek, zpravidla podle charakteru spotřeby a podle místa a způsobu rozhodování o statcích (spotřebě, ale i produkci) a jejich fi nancování, na soukromé (privátní) statky jako statky individuální spotřeby – spotřební statky, a to krátkodobé spotřeby (např. potraviny) nebo dlouhodobé spotřeby (např. lednička ), a kapitálové statky, které se používají k další výrobě (např. stroje, výrobní haly apod.), a dále na veřejné statky jako statky kolektivní spotřeby, a to čisté veřejné statky kolektivní spotřeby a smíšené veřejné statky kolektivní spotřeby, přičemž některé teoretické proudy ekonomické teorie uznávají pouze čisté veřejné statky. Existují statky, které nelze přesně zařadit do uvedených skupin.

Některé ekonomické statky nemohou být pro obyvatelstvo zajišťovány soukromým sektorem v požadované kvantitě a kvalitě, např. v důsledku vysoké monopolní ceny jsou výrobky pro sociálně slabší vrstvy obyvatel nedostupné. Není dostatečná poptávka. U některých statků stát odpovídá za jejich kvalitu, a musí tedy převzít na sebe odpovědnost za produkci takových statků, např. fungující veřejná správa (někdy ji přenáší na územní samosprávu). O produkci některých výrobků a služeb, u nichž není možné dosáhnout větší zisk, soukromý sektor nejeví zájem, není dostatečná nabídka apod. Nastupuje stát, v posledních desetiletích výrazněji i územní samospráva, a zajišťuje produkci některých statků, vzniká kategorie hraničních statků (tzn. ekonomické statky, které jsou na hranici mezi soukromými a veřejnými statky), soukromému sektoru se nevyplatí produkce.

Ekonomické statky se třídí také podle vzájemného vztahu na substituty, které mají podobné užitné vlastnosti, a mohou tudíž uspokojit tutéž potřebu, a na komplementy, tzn. statky, které se doplňují. Toto třídění je typické u soukromých statků.

Podle institucionálního hlediska, tzn. kdo, respektive kde, jaká instituce rozhoduje o statcích, na čisté tržní statky, které se nabývají koupí na trhu, jejich prodejní cena je sjednávána na trhu pod vlivem nabídky a poptávky bez intervencí státu, o produkci i o spotřebě se rozhoduje individuální volbou, dále na čisté netržní statky, jejich cena je administrativně stanovena (resp. politickými hlasy), jde buď o daňovou cenu, nebo o uživatelský poplatek, o ceně se nerozhoduje na trhu, ale rozhoduje se o nich mimo trh nepřímou veřejnou volbou – na úrovni státu (v parlamentu), na úrovni územní samosprávy (v ČR v zastupitelstvu obce, respektive kraje). Třetí skupinou jsou polotržní statky (neboli nečisté tržní statky), které sice procházejí trhem, ale sjednávaná cena na trhu je předmětem různých diskriminačních opatření ze strany státu (např. diferencované VEŘEJNÝ SEKTOR, TEORIE A PRAXE V ČR 18 zdanění, subvence k ceně a další druhy vládních intervencí, o kterých se take rozhoduje veřejnou volbou).

U veřejných statků se využívá třídění i z geografi ckého (prostorového) hlediska – na národní veřejné statky (celostátní), které využívá obyvatelstvo celého státu (někdy si to ani neuvědomuje – např. obrana státu), regionální veřejné statky, které využívají především obyvatelé určitého regionu – např. regionální veřejná doprava apod., lokální veřejné statky, které využívají především obyvatelé určité lokality (obce, sdružení obcí), např. místní komunikace apod. Toto hledisko se tedy kombinuje s hlediskem užitku, tzn. kdo má z produkce a spotřeby daného veřejného statku užitek – občan konkrétní obce nebo regionu nebo občané celého státu. Má to vliv na míru decentralizace ve veřejném sektoru. Veřejné statky jsou produkovány státem i územní samosprávou – organizacemi v rámci veřejného sektoru. Někdy je však efektivnější, jsou-li zabezpečovány s využitím produkčních kapacit a kvalifi kované pracovní síly soukromého ziskového i neziskového sektoru. Jaký způsob zvolit, to je úkolem veřejné správy, jejího managementu, která řídí proces zabezpečování veřejných statků. Důsledkem toho je odlišení postavení garanta (ze zákona) – stát, subjekt územní samosprávy – a poskytovatele veřejného statku, veřejné služby, který ji pro občana produkčně zajišťuje, ať už jde o organizaci ve veřejném sektoru, nebo mimo něj.

Čisté veřejné statky jsou statky kolektivní spotřeby. Jejich spotřeba je automatická. Pro čisté veřejné statky je charakteristická nedělitelnost spotřeby, jednotlivci nelze zabránit spotřebovávat tyto statky. Nedělitelnost spotřeby vede k nevylučitelnosti ze spotřeby. Nevylučitelnost ze spotřeby je spjata s nesoutěživostí (nerivalitou) mezi uživateli, nelze určit jednotku spotřeby a ocenit tuto spotřebu tržní cenou ani modifi kovanou cenou – tzv. uživatelským poplatkem (např. služby policie, hasičů, veřejného osvětlení, veřejných sadů, ale i obrany apod.). Spotřeba jedním uživatelem neubírá možnost spotřebovávat tento statek (službu) jiným uživatelem. Proto jsou mezní náklady spotřeby pro každého dalšího spotřebitele nulové. Kvalita (standard) veřejného statku je nedělitelná. Při nadměrné spotřebě (a převaze poptávky nad nabídkou) však hrozí nebezpečí snížení kvality pro všechny, např. důsledkem přetížené silnice, městské komunikace je zpomalení provozu, ztráta času všech automobilistů, vyšší spotřeba pohonných hmot, znečištění životního prostředí zplodinami apod. – tzv. jev přetížení neboli nával. Většinou se jedná právě o čisté veřejné statky a s automatickou spotřebou.

Smíšené veřejné statky jsou rovněž statky kolektivní spotřeby, nicméně od čistých veřejných statků se liší tím, že jejich kvantita je dělitelná, je tedy možné poměrně přesně určit podíl jednotlivce na jejich spotřebě. Lze

VEŘEJNÝ SEKTOR VE SMÍŠENÉ EKONOMICE

19

tudíž i ocenit tuto spotřebu, lze stanovit uživatelský poplatek jako modifi -

kovanou cenu za jednotku spotřeby veřejného statku. V této souvislosti se

někdy zmiňuje problém tzv. černého pasažéra, který veřejné statky využívá,

ale nechce za ně platit. Náklady na evidenci jeho spotřeby a vynucení platby,

respektive jeho vyloučení ze spotřeby, přinucení, aby za spotřebu zaplatil,

by byly neúměrné – jsou to tzv. transakční náklady, které snižují efektivnost.

Proto je u nich volen nízký uživatelský poplatek dotovaný z daňového vý

nosu nebo jsou náklady na produkci dokonce fi nancovány plně z daňového

výnosu. Rozhoduje se o tom nepřímou veřejnou volbou. Kvalita (standard)

však u nich není dělitelná mezi jednotlivce. Například pohodlí cestování

v tramvaji se bude cestujícím snižovat úměrně s růstem přetíženosti tramva

je. Kvalita poskytovaného vzdělání je nedělitelná, čím však bude počet žáků

ve třídě větší, tím více se bude kvalita vzdělání všem snižovat, protože učitel

se nemůže všem žákům adekvátně věnovat. Proto stát stanoví maximální

počet žáků ve třídě. V důsledku vztahu vzdělání k pozitivní externalitě stát

zákonem přikáže spotřebu základního a v řadě zemí i středního vzdělání (zá

konem se stanoví délka povinné školní docházky, kterou musí žák absolvo

vat) a náklady na produkci tohoto veřejného statku hradí de facto z daňového

výnosu (daňová cena).

Graf č. 1.1: Transakční náklady

C = mezní náklady výroby, jsou konstantní; p = uživatelský poplatek (cena), který zvyšují transakční

náklady; Qe = efektivní množství,Qo optimální množství, ABCD = transakční náklady.

„... vláda poskytuje tento statek bezplatně. V tomto případě odpadají transakční náklady a celou plo

chu ABCD ušetříme. Spotřeba roste z Qe na úroveň Qo, protože mezní užitek ze spotřeby je nyní VEŘEJNÝ SEKTOR, TEORIE A PRAXE V ČR 20 vyšší než mezní náklady výroby ... plocha ABE měří užitek ze spotřeby. Při nulové ceně ale spotřebitelé zvýší spotřebu až na úroveň Q

m

,

kde je jejich mezní užitek nulový. Tak vysoká výroba je ale již

neefektivní, ztrátu můžeme měřit plochou EFQ

m

... rozhodující je tedy porovnat užitek (plocha AECD)

se ztrátami z neefektivní výše produkce (EFQ

m

) a se ztrátami vzniklými uvalením daní, které fi nancují

bezplatné poskytování statku.” Pramen: STIGLITZ, J. E. Ekonomie veřejného sektoru. Praha: GRADA Publishing, 1997, s.165. Pozn.: Mezní užitek je dodatečné uspokojení z dodatečně spotřebované jednotky statku, množství ostatních spotřebovávaných jednotek statku zůstává konstantní. Mezní náklad je přírůstek nákladů k celkovým nákladům v důsledku rozšíření produkce (výroby či spotřeby) o další jednotku statku.

Spotřeba smíšených veřejných statků je buď fakultativní, tzn. jednotlivec sám rozhoduje, zda daný veřejný statek potřebuje, bude ho poptávat a využívat či nikoliv – tak je tomu např. u veřejné hromadné dopravy, u kulturních služeb, u některých zdravotnických služeb, sociálních služeb apod., nebo je přikázaná státem, respektive zákonem. To jsou pak tzv. preferované veřejné statky (neboli upřednostněné, paternalistické či poručnické). Užitek ze spotřeby smíšených veřejných statků je individuální.

Smíšené veřejné statky s fakultativní spotřebou se poskytují občanům za uživatelský poplatek, který je modifi kovanou cenou. Motivem pro jejich zabezpečování není zisk, a proto jsou uživatelům poskytovány za modifi kovanou cenu – uživatelský poplatek konstruovaný na neziskovém principu. Pro stanovení výše uživatelského poplatku je důležitá plánovaná kalkulace nákladů provedená v účetnictví. Může pak být konstruován tak, že pokryje část nákladů, a to ve výši variabilních nákladů, respektive jejich části, nebo ve výši variabilních nákladů a části fi xních nákladů, vynaložených na produkci daného smíšeného veřejného statku v závislosti na analýze poptávky po daném smíšeném veřejném statku – které sociální vrstvy daný smíšený veřejný statek poptávají a využívají, jaká je jejich schopnost platit uživatelský poplatek, do jaké míry hrozí nebezpečí „černého pasažéra“. Je nutné vyhodnotit, jak velké by byly transakční náklady na zamezení tohoto jevu. Jestliže uživatelský poplatek nepokryje 100 % ekonomicky nutných nákladů, je produkce veřejného statku dotována z veřejného rozpočtu té vládní úrovně, která je zodpovědná zabezpečit smíšený veřejný statek pro obyvatelstvo. Na dotaci však profi tují i bohaté vrstvy obyvatel, pokud využívají dotovaný smíšený veřejný statek. Vzniká nebezpečí nadspotřeby. To je neefektivní z pohledu alokační efektivnosti (a funkcí veřejných fi nancí). Proto se stále častěji konstrukce uživatelského poplatku přibližuje výši celkových, tzv. ekonomicky nutných nákladů na produkci smíšeného veřejného statku. Teorie pak doporučuje sociálně slabším vrstvám obyvatel poskytnout adresnou dotaci, aby byl pro ně daný smíšený veřejný statek dostupný. Tento způsob konstrukce uživatelského poplatku se jeví jako efektivnější, neboť působí proti nadspotřebě, odstraní se

VEŘEJNÝ SEKTOR VE SMÍŠENÉ EKONOMICE

21

přerozdělovací efekt vůči bohatým klientům. Zabezpečení veřejného statku je pro stát a územní samosprávu hospodárnější. Uživatelský poplatek je výjimečně konstruován ve výši ekonomicky nutných nákladů a zisku, často v případě, kdy je uživatelský poplatek stanoven diferencovaně, a to na neziskovém principu obyvatelům a na ziskovém principu podnikatelům, fi rmám, pokud veřejný statek odebírají (například vodné, stočné, odvoz a likvidace netříděného odpadu apod.).

Skutečné náklady na produkci smíšeného veřejného statku se v čase mohou lišit od plánované kalkulace nákladů. V delším časovém období může být výše uživatelského poplatku upravována s ohledem na vývoj skutečných nákladů na produkci smíšeného veřejného statku, vývoj poptávky a vývoj schopnosti platit uživatelský poplatek. Proto je nutné pravidelně vyhodnocovat nejenom nákladové analýzy, ale i analýzy důchodové situace klientů.

Už bylo uvedeno, že na fi nancování nákladů na produkci smíšených veřejných statků se v řadě případů musí podílet nejen uživatelské poplatky, ale i ostatní fi nanční prostředky veřejných rozpočtů, i když v rozdílné výši. Největší podíl veřejných fi nančních prostředků pak připadá v úvahu u preferovaných smíšených veřejných statků, např. u povinného základního vzdělání apod. Preferované veřejné statky se fi nancují především z daňového výnosu při využití redistribučních vztahů v rámci soustavy veřejných rozpočtů, tzn. z dotací ze státního rozpočtu do rozpočtů obcí, případně do rozpočtů vyšších stupňů územní samosprávy nebo organizace poskytující službu (např. u vzdělání dotace na žáka, resp. studenta poskytovaná ze státního rozpočtu do rozpočtu příslušné školy). Proto se někdy označují jako redistribuční služby.

Stát leckdy přikazuje zákonem spotřebu některých statků, např. základního vzdělání. Stát, přesněji parlament, rozhoduje příslušnými zákony o produkci a spotřebě celé řady veřejných statků, o jejich „přeřazení“ z jedné skupiny do jiné, zejména s ohledem na způsoby fi nancováni jejich produkce. Je tedy zřejmý i vliv nepřímé veřejné volby a faktorů, které nepřímou veřejnou volbu ovlivňují.

V minulosti docházelo a i v současnosti dochází k tomu, že v důsledku politických rozhodnutí (panovníka, parlamentu – nepřímou veřejnou volbou) dochází de facto k přesunutí soukromých statků, případně hraničních statků, do skupiny smíšených veřejných statků s dopadem na spotřebu – spotřeba často přikázaná zákonem, což se projeví ve způsobu fi nancování (fi nancování daňovou cenou) a má významné fi nanční dopady do rozpočtové soustavy. Často je tomu v případě, že současně je významný vztah k pozitivní externalitě (např. vzdělání).

VEŘEJNÝ SEKTOR, TEORIE A PRAXE V ČR

22

Schéma 1.1: Třídění ekonomických statků

Pramen: vlastní schéma; PEKOVÁ, J., PILNÝ, J. Veřejná správa a fi nance. Praha: Codex Bohemia,

1998, s. 30.

Důležitou otázkou je, jaké množství veřejných statků má společnost vyro

bit. V zásadě jde o rozhodování mezi produkcí soukromých a veřejných statků,

rozhodování o proporcích ve spotřebě a v poptávce, rozhodování mezi soukro

mým a veřejným fi nancováním. Jaké množství veřejných statků má, respektive

může společnost produkovat, se znázorňuje tzv. křivkou produkčních mož

ností, která znázorňuje různá množství soukromých (privátních) a veřejných

statků, které lze vyrobit.

VEŘEJNÝ SEKTOR VE SMÍŠENÉ EKONOMICE

23

Graf 1.2: Křivka produkčních možností Pozn.: E – rovnováha – z lat. ekvilibrum. Pramen: STIGLITZ, J. E. Ekonomie veřejného sektoru. Praha: GRADA Publishing, 1997, s. 32. Čím více chce stát, respektive i územní samospráva, produkovat veřejných statků, tím více se musí vybrat daní a uživatelských poplatků na fi nancování produkce veřejných statků. To si vyžádá omezit produkci (a spotřebu) soukromých (privátních) statků v důsledku nižší poptávky – posun z bodu G do bodu E a naopak – posun z bodu P do bodu E na grafu.

Produkce veřejných statků je fi nancována z daní a tržeb z uživatelských poplatků. Daně snižují disponibilní příjem daňového poplatníka – tzv. důchodový efekt daně, jeho rozpočtové omezení, a tím snižují jeho individuální spotřebu soukromých statků, snížení poptávky ovlivní snížení produkce. V praxi nereálném případě by se produkovaly pouze soukromé statky (a nepotřebují se vybírat daně). Naopak v opačném extrémním nereálném případě by se produkovaly pouze veřejné statky, na jejichž fi nancování by se musely odčerpat soukromým subjektům fi nanční zdroje. Soukromým subjektům by nezbyly fi - nanční prostředky ani na produkci, ani na spotřebu soukromých statků (tzv. důchodový efekt daní).

Dostupné nenávratné zdroje fi nancování soustředěné v rozpočtové soustavě by měly být z dlouhodobého hlediska rozpočtovým omezením a ovlivňovat možný rozvoj veřejného sektoru. Rozhodování o objemu a struktuře příslušného veřejného rozpočtu ovlivní objem a strukturu produkovaných veřejných statků.

Ekonomické aktivity subjektů vyvolávají náklady a užitky. Pokud užitky připadají tomu subjektu, který činnost vykonává, nevznikají externality a dochází k efektivní alokaci zdrojů. V opačném případě vznikají externality a neefektivnost. Dochází k přenosu vnějšího efektu mezi subjekty, kdy aktivita VEŘEJNÝ SEKTOR, TEORIE A PRAXE V ČR 24 jednoho subjektu (např. výrobce) vyvolává užitek, který si subjekt – původce nemůže přivlastnit, jinému subjektu, tzn. externí užitek pro jiné subjekty – pozitivní externalita, nebo k přenosu škody, újmy, kdy aktivita jednoho subjektu (např. výrobce) vyvolává náklad, který subjekt – původce nehradí a přenáší ho na jiné subjekty, jde o externí náklad pro jiné subjekty – negativní externalita. Zejména jsou problematické negativní externality s negativním dopadem na životní prostředí, na zdraví člověka.

Pozitivní externalita vede k nesouladu mezi společenským užitkem a individuálními užitky (výnosy) soukromých subjektů. Příkladem pozitivních externalit je například užitek ze vzdělání nejenom pro samotného vzdělaného člověka (lepší uplatnění na trhu práce, vyšší výdělek, vyšší životní úroveň, vyšší vnitřní uspokojení apod.), ale i pro fi rmy (vyšší produktivita práce, vyšší zisk), pro celou společnost (vyšší konkurenceschopnost země, vyšší hospodářský růst a konec konců i vyšší daňové výnosy). Výsledkem je angažovanost státu při zvyšování vzdělanostní úrovně obyvatelstva, růst veřejných výdajů na školství. Podobně je tomu u výzkumu.

Pozitivní externality jsou spojeny například i s péčí o památky, kde se angažuje stát a územní samospráva, ale také soukromé subjekty – například pozitivní dopad na kvalitu života, na cestovní ruch. Nicméně stát musí dát určitý rámec péči o památky fi nancované ze zdrojů ve veřejných fi nancích vzhledem k jejich omezené výši.

Na rozdíl od fi nancování školství je v řadě zemí vydáván téměř zanedbatelný objem fi nančních prostředků z rozpočtové soustavy na údržbu památek. Například v ČR se dlouhodobě nenachází dostatečný objem fi nančních prostředků, který by bylo možné alokovat na záchranu památek, na které je ČR velmi bohatá. To je jeden z důvodů potřeby spolupráce veřejného a soukromého sektoru při údržbě, opravách a fi nancování památek. Na druhé straně jsou významné aktivity některých mezinárodních institucí, které jsou si vědomy významu památek, dopadu pozitivních externalit. Připomeňme úsilí UNESCO o záchranu významných světových památek, připomeňme ale i úsilí EU podporovat záchranu památek různými programy a v jejich rámci dotacemi, podobně Norsko, Švýcarsko a jejich dotační tituly v rámci schválených programů na záchranu památek.

Negativní externalita vede také k nesouladu mezi společenskými náklady a individuálními náklady soukromých subjektů. Příkladem negativní externality je znečišťování životního prostředí škodlivými exhalacemi a negativní dopad na zdraví obyvatel. Vyšší nemocnost si vyžaduje vyšší náklady na léčbu. Je proto nutné brát ohled na kvalitu životního prostředí, je nutné předejít ohrožení zdravotního stavu člověka v důsledku působení negativních externalit a chránit ho,



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.