Kniha: Velmi osobní kniha o zdraví -- Jak zvládat jídlo, kariéru, rodinu, péči o sebe, kritiku, věk a chuť na čokoládu - Margit Slimáková

10 11

0 Úvod

Jak jsem se k péči o zdraví

dostala?

Cestovatelská

jídlověda

33

12 13

Jak jsem se k propagaci

zdraví dostala

Jako dítě jsem byla zahrnuta skvělou péčí rodičů, babiček a dědečků.

Jedla jsem hromady ovoce a zeleniny ze zahrádek, jídla vařená z domácích

vajíček, skromné množství domácího masa, fazolí a dalších dobrot. Z dětství

si nejvíce pamatuji čas strávený na babiččině zahradě sportem, hrou a jídlem.

Rostlo zde na každém kousku něco jedlého, co skvěle chutnalo.

Další mou oblíbenou scénou byla babiččina útulná kuchyně, která krásně voněla.

Babička v ní připravovala samá skvělá jídla a já jsem jí pomáhala, jak se dalo. Zejména

tedy v pozici ochutnávače. Když jsme nevařily, každá jsme seděla s knihou.

A třetí nejdůležitější vzpomínkou jsou chvíle s mojí úžasnou mamkou, která stále něco

podnikala — organizovala letní tábory, spartakiádní cvičení a kroužky pro děti. Byla

neustále na nohou, pořád někde na cestách a my holky odmalička s ní.

K zásadnímu životnímu zvratu došlo v mých deseti letech, kdy moje skvělá,obdivu

hodná a nesmírně schopná maminka nečekaně zemřela a já musela urychleně převzít

odpovědnost za svůj život.

Téměř úplně jsem se postavila na vlastní nohy okolo svých patnácti let s mým nástupem

na internátní školu. Po světě jsem se pohybovala sama a rozhodovala jsem se, co budu

a co nebudu dělat a jíst, jak chci vlastně žít. Jak a proč jsem se rozhodovala? Co bylo

zásadní v jednotlivých fázích mého dospívání, při studiu, při rozjezdu profesní kariéry

nebo při zakládání rodiny? Jak jsem vyřešila a jak řeším zásadní životní témata?

Budu vám vyprávět příhody, které se mi skutečně staly. Kousky svého života, svých

zážitků, úspěchů i pádů. Při cestě životem jsem postupně řešila své vlastní potíže,stu

dovala, pracovala a sbírala jednu zkušenost za druhou. Moje znalosti rostly s praxí.

A naštěstí jsem už od dob studia na střední škole měla vždycky spoustu příležitostí dělat

něco prospěšného pro své zdraví, stále něco zkoušet a učit se.

Zdravotní škola a moje anorexie

Zdrávka — fytoterapie — rodinná tragédie — anorexie — vegetariánství

Nejvíce jsem se osamostatnila, když jsem začala své studium na střední zdravotnické

škole, ze kterého jsem dodnes nadšená. Strávila jsem zde stovky hodin v laboratořích,

učila jsem se o významu a použití léčivých bylin, získala základy vědomostí o fungování

lidského těla, příčinách nemocí a terapii. Škola mi vedle studia předmětů, které

mě bavily, přinesla i samostatný život mimo domov, cestování, zajišťování si jídla,oble

čení, programu pro volný čas. Vedle spousty pozitivního ale vyvrcholilo i mé volání

o pomoc a pozornost po maminčině tragickém úmrtí.

A tak jsem vedle snahy o zdravou stravu v podobě omezování masa a ládování se zeleninou

začala nezdravě hubnout. Následovala moje první a naštěstí i poslední hubnoucí dieta,

která byla velmi úspěšná a nebezpečnější, než mě napadlo. Následky vysvětlím v kapitole

na str. XXX

Při studiu výživy a jejího vlivu na zdraví (včetně zkušenosti s nezdravým hubnutím) jsem

se dostala i k vegetariánství, které mě okamžitě zaujalo. Maso jsem nikdy moc nemusela

a zeleninu s ovocem naopak milovala. K mým nejoblíbenějším jídlům odmalička patřily

polévky, krupota a žemlovka, takže pro mě bylo snadné začít vegetariánství testovat.

Krupoto — staročeské „rizoto“ mojí babičky, tedy kroupy, fazole, hromada cibule

a česneku, bylinky a sůl. Moc doporučuji vyzkoušet.

Vysoká škola a začátek zájmu o zdravé jídlo

Nežádoucí účinky léků — prevence a přirozená terapie — revoluce — Fit Food — první

přednáška — kurzy makrobiotiky — pobyt na veganském statku — veterinární — moje

poslední kuře

Na vyhlášenou Farmaceutickou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové jsem

se dostala bez potíží, přestože přijímačky předpokládaly spíše uchazeče z gymnázií.

Oni se čtyři roky učili spoustu obecných poznatků, jako třeba o výrobě kyseliny

sírové, zatímco my na zdrávce jen chemii přímo související s terapií. Naštěstízkou

šející u ústního pohovoru namísto vytažené otázky chtěla, ať zopakuji svoji odpověď

na odbornou farmakologickou otázku z maturity. A zde jsem byla ve svém živlu. V učení

jsem vždy excelovala, a tak jsem svou odpovědí komisi nadchla a na místě mi popřed

pokládaném přijetí nabídli, ať se na katedře přihlásím jako pomocná vědecká síla.

14 15

Na fakultě jsem pět let pilně studovala fungování těla a ještě více času jsem věnovala

studiu léků, když se tělo dostane do potíží. S detailnějšími znalostmi farmakoterapie

(léčby léky) jsem se ale mnohem více dozvěděla i o jejich rizicích. Léky jsou často vysoce

účinné, někdy nezbytné, někdy zbytečné, ale téměř vždy i riskantní a poměr přínos

versus rizika (zejména ta dlouhodobá, jako například při podávání antibiotik) není vždy

optimálně vyhodnocen.

Proto mě stále více namísto farmakoterapieoslovovaly přirozené terapie a hlavně prevence. Nastalo

studium všemožných dostupných zdrojů, které

byly v předrevoluční době hodně omezené.Absolvovala jsem první kurzy makrobiotiky. Jedla jsem

úžasná makrobiotická jídla a diskutovala jsem

se zabedněnými obhájci extrémně restriktivních stravovacích režimů, kteří tvrdili,

že se jim okamžitě zhoršuje zdraví i po snědení jednoho celozrnného koláče s minimem

cukru. Už od prvních střetů s „alternativci“ mi bylo jasné, že bez nadhledu a tolerance

není možné cokoli objektivně posuzovat ani nikoho přesvědčovat.

Samotné mi čím dál více vyhovovala vegetariánská strava, i když první roky jsem ji občas

prokládala rybou nebo kuřetem. K jednoznačnému posunu k vegetariánské stravě

mě dohnalo studium na vysoké škole, a to konkrétně předmět veterinární farmacie,

kde jsme se učili o lécích pro zvířata. Součástí terapie zvířat byla i nauka o tzv .medikovaných krmných směsích, což byly hromady léků preventivně podávané zvířatům

v konvenčních chovech. Dodnes si pamatuji, jak nepříjemně na mě poznání o běžných

praktikách chovu užitkových zvířat působilo. Toto studium ze mě neudělalo experta

na léčení zvířat, ale jednoznačného vegetariána z etických důvodů. Tím pro mě skončilo

i občasné kuře nebo ryba.

Přišla revoluce, jejíž první den jsem já, ateista, shodou šílených náhod trávilaopravováním starého kláštera. Po účasti v protestech proti režimu a oslavách změn jsem

se vracela do školy a světa s mnohem více možnostmi než dříve. Začala jsemintenzivně studovat i z nezávislých odborných zdrojů. Zkoušela jsem pracovat, kde se dalo

— dělala jsem sekretářku podnikatelům, prodávala zmrzlinu, obsluhovala v pizzerii.

Ale hlavně jsem nadchla pár podnikatelů ze svého okolí pro zdravou stravu. Stála jsem

tak u založení firmy Fit Food, která v dobách největší slávy zajišťovala první dalamánky

a veggie pomazánky pro většinu hradeckých školek, zkoušela dodávky do nemocnice i do

L

éky jsou často účinné,

někdy nezbytné, někdy

zbytečné, ale téměř vždy

i riskantní.

Farmakologie: odvětví medicíny a biologie zabývající se studiem účinku léčiv.

kasáren (tedy upřímně, tam jsme se dostali jen díky podplacení vojenského provianťáka

několika lahvemi koňaku a vojáci ani netušili, že ty skvělé karbanátky jsou z čočky ).

Přednášela jsem, strávila jsem pár týdnů studijního pobytu na veganském výukovém

statku ve Francii a prosazování zdravého jídla jsem postupně věnovala mnohem více

času než pobytu ve škole.

Ve škole jsem si úspěšně prosadila diplomku zcela mimo vypsané a žádané okruhy.

Téma? Zdravotní stav alternativně se stravujících dětí. Byla to první klinická studie

tohoto typu v Československu a prokázala, že všechny sledované děti byly super zdravé

a jejich rodiče super vzdělaní a že názory našich odborníků byly v té době v jasném

rozporu s názory zahraničních expertů a se stanovisky odborných organizací. Farmacii

jsem v pohodě dokončila s jasným rozhodnutím nepracovat pro farmaceutický průmysl,

ale dále studovat a prosazovat prevenci.

Můj první postgraduál a neúspěch

Studium klinické výživy — metabolická klinika fakultní nemocnice — brigáda

v ordinaci MUDr. Jonáše — odjezd do zahraničí

Studium mě bavilo. Z poznaných možností péče o zdraví (tedy hlavně těch přirozených,

včetně výživy) jsem byla nadšená a chtěla jsem vědět stále více. Hned po vysoké jsem

se proto přihlásila na interní postgraduální studium klinické výživy na metabolickéklinice Fakultní nemocnice v Hradci Králové a na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy.

Díky hledání všemožných zdrojů informací jsem

navíc nadšeně obíhala lékaře, kteří už v té době

chápali, že zdravá strava má smysl. Tak jsem

se dostala i do privátní ordinace MUDr. Josefa

Jonáše, hlavního guru té doby v oblastipřirozeného zdraví. Shodou okolností mi hned na místě

nabídl prázdninovou brigádu na pozici sestřičky,

a když potom viděl, jak klienty mimo náplň své

práce přesvědčuji o smyslu zdravého stravování,

nabídl mi možná vůbec první místo výživového

poradce u nás.

V té době taková specializace ani neexistovala, zatímco dnes je výživové poradenství

nejrůznější kvality (a nekvality) populární profesí.

K

dyž MUDr. Jonáš viděl, jak

klienty mimo svou náplň

práce přesvědčuji o smyslu

zdravého stravování, nabídl

mi možná vůbec první místo

výživového poradce u nás.

16 17

N

emohla jsem si nevšimnout

obézních obezitologů, kteří

se vysmívali mému pojídání

zeleniny.

S doktorem Jonášem jsme zajeli na fakultu, kde přislíbil zaměstnat mě při studiu —

a můj postgraduál se na místě změnil z interního na externí. Pracovala jsem v pražské

ordinaci doktora Jonáše, mnohatýdenní stáže jsem absolvovala na metabolické klinice

univerzitní nemocnice a zkoušky plnila na Farmaceutické fakultě UK v Hradci Králové.

Po čtyřech letech nadšeného studia můj pobyt na škole nakonec nečekaně skončil a moje

vzdělávání pak pokračovalo v zahraničí. Potkala jsem totiž svého budoucího muže —

Ivana, vdala se za něj a vydala se s ním za jeho pracovními povinnostmi do ciziny. Deset

let jsme cestovali a všude, kde jsme byli, jsem se zajímala o zdraví, výživu a vše , co s tím

souvisí.

První výživová poradkyně v Česku?

První práce — studijní pobyt v nemocnici v USA — odchod z Institutu celostnímedi

cíny — Rhodon — učení lékařů o výživě

V ordinaci MUDr. Jonáše a později i v jeho Institutu celostní medicíny jsem měla první

pacienty (společné i své vlastní). Zatímco v jeho ordinaci jsem sbírala úžasné zkušenosti,

obdivovala úspěšnost doporučených terapií a byla nadšená ze spokojenosti klientů,

později v Institutu celostní medicíny — kde pan doktor léčil, ale institut řídil obchodní

manažer — jsem byla velmi rychle znechucena. Namísto prostoru pro komunikaci

s klienty se hlídal čas a každý musel prodat, co jen šlo. Obchodním trhákem bylnapří

klad balíček pro univerzální očistu střev, kterou přece potřebuje každý! S doktorem

Jonášem jsem se proto slušně, ale rychle rozešla.

Začala jsem vést vlastní poradenství, díky němuž přišla zanedlouho nabídkahomeopa

tické vzdělávací firmy Rhodon přednášet výživu pro lékaře a farmaceuty v rámci jejich

kurzů. Vedení vlastního poradenství, psaní článků i přednášení výživy mě moc bavilo,

jen jsem nebyla úplně nadšená z poměrně mizerných výživových základů mnohaposlu

chačů a z povinnosti propagovat francouzský dietní systém. Naštěstí brzy nato přišlo

mé stěhování do zahraničí a s ním roky dalšího studia a práce na dálku.

Dodnes oceňuji vše, co jsem se v praxi doktora Jonáše i u Rho

donu naučila. Vděčná jsem také za prostor k dalšímu studiu pod

vedením prof. Zadáka, přednosty metabolické kliniky Fakultní

nemocnice v Hradci Králové v rámci mého postgraduálního

studia. Během svého čtyřletého studia jsem měla možnost

působit na špičkovém pracovišti po boku předních odborníků.

Doktorandské studium na „fakultce” bylo však i přes svůj věhlas

méně náročné než na farmacii. Zkoušky, které jsem snadno zvládala, byly víceméněfor

mální, stejně jako odborné vedení, na které nenacházeli vytížení lékaři potřebný čas.

Přes nesporné kvality metabolické kliniky a většiny lékařů jsem si nemohla nevšimnout

některých paradoxů i chyb, které jsem na klinice zažila — počínaje obéznímiobezito

logy, kteří se vysmívali mému pojídání zeleniny, a konče pacienty, kteří své propuštění

z intenzivní redukční terapie pospíchali oslavit

párkem v rohlíku v nemocničním bufetu. Nikdo

s nimi řádně nemluvil o tom, jak se každodenně

zdravě stravovat. Nadšení z medicínské praxe

mne neopustilo, ale utvrdila jsem se v přesvěd

čení o chybách a nedostatcích systému.

V rámci doktorandského studia na metabolické klinice jsem ještě zvládla studijní pobyt

v USA zaměřený na léčbu stravou a úpravy životního stylu. Do Wildwood LifestyleCen

ter and Hospital přijížděli pacienti z celé Ameriky. Většinou se jednalo o chronicky

nemocné osoby s hromadami naordinovaných léků a potíží. Cílem několikatýdenního

pobytu v této nemocnici bylo naučit pacienty nejen zdravě jíst, ale také si zdravě vařit,

hýbat se a být dostatečně na čerstvém vzduchu. Výsledkem 2—4 týdnů na důsledně

zdravém jídle a čerstvém vzduchu, s dostatkem pohybu a za přispění dalších životních

změn, bylo obvykle snížení až úplné vysazování léků. Potíže se řešily pouze úpravou

životního stylu s důrazem na výživu. Strava byla vegetariánská, ale více než vynechání

masa asi prospívalo naprosté vyloučení průmyslově upravovaných potravin a vaření jen

z těch základních, s převahou zeleniny.

Z kliniky v Hradci Králové jsem odjížděla z výživové praxe postavené na kouzlení

s poměry živin. Ve wildwoodské nemocnici jsem se seznámila s přístupem založeným

na čerstvosti, lokálnosti a „nezpracovanosti“ surovin. Tento přístup mě naprosto nadchl

a potvrdil mé rozhodnutí profesně se věnovat prevenci, nemocím předcházet, a pokud

se objeví, přednostně je řešit přirozenými cestami. Zlepšení životního stylu jsem začala

považovat za hlavní podporu každé probíhající farmakoterapie. Prevence a přirozené

terapie jsou totiž ve srovnání s lékovou terapií zpravidla mnohem levnější, méněris

kantní, a co se zdravé stravy týká, tak také velmi chutné.