načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Velmi osobní kniha o zdraví - Margit Slimáková

Velmi osobní kniha o zdraví

Elektronická kniha: Velmi osobní kniha o zdraví
Autor:

Úspěšná česká dietoložka a poradkyně ohledně zdravého životního stylu se v této obsáhlé knize zabývá tématy ovlivňujícími naše fyzické a duševní zdraví - stravováním, odpočinkem, péčí o sebe a konečně i prevencí.
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  219
+
-
7,3
bo za nákup

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 335
Rozměr: 25 cm
Úprava: tran : barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustrace: Remi Pavlovská
Jazyk: česky
Umístění v žebříčku: 69. nejprodávanější produkt za poslední měsíc
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-265-0753-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Margit Slimáková vychází ze své mnohaleté praxe úspěšné dietoložky a vyživové poradkyně a bloggerky i ze svých bohatých osobních zkušeností a přináší knihu o zdraví. V jednotlivých kapitolách se ke konkrétním tématům vyjadřuje racionálně, nebojí se vyvracet zakořeněné mýty i upozorňovat na vyložené nesmysly, kterými se mnohdy nevědomky řídíme. Doporučuje jak zdravě jíst a pít, abychom svému tělu dodávali vše potřebné a bylo dokonale funkční (přitom například zavrhuje všechny možné diety a komentuje nejrůznější současné stravovací trendy). Zamýšlí se nad vlivem prostředí a práce na naše zdraví, nabádá k dostatku pohybu a podporuje odpočinek, kvalitní spánek a terapeutickou relaxaci. V neposlední řadě přímo nutí k tomu, abychom se hýčkali a pečovali o sebe, měli se rádi a snažili se žít aktivní pozitivní život s důrazem na prevenci před všemi nemocemi.

Předmětná hesla
Slimáková, Margit, 1969-
* 20.-21. století
dietoložky -- Česko -- 20.-21. století
Zdravý životní styl
Životospráva
Zdravá výživa
Pohybová aktivita
Zařazeno v kategoriích
Zákazníci kupující zboží "Velmi osobní kniha o zdraví" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Velmi osobní kniha

o zdraví

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.bizbooks.cz

www.albatrosmedia.cz

Margit Slimáková

Velmi osobní kniha o zdraví – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


2 Nápoje

Pijte vodu

3 Pohyb

Hýbejte se celý den4 Prostředí

Dbejte na prostředí

5 Práce

Dělejte, co vás baví

6 Prevence

Pečujte o sebe

7 Terapie

Převezměte zodpovědnost

za své zdraví

154

174

188

202

242

224

8 Krása

Hýčkejte se

312

Obsah

Úvod

1 Jídlo

Jezte skutečné

potraviny

Na závěr

nejlepší otázky

Jak jsem se k propagaci

zdraví dostala

6

30

322


4

Jsme obyvatelé přepychové části Země. Máme dostatek vody a přebytek jídla. Můžeme

studovat podle chuti a zájmů, většina z nás si vybírá, co bude dělat. Když onemocníme,

jsme obklopeni kvalitní dostupnou péčí a blahobytem. Současně jsou však mnozí věčně

unavení, přejedení, nespokojení a stále ve spěchu. Může to být jinak? Určitě! Ale jak?

Univerzální recept nemám, ale nabízím střípky ověřených doporučení a nápadů, jak

o sebe v tomto hektickém světě co nejlépe pečovat.

Podle zprávy z roku 2017, která vyhodnocovala konzumaci široce akceptovaných drog, jako

jsou alkohol a cigarety, a výskyt obezity, jsem výživářkou a preventistkou v nejnezdravější

zemi světa. Samozřejmě můžeme dlouze diskutovat, jak kvalitní byla metodika studie,

která takto Česko označila, anebo zpochybňovat spotřebu alkoholu v Česku s odkazem

na množství alkoholu, co u nás vypije pár švédských studentů. Sama bych ale místonapadání autora zprávy a designu dané studie doporučila věnovat se problémům, které zde

v Česku bez diskuse máme. Každý Čech ročně vypije 13,7 litru alkoholu, možnostkouření na veřejnosti je stále běžně obhajována svobodou jednotlivce a při nákupu potravin se velká část naší populace řídí kritériem nízké ceny. Posun ke zdravějšímu jídlu

a životnímu stylu je žádoucí a zde jsou moje doporučení.

Co v knize vysvětluji

V jednotlivých kapitolách projdeme základní témata, která zpravidla každý denně řešíme

— od potravin přes nápoje, prevenci a terapii až po práci. Najdete zde moje zkušenosti,

výsledky vědeckého bádání a ta nejlepší doporučení, která z nich vyplývají.

V kapitole o stravě se podíváme na nejčastější výživové omyly a na to, jak si můžeme

zbytečně škodit dietami. Probereme kohoutkovou i balenou vodu, ochucené nápoje

a detailněji se vyjádřím i ke kávě a alkoholu. U cvičení a pohybu doporučím metody,

které mi nejlépe fungují, jsou ověřené a vhodné i pro nesportovce. V kapitole o prostředí

poradím, jak využít, co je kolem nás prospěšného, a jak současně omezit rizika, která

s naším životním prostorem souvisejí.

Popíšu, jak si organizuji práci a co dělám tak, aby mi stres a povinnosti nepřerostly přes

hlavu a udržela jsem si své pracovní nadšení. V části věnované prevenci vysvětlím, jaké

úžasné možnosti nám nabízí, a těm, kteří již nějaké zdravotní problémy řeší, poradím

v kapitole věnované terapii, jak svůj stav zlepšit nebo se úplně vyléčit. V kapitole o kráse

se zabývám kosmetikou a péčí o sebe. Před tím vším ale ještě prozradím, co mě přivedlo

k péči o zdraví a propagaci prospěšného jídla a chování.


5

J

sme obyvatelé

přepychové části

Země.

Margit

Jak s knihou pracovat

Doporučení, která vám chci předat, jsou výsledkem mých třiceti let studia péče o zdraví,

které začalo na klasické zdravotní škole a pokračovalo přes studium farmacie. Absolvovala

jsem různé české i zahraniční certifikované kurzy o výživě, studovala jsem na univerzitě.

Přečetla jsem tisíce stran odborné literatury a výsledky předávám dál. Nastudovanou

teorii mi potvrzují roky vlastní klinické praxe a testování na vlastním těle i rodině.

Všechna zde předložená doporučení vyjadřují můj názor a vycházejí ze souhrnných

poznatků. Za každou kapitolou najdete vybrané zdroje, které předložené informace

potvrzují nebo dále rozvíjejí. Záměrně v textu nepropojuji jednotlivá doporučení

s konkrétními odkazy. Od argumentace postavené primárně na odkazech mě odrazuje

fakt, že na jedno téma často existují stovky studií a mnohdy i s úplně odlišnými závěry.

S nadsázkou se dá říci, že dnes lze ke každému vyjádření najít studii, která ho potvrdí.

Argumentace postavená na ohánění se studiemi se mi nelíbí, i odborník se na základě

svých znalostí a zkušeností musí rozhodnout pro určitý postoj a být schopen ho poté

vysvětlit. Také já jsem se rozhodla — a proto namísto titěrného potvrzování svých

slov věnuji na konci každé kapitoly prostor odkazům, které dané téma více vysvětlují

a doplňují. Pokud máte zájem o nejnovější přesná data, sledujte prosím mé blogy, web

nebo facebookovou stránku, kde pravidelně na aktuální zdroje odkazuji.

V knize se prolínají mé životní příběhy s mými odpověďmi na naprosto zásadní a životně

důležité otázky týkající se zdraví. Odpovědi jsou rozdělené do osmi tematických okruhů

— od zdravé výživy až po zvládání práce. Samozřejmě že ze všeho nejvíce se věnuji

mému oblíbenému jídlu. Ostatní kapitoly jsou stručnější, předávám v nich doporučení,

která se mi osvědčila, nadchla mě a přesvědčila o nutnosti je sdílet a vysvětlovat. Nejde

o vyčerpávající a kompletní popis témat, ale o to nejdůležitější, co jsem v každém z nich

řešila.


Úvod

Jak jsem se k propagaci

zdraví dostala

Úvod

Jak jsem se k propagaci zdraví dostala


Cestovatelská

jídlověda

20


8

Jako dítě jsem byla zahrnuta skvělou péčí rodičů, babiček a dědečků. Jedla jsem hromady

ovoce a zeleniny ze zahrádek, jídla vařená z domácích vajíček, skromné množstvídomácího masa, fazolí a dalších dobrot. Z dětství si nejvíce pamatuji čas strávený na babiččině

zahradě sportem, hrou a jídlem. Rostlo zde na každém kousku něco jedlého, co skvěle

chutnalo.

Další mou oblíbenou scénou byla babiččina útulná kuchyně, která krásně voněla. Babička

v ní připravovala samá skvělá jídla a já jsem jí pomáhala, jak se dalo. Zejména tedy v pozici

ochutnávače. Když jsme nevařily, každá jsme seděla s knihou.

A třetí nejdůležitější vzpomínkou jsou chvíle s mojí úžasnou mamkou, která stále něco

podnikala — organizovala letní tábory, spartakiádní cvičení a kroužky pro děti. Bylaneustále na nohou, pořád někde na cestách a my holky odmalička s ní.

K zásadnímu životnímu zvratu došlo v mých deseti letech, kdy tato skvělá, obdivuhodná

a nesmírně schopná maminka nečekaně zemřela a já musela urychleně převzítodpovědnost za svůj život.

Téměř úplně jsem se postavila na vlastní nohy okolo svých patnácti let s mým nástupem

na internátní školu. Po světě jsem se pohybovala sama a rozhodovala se, co budu a co

nebudu dělat a jíst, jak chci vlastně žít. Jak a proč jsem se rozhodovala? Co bylo zásadní

v jednotlivých fázích mého dospívání, při studiu, při rozjezdu profesní kariéry nebo při zakládání rodiny? Jak jsem vyřešila a jak řeším zásadní životní témata? Budu vám vyprávět příhody, které se mi skutečně staly. Kousky svého života, svých

zážitků, úspěchů i pádů. Při cestě životem jsem postupně řešila své vlastní potíže,studovala, pracovala a sbírala jednu zkušenost za druhou. Moje znalosti rostly s praxí.

A naštěstí jsem už od dob studia na střední škole měla vždycky spoustu příležitostí dělat

něco prospěšného pro své zdraví, stále něco zkoušet a učit se.


9

Zdravotní škola a moje anorexie

Zdrávka — fytoterapie — rodinná tragédie — anorexie — vegetariánství

Nejvíce jsem se osamostatnila, když jsem započala své studium na střední zdravotnické

škole, ze kterého jsem dodnes nadšená. Strávila jsem zde stovky hodin v laboratořích,

učila jsem se o významu a použití léčivých bylin, získala základy vědomostí o fungování

lidského těla, příčinách nemocí a terapii. Škola mi vedle studia předmětů, které mě bavily,

přinesla i samostatný život mimo domov, cestování, zajišťování si jídla, oblečení,programu pro volný čas. Vedle spousty pozitivního ale vyvrcholilo i mé volání o pomoc

a pozornost po maminčině tragickém úmrtí.

A tak jsem vedle snahy o zdravou stravu v podobě omezování masa a ládování se zeleninou

začala nezdravě hubnout. Následovala moje první a naštěstí i poslední hubnoucí dieta, která

byla velmi úspěšná a nebezpečnější, než by mě napadlo. Následky vysvětlím na str. 302-303.

Při studiu výživy a jejího vlivu na zdraví (včetně zkušenosti s nezdravým hubnutím) jsem

se dostala i k vegetariánství, které mě okamžitě zaujalo. Maso jsem nikdy moc nemusela

a zeleninu s ovocem naopak milovala. K mým nejoblíbenějším jídlům odmalička patřily

polévky, krupota a žemlovka, takže pro mě bylo snadné začít vegetariánství testovat.

Krupoto — staročeské „rizoto“ mojí babičky, tedy kroupy, fazole, hromada cibule

a česneku, bylinky a sůl. Moc doporučuji vyzkoušet.

Vysoká škola a začátek zájmu o zdravé jídlo

Nežádoucí účinky léků — prevence a přirozená terapie — kurzy makrobiotiky —veterinární farmacie — moje poslední kuře — revoluce — Fit Food — moje první přednáška —

pobyt na veganském statku

Na vyhlášenou Farmaceutickou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové jsem se dostala

bez potíží, přestože přijímačky předpokládaly spíše uchazeče z gymnázií. Oni se čtyři

roky učili spoustu obecných poznatků, jako třeba o výrobě kyseliny sírové, zatímco my na

zdrávce jen chemii přímo související s terapií. Naštěstí zkoušející u ústního pohovoru

namísto vytažené otázky chtěla, ať zopakuji svoji odpověď na odbornou farmakologickou

otázku z maturity. A zde jsem byla ve svém živlu. V učení jsem vždy excelovala, a tak jsem

svou odpovědí komisi nadchla a na místě mi po předpokládaném přijetí nabídli, ať se

na katedře přihlásím jako pomocná vědecká síla.

Farmakologie: odvětví medicíny a biologie zabývající se studiem účinku léčiv.


10

Na fakultě jsem pět let pilně studovala fungování těla a ještě více času věnovala stu

diu léků, když se tělo dostane do potíží. S detailnějšími znalostmi farmakoterapie (léčby

léky) jsem se ale mnohem více dozvídala i o jejich rizicích. Léky jsou často vysoce účinné,

někdy nezbytné, někdy zbytečné, ale téměř vždy i riskantní a poměr přínos versus rizika

(zejména ta dlouhodobá, jako například při podávání antibiotik) není vždy optimálně

vyhodnocen.

Proto mě stále více namísto farmakoterapie oslo

vovaly přirozené terapie a hlavně prevence.

Nastalo studium všemožných dostupných zdrojů,

které byly v předrevoluční době hodně omezené.

Absolvovala jsem první kurzy makrobiotiky. Jedla

jsem úžasná makrobiotická jídla a diskutovala jsem

se zabedněnými obhájci extrémně restriktivních stravovacích režimů, kteří tvrdili, že se

jim okamžitě zhoršuje zdraví i po snědení jednoho celozrnného koláče s minimem cukru.

Už od prvních střetů s „alternativci“ mi bylo jasné, že bez nadhledu a tolerance není

možné cokoli objektivně posuzovat ani nikoho přesvědčovat.

Samotné mi čím dál více vyhovovala vegetariánská strava, i když první roky jsem

ji občas prokládala rybou nebo kuřetem. K jednoznačnému posunu k vegetariánské stravě

mě dohnalo studium na vysoké škole, a to konkrétně předmět veterinární farmacie, kde

jsme se učili o lécích pro zvířata. Součástí terapie zvířat byla i nauka o tzv. medikovaných

krmných směsích, což byly hromady léků preventivně podávané zvířatům v konvenčních

chovech. Dodnes si pamatuji, jak nepříjemně na mě poznání o běžných praktikách chovu

užitkových zvířat působilo. Toto studium ze mě neudělalo experta na léčení zvířat, alejed

noznačného vegetariána z etických důvodů. Tím pro mě skončilo i občasné kuře nebo ryba.

Přišla revoluce, jejíž první den jsem já, ateista, shodou šílených náhod trávilaopravová

ním starého kláštera. Po účasti v protestech proti režimu a oslavách změn jsem se vracela

do školy a světa s mnohem více možnostmi než dříve. Začala jsem intenzivně studovat i z

nezávislých odborných zdrojů. Zkoušela jsem pracovat, kde se dalo — dělala sekretářku

podnikatelům, prodávala zmrzlinu, obsluhovala v pizzerii. Ale hlavně jsem nadchla pár

podnikatelů ze svého okolí pro zdravou stravu. Stála jsem tak u založení firmy Fit Food,

která v dobách největší slávy zajišťovala první dalamánky a veggie pomazánky provět

šinu hradeckých školek a zkoušela dodávky do nemocnice i do kasáren (tedy upřímně,

tam jsme se dostali jen díky podplacení vojenského provianťáka několika lahvemi koňaku

a vojáci ani netušili, že ty skvělé karbanátky jsou z čočky). Přednášela jsem, strávila jsem

pár týdnů studijního pobytu na veganském výukovém statku ve Francii a moje praxe

prosazování zdravého jídla postupně převážila nad časem, který jsem seděla ve škole.

L

éky jsou často účinné,

někdy nezbytné, někdy

zbytečné, ale téměř vždy

i riskantní.


11

Diplomku jsem si úspěšně prosadila zcela mimo vypsané a žádané okruhy. Téma?

Zdravotní stav alternativně se stravujících dětí. Byla to první klinická studie tohoto typu

v Československu a prokázala, že všechny sledované děti byly velmi zdravé a jejich rodiče

vzdělaní a že názory našich odborníků byly v té době v jasném rozporu s názoryzahra

ničních expertů a se stanovisky odborných organizací. Farmacii jsem v pohodědokon

čila s jasným rozhodnutím nepracovat pro farmaceutický průmysl, ale dále studovat

a prosazovat prevenci.

Můj první postgraduál a neúspěch

Studium klinické výživy — metabolická klinika fakultní nemocnice — brigáda v ordinaci

MUDr. Jonáše — odjezd do zahraničí

Studium mě bavilo. Z poznaných možností péče o zdraví (tedy hlavně těch přirozených,

včetně výživy) jsem byla nadšená a chtěla vědět stále více. Hned po vysoké jsem se proto

přihlásila na interní postgraduální studium klinické výživy na metabolické klinice Fakultní

nemocnice v Hradci Králové a na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy.

Díky hledání všemožných zdrojů informací jsem navíc nadšeně obíhala lékaře, kteří už v

té době chápali, že zdravá strava má smysl. Tak jsem se dostala i do privátní ordinace

MUDr. Josefa Jonáše, hlavního guru té doby v oblasti přirozeného zdraví. Shodouokol

ností mi hned na místě nabídl prázdninovou brigádu na pozici sestřičky, a když potom

viděl, jak klienty mimo náplň své práce přesvědčuji o smyslu zdravého stravování, nabídl

mi možná vůbec první místo výživového poradce u nás.

V té době taková specializace ani neexistovala, zatímco

dnes je výživové poradenství nejrůznější kvality

(a nekvality) populární profesí.

S doktorem Jonášem jsme zajeli na fakultu, kdepřislí

bil zaměstnat mě při studiu — a můj postgraduál se na

místě změnil z interního na externí. Pracovala jsem

v pražské Jonášově ordinaci, mnohatýdenní stáže jsem

absolvovala na metabolické klinice univerzitnínemoc

nice a zkoušky plnila na Farmaceutické fakultě UK v

Hradci Králové.

K

dyž MUDr. Jonáš

viděl, jak klienty

mimo svou náplň práce

přesvědčuji o smyslu

zdravého stravování,

nabídl mi možná vůbec

první místo výživového

poradce u nás.


12

Po čtyřech letech nadšeného studia můj pobyt na škole nakonec nečekaně skončil a moje

vzdělávání pak pokračovalo v zahraničí. Potkala jsem totiž svého budoucího muže —

Ivana, vdala se za něj a vydala se s ním za jeho pracovními povinnostmi do ciziny. Deset

let jsme cestovali a všude, kde jsme byli, jsem se zajímala o zdraví, výživu a vše, co s tím

souvisí.

První výživová poradkyně v Česku

První práce — odchod z Institutu celostní medicíny — učení lékařů o výživě — Rhodon —

studijní pobyt v USA

V ordinaci doktora Jonáše a později i v jeho Institutu celostní medicíny jsem měla první

pacienty (společné i své vlastní). Zatímco v jeho ordinaci jsem sbírala úžasné zkušenosti,

obdivovala úspěšnost doporučených terapií a byla nadšená ze spokojenosti klientů,později v Institutu celostní medicíny — kde pan doktor léčil, ale institut řídil obchodnímanažer — jsem byla velmi rychle znechucena. Namísto prostoru pro komunikaci s klienty se hlídal čas a každý musel prodat, co jen šlo. Obchodním trhákem byl například balíček

pro univerzální očistu střev, kterou přece potřebuje každý! S doktorem Jonášem jsem

se proto slušně, ale rychle rozešla.

Začala jsem vést vlastní poradenství, díky němuž přišla zanedlouho nabídkahomeopatické vzdělávací firmy Rhodon přednášet výživu pro lékaře a farmaceuty v rámci jejich

kurzů. Vedení vlastního poradenství, psaní článků i přednášení výživy mě moc bavilo, jen jsem nebyla úplně nadšená z poměrně mizerných výživových základů mnohaposluchačů a z povinnosti propagovat francouzský dietní systém. Naštěstí brzy nato přišlo mé stěhování do zahraničí a s ním roky dalšího studia a práce na dálku. Dodnes oceňuji vše, co jsem se v praxi doktora Jonáše i u Rhodonu naučila. Vděčná jsem také za prostor k dalšímu studiu v rámci mého postgraduálu pod vedením prof. Zadáka, přednosty metabolické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Během svého čtyřletého studia jsem měla možnost působit na špičkovém

pracovišti po boku předních odborníků. Doktorandské

studium na „fakultce” bylo však i přes svůj věhlas

méně náročné než na farmacii. Zkoušky, které jsem

snadno zvládala, byly víceméně formální, stejně

jako odborné vedení, na které nenacházeli vytížení lékaři potřebný čas.


13

Přes nesporné kvality metabolické kliniky a většiny lékařů

jsem si nemohla nevšimnout některých paradoxů i chyb,

které jsem na klinice zažila — počínaje obézními obezitology,

kteří se vysmívali mému pojídání zeleniny, a konče pacienty,

kteří své propuštění z intenzivní redukční terapie pospíchali

oslavit párkem v rohlíku do nemocničního bufetu. Nikdo

s nimi řádně nemluvil o tom, jak se každodenně zdravěstra

vovat. Nadšení z medicínské praxe mne neopustilo, aleutvr

dila jsem se v přesvědčení o chybách a nedostatcích systému.

V rámci doktorandského studia na metabolické klinice jsem ještě zvládla studijní pobyt

v USA zaměřený na léčbu stravou a úpravy životního stylu. Do Wildwood Lifestyle Center

and Hospital přijížděli pacienti z celé Ameriky. Většinou se jednalo o chronicky nemocné

osoby s hromadami naordinovaných léků a potíží. Cílem několikatýdenního pobytu v této

nemocnici bylo naučit pacienty nejen zdravě jíst, ale také si zdravě vařit, hýbat se a

být dostatečně na čerstvém vzduchu. Výsledkem 2—4 týdnů na důsledně zdravém jídle

a čerstvém vzduchu, s dostatkem pohybu a za přispění dalších životních změn, bylo

obvykle snížení až úplné vysazování léků. Potíže se řešily pouze úpravou životního stylu

s důrazem na výživu. Strava byla vegetariánská, ale více než vynechání masa asiprospí

valo naprosté vyloučení průmyslově upravovaných potravin a vaření jen z těchzáklad

ních, s převahou zeleniny.

Z kliniky v Hradci Králové jsem odjížděla z výživové praxe postavené na kouzlení

s poměry živin. Ve wildwoodské nemocnici jsem se seznámila s přístupem založeným

na čerstvosti, lokálnosti a „nezpracovanosti“ surovin. Tento přístup mě naprosto nadchl

a potvrdil mé rozhodnutí profesně se věnovat prevenci, nemocím předcházet, a pokud

se objeví, přednostně je řešit přirozenými cestami. Zlepšení životního stylu jsem začala

považovat za hlavní podporu každé probíhající farmakoterapie. Prevence a přirozené

terapie jsou totiž ve srovnání s lékovou terapií zpravidla mnohem levnější, méně ris

kantní, a co se zdravé stravy týká, tak také velmi chutné.

N

emohla jsem

si nevšimnout

obézních

obezitologů, kteří

se vysmívali mému

pojídání zeleniny.


14

Dálkové studium v Americe

Certifikované výživové kurzy v Německu a Americe — postgraduální studium

a disertační práce na Clayton College of Natural Health

Se svatbou jsem získala nejen manžela, ale během prvních společných deseti let také tři

děti a život v zahraničí. Díky Ivanově práci jsme strávili tři roky v Německu a sedm let

v Číně. Tento dlouhý pobyt s dětmi doma byl skvělý a plně jsem si jej užívala. Měla jsem

možnost být s každým z dětí dlouho doma, dostatek prostoru společně naběhat snad tisíce hodin na hřištích a zahradě. Později jsme navštěvovali nejrůznější mateřskéskuiny, od tří let děti chodily na půl dne do školky a až od čtyř let na celý den. I tak jsem si je vždy sama vodila a vyzvedávala, byla s nimi ráno i po školce. Pracovala jsem stále, ale jen tolik, kolik to bylo možné. Děti měly přednost. V Německu

i při pobytu v Číně jsem dostudovala výživu, prevenci nemocí a přirozené terapie.

V certifikovaných německých a amerických kurzech i dálkově na univerzitě v USA.

Hlavně pětileté studium na Clayton College mě přivedlo k detailnímu studiunejrůznějších výživových možností, k přesvědčení, že neexistuje jedna ideální strava pro všechny,

k objektivnímu posuzování alternativ i k realizaci disertační práce, z níž dodnes čerpám.

Tématem práce bylo „How to teach children healthy nutrition“ ( Jak učit děti zdravé

výživě) a data k ní jsem sbírala na deseti základních školách v Česku i na americkémezinárodní škole v Číně. Měla jsem stovky účastníků — rodičů, dětí i pedagogů — a skvělé

výsledky. Zpracování tématu výživy dětí bylo později jedním z důvodů mého prosazování

zdravé stravy školáků v rámci iniciativy Skutečně zdravá škola a mé podpory státních

programů, které tuto agendu přebraly. Stručné shrnutí, jak učit děti zdravě jíst, najdete

v první kapitole od str. 71. Detailní sedmdesátistránkový abstrakt v angličtině, včetně

všech výsledků a grafů, je k dispozici na mém webu www.margit.cz.


15

Práce na dálku z Asie

Poradenství pro NaturComp v Česku — poradenství pro expatrioty i školy v Číně —

stravovací komise americké školy — výukový blog pro sedmáky

Výživu jsem nikdy nepřestala sledovat. Vedle studia jsem vedla poradenství pro firmu

NaturComp, kterou jsme během krátkého pobytu naší rodiny v Česku založily s mou

kamarádkou. NaturComp má výhradní zastoupení německého výrobce minipočítačů pro

přirozené plánování rodiny a téma vysvětluji na str. 268. Do Česka jsem také občasně

posílala články, odpovídala na dotazy klientů a médií a o prázdninových dovolených jsem

zde přednášela.

Také v Číně jsem (bez jakéhokoli plánování a oficiálního otevření praxe) začalaexpatriotům pro velký zájem radit, jak zvládat zdravou stravu i zásady prevence. Odpovídala

jsem na výživové dotazy a vysvětlovala základní zdravotní témata. Mými klienty byli

zejména učitelé mezinárodních škol, ženy doprovázející do zahraničí své partnery,anglicky nebo německy mluvící Číňané, kteří za sebou měli pobyt nebo studium v zahraničí.

Tato nečekaná praxe mi přinesla mnoho zkušeností. Základní výživové potíže cizinců

byly obdobné potížím, které jsem znala od českých klientů, ale díky obrovskérozmanitosti jejich původu, zkušeností a zvyklostí jsem si skvěle potrénovala skutečně vysoce

individuální poradenství, a navíc jsem se doučila angličtinu a němčinu. Co zvláštního jsem s cizinci řešila? Speciální čínské potraviny a stejně tak i hledání

náhrad v Číně nedostupných specialit ze zemí, odkud pocházeli. Častou otázkou bylo,

jak přežít stravu v letadle nebo na exotických dovolených. I pro mě bylo výzvou naučit

se vařit na plynovém sporáku, když elektrický nebyl, nebo zjistit, jak se v Číně vyhnout všudypřítomnému glutamátu. Díky svému zájmu zlepšit stravu dětí ve školách a být s nimi více v kontaktu jsem se v Číně stala v jedné americké škole členkou stravovací komise. Se zdravotníky, učiteli tělocviku a výživáři jsme během několika měsíců výrazně zlepšili jídelníček školní jídelny a zcela

překopali nabídku doplňkového prodeje ve škole. Jednání naší výživové komise bylo všem

otevřené a občasní hosté nás často pobavili. Dodnes vzpomínám na jednu maminku,

které vadilo vyřazení hranolek ze školních obědů kvůli tomu, že jejím dětem v Číně chybí

Amerika a hranolky jsou to poslední americké, co jim tu zbylo. Co na to říct? S odpovědí

přišla skvělá zdravotní sestra. Vysvětlila mamince, že zákaz hranolek ve škole neznamená

Expatriot: člověk s dočasným nebo trvalým pobytem v jiné zemi, než kde má státní občanství.


16

konec jejich existence v Americe ani v Číně, a ona je tedy může dětem dále servírovat

doma třeba i dvakrát denně, přestože jako zdravotník by jí to určitě nedoporučovala.

V několika třídách jsem s žáky diskutovala

o výživě, využila jsem nabídku učitele biologie a sedmákům jsem odpřednášela celý

dvoutýdenní blok výuky o zdravém stravování. V rámci své disertační studie jsem

se půl roku pravidelně setkávala se čtvrťáky

nad jednotlivými druhy potravin. Jedno

odpoledne týdně jsme vedle teorie také společně něco zdravého namíchali a ochutnávali.

V Číně bylo ochutnávání úplným dobrodružstvím, protože mnozí žáci některépotraviny vůbec neznali a byli překvapeni dosud neobjevenými chutěmi. Děti byly přípravou

a chutí jídel naprosto nadšené a učitelé v šoku, jak lze děti i ve větší skupině nadchnout

pro konzumaci zdravého jídla.

První psaní do médií

Článek za šéfa — texty za sebe — alternativní média: začátek a konec — Bioabecedář

s Hankou

Už v průběhu studia na zdrávce a poté na vysoké škole jsem občas napsala z dnešního

pohledu bezvýznamný sloupek pro nejrůznější lokální média. Zahájení poradenství

v praxi doktora Jonáše pro mě vedle práce s klienty znamenalo i hlídání mnohaprovozních úkolů včetně odevzdávání jeho článků pro časopis Regenerace. Čas totiž býval vždy

problém. Redakční uzávěrky jednotlivých čísel jsou zpravidla jasně dané, zatímco proudy

klientů doktora Jonáše byly nekonečné — stíhání uzávěrek se tak stávalo problémem.

Na mně pak zůstalo jednání s navztekaným šéfredaktorem, který se právem domáhal

slíbeného textu. Jednou, po několika posunutých termínech a neschopnosti pana doktora

text včas dotáhnout, jsem se tiše odvážila napsat za něj článek sama. Prošel. Pak už jsem

se domluvila přímo s redakcí, že pro ně také budu pravidelně psát.

K zájmu z Regenerace se postupně přidávaly nabídky z dalších časopisů. V Regeneraci

proběhl malý převrat a já se se svými moudry přesunula do časopisu Meduňka. Postupně

mě kontaktovalo ještě více redakcí hledajících smysluplný a v té době módní obsah

o přírodních terapiích. V průběhu pobytu v zahraničí jsem občas připravila nějaký text

na zakázku bez přílišného sledování, co vše za smysly a nesmysly tyto léčitelské časopisy

publikují. Vlastně až po návratu do České republiky před několika lety jsem si zanalyzovala

situaci a s úděsem zjistila, že se s mnoha spoluautory v časopisech, případně s jejich

D

ěti byly nadšené přípravou

a chutí jídel a učitelé zase

v šoku, jak lze děti nadchnout

pro konzumaci zdravého jídla.


17

S

ama chci

podporovat

a propagovat

přirozené

terapie bez

základu

v ezoterice.

teoriemi a doporučeními neshoduji. Někteří jen psali o ezoterických tématech, kterým

sama nerozumím a nechci je posuzovat. Co mi ale vadilo, byla rádoby odborná vyjádření

nadšenců přirozených terapií bez jakéhokoli odborného základu.

Zatímco v populárních médiích ještě dovedu respektovat vyjádření typu „jsem léčitel

XY a podle mých zkušeností konzumace A vede k ovlivnění B“, prohlášení jakéhokoliléčitele XY, že na základě jeho praxe je souvislost mezi A a B prokázaná a všeobecně platná,

mi skutečně vadí. Uvědomila jsem si nezbytnost distancovat se od amatérství. Cítila jsem

potřebu posunu k profesionalitě a solidnosti. Pro „léčitelské časopisy“ jsem přestala psát

a ušetřený čas plně zasvětila dalšímu studiu a spolupráci s profesionály.

Nechci, aby předcházející řádky vyzněly jako kritika daných magazínů a jejich redakcí.

Mnohá z jejich doporučení určitě spoustě lidí pomohla, nebo alespoň díky neškodnosti

pravděpodobně nikoho neohrozila, ale sama chci podporovat a propagovat přirozené

terapie bez základu v ezoterice.

Z Česka mi poté přiletěla milá nabídka spolupráce od Hanky Zemanové. S Hankou jsem

se už několik let „potkávala“ v nejrůznějších médiích, která nás společně oslovovala, ale

osobní setkání stále nevycházelo. Přitom naše doporučení jíst základní kvalitní potraviny,

ideálně tedy ty úplně nejvyšší bio kvality, jsou plně ve shodě a společně sdílíme i obrovské

nadšení pro vaření i jedení. Dohoda spolupráce proto byla okamžitá a oboustranně vítaná

a vzájemná komunikace i spolupráce byly ohromnou radostí.

Několik měsíců jsme si s Hankou denně vyměňovaly hromady

textů. Po e-mailech mezi Prahou a čínským Dalianem jsme řešily

nejrůznější záhady zdravé stravy, na které jsme narazily. Zatímco

já zůstávala dále s manželem a dětmi v Číně, Hanka v Česku vydala

v nakladatelství Smartpress svůj bestsellerový Bioabecedář. Naživo

— a s knihou v ruce — jsme se poprvé potkaly až po mém návratu

do Prahy. Vzájemně jsme si poděkovaly za úžasnou spolupráci,

navázaly přátelství a od té doby se už pracovně i soukroměsetkáváme pravidelně.


18

Hektické období nových projektů

Tři weby — výživové doporučení Zdravý talíř — videoblog Margit.TV — blog

na Aktuálně.cz — přednášky — Facebook — kritika amerického vzdělání — úspěch, média a hateři Do Česka jsem se vrátila se záměrem propagovat význam prevence vzniku nemocí s důrazem na kvalitní stravu. Rozjezd podnikání mi obrovsky usnadnila podpora z manželovy práce, díky které jsem našla Roberta Vlacha, podnikatelského poradce, s nímž dodnes spolupracuji. Začala jsem psát vlastní blog Margit.cz a rozesílat e-mailový newsletter Zdravé zprávy, které sledují desetitisíce čtenářů. Postupně jsem přidala Facebook (přes můj prvotní obrovský odpor k sociálním sítím a až po dlouhém Robertově přesvědčování), polemický blog na Aktuálně.cz, mikroweby Zdravý talíř, Zdravá kuchyň

a videoblog Margit.TV. Začala jsem také mnohem více veřejně vystupovat, v letech 2010

až 2017 to dalo celkem na 600 přednášek, školení a debat, nemluvě o desítkách rozhovorů

do médií.

S tím, jak má práce zasáhla do životů statisíců lidí, se změnil i můj vlastní. V záplavě

pozitivních ohlasů se poprvé objevily i nenávistné reakce haterů, kteří mě a mé klienty

obtěžovali urážkami, pomluvami, a dokonce udáními. Často to bylo s odkazem na můj

americký Ph.D. titul z univerzity Clayton College of Natural Health, která byla skvělá, ale

ne ve všech amerických státech dostatečně akreditovaná. Namísto konstruktivní diskuse

nad výživovými otázkami jsem tak ztrácela čas obhajobou svého vzdělání. Nikdo sice za celou dobu nedokázal jakkoli napadnout moji disertační práci z americké univerzity, ale obecné útoky na tuto školu byly na denním pořádku.

Další vysokoškolské studium

Od výživy ke zdravotní prevenci — další studium farmacie — výživové poradenství

zdravotníků

Časté útoky na mé vzdělání byly jedním z důvodů, proč jsem se rozhodla prorigorózní studium na farmaceutické fakultě. Jako první na můj zájem o studium reagovala

Farmaceutická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě. Se školitelem jsme se domluvili

na tématu „Poradenství v lékárnách“, které mě moc zajímá, protože dlouhodobě doporučuji aktivnější zapojení zdravotníků do poradenství o přirozených možnostechteraií. Už roky totiž nechápu, že ministerstvo zdravotnictví stále dokola kritizuje léčitele

a současně se vzdalo jakékoli smysluplné regulace přirozených terapeutických metod.

Myslím, že nejprospěšnější pro zdravotníky i pacienty by bylo, kdyby základnídopo>


19

ručení k terapii stravou, bylinkami, obklady nebo třeba

aromaolejíčky dokázali podle svého zájmu a možností

předávat i proškolení zdravotníci od středníhozdravotního personálu až po farmaceuty. Pacienti by taktozískávali doporučení k šetrnějším terapiím, které mnozí

upřednostňují, a to pod dohledem státu a odborníků,

aby nedocházelo k prodlení v případě potřeby razantnější terapie. Pacienti by nemuseli obíhat léčitele a stát

by nemusel léčitele stíhat jako čarodějnice.

Cílem mé práce bylo shromáždit a vyhodnotit aktuálně

probíhající lékárenské poradenství u nás i v zahraničí

a pomocí detailních dotazníků zjistit, jaký zájem mají

čeští lékárníci takové poradenství poskytovat, a pokud

ho už nabízejí, tak s jakými zkušenostmi. Průzkum

potvrdil zájem pacientů o poradenství, zájem lékárníků

je nabízet a pro inspiraci nabídl širokou paletuzkušeností ze zahraničních zemí, kde poradenství v lékárnách

už dlouhodobě funguje.

Co dělám dnes

Články pro blog Margit.cz a Aktuálně.cz — think-tank pro zdravotní prevenci —přednášení — školení Jídlověda — osobní život

Skoro denně píšu články pro svůj blog a pro blog na Aktuálně.cz, příspěvky na Facebook

a odpovědi na dotazy médií. Připravuji si přednášky nebo vystupuji. Hlavně však neustále

studuji, co je nového, komunikuji s odborníky i nadšenci, pracuji na rozjetých projektech —

a když končí, rozjíždím nové.

Nejaktuálnější je nyní moje profesní podporathink-tanku Globopol pro tvorbu zdravých výživových

doporučení pro veřejnost, vzdělávacích stránek pro

podporu regulace nezdravostí na talíři a podporu

využívání základních a lokálních potravin ve státních

jídelnách. Zahájila jsem také sérii vlastních školení

Jídlověda, které nabízím i mimo Prahu.

N

ejprospěšnější

by pro zdravotníky

i pacienty bylo,

kdyby základní

doporučení k terapii

stravou dokázali

předávat i proškolení

zdravotníci.

Pacienti by nemuseli

obíhat léčitele

a stát by nemusel

léčitele stíhat jako

čarodějnice.

O

dmítám propagaci

konkrétních výrobků

od doplňků stravy až po

cereálie. Nezávislost

je pro mě zásadní.


20

Co stále odmítám, je propagace jakýchkoli kon

krétních výrobků, od doplňků stravy až po cereálie.

Nezávislost mých doporučení je pro mě zásadní.

A co můj soukromý život? To je hlavně skvělý manžel

a úžasné děti (když z nich zrovna nešílím), které se už

pomalu osamostatňují. Proto nejvíce závislýmtvo

rem zůstává náš sedmdesátikilový drobeček — fenka

středoasijského pasteveckého psa Lilly.

Naše cesty po Asii i zbytku světa

a moje cestovatelská jídlověda

Jak už jsem napsala dříve, díky manželově práci jsme žili deset let v zahraničí a z toho

sedm let v Číně. Během tohoto pobytu jsme spoustu času procestovali, dokonce až tak

moc, že dnes ze všeho nejraději sedím doma na zahradě, nabídky exotických dovolených

mě nezajímají a představa pobytu na letišti mě děsí. Zde se s vámi ve zkratce podělím

o zápisky a svoje jídlovědné postřehy z těch nejzajímavějších cest.

Co mi nejvíce utkvělo v paměti? Nepál se skvělým jídlem, Austrálie s porodem, Nový Zéland

a Vánoce s kojencem na biofarmě, Tibet s miliony koček a buddhů, base camp na Mount

Everestu s kyslíkovou bombou, Kambodža s úžasnými paláci, pralesem a jídlem, Malajsie

s orangutany a pralesy vykácenými pro palmové plantáže, Indie jen mezi domorodci,kanad

ská přírodní nádhera a niagarský kýč, pohodová a krásná Evropa od Anglie až po Francii...

Tak jen ve zkratce ty nezajímavější okamžiky.

Nepál, opice a chrámy

První exotickou destinací, která mě opravdu zaujala, byl Nepál. Strávili jsme v něm asi týden

v Káthmándú a tři dny na horách s teoretickým výhledem na Mount Everest. Píšuteoretic

kým, protože z hotelu The End of the World měla být nejvyšší hora světa vidět, ale prakticky

tam bylo jen krásně mlhavo.

V Káthmándú jsme navštívili desítky posvátných budov, viděli stovky sošek svatých, tisíce

opic kradoucích dary pro svaté a pár svatých mužů, kteří žijí jen z darů na ulici.


21

Naše děti Tom a Terka, které měly asi 5 a 3 roky, si toho moc nepamatují, ale pobyt si skvěle

užívaly. Prolézaly chrámy, šplhaly na sochy nejrůznějších zvířat, zkoušely vyrábět papír

i keramiku a stejně jako my s nadšením jedly skvělá nepálská jídla — a láska k tomuto typu

jídel jim oběma zůstala dodnes.

Nepálská jídla jsou velmi podobná indickým. Základem je spousta zeleniny a většina z ní

je tepelně upravená, podobně jako je tomu i v Indii. Tepelná úprava zeleniny zpravidlazlep

šuje její stravitelnost a zvyšuje hygienickou bezpečnost. Vždy se podávají i rýže a luštěniny.

Jako salát je často raita s jogurtem, k pití typický jogurtový koktejl lassi. Vše je skvěleochu

cené a zpravidla jemnější, a pro nás proto lepší než v sousední Indii. Z nepálských specialit

jsme si domů přivezli právě zálibu v jogurtových koktejlech. Připravují se rozmixováním asi

dvou dílů tučného jogurtu s jedním dílem vody nebo ovoce, dochutit je lze himálajskou solí

nebo třeba medem a vanilkou. Jsou ideálním osvěžením v horku a dodají energii například

po sportu.

Kanada a niagarské zklamání

Po několika letech v Asii jsme se rozhodli na léto namísto do Evropy zaletět do Kanady.

Základem pro rozhodnutí byl tábor, na který měl jet náš nejstarší syn. Toho jsme předali

vedoucím hned na letišti a pak jsme s Terezkou a Victorem procestovali francouzskou

část Kanady. Strávili jsme úžasný týden v chatce, užívali si nádhernou kanadskou přírodu

a jediným nemilým překvapením byla jazyková bariéra a nezájem lidí. Při návštěvěturistic

kého informačního centra jsem objevila desítky letáčků k zajímavým místům — ale všechny

jen ve francouzštině. Myslela jsem, že jde o nějaký omyl, a bezelstně se zeptala, kde mají

letáčky v angličtině. Odpověď byla překvapivá: „Žádné nemáme!“ V tu chvíli mě napadlo,

že minimálně v tomto ohledu už Čína Kanadu předběhla. Tam jsme totiž na většině míst

dostávali letáčky hned v několika jazycích.

Druhým nečekaným překvapením byly Niagarské vodopády. Samotné vodopády jsou určitě

úžasným dílem přírody, ale bohužel je na místě mnohem více lidí, kteří je svýmklábose

ním téměř přehlušovali. Celé místo mi více než jako zázrak přírody připadalo jakokýčo

vitý zábavní park. Biofarma několik kilometrů od vodopádů, na které jsme bydleli, byla pro

mě mnohem úžasnějším místem.

V Kanadě jsme si většinou sami vařili a jen snídaně jsme měli místní. Největšímpřekvape

ním pro mě byla nabídka v jedné běžné kanadské rodině, která se živila standardníame

rickou stravou, nechvalně známou pod zkratkou SAD (standard american diet), což je junk

food se soft drinks a s nimi spojená obezita a zdravotní potíže. Přesto nám tato rodina

nabízela snídaňový bufet, kde byly i nejrůznější kvalitní bio potraviny, včetně u nás v té


22

době ještě neznámých chia semínek a konopných loupaných

semínek. Tato semínka už dnes patří mezi naše stálé domácí

zásoby, i když vím, že se chia semínkům vyčítá, že nejsou

lokální, a měla by tedy být nahrazena spíše semínky lněnými.

Ta lněná jsou samozřejmě také skvělá a určitě doporučuji i je,

ale kvalit a chuti chia semínek nedosahují.

Porod v Austrálii

Dovolenou v Austrálii jsme spojili s plánovaným porodem třetího potomka, proto bylo naše

cestování výrazně omezeno. Nejvíce si pamatuji trasu mezi bytem a nemocnicí, kterou

manžel ve vypůjčeném autě s řízením na opačné straně vyžadoval skoro denně trénovat.

Pouze jedinkrát našel odvahu vzít nás až do Blue Mountains, ostatních šest týdnů jsme

strávili v Sydney. Mám pocit, že každého městského klokana a koalu jsme viděli asi třikrát.

Dětem to naštěstí vůbec nevadilo a pro nás to byl odpočinek.

Mezi krmením klokanů jsme si zajišťovali jídlo i pro nás, nejčastěji

na farmářských trzích a v prodejnách zdravé výživy. Po porodu nám

do odletu zbyl jen jediný týden, který jsem já strávila péčí nyní už o

tři děti a manžel vyřizováním spousty dokladů a potvrzení, abychom

s novorozencem mohli odletět zpět do Číny, kde jsme v té době žili.

Pravidelně dostávám dotazy na zdravotní rizika létání v těhotenství

a s novorozencem. Většina leteckých společností má pro těhotné

ženy určitá omezení, nejběžnější je zákaz létání méně než čtyři

týdny před porodem, což jsme splňovali. Let jsme zvládli zcela bez

potíží. Cesta zpět byla ještě pohodovější, Victor byl v autosedačce,

čínská letecká společnost nabídla o jedno místo více, a tak jsme

autosedačku připoutali do sedadla a malý v podstatě celý letspo

kojeně prospal.

Junk food: levné potraviny obsahující vysoký obsah kalorií z cukru nebo tuku s nízkým

obsahem vlákniny, bílkovin, vitamínů nebo minerálů.

Soft drinks: nápoje, které obvykle obsahují sycenou vodu, sladidlo a přírodní nebo

umělé příchutě. Typický je nulový výživový přínos a potenciální zdravotní škodlivost.

L

něná semínka

jsou skvělá, ale

chuti chia semínek

nedosahují, a proto

doporučuji obojí.

V

ětšina

leteckých

společností

má pro těhotné

ženy určitá

omezení —

nejběžnější

je zákaz létání

méně než čtyři

týdny před.


23

Stravovací možnosti v Austrálii byly skvělé, bohatá nabídka obchůdků se zdravou výživou,

farmářských trhů a kvalitních superchutných občerstvení od mexických po indickéspecia

lity. Mimo vlastního vaření jsme nejvíce oceňovali právě mexické „take away“, díky němuž

jsme mohli s dětmi trávit většinu dne na úžasných hřištích a nemuseli jídlo řešit.

Gurmánským a výživovým překvapením byla v Austrálii nabídka jídelny v porodnici. Večeři,kte

rou jsem dostala přímo na porodní sál, prý tvořilo naprosto skvělé vegetariánské menu včetně

dezertu v podobě zmrzliny. Proč prý? Protože já neměla šanci ani ochutnat! Všechno v klidu

snědl můj milovaný muž, zatímco já jsem — v o něco menším klidu — přiváděla na svět našeho

třetího, více než čtyřkilového syna.

Vánoce na Novém Zélandu

Když bylo Victorovi půl roku, rozhodli jsme se zaletět na Vánoce na Nový Zéland, což bylo

stále kratší než letět do Česka. Dva sváteční týdny jsme strávili na úžasné biofarmě kousek

od Aucklandu. Majitelé, vysokoškolsky vzdělaní profíci, si zde uprostřed přírody vybudovali

oázu klidu s desítkami zvířat a hostům nabízeli mnohem víc než jen ubytování. Bydlení

na farmě totiž znamenalo naprosté zapojení do chodu rodiny. Náš sváteční pobyt obnášel

taky společné zajištění stromečku (jeli jsme si pro něj na čtyřkolce se všemi dětmi včetně

toho nejmladšího) a jeho zdobení jablky a sušeným ovocem. Dále společnou večeři, nadílku

a v průběhu pobytu spoustu hodin povídání o všem možném, od farmaření po politiku. Jsem

naprostý ateista, přesto mě u nich nadchla modlitba ve formě vyjádření díků před každým

jídlem. Komu se děkovalo? Přece slunci, farmáři a kuchařce! Tak to mohu také a ráda to od

té doby dělám.

Strava na farmě byla vegetariánská a majitelka výborná kuchařka. Ze společnéhostravo

vání s domácími jsem si odnesla hned několik receptů.

Dodnes občas děláme jejich ovesnou kaši bufetového stylu. Do ovesných vloček nahrubo

nastrouháme jablko a přelijeme horkou vodou. Tato směs se dá v míse na stůl a kolem

ní další misky s možnými dobrotami na výběr k ochucení základní kaše. Nabízí se bílý jogurt

a tvaroh, nejrůznější oříšky, semínka a čerstvé ovoce. Třeba na farmě vždy byla miska s para

ořechy, protože půda na Novém Zélandě je chudá na selen a jejich denní dávku pokryjí už tři

kousky těchto ořechů.


24

Taková snídaně je hotova za pár

minut, každý den může býttro

chu jiná a každý si ji může jinak

sestavit. Dnes ji třebadoporu

čuji do rodin, kde jednotlivíčle

nové zkoušejí ze zdravotních důvodů měnit poměry živin na talíři, anebo rodičům s dětmi

nejedlíky. Děti je totiž možné zapojit do přípravy kaše a výběru toho, co se k vločkám přidá,

a samy si pak mohou svoji mističku ozdobit. Obojí zvyšuje šanci, že něco snědí.

Už slyším námitky, že děti by k dochucení chtěly Nutellu a lentilky. Jenže to mohou chtít pouze

v rodinách, kde jim rodiče takové sladkosti kupují a mají jimi nacpané spíže. U nás doma nikdy

Nutella ani lentilky nebyly, a nikdy jsme tedy takové chutě neřešili.

Kambodžské pralesy a vynikající kuchyně

Trošku podobná Nepálu byla Kambodža. Týden jsme strávili v Siem Reapu, nádherném

městečku obklopeném naprosto úžasnými chrámy poschovávanými v pralese. Denně jsme

s průvodcem vyjížděli do pralesa, kde jsme se pak už sami procházeli a děti prolézalyobrov

ské kamenné stavby. Siem Reap byl léta pod nadvládou Francouzů. Nedovedu posoudit, jak

hodně prospěšné, nebo naopak útrpné bylo toto období pro místní obyvatele a prostředí,

ale v době našeho pobytu zbylo z francouzské slávy jen to nejlepší, totiž krásné domy,

udržované městečko plné francouzsky mluvících turistů, skvělé restaurace a výtečná jídla.

Snídani jsme měli v rámci ubytování v minichatkách střediska u thajské majitelky. V Thajsku

a Kambodži běžné, ale pro nás vzácné bylo tropické ovoce. Mango se tak na pár dnůdovo

lené stalo základem snídaně našich dětí.

Výživovým objevem pro nás bylo typické jihovýchodněasijské jídlo amok, což je ostřejší

smetanová kari omáčka z kokosového mléka. Důležitou složkou je směs koření amok,

jejíž základní ingrediencí je úžasná a zdravá kurkuma. V omáčce se může vařit, cokoli vás

napadne — maso, ryby, zelenina nebo tofu. Amoků jsme jedli několik a každý byl trochu jiný.

Koření jsme dovezli i domů a připravovali si ho pak se seitanem a zeleninou.

Zastávka v Malajsii a Indonésii

V Malajsii a Indonésii jsme strávili jen kratší, přibližně týdenní pobyty. Chvíli jsme pobyli

na menších ostrovech, chvíli v pralese, navštívili jsme záchranné stanice orangutanů, děti

si užívaly moře a všichni skvělých jídel. V hlavě mi dodnes nejvíce utkvěl úžas nadnádher

nou přírodou a zvířaty, ale s ním bohužel i děsivý obraz kilometrů vykácených a hořícíchpra

J

sem ateista, ale nadchla mě modlitba

s vyjádřením díků slunci, farmáři

a kuchařce před každým jídlem.


25

lesů kvůli palmovým monokulturám pro získání oleje. Zdravotní škodlivost naší konzumace

palmového oleje vysvětluji od str. 135-136.

Tibet s miliony koček a buddhů

Tibet byla léta manželovou vysněnou destinací, a tak jsme se po ujištění agenta z turistické

kanceláře, že Tibet včetně Mount Everestu jsou rájem i pro děti, odhodlali k cestě. Většinu

dovolených po světe jsem si organizovala úplně sama, ale v Tibetu je možné cestovat jen

pod dohledem oficiálních agentur.

Co jsme viděli? Potalu, před kterou parkovala škodovka,

chrámy se soškami buddhů a hromadami pobíhajících

koček, čínské vojáky pochodující všude dokola s plnou

výzbrojí včetně hasicích přístrojů, pasoucí se jaky, na trzích

směsici pestrobarevných tibetských šperků a oblečení,čín

ských kýčů a kopií oblečení světových módních značek. Jídlo bylo mnohem chudší než

ve velkých čínských městech. Opět převařená zelenina a jako specialita kaše z ječmene.

Za pouhých pět dnů cestování po Tibetu jsme řádně vyhladověli. Totálně rozvařenouzele

ninu totiž nesnáším od dob školních obědů a z neochucené ječné kaše lze sníst jen pár lžic

— spíš tak pro zajímavost.

Základní tábor na Mount Everestu

Přežili jsme jednu noc v základním táboře pod Mount Everestem. Jak? V jurtě, kde celou

noc místní lidé topili a nás přikrývali hromadami dek. I tak jsme mrzli a lapali po dechu,

vzduch jsme si doplňovali občasným nadechnutím kyslíku z bomby. Je fakt, že coby odpůrci

zbytečné medikace jsme na rozdíl od snad úplně všech turistů okolo nás nebrali žádné

preventivní léky. Jeli jsme spolu s přáteli z Česka a jejich dětmi. Ze čtyř dospělých a pěti

dětí naší výpravy nám bylo všem špatně, rozdíly byly jen v načasování. Potíže jsme zvládli

jen s kyslíkovými bombami a šetřením svých sil. K překvapení nás dospěláků všechny děti

i přes tyto problémy cestu zvládaly a užívaly si ji. A Mount Everest? Pár minut jsme vydrželi

postát v „base campu“, abychom si s nejvyšší horou pořídili fotku. Ale to bylo vše. Žádné

vlastní výstupy ani jiné sportovní výkony se nekonaly. Byli jsme rádi, že zvládáme dýchat.

A vůbec si nepamatuji, že bychom, plně zaměstnáni hledáním kyslíku, měli potřebu a chuť

cokoli jíst. Na místě jsme zvládli jednu noc a ráno co nejrychleji ujížděli zpět k Lhase a další

dávce ječmene s rozvařenou zeleninou.

T

otálně rozvařenou

zeleninu nesnáším

od dob školních obědů.


26

Indie mezi domorodci

V Indii jsme byli skoro tři týdny, když byl nejmladšímu synovi rok a půl. Cestu jsmenaplá

novali mimo turistické destinace, a tak jsme si užili skvělá a naprosto autentická indická

jídla, včetně obědů na banánových listech, ale taky spousty komárů a špíny. Z Bangalore

jsme s dětmi místními taxíky dojeli až k moři, vystřídali čtyři destinace od biofarmyněmec

ko-indického páru, kde správně po indicku neměli ubrousky ani toaletní papír, až po právě

dokončovaný ajurvédský „retreat“, kde jsme přežili silvestr s oslavami, po kterých mi hudba

v hlavě duněla ještě další den. Jídlo bylo skvělé, i když indické — tedy řádně ostré. Mnohé

místní koření, jako třeba zázvor, kurkuma a feferonky, totiž svým protibakteriálnímpůso

bením snižují v místním teplém klimatu riziko nákazy z jídla. Nejvíce si je užíval manžel

s naším nejstarším synem a Indové z nich byli nadšení. Přece jenom ne každý Evropan

zvládá ládovat se chilli s příchutí čočky. Já i přesto,

že naše evropské „indické“ jídlo miluji, jsem zvládala

sníst jen trochu. Viktorek a Terezka vůbec nic. Ti si dali

třítýdenní dietu na plackách čapátí s rýží.

Dodnes však všichni indická jídla milujeme a indické

restaurace vyhledáváme. Naše oblíbené dály, rýže,

raita, nejrůznější placky a lassi jsou vlastně kombinací

luštěnin, zeleniny, jogurtu, pšenice a hromady koření.

Jídlo v Číně

Pro mě katastrofa. Domrtva rozvařená zelenina a glutamát po kilechpro

dávaný v obchodech s potravinami. Jediné, co mohu pochválit, bylymezi

národní restaurace ve velkoměstech, čínské vegetariánské restaurace

(ty glutamát zásadně nepoužívaly) a trhy s čerstvou zeleninou a ovocem,

kde jsme kromě zeleniny a ovoce nakupovali také speciality jako třeba

lokální houby shitake, čaj a rýži. Skoro vše ostatní jsme, podobně jako

většina dalších rodin expatriotů, nakupovali „západní“ — třeba australské

biomléko, italské semolinové těstoviny či směsi na tmavý chléb z IKEA.

Důvod? Mnoho typicky čínských jídel nám nechutnalo i proto, že jejich

hlavní příchutí byl glutamát sodný (našla jsem ho dokonce i v solených mandlích). V nabídce

supermarketů bylo mnoho toho nejhoršího z dovozu, jako třeba nechutně přeslazenéjogu

rty, a proto jsem si po celou dobu dělala z australského mléka a německých kultur vlastní.

K

oření jako zázvor,

kurkuma a feferonky

svým protibakteriálním

působením snižují

v teplém klimatu riziko

jakékoli infekční nákazy.


27

Pro chleba jsme chodili ke kanadskému pekaři v Dalianu, v Šanghaji do hotelu Marriott nebo

jsme jej v rámci létání s dětmi na kontroly k zubaři kupovali ve skvělé německé pekárně

v Pekingu. Anebo jsem si pekla vlastní. Bio pšenici a žito mi manžel vozil ze služebních

cest z Reformhausu v Německu. Takové převážení se může zdát šílené, ale vím i o rodině,

která si v kontejneru nechala přivézt svoji německou agrochemikáliemi nezamořenou půdu

na pěstování vlastní biozeleniny. Dnes už je ale situace i v Číně úplně jiná a seženete tam

naprosto všechno.

Pohodová a krásná Evropa

Anglie je samozřejmě krásná, ale všechny chrámy a muzea mi v paměti přetloukl fakt, že tam

na místní biofarmě začal náš Viktorek chodit. Farma ve Francii také patřila Angličanům

se šesti dětmi a obsahovala indiánská teepee a mongolské jurty pro turisty, stovky ovcí

a skvělý jedlý plevel. Do Francie jsme přijeli po třech dnech cestování přes Lucembursko.

S Ivanem jsme po příjezdu na farmu potřebovali zajet koupit pár drobností a všechny naše

tři děti se okamžitě rozhodly, že farma s farmářem je daleko zajímavější než rodiče, a hned

zůstaly pomáhat. Jezdily krmit ovce, pozorovaly narození telátka, honily koťata a náš

nejstarší syn i hezké farmářovy holky. Hlavně však jedly úplně vše z místní úrody, včetně

spousty plevele.

Na jeho konzumaci jsme si na farmách zvykli a děti si ze

mě občas dělají srandu, že jim nyní doma servíruji trávu

ze sekačky. Tak to sice úplně není, ale je fakt, že mnohé

plané rostliny a jedlé květy ráda používám minimálně

ke zdobení. Sedmikrásky nebo žabinec jsou totižvýži

vově vydatnější než ledový či římský salát, stejně jako

mají lesní borůvky víc mikroživin než ty šlechtěné. Sbírat

plevel je nejlepší na vlastní zahrádc



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist