načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Velkoplošné sálavé vytápění -- podlahové, stěnové a stropní vytápění a chlazení - Jiří Bašta

Velkoplošné sálavé vytápění -- podlahové, stěnové a stropní vytápění a chlazení

Elektronická kniha: Velkoplošné sálavé vytápění
Autor: Jiří Bašta
Podnázev: podlahové, stěnové a stropní vytápění a chlazení

Průvodce návrhy a prováděním všech typů sálového vytápění, způsob vytápění, volba materiálů. Postup práce je vysvětlen pomocí obrázků a schémat. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2010
Počet stran: 128
Rozměr: 25 cm
Úprava: ilustrace (některé barevné)
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Vytápění, větrání, klimatizace
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2010
ISBN: 978-80-247-3524-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Průvodce návrhy a prováděním všech typů sálového vytápění, způsob vytápění, volba materiálů. Postup práce je vysvětlen pomocí obrázků a schémat.

Popis nakladatele

Publikace je určena nejen odborníkům z řad projektantů a prováděcím firmám či stavbyvedoucím, ale i studentům zabývajícími se oblast technických zařízení budov, techniky prostředí staveb a inteligentních budov. Autor se věnuje návrhu velkoplošného převážně sálavého vytápění. Přináší metodické základy a praktické poznatky v šíři a hloubce, která umožní navrhovat podlahové teplovodní i elektrické, stěnové i stropní vytápění a zároveň umožňuje čtenáři velice dobře se orientovat ve výše uvedené problematice. Jednotlivé kapitoly jsou doplněny o informace týkající se stále populárnějšího velkoplošného chlazení. (podlahové, stěnové a stropní vytápění a chlazení)

Předmětná hesla
sálavé vytápění
podlahové vytápění
stěnové vytápění
stropní vytápění
Zařazeno v kategoriích
Jiří Bašta - další tituly autora:
Regulace v technice prostředí staveb Regulace v technice prostředí staveb
Otopné plochy - Otopná tělesa Otopné plochy
Člověk a prostředí Člověk a prostředí
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

VELKOPLOŠNÉ SÁLAVÉ VYTÁPĚNÍ

podlahové, stěnové a stropní vztápění a chlazení

Ing. Jiří Bašta Ph. D.

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

obchod@grada.cz, www.grada.cz

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

jako svou 4141. publikaci

Odpovědná redaktorka Jitka Hrubá

Sazba Vladimír Velička

Fotografi e na obálce z archivu autorů

Fotografi e a grafi cké přílohy v textu z archivu autorů

Počet stran 128

První vydání, Praha 2010

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod a. s.,

© Grada Publishing, a.s., 2010

Cover Design © Eva Hradiláková, 2010

Názvy produktů, fi rem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami

nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

ISBN 978-80-247-3524-5


5Obsah

Obsah

„ 1 Úvodem o převážně sálavém vytápění .................................................................................. 7

2 Velkoplošné sálavé vytápění ....................................................................................................... 9

3 Teplovodní podlahové vytápění ................................................................................................ 11

3.1 Tepelně technické vlastnosti pro podlahové vytápění .................................................. 13

3.2 Tepelná pohoda ........................................................................................................................... 14

3.3 Konstrukce a provedení podlahové otopné plochy ....................................................... 17

3.3.1 Jednotlivé vrstvy .............................................................................................................. 22

3.4 Potrubí otopného hadu ............................................................................................................ 36

3.5 Tepelná rovnováha ve vytápěném prostoru ..................................................................... 40

3.6 Tepelně technický výpočet teplovodního podlahového vytápění .......................... 42

3.7 Hydraulický výpočet podlahového vytápění .................................................................... 46

3.8 Regulace tepelného výkonu podlahové otopné plochy .............................................. 50

3.9 Výkresová dokumentace podlahového vytápění ........................................................... 59

4 Elektrické podlahové vytápění .................................................................................................. 63

4.1 Základní typy elektrického podlahového vytápění ........................................................ 63

4.2 Tepelně technický výpočet elektrického podlahového vytápění ............................. 64

4.3 Provedení otopné plochy a časová konstanta .................................................................. 65

4.4 Teplotní poměry v otopné ploše ........................................................................................... 67

4.5 Tepelné toky a tepelný příkon otopné plochy ................................................................. 71

4.6 Doplňková otopná plocha ....................................................................................................... 73

4.7 Konstrukce elektrické podlahové otopné plochy ............................................................ 75

4.8 Montáž a zkoušky elektrické podlahové otopné plochy .............................................. 78

4.9 Regulace tepelného výkonu elektrického podlahového vytápění ........................... 81

4.10 Provoz elektrického podlahového vytápění ................................................................... 83

5 Stěnové vytápění ............................................................................................................................... 85

5.1 Provedení stěnové otopné plochy ........................................................................................ 88

5.2 Doporučení pro návrh ............................................................................................................... 89

Obsah

6 Stropní vytápění ................................................................................................................................ 90

6.1 Trubky zalité ve stropě ............................................................................................................... 91

6.2 Použití lamel .................................................................................................................................. 97

6.3 Použití sálavých desek a pasů ................................................................................................. 99

6.4 Stropní vytápění s dutým podhledem ................................................................................ 99

6.5 Stropní velkoplošné chlazení .................................................................................................. 99

Přílohy .......................................................................................................................................................... 103

P1 Emisivita různých materiálů a povrchů ε ............................................................................. 103

P2 Součinitele tepelné vodivosti λ pro různé látky a materiály (při 20 °C) ................... 104

P3 Návrhový nomogram podlahového vytápění pro podlahu

s charakteristickým číslem m = 6,5 ....................................................................................... 105

P4 Návrhový nomogram podlahového vytápění pro podlahu

s charakteristickým číslem m = 7,0 ........................................................................................ 106

P5 Návrhový nomogram podlahového vytápění pro podlahu

s charakteristickým číslem m = 7,5 ........................................................................................ 107

P6 Návrhový nomogram podlahového vytápění pro podlahu

s charakteristickým číslem m = 8,0 ....................................................................................... 108

P7 Návrhový nomogram podlahového vytápění pro podlahu

s charakteristickým číslem m = 8,5 ........................................................................................ 109

P8 Návrhový nomogram podlahového vytápění pro podlahu

s charakteristickým číslem m = 9,0 ......................................................................................... 110

P9 Návrhový nomogram podlahového vytápění pro podlahu

s charakteristickým číslem m = 9,5 ......................................................................................... 111

P10 Návrhový nomogram podlahového vytápění pro podlahu

s charakteristickým číslem m = 10,0 ...................................................................................... 112

P11 Návrhový nomogram podlahového vytápění pro stanovení tepelného výkonu

okrajové zóny (plochy bez otopného hadu) ....................................................................... 113

P12 Základy teorie sdílení tepla sáláním ...................................................................................... 114

Použitá literatura ....................................................................................................................................124

Rejstřík ......................................................................................................................................................... 126


7Úvodem o převážně sálavém vytápění

1

„

Úvodem o převážně sálavém

vytápění

K převážně sálavému v y tápění řadíme velkoplošné vytápění stropní, stěnové a podlahové, stejně jako celkové či lokální vytápění zavěšenými sálavými panely a tmavými nebo světlými zářiči. U převážně sálavého vytápění se převážná část tepla z otopné plochy sdílí sáláním (zářením; radiací) a pouze malé množství prouděním (konvekcí). Podíl tepelného toku sdíleného sáláním např. u stropního vytápění je 80 %, u stěnového 65 % a u podlahového 55 % [13]. Převážně sálavý způsob vytápění se odráží i na míře zastoupení střední radiační teploty (dříve účinná teplota okolních ploch) a teploty vzduchu v operativní teplotě (pro rychlosti proudění vzduchu v rámci vytápěného prostoru ve výsledné teplotě měřené kulovým teploměrem). U převážně sálavého v y tápění je střední radiační teplota vyšší než teplota vzduchu, zatímco u konvekčního vytápění je, pro stejnou výslednou teplotu, vyšší teplota vzduchu.

Obr. 1.1 Schematické znázornění sdílení tepla

sáláním a prouděním u stropního a podlahového

vytápění Obr. 1.2 Rozložení a porovnání povrchových teplot u stropního vytápění. 1) vypočtený průběh podle Kalouse, 2) reálný experimentálně získaný průběh, 3) vypočtený průběh podle Heida a Kollmara [17]

8 Velkoplošné sálavé vytápění

U velkoplošných, teplovodních, převážně sálavých soustav je příslušná stavební konstrukce

zevnitř zahřívána trubkami, v nichž proudí teplá voda. Ke stanovení výkonu sálavé plochy je

potřebné znát průběh teploty po jejím povrchu, resp. střední povrchovou teplotu. Nejvyšší

teplota je v místě trubek, nejnižší uprostřed mezi trubkami.

Stanovení průběhu teploty v otopné ploše a zejména zjištění střední povrchové teploty

otopné plochy je jedním z hlavních teoretických problémů sálavého vytápění. Nejprve

se tímto problémem zabýval Kalous (1937), který odvodil, na základě klasické Gröberovy

teorie vedení tepla v tyči, řešení vhodné pro praxi. Kalousův způsob řešení později upravili

a doplnili Kollmar a Wierze (1950), kteří rovněž vyšli z Gröberovy teorie. U nás byla nejlepší

a nejrozšířenější prací publikace doc. Cihelky, která shrnula všechny teoretické poznatky

a v jejím druhém vydání (1961) se objevily i praktické výstupy s popisem jednotlivých druhů

sálavých otopných ploch a sálavých soustav.Velkoplošné sálavé vytápění

2 Velkoplošné sálavé vytápění

„ U sálavého vytápění se většina tepelného toku sdílí do vytápěného prostoru sáláním. Znamená to, že se od sálající plochy ohřívají plochy osálané a teprve od sálajících a osálaných ploch se ohřívá okolní vzduch, což je ta druhá, konvekční složka z celkového tepelného toku. Vyplývá z toho skutečnost, že vnitřní povrchové teploty stavebních konstrukcí jsou vyšší než je teplota vzduchu [27]. V současnosti můžeme sálavé vytápění rozdělit následovně:

• velkoplošné vytápění (stropní, stěnové a podlahové),

celkové vytápění zavěšenými • sálavými panely,

lokální vytápění zavěšenými sálavými panely,•

vytápění • tmavými a světlými plynovými zářiči, které nepatří do otopných ploch, ale do

lokálních zdrojů tepla. Jak nám rozdělení již napovídá, sálavá otopná plocha může být součástí stavební konstrukce jako její nedělitelná součást, nebo je vytvořena jako samostatná otopná plocha. Hlavní rozdíly jsou nejen v konstrukčním řešení, ale i u povrchových teplot otopných ploch, jejich měrném výkonu či volbě teplonosné látky. U velkoplošného vytápění tvoří otopnou plochu obvykle některá ze stěn ohraničujících vytápěný prostor. Je to tedy strop, stěna či podlaha. Povrchová teplota otopné plochy je poměrně nízká (40 až 45 °C u stropního, 55 až 60 °C u stěnového a 25 až 34 °C u podlahového vytápění), tudíž i teplota teplonosné látky bude nízká.

30 ... 32 °C

40 ... 72 °C

25 ... 26 °C

2,5 m

Obr. 2.1 Znázornění sálavých tepelných toků a povrchových teplot pro různé otopné plochy Velkoplošné sálavé vytápění Otopná plocha je zahřívána:

teplou vodou,•

teplým vzduchem,•

elektricky.• Nízkoteplotní otopné soustavy jsou vhodné pro využívání tepla z nízkopotenciálních zdrojů. Podle použité plochy lze velkoplošné otopné soustavy rozdělit na:

• podlahové,

• stropní,

• stěnové.

Podíl tepelného toku sáláním u stropního vytápění je zhruba 80 %, u stěnového 65 % a u podlahového 55 %, přičemž konstrukční provedení otopné plochy bývá různé. Je možno uvést dvě základní řešení:

otopná plocha je nedělitelnou součástí stavební konstrukce,•

otopná plocha je samostatná:•

- upevněna na některé ze stavebních konstrukcí,

- nebo umístěna volně ve vytápěném prostoru.


11Teplovodní podlahové vytápění

3 Teplovodní podlahové vytápění

„

Přesto, že problematika podlahového vytápění není nová, dochází u nás k rozmachu podlaho

vého vytápění až v posledních dvaceti letech. První podlahové vytápění bylo zaznamenáno

již ve starověkém Římě, kdy r. 80 př. n. l. Sergius Orata navrhl toto starořímské Hypokaustum

tak, že ohniště bylo umístěno pod objektem a bez roštu se v něm spalovalo dřevo či dřevěné

uhlí. Teplé spaliny proudily dutinami v podlaze a ve stěnách, prohřívaly je a ty sdílely teplo

do vytápěného prostoru.

Obr. 3.1 Starořímské Hypokaustum – použití kruhových cihel pro tvorbu spalinových dutin

Obr. 3.2 Starořímské Hypokaustum – použití čtvercových cihel pro tvorbu spalinových dutin


12 Velkoplošné sálavé vytápění

U podlahového vytápění se pro otopnou plochu využívá jedna ze stavebních konstrukcí,

ohraničující vytápěný prostor. Přenos tepla se uskutečňuje převážně sáláním. Tepelná rov

nováha sálavě vytápěného prostoru byla však defi nována až v minulém století.

Volba podlahového vytápění jako prostředníka k zajištění tepelné pohody je dána objektem

samým. Ten musí splňovat tepelně-technické vlastnosti tak, že průměrná tepelná ztráta

by měla být menší než 20 W/m

3

, eventuálně průměrná roční spotřeba tepla nižší než 70 až

80 kWh/m

2

. Z těchto údajů je patrné, že minimální náročnost objektu vzhledem ke spotře

bě tepla je na prvém místě a teprve následně přistupuje vhodný provozní režim, možnost

akumulace tepla či optimální regulace.

Tab. 1 Celkový součinitel přestupu tepla α

P

a měrný tepelný výkon q u velkoplošného sálavého vytápění

Použitá plocha Povrchová teplota plochy t

P

(°C)

25 30 35 40 45 50 55 60

Stropní α

P

(W/m

2

̇

K) – – 7,4 7,5 7,7 – – –

q (W/m

2

) – – 126 165 208 – – –

Podlahová α

P

(W/m

2

̇

K) 9,2 10,0 – – – – – –

q (W/m

2

) 64 120 – – – – – –

Stěnová α

P

(W/m

2

̇

K) – – – – – 11,0 11,4 11,7

q (W/m

2

) – – – – – 352 422 491

Obr. 3.3 Schematické znázornění Hypokausta včetně přípravy teplé vody [26]


13Teplovodní podlahové vytápění

Tab. 2 Rozdělení velkoplošného podlahového vytápění

Rozdělení podle Velkoplošné podlahové vytápění

Teplonosné látky Teplovodní, elektrické, teplovzdušné

Montáže Mokrý proces, suchý proces

Provedení Meandr, plošná spirála

Materiálu potrubí Kovové, plastové, vícevrstvé

Uložení otopného hadu Zabudované, volně ukládané

U podlahového vytápění je při sdílení tepla podíl sálavé složky jen o málo větší než je podíl

složky konvekční (55 : 45 %). Tento poměr u podlahového vytápění vhodně využívá výhod

obou způsobů sdílení tepla. Otopná plocha tvoří téměř celou plochu podlahy, čímž napomá

há vytvářet teplotně homogenní uniformní prostředí jak ve vertikálním, tak i horizontálním

směru [14].

3.1 Tepelně technické vlastnosti pro podlahové „

vytápění

Tepelně technické vlastnosti stavební konstrukce jsou dány:

tepelným odporem stavební konstrukce,•

teplotním útlumem stavební konstrukce,•

tepelnou jímavostí podlahy,•

množstvím zkondenzované a vypařené vodní páry,•

provzdušností spár,•

tepelnou stabilitou místnosti,•

spotřebou energie.•

Tab. 3 Tepelná jímavost podlahových konstrukcí

Max. dovolená

hodnota B

N

(W

̇

s

1/2

/m

2

̇

K)

Pokles

povrchové

teploty

Δt

10

(°C)

Kategorie

podlahy

Druh budovy a místnosti

do 350 do 2,5

I.

velmi teplé

školy: místnosti mateřských škol a jeslí

nemocnice: místnosti pro nemocné děti

351 až 700 2,51 až 3,40

II.

teplé

obytné budovy: místnosti vesměs

školy: učebny, rýsovny, tělocvičny

nemocnice: pokoje dospělých nemocných, ordinace,

chodby, služební místnosti

jiné: kanceláře, pracovny, divadla, koncertní sály, restau

race, hotelové místnosti, kina


14 Velkoplošné sálavé vytápění

Max. dovolená

hodnota B

N

(W

̇

s

1/2

/m

2

̇

K)

Pokles

povrchové

teploty

Δt

10

(°C)

Kategorie

podlahy

Druh budovy a místnosti

701 až 850 3,41 až 3,99

III.

méně teplé

obytné budovy: předsíně, toalety

školy: šatny, kabinety, laboratoře, chodby, toalety

nemocnice: schodiště, čekárny, toalety

jiné: zasedačky, chodby v podobě čekáren, sklady s ob

sluhou, výstavní síně, muzea, taneční sály, noclehárny,

prodejny potravin

nad 850 nad 5,0

IV.

studené

bez požadavků

Požadavky na jednotlivé hodnoty, obzvláště pak součinitel prostupu tepla konstrukce jsou

stanoveny v ČSN 73 0540. Konstrukce by měly mít součinitel prostupu tepla U ≤ U

N

.

Tepelná jímavost podlahové konstrukce se určuje pro zimní období na základě neustáleného

tepelného stavu daného:

počáteční povrchovou teplotou•

chodidla • t

N

= 33 °C,

podlahy • t

P

= 17 °C;

dobou dotyku chodidla s podlahou • τ = 10 min.

Podlahové otopné plochy mají vykazovat tepelnou jímavost B

N

maximálně podle tabulky 3 [25]

a z hlediska tepelné jímavosti se neposuzují pokud je:

nášlapnou vrstvou textilovina,•

povrchová teplota vyšší než 26 °C.•

3.2 Tepelná pohoda

„

Úkolem v y tápění je zajistit tepelnou pohodu ve v y tápěném prostoru. To znamená, že musíme

dosáhnout takových poměrů, za kterých člověk nepociťuje ani chlad, ani nadměrné teplo,

ani se nepotí, tedy cítí se tepelně neutrálně. Sdílené tepelné toky mezi člověkem a okolím

(tepelný tok sáláním, konvekcí, dýcháním, vypařováním a vedením) musí být v rovnováze

s metabolickým tepelným tokem.

Základní faktory, které ovlivňují tepelnou pohodu jsou:

a) faktory osoby:

činnost vyjádřená metabolickým tepelným tokem • q

m

(W/m

2

, resp. met),

tepelný odpor oblečení • R

ob

(m

2

̇

K/W, resp. clo);

b) faktory prostředí:

teplota vnitřního vzduchu • t

i

(°C),

střední radiační teplota • t

r

(°C),

rychlost proudění vzduchu • w (m/s),

tlak vodních par ve vzduchu • p

D

(Pa).


15Teplovodní podlahové vytápění

Kombinací všech těchto parametrů můžeme stanovit rovnici tepelné pohody. Za akceptovatelný pokládáme stav, kdy je procento nespokojených se stavem menší jak 15 %. Současně však musí za požadavku tepelné neutrality být splněno, že se žádná část těla nepřehřívá či nepodchlazuje. Jinak řečeno musíme splnit i požadavky na eliminaci lokální tepelné nepohody na libovolné části lidského těla, která vzniká:

asymetrickým tepelným sáláním,•

nevhodným vertikálním teplotním gra-•

dientem vzduchu,

příliš teplou či chladnou podlahou,•

zvýšeným prouděním vzduchu.•

Vzhledem k přímému kontaktu chodidla s podlahou může u podlahového vytápění dojít k lokální tepelné nepohodě v důsledku vysoké povrchové teploty podlahy. Proto je velmi důležité znát, jaké povrchové teploty podlahy člověk akceptuje, během jaké doby kontaktu chodidla s podlahou a při jakém druhu obutí. Pro podlahy, kde se vyskytují neobutí lidé (plovárny, tělocvičny, koupelny ...), je rozhodující jejich skladba. Na základě teorie sdílení tepla je pak možné stanovit optimální povrchové teploty pro různé druhy podlah (viz tab. 4). Podlahy využívané obutými lidmi neovlivňují z hlediska materiálu podlahové krytiny lokální tepelnou pohodu člověka. V tomto případě se doporučuje optimální teplota podlahy pro dlouhodobě sedící osoby 25 °C a pro stojící a chodící osoby 23 °C. Obecně je u podlahového vytápění rozhodující, že průměrná teplota podlahy by neměla překročit 29 °C. Tab. 4 Optimální povrchová teplota podlahy užívané bez obutí

Podlahový materiál Optimální povrchová teplota podlahy Doporučené rozmezí povrchové

teploty podlahy t

P

(°C)

1. min 10. min

Textilie 21 24,5 21,0 až 28,0

Korek 24 26 23,0 až 28,0

Dřevo - borovice 25 26 22,5 až 28,0

Dřevo - dub 26 26 24,5 až 28,0

PVC na betonu 28 27 25,5 až 28,0

Linoleum na dřevě 28 26 24,0 až 28,0

Plynobeton 29 27 26,0 až 28,5

Betonová mazanina 28,5 27 26,0 až 28,5

35 %

35 %

6 %

24 %

Obr. 3.4 Zobrazení základních tepelných toků

sdílených člověkem

+


16 Velkoplošné sálavé vytápění

Rovněž důležité je prostorové rozložení

teplot, tedy jak v rovině vertikální, tak ho

rizontální. Vertikální rozložení teplot uvnitř

vytápěného prostoru je způsobeno nerovno

měrným přívodem tepla a nerovnoměrným

ochlazováním jednotlivých stěn místnosti.

Vertikální nerovnoměrnost je tím vyšší, čím

vyšší je povrchová teplota otopné plochy.

S ohledem na skutečnost, že u podlahové

ho vytápění je povrchová teplota otopné

plochy ze všech druhů vytápění nejnižší,

je vertikální rozložení teplot téměř ideální.

Teplota v úrovni hlavy je max. o 2 až 3 °C

vyšší než v oblasti kotníků. U ostatních

druhů vytápění je vertikální průběh teplot

dosti nerovnoměrný. Ideální vytápění by

mělo zajistit takové rozložení teplot po

výšce místnosti, aby v oblasti hlavy stojícího

člověka byla teplota vzduchu min. o 2 °C

nižší než je v oblasti kotníků. Podíváme-li

se na obrázek 3.5, zjistíme, že takovémuto

ideálnímu průběhu teplot se nejvíce blíží

podlahové vytápění. Obr. 3.5 Vertikální průběh teploty vzduchu ve vytápěné místnosti při jejím různém způsobu vytápění I.) ideál, II.) podlahové, III.) článkové OT, IV.) stropní Obr. 3.6 Horizontální průběh teploty vzduchu ve vytápěné místnosti při jejím různém způsobu vytápění; rozdělení shodné s obr. 3.5

h[m]

t

V

[°C]


17Teplovodní podlahové vytápění

Horizontální rozložení teplot (obr. 3.6) ovlivňuje hlavně umístění otopné plochy ve směru od obvodové ochlazované konstrukce. U podlahového vytápění je horizontální průběh teplot téměř rovnoměrný, blížící se ideálnímu, až na úzkou oblast u ochlazované konstrukce. Tento nedostatek se dá jen velmi zřídka kompenzovat intenzivní okrajovou zónou, ve které je potrubí kladeno v šířce 0,5 až 1,0 m hustěji u sebe. Je tedy kladeno s menší roztečí, než je tomu v podlaze uprostřed místnosti.

3.3 Konstrukce a provedení podlahové otopné „

plochy

Konstrukce podlahové otopné plochy vychází z termínu plovoucí podlaha. Značí to, že vlastní konstrukce otopné plochy není pevně spojena s nosnou částí podlahy, ale jakoby na ní plave tak, aby jí byly umožněny veškeré dilatační změny [1]. Konstrukci podlahové plochy s mokrým způsobem pokládky otopného hadu tvoří:

podkladový beton,•

tepelně-akustická izolace,•

obvodový tepelně-izolační a dilatační pás,•

hydroizolace,•

refl exní fólie,•

otopný had,•

betonová mazanina, •

podlahová krytina.• Otopná podlahová plocha poskytuje projektantovi několik variant. Obr. 3.7 Řez konstrukcí podlahové plochy – mokrá pokládka

obvodový tepelně-izolační a dilatační pás

podlahová krytina

betonová mazanina

hydroizolace

refl exní fólie

tepelně-akustická

izolace

otopný had


18 Velkoplošné sálavé vytápění

Jednotlivé varianty lze rozdělit takto:

podle způsobu • provedení otopné plochy:

- provedení suchým způsobem,

- provedení mokrým způsobem,

- provedení přes modulové klima desky či obdobné prvky,

- provedení přes kapilární rohože;

podle • tvarování otopného hadu:

- ve tvaru meandru,

- ve tvaru plošné spirály.

Volba vhodné varianty provedení podlahové otopné plochy závisí na více fak torech. Nejdůle -

žitější je však zohlednění vlivu ochlazovaných stěn. Rovněž nezanedbatelná je minimalizace

teplotní nerovnoměrnosti povrchu podlahy.

Obr. 3.10 Suchý způsob vytvoření otopné plochy

a) řez otopnou plochou, b) detail uložení trubky

1) podlahová krytina, 2) cementový potěr, 3) hydroizolace, 4) fólie, 5) otopný had, 6) tepelná izolace,

7) nosná podlaha

a) b)

1

2

3

4

5

6

7

1

2

3

4

5

6

7

Obr. 3.8 Meandrový způsob kladení otopného

hadu

Obr. 3.9 Kladení otopného hadu ve tvaru plošné

spirály


19Teplovodní podlahové vytápění

a) Suchý způsob Jak je patrné na obrázku 3.10, potrubí je uloženo do izolační vrstvy pod betonovou desku. Od cementového potěru jsou trubky odděleny speciální vrstvou, buď plastovou nebo kovovou fólií. Kovová lamela pod fólií zvyšuje pevnost podlahy a umožňuje rovnoměrný rozvod tepla. Podlaha vytvořená na suchý způsob pracuje s vyššími teplotami otopné vody. Přívodní teplota vody se pohybuje v rozsahu 40 až 70 °C. Tento způsob se využívá tam, kde nám postačují nižší měrné tepelné výkony cca do 50 W/m

2

např. jako dodatková otopná plo

cha, či kde stačí pouze temperovat nebo se požaduje nízká konstrukční výška podlahy (rekonstrukce). b) Mokrý způsob Otopný had je zabetonován přímo do betonové vrstvy nad tepelně zvukovou izolaci. Předpokládaná teplota přívodní otopné vody je 35 až 55 °C a podlaha pracuje s měrným tepelným výkonem nad 50 W/m

2

.

c) Modulové klima podlahy Modulové klima podlahy jsou duté profi lované desky či pásy (moduly), které se vyrábějí přímo pro tento účel. Kladou se na tepelnou izolaci jako souvislá plocha a hydraulicky se mezi sebou propojují. Takovýto způsob provedení je na obrázku 3.12. Jejich výhodou je vyšší pružnost otopné soustavy, nízká konstrukční

Obr. 3.11 Mokrý způsob vytvoření otopné plochy

– řez podlahou

1) dilatační páska, 2) podlahová krytina, 3) dlažba,

4) cementový potěr, 5) hydroizolační fólie, 6) tepel

ná izolace, 7) nosná konstrukce podlahy Obr. 3.12 Řez modulovou klima–podlahou

b - šířka kanálku

l - rozteč kanálku




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist