načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Venla - JK Johansson

Kniha: Venla
Autor:

Závěrečná část trilogie Prokletí městečka Palokaski Případ Venly Pohjavirtové se odehrává na pozadí celé trilogie Prokletí městečka Palokaski. Miia si totiž uvědomuje jistou ...
Titul je skladem 1ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava
Vaše cena s DPH:  236
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  299 Kč
21%
naše sleva
7,9
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4% 60%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Rok vydání: 2016-08-17
Počet stran: 184
Rozměr: 130 x 190 mm
Úprava: 180 stran
Spolupracovali: z finského originálu Venla ... přeložil Michal Švec
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2016-34
ISBN: 9788075054043
EAN: 9788075054043
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Závěrečná část trilogie Prokletí městečka Palokaski Případ Venly Pohjavirtové se odehrává na pozadí celé trilogie Prokletí městečka Palokaski. Miia si totiž uvědomuje jistou spojitost sestřina zmizení v osmdesátých letech s případy Laury a Noory. Na konci druhého dílu trilogie objeví Miia tělo mrtvé dívky v kufru auta svého psychologa Henriho Saastamoinena. Dívka je identifikována jako Noora. Kromě Miiina brata Nikkeho nikdo neví, že Miia Henriho navštěvovala, a proto se rozhodne informaci policii zatajit. Miia si uvědomí, že se Henri až příliš zajímal o smrt jejího otce a o sestřino zmizení. Protože však sám Henri najednou není nikde k nalezení, Miia přemýšlí, jestli Noořino tělo ukryl v kufru Henriho auta samotný vrah, nebo jestli má Henri s vraždami dívek co dočinění. Zatímco Miia pokračuje ve vyšetřování na vlastní pěst, zjistí, že je těhotná. Je otcem dítěte mrtvý vrah Antti, nebo milionář Mikael, se kterým si několikrát vyšla? (prokletí městečka Palokaski)

Kniha je zařazena v kategoriích
JK Johansson - další tituly autora:
Laura Laura
Johansson, JK
Cena: 211 Kč
Laura Laura
Johansson, JK
Cena: 121 Kč
Noora Noora
Johansson, JK
Cena: 254 Kč
Noora Noora
Johansson, JK
Cena: 149 Kč
Venla Venla
Johansson, JK
Cena: 158 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1
KUFR AUTA SE S HLASITÝM KLAPNUTÍM ZAV ŘEL
a  Miia se rozhlédla kolem. Jak dlouho už u  auta stojí? Viděl
ji někdo? A opravdu se kufr červeného BMW před chvílí
otevřel, protože si v kapse cvakala klíčkem?
Najednou měla pocit, že už si nemůže být ničím jistá.
Jediným nezpochybnitelným faktem v tu chvíli bylo, že dívka,
která leží v kufru auta psychoterapeuta Henriho
Saastamoinena zabalená do igelitu, je mrtvá. Miia to poznala, hned jak
ji spatřila, ale přesto dívce z jakéhosi důvodu položila ruku
před ústa, aby zkusila, jestli dýchá. Vybavila si jedno dávné
odpoledne v domě, kde před lety vyrůstala, a ránu, která ji
tak vylekala, až kopnutím převrhla hrnek s kakaem
na podlaze. Teprve když vstala z pohovky a přeskočila tmavou
skvrnu od  kakaa, která se vpíjela do  bílého vlněného koberce,
došlo jí, co se stalo. Za  oknem na  terase ležel v  podzimně
zbarveném listí ptáček. Pospíšila si ven, vzala ptáčka
do dlaně a k zobáčku mu přiložila prst, aby zjistila, jestli dýchá. Pak
s ptáčkem v ruce vběhla dovnitř, popadla z hrnku od kakaa
brčko a opatrně ho vsunula do ptačího zobáčku. Foukla vší
silou a modrošedě opeřená hruď se brzy začala zase
nadouvat, nebo tomu Miia aspoň chtěla věřit. V  tu chvíli přišel
domů otec. Když spatřil, o  co se jeho dcera pokouší, vtrhl
do  obývacího pokoje a  třásl jí zápěstím tak dlouho, dokud
ptáček nespadl do skvrny od kakaa uprostřed koberce. Než
Miia stihla cokoli učinit, otec už došel pro lopatku a odnesl
ptáčka do nedalekého lesíku.





VENLA 11
Miia vyskočila na chodník a vydala se klidným krokem vpřed.
Toužila rozběhnout se ze všech sil, ale bylo lepší nevzbuzovat
pozornost. Musí se jen bezpečně dostat domů.
Na rohu ulice se ale už neudržela, dala se do běhu a zastavila
se teprve u domovních dveří. Srdce jí v hrudi divoce bušilo, stále
stejně zrychleně a krátce dýchala, a ruce se jí tak třásly, že měla co
dělat, aby z kapsy vytáhla klíče a strefi la se do zámku. Dveře se
konečně otevřely a Miia ucítila, jak jí z těla prchá veškerá síla, a hned
v předsíni se svezla na zem do hromady reklamních letáků.
Odněkud se ozývalo houkání sirén, nebo jí znělo jen
v uších? Pulz jí tepal v hlavě tak prudce, až s jistotou věděla,
že tohle nepřežije. Umře na podlaze v předsíni na mozkovou
mrtvici, zástavu srdce, šok. Ona, která ani ne před
čtyřiadvaceti hodinami jen o vlásek vyklouzla ze spárů vraha, vypustí
duši doma v předsíni vedle zapáchajícího pytle s odpadky.
Zavřela oči a spatřila pokoj vyzdobený růžovými tapetami
a matku, která ji zvolna hladila po vlasech. Matčin vřelý
pohled a teplá ruka spustily ještě silnější proud slz.
„Snažila jsem se toho ptáčka oživit,“ špitla Miia, když
na chvíli utišila pláč.
„Počínala sis skvěle,“ konejšila ji matka a podala jí
kapesník, který vytáhla z rukávu.
„Ale umřel.“
„Byl mrtvý už předtím, než ses ho snažila zachránit.“
„Proč?“
„Proč? Všichni jednou umřeme.“
„I ty? I táta? A Venla a Nikke taky?“
„Úplně všichni,“ řekla matka a  dala jí pusu na  temeno.
„Ostatní zachránit nemůžeme, máme co dělat sami se sebou.“
Miia vstala ze země, našla tužku a posadila se za stůl
v kuchyni. Najednou jí všechno připadalo jasné.





2
„VOLANÝ Ú ČASTNÍK NENÍ DOSTUPNÝ. Prosím
zavolejte později,“ přeříkával už bůhví pokolikáté dobře známý
ženský hlas. Omluva zněla přátelsky, ale to nic neměnilo
na skutečnosti, že Noora zmizela.
Sněhobílá zánovní pohovka zavrzala, když se na  ni
Lauri svezl a  vzal si do  klína notebook. Rozkliknul několik
webových stránek novinových deníků, ale neobjevil jedinou zmínku
o zmizelé dívce ani nic jiného, co by vysvětlovalo, proč má
Noora vypnutý telefon. Dopoledne už zavolal i jejím rodičům,
představil se jako prodejce časopisů a  poprosil, jestli by mu dceru
nezavolali k telefonu. Mají prý v nabídce nový časopis pro mladé
a předplatitelky dostanou jako dárek make-up dle vlastního
výběru. Noořin otec nabídku odmítl a  prohlásil, že dcera odjela
na víkend ke kamarádce. A vrátí se prý až v pondělí.
Hledat stopy, kde by se mohla nacházet, bylo marné
i  na  jejím Instagramu, protože za  posledních čtyřiadvacet
hodin na  něm nic nepřibylo. Facebook se nevyplatilo ani
otvírat, na  něj už nechodil nikdo. Poslední fotka na 
instagramovém profilu Noořina blogu Madde’s Life ukazovala
šumivý nápoj v úzké skleničce, pod fotkou následoval výlev
hashtagů o  nejlepším dni v  Maddině životě, báječné
společnosti a  že se svět rozhodujícím způsobem mění. Lauri
pocítil žárlivé bodnutí.
Vstal z pohovky a přešel k oknu. Okno v obývacím pokoji
Ojantausových měřilo tři metry na výšku, sedm na šířku
a otvíral se z  něj ničím nerušený pohled na  moře. Lauri vytáhl





VENLA 13
z kapsy telefon a přiložil jej k uchu. Zatímco poslouchal
informaci, kterou přátelským tónem pronášel ženský hlas ve třech
jazycích, snažil se v  listopadovém šeru rozlišit obzor. Tenká
vrstva sněhu, která ráno pokrývala zem, už roztála a  moře
i nebe zešedly do stejného odstínu. Bylo obtížné říct, kde
končí jedno a začíná druhé.
Kde Noora je? Proč mu vůbec nedala vědět, i  když mu
z párty slíbila napsat a zavolat nejpozději cestou domů? Stalo
se jí něco, nebo se jen seznámila s jiným klukem? Nedalo se
říct, jestli Lauri víc žárlí, nebo se strachuje. Každopádně bylo
hloupé pustit Nooru převlečenou za  Madde na  párty
tajemné brandingové agentury. Už dopředu tušil, že něco
nehraje, i školní preventistka Miia Pohjavirtová zastávala názor, že
společnosti, které kontaktují blogerky, mívají nezřídka velmi
pochybné záměry. Ať už blog o  smyšlené Madde získal mezi
mladými ženami během krátké doby jakkoli velkou
oblibu, proč by někdo vyzvedával náctiletou holku a  odvážel ji
na párty limuzínou?
Noora málem pukla nadšením, když Laurimu ukazovala
pozvánku vytištěnou na  černém silném kartonu honosnými,
zářivě stříbrnými písmeny. Nemohla se dočkat červeného
koberce, šampaňského, fotografů, kaviáru a všech těch
významných lidí, které na párty potká a kteří by ji jako Nooru na ulici
ani nepoznali. Ale na párty bude za Madde, mladou dívku ze
čtvrti Punavuori, která má fantastický život, cestuje po světě
a skoro dennodenně nakupuje luxusní značky, a nikoli
za obyčejnou školačku z Palokaski.
Že Noora je Madde, Lauri odhalil, když ji náhodou
zahlédl, jak na  zahradě za  domem pózuje ve  vybledlém, 
hořčicově žlutém kulichu před foťákem na stativu a pohazuje u toho
černými kadeřemi. Lauri okouzleně zpoza keře sledoval, jak





J. K. JOHANSSON: PROKLETÍ M ĚSTEČKA PALOKASKI14
se dívka čas od času zajde domů převléknout a pak pokračuje
ve focení a na pozadí mění drobné detaily.
Několik dní nato spatřil Lauri na  chodbách školy v 
Palokaski desítky podivných žlutohnědých kulichů, jeden
ošklivější než druhý, a zaslechl, jak několik dívek, které se vyznají
v  módě, nadšeně vypráví, že blogerka Madde má neomylný
vkus. Hned jak přišel ze školy domů, otevřel Maddin blog,
pochopil, co Noora na zahradě prováděla, a zamiloval se do ní
ještě vášnivěji.
Posadil se zpátky na pohovku a uvědomil si, že už zase
vyťukává název Maddina blogu do  vyhledávacího pole.
Uprostřed monitoru se pomalu točil plážový míč a  vtom klaply
vchodové dveře. Lauri pohlédl do  předsíně a  zklamaně
povzdechl, když si všiml tmavé postavy Toniho, jak si skopává
boty. Doufal, že přišla matka. Byla sice otravná, ale i tak by se
mu ulevilo, kdyby si s ní o Nooře popovídal.
„Čau!“ zavolal starší bratr Toni a vpadl do obývacího
pokoje ještě v bundě. Pokračoval dál do otevřené kuchyně a Lauri
slyšel, jak otvírá ledničku. „Tak jak to de, vole?“
Lauri se podíval zpátky do předsíně a předpokládal, že tam
spatří Toniho věrné poskoky Pilliho, Pullu a  Jimba, ale pak
pochopil, že bratr mluvil na něj. Zostražitěl. Naposledy si
spolu říkali, co a jak, nejmíň před pěti lety. A od jejich
posledního rozhovoru v podstatě uplynuly měsíce. Někdy bratra třeba
několik týdnů neviděl nebo nanejvýš slyšel tlumené skučení
z jeho pokoje.
„Všecko v poho?“ Toni se mu upřeně zadíval do očí
a přitom si cpal do pusy plátek šunky z plastové vaničky.
„To se jako ptáš mě?“ ukázal na sebe Lauri prstem.
Bratr se posadil vedle něj na pohovku a Laurimu se k nosu
donesl zatuchlý pach šunky. Cítil, jak se mu zvedá žaludek.





VENLA 15
Maso přestal jíst už dávno, protože nechtěl konzumovat
mrtvá zvířata. Ale to Toni pochopitelně nevěděl, a tak mu nabídl
poslední plátek.
„Díky, nechci,“ zamumlal Lauri, ale kázání o 
velkochovech, emisích oxidu uhličitého a bezmasém dni si odpustil.
„Tak to já si dám. Hele, jedls dneska vůbec něco?“
Lauri nevěděl, co má odpovědět ani co si má myslet. Co
po něm Toni chce? Proč ho zajímá, jestli jedl?
„Jo.“
„A co? Bylo v ledničce něco na ohřátí?“
„Co po  mně chceš?“ vyprskl Lauri napruženě. Bratr ho
děsil. Nejen chováním, ale celou svou bytostí – neklidné
pohyby, záludný pohled, mastné neučesané vlasy, vrzání
kožené bundy, chlad venkovního světa, který z něj vyzařoval,
cizost i ta udivující myšlenka, že jsou jedné krve a z jedné
rodiny.
„Já nic nechci. Klídek, kámo. Co ve škole?“
„Kde je máma?“
Zmínka o matce přiměla Toniho vstát z pohovky a pospíšit
si k oknu. Hned nato už ale zase seděl vedle bratra.
„Nemám páru,“ zašeptal ochraptěle, popadl Lauriho
za paži a stiskl až trochu moc silně.
„Já jsem tvůj brácha. Jasný, ne?“
Laurimu se podivně sevřelo hrdlo. Chtěl se bratrovi
vyškubnout, ale neodvážil se pohnout ani o centimetr.
„Řekni, že je ti to jasný.“
„Jo, je mi to jasný.“
„Bráchové musej držet spolu, ne?“
„Jo.“
„A já se o tebe postarám,“ řekl Toni a důrazně přikývl.
Lauri se na něj nedůvěřivě zahleděl.





J. K. JOHANSSON: PROKLETÍ M ĚSTEČKA PALOKASKI16
„Teda soutěž o nejlepšího staršího bráchu roku bysem na sto
péro nevyhrál,“ pokračoval, když spatřil bratrův výraz, „nedostal
bysem se ani do top ten, ale záleží mi na tobě. Fakt že jo. A nikdy
bych se na tebe nevykašlal, že bys zůstal na všecko sám.“
Toni povolil sevření a Lauri se instinktivně stáhl. Bratrovo
ujišťování mu z  nějakého důvodu vůbec neulehčilo. Toni si
najednou schoval hlavu do  dlaní, špinavýma rukama si
prohrábl mastné vlasy a vypadal nekonečně unavený.
„Všecko v  pohodě?“ zeptal se ho potichu Lauri. Na  téhle
překvapivé blízkosti se přece jen zdálo být něco dobrého. Toni
se na něj usmál. Ten úsměv si pamatoval dávno z dětství. Bratr
se tak usmíval, když byl Lauri ještě hodně malý a  matka ho
nechala Tonimu na hlídání.
„Jo, ale musím zas vyrazit.“
„Kam?“ zeptal se ustaraně Lauri. Nechtěl, aby tenhle
okamžik minul tak rychle.
„Vem si tohle a  někam to skovej.“ Toni mu podal starý
ošoupaný telefon, který vyrobili ještě v době, kdy world wide
web byl jen výsadou vyvolené menšiny a svět se ještě nikomu
nevlezl do kapsy.
„Cinkni mi z něj, kdyby se něco dělo, ale jinak ho někam
schovej.“
„Proč?“
„Slibuju, že když mi z něj zavoláš, vemu to. Vždycky.“
Toni vstal, neohrabaně bratra poplácal po  rameni a 
vzápětí už vybíhal schody do  patra. Za  pár minut klaply dveře
od  domu a  byl pryč. Vanička od  krájené šunky jako jediná
dosvědčovala, že se to celé Laurimu jen nezdálo.
V ruce chvíli obracel telefon, který mu bratr dal, a nakonec
ho zastrčil mezi polštáře na pohovce. Měl sto chutí za bratrem
vyběhnout, ale co by mu řekl? Neodcházej?





VENLA 17
Otevřel notebook a v tu chvíli cítil, jak se mu zastavilo
srdce: na blogu Madde’s Life se objevil nový příspěvek.
Obsahoval fotky limuzíny zvenku i zevnitř a Maddiny šaty z mnoha
úhlů pohledu. Poslední fotka zachycovala kousek červeného
koberce, po  němž si vykračovaly její třpytivé boty. Madde
vzrušeně očekávala večer a  slibovala velké novinky a  víc
informací dalšího dne, až se dostane z nejhorší kocoviny.
Noora očividně žila, jinak by nemohla aktualizovat blog.
Určitě zrovna trávila čas někde na  druhé straně zeměkoule
na nejlepší aft erparty svého života a zavolá, hned jak se vrátí
domů. Tak proč se Laurimu neulevilo? Proč v  něm hlodalo
podezření, že něco není v pořádku?
Kliknul na  Gmail, aby mohl okomentovat Maddin
příspěvek. Namísto přesměrování do  jeho e-mailové schránky
se ale objevila přihlašovací stránka a  vedle jeho jména ještě
profi l jiného uživatele. Stálo tam „branditup“. BRÄND IT UP.
Ve zlomku vteřiny si Lauri vzpomněl, kde už tato slova viděl
– vytištěná na černé kartonové pozvánce.
Přejel kurzorem na uživatelské jméno, které stálo nad tím
jeho, kliknul na  něj a  do  pole pro heslo napsal „branditup“.
Na  monitoru se objevila modrá lišta, která pomalu a  trhaně
nabíhala. Zdálo se to jako věčnost, ale pak se e-mailový účet
otevřel. Všechny přijaté zprávy měly jako odesílatele Madde.





Světla v tělocvičně potemněla a parket se zaplnil páry lepícími
se k sobě. Ruce chlapců nenápadně sklouzávaly dívkám z pasu
na zadek a nemotorně ho osahávaly.
Venku byl mrazivý podzimní večer. Foukal vítr a  pršelo
vodorovně, deštník vůbec nepomáhal. Venla nakoukla oknem
dovnitř a  dlouze potáhla ze stříbrné belmontky. Z  otevřených
dvoukřídlových dveří se nesl nový hit Glenna Medeirose. Venla
si tiše notovala jeho slova.
„If I had to live my life without you near me
Th e days would all be empty
Th e nights would seem so long
With you I see forever oh so clearly
I might have been in love before
But it never felt this strong“
V tu chvíli jí pohled utkvěl na Pasim. Netančil. Stál v koutě,
povídal si s nějakým klukem a letmo koukal ke dveřím. Venla
věděla, že čeká na ni, ale dovnitř jít nedokázala.
Zvedla ke  rtům neprůhlednou plastovou láhev od  džusu,
v  níž měla směs toho, co tátův bar dal: whisky, koňak, likéry
a  campari, ode všeho zhruba stejně, právě tak málo, aby otec
nepoznal, že něco chybí. Hořký koktejl nutil ke šklebu, ale
zároveň uklidňoval. Uvnitř spustila Madonnina La isla bonita a její
myšlenky se nepozorovaně přenesly do  Itálie, ke  slunci,
starodávným uličkám, pizze, zápachu odpadků všude kolem a vůni





VENLA 19
kávy. Představila si, jak by s  Lucou kráčeli zavěšení do  sebe
s raybankami na očích. Hodně by se smáli, líbali by se
a zastavovali u  malých stánků se zmrzlinou. Dala by si pistáciovou.
Okusila ji jednou u moře na dovolené s rodiči. Nechutnala nijak
výjimečně, ale po návratu uváděla v památníčcích a deníčcích
přátelství do kolonky oblíbené jídlo vždycky pistáciovou
zmrzlinu. Znělo to atraktivně a speciálně.
Odhodila cigaretový špaček na  zem a  zadupla ho. O  Itálii
snila marně, stála na školním dvoře v Palokaski, v ruce svírala
oranžovou láhev od džusu plnou alkoholu a všechny její
kamarádky, s  nimiž strávila celý dosavadní život, stály jen pár
metrů od  ní. Byly jedna jak druhá, všechny jedly šunkafl eky s  tím
nejobyčejnějším kečupem, četly Bravíčko a z jiného časopisu pro
mládež si vystřihovaly přihlašovací kupony do  celofi nské
amatérské soutěže o královnu krásy Miss Blue Jeans. Venla nechtěla
být jako ony. Nechtěla tenhle život. A teď se nabízela alternativa.
Dlouze si lokla z láhve a zapálila si další cigaretu. Naposledy
nakoukla do sálu, otočila se na podpatku a zamířila po písčité
cestě do centra.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist