načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: (Vel)Mistr E a ztracená šifra dokonalosti - Ladislav Špaček; Jiří Chalupa

(Vel)Mistr E a ztracená šifra dokonalosti
-15%
sleva

Kniha: (Vel)Mistr E a ztracená šifra dokonalosti
Autor: ;

V beznadějně začarovaném Království Etikety strávila Klárka, a my spolu s ní, spoustu času. Když už si myslela, že se do onoho kouzelného království nikdy nevrátí, stal se zázrak! ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  289 Kč 246
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,2
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EDICE ČT
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-11-21
Počet stran: 160
Rozměr: 166 x 239 mm
Úprava: 154 stran : barevné ilustrace
Spolupracovali: ilustrace Lukáš Urbánek
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2017-47
ISBN: 9788074480751
EAN: 9788074480751
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

V beznadějně začarovaném Království Etikety strávila Klárka, a my spolu s ní, spoustu času. Když už si myslela, že se do onoho kouzelného království nikdy nevrátí, stal se zázrak! Mistr E se objevil a požádal Kláru o pomoc. Aby bylo Království Etikety vysvobozeno ze zakletí, je třeba najít ztracenou šifru dokonalosti. A to je právě Klárčin úkol. Jak se ale hledá něco, o čem ani netušíte, jak to vypadá? Samozřejmě se Klárce snaží pomoci obyvatelé království v čele s králem Jaroušem, královnou Julií a hlavně princem Honzou. I to by ale bylo málo. Naštěstí se Klára seznámí s roztržitým, ale jinak velice vtipným trpaslíkem Boubelou a tak dobrodružná cesta za ztracenou šifrou může začít! Určitě je vám jasné, že si přitom doplníme i svoje, už docela bohaté, znalosti etikety. Tak tedy: Hurá za Klárou! Kam? No přece do téhle knížky! Probereme další a náročnější témata, např. odvahu, stud, přetvářku, poslušnost, respekt k druhému. Posuneme se tedy od společenského chování (Mistr E) a jeho vyšších forem (Velmistr E) k formování povahy a hodnotových žebříčků.

Další popis

Stal se zázrak! Klárka si myslela, že už se nikdy nevrátí do Království Etikety, kde strávila spoustu času. Zničehonic se však objevil Mistr E a požádal ji o pomoc. Aby beznadějně začarované království bylo vysvobozeno, je třeba najít ztracenou šifru dokonalosti. A to je právě Klárčin úkol. Jak se ale hledá něco, o čem netušíte, jak to vypadá? Vydejte se s ní na dobrodružnou cestu, u které si doplníte vaše znalosti etikety… Tak hurá za Klárkou!



Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

7

V

šechno začalo úplně nenápadně. Ráno jsem vstala, jako

obyčejně, potom koupelna, oblíkání, snídaně, jakoobyčej

ně, a konečně, hm, taky jako obyčejně, cesta do školy. Bylvšed

ní den, tak to ani jinak nešlo. První zážiteček se dostavil dřív,

než jsem do školy došla. S Veronikou jsme se domluvily, že se

sejdeme na rohu v půl a půjdeme do školy spolu.

N ÁVR AT

DO KRÁLOVSTVÍ

ETIKETY

aneb

Bez velkých cavyků zbav

se svých zlozvyků

Kapitola první

Setkání první


8 9

D

ruhý zážitek jsem měla hned o první přestávce, předho

dinou matiky. Tereza slíbila, že mi poradí s jednímpříkla

dem.

P

ak přišla další přestávka, správně počítáte, byla velká,

a přinesla zážitek třetí. Vítek mi měl přinést pro brášku

fotku Messiho. To je fotbalista, což poznamenávám pro ty,kte

ří nemají brášku posedlého fotbalem jako já a nemuseli bytu

šit ani to, že Messi hraje teď zrovna za Barcelonu.

Setkání druhé

Setkání třetí


10 11

Nevím, jestli jsem maminku přesvědčila, spíš asi ano, ale mě

v tu chvíli napadlo, že kdybych mohla mluvit s Mistrem E, určitě

bych se ho zeptala, jak řeší zlozvyky v Království Etikety. Alenemohla jsem. Tohle království bylo teď pro mě dál, než kdybyleželo za devatero řekami, osmdesáti osmi potoky a milionemneprostupných bažin. Prostě to nešlo.

To víte, že jsem na Království Etikety často myslela. Možná o to

víc, že jsem se tam nemohla vrátit. Když mi bylo tak o dva tři roky

míň, toužila jsem jet do Afriky a vidět na vlastní oči zebry ažirafy a taky třeba koupající se hrochy. Samozřejmě mi bylo jasný, že

do Afriky nepojedu, ale myslela jsem na ni tak hodně, že se mi o ní

někdy i zdálo.

A tak se nedivte, že když se na mém tabletu (mám pořád ten

samý, jako v době kdy jsem do Království Etikety létala skoroobden) objevil Mistr E, brala jsem to jako normální sen.

Jenomže on promluvil.

„Tak už se probuď, Klárko,“ řekl jemně, mezi námi, jinak on to

ani neumí, „potřebuji tvoji pomoc!“

Měla jsem oči otevřené, ale radši jsem třikrát mrkla, abych měla

jistotu, že nespím. Byl tam pořád.

„To je teda síla,“ řekla jsem si, ale nahlas jsem vyslovila jen:

„Zrovna jsem na vás myslela, Mistře. Nejmíň tři moji spolužáci

mají dost příšerný zlozvyky. Myslíte, že i tohle zajímá etiketu?.“

Mistr E se jen pousmál.

„Aby ji to nezajímalo, Kláro! Zlozvyky tvých kamarádů nám ale

tentokrát pomohou. Vezmeme je jako vítaný důvod k tvé cestě

do Království Etikety!“

„Cože? Já tam zase poletím?!? To nemyslíte vážně!“ křičela jsem

na něj, štěstím celá bez sebe. Jenomže on zůstal nebývale vážný.

VRÁTÍ SE MISTR E?

Když jsem o tom řekla mámě, jen se na mne podívala a usmála

se:

„Myslíš, Klárinko, že ty žádný zlozvyk nemáš?“

Tušila jsem, že moje báječná maminka o nějakém mémzlozvyku nejspíš ví a tak jsem se zamyslela.

„Tak... vyloučené to úplně není. Ale o žádném nevím.“

„Vždycky je těžší objevit zlozvyk u jiných než u sebe, viď? To,

že jíš často ve stoje a přitom děláš spoustu jiných věcí...“

„Jenom, když pospíchám!“

„Že srkáš polévku ze lžíce...“

„Jenom, když je horká.“

Řekla jsem, ale přitom mi

bylo jasný, že máma má

pravdu, a tak jsem pokračovala:

„Já vím, mami, ale uznej,

že něco tak strašnýho jako

ohryzávat si nehty do krve

nedělám.“

Tak to jsou moji tři drazí spolužáci, dá se říct i kamarádi, a jejich

zlozvyky. Veronika chodí pozdě vždycky a všude, Terka pořád

něco jí a s plnou pusou i mluví a Vítek si v jednom kuseokusuje

nehty, dokonce, i když je má už okousané. Musím říct, že mi

jejich zlozvyky občas docela dost vadí.


12 13

Mistr E řekl trochu smutně: „No, jestli nechceš, Kláro, taksamozřejmě...“

„Ne! Chci! Pošlete mě tam hned! Prosím...“

Poslední slova jsem ale už skoro nevyslovila, protože jsem zase, po dlouhé době, ucítila závan onoho dobře známého větříku a bylo mi jasné, že letím a za chviličku přistanu. Kde? Jsem si jistá, že vám to dávno došlo. No jasně, že v Království Etikety!

Ještě dřív, než jsem cokoli uviděla, slyšela jsem povědomý hlas. Že by král Jarouš? Ale nebyl to Jarouš, byl to jeho přítel král Slavoj! Právě se chystal vyprávět jednu ze svých neuvěřitelných historek. Byla o tom, jak se Slavoj s Jaroušem, když byli ještě malí králové, tedy vlastně malí princové a následníci trůnu, vydali na lov baziliška.

„To jsme tehdy, jářku, pronásledovali tohoto velminebezpečného tvora. Bylo to, jářku, vskutku napínavé. Šli jsme závějí aspatřili jsme...

Obrázek – Terezka má u pusy bublinu s nápisem „Sněhuláka!“ a ukazuje na v lese stojícího sněhuláka

...ale ne sněhuláka, jářku, malou klikatou pěšinku jsme objevili...

Obrázek – Chechtomír jde po cestičce, která je vlastně had sklikyhákem u pusy má bublinu s nápisem „Nebyla to zmije?“

...jářku, to se rozumí, že nebyla. Šli jsme po té cestě a najednou jsme slyšeli, jářku, co jsme to jen slyšeli...

Obrázek – Terezka a Chechtomír stojí proti sobě a mají u pusy bubliny s nápisy „Syčení zmije!“ (Chechtomír) a „Syčení baziliška!“ (Terezka)

...ne, žádné syčení, chrochtání jsme slyšeli, jářku to si divoké prasátko vyšlo na procházku...

V tu chvíli do královské síně nevešlo prasátko, vešel panpurkmistr a mával vzrušeně oběma rukama.

„Ne, ne, ne, nelekejte se, Veličenstvo,“ koktal víc než normálně, „nesu zprávu!“

Královna Julie, která věděla, že král Jarouš je spolu s princemJanem na loveckém zámečku, kde ho učí všemu, co je nezbytné znát, aby mohl vyjet na královský hon, se polekala.

„Jarouškovi se něco stalo!“ vykřikla.

„Tvoje cesta bude mít tentokrát o jeden důvod navíc. Zjistil

jsem, že Království Etikety zůstane začarované do té doby, než se

podaří nalézt a vyluštit šifru dokonalosti, kterou jeho obyvatelé

před časem zcela beznadějně ztratili.“

Zakroutila jsem hlavou.

„Co já s tím? V šifrách se ani trochu nevyznám. A proč ji vůbec

ztráceli?“

„Je to mnohem horší, než se zdá. Tu šifru nejspíš někdo uloupil

a z Království Etikety neznámo kam odnesl. A ty jsi jediná, o kom

si myslíme, že by mohl...“

„Ale to já nevím, Mistře...,“ řekla jsem, protože jsem věděla, že

tohle já nikdy zvládnout nemohu.


14 15

V naší královské síni se všichni divili.

„Já, že nenechám Slavoje domluvit?“ rozčilovala královna.

„Já neskákal nikomu do řeči, já se jenom ptal!“ bránil seChechtomír.

„Já jsem si prostě myslela, že vím, co chce král Slavoj říct,“kroutila se Terezka.

Obrázek – purkmistr jí chlebíček s paštikou a u pusy má nápis:

To je ošklivý zlozvyk!

„Pane purkmistře, stejně ošklivý zlozvyk je pít z cizího šálku

a brát si jídlo z cizího talíře a ještě přitom rušit neustálýmšeptáním,“ řekla jsem a vzhledem k tomu, jak zčervenal, řekla bych, že

to i uznal.

Purkmistr mával rukama ještě víc, ale to královnu neuklidnilo

a vykřikovala svoje představy jednu za druhou.

Obrázek – královna s vytřeštěnýma očima s vějířem výkřiků

v bublinách:

„Postřelil se vlastní kuší?!?“

„Probodl se cizí dýkou?!?“

„Princ Jan spadl do bažiny?!?“

„Lovecký zámeček vyhořel!!!“

Purkmistr, který už neměl sílu mávat rukama stále rychleji avýrazněji, vykřikl:

„Nechte mě domluvit!!! Tady se nedá vůbec nic říct!!!“

Královna zmlkla, purkmistr se omluvil za to, že okřikuje panovnici, a vyřídil vzkaz, že král s princem přijedou až zítra. Královna mu na usmířenou nabídla paštiku s brusinkami a horký čaj.

Purkmistr to odmítl, že nemá chuť. Ale když král Slavojpokračoval ve svém vyprávění, neustále žadonil, aby mu Chechtomír dal

paštiku i čaj a obojí si bral z jeho talíře a hrnku.

„Tady se nedá nic říct,“ zaznělo v královské síni už podruhé.

Tentokrát si král Slavoj stěžoval na to, že purkmistr neustále cosi

špitá, a vyrušuje tak. A on nakonec v tom ruchu a neklidu nestihl

říct to hlavní, co ještě k tomu bylo vtipné. Že v noře, kterou našli,

se místo baziliška ukrývala liška!

Obrázek – tři hlavy – královna, Terezka, Chechtomír, všechny

mají u pusy bublinu se společným nápisem „Ta liška byla houba?“

Král Slavoj si dal hlavu do dlaní a zaúpěl: „Ne, tady se nicvyprávět, jářku, opravdu nedá!“

Věděla jsem, že je nejvyšší čas, a tak jsem se tam objevila.

Jestli čekáte, že padali překvapením, že jsem se vrátila a ptali

se, kde se tam beru, pletete se. Brali to úplně normálně a hlavně

je zajímalo, čím to je, že se nedokážou domluvit.

„Pověz jim, Klárko, že se tady nedá nic vyprávět,“ začal král Slavoj.

„To se tedy vážně nedá. A nebude to lepší, dokud nenechátejeden druhého domluvit a přestanete si skákat do řeči,“ odpověděla jsem s úsměvem. Úsměv se do královských síní velice hodí, kdyby vás někdy přijal nějaký král nebo královna, usmívejte se, protože trůn má úsměvy rád. 17 ně“, v našem světě je takovým vycpávkovým slovem často i slůvko „vole“.

Král Slavoj vykřikl: „Vole nikdy neříkám, to, jářku, ne!“ A hned se chytil za pusu, protože poznal, že s tím jeho „jářku“ je to vskutku vážné. „I já mám zlozvyk,“ uznal a podíval se na mě: „Klárko,řekni, co mám dělat?“

Poradila jsem mu, ať se to zkusí odnaučit, ale on se zeptal jak. Řekla jsem mu, ale i ostatním – a mezi námi, tím pádem to říkám i vám –, že prvním krokem je uvědomit si, že nějaký zlozvyk vůbec máme. Ať je to kousání nehtů, dloubání v nose, houpání se nažidli, hlavní je vědět, že se mě to týká. Pak stačí myslet na to, abych se ovládl a včas si svůj zlozvyk uvědomil.

„Jářku, tak to tedy je,“ zvolal radostně král Slavoj, ale hned se zarazil. „Zase to nešťastné jářku!“

Abych ho uklidnila, vysvětlila jsem mu, že žádného zlozvyku se nelze zbavit ve chvilce, musíme na to myslet a za nějaký čas se to určitě podaří.

Zatímco si všichni zkoušeli neskákat si do řeči a nedoříkávat to, co chce říct někdo jiný, případně neříkat „jářku“ a nejíst z cizího talíře, já jsem se rozhlížela kolem. Hledala jsem, jestli na měodněkud nevykukuje nějaká šifra, kód nebo něco podobného. Řeknu vám rovnou: nikde nic. A rozebírat trůn, to si přece nemůžudovolit. Tak jsem se nenápadně vytratila...

xxxxx

Doma jsem mámě nejdřív slíbila, že až budu příště jíst a přitom pospíchat, tak si i tak k tomu jídlu sednu. A co se týče mýchkamarádů, Veroniky, Terezy a Vítka, pochopila jsem, že o svémzlozvyku nejspíš vůbec nevědí. A rozhodla jsem se, že jim o něm řeknu.

Samozřejmě jemně a citlivě, každému zvlášť a jenom do ouška.

A co vy a vaše zlozvyky? Zkuste se zamyslet, pravděpodobně

objevíte, že taky nějaký máte. Buďte v klidu, aspoň jeden zlozvyk

má většina z nás. Ještě než se ale zamyslíte, něco tu pro vás mám.

Klářin zábavný testík? Věděla jsem, že na něj čekáte. Pusťme se

tedy do něj.

Král Slavoj se spokojeně rozvalil v křesle a hrdě pronesl:

„No, vida, jářku, každý tu má nějaký zlozvyk, jen já jsem, jak se

zdá, všech zlozvyků prost.“

Bylo mi to líto, ale musela jsem ho zklamat.

„Až na to, Veličenstvo, že říkáte pořád ,jářku‘ a tímhlevycpávkovým slovem vycpáváte každou větu.“

Uznávám, že jsem dělala trochu chytrou. Jenom náhodou jsem

totiž chvilku před cestou do Království Etikety zjistila, covycpávkové slovo je. Je to slovo, které není pro to, co chceme říct, nijak důležité a říkáme ho často nevědomky. Taková slova mohou

být různá, například „jako“, „prostě“, „hele“, „normálně“, „vlastbr />

18 19

Mistr E se na mém tabletu objevil tentokrát hodně brzy. Potvrdil mi

to, na co jsme spolu už přišli sami. Že nějaký zlozvyk má většina z nás

a že cesta k tomu, jak se svého zlozvyku zbavíme, začíná tím, že siuvědomíme, jaký zlozvyk vlastně máme.

Je třeba si zlozvyk uvědomit a pak se snažit ho odnaučit.

Mistr E se pak ještě chviličku usmíval, nic neříkal a mě napadlo,

že možná čeká, jestli mu nepovím něco o té ztracené

šifře. Já jsem ale nic nevěděla, a tak jsem takymlčela. Potom Mistr E zmizel a já jsem šla spát.

Už jsem skoro usínala, když mě něco začalo šimrat pod nosem. Byl to chlup. Rezavý, dlouhý skoro jako moje celá postel a docela silný. Kde asi vzal? A pak jsem si vzpomněla,

že když jsem z Království Etikety odlétala, v uších mi zazvonil podivný smích. Ne,

nebylo to chechtání, byl to smích, asi jako

když pohladíte zvonky, které si pověsíte

doprostřed pokoje. Jenomže v královské

síni žádné zvonky nevisely. A já jsem ten

smích přesto slyšela. Můžete mi věřit. Že

by na té ztracené šifře přece jenom něco bylo? Ať tak nebo tak, určitě

to s ní nebude vůbec jednoduché.

Potom už jsem spala a zdálo se mi o Království Etikety. Jestli budu

mít možnost se tam ještě vrátit, určitě se po té šifře poohlédnupečlivěji. To slibuji sobě a taky vám.

A nakonec ještě správné řešení Klářina skvělého testu:

Otázka 1 – správná odpověď je B – houpat se na židli je zlozvyk,

můžeme i spadnout.

Otázka 2 – správná odpověď je A – dloubání se v nose je velice

ošklivý zlozvyk.

Otázka 3 – správná odpověď je B – vyprávět děj filmu předem je

vůči ostatním bezohledné. Otázka 1 Tomáš se rád houpe na židli. Je to zlozvyk? a) Vůbec ne, houpání výrazně uklidňuje a taky utužuje

kondici.

b) Je, Tomášovo houpání ostatní ruší, navíc může spadnout

a zranit se.

c) Každý si může dělat, co chce, jeden ať sedí jako puťka,

druhý ať se klidně pohoupá, je to jen a jen jeho věc

Otázka 2

Béďa se dloube v nose. Měl by s tím přestat?

a) Jistě, je to hodně ošklivý zlozvyk, Béďa se kvůli němu může

ostatním zprotivit.

b) Ani ne, mít vyčištěný nos je důležité, jak to dosáhneme je

jedno.

c) Určitě ne, v jedné divadelní hře se praví, že „velký nos,

velkého ducha značí“, jak jinak než dloubáním si může

Béďa nos zvětšit.

Otázka 3

Petr šel s kamarády do kina na napínavý film, který už viděl.

Při promítání jim neustále prozrazoval, co se stane za chvíli.

Dělal to správně?

a) V každém případě ano, jak jinak by kamarády uchránil

před strachem a leknutím.

b) Správné to není, Petr kazí kamarádům zážitek z filmu

a ostatní v kině ruší.

c) Ano, jen měl kamarádům všechny důležité věci říct před

začátkem filmu, při promítání jim je mohl už jenom

připomínat.

Tak co, zvládli jste to? Určitě ano. Přesvědčit se můžete na konci kapitoly.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist