načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Velká kniha barev: Kompletní průvodce pro grafiky, fotografy a designéry - Jana Dannhoferová

Velká kniha barev: Kompletní průvodce pro grafiky, fotografy a designéry

Elektronická kniha: Velká kniha barev: Kompletní průvodce pro grafiky, fotografy a designéry
Autor:

Kniha, v níž najdete o barvách vše, co denně potřebujete S barvami se ve své každodenní praxi setkávají nejen grafici, ale také typografové, bytoví architekti, výtvarníci, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  299
+
-
10
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 352
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace (převážně barev.)
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-251-3785-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Příručka věnovaná teorii barev a jejich uplatnění v praxi. Shrnuje poznatky o barvách (působení, teorie, soulad barev), obsahuje samostatné kapitoly o barvách v počítačové grafice a v různých uměleckých oborech (fotografie, výtvarné umění, design).

Popis nakladatele

Kniha, v níž najdete o barvách vše, co denně potřebujete

S barvami se ve své každodenní praxi setkávají nejen grafici, ale také typografové, bytoví architekti, výtvarníci, fotografové, pracovníci v polygrafickém průmyslu a mnozí další. Ti všichni potřebují zdroj kvalitních informací o teorii barev a jejím využití.
Srozumitelný výklad zkušené autorky vycházející z nejnovějších poznatků fyziky, lékařství a psychologie vám poskytne bohatý referenční rámec, k němuž se můžete kdykoli vracet. Desítky užitečných tipů, upozornění, praktických krokových postupů, názorných obrázků a přehledových tabulek pak zajistí, že se budete mít při výběru barevné kombinace k jakékoli příležitosti či v případě věrné reprodukce barev a dalších činností souvisejících s barvami vždy kam obrátit.

Kniha se věnuje mimo jiné těmto tématům:
-Jak barvy vznikají a jak je vnímáme, optické klamy
-Fyzikální, fyziologické a psychické působení barev
-Principy míchání, měření a uspořádání barev
-Barevný soulad a pravidla kombinování barev
-Barevné palety a prostory, barvy v typografii
-Reprezentace a správa barev na monitoru a v tiskárně
-Vyvážení barev ve fotografii, fotografické filtry
-Barvy ve výtvarném umění a navrhování interiérů
-Barevná typologie a výběr barev v odívání
Publikaci uzavírá anglicko-český slovník základních pojmů a přehledové tabulky barevného názvosloví.
(kompletní průvodce pro grafiky, fotografy a designéry)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jana Dannhoferová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Jana Dannhoferová

Velká kniha barev

Kompletní průvodce pro grafiky, fotografy

a designéry

Computer Press

Brno

2012


Velká kniha barev

Kompletní průvodce pro grafiky, fotografy

a designéry

Jana Dannhoferová

Obálka: Martin Sodomka

Odpovědný redaktor: Michal Janko

Technický redaktor: Jiří Matoušek

Objednávky knih:

http://knihy.cpress.cz

www.albatrosmedia.cz

eshop@albatrosmedia.cz

bezplatná linka 800 555 513

ISBN 978-80-251-3785-7

Vydalo nakladatelství Computer Press v Brně roku 2012 ve společnosti Albatros Media a. s.

se sídlem Na Pankráci 30, Praha 4. Číslo publikace 16 556.

© Albatros Media a. s. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být kopírována

a rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoli formě či jakýmkoli způsobem bez písemného

souhlasu vydavatele.

1. vydání


3

Obsah

Úvod 9

Co v knize najdete 9

Komu je kniha určena 9

Konvence užité v knize 9

Vzkaz čtenářům 10

Typografi cké konvence použité v knize 11

KAPITOLA 1

Působení barev 13

Fyzikální působení barev 15

Spektrum elektromagnetického záření 15

Spektrum viditelného světla 20

Achromatické světlo a barva povrchu 20

Vztah mezi barevným světlem a barevným povrchem 22 Fyziologické působení barev 23

Stavba a činnost zrakového ústrojí 24

Teorie barevného vidění 29

Akomodace oka 31

Adaptace oka 32

Purkyňův jev 33

Vnímání barev v zorném poli 34

Poruchy barvocitu 36

Testování poruch barevného vidění 39 Psychologické působení barev 42

Jak se léčí barvami 42

Symbolika barev 44

Barvy a diagnostika osobnosti 50

Barvy a synestezie 52

Podobnost barev a tvarů 54

Bezpečnostní význam barev 55 Optické klamy založené na působení barev 56

Následný kontrast 57

Současný kontrast 59

Iradiace 63


4

OBSAH

KAPITOLA 2

Teorie barev 65

Základní atributy barev 66

Barevný tón 66

Světlost 69

Uspořádání barev podle světlosti 70

Uspořádání barev podle sytosti 73

Světlostní a sytostní proměny barevných tónů 76

Barvy chromatické a achromatické 79

Vybrané názvosloví barev 86 Principy míchání barev 88

Aditivní míchání barevných světel 89

Subtraktivní míchání barevných pigmentů 91

Míchání dvou barev v pruhu 93

Míchání tří barev v trojúhelníku 96

Míchání čtyř barev ve čtverci 96 Kontrasty barev 97

Kontrast barevných tónů 100

Světlostní kontrast 102

Sytostní (kvalitativní) kontrast 111

Teplotní kontrast 113

Kontrast barev aktivních a pasivních 117

Komplementární kontrast a barvy doplňkové 118

Simultánní kontrast 127

Kvantitativní kontrast 130 Plošné a prostorové uspořádání barev 131

Newtonův kruh barevných světel 132

Goethův šestidílný kruh barev 133

Rungeho barevná koule 135

Munsellův barevný prostor 137

Ostwaldův barevný dvojkužel 139

Ittenův dvanáctidílný barevný kruh 143 Měření a matematické vyjádření barev 145

Mezinárodní komise pro osvětlování (CIE) 146

Trichromatická měrná soustava 146

Chromatický diagram CIE 1931 147


5

OBSAH

KAPITOLA 3

Soulad barev 149

Soulad a nesoulad barev 149

Nesoulad aneb když spolu barvy neladí 150

Soulad versus harmonie 150

Původ barevného souladu 151 Pomůcky pro určování barevného souladu 152

Barevný trojúhelník 152

12dílný barevný kruh 155

24dílný barevný kruh 161 Principy návrhu barevných sestav 163

Dyády 163

Triády 164

Tetrády 166

Hexády 168

Odvozování variant 168 Barevné sestavy 169

Achromatická sestava 171

Achromatická sestava s barevnou dominantou 179

Monochromatická sestava 181

Analogická sestava malých barevných rozdílů 184

Analogická sestava středních barevných rozdílů 186

Trojitá sestava (triáda) 189

Komplementární sestava 191

Rozdělená komplementární sestava 193

Sestava dvojitého komplementu 193

Polychromatická sestava 195

Disharmonická sestava 195 Hledání barevného souladu 213

Vytváření abstraktních barevných sestav 213

Zákony plošného vyvážení barev 214

Zákony barevné perspektivy 219

Kompozice barev a estetické kategorie 221

Proměnlivé výrazy barev 223

Nejdůležitější pravidla pro používání a kombinování barev 226


6

OBSAH

KAPITOLA 4

Barvy v počítačové grafi ce 229

Reprezentace barev v počítači 231

Přímé vyjádření barev v počítači 231

Barevné palety 233 Barevné prostory 235

Gamut 236

Barevný prostor RGB 238

Barevné prostory odvozené od RGB 240

Barevný prostor CMY 241

Barevné prostory HSV a HLS 242

Barevný prostor Lab 247

Srovnání barevných prostorů 249 Barvy na perifériích počítače 251

Barvy na obrazovkách a monitorech 251

Z monitoru na tiskárnu 252

Tisk barevného obrazu 253

Standardizované vzorníky barev 254

Obor zvaný Color management 256

Barvy v typografi i 257 Barvy a design webových stránek 259

Barvy v HTML kódu 259

Pojmenování webových barev 262

Paleta bezpečných webových barev 264

Barvy a zásady přístupného webu 267

Barevné sestavy určené pro webové stránky 273

Pravidla používání barev na webových stránkách 281

KAPITOLA 5

Barvy v uměleckých oborech 283

Barvy ve fotografi i 283

Počátky barevné fotografi e 284

Principy barevné digitální fotografi e 286

Pixely a megapixely 287

Barevná teplota 289

Vyvážení bílé barvy 290

Fotografi cké fi ltry pro korekci barev 295

Barevná skladba fotografi ckého obrazu 304


7

OBSAH

Barvy ve výtvarném umění 311

Odvozování barevných odstínů 311

Členění barevných pigmentů podle původu 313 Barvy v interiérovém designu 314

Optické působení barev v interiéru 314

Světlé a tmavé barvy v interiéru 315

Syté a méně syté barvy v interiéru 316

Teplé a studené barvy v interiéru 317

Rady pro optické zvětšení a zmenšení prostoru 319

Jednobarevný interiér 320

Výběr barevných variant 321

Barvy v různých typech interiéru 323 Barvy, které nám sluší 326

Barevná typologie 326

Jarní typ 327

Letní typ 328

Podzimní typ 329

Zimní typ 330

Barvy v odívání 330

Přílohy 332

Přehled praktických návodů pro práci s barvami 332

Anglicko-český slovník základních pojmů 334

Odstíny základních barev 335

Názvy barev 341

Literatura 346

Elektronické zdroje 348

Rejstřík 350



9

Úvod

Cílem knihy, kterou právě držíte v ruce, je přinést bohatý a přehledný materiál o teorii barev

a jejich uplatnění v praxi. V knize jsou shrnuty poznatky o barvách, které souvisí s různými

vědeckými obory i uměleckými disciplínami. Přestože se v knize objevují odborné pasáže

textu (např. z fyziky, lékařství, psychologie), je psána srozumitelnou formou tak, aby jimpo

rozuměl i čtenář, který se příslušným oborům profesně nevěnuje.

Co v knize najdete

Přestože je téma teorie a praxe barev velmi obsáhlé, najdete v následujících kapitolách tonej

důležitější. První kapitola se věnuje tomu, jak barvy vznikají, jak je vnímáme a jak na náspů

sobí. Druhá kapitola popisuje základní atributy barev a jejich vzájemné protiklady, principy

míchání barev, jejich uspořádání a měření. Třetí kapitola přináší důležité informace obarev

ném souladu a užitečné rady, pravidla a pomůcky pro kombinování barev. Protože se řada

lidí neobejde ve  své profesi bez počítače, zaměřuje se čtvrtá kapitola na  reprezentaci barev

v počítači a na jeho perifériích (zejména na monitoru a tiskárně). (Cílem této knihy však není

popisovat poměrně obsáhlou a pro laika obtížnou oblast správy barev v počítači, která byvy

dala na samostatnou knihu.) Ačkoliv z klasické teorie barev vychází všechny umělecké obory,

seznámí vás pátá kapitola s tím, jak k barvám přistupují některé z nich. Největší prostor je

věnován barvám ve fotografi i, dále pak ve výtvarném umění, interiérovém designu, odívání

či stylistice. Kniha čerpá z různých zdrojů, které jsou sepsány v jejím závěru. Mimo jiné zde

naleznete také anglicko-český slovník základních pojmů nebo seznam často používanýchná

zvů barev.

Komu je kniha určena

Kniha je určena všem čtenářům, kteří se laicky či profesně zajímají o barvy a kteří rádi získají

v této oblasti nové informace. Přestože je vhodné se při výběru barev řídit spíše vlastními

pocity než pravidly, zaměřuje se kniha zejména na čtenáře, kteří pracují s barvami, ale nemají

vrozený cit pro jejich kombinování. Užitečné rady naleznou v knize i ti z vás, kteří jsoueste

ticky zdatní a vztahům mezi barvami rozumí. Vždyť kompozice barev je ze všech estetických

kategorií tou nejsložitější a špatnou kombinací barev se dá hodně pokazit.

Konvence užité v knize

Nadpisy kapitol jsou v knize členěny do tří úrovní. Běžný výkladový text je psánobyčej

ným písmem, cizí slova, názvy kapitol či publikací, na které je v textu odkaz, jsouzvý

razněny kurzivou, důležité pojmy tučným řezem písma a zvýraznění položek seznamu

tučnou kurzivou.


10

Kromě základního textu zde naleznete také poznámky, zajímavé tipy, odkazy a důležitáupo

zornění. Tyto speciální odstavce jsou v textu indikovány grafi ckými ikonami Poznámka, Tip,

Odkaz a Důležité. Každá tabulka a obrázek jsou opatřeny samostatným titulkem, kterýstruč

ně charakterizuje jejich obsah. Určité téma lze vyhledat buď podle obsahu v úvodu knihy

nebo vyhledáním hesla v rejstříku, který je umístěn v závěru.

Praktické návody, jejichž přehled naleznete v závěru knihy, jsou umístěny u kapitol, které jsou

jim tematicky nejbližší. Většina návodů je zaměřena na pracovní postupy v grafi ckýchedito

rech počítače. Pokud je v praktických návodech potřeba najednou stisknout kombinaciklá

ves, jsou klávesy uvedeny v pořadí jejich stisku a mezi nimi je vložen znak + (plus). Klávesové

zkratky jsou platné pro operační systémy Windows. V případě, že používáte operační systém

Macintosh, stačí nahradit klávesu Ctrl klávesou .

Vzkaz čtenářům

Nebojte se barev! Život bez nich by byl nudný a jednotvárný. Ale myslete také na to, že příliš

mnoho barev pohromadě vyvolává chaos. Pamatujte na to, že barvy a jejich kombinace mají

na nás obrovský vliv. Upoutávají naši pozornost, předávají poselství a vyvolávají v nás určité

emoce, ať už pozitivní, nebo negativní. Poznatky o vztazích mezi barvami popsané v tétokni

ze můžete cíleně využít k tomu, abyste navodili pocit uklidnění, okouzlení, ohromení nebo

naopak podráždění, znepokojení či naštvání.

Mějte oči otevřené a pozorujte barvy, které se nacházejí ve vašem okolí. Vždyť inspirace pro

kombinace barev k vám mohou přijít odkudkoli. A nezapomeňte, že klíčem k úspěchu jeex

perimentování s barvami.

Doufám, že se vám tato kniha stane užitečným pomocníkem při výběru a kombinování barev

a že odpoví na  všechny vaše dotazy. Přeji vám mnoho úspěchů při objevování jedinečných

odstínů barev a při vytváření okouzlujících barevných sestav.

Červenec 2012

Jana Dannhoferová

jana.dannhoferova@gmail.com

Na tomto místě bych ráda poděkovala mé rodině za velkou trpělivost a podporu, kterou mipo

skytla během psaní této knihy.


11

Typografi cké konvence použité v knize

Poznámka: Doplňující informace a poznatky.

Tip: Stručná praktická rada či postup zvyšující efektivitu práce.

Odkaz: Odkaz na jinou kapitolu nebo stranu knihy.

Praktické postupy a ukázky. Důležité: Důležité informace a upozornění.

Ucelené doplňující informace o jednom konkrétním fenoménu.



13

Předpokladem toho, abychom mohli vnímat barvy, které nás obklopují, je dostatek světla.

Na světlo reagují naše zrakové orgány – vysílají impulsy do mozku a teprve tam vznikáko

nečný barevný vjem.

Vnímání barev ovlivňuje celá řada faktorů. To je důvod, proč různé vědní disciplíny nahlížejí

na tento proces zcela odlišným způsobem. Důsledkem je mnohdy nejednotná terminologie,

ale také obtížné vymezení samotného pojmu barva, který nelze defi novat bez bližšícharak

teristiky.

V této kapitole:

• Fyzikální působení barev

• Fyziologické působení barev

• Psychologické působení

barev

• Optické klamy založené

na působení barev

KAPITOLA 1

Působení barev

Vnímání barvy v různých oborech

Na barvu je v různých oborech lidské činnosti pohlíženo odlišně. Ve fyzice je barva objektivně

měřitelnou veličinou, která závisí na spektrálním složení dopadajícího a odraženého světla. Pro

Isaaca Newtona byla barva čistě vlastností světelných paprsků.

Poznámka: Fyzikální a fyziologické působení barev nejlépe vystihuje výrok IsaacaNew

tona: „Ve fyzice žádné barvy neexistují, ve fyzice existuje pouze spektrum. Barvy existují

pouze v našich očích a v našem mozku.“

V psychologii není barva ani tak vlastností světla, ani vlastností objektu, ale vyjádřenímzrakové

ho vjemu vyvolaného světelným paprskem určité vlnové délky. V tomto procesu hrají důležitou


14

KAPITOLA 1 Působení barev

Dříve než se pustíme do  zkoumání specifi ckých vlastností barev, je nutné objasnit základ

ní fyzikální, fyziologická a psychologická hlediska uplatňovaná při posuzování barevnosti.

Zdravý člověk barvy určitým způsobem vnímá a naopak barvy na člověka nějak působí.

 Fyzikální působení barev – spočívá ve viditelné části elektromagnetického spektra,kte

ré zahrnuje různé druhy světelných paprsků, ale také například v různé míře odrazivosti

ploch (například světlé plochy světlo více odrážejí a tmavé plochy jej více pohlcují).

 Fyziologické působení barev – je založeno na  účincích světla na  lidský organismus,

zejména na  lidský zrak a mozek, ale také na  další anatomické funkce (například kon

trasty barev mohou vyvolat následné (negativní) paobrazy, barvy rovněž ovlivňují náš

vegetativní systém).

 Psychologické působení barev – vychází z účinků barev na  naši psychiku, zahrnuje

také různé asociace, symboliku, syntézu či stimulace, které v nás barvy vyvolávají(na

příklad teplé barvy jsou více aktivní a působí vzrušivě, kdežto studené barvy násvět

šinou uklidňují).

 Vizuální působení barev – je dáno tím, jak se barvy projevují v ploše či prostoru(napří

klad teplé barvy mají tendenci v obraze vystupovat do popředí, chladné barvy naopak

ustupovat do pozadí).

Někdy se mluví také o asociativním působení barev (například červenou barvu si většinou

spojujeme s krví, žlutou se sluncem, zelenou s přírodou, modrou s vodou, růžová působí

sladce, bílá čistě atd.). Asociativní působení barev je speciálním případem psychologického

působení barev.

Důležité: To, jak barvy vnímáme a jak nás ovlivňují, je dáno právě jejich fyzikálním, fyziologickým

a psychologickým působením.

roli charakteristiky lidského oka jako zrakového orgánu, ale zprostředkovaně také lidské myšlení

a získané zkušenosti.

Poznámka: Podle M. Dohnala je barva atributem vizuálního vjemu daného kombinací

chromatických a achromatických složek.

V umění a výtvarné výchově má barva naopak čistě subjektivní charakter. Je považována zane

dílnou součást vizuální a estetické podoby uměleckého díla. Například ve fotografi i představuje

barva důležitý prostředek pro vyjádření pocitů a myšlenek autora a práce s barvou je shrnuta

do samostatného skladebného postupu tvorby obrazu.


Fyzikální působení barev

15

Fyzikální působení barev

Světelný zdroj (například slunce nebo žárovka) vysílá světelnou energii do svého okolí. Světlo

dopadá na povrch objektů, kde je v závislosti na vlnové délce část světelných paprskůpohlcena a část paprsků je odražena zpět do okolí. Kombinaci světelných paprsků přítomných

v odraženém světle pak vnímáme jako barvu objektu.

Důležité: Ve fyzice není barevné vidění nic jiného než určitý způsob vizualizace světelné energie.

Každá barva závisí na spektrálním složení dopadajícího světla, ale také na tom, kterou část spektra

předmět odráží. Spektrum elektromagnetického záření Elektromagnetické záření se šíří rychlostí přibližně 300 000 km za sekundu. Skládá se ze dvou neoddělitelných složek: elektrické a magnetické energie. Elektromagnetické záření různých vlnových délek tvoří spektrum, ve  kterém je možné rozlišit různé druhy záření (například rádiové vlny, mikrovlny, infračervené, ultrafi alové záření, rentgenové záření, gama záření).

700 nm 400 nm

1000 nm = 1 μm1000 μm = 1 mm 100 nm10 μm100 μm 10 nm 1 nm 0,1 nm10 mm100 mm1000 mm = 1 m10 m100 m1000 m = 1 km

600 nm 500 nm

Gamma zářeníRádiové vlny Mikrovlny Infračervené zářeníUltrafialové zářeníRentgenové záření

Obrázek 1.1 Elektromagnetické spektrum


16

KAPITOLA 1 Působení barev

Žádné z uvedených druhů záření, jejichž podrobnější charakteristiku naleznete v následující

tabulce, však není možné zaznamenat lidským okem.

Tabulka 1.1 Druhy elektromagnetického záření

Druh

záření

Vlnová

délka

Zdroj a způsob využití

Rádiové

vlny

1 km až

1 dm

Jsou vyzařovány anténami. Využívají se pro rádiové a televizní

vysílání či mobilní telekomunikaci.

Mikrovlny 1 dm až

0,1 mm

Využívají se například v mikrovlnné troubě k ohřevu potravin,

ale také pro bezdrátovou komunikaci u počítačových Wi-Fi sítí.

Infra

červené

záření

0,1 mm

až 740

nm

Infračervené záření, které je vyzařováno rozžhavenými tělesy,

jsme schopni vnímat pouze kůží jako teplo. Vidět jej můžeme jen

pomocí speciálních přístrojů (například brýlí pro noční vidění).

Ultra

fi alové

záření

380 nm

až 10 nm

Zdrojem ultrafi alového záření (nebo též UV záření) jsouobjek

ty zahřáté na velmi vysokou teplotu. Typickým příkladem je

slunce, před jehož paprsky nás přirozeně chrání ozónovávrst

va. Tento typ záření je často využíván také ve fi nančnímsekto

ru. Ochranné prvky na bankovkách se totiž díky němu stanou

viditelné.

Rent

genové

záření

10 nm až

1 pm

Rentgenové záření má schopnost pronikat různými materiály.

Je známé především z lékařství, kde se využívá například kdia

gnostice zlomenin.

Gama

záření

Menší

než 1 pm

Gama (jaderné) záření dosahuje velmi krátkých vlnovýchdé

lek. Je produktem rozpadu radioaktivních látek, vyznačuje se

velkou pronikavostí a věnuje se mu obor jaderná fyzika.

Důležité: Mezi jednotlivými druhy elektromagnetického záření neexistuje ostrá hranice. Jejich

přechody se mohou i částečně překrývat, proto je vymezení přesné hranice jejich intervalu v rámci

elektromagnetického spektra velmi obtížné.

Některé měrné jednotky používané pro vyjádření různých vlnových délekelektromagnetic

kého záření nejsou mezi laiky běžně používané. Proto je vhodné zmínit také základnípřevod

ní principy mezi nimi. Zkratka nm označuje nanometry, zkratka pm označuje piktometry.

Tabulka 1.2 Převody základních jednotek délky

1 milimetr (1 mm) = (10

-3

) tisícina metru

1 mikrometr (1 μm) = (10

-6

) milióntina metru

1 nanometr (1 nm) = (10

-9

) miliardtina metru

1 pikometr (1 pm) = (10

-12

) biliontina metru


Fyzikální působení barev

17

Infračervené záření ve fotografi i

Infračervené záření je pro člověka neviditelné. Většinou jej vnímáme pouze jako teploprodukované tepelnými zdroji (například sluncem). Často se označuje zkratkou IR (Infra Red).

Ve fotografi i nachází uplatnění infračervené světlo, které je velmi blízké oblasti viditelného spektra

(tzv. Near Infra Red, označované zkratkou NIR). Za normálních okolností je takové světlo vefotografi i nežádoucí. Můžete jej však kreativně využít pro vytvoření netradičních snímků.

Speciální infračervené fi ltry totiž umožňují propustit blízké infračervené paprsky, které pak mohou

zaznamenat snímače běžných digitálních fotoaparátů. Klasická fotografi e zase využívá speciální

infračervené fi lmy, které mají zvýšenou citlivost na červenou barvu za hranicí viditelného spektra.

Infračervený efekt vytvořený v grafi ckém editoru

Následující návod vám poradí, jak vytvořit infračervený efekt v grafi ckém editoru. Nejlépe bude

efekt vypadat na snímcích zelené krajiny s chomáčky bílých mraků na modré obloze.

Obrázek 1.2 Originální barevný obrázek

1. V programu Adobe Photoshop otevřete barevný obrázek. Dříve než se pustíte do úprav,

vytvořte kopii vrstvy s obrázkem. Zvolte příkaz z nabídky Vrstva → Duplikovat vrstvu

a otevřené dialogové okno potvrďte.

2. Infračervený efekt vytvoříte například pomocí nástroje Míchání kanálů. Zvolte příkaz znabídky Obraz → Přizpůsobení → Míchání kanálů.

3. Otevře se dialogové okno Míchání kanálů, ve kterém zaškrtněte políčko Monochromatický,

kterým převedete obrázek do odstínů šedé.

4. Ve skupinovém rámečku Zdrojové kanály přetáhněte posuvník G (pro zelený kanál) nahodnotu +200 a posuvník B (pro modrý kanál) na hodnotu -200. Posuvník R (pro červený kanál)

ponechte na hodnotě 100 a dialogové okno potvrďte. Pokud zvolíte jiné hodnoty červeného,

zeleného a modrého kanálu, dbejte na to, abyste v součtu dostali celkem 100 %.


18

KAPITOLA 1 Působení barev

Obrázek 1.3 Dialogové okno Míchání kanálů

Obrázek 1.4 Černobílý obrázek s infračerveným efektem

Uvedeným postupem získáte černobílou fotografi i s infračerveným efektem. Můžete ji ponechat

buď v tomto stavu nebo pokračovat dalšími úpravami a vytvořit barevný infračervený efekt, který

je založen na režimu prolnutí obou vrstev.

1. Stiskněte klávesu F7 nebo zvolte příkaz z nabídky Okna → Vrstvy.

2. Nyní upravte režim krytí vrstvy Pozadí kopie. V horní části panelu vyberte v rozbalovacím

seznamu možnost Zesvětlit nebo Závoj, a případně ještě snižte hodnotu Krytí.


Fyzikální působení barev

19

Obrázek 1.5 Panel Vrstvy Obrázek 1.6 Upravený obrázek s režimem krytí Závoj

Obrázek 1.7 Použití vrstvy úprav Černobílý

Poznámka: Poslední verze programu Adobe Photoshop disponují, oproti jinýmgra

fi ckým editorům, vrstvou úprav Černobílý (Vrstva → Nová vrstva úprav →Černo

bílý), kterou můžete rovněž použít pro napodobení infračerveného efektu. V horní

části panelu Přizpůsobení vyberte možnost Infračervený a upravte režim krytí horní

vrstvy na Zesvětlit.


20

KAPITOLA 1 Působení barev

Spektrum viditelného světla

V pásmu mezi infračerveným a ultrafi alovým zářením se nachází relativně malá oblast(vlnových délek přibližně 380 až 740 nm), uvnitř které světelné paprsky vyvolávají v lidském oku

světelný vjem. V závislosti na vlnové délce jej vnímáme jako barvu.

Z fyzikálního hlediska je barva chápána jako světelný paprsek určité vlnové délky. Dominantní vlnové délky tedy paprsků určují barevné tóny, které vytvářejí plynulou škáluzákladních barev. Paprsky s největší vlnovou délkou (kolem 720 nm) lidské oko interpretuje jako

červenou barvu, paprsky středních vlnových délek (okolo 550 nm) jako zelenou a paprsky

krátkých vlnových délek (kolem 400 nm) jako modrou až fi alovou barvu.

Tabulka 1.3 Vlnové délky pro vybrané barvy (v nm)

Barva Vlnová délka

Červená 625–740 nm

Oranžová 590–625 nm

Žlutá 565–590 nm

Zelená 500–565 nm

Azurová 485–500 nm

Modrá 440–485 nm

Fialová 380–440 nm Vlnové délky světelných paprsků se obtížně určují a jsou uvedeny pouze přibližně. Vbarevném spektru totiž plynule přechází jedna barva v druhou. Vzhledem k tomu, že jednotlivé barevné tóny mezi sebou ve spektru plynule přecházejí, je spektrum často označováno jako spojité.

Poznámka: Uvedený výčet spektrálních barev bývá navíc doplněn barvami purpurovými(nachovými). Ty se ve spektru přímo nenachází, ale jsou výsledkem spojení červených a fi alových světel.

Umístíme-li tyto barvy mezi barvu červenou a fi alovou, propojí se oba konce viditelného spektra

barev a vznikne uzavřený kruh. V barevném spektru se nenachází barva černá a bílá.

Achromatické světlo a barva povrchu

Zdroje viditelného světla mohou být buď přirozené (např. slunce, hvězdy, oheň), nebo umělé

(např. žárovka, zářivka). Světelné zdroje většinou vysílají do prostoru paprsky všech vlnových

délek, které se skládají ve výsledné bílé světlo (tzv. achromatické světlo). Achromatický zdroj

světla se jeví jako bílý a jediným jeho atributem je intenzita.

Pokud bílé světlo dopadne na povrch nějakého předmětu, jsou paprsky některých vlnových

délek povrchem předmětu pohlceny a jiné paprsky odraženy. Pohlcenými světelnými paprsky

nemá smysl se zabývat, neboť takové paprsky lidské oko vůbec nezaznamená. Proto je vždy


Fyzikální působení barev

21

důležité barevné složení odraženého světla. Kombinace vlnových délek odražených světel

ných paprsků totiž vnímáme jako barvu předmětu.

Poznámka: Spektrum je sada různých barevných tónů obsažených v bílém světle, které lzepo

zorovat při rozložení bílého světla optickým hranolem (např. spektroskopem). Spektroskop je

pomůcka pro pozorování barevných složek světla.

SKLENĚNÝ HRANOL

Obrázek 1.8 Rozklad bílého světla skleněným hranolem

Vztahy mezi světelným paprskem a povrchem materiálu

Základní vztahy mezi povrchy materiálů a světelnými paprsky jsou následující:

 Světelný paprsek prochází průhledným materiálem.

 Světelný paprsek je pohlcen povrchem materiálu.

 Světelný paprsek se odrazí od povrchu materiálu a změní svůj směr.

Z pohledu barevného vnímání je nejzajímavější poslední případ, kdy dochází nejen ke změně

směru odraženého paprsku, ale také ke změně jeho barevného složení. To je ovlivněnopůvod

ním barevným složením paprsku, ale i barvou povrchu materiálu. Povrch předmětu je většinou

vnímán jako bílý, odrazí-li se více jak 80 % světelných paprsků. Černé povrchy většinou odrážejí

méně jak 3 % paprsků.

Tabulka 1.4 Světlo odražené od červeného povrchu

Barva povrchu Způsob odrazu světelných paprsků

Bílý povrch Odráží všechny světelné paprsky bílého světla.

Černý povrch Pohlcuje všechny světelné paprsky.

Červený povrch Pohlcuje modré a zelené paprsky bílého světla a červené paprsky odráží.

Modrý povrch Pohlcuje červené a zelené paprsky bílého světla a modré paprsky odráží.

Zelený povrch Pohlcuje červené a modré paprsky bílého světla a zelené paprsky odráží.


22

KAPITOLA 1 Působení barev

ý(51é3295&+

%Ë/e69ċ7/2

BÍLÝ POVRCH

%Ë/e69ċ7/2

ý(59(1È=(/(1È02'5È

Obrázek 1.9 Bílé světlo a černý povrch Obrázek 1.10 Bílé světlo a bílý povrch

ý(59(1é

3295&+

%Ë/e69ċ7/2

ý(59(1È

=(/(1È02'5È

ZELENÝ

POVRCH

%Ë/e69ċ7/2

ZELENÁ

MODRÁý(59(1È

Obrázek 1.11 Bílé světlo a červený povrch Obrázek 1.12 Bílé světlo a zelený povrch

MODRÝ

POVRCH

%Ë/e69ċ7/2

MODRÁ

ZELENÁý(59(1È

Obrázek 1.13 Bílé světlo a modrý povrch Obrázek 1.14 Světlo odražené od červeného povrchu

Z toho plyne, že například červený povrch se jeví jako červený pouze tehdy, odráží-lipo do

padu bílého světla pouze (červené) paprsky dlouhých vlnových délek a pohlcuje paprsky

krátkých a středních vlnových délek. To však nastane pouze v případě, kdy dopadající světlo

opravdu červené paprsky obsahuje.

Vztah mezi barevným světlem a barevným povrchem

Světlo, které dopadá na  povrch objektu, není vždy achromatické. To znamená, že i světlo

může mít svou barvu. Chceme-li zkoumat vztahy mezi barvou světla, které dopadá na různě

barevné povrchy, je potřeba nejprve zmínit dva základní principy, podle kterých vznikajírůz

né odstíny barev. Míchání barevných pigmentů tak, jak jej známe z výtvarné výchovy, se totiž

řídí jinými pravidly než míchání barevných světel.


Fyziologické působení barev

23

 V prvním případě teoreticky získáváme barevné odstíny mícháním žlutého, červeného

a modrého pigmentu, které dohromady dávají špinavou černou barvu.

 Ve druhém případě jsou základem pro míchání barev červené, zelené a modré světlo, jež

dávají dohromady barvu bílou.

Odkaz: Více se o míchání barevných světel a barevných pigmentů dozvíte v kapitole Principy

míchání barev na straně 88. Co se stane, pokud se barevné (chromatické) světlo setká s barevným povrchem? Jak už bylo uvedeno, barva předmětu je dána nejen barvou dopadajícího světla, ale také schopnostípovrchu odrážet jen některé vlnové délky paprsků. Nedochází přitom k míšení barev ani podle zásad výtvarné výchovy, ani podle světelných pravidel. Tak například bílý předmět osvětlený modrým světlem bude zabarven domodra. Oranžový předmět osvětlený modrým světlem bude vypadat jako šedý. Proč? Protože modrá aoranžová jsou dvě komplementární (doplňkové) barvy a jejich účinky se vzájemně ruší.

Odkaz: Vlastnosti komplementárních barev jsou popsány v kapitole Komplementární kontrast

a barvy doplňkové na straně 118. Posvítíme-li na  červenou plochu modrým světlem, nezískáme (podle pravidel míchání barevných pigmentů ani podle pravidel míchání barevných světel) plochu purpurovou, aleplochu tmavou. Červená plocha totiž odráží pouze červené paprsky a modré paprsky pohlcuje. Pokud na červenou plochu dopadá modré světlo, které červené paprsky neobsahuje, tak v tomto případě nemá plocha co odrazit.

Důležité: Nezapomeňte, že barevné dojmy nezávisí jen na barvě předmětů, ale také na barvě

a intenzitě osvětlení. Oproti tomu purpurová plocha se jeví jako purpurová proto, že do oka odráží jak červené, tak modré světlo. Pokud na  ni posvítíme modrým světlem, bude se jevit jako modrá a při osvětlení červeným světlem jako červená. Naopak, pokud na modrou plochu posvítímepururovým světlem, zůstane plocha stále modrá, protože se z purpurového světla odrazí jen modré paprsky a červené paprsky budou pohlceny. Fyziologické působení barev

Důležité: Světelné paprsky z oblasti viditelného spektra vyvolávají po dopadu na sítnici oka

v mozku subjektivní barevný vjem. Z fyziologického hlediska je barva chápána jako vyjádřenízrakového vjemu.


24

KAPITOLA 1 Působení barev

Fyziologické působení barev je postaveno především na  činnosti zrakového ústrojí. Lidské

oko zachycuje přicházející světelné paprsky, které skrze čočku dopadají na sítnici oka. Zde je

světelná energie přeměňována na  slabé elektrické impulsy, které jsou vedeny do  zrakových

center v mozku. Výsledný barevný vjem vzniká právě ve spolupráci s mozkem, kterýpřichá

zející podněty analyzuje, zpracovává a přiřazuje jim význam ve formě barvy.

Poznámka: Uvádí se, že 80 až 90 % informací získává člověk ze svého okolí právě prostřednictvím

zrakového ústrojí.

Stavba a činnost zrakového ústrojí

Řada pravidel pro práci s barvami vychází přímo z fyziologického působení barev. Proto je

vhodné se s činností zrakového ústrojí blíže seznámit.

Všechny části lidského oka jsou průhledné, aby nedocházelo k rozptylu procházejícího světla.

Oční koule měří v průměru 24 mm a její pohyb zajišťuje šestice svalů. Důležitou úlohu plní

oční víčka. Uzavírají přístup světla do oka, ale hlavně chrání citlivou rohovku, udržují ji včis

totě a zvlhčují ji slznou tekutinou. Díky tomu je rohovka stále lesklá a dokonale průhledná.

Oční koule je rozdělena do několika vrstev.

Odkaz: Pravidla pro používání a kombinování barev naleznete v kapitole Nejdůležitější pravidla

pro používání a kombinování barev na straně 227.

ROHOVKA

DUHOVKA

OPTICKÁ

OSA OKA

ZORNICE

ČOČKA

TYČINKY

A ČÍPKY

ŽLUTÁ

SKVRNA

SLEPÁ

SKVRNA

VLÁKNA

ZRAKOVÉHO

NERVU

Obrázek 1.15 Lidské oko

Rohovka

Vnější okrouhlou část obalu oční koule tvoří rohovka (cornea). Tato tuhá tkáň, která patří

k nejcitlivějším částem lidského těla, chrání oko a zajišťuje počáteční zaostření světelnýchpa

prsků. Rohovka přechází v bílou oční stěnu (tzv. bělimu).


Fyziologické působení barev

25

Duhovka

Ve střední vrstvě oka (za rohovkou) se nachází duhovka (iris), která ovlivňuje množstvípříchozího světla. Obsahuje pigment, většinou modré, šedé, zelené či hnědé barvy, jehož úkolem

je pohlcovat nadbytečné světelné paprsky a zajistit, aby světlo pronikalo do oka pouze zornicí.

Poznámka: Stejnou funkci jako duhovka plní ve fotografi ckém přístroji clona. Zornice Kruhovitý otvor uprostřed duhovky se nazývá zornice (pupila). Zornice je tmavá, ale nikoli vlivem pigmentu. Je to otvor do vnitřní části oka. Pomocí svalů se může otevírat a uzavírat v rozsahu 2 až 6 mm a tím regulovat množství vstupujících světelných paprsků. Hlavnímúkolem zornice je zabránit nadměrnému osvětlení sítnice. Čočka Za duhovkou se nachází čočka (lens). Je to pružná část oka, která láme světelné paprsky tak, aby se sbíhaly na sítnici. Je připojena k očním svalům, které mohou měnit její geometrii(zakřivení) a tím upravovat ohniskovou vzdálenost světelných paprsků. Díky tomu se na sítnici vždy promítne zaostřený obraz, nezávisle na vzdálenosti pozorovaného předmětu.Zaostřováním na vzdálené předměty dochází ke zploštění čočky, zaostřování na blízké předmětynaopak vede k jejímu ztluštění.

Poznámka: U dětí má čočka nazelenalé zbarvení, a oslabuje proto vidění červených barev. Vestáří se čočka zbarvuje dožluta. Pohlcuje jen modré paprsky a oko se stává méně citlivé na odstíny

modrých barev. Pokud se ohnisko světelných paprsků nenachází přímo na sítnici, obraz není správnězaostřený. Tato vada oka je většinou označována jako krátkozrakost (ohnisko se nachází před sítnicí) nebo dalekozrakost (ohnisko se nachází za sítnicí).

Poznámka: Čočku lidského oka lze společně s rohovkou přirovnat k objektivu fotografi ckého

přístroje. Sklivec Sklivec (vitreous humor) je průhledná, bezbarvá a rosolovitá hmota vyplňující oční dutinu mezi čočkou a sítnicí. Sítnice Při správném nastavení čočky se zaostřený obraz promítá na sítnici. Sítnice (retina) je vnitřní blána oka citlivá na světlo, která pokrývá zhruba dvě třetiny vnitřního povrchu oka.Obsahuje nerovnoměrně rozmístěné buňky citlivé na světlo (tzv. fotoreceptory), které přeměňují světelnou energii na slabé elektrické vzruchy. Ty jsou pak vedené zrakovými nervy do mozku.


26

KAPITOLA 1 Působení barev

Na sítnici lidského oka je soustředěno více jak 127 milionů fotoreceptorů, které mohou být

dvojího druhu. Podle tvaru se rozdělují na tyčinky (rods) a čípky (cones).

Poznámka: Řada autorů se liší v uváděném počtu tyčinek a čípků. Na sítnici oka se nachází zhruba

120 milionů tyčinek a asi 7 milionů čípků. Zajímavé je, že obraz je na sítnici oka promítán obráceně (vzhůru nohama). I přesto vidíme předměty v jejich správné poloze. Obrácený obraz je převrácen do přirozené polohy ažve zrakových centrech mozku.

Tip: Obraz, který vidíme, je na sítnici oka promítán obráceně, vzhůru nohama. Že je to opravdu

možné, si můžete sami vyzkoušet na jednoduchém jevu zvaném camera obscura (temná komora),

který je základem všech fotografi ckých přístrojů.

Pokud dokonale zatemníte jakoukoli místnost a v oblasti okna vytvoříte malý otvor, kterým budou

do místnosti pronikat světelné paprsky, uvidíte na protější zdi „živý“ obraz prostředí před otvorem,

ovšem obrácený vzhůru nohama.

Poznámka: Oční sítnice nočních živočichů (např. netopýrů) je vybavena pouze tyčinkami, uněkterých denních živočichů zase jenom čípky. Tyčinky Jasové fotoreceptory, označované jako tyčinky (rods), se nacházejí na okraji sítnice. Jsou asi 10 × citlivější než čípky a reagují i na malé změny při nízké intenzitě osvětlení. Zajišťujíčernobílé periferní vidění, vidění za šera, ve tmě či v noci. Tyčinky mohou rozlišovat pouze různé stupně šedých odstínů. To je důvod, proč ve tměnejsme schopni vnímat barvy. Přesto je tyčinek v lidském oku daleko více než čípků. Jejich počet se odhaduje zhruba na 120 miliónů. Čípky Zhruba 7 milionů čípků (cones) se nachází ve středu sítnice, na malé ploše v okolí optické osy oka. (Tato oblast se označuje jako žlutá skvrna.) Nejsou tak citlivé jako tyčinky a reagují až na větší změny v intenzitě osvětlení. Zato však mají schopnost zprostředkovat barevné vidění. Každý čípek totiž obsahuje jeden ze tří fotopigmentů citlivých na světlo určité vlnové délky.

 Modrý fotopigment je nejvíce citlivý v oblasti krátkých vlnových délek okolo 450 nm

ve viditelné části elektromagnetického spektra.

 Zelený fotopigment je nejcitlivější na světelné paprsky, které dosahují vlnové délkyokolo 550 nm.

 Červený fotopigment je nejvíce citlivý v oblasti dlouhých vln okolo 650 nm.


Fyziologické působení barev

27

Poznámka: Barevné fotopigmenty jsou na sítnici zastoupeny v různých poměrech (zhruba 64 %

čípků obsahuje červený fotopigment, 32 % čípků zelený fotopigment a pouze 2 % čípků modrý

fotopigment).

Jsou-li drážděny jen čípky citlivé na červenou, vzniká vjem červené barvy. Stejným způsobem

vzniká vjem zelené či modré barvy. Jestliže jsou světlem drážděny současně čípky citlivé

na červenou a zelenou, vzniká pocit oranžové, žluté či žlutozelené barvy podle toho, v jakém

poměru jsou zastoupeny světelné paprsky. Dráždí-li světlo stejnoměrně všechny tři druhy

čípků, vyvolává vjem bílé barvy. Vjem černé barvy vzniká ve tmě, když fotoreceptory sítnice

nejsou podrážděny žádným světelným podnětem.

Integrační schopnost sítnice

Sítnice má takzvanou integrační schopnost. Znamená to, že samostatné tečky či znaky a jejich

hustotu dokáže lidské oko vnímat jako jednolitý obraz.

Integrační schopnost sítnice je často využívána v počítačové grafi ce. Různé metody zpracování

obrazu (např. rozptylování, polotování) jsou založeny na tom, že lidské oko dokáže z několika málo

odstínů a hustoty rozptýlení barevných bodů vytvořit iluzi bohaté barevné škály.

Integrační schopnost sítnice se uplatňuje také v umění zvaném ASCII Art, které využívá text jako

výtvarné médium. Tento druh umění je charakteristický obrazy, které se skládají ze znaků sady

ASCII. ASCII Art je tak možné vytvořit v jakémkoli textovém editoru použitím neproporcionálního

fontu (každé písmeno má stejnou šířku).

Obrázek 1.16 Originální barevný obrázek


28

KAPITOLA 1 Působení barev

Obrázek 1.17 Černobílý obrázek poskládaný ze znaků sady ASCII

Žlutá skvrna

V průsečíku optické osy oka a sítnice se nachází žlutá skvrna (macula lutea) o průměruzhruba 3 až 5 mm. V této oblasti sítnice, kde vidíme obraz nejostřeji, se nachází nejvíce čípků.

Například ptáci vidí daleko lépe než lidé, protože mají v oblasti žluté skvrny přibližně 4× více

fotoreceptorů. Centrální část žluté skvrny je označena jako fovea centralis a v samotném jejím

centru je fovea. Tyto termíny označují místa, kde postupně přibývá čípků a ubývá tyčinek

a zároveň roste ostrost vidění. Úplný střed žluté skvrny neobsahuje vůbec žádné tyčinky.

Poznámka: Zajímavostí je samotný název žluté skvrny, která není ve skutečnosti vůbec žlutá. Jako

žlutá se jeví u mrtvého člověka. Z hlediska vnímání barev je zajímavé, že střed žluté skvrny neobsahuje téměř žádné čípky s modrým fotopigmentem. To je důvod, proč je lidské oko málo citlivé na  modré odstíny barev. Nejcitlivější je naopak na zelené odstíny barev. Tento jev se zřejmě vyvinul v pravěku, kdy lidé potřebovali vidět jak při denním světle, tak v zeleném šeru pralesa.

Tip: Nepoužívejte kombinace modrých odstínů u malých či tenkých objektů. Slepá skvrna Místo, kde zhruba 1 milion nervových vláken z fotoreceptorů ústí do  zrakového nervu, je označováno jako slepá skvrna (papile nervi optici). Zrakový nerv vystupuje z oční koule a je veden do  zrakových center v mozku. V této oblasti se nenachází žádné tyčinky ani čípky, a slepá skvrna tedy není citlivá na světlo.


Fyziologické působení barev

29

Poznámka: Do lidského oka nedopadají jen paprsky viditelné části elektromagnetického spektra,

ale záření menších či větších vlnových délek, které tuto oblast obklopují.

Krátké vlny ultrafi alového záření absorbuje z větší části buď rohovka, nebo čočka. Delší vlnyinfračerveného záření mohou dopadnout skrz čočku až na sítnici oka a při větší intenzitě může dojít

i k jejímu poškození. Zornice totiž nedokáže na tyto paprsky dostatečně rychle zareagovat. Teorie barevného vidění Existuje hned několik teorií barevného vidění lidským zrakovým orgánem. V praxi se nejvíc používá klasická Youngova-Helmholtzova teorie, můžeme se setkat také s Heringovou teorií opozičních barev. Trichromatická teorie barevného vidění Trichromatická teorie barevného vidění (nebo též teorie trojbarevného vidění) vysvětluje zpracování barevného vjemu nervovou soustavou. Teorie je založena na práci Th omase Younga, Hermanna von Helmholtze, Michaila Vasilijeviče Lomonosova či Jamese Clerka Maxwella.

Důležité: Trichromatická teorie barevného vidění je postavena čistě na fyziologických základech. Vychází z předpokladu, že schopnost člověka rozlišovat barvy je dána existencí tří druhůčípků na  sítnici oka. Každý z fotoreceptorů obsahuje pigment citlivý na  světelné paprsky různých vlnových délek.

 Paprsky dlouhých vlnových délek dráždí čípky, které vyvolávají vjem červené barvy.

 Paprsky středních vlnových délek dráždí čípky, které vyvolávají vjem zelené barvy.

 Paprsky krátkých vlnových délek dráždí čípky, které vyvolávají vjem modré barvy. Prvotní signály z fotoreceptorů jsou vedeny do zrakových center v mozku, kde se podle jejich poměru vytváří výsledný barevný vjem. Uvedená teorie je sice správná, ale nevysvětluje některé optické jevy, jako například kontrast barev nebo některé barevné optické klamy. Výsledný barevný vjem totiž bývá ovlivněn nejen fyzikálními a fyziologickými faktory, ale také psychologickými jevy.

Poznámka: Ačkoli je možné z fyzikálního hlediska každou barvu velmi přesně popsat, člověkmůže subjektivně vnímat barvy v závislosti na svém psychickém stavu. Proto jsou faktory ovlivňující

vnímání barev někdy souhrnně označovány jako psychofyzikální. Teorie opozičních barev Teorie opozičních barev je založena na práci Ewalda Heringa a vychází ze skutečnosti, že lidé nejsou schopni vnímat některé barevné kombinace současně (např. načervenalá zeleň nebo


30

KAPITOLA 1 Působení barev

nažloutlá modř). Naopak některé jiné kombinace mohou vnímat zcela běžně (např. načer

venalá modř či nazelenalá modř). Ewald Hering došel k závěru, že musí existovat opoziční

barevné signály, které jsou vzájemně v protikladu:

 červená – zelená,

 žlutá – modrá.

Informace o barvě nejsou podle této teorie do mozku přenášeny zvlášť po jednotlivýchba

revných složkách (červené, zelené či modré) tak, jak je na sítnici zachytí tři druhy čípkůpo

dle účinného fotopigmentu. Nejdříve jsou zpracovány v neuronech sítnice a teprve pak jsou

transformovány do  opozičních barevných signálů. Z původních tří barevných signálů tak

vznikají tři zcela odlišné signály.

Tabulka 1.5 Barevné signály v teorii opozičních barev

Signály opozičních barev Způsob vzniku signálu Zkrácený zápis

červená – zelená Signál vznikne odečtením signálu pro

střední a krátké vlnové délky spektra

od signálu dlouhé vlnové délky.

L – M + S

žlutá – modrá Signál vznikne odečtením signálu

krátké vlnové délky od signálů dlouhé

a střední vlnové délky spektra.

L + M – S

bílá – černá

(achromatický jasový signál)

Signál vznikne součtem všech tří

signálů.

L + M + S

Poznámka: Písmeno S (z angl. slova Short) označuje signály krátkých vlnových délek, písmeno M

(z angl. slova Medium) označuje signály středních vlnových délek a písmeno L (z angl. slova Long)

označuje signály dlouhých vlnových délek spektra.

SML

signál

červená

zelená

signál

žlutá

modrá

jasový

signál

světlo

tma

––+++++ ++

Obrázek 1.18 Opoziční barevné signály


Fyziologické působení barev

31

Důležité: Oko zaostřuje obraz podle oblastí s výraznou změnou jasu. Jelikož je jasová složka

tvořena zejména červeným a zeleným kanálem, hrany a tvary nejsou v odstínech modré barvy

dobře rozlišitelné. Akomodace oka Jednoduchá spojná čočka z vypouklého leštěného skla je schopna ohýbat přicházející světelné paprsky, které se soustřeďují do jednoho bodu. Tohoto bodu lze, například u slunečníchparsků, využít pro zapálení materiálů, proto bývá označován pojmem ohnisko. K ohybu světelných paprsků dochází také v lidském oku. Pro správné zaostření obrazu je vždy důležité, aby se ohnisko nacházelo přesně na  sítnici oka. Ohýbání světelných paprsků zajišťuje v lidském oku čočka, jejíž vzdálenost od sítnice je vesměs konstantní. Aby byl pozorovaný obraz na sítnici vždy dobře zaostřený, musí čočka podle potřeby měnit své zakřivení pomocí svalů a tím zmenšovat či zvětšovat ohniskovou vzdálenost optickésoustavy oka. Schopnost oka zaostřit na různě vzdálené předměty tak, aby se na sítnicizobrazovaly vždy ostře, se označuje jako akomodace oka. Zakřivení čočky je malé při pozorování vzdálených předmětů a velké při pozorování blízkých předmětů. Oko se rychleji unaví při pozorování blízkých předmětů než předmětů, které jsou umístěné v dálce. Nejhorší situace však nastává, pokud je oko nuceno střídavě přeostřovat na blízké a vzdálené předměty. Dochází k námaze očních svalů a oko se velmi rychle unaví.

Tip: Vhodná vzdálenost pro zaostřování předmětů (tzv. konvenční zraková vzdálenost), při které

nedochází k větší únavě zraku, je okolo 25 cm. K akomodaci oka dochází také při pozorování barev. Plocha určité barvy je zaostřena vzávislosti na  vlnové délce světelného paprsku, který je nositelem barevné informace. Pozorujeme-li střídavě dvě barvy vzdálené ve spektru, opět dochází k námaze očních svalů vlivem střídavého přeostřování a rychlé únavě oka.

Důležité: Z toho plyne, že barvy, které jsou ve spektru umístěny blízko sebe (například červená

a oranžová, žlutá a zelená), vnímá oko pohromadě bez výraznějšího přeostřování. Naopak barvy, které jsou ve spektru od sebe vzdálené, vnímá oko obtížněji, neboť musí častěji přeostřovat. Příkladem dvou barev, které se nacházejí na opačných stranách viditelné části spektra, ječervená a modrá. Čtení modrého textu na červeném pozadí, případně červeného textuna modrém pozadí, je pro lidské oko velmi nepříjemné. Přesvědčit se o tom můžete pozorováním následujícího obrázku.


32

KAPITOLA 1 Působení barev

-DNGORXKRYGUåtYiã]UDNRVWĜLW

QDþHUYHQRXDPRGURXEDUYX"

-DNGORXKRYGUåtYiã]UDNRVWĜLW

QDþHUYHQRXDPRGURXEDUYX"

Obrázek 1.19 Kombinace barev vzdálených ve spektru

Tip: Důležité informace nikdy nezobrazujte sytými barvami z opačných krajů viditelného spektra. Oko musí na barvy vzdálené ve spektru často přeostřovat, což vede k námaze očních svalů

a únavě oka. Adaptace oka V procesu rozeznávání barev hraje důležitou roli osvětlení a s ním související schopnost adaptace lidského oka. Zornice uprostřed duhovky má schopnost měnit svůj průměr a tím podle potřeby ovlivňovat množství přicházejících světelných paprsků. Přechodem z denního světla do  temné místnosti se oko musí vyrovnat s velkým rozdílem světelných podmínek. Zornice oka na  tuto změnu reaguje rozšířením. Naopak vyjdeme-li z temné místnosti na denní světlo, zornice náhle zmenší svůj průměr tak, aby vyrovnala nadměrné množství dopadajících světelných paprsků. Schopnost oka přizpůsobit se různým hladinám v intenzitě osvětlení se označuje jako adaptace. Rozeznáváme dva druhy adaptace:

 adaptace oka na světlo,

 adaptace oka na tmu.

Důležité: Obecně platí, že zatímco adaptace na tmu může trvat i několik desítek minut, adaptace

na světlo většinou trvá jen několik sekund. Adaptační doba je tím delší, čím větší je rozdíl vhladinách intenzity osvětlení. Podstatou celého mechanismu je reakce oka na změnu v intenzitě osvětlení:

 změnou průměru zornice,

 změnou průměru vjemové plochy sítnice,

 fotochemickým dějem, jehož důsledkem je změna citlivosti fotoreceptorů sítnice na světlo.


Fyziologické působení barev

33

Průměr zornice se mění zhruba v rozsahu od 2 do 6 mm a změna trvá přibližně 360 až 380

ms, při náhlých změnách v intenzitě osvětlení i 100 ms. Je-li adaptace oka častá a výrazná,

dochází k námaze a únavě zraku a zprostředkovaně také k námaze celé nervové soustavy.

Jak již bylo uvedeno, čípky obsahují tři druhy fotopigmentů, zatímco tyčinky pouze jeden

(označovaný jako rhodopsin). Adaptace lidského oka je založena na  rozkladu rhodopsinu

světlem a jeho syntéze vlivem tmy.

Tip: Je-li potřeba dosáhnout rychlé adaptace oka na šero či tmu (například v kinech nebofotolaboratořích), užívá se červené osvětlení, neboť pigment rhodopsin bledne nejpomaleji vlivem

červeného světla. Zajímavý důsledek jasové adaptace oka je možné pozorovat na následujícím obrázku.Uprostřed bílého a černého čtverce je vždy stejná sada obdélníků, které jsou vyplněny různými odstíny šedé barvy. Zatímco na černém podkladě jsme schopni vnímat rozdíl jasů, na bílém podkladě si rozdílů v jasech téměř nevšimneme.

Obrázek 1.20 Jasová adaptace

Purkyňův jev

S intenzitou osvětlení a vnímáním barev velmi úzce souvisí i takzvaný Purkyňův jev,pojmenovaný podle známého českého vědce Jana Evangelisty Purkyně (1787–1869).

Důležité: Citlivost oka k jednotlivým barvám spektra je různá a závisí i na intenzitě osvětlení.Změna intenzity osvětlení způsobuje změnu sytosti barev. Za šera většinou nejsme schopni dobře rozlišovat barvy, protože takto velmi malouintenzitu osvětlení zaznamenají na sítnici oka pouze tyčinky, které zprostředkovávají jen černobílé vidění. Se zvyšováním intenzity osvětlení se lidské oko postupně stává citlivým i na  pestré barvy. Jan Evangelista Purkyně pozoroval barvy v ranním šeru a první barvou, kterou při nízkéhladině osvětlení zpozoroval, byla modrá. Ta se za šera jevila ze všech sytých barev jako nejsvětlejší. Až po delší chvíli se při vyšší intenzitě osvětlení objevila barva žlutá a červená. Tyto barvy se přitom jevily světlejší než modrá až při plném osvětlení.


34

KAPITOLA 1 Působení barev

Z Purkyňova jevu vyplývá především světlostní rozlišení sytých barev v plném denním světle,

kdy ze všech sytých barev se jako nejsvětlejší jeví právě žlutá barva, o něco méně světlé jsou

oranžová, červená a zelená a tmavší pak modrá a fi alová. Z uvedeného vyplývá, že žlutáa červená barva nejlépe vynikne ve světle, kdežto zelená či modrá barva v polostínu.

Důležité: Modrá barva vyvolává dojem nižší intenzity osvětlení, žlutá, oranžová a červená barva

vyvolávají dojem vyšší intenzity osvětlení. S vyšší intenzitou osvětlení se barvy vychylují směrem k teplé žluté, s poklesem intenzity osvětlení se vychylují směrem ke studené modré. Při extrémním osvětlení (přesvětlení) klesá schopnost rozlišení barev, stejně jako za šera či v noci. Vnímání barev v zorném poli Zorné pole je defi nováno jako část prostoru, kterou vidíme jedním okem, při upřenémpozorování jednoho předmětu. Rozsah zorného pole je individuální a u různých lidí se může lišit (například vlivem anatomického tvaru obličeje). Lze jej číselně vyjádřit zorným úhlem, který svírají okrajové paprsky pozorovaného objektu procházející středem oční čočky.

Důležité: Platí, že čím je zorný úhel větší, tím více detailů pozorovaného objektu jsme schopni vidět. Člověk vidí obraz oběma očima (tzv. binokulárně). Přestože se zorná pole obou očí neshodují, vzájemně se v mozku doplňují a překrývají. Ve výsledku se pak slévají do tzv. binokulárního zorného pole, které má oválovitý tvar. Na  následujícím obrázku je vidět, jak je binokulární zorné pole rozděleno na tři zóny vidění:

 zóna středového vidění – úhel 1,5 až 2 stupně ve směru od optické osy oka,

 zóna mimostředového vidění – úhel přibližně 30 stupňů kolem optické osy oka (celkem

tedy 6



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist