E-kniha: Velká španělská gramatika - Ludmila Mlýnková; Olga Macíková

Olga Macíková, Ludmila Mlýnková

Velká španělská gramatika

Vše, co jste kdy chtěli vědět o španělské gramatice,

a nikde jste to nenašli

Computer Press

Brno

2010

Velká španělská gramatika

Vše, co jste kdy chtěli vědět o španělské gramatice, a nikde jste to nenašli

OLGA MACÍKOVÁ, LUDMILA MLÝNKOVÁ

Computer Press, a.s., 2010. Vydání první.

Odborná korektura: David Utrera

Jazyková korektura: Alena Vrbková

Vnitřní úprava: Lea Kaláčková

Sazba: Lea Kaláčková

Ilustrace: Jaroslava Kučerová

Obálka: Martin Sodomka

Odpovědná redaktorka: Eva Mrázková

Technická spolupráce: Irena Rozvoralová

Technický redaktor: Martin Vlach

Produkce: Petr Baláš

CD nahráno ve Studiu 22

Mužské španělské hlasy: Daniel Vázquez, Cesáreo García Fernández, David Utrera

Ženský španělský hlas: Laura González Sañudo

Režie a editace: Mario Buzzi

Computer Press, a. s.,

Holandská 3, 639 00 Brno

Objednávky knih:

http://knihy.cpress.cz

distribuce@cpress.cz

tel.: 800 555 513

ISBN 978-80-251-2293-8

Prodejní kód: KEJ179

Vydalo nakladatelství Computer Press, a. s., jako svou 3766. publikaci.

Milí studenti!

Investovali jste nemalou částku do koupě této knihy a  my upřímně doufáme, že nebudete tuto investici považovat za

zbytečnou.

Příručka nese podtitul „Vše, co jste kdy chtěli vědět o španělské gramatice a nikde jste to nenašli“ a s trochou nadsázky si

troufáme tvrdit, že není daleko od pravdy. Tato gramatika je totiž zaměřena na české publikum a je pojata tak, aby vám

podrobně, ale co nejsrozumitelněji zprostředkovala záludnosti španělské gramatiky včetně takových jevů, kterýmšpaněl

ské i existující české gramatiky nevěnují přílišnou pozornost nebo je úplně opomíjejí (např. souslednost časováa použí

vání subjuntivu ve složitějších souvětích, vzájemný vztah časů oznamovacího způsobu a  subjuntivů, rozbor používání

některých předložek).

Gramatika je rozdělena do tří částí – výslovnost a pravopis, tvarosloví a skladba, přičemž jsme se zaměřily především na

poslední dvě uvedené partie, protože ty jsou pro českého studenta nejproblematičtější.

Teoretický výklad je doprovázen sérií cvičení, která naleznete v samostatném sešitě. Cvičení jsou koncipována tak, abyste

si na praktických příkladech vysvětlovanou partii procvičili a daný jev zapamatovali. Pro usnadnění pochopenía zefek

tivnění vašeho úsilí naleznete v klíči správná řešení a překlad všech cvičení do češtiny. Cvičení označená ikonou si můžete

poslechnout i na nahrávce.

K rychlému nalezení určitého gramatického jevu vám poslouží věcný rejstřík.

Chtěly bychom také poděkovat panu Davidu Utrerovi za pečlivou korekturu a zpracování výkladu o členech a paníJaro

slavě Kučerové za vtipné doprovodné ilustrace.

Autorky

OBSAH

Předmluva

I. Výslovnost a pravopis

I.1. Výslovnost a přízvuk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3

Výslovnost ■ Přízvuk ■ Španělská abeceda

I.2. Psaní velkých písmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

Jména vlastní (osobní i zeměpisná) ■ Vlastní názvy ■ Zkratky oslovení ■ Názvy svátků ■ Názvy vesmírných tělesa světo

vých stran ■ Součásti názvu periodických publikací nebo sbírek ■ První slovo titulu literárních a uměleckých děl ■ Názvy

vědních disciplín a školních předmětů ■ Obchodní značky ■ Ofi ciální názvy cen, soutěží, kulturních událostí ■ Názvy

historických epoch ■ Obecná podstatná jména označující jedinečné instituce, osobnosti apod. ■ Přezdívky, pod kterými

jsou známé některé osobnosti ■ Přídavné jméno santo, santa ■ Jména božstev a biblických postav ■ Znamení zvěrokruhu

I.3. Interpunkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

Základní interpunkční znaménka ■ Čárka ■ Středník ■ Dvojtečka ■ Otazník a vykřičník ■ Uvozovky a pomlčka

Pomocná znaménka ■ Dělení slov

II. Tvarosloví

II.1. Člen. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

Funkce členu ■ Obecná pravidla pro použití členu

Člen určitý ■ Tvary určitého členu ■ Použití členu určitého ■ Člen rodu středního LO

Člen neurčitý ■ Tvary členu neurčitého ■ Použití neurčitého členu

Vynechávání členu ■ Člen u podstatných jmen, která začínají na přízvučné a- neboha

II.2. Podstatná jména . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

Rod podstatných jmen ■ Mužský rod ■ Ženský rod ■ Podstatná jména se změnou významu podle rodu ■ Podstatná

jména s dvojím rodem ■ Rod u názvů zemí a měst ■ Rod složených podstatných jmen ■ Rod zkratek ■ Tvoření ženského

rodu u podstatných jmen ■ Rodové dvojice u podstatných jmen neživotných ■ Tvoření zkratek ženského rodu

Množné číslo podstatných jmen ■ Množné číslo podstatných jmen cizího původu ■ Množné číslo vlastních jmen ■

Množné číslo složených podstatných jmen a názvů tvořených dvěma podstatnými jmény ■ Tvoření zkratek v množném

čísle ■ Přízvuk v množném čísle ■ Podstatná jména užívaná jen v jednotném čísle ■ Podstatná jména pomnožná ■

Podstatná jména se změnou významu v množném čísle a vyjadřování párovosti v rodinných vztazích

Vyjadřování pádových vztahů

II.3. Přídavná jména . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

Rod přídavných jmen ■ Přídavná jména s přechylováním ■ Přídavná jména se stejným zakončením pro oba rody

Množné číslo přídavných jmen ■ Přídavná jména složená ■ Krácení některých přídavných jmen

Stupňování přídavných jmen ■ Pravidelné stupňování ■ Nepravidelné stupňování ■ Porovnávací výrazy při stupňování

■ Superlativ absolutní

Postavení přídavných jmen ■ Postavení za podstatným jménem ■ Postavení před podstatným jménem ■ Postavení

přídavných jmen v postupně rozvíjejícím přívlastku ■ Změna významu přídavného jména v závislosti na postavení

Shoda přídavných jmen s několika podstatnými jmény ■ Zpodstatňování přídavných jmen ■ Přídavná jména ve funkci

příslovcí ■ Mucho, poco, bastante, demasiado, sufi ciente, cuanto, tanto ■ Předložkové vazby některých vybraných

přídavných jmen

II.4. Zájmena . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

Zájmena osobní ■ Tvary podmětové ■ Tvary nepřízvučné (nesamostatné) ■ Tvary přízvučné (samostatné)

Zájmena zvratná ■ Zájmena přivlastňovací ■ Přivlastňovací zájmena nesamostatná ■ Přivlastňovací zájmena samostatná

Zájmena ukazovací ■ Zájmena tázací ■ Tázací zájmena ve větách zvolacích

Zájmena vztažná ■ Zájmena neurčitá ■ Zájmena záporná

II.5. Číslovky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91

Číslovky základní ■ Člen u základních číslovek ■ Používání číslovek základních ■ Udávání dat ■ Udávání času ■ Udávání

procent a promile

Číslovky řadové ■ Desetinná čísla ■ Číslovky násobné ■ Zlomky ■ Neurčité číslovky ■ Podstatná jména s číselným

významem ■ Používání předložek v číselných údajích ■ Početní úkony

II.6. Slovesa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107

Oznamovací způsob . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109

Čas přítomný ■ Časování pravidelných sloves ■ Slovesa zvratná ■ Časování sloves se změnami ■ Časování sloves se

změnou kmenové samohlásky ■ Časování sloves s jinými typy změn ■ Skupiny sloves s grafi ckými změnami ■ Časování

jednotlivých nepravidelných sloves

Čas budoucí ■ Budoucí čas pravidelných sloves ■ Budoucí čas nepravidelných sloves

Čas předbudoucí/budoucí čas složený

Minulý čas jednoduchý ■ Minulý čas jednoduchý pravidelných sloves ■ Minulý čas jednoduchý sloves se změnami

(v kmeni nebo v koncovce) ■ Grafi cké změny u některých skupin sloves ■ Nepravidelné minulé časy jednoduché

Minulý čas složený ■ Imperfektum ■ Imperfektum pravidelných sloves ■ Imperfektum nepravidelných sloves

Předminulý čas ■ Předminulý čas závislý

Podmiňovací způsob přítomný/jednoduchý ■ Tvoření podmiňovacího způsobu přítomného/jednoduchého ■ Podmiňovací

způsob přítomný/ jednoduchý pravidelných sloves ■ Podmiňovací způsob přítomný/jednoduchý nepravidelných sloves

Podmiňovací způsob minulý/složený ■ Souslednost časová v oznamovacím způsobu

Používání sloves SER, ESTAR a neosobního tvaru HAY ■ Sloveso SER ■ Sloveso ESTAR ■ Rozdíly v použití sloves SER

a ESTAR ■ Slovesa SER a ESTAR s přídavným jménem nebo příčestím ■ Neosobní slovesný tvar HAY ■ Rozdíly v použití

slovesa ESTAR a neosobního tvaru HAY

Slovesa neosobní a neúplná

Spojovací způsob/subjuntiv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141

Používání subjuntivu v hlavních větách ■ Používání subjuntivu ve větách vedlejších

Používání subjuntivu po určitých spojkách ■ Vedlejší věty účelové ■ Vedlejší věty podmínkové ■ Vedlejší větypřípust

kové ■ Vedlejší věty způsobové ■ Vedlejší věty časové

Použití subjuntivu ve vedlejších větách vztažných ■ Tvoření a používání jednotlivých subjuntivů

Subjuntiv přítomného času ■ Slovesa pravidelná ■ Grafi cké změny u některých sloves ■ Slovesa se změnami kmenových

samohlásek a s posunem přízvuku ■ Slovesa nepravidelná s pravidelným tvořením subjuntivu ■ Nepravidelná slovesa

s nepravidelným tvarem subjuntivu

Subjuntiv imperfekta ■ Slovesa pravidelná ■ Skupiny sloves s nepravidelnostmi v minulém čase ■ Jednotlivá slovesa

s nepravidelným minulým časem

Subjuntiv perfekta ■ Subjuntiv předminulého času

Subjuntivy budoucího času ■ Jednoduchý subjuntiv budoucího času ■ Složený subjuntiv budoucího času

Vzájemný vztah časů oznamovacího způsobu a subjuntivů ■ Přehled užívání subjuntivů a souslednost časová

u subjuntivů

Rozkazovací způsob . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160

Kladný rozkazovací způsob ■ Tvoření kladného rozkazu pro 2. osobu jednotného čísla ■ Tvoření kladného rozkazu pro

2. osobu množného čísla ■ Tvoření kladného rozkazu pro 2. osobu jednotného čísla nepravidelných sloves ■ Kladný

rozkazovací způsob pro 3. osobu jednotného a množného čísla a pro 1. osobu množného čísla ■ Postavení zájmen

u kladného rozkazovacího způsobu ■ Označování přízvuku

Záporný rozkazovací způsob

Neurčité slovesné tvary. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164

Infi nitiv ■ Infi nitiv jednoduchý ■ Infi nitiv složený ■ Polovětné vazby s infi nitivem

Gerundium ■ Gerundium jednoduché ■ Gerundium složené/minulé

Příčestí ■ Tvoření příčestí ■ Použití příčestí ■ Překlad vazeb s příčestím do češtiny

Trpný rod ■ Opisné vazby slovesné

Vazby sloves ■ Vazby s infi nitivem ■ Vazby bez předložky ■ Vazby sloves s předložkami A, DE, EN, POR, CON ■ Vazby sloves

s více předložkami

Vazby sloves s podstatnými jmény nebo zájmeny ■ Slovesa s předložkou A ■ Slovesa s předložkou DE ■ Slovesa

s předložkou EN ■ Slovesa s předložkou POR ■ Slovesa s předložkou CON

II.7. Příslovce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185

Rozdělení příslovcí podle významu ■ Příslovce a příslovečné výrazy vyjadřující místo ■ Příslovce a příslovečné

výrazy vyjadřující čas ■ Příslovce a příslovečné výrazy vyjadřující způsob ■ Příslovce a příslovečné výrazy vyjadřující

míru nebo množství ■ Příslovce tázací a zvolací ■ Příslovce vztažná ■ Příslovce a příslovečné výrazy přitakací ■

Příslovce a příslovečné výrazy záporové ■ Příslovce a příslovečné výrazy vyjadřující pochybnost ■ Příslovce přací ■

Odvozování příslovcí

Stupňování příslovcí ■ Pravidelné stupňování ■ Nepravidelné stupňování

Příslovečné výrazy ■ Příslovečné výrazy s předložkou A ■ Příslovečné výrazy s předložkou DE ■ Příslovečné výrazy

s předložkou EN ■ Příslovečné výrazy s předložkou POR ■ Příslovečné výrazy s předložkou SIN ■ Příslovečné výrazy

s předložkou CON ■ Příslovečné výrazy s jinými předložkami nebo bez předložky

II.8. Předložky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197

Předložky jednoduché ■ Předložka A ■ Předložka ANTE ■ Předložka BAJO ■ Předložka CON ■ Předložka CONTRA ■

Předložka DE ■ Předložka DESDE ■ Předložka DURANTE ■ Předložka EN ■ Předložka ENTRE ■ Předložka EXCEPTO

■ Předložka HACIA ■ Předložka HASTA ■ Předložka INCLUSO ■ Předložka MEDIANTE ■ Předložka PARA ■

Předložka POR ■ Předložka SALVO ■ Předložka SEGÚN ■ Předložka SIN ■ Předložka SOBRE

Složené předložkové výrazy ■ Některé časté kombinace předložek původních ■ Některé složené předložkya předložko

vé výrazy vytvořené z příslovcí nebo podstatných jmen a předložek

Praktické poznámky k používání některých předložek ■ PA R A × POR (ve významu místním) ■ A × PARA × HASTA

× HACIA (ve významu místním) ■ A × PARA × HASTA × HACIA (ve významu časovém) ■ SOBRE × A ESO DE × EN

TORNO A/DE × HACIA × ALREDEDOR DE (ve významu přibližnosti) ■ DE × DESDE (ve významu místním a časovém)

■ SOBRE × ENCIMA DE × EN (ve významu místním) ■ Překlad české předložky PŘED ■ Překlad české předložky ZA a PO

Queísmo ■ Některá příslovce ve funkci předložky ■ Některá časová a místní vyjádření

II.9. Spojky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221

II.10. Citoslovce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 233

Přehled nejužívanějších citoslovcí ■ Citoslovce vlastní ■ Citoslovce nevlastní

II.11. Částice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239

Částice apelové ■ Částice hodnotící ■ Částice emocionální ■ Částice strukturující text nebo jeho části

III. Skladba

III.1. Věta jednoduchá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245

Věty podle členitosti ■ Věty dvojčlenné ■ Věty jednočlenné

Druhy vět podle postoje mluvčího ■ Struktura věty jednoduché ■ Věty oznamovací ■ Věty tázací ■ Věty rozkazovací

■ Věty zvolací ■ Věty přací ■ Věty záporné ■ Základní pravidla pro postavení větných členů ■ Rozdíly v postavení

větných členů v češtině a ve španělštině ■ Jednotlivé větné členy ■ Podmět ■ Přísudek ■ Shoda podmětu s přísudkem

Předmět ■ Přívlastek ■ Příslovečné určení ■ Doplněk

III.2. Souvětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 263

Souvětí souřadná

Souvětí slučovací ■ Souvětí stupňovací ■ Souvětí vylučovací ■ Souvětí odporovací ■ Souvětí důvodová ■ Souvětí

důsledková

Souvětí podřadná

Vedlejší věty podmětné ■ Vedlejší věty předmětné ■ Vedlejší věty přívlastkové ■ Vedlejší věty přísudkové ■ Vedlejší

věty příslovečné místní ■ Vedlejší věty příslovečné časové ■ Vedlejší věty příslovečné způsobové ■ Vedlejší věty

příslovečné přirovnávací ■ Vedlejší věty příslovečné účinkové ■ Vedlejší věty příslovečné příčinné ■ Vedlejší věty

příslovečné účelové ■ Vedlejší věty příslovečné podmínkové ■ Vedlejší věty příslovečné přípustkové

IV. Tvoření slov

Tvoření slov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 281

V. Přílohy

V.1. Přehled časování sloves . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 297

V.2. Názvy zemí a obyvatelská přídavná jména . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 309

V.3. Přehled zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 317

Věcný rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 319

Bibliografi e . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 325

I. VÝSLOVNOST A PRAVOPIS

3

I.1. VÝSLOVNOST A PŘÍZVUK

(la pronunciación y el acento)

Úvodem

Španělština je jedním z nejrozšířenějších jazyků na světě. Na žebříčku nejužívanějších jazyků zaujímá po čínštiněa angličtině třetí místo. Mluví se jí ve Španělsku, Latinské Americe a díky hojnému počtu emigrantů také ve Spojených státech.

Španělština patří do skupiny románských jazyků (spolu s  portugalštinou, galicijštinou, katalánštinou, francouzštinou,

okcitánštinou, retorománštinou, italštinou, rumunštinou a moldavštinou). Španělština pochází z  latiny, kterou mluvili

římští legionáři, když ve 2. století před naším letopočtem kolonizovali Pyrenejský poloostrov. Do španělštiny proniklo

mnoho slov z řečtiny, germánštiny a především arabštiny, protože Maurové okupovali poloostrov téměř osm století. Díky

Kryštofu Kolumbovi se evropská španělština dostala do kontaktu s původními indiánskými jazyky a výsledkem bylo další

obohacení španělské slovní zásoby. Vzhledem k mohutnému rozvoji nových technologií se objevuje ve španělštině stále

víc slov převzatých z angličtiny.

Pochopitelně existují rozdíly mezi španělštinou v Evropě a v Latinské Americe, a to i mezi jednotlivými zeměmi. Týkají

se především výslovnosti, některých gramatických jevů a intonace, nejsou to však rozdíly tak dramatické, že by bránily

porozumění.

Výslovnost

(Pronunciación)

Samohlásky (vocales)

Samohlásky se vyslovují stejně jako v češtině, výjimkou je pouze písmeno y.

y Jako samostatné slovo má význam spojky a a vyslovuje se jako[i]: Pablo y Sandra. Na konci slov a před samohláskou

zní jako české [j], v některých latinskoamerických zemích (Argentina, Uruguay) se jeho výslovnost předsamohláskou podobá českému [ž]: ley, buey, coyuntura, yogur, yerno, Goya, mayo.

Ve španělštině se nerozlišují samohlásky dlouhé a krátké, čárka nad samohláskou označuje nepravidelný

přízvuk, nikoliv délku (mamá, móvil, unión).

Viz dále v pojednání o přízvuku.

Souhlásky (consonantes)

b, v Jejich záměna v písmu je považována za hrubou chybu, nicméně vyslovují se stejně.

1. Po pauze, na začátku slova a po m, n se vyslovují jako české [b]: Blanca, virtual, Barcelona, abril, violencia,

tranvía, invasión, bomba, verso, vía, volcán.

2. V jiné pozici se pouze blíží českému b: rty se lehce přiblíží, ale nedovřou, a štěrbinou mezi nimi prochází

vzduch (jako bychom chtěli něco pofoukat): Cuba, laberinto, cobarde, Covadonga, cubismo, analfabeta, debate.

c 1. Před souhláskou, na konci slova a před a, o, u se vyslovuje jako české [k]: clandestino, cliente, crisis, crónica,

crimen, frac, catedral, comisario, costumbre, cuenca.

4

2. Před e, i zní jako neznělá hláska: špička jazyka se dotkne horních zubů a v této poloze vyslovíme [θ] (jakoby

chom si trochu šlapali na jazyk): celta, Cecilia, Marcela, cine, círculo, cisterna, Cervantes, ciencia, ciclo, centro,

comercial. V Latinské Americe se vyslovuje jako české [s].

ch Ve španělských slovnících je řazeno pod c a vyslovuje se jako české [č]: Chile, checo, chico, muchacha, chorizo,

chocolate.

d Má trojí výslovnost:

1. Po pauze, na začátku slova a po l, n se vyslovuje jako české [d]: declaración, diploma, dolor, molde, caldo,

condolencia, independencia.

2. Uprostřed slova se vyslovuje tak, že se špička jazyka přiblíží k horním zubům a v této poloze vyslovíme [đ]:

década, demanda, Granada, adelantado, medida, pedido, Fidel.

3. Na konci slova téměř zaniká: libertad, difi cultad, facultad, universidad, elasticidad, Madrid, efectividad.

4. Ve skupině di se vyslovuje vždy tvrdě: diplomático, disponible, distribución, día.

f Vyslovuje se stejně jako v češtině: fanático, defi nición, catástrofe, fi cción, efecto, favor, fundamental.

g 1. Před e, i se vyslovuje zhruba jako české [ch]: genética, ingeniero, magia, lógico.

2. Na začátku slova před a, o, u nebo souhláskou, ale také po souhlásce n v jakékoliv pozici se vyslovuje jako

české [g]: gasolina, galería, gobierno, gusto, gurú, globo, gramática, aglomeración, tango, anglicismo.

3. Nachází-li se v jiném postavení, vyslovuje se oslabeně, jako hrdelní hláska: delgado, Praga, Bogotá, abogado,

fuego, Málaga.

4. Ve skupině gue, gui se čte jako [ge], [gi] (hláska u pouze brání výslovnosti che, chi): Miguel, Guevara, guía,

gueto, guitarra, hamburguesa, guirnalda.

5. Güe, güi vyslovujeme jako [g

u

e], [g

u

i]: lingüística, antigüedad, cigüeña.

6. Gua, guo vyslovíme [g

u

a], [g

u

o]: Guatemala, aguacate, agua, antiguo, lengua, Guantánamo.

h Nevyslovuje se vůbec, ať stojí na začátku či uprostřed slova: hora, hermano, humor, histérico, hombre,

hispanohablante, alcohol, inhumano, prohibición, inhalar.

j Vyslovuje se jako české [ch]: Gijón, jefe, justicia, Jamaica, Jiménez.

k Výslovnost je stejná jako v češtině. K se vyskytuje ve španělštině pouze ve slovech cizího původu: kilogramo,

koala, kimono, karaoke.

l Má stejnou výslovnost jako v češtině: limón, loco, lupa, lengua, logotipo, luna.

VÝSLOVNOST A PŘÍZVUK

5

ll Ve slovnících je řazeno pod písmenem l. Vyslovuje se jako české [j], pouze v některých latinskoamerických

zemích (Argentina, Uruguay) se jeho výslovnost podobá českému [ž]: cordillera, estrella, billete, Mallorca, paella,

Sevilla, silla. m Výslovnost je stejná jako v češtině: empresa, madre, inmortal, emigración, memorándum. n Vyslovuje se stejně jako v češtině, pouze před před b, p, v má výslovnost [m]. Ve skupině ni se vyslovuje vždy

tvrdě: nariz, negocio, nervioso, nocturno, tranvía, en Praga, nivel, nipón, Anita. ñ Rovná se českému [ň]: caña, montaña, niño. p Má stejnou výslovnost jako v češtině: padre, perfume, país, plata, problema. q Stojí vždy ve spojení se samohláskou u (-qu-) a celá skupina se čte [k]: queso, raquítico, paquete, Quijote,

chiquito, reliquia, máquina, esquí, parque. r 1. Vyslovuje se stejně jako v češtině, objeví-li se uprostřed slova (nikoli po n, l, s) nebo na konci slova: Carlos,

Brasil, brillante, mar, color.

2. Na začátku slova a po l, n, s se vyslovuje jako vícekmitové [rr] (asi jako v českém brr, hrr, vrr): rabia,

recepcionista, rentable, río, Roma, Enrique, alrededor, israelí.

3. Má-li se vyslovovat vícekmitově uprostřed slova a po jiných hláskách než l, n, s, píšou se dvě r: arroz, arrogante,

correo, guerra, horrible, territorio.

R a rr jsou tedy dvě významotvorné hlásky: pero (ale) × perro (pes), caro (drahý) × carro (auto).

s Je podobné českému, ale nezní tak ostře: museo, tesoro, triste, sal, prisión, Rosa, constante, crisis.

t Je stejné jako v češtině. Vyslovuje se tvrdě ve slabice ti: metal, patio, petición, antipático, tierra, tigre, Titicaca.

x Má stejnou výslovnost jako v češtině: extraordinario, taxi, texto, sexto, expedición. Vyslovuje se jako [ch] veslovech dochovaných z dob, kdy se hláska ch psala x: México, mexicano, Oaxaca.

z Vyslovuje se jako c před e, i, tedy jako [θ]: luz, cazuela, organización, zapato, zodíaco, azúcar, azul. V Latinské

Americe se čte jako [s].

la pronunciación y el acento

6

Přízvuk

(acento)

Přízvuk je ve španělštině velice důležitý. Spočívá ve  zdůraznění slabiky, na které leží. Češi mylně zaměňují přízvuk za

délku samohlásky (zvlášť u  nepravidelného přízvuku, který je označen čárkou jako v  češtině). Pravidla pro postavení

přízvuku jsou velmi jednoduchá:

■ u slov zakončených na SAMOHLÁSKU nebo SOUHLÁSKY -N, -S je přízvuk na předposlední slabice (padre, dinero,

bonito, Alicia, Carmen, Carlos, crisis)

■ u slov zakončených na SOUHLÁSKU S VÝJIMKOU -N, -S leží přízvuk na poslední slabice (hospital, profesor, Brasil,

licor, azul)

■ vymyká-li se přízvuk těmto dvěma pravidlům, pak je nepravidelný a musí se označit (Simón, república, príncipe,

perdón, jardín)

Abychom dobře spočítali slabiky a správně položili přízvuk, je nutné vědět, že jednoduché samohlásky jsou

stejné jako v češtině (a, e, i, o, u), ale dělí se na silné (a, e, o) a slabé (i, u). Setkají-li se dvě silné samohlásky,

tvoří dvě slabiky (te-a-tro, ca-ca-o), zatímco spojením slabé a silné, případně dvou slabých, vznikádvojhlás

ka, a tudíž jedna slabika. Stojí-li dvojhláska v přízvučné slabice, je přízvuk na silné (Bue-nos Ai-res, bai-le,

Die-go), u dvou slabých je přízvuk na druhé (Sui-za). Dvojhláska zaniká, je-li přízvuk nepravidelný a  je na

slabé samohlásce (Ma-rí-a, an-to-lo-gí-a). Ve španělštině existují také trojhlásky, které tvoří vždy jedna silná

a dvě slabé samohlásky(limiáis, con-ti-nuáis).

V některých případech grafi cký přízvuk rozlišuje dvě stejně znějící slova: sí (ano) × si (jestliže), él (on) × el (určitý člen).

■ ŠPANĚLSKÁ ABECEDA (alfabeto español)

ab cchd e f

abecechede e efe

g h i j k  l ll

ge hache i latina jota ka ele elle

mn ñ o p q r

eme ene eñe o pe cu ere, erre

st uv xyz

ese te u uve equis i griega zeta

VÝSLOVNOST A PŘÍZVUK

7

I. 2. PSANÍ VELKÝCH PÍSMEN

(uso de las mayúsculas)

Používání velkých písmen je ve španělštině častější než v češtině. Kromě velkých písmen na začátku věty po tečce, otazníku

nebo vykřičníku se s velkým počátečním písmenem píší:

Jména vlastní (osobní i zeměpisná)

Manuel, Juan (Jan), Alicia (Alice), España (Španělsko), Dinamarca (Dánsko), Martínez, los Borbones (Bourboni), (el)

Perú, La Coruña, La Habana aj.

Člen u těchto podstatných jmen se píše s malým písmenem, pokud je však součástí názvu, píše se s velkým.

S velkým písmenem se píší rovněž součásti pojmenování složených z podstatného a přídavného jména:

Nuevo México (Nové Mexiko), Felipe el Hermoso (Filip Sličný), Castilla la Vieja (Stará Kastilie) aj.

S velkým písmenem se píší obecná podstatná jména, která doprovázejí jméno zeměpisné, pokud tvoří součást názvu:

Ciudad de México, Puerto de la Cruz aj.

V případech, kdy není toto jméno nedílnou součástí názvu, se píše s malým písmenem.

el océano Atlántico (Atlantský oceán), el mar Mediterráneo (Středozemní moře), el puerto de Cartagena (přístav Cartagena) aj.

Vlastní názvy

V pojmenování institucí, organizací, společenských zařízení, politických stran, různých událostí, ofi ciálních dokumentů

apod. se píší s velkým písmenem všechna slova kromě členů, spojek a předložek:

Universidad Carolina (Univerzita Karlova), Real Academia Española (Španělská královská akademie), Museo de Bellas

Artes (Muzeum krásných umění), Ministerio de Trabajo y Asuntos Sociales (Ministerstvo práce a sociálních věcí), Congreso

de Diputados (Poslanecká sněmovna), Partido Popular (Lidová strana), Declaración Universal de los Derechos Humanos

(Všeobecná deklarace lidských práv) aj.

Zkratky oslovení

Sr. (señor), Sra. (señora), Ud. (usted), D. (don)

Jsou-li vypsána jako celá slova, má se používat malé písmeno.

Názvy svátků

Jueves Santo (Zelený čtvrtek), Domingo de Ramos (Květná neděle), Navidad (Vánoce), Semana Santa (Velikonoce,velikonoční svátky), Día de la Independencia (Den nezávislosti) aj.

Jména dnů v týdnu a měsíců se však píší s malým písmenem (i v datech).

Názvy vesmírných těles a světových stran

S velkým písmenem se píší jen tehdy, uvádíme-li je jako astronomickou nebo geografi ckou veličinu:

La Tierra gira alrededor del Sol. Země se točí kolem Slunce.

La brújula señala el Norte. Kompas ukazuje sever. S velkým počátečním písmenem se píší světové strany i ve významu geopolitickém: Occidente (Západ), Oriente Próximo (Blízký východ), Este (Východ).

Hay que poner fi n a los confl ictos en Oriente Próximo. Je třeba ukončit konfl ikty na Blízkém východě.

×

Me gusta tomar el sol. Ráda se opaluju.

Viven en el norte del país. Bydlí na severu země.

8

Součásti názvu periodických publikací nebo sbírek

La Vanguardia, El Mundo, Nueva Revista de Filología Hispánica aj.

První slovo titulu literárních a uměleckých děl

Día de perros (Dny pod psa*), Defensa apasionada del idioma español (Vášnivá obhajoba španělského jazyka), La vida es

sueño (Život je sen*) aj.

Ve zkráceném názvu některých děl, která jsou pod tímto krátkým názvem všobecně známá, se člen píše malým písmenem:

el Quijote, la Celestina, el Lazarillo aj.

Názvy vědních disciplín a školních předmětů

Yo estudio Filosofía y Carlos Medicina. Já studuju fi lozofi i a Karel medicínu.

En el instituto no me gustaban la Química Na střední škole jsem neměl rád chemii a matematiku.

y las Matemáticas.

×

La fi losofía de Schopenhauer tenía su fundamento Zdrojem Schopenhauerovy fi lozofi e byl Kant, Platon

en Kant, Platón y la fi losofía india. a indická fi lozofi e. Obchodní značky Coca-Cola, Seat, Jerez, Martini atd. Pokud se ale značka používá jako obecné pojmenování, píše se malým písmenem:

Hemos pedido una coca-cola, un jerez Objednali jsme si jednu kokakolu, jedno sherry

y un martini seco. a jedno suché martini. Oficiální názvy cen, soutěží, kulturních událostí el Premio Cervantes (Cervantesova cena), el Goya (Goyova cena), la Orden de Alfonso X el Sabio (Řád Alfonse X. Moudrého), los Juegos Olímpicos (olympijské hry), la Feria del Libro (knižní veletrh) aj. Názvy historických epoch la Edad Media (středověk), la Primera Guerra Mundial (první světová válka), el Renacimiento (renesance), la Contrarreforma (protireformace), el Mioceno (miocén) aj. Velkým písmenem se píší i obecná podstatná jména, pokud se jimi označuje konkrétní dějinný fakt: la Reconquista (znovudobývání španělského území), la caída del Muro (pád berlínské zdi) aj. Obecná podstatná jména označující jedinečné instituce, osobnosti apod. Podobně jako v předchozím případě se řada obecných podstatných jmen píše s velkým písmenem, pokud označujíkonkrétní nebo jedinečnou organizaci, osobu apod.: el Rey (mluvíme-li např. o španělském králi) el Presidente (konkrétní prezident) el Papa (papež) el Gobierno (vláda určité země) V případě Iglesia (církev) – iglesia (kostel) a Estado (stát) – estado (stav) počáteční písmeno odlišuje významy slov. Pokud je některé výše uvedené obecné podstatné jméno označující konkrétní osobu doprovázeno vlastním jménem, píše se u obecného jména malé písmeno: el rey Juan Carlos I. Přezdívky, pod kterými jsou známé některé osobnosti el Libertador (Simón Bolívar), el Sabio (Šalamoun), Clarín (Leopoldo Alas) aj. * Název, pod kterým byla kniha přeložena do češtiny.

PSANÍ VELKÝCH PÍSMEN

9

Přídavné jméno santo, santa

Obvykle se píše toto přídavné jméno malým písmenem (san Antonio, san Francisco). Pokud je však součástí vlastního

jména, píše se velkým písmenem (většinou jde o zkrácení delšího vlastního jména):

San Juan (san Juan de la Cruz), Santa Teresa (santa Teresa de Jesús) aj.

Velkým písmenem se píše toto přídavné jméno také v případech, kdy je součástí místních názvů:

plaza de Santa Bárbara (náměstí sv. Barbory), templo de San Nicolás (chrám sv. Mikuláše) aj.

Pozor na zkracování přídavného jména santo před podstatnými jmény mužského rodu (kromě těch, která začínají na To-,

Do-: San Nicolás × Santo Tomás).

Jména božstev a biblických postav (a veškeré názvy Boha, Krista a Panny Marie)

Dios (Bůh), Cristo (Kristus), Jehová (Jehova/Jahve), Apolo, la Virgen (Panna Marie), el Espíritu Santo (Duch svatý),

Todopoderoso (Všemohoucí), Inmaculada (Neposkvrněná) apod.

Znamení zvěrokruhu

Tauro/Toro (Býk), Libra/Balanza (Váhy), Leo/León (Lev), Virgo/Virgen (Panna) atd.

V dopisech po oslovení, po němž následuje dvojtečka

Estimados señores: Acabamos de recibir su amable carta... Vážení pánové, právě jsme obdrželi Váš dopis...

Poznámka:

• Pokud je celé slovo nebo věta psáno velkými písmeny, musí se i v tomto případě označit přízvuk:

MANUEL VÁZQUEZ MONTALBÁN, GRAMÁTICA DIDÁCTICA DEL ESPAÑOL

– Oproti češtině se s malým písmenem píší jména národnostní a obyvatelská:

el checo (Čech), los españoles (Španělé), un madrileño (Madriďan) atd.

– V korespondenci se nikdy nepíší osobní zájmena (Vy) nebo přivlastňovací (Váš, Vaše) velkým písmenem:

En respuesta a su carta... V odpovědi na Váš dopis...

Nos dirigimos a ustedes... Obracíme se na Vás...

uso de las mayúsculas

11

I. 3. INTERPUNKCE

(la puntuación)

I) Základní interpunkční znaménka

(los signos de puntuación)

Ve španělštině se užívají následující základní interpunkční znaménka:

punto . tečka

coma , čárka

punto y coma ; středník

dos puntos : dvojtečka

puntos suspensivos ... tři tečky

signos de interrogación ¿ ? otazníky

signos de exclamación ¡ ! vykřičníky

paréntesis ( ) závorky

corchetes [ ] hranaté závorky

raya – pomlčka

comillas “ ”, « », ‘ ’ uvozovky V následujícím přehledu neuvádíme poučení o interpunkčních znaménkách, jejichž používání je shodné s češtinou, např. o používání tečky. Ve většině případů se interpunkční znaménka používají stejně nebo podobně jako v češtině, pouze kladení čárky se řídí ve španělštině značně odlišnými pravidly, která nejsou tak přísná jako v češtině. Užití čárky je často ponecháno na citu a vůli pisatele, zvláště před větami vedlejšími. Čárka a) Čárkou oddělujeme vždy, stejně jako v češtině, oslovení:

Pepe, tráeme la escoba. Pepo, přines mi koště.

¿Cómo estáis, amigos? Jak se máte, přátelé?

Poznámka:

Pravidlo o používání otazníku viz dále v oddíle Otazník a vykřičník.

b) Čárkou se oddělují veškeré vsuvky, vložené věty, přístavky, dodatečně nebo volně připojené větné členy, citoslovce

apod.:

Los Habsburgo, familia reinante en Austria desde 1278 Habsburkové, rod vládnoucí v Rakousku od r. 1278

hasta 1918, cuyo imperio se extendió a otros territorios, do r. 1918, jejichž říše se rozšířila na další území,

incluida España, toma su nombre del castillo familiar včetně Španělska, má své jméno podle rodového hradu

Habichtsburg, construido en el siglo XVI en Suiza. Habichtsburg, postaveného v 16. století ve Švýcarsku.

12

Manuel, su novio, está ahora en Brasil. Manuel, její snoubenec, je teď v Brazílii.

¡Caramba, qué mala suerte tienes! Ty jo, ty máš ale smůlu!

Doporučuje se psát čárku vždy před výrazy uvozenými: excepto, incluso, salvo, menos:

Todos han estado ya en España, excepto yo. Kromě mě už všichni byli ve Španělsku.

c) Čárkou se oddělují, stejně jako v  češtině, gramaticky ekvivalentní členy výpovědi, tj. několikanásobné větné členy

nebo souvětí, pokud nejsou spojeny spojkami y, o, ni:

Tienen que participar todos: profesores, estudiantes, Musí se zúčastnit všichni: profesoři, studenti,

personal administrativo, hasta las cocineras del comedor. administrativní pracovníci, dokonce i kuchařky z jídelny.

Por la tarde compra el pan, saca la basura Odpoledne kup chleba, vynes smetí a zameť kuchyni.

y barre la cocina.

Puede hacerlo Lola o Mariana. Může to udělat Lola nebo Mariana.

Někdy se však klade čárka i před uvedené spojky (y, o, ni), a to v případech, kde obsah předchozí části se liší oddalšího připojeného členu nebo věty:

Compró regalos para su madre, su padre Koupila dárky pro maminku, tatínka

y su hermano, y se fue a casa. a bratra a šla domů.

d) Čárka se klade v neúplné větě místo vynechaného slovesa:

Su hija mayor está en el extranjero; la menor, en casa. Jejich starší dcera je v cizině, mladší doma.

e) Čárka se píše uvnitř většího celku (věty), jestliže se souvětí skládá z více celků, přičemž celky jsou od sebe odděleny

středníkem (viz též příklad výše):

Me dijo que quedaríamos a las cuatro; Řekl mi, že se setkáme ve čtyři,

a su mujer, que estaría en casa a las seis; své ženě řekl, že přijde domů v šest,

y a su padre, que lo llamaría a las nueve. a svému otci, že mu zavolá v devět.

f) Čárkami se oddělují spojovací nebo vysvětlovací výrazy jako: además (kromě toho, navíc), asimismo (rovněž, také), sin

embargo (avšak), no obstante (nicméně, avšak), por lo tanto (proto), por consiguiente (proto, tudíž), en consecuencia

(tudíž), en tal caso (v tom případě), es decir (to jest), en fi n (konečně, koneckonců), en primer lugar (nejprve, na prvním

místě). Rovněž řada příslovcí se obvykle odděluje čárkou: generalmente (obvykle), evidentemente (zřejmě, očividně),

efectivamente (vskutku, skutečně), posiblemente (možná), fi nalmente (konečně, nakonec), por regla general (obvykle)

apod.

Aquí consta: Entrada prohibida. En tal caso, Tady stojí: Vstup zakázán. V tom případě to musíme

tenemos que dar una vuelta completa. celé obejít.

Efectivamente, han acudido todos. Skutečně přišli všichni.

Pokud tyto výrazy stojí uprostřed věty, oddělují se čárkou před i za:

Tiene Ud. razón, es muy ventajoso, no obstante, el instituto Máte pravdu, je to velmi výhodné, nicméně institut

no puede comprarlo por no disponer de fondos sufi cientes. to nemůže koupit, protože nemá dostatek prostředků.

Poznámka:

• Ve španělštině se výrazy sin embargo a no obstante často kladou uprostřed věty, v českém překladu jim odpovídají

spojky avšak, nicméně, které uvozují větu vedlejší, nebo příklonná spojka (následuje za příslušným slovem) však:

El debate fue, como siempre, muy animado; Debata byla jako vždycky velmi živá,

los incidentes, sin embargo, no se repitieron. incidenty se však už neopakovaly.

g) Stejně tak se oddělují čárkami i jiná příslovečná určení, zvláště na začátku věty:

A principios del siglo XVI, Hernán Cortés Začátkem 16. století se Hernán Cortés

se estableció en el continente americano. usadil na americkém kontinentě.

En sus últimos años de vida, envió dos naves para V posledních letech svého života poslal dvě lodi

ayudar a Francisco Pizarro en Lima. na pomoc Francisku Pizarrovi v Limě.

h) Čárka se klade v souvětích před hlavní větu, pokud následuje po větě vedlejší:

En cuanto vuelvas, avísame. Jakmile se vrátíš, dej mi vědět.

Aunque estoy malo, lo terminaré. Ačkoliv je mi špatně, dokončím to.

INTERPUNKCE

13

i) Čárkami se oddělují též polovětné vazby s gerundiem nebo příčestím, zvláště pokud jsou delší:

Hablando claro, él no es ningún Einstein. Řekneme-li to přímo, on není žádný Einstein.

Una vez fi rmado el contrato, no es posible cambiar nada. Jakmile je smlouva podepsána, nelze nic změnit. j) V souvětích odporovacích nebo přípustkových se čárka píše před spojkami pero (ale), sino que (nýbrž, ale), mas (ale,

avšak), aunque (ačkoliv, i když, i kdyby) apod.:

Han anunciado buen tiempo, pero llueve a cántaros. Hlásili pěkné počasí, ale lije jako z konve.

No sólo no desaparecen las manchas, sino que van Skvrny nejenže nemizí, nýbrž se stále zvětšují.

extendiéndose.

No lo haría, aunque me pagaran. Neudělal bych to, i kdyby mi platili.

V souvětích příčinných před spojkami porque (protože), ya que (poněvadž), puesto que/dado que/debido a que

(vzhledem k tomu, že; protože) aj.:

No pude llegar a tiempo a la conferencia, Nemohl jsem přijít včas na přednášku,

porque el tren llevaba retraso. protože vlak měl zpoždění.

Hablan perfectamente español, dado que Mluví perfektně španělsky, protože (vzhledem k tomu, že)

pasaron doce años en España. strávili 12 let ve Španělsku.

V souvětích důsledkových před spojkami jako así que (takže), conque (takže, tudíž) apod:

Me han regalado dos libros iguales, así que tengo Darovali mi dvě stejné knihy, takže musím jednu vrátit.

que devolver uno.

U vztažných vět se oddělují čárkou pouze ty věty vedlejší, které lze vynechat bez porušení smyslu souvětí, tzv. věty

vztažné vysvětlující (explicativas):

Su amigo, que es de Ostrava, viene a estudiar Její přítel, který je z Ostravy, jde studovat medicínu

Medicina a Praga. do Prahy.

El Greco, cuyas obras vimos en Toledo, El Greco, jehož díla jsme viděli v Toledu,

nació en Creta. se narodil na Krétě.

×

Los pasajeros que no tienen todavía los billetes Cestující, kteří ještě nemají jízdenky, se musí

tienen que pasar por taquilla. dostavit k přepážce.

Es el libro cuyo argumento te expliqué. To je ta kniha, jejíž zápletku jsem ti vyprávěl.

Na rozdíl od češtiny se nikdy neklade čárka před que ve významu že, aby, než:

Dicen que se acerca un temporal. Říkají, že se blíží vichřice.

Le aconsejaron que fuera a un balneario. Doporučili mu, aby jel do lázní.

Su último libro es más interesante que el anterior. Jeho poslední kniha je zajímavější než ta předcházející.

k) Čárka se píše v dopisech před datem, které následuje za označením místa:

Salamanca, 21 de enero de 2010 Salamanca 21. ledna 2010 l) Čárkou se odděluje v adresách číslo domu od ulice, náměstí apod.:

Carretas, 26

Puerta del Sol, 58 m) Na rozdíl od češtiny, kde před zkratkami atd., apod. není čárka, se ve španělštině před etc. čárka klade vždy:

Organizamos todo tipo de eventos: bodas, Organizujeme všechny typy akcí: svatby,

congresos, conferencias, etc. kongresy, přednášky atd.

la puntuación

14

Středník

Středník ve španělštině je znaménko, jehož užití nejvíce záleží na subjektivním chápání výpovědi.

a) Jak již bylo uvedeno výše (oddíl Čárka, e), středník odděluje větší významové celky, uvnitř kterých bývá čárka,

příp. spojka:

El elemento predominante de la zona norte es el Převládajícím prvkem severní oblasti je náhorní rovina

Altiplano, que más allá de la frontera del río Bravo Altiplano, která za hranicí, již tvoří řeka Bravo,

enlaza con las tierras altas centrales de EUA; navazuje na centrální vysočiny USA;

está delimitado a este y oeste por dos grandes na východě a na západě je ohraničená dvěma velkými

cadenas montañosas, que transcurren paralelas horskými masívy, které leží paralelně ve směru

en dirección Norte-Sur: la sierra Madre Oriental sever – jih: východní Sierra Madre

y la sierra Madre Occidental. a západní Sierra Madre. b) Odděluje dvě nezávislé věty, mezi kterými je však úzká souvislost. V tomto případě lze užít i tečky:

En cuanto vio a Elena, decidió conquistarla; Jakmile uviděl Elenu, rozhodl se, že ji získá;

le mandaba fl ores, componía poemas y, posílal jí květiny, skládal básně

por fi n, la invitó a su rancho. a nakonec ji pozval na svůj statek. c) Poměrně často se užívá mezi větami před spojkami odporovacími, přípustkovými, důsledkovými, jako: pero (ale),

aunque (ačkoliv, i  když, i  kdyby), mas (ale, avšak), sin embargo/no obstante (avšak, nicméně), por (lo) tanto/por

consiguiente (proto, tudíž) aj. V  těchto případech lze použít také čárky (viz výše Čárka, j), zvláště pokud jsou věty

krátké.

Invirtieron millones en el proyecto; sin embargo, Investovali miliony do toho projektu, avšak výsledky

los resultados no fueron los que esperaban al principio. nebyly takové, jaké na začátku očekávali.

En Paraguay fracasó la reforma de educación; por V Paraguayi zkrachovala reforma školství,

consiguiente, también el modelo de educación bilingüe. a tudíž i model bilingvní výuky. Dvojtečka Kromě případů shodných s češtinou se dvojtečka klade ve španělštině po oslovení v dopisech:

Estimados señores: Vážení pánové!

Hola, Julia: Nazdar, Julie! Otazník a vykřičník Tato znaménka se kladou ve španělštině téměř shodně s češtinou. Výrazným znakem španělské interpunkce je však psaní obrácených otazníků a  vykřičníků na začátku věty, případně na začátku toho oddílu, kde začíná samotná otázka nebo zvolání:

¿Qué hacéis? Co děláte?

Niños, ¿queréis comer? Děti, nechcete jíst?

¡Mira, Juanito! Podívej se, Honzíku!

¡Qué maravilla! To je ale nádhera!

Je-li v tázací nebo zvolací větě oslovení na začátku, píše se otazník nebo vykřičník až na začátku tázací nebo

zvolací části, ale v případě, kdy oslovení následuje, píše se otazník nebo vykřičník až za oslovením (viz příklady).

INTERPUNKCE

15

Uvozovky a pomlčka

Ve španělštině se užívají tři typy uvozovek (“ ”, « ›› , ‘ ’ ). Užívají se ve stejných případech jako v češtině, tzn. u citátů,

doslovných výroků, při vkládání slov nespisovných nebo cizích do výpovědi, u  výrazů, které chceme zdůraznit nebo

vytknout apod.

Na rozdíl od češtiny se obvykle nepoužívají k uvádění přímé řeči; ta se ve španělštině uvádí většinou pomlčkou. Avšak

nevyřčené myšlenky postav se označují uvozovkami:

“¡Ay, pobre de mí! ¿Qué pasará esta vez?”, Ach, já chudák! Co se stane tentokrát?,

me pregunté a mí misma. ptala jsem se sama sebe.

×

– ¿Cuándo me lo comprarás? „Kdy mi to koupíš?”

– No sé exactamente, pero seguro que esta semana. „Nevím přesně, ale určitě tento týden.“

– Si quieres pruebas, puedo mandártelas – me dijo. „Jestli chceš důkazy, můžu ti je poslat,“ řekla mi.

Na rozdíl od češtiny se ve španělštině píší uvozovky jen nahoře, a to i na začátku citace.

II) Pomocná znaménka

Kromě základních interpunkčních znamének uvedených v  1. části se ve španělštině používají ještě tzv. pomocná znaménka, jejichž užití je z velké části shodné s češtinou. Uvádíme proto jen jejich přehled s příslušnými španělskými názvy.

Pouze dělení slov, a tudíž kladení spojovací čárky (spojovníku), je do určité míry odlišné od češtiny, proto dále uvedeme

i základní pravidla pro dělení slov.

diéresis o crema ̈ rozlučník, tréma

guion/guión - spojovník

guion/guión bajo _ podtržítko

barra / lomítko

signo de párrafo § paragraf

apóstrofo ́ apostrof, odsuvník

asterisco * hvězdička

llaves { } složené závorky

arroba @ zavináč Rozlučník se ve španělštině používá v zásadě jen nad písmenem u ve spojení güe, güi, kde označuje, že se u budevyslovovat [g

u

e, g

u

i]. V básnických textech se může použít, aby se naznačilo, že ve výslovnosti bude zrušena dvojhláska, která

se rozdělí na dvě slabiky: rü/i/do.

Spojovník se píše podobně jako v češtině uvnitř některých složených přídavných jmen, a to:

■ je-li složené přídavné jméno tvořeno dvěma přídavnými jmény, z nichž první si uchovává stále zakončení mužského

rodu v jednotném čísle, druhé se pak shoduje s podstatným jménem:

teóricoráctico (enseñanzateóricoráctica teoreticko-praktická výuka),

técnico-administrativo (tareas técnico-administrativas administrativně-technické úkoly) aj.

■ u přídavných jmen složených ze dvou obyvatelských přídavných jmen, mezi nimiž je vztah vzájemnosti:

hispano-italiano (las relaciones hispano-italianas španělsko-italské vztahy) aj.

la puntuación

16

III) Dělení slov

I ve španělštině v zásadě platí, že se slova dělí na hranici slabik. Je třeba ale dodržovat následující základní pravidla:

a) Zdvojená písmena rr, ll a ch se nesmí rozdělit, protože označují jednu hlásku: ca-rro, pan-ta-lla, man-che-go.

Jedinou výjimkou je skupina rr, která vznikla přidáním předpony zakončené na r před slovo začínající na r:

su-per-rái-do,hier-re-a-lis-mo. b) Skupinu dvou souhlásek dělíme obvykle (s výjimkou uvedenou pod bodem c)) tak, že první souhláska se připojí

k předcházející slabice a druhá ke slabice následující:

in-ten-ción, lec-ción, es-ta-tua. c) Nedělí se skupiny tvořené souhláskou b, c, d, f, g, k, p, t + r nebo l. Vždy jimi začíná slabika na novém řádku:

ha-blar, de-trás, a-ma-ble, re-cla-mar, po-bre.

Pouze v případě skupin br a bl, které vznikly přidáním přípony k jinému slovu, lze tyto skupiny rozdělit:

sub-ra-yar, sub-li-mi-nal.

d) Je-li ve slově skupina tří souhlásek, obvykle (s níže uvedenou výjimkou) se připojují první dvě souhlásky k předchozí

slabice a třetí k slabice následující:

cons-tan-te, obs-ti-nado, ins-ta-la-do.

Jestliže však druhou a třetí souhlásku tvoří některá ze skupin uvedených pod bodem c), připojí se k předchozí slabice

pouze jedna souhláska a nedělitelná skupina tvoří začátek další slabiky:

ham-bre, en-trar, in-fl ar, des-gra-cia.

e) Skupinu čtyř souhlásek dělíme tak, že první dvě souhlásky patří k předchozí slabice a druhé dvě k následující:

cons-truc-ción, abs-trac-ción. f ) Nikdy se nedělí dvojhlásky a trojhlásky: cau-sa, vie-ne,limiáis. Ejercicios 1–4 

INTERPUNKCE

II. TVAROSLOVÍ

19

II.1. ČLEN

(el artículo)

Podstatná jména jsou ve španělštině obvykle doprovázena určitým nebo neurčitým členem. Jejich použití velmi záleží na

skutečnosti, zda se jedná o informaci, která se vztahuje k něčemu již známému nebo k něčemu, o čem je mluvčíinformován z předcházejícího projevu. Je nutné zdůraznit, že uvedená pravidla jsou často pouze orientační, protože v používání

členu hraje důležitou roli subjektivní vnímání mluvčího.

A) Funkce členu

Člen ve španělštině doprovází obvykle podstatné jméno, avšak může doprovázet i jiné slovní druhy (infi nitiv, zájmeno,

přídavné jméno, částici či celou větu), které tímto způsobem zpodstatňuje.

El saber no ocupa lugar. Znalosti nezabírají žádné místo.

Las mías tienen cuatro años. Těm mým jsou čtyři roky.

Al fi nal me quedé con la roja. Nakonec jsem si vzala tu červenou.

Siempre compra lo caro. Vždy kupuje to drahé.

Es importante saber el cuándo y el cómo. Je důležité vědět kdy a jak.

Nunca admito un no por respuesta. Nikdy neberu ne jako odpověď.

Me pondré el que más te guste. Obleču si ten, který se ti bude nejvíc líbit.

No te hagas el sordo. Nedělej, že neslyšíš.

¡Ya habló la lista! Chytrá promluvila!

Me encanta el dulce. Miluji sladké.

Poznámka:

Mezi člen a podstatné jméno lze vložit přídavná jména či další určující výrazy:

la tan entrañable abuela Jacinta ta zlatá babička Jacinta

B) Obecná pravidla pro použití členu

Obecně můžeme použít člen určitý, člen neurčitý či člen úplně vynechat, a to dle významu:

a) člen určitý používáme, když doprovází podstatné jméno, které označuje věc jedinečnou, abstraktní či konkrétní,

tj. určitou věc nebo všechny věci jednoho druhu

el castillo de Praga Pražský hrad

la torre Eiff el Eiff elova věž

los planetas planety

las plantas acuáticas vodní rostliny b) člen neurčitý používáme, jestliže doprovází podstatné jméno, které označuje jednu či několik neurčitých počitatelných

věcí, kromě nichž mohou existovat i jiné

un árbol strom

una estatua socha

unos libros knihy

unas universidades univerzity

20

c) člen nepoužíváme, pokud se podstatné jméno chápe jako součást celku, dále v případě, že se jedná o použití látkových

jmen nebo když je příslušné podstatné jméno použito v abstraktním významu

Los animales tienen patas. Zvířata mají tlapy.

la mesa de madera dřevěný stůl

Año de nieves, año de bienes. Únor bílý, pole sílí.

Poznámka:

V některých případech máme všechny tři možnosti (se členem určitým, se členem neurčitým nebo bez členu), avšak

význam je poněkud rozdílný:

1. Construye las casas. Staví ty domy. (jsou to konkrétní domy, pro mluvčího známé)

×

2. Construye unas casas. Staví nějaké domy. (nevíme přesně jaké)

×

3. Construye casas. Staví domy. (obecně – mluvíme o profesi – je stavitelem)

C) Člen určitý

(el artículo definido)

1. Tvary určitého členu

mužský rod ženský rod střední rod

jednotné číslo EL LA LO

množné číslo LOS LAS –

stažené formy

A + EL > AL

DE + EL > DEL

––

Poznámka:

Člen nelze stáhnout s předložkou, pokud je součástí podstatného jména, např. jména zeměpisného, uměleckého díla.

Viajó en tren a El Ferrol. Cestoval vlakem do El Ferrolu.

Salió de El Cairo la semana pasada. Odcestoval z Káhiry minulý týden.

Překlad členu do češtiny není nutný, ale pokud se jedná o konkrétní předmět, který je mluvčímu známý, přeložíme

člen pomocí ukazovacího zájmena.

He encontrado las llaves. Našel jsem ty klíče.

2. Použití členu určitého

Určitý člen se užívá:

a) pokud mluvíme o něčem, co je adresátovi již známo

Estos son los libros de los que te hablé. To jsou (ty) knihy, o kterých jsem mluvil.

He visto el coche nuevo. Viděl jsem (to) nové auto.

b) při upřesnění rozvíjejícím větným členem

La reunión de hoy se ha aplazado. Dnešní schůze byla odložena.

El gato que tienes es muy arisco. Ta tvoje kočka je velmi divoká.

La isla de los