načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Vědomé snění -- Duchovní cesta pro každodenní život - Robert Moss

Vědomé snění -- Duchovní cesta pro každodenní život

Elektronická kniha: Vědomé snění -- Duchovní cesta pro každodenní život
Autor:

Autor v této knize podrobně líčí jedinečný přístup o devíti krocích k pochopení snů za použití současných technik práce se sny, technik, které se vyvinuly v šamanských kulturách ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  275
+
-
9,2
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Maitrea a.s.
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 408
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran
Vydání: Druhé vydání v českém jazyce
Spolupracovali: přeložila Johana Elisová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-0165-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Robert Moss podrobně líčí jedinečný přístup k pochopení snů za použití technik práce se sny, které se vyvinuly v šamanských kulturách po celém světě. Kniha Vědomé snění vám ukáže cestu, jak své sny využít, abyste porozuměli své minulosti, dokázali ovlivnit budoucnost, uměli se napojit na své nejhlubší touhy a nechali se vést svým vyšším já. Moss objasňuje, jak aplikovat šamanské techniky práce se sny, pocházející zejména z tradic australských domorodců a domorodých obyvatel Ameriky, na problémy moderního života a jak se postupně vydávat na cesty světem snů. Seznámení s aktivním sněním, originální syntézou šamanismu a moderní práce se sny, které nám umožní hlubší sebepoznání a vede k lepšímu rozhodování v obtížných životních situacích.

Popis nakladatele

Autor v této knize podrobně líčí jedinečný přístup o devíti krocích k pochopení snů za použití současných technik práce se sny, technik, které se vyvinuly v šamanských kulturách po celém světě. Kniha Vědomé snění vám ukáže cestu, jak své sny využít, abyste porozuměli své minulosti, dokázali ovlivnit budoucnost, uměli se napojit na své nejhlubší touhy a nechali se vést svým vyšším já. Moss objasňuje, jak aplikovat šamanské techniky práce se sny, pocházející zejména z tradic australských domorodců a domorodých obyvatel Ameriky, na problémy moderního života a jak se postupně vydávat na cesty světem snů. Mossovy metody jsou jednoduché, efektivní a zábavné. Jsou oživeny obratným vyprávěním o jeho vlastních snech, o snech jeho studentů – a odhalováním jejich často dramatických pochopení a následným rozuzlením.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Robert Moss - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Vědomé sněníVědomé snění

Duchovní cesta pro každodenní život


Vědomé sněníVědomé snění

Duchovní cesta pro každodenní život

Robert Moss

Přeložila Johana Elisová


KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Moss, Robert

[Consciousdreaming. Česky]

Vědomé snění : duchovní cesta pro každodenní život / Robert Moss ;

z anglického originálu Consciousdreaming ... přeložila Johana Elisová.

-- Druhé vydání v českém jazyce. -- Praha : Maitrea, 2015. -- 408 stran

ISBN 978-80-7500-165-8

159.963.3 * 2-1 * 133 * 615.8 * 133.2 * 2-584.5 * 2-584 * 133.4:2-382 * 615.89

- sny -- náboženské aspekty

- sny -- esoterické aspekty

- sny -- terapeutické aspekty

- duchovní cesta

- duchovní život

- šamanismus

- lidové léčitelství

- populárně-naučné publikace

159.96 - Zvláštní duševní stavy a procesy [17]

Tento překlad byl publikován v dohodě s Three Rivers Press,naklada

telem Crown Publishing Group, divize Random House LLC.

Robert Moss

Vědomé snění

Conscious Dreaming

Copyright © Robert Moss, 1996

Translation © Johana Elisová, 1996

Czech edition © MAITREA a.s., Praha 2015

ISBN 978-80-7500-165-8 (tištěná kniha)

ISBN 978-80-7500-221-1 (epub)

ISBN 978-80-7500-222-8 (mobi)

ISBN 978-80-7500-220-4 (pdf)


5

OBSAHOBSAH

Poděkování 9

Úvod: SNY VYZÝVAJÍ 11

Volání orla mořského 15

Následovat správné sny a velké sny 21

Dům snů 33

Jediný odborník na sny 38

Část první

AKTIVNÍ SNĚNÍ 45

1. STÁT SE LAPAČEM SNŮ 47

I opravdovým chlapům se zdají sny 47

Zachytit své sny 54

Vaše vlastní kniha snů 58

Inkubace snu 62

Jak překonat noční můry 65

2. DEVĚT KLÍČŮ K VAŠIM SNŮM 71

Důvěřujte svým pocitům 72

První asociace 74

Ověření skutečnosti 76

Návrat do snu 81

Rozhovor se snovými postavami 91

Po stopách snového já 93

Zkoumání symbolu 97

„Která moje část?“ 101

Tvořivé zpracování snu 106

Krátká dílna: Devět klíčů k otočnému schodišti 109


6

3. ZKOUMÁNÍ SNŮ S PARTNERY 117

Kdyby to byl můj sen 117

Rituály sdílení snů 119

Vytvořit společenství pro sdílení snů 135

4. VĚDOMÉ SNĚNÍ 138

Bdící a snící 138

Cvičení: Zábava v zóně smíšených signálů 142

Snové cestování mimo vlastní tělo 143

Stabilní místa ve snové krajině 152

Využití vědomého snění 153

Cvičení: Strom jako vstupní brána 156

5. ŠAMANSKÉ SNĚNÍ 160

Sny povolávají 160

Vstupní brána šamanů 170

Cvičení: Cestování a stopování ve snové krajině 175

Převtělování 183

Paměť duše 188

Rituály, jak obsah snu naplnit či jak se jeho zvěsti vyvarovat 190

Položit světu otázku 193

Část druhá

MOCNÉ SNY 201

6. POUŽITÍ SNOVÉHO R ADARU 203

Snít o skutečnosti 203

Případ: Čuník pana biskupa 206

Po stopách jasných snů 208

Záznam práce snového radaru 211

Podobnost ve snu „Jako by mu z oka vypadl“ 217

Setkání s budoucím já 221


7

Let, který se nekonal 227

Vybrat si svou budoucnost 229

7. SNY O ZESNULÝCH 233

Co je „tabu“ 233

Rozhovor s mrtvými 239

Láska silnější než smrt 248

Ztracené duše 256

Hmyzí reje 260

Cíle a poslání jsou různé 262

Letmé nahlédnutí do života po životě 265

Učinit ze smrti svého spojence 270

8. SNOVÍ R ÁDCOVÉ A STR ÁŽNÍ ANDĚLÉ 273

Spolupráce se snovými rádci 273

Posel a jeho přestrojení 275

Cestování za rádci 288

Archanděl snů 292

Prověřování kontaktů s duchy 298

O Garfi eldovi a strážných andělech 300

9. LÉČEBNÉ SNY 305

Práce se snovým lékařem 305

Řeč těla 310

Řeč duše 315

Získat zpět ztracenou energii 316

Přivolat ztracenou duši zpět 319

Varování před psychickým útokem 321

Základy psychické sebeobrany 325

Léčivý sen 328

Sny o splynutí 333

Společně sdílené sny a uzdravení 339

Wanda uzavírá novou smlouvu 340


8

10. TVOŘIVÁ SÍLA SNŮ 345

Absolvovat školu 345

Nácvik ve snu 349

Tvořivá inkubace 354

Psaní na základě snů 359

Cesta zploditele 362

Poznámky 365

Další literatura 386

Zdroje 399

Rejstřík 401


9

Poděkování

Nemůžete si jen tak sednout a napsat knihu, jako je tato. Musíte ji prožít.

V dětství jsem se naučil, že svět snů je světem skutečným – snad možná

ještě „skutečnějším“ než většina bdělého života – a psaním snovéhodeníku jsem strávil více než třicet let. I přesto mi hodně dlouho trvalo, než

jsem zjistil, jak jednoduché je o těchto zážitcích otevřeně psát. Možná

jsem k  tomu potřeboval i trochu odvahy. Tuto knihu bych nikdy nenapsal bez vedení a povzbuzování ze strany mnoha učitelů a přátel. Pro

nedostatek místa mám možnost vzdát čest jen několika z nich.

Mezi mnoha spřízněnými badateli z Asociace pro studium snů, kteří sytili mou vášeň pro snovou práci a porozumění alternativnímpřístuům, bych chtěl zvlášť poděkovat Ritě Dwyerové, StanleymuKrippnerovi, Jeremymu Tylorovi, Patricii Garfi eldové a Strephonu Kaplanovi-Williamsovi, mým velkorysým učitelům. Díky Aad van Ouwerkerkovi jsem si uvědomil, jak důležité je si ujasnit, co je mottem jednotlivých snů. Zesnulá Jessica Allenová – zářivé stvoření – mi ukázala možnosti snového divadla. Michael Katz mě uvedl do techniky tibetské snové jógy. Joanne Rochonová mi otevřela vrátka ke snění prostřednictvím svého umění a utvrdila mě v tom, jak je prospěšné pracovat se snyv souvislosti s  každodenními událostmi. John Hotchin mi propůjčil svou vědeckou preciznost v otázce napojení se na prorocké sny a jejichvyhodnocení.

Za to, že jsem porozuměl a zvládl šamanské techniky cestování adospěl k důležitým osobním zjištěním, jsem nesmírně zavázán Michaelovi Harnerovi, který se zasazuje o návrat šamanismu do moderní společnosti, a Sandře Ingermanové, skutečné lékařce duší. Ginny Blacková-Wolfová, Vědomé snění 10 nebojácná šamanská stopařka, mi pomohla vytvořit metody stopování v rámci vysněného obrazu, jež jsou v této knize popsány.

O darech, které přináší snění, jsem se týden co týden stále vícedozvídal od řady dobrodružných duší, které navštěvovaly mé dílny, a od členů kruhu Aktivního snu. Wanda Burchová, jedna z mých duševních sester, se mnou v uplynulých desetiletích sdílela mnoho experimentů. Lonnie a Suzzane byly mými snovými spojenkyněmi ve chvílích, kdy jsem je nejvíc potřeboval.

Stuart Krichevsky se osvědčil jako snový agent, který mistrovsky a náruživě popoháněl vydání této knihy od jejího sepsání až po jejívydání a to vždy s humorem a pochopením. Díky Leslie Meredithové a Sherri Rif kinové jsem mohl pocítit radost ze spolupráce seskutečnými editorkami, které svou práci milují a dělají ji naprosto skvěle.

U nás doma, stejně jako v každé kultuře, která respektuje své sny,začínáme den pokaždé stejnou otázkou: „Co se ti zdálo?“ Rada, jak naložit s noční můrou, ta nejlepší, kterou jsem kdy dostal, přišla od ménejmladší dcery, které byly právě čtyři roky. Moje žena a mé dcery prožívají moje dobrodružství spolu se mnou a pomáhají mi následovat duchovní cestu.

„To, co máte v sobě, vás zachrání, když to zplodíte sami ze sebe. Když

to v sobě nemáte, to co v sobě nemáte, vás zahubí.“

Evangelium podle Tomáše

Svět snů je světem skutečným.

Indiánský léčitel ze země Seneků

Ty posle správné věštby, zatímco spím, sešli na mě svou neomylnou

schopnost umět číst, co je a co bude.

Řecký magický papyrus XVIIIb


11

Úvod

SNY VYZÝVAJÍSNY VYZÝVAJÍ

Nechci, aby mi o Měsíci vykládal někdo, kdo tam nebyl.

Mark Twain

Každý, kdo se vydává po bezpečné cestě, je prakticky mrtvý.

C. G. Jung

VOLÁNÍ ORLA MOŘSKÉHO

Sny mě fascinovaly už od raného dětst ví. To jsem strávil v Austrálii. Tam

také začala moje průzkumnická cesta do říše snů.

Mé dětství bylo zvláštní, naplněné samotou, pokažené nebo požehnané, záleží, jak se na to díváte. V  období mezi druhým a jedenáctým rokem jsem utrpěl dvanáct záchvatů oboustranného zápalu plic. Potřetím takovém záchvatu řekl melbournský lékař mým rodičům, velmisvébytným a nezapomenutelným způsobem: „Měli byste to s tímhle raději vzdát a pořídit si další dítě. Tenhle kluk to nezvládne.“

Nějakým způsobem však „tenhle kluk“ neustále balancoval mezi životem a smrtí. Doktoři nikdy nemohli přijít na to, proč, stejně jako nemohli nikdy najít vhodný způsob léčby na hojné alergie, jež pro mě po všechny ty roky činily z dýchání normálního vzduchu nebezpečnou Vědomé snění 12 denní záležitost, aby pak v noci zase odezněly. Léky zabíraly stále méně a méně. Lékaři nakonec s předepisováním penicilinu přestali, protože se obávali, že by k němu moje tělo začalo být naprosto imunní.

Abych tohle všechno přežil, naučil jsem se dýchat i tehdy, když jsem z plic doloval poslední doušky kyslíku. Naučil jsem se, jak přesměrovat svou pozornost na něco jiného a přestat tak vnímat tělesnou bolest. Byl jsem v tom tak dobrý, že mě apatie vůči bolesti začala dokonceohrožovat. V devíti letech jsem jednoho dne přišel za svým otcem a stěžoval si na mírně nepříjemný pocit ve spodní části břicha. Otec rychle vyrazil pro doktora, který bydlel nedaleko od nás, neboť se domníval, že to bude asi něco vážného, protože jsem si už delší čas na žádnou bolestnestěžoval. Doktor přišel a okamžitě mě odvezl do nemocnice. Moje slepé střevo bylo na prasknutí. V nemocnici pak mému otci řekli, že kdybych přijel o hodinu později, bylo by téměř jistě po mně. Mou odolnost prolomil ještě jeden zápal plic. Doktoři nemohli uvěřit tomu, že mé tělo všechno ustálo i s naprasknutým slepým střevem. Na odpoutání se od tělesnébolesti jsem si prostě zvykl tak, že se moje tělo nedokázalo ozvat dostatečně včas.

Odměnou za všechny ty dlouhé týdny a měsíce strávené v  chabě osvětlených nemocničních pokojích mi byl jakýsi pozoruhodně aktivní a vzrušující vnitřní život. Ve snech a snových stavech jsem cestoval na různá místa a do různých časů. Znovu jsem prožíval situace ze života jednoho pilota Královského letectva, šviháckého chlapíka, který bylzároveň členem tajného kouzelnického řádu. Viděl jsem, jak byl během Druhé světové války sestřelen nad okupovaným územím a v zajetí pak zabit nacistickými kolaboranty. Měl jsem pocit, že jsme s tímhlekrálovským pilotem nějak úzce spjati. Zdávalo se mi o něm tu a tam po většinu mého života.

V dětství ke mně přicházeli i další snoví návštěvníci. Jedním z nich byl oslnivý mladík, který si říkal Filemon. Poprvé se mi zjevil asi tak v sedmi letech. Pocházel z drsného kraje řeckého světa, ze společenství na syrském a fénickém pobřeží, kde se v prvních stoletích křesťanské éry vzájemně porovnávalo několik světových náboženství. Patřil k Mystické

Úvod:: Sny vyzývají

13

škole a v rozhovorech se mnou používal zřetelný, avšak obtížný slovník

neoplatoniků, s  nímž jsem se setkal až v  knihách o řadu let později.

Filemon mě naučil, že veškeré pravé poznání je anamnesis: rozvzpomínání se duše. Sytil mou touhu po starověké historii a komparativním

náboženství, jimž mě na univerzitě učili jen zběžně. Nikdy jsem honeovažoval za mrtvou osobu a stále méně byl pro mě jen „imaginárním

společníkem“. Filemon byl pro mě naprosto skutečný. Díky jeho vedení

jsem si udělal jasnější názor na své návaly nemoci a posléze mi tento můj

společník ukázal i cestu k vyléčení. Vysvětlil mi význam zářivěbronzového caducea – jakéhosi tvaru spirálovitě obtočených hadů – který jsem

v dětství, ke konci svého posledního zápalu plic, zahlédl na nebi.

O řadu let později, když jsem se seznámil s učením Junga a ponořil se do četby jeho knih, mě rozrušilo zjištění, že i tento slavný psycholog měl ve vidění svého rádce Filemona. Jung však viděl svého Filemonajinak – jako starého muže s býčími rohy na hlavě a s křídly ledňáčka. Jung uváděl, že jeho Filemon ho přesvědčil o objektivní realitě událostív rámci psychiky. Jedna z prací, které se na sklonku života Jung věnoval, byla právě stavba pomníku Filemonovi. Stavěl ho vlastníma rukama, doma, na břehu jezera v Bollingenu.

Jako malý chlapec jsem však neznal ani Junga, ani neoplatoniky,tudíž jsem nemohl všechny ty starostlivé, avšak skeptické lidi kolem sebe přesvědčit, že všechna ta setkání s  Filemonem a dalšími duchovními přízraky představovala víc než produkty horečnatých snů a halucinací. Izolace způsobená kritickými zdravotními stavy byla znásobenaskutečností, že jsem byl jedináčkem a současně „armádním harantem“, který do doby univerzitních studií prostřídal osm různých škol na různých místech australského kontinentu. Věděl jsem, že nikdo z mého okolí – z převážně privilegovaných, značně šovinistických a třídně uvažujících vrstev – nebyl o svých snech zvyklý mluvit veřejně a otevřeně.Z otcovy strany to byli samí puritánští skotští presbyteriáni, oddaní krajnímu kalvinistickému učení o tom, že jen ti vyvolení budou spaseni. Tato věc byla údajně rozhodnuta ještě před tím, než se člověk narodil, a navíc i ti z řad vyvolených mohli být zatraceni, pakliže ve svém úkolu selhali a své Vědomé snění 14 postavení neobhájili. Na každý projev emocí se hledělo s nelibostí.Jakmile někdo začal rozebírat sny a duchy, okamžitě byl obviněn z čehosi, co dostalo nálepku „irská pověrčivost“. Na to byla velmi citlivá moje matka, protože byla Irka a keltské sklony k pojmu spiritus, ale i ke špiritusu jí v  žádném případě nebyly cizí. Tetička mojí matky, Violet, byla známá jako spiritistické médium a operní pěvkyně, která zaskakovala za Nellie Melbovou a často se nacházela v  její společnosti. Teta Violet však žila s  ostatními mými irskými příbuznými v  západní Austrálii, zatímco já jsem většinu svého dětství strávil na východním pobřeží. Moje matka měla neustále pocit, že musí veškeré vnější projevy „irskénespolehlivosti“ před přísnými pohledy starších z místní církve potlačovat.

V rodině, ve škole a v kostele mi všichni říkali, že sny nemají žádný význam, že navazovat kontakt s  duchy je mravně závadné a nesluší se to a že mrtví s živými nemluví. Přesto pro mě byly sny v dětství často daleko skutečnější než to, co se dělo na školním dvoře nebo doma. Ty sny byly stejně skutečné jako jedna moje vzrušující procházka, na kterou jsem se vydal do divočiny v Queenslandu. Slunce pálilo. Najednou jsem slyšel, jako by se stromy kolem rozezpívaly a já viděl orla mořského, jak se snáší z nebe. Bílá pera se mu třpytila a on na mě volal zvláštnímjazykem. Věděl jsem, že bych mu mohl porozumět, kdybych si jen mohl vyměnit uši.

Moje neschopnost najít si kamarády nebo učitele, se kterými bych se mohl o své sny bezpečně podělit a potvrdit si tak jejich platnost, mě přiváděla k bolestné samotě. Během několika povedených měsíců, kdy nemoci na chvíli polevily, se však moje samota prolomila.

V té době jsme bydleli ve Fortitude Valley, což bylo předměstíBrisbane. Později se z  místa stala čínská čtvrť a neblaze proslulá čtvrť červených luceren. Byl jsem šestiletý kluk. Jednou jsem na ulici při cestě ze školy potkal staršího hocha, který se zdál být stejně mimo jako já. Jmenoval se Jacko a patřil k Aboridžincům, původnímu obyvatelstvu Austrálie. Pocházel z rozvrácené, vykořeněné rodiny. Otce měl ve vězení, a jeho matka byla stále pod vlivem alkoholu. Své nejlepší chvíle trávil se svým strýcem Fredem, nadaným umělcem, který si slušně vydělával

Úvod:: Sny vyzývají

15

malováním gumovníků a medvídků koala pro turisty, tedy pokud nebyl

právě také opilý. Moje rodina měla k australským domorodcům latentně

rasistický postoj, což bylo tehdy a možná je i dnes pro střední vrstvu

Australanů typické. Rodiče neměli z mého spolčování s Jackem žádnou

radost. Já jsem si však pokaždé našel nějakou záminku k tomu, abych se

se  svým novým kamarádem mohl sejít, nasednout na tramvaj, vyrazit

na lov ještěrek, korýšů a při tom si povídat. Naše nejlepší rozhovory se

točily kolem snů.

Jacko byl pro mě první člověk, který pocházel ze snící kultury, která tradičně považovala sny za cenný zdroj vedení, podporovala jejichvzájemné sdílení a uctívala ty, jejichž sny „měly sílu“. Jak domorodci říkají, předkové tento svět – tento kopec, tuto řeku – doslova vysnili, proměnili v realitu. Čas snů není záležitostí vzdálené minulosti. Je to posvátnýprostor, skrytý rozměr reality, do kterého můžete odejít po stezkách snění, jestli skutečně víte, jak snít. Jacko mluvil o tom všem naprosto skutečně. Řekl třeba: „Můj strýc se vydal do říše snů a dostal tam nápad, co má namalovat. Obraz, který ale není jako ty ostatní pro turisty.“ Nebo řekl: „Minulou noc mě navštívila babička. Umřela asi před deseti lety. Řekla mi, co si má máma vzít na svůj ischias.“

Na této cestě do nitra země jsem slýchával věci, které mi moje vlastní kultura nebyla nikdy schopna předat a naopak je aktivně potlačovala. Naučil jsem se, že ve snech se dotýkáme svých nejhlubších tvořivých zdrojů, že ve snech k nám přicházejí poselství, jež mohou být pro naše zdraví a náš zdar klíčová. Naučil jsem se, že ve snech můžeme cestovat mimo své tělo, můžeme jít do budoucnosti stejně jako do minulosti a tam, v realitě jiných rozměrů, potkat své duchovní rádce.

Jacka jsem vyjma svých snů neviděl už čtyřicet let. Nepamatuji si, ke kterému kmeni patřil a jestli mi to vůbec kdy řekl. Žije však stále v mém srdci a v mých vzpomínkách jako první učitel snů, se kterým jsem se ve světě běžné reality setkal. Zatímco mi lidé z mé vlastní komunity říkali, abych na sny a snění zapomněl, Jacko v podstatě říkal: „Jen se do toho pusť!“

Většinu svých dospělých let jsem strávil mimo rodnou Austrálii. Žil jsem v Evropě, v Severní Americe, jezdil na lovecké výpravy a na další Vědomé snění 16 místa. To málo, co o snové praxi australských domorodců vím, mám z knih, zejména z děl dvou velkých australských etnografů, A. P. Elkina a R. M. Berndta, a z  nádherných evokativních textů Jamese Cowana. Přesto cítím, jako by se postupně cosi z onoho vrozeného australského snění ve mně zapsalo a přetrvává. Možnou hloubku tohoto vlivu jsem si uvědomil prostřednictvím série mocných snů v  rámci příprav na psaní této knihy.

V  každém snu ke mně tehdy přišel posel v  podobě orla mořského. Kam až má paměť sahá, tento velkolepý vodní dravec pocházející od severních břehů Austrálie létal ve snech se mnou. Teprve nedávno jsem se dozvěděl, že mezi obyvateli ostrovů Torres Straits, ležících u severního cípu státu Queensland, je orel mořský často považován za spřízněnou duši – mocné zvíře – zogo le neboli duchovního či šamana

2

.

Po návratu (se spoustou chybných odboček) do svého chlapeckého prozření, co mohou sny znamenat, jsem začal s praxí šamanskýchtechnik a výukou, jak se sny pracovat. Na svůj první buben z jelenice jsem naprosto samozřejmě namaloval orla mořského. Na tomto obrázkupozvedá orel svá křídla do překrásného oblouku, na černém spodním peří září bílá peříčka. V  ostrém pohledu jeho žlutého oka se odráží dálka. V pařátech drží kroutícího se zelenožlutého hada a tuto hadí energiipozvedá do výše.

Ten buben mám ze všech nejraději. Udává jemné a něžné tempo, zní jako tlukot mateřského srdce. Umí zároveň válet, jako by zněl hrom. Při svých dílnách ho používám, když chci lidem pomoct, aby si uvědomili, co je každý den brzdí, vydali se na cestu do nevšední reality a hledali dobrodružství a duchovní spojence. Bubnování používám jako vstupní bránu do snění. Na křídlech zvuku bubnů vstupuje snící do svého snového obrazu, vrací se tam a nebo objevuje obraz nový. Cestou zpět si přináší poselství. A také v kruhu spolu s bubnem vchází do snových obrazů druhého člověka. Zkušenost, která tento akt provází, bývá velmi silná a dojemná. Někdy dokonce změní člověku život. Naznačuje nám, že všichni jsme spřízněni a že naše identita a vědomí nejsou svázánys fyzickým tělem, časem ani prostorem.

Úvod:: Sny vyzývají

17

Ve svých snech často létám na křídlech orla mořského. Při práci vdílnách mi pomáhá dávat křídla druhým.

Stalo se však i to, že na mě orel mořský v jednom divokémznepokojujícím snu na podzim roku 1993 zaútočil. Neměl jsem tušení, co se mi pokouší sdělit.

Ten sen byl velmi živý a skutečný. Byl to jeden z těch zážitků, které jsou méně „snové“ a téměř hyper reálné: barvy jsou v nich jasnější než za  denního světla, všechny vnitřní smysly jsou nabuzené a intenzivně živé.

Ten sen začal, jako by se opakovalo něco z mého skutečného každodenního života. V  prvním obraze jsem se snažil vést dílnu v přednáškovém sále, jehož sedadla byla sešroubována a uspořádána do ostře zatočených řad. Byl jsem znechucený, protože mám rád, když mohu lidi seskupit neformálně, do kruhu, kde se všichni rozsadí a nikdo při tom není blíž než ostatní.

Snová scéna se pak náhle proměnila. Vstoupil jsem do snu ve snu. Ve srovnání s  počátečním, poněkud fádním snem, měl naprosto jinou atmosféru. Teď jsem se nacházel na pláži a na hlavě jsem měl svůjaustralský klobouk. Náhle jsem si ve slunečním světle všiml jakési změti bílých peříček. V dalším okamžiku se mi přímo na hlavu snesl obrovský ptá k. Jeho drápy se mi za k lesly do k lobouku. Pravděpodobně mi ho chtěl odnést. Jak jsme se na písku přetahovali, zahlédl jsem jeho žluté oko těsně vedle svého, černou křivku na jeho zobáku a lesklé okruží. Pták mi zaťal drápy do ruky a já pocítil pichlavou bolest. Vytáhl jsem kapesní nůž a chtěl se bránit. Neměl jsem však v úmyslu mu ublížit, protože jsem ptáka poznal. Byl to orel mořský a já v tom snu věděl, že jsme úzceproojeni. Přesto jsem se nechtěl svého klobouku vzdát.

Po potyčce na pláži jsem se vrátil do snu předešlého a o mém střetu s orlem jsem vyprávěl účastníkům v přednáškovém sále.

Probudil jsem se plný vzrušení a zmatku. Cítil jsem, že mi tento sen přinášel naléhavý vzkaz, ovšem to nejdůležitější – obsah – byl nejasný.

S prvkem jakési zkoušky jsem neměl potíže. Tušil jsem, že by onascéna v přednáškovém sále mohla být náhledem na dílnu, ke které jsem byl Vědomé snění 18 v rámci světové konference Asociace pro studium snů v Leidenu vyzván. Zavolal jsem Ritě Dwyerové ze zmíněné asociace. Dobře jsem ji znal. Požádal jsem ji, aby mi na konferenci zajistila takovou místnost, kde se dají uskupit účastníci do kruhu. Jak se ukázalo, bylo to velmi šikovné opatření. Místnost, která mi byla v Leidenu původně přidělena, bylanarosto odstrašující. Šlo o běžný přednáškový sál, velmi podobný tomu, který se objevil v mém snu.

Stále mi však nebylo jasné, co znamenala ta potyčka na pláži. Proč by měl orel mořský zálusk na můj klobouk? Chtěl mi snad vzít něco, co zastupovalo moji identitu – mé australské kořeny – anebo mi jepřipomenout?

Byl jsem si jistý, že byl-li tento vzkaz tak důležitý, orel mořský se ke mně ještě vrátí.

Vrátil se o dva týdny později, tentokrát v podobě jednoznačnéhospojence. Šlo o vědomý sen v zóně smíšených signálů mezi spánkem abděním. Dovolil jsem mu, aby mi na hlavu posadil kovový kroužek. Vypadal jako úplně obyčejná železná obruč. Jakmile mi však dosedl na hlavu, celý se rozzářil jako koruna spletená z paprsků. Orel se mi usadil na rameno a pak se k nám připojili další ptáci – káně rudoocasá a hejno kolibříků.

Ucítil jsem rychlé cuknutí a najednou jsem se vznášel vzduchem. Na krátký okamžik jsem byl nesvůj. Pak jsem si ale uvědomil, že už nejsem ve svém těle. Svou nehybnou tělesnou schránku jsem viděl na posteli pod sebou. Rozhodl jsem se následovat ostatní. Brzy jsem spatřil velikézáhyby řeky Mississippi a pilovitý hřeben Skalistých hor. Tichý oceán daleko pode mnou se vzdouval a zmítal sem a tam.

Pak jsem se snesl na zem do přímořského městečka, jehož blokyčinžovních domů vytvářely podél pláže dlouhou bílou řadu jakoby spojených kostek ledu. Před zdmi z červených cihel jsem uviděl světlé haluze buganvílií, tropických popínavých keřů, a došlo mi, že jsem se právě dostal do čtvrti s penzióny pro důchodce, kam se po otcově smrtipřestěhovala moje matka. Ve vztahu s ní se mísily různé věci. Přestože jsme oba měli po otcově odchodu silné duchovní prožitky, toto pojítko narušila nedávná hádka, která otevřela staré rány. Teď, v  mém snu, když jsem

Úvod:: Sny vyzývají

19

vstoupil do matčina bytu, jsem zažíval láskyplné shledání, jež uložilo

naše staré spory ke spánku.

V  tento moment, napůl při vědomí a napůl ve snech, jsem se chtěl vrátit do běžné reality. Cítil jsem silnou touhu zatelefonovat matce do Southportu v Queenslandu a zjistit, jak se jí daří. Chtěl jsem, aby se naše snové opětovné shledání stalo skutečností.

Orel mořský se mnou ale ještě neskončil. Ucítil jsem další ráznétrhnutí a ocitl jsem se v letu deštným pralesem daleko v queenslandsképrovincii Gold Coast.

Čekalo na mě další stvoření z dětských snů: vodní buvol. Svými rohy se mi otřel o obličej a vedl mě k blátivému potoku. Jak jsem se takrozhlížel kolem, viděl jsem, že stojím obklopen staršími domorodci. Byli pomalovaní kruhovými vzory za účelem posvátného obřadu.

Bahno pod našima nohama brázdilo něco obrovského, nemohl jsem přijít na to, co to je. Jakýsi had zkřížený s rybou.

Otočil jsem se k jednomu stařešinovi, který stál ke mně nejblíže, a ptal se jeho. Řekl mi: „Takhle jsme sami začínali, prodírali jsme se bahnem. Je to první ze všech tvorů. Začátek našeho světa.“

Když jsem se probudil, v hlavě mi na krásnou melodii zněla tatozáhadná slova.

Nový sen o orlovi mořském obsahoval záhadu ještě tajemnější, než byla ta první. Jedna jeho část, kterou jsem dobře pochopil, mě vyprovokovala k jasné a okamžité akci. Zatelefonoval jsem matce. Vedli jsme hodně dlouhý, láskyplný rozhovor, ve kterém se nám stejně jako ve snu podařilo náš vztah napravit. Brzy jsem cítil za onu snůšku snů, které mi připravily takové znovuspojení, velkou vděčnost.

O tři měsíce později matka náhle zemřela. Je strašné, když našiblízcí příbuzní odejdou bez toho, aniž bychom měli šanci urovnat osudové konfl ikty, odstranit mezi sebou všechny záště a umožnit našim srdcím a duším, aby zas k sobě našly cestu. Když se tohle nezdaří, nedořešenérozepře nás mohou někdy doslova pronásledovat. Mé sny s orlem mořským se postaraly o tom, že i přes obrovskou vzdálenost jsme já a moje matka zůstali v duši jednotní. Vědomé snění 20

Odletěl jsem zpátky do Austrálie na matčin pohřeb, kde jsem pak mluvil o všech snových vzkazech svého otce, které nám oběma, matce i mně, přinášely celých sedm let po jeho smrti velký užitek. Když jsem na místo matčina odpočinku mezi keříky růží položil krásný bílý oblázek, vybavil jsem si scénu z jiného, rok starého snu.

Po vyřešení nutných záležitostí ohledně pozůstalosti a po určité době truchlení jsem se rozhodl vzít si na pár dní volno a podniknout něco typicky australského: vandrovat a objevovat rodnou zemi.

Během série zdánlivých náhod a souher událostí jsem skončilv zaprášeném městečku Beaudesert v jihovýchodním Queenslandu. Odnějakého člověka jsem se dozvěděl, že v místě funguje bytové družstvo vedené domorodci. Rozhodl jsem se tam zastavit a podívat se, jak se jim daří. Přivítal mě nějaký urostlý ragbyový hráč. Jakmile jsem se jen slovem zmínil o snech, okamžitě mi řekl, že musím mluvit s Frankem, který měl pověst „muže duší“, a hned se po něm sháněl.

„No, ten bude venku ve svý boudě v kopcích.“ Řekli mi, že nahoru pěšky, svižnou chůzí divočinou to potrvá pár dní.

Šamani jsou ale záludní lidé. O dvě minuty později, jakoby nazavolanou, vešel Frank do kanceláře. Byl to statný muž s pevnou vyrovnanou tváří a tmavýma očima, které se ve světle zbarvily dožluta.

Frank byl na začátku naší konverzace obezřetný. Další hodinu až dvě jsme se vzájemně „oťukávali“, Frank mezitím usrkával pomerančový džus a jeho kluk si hrál na místním pokerovém automatu. Pak jsem mu začal vyprávět svůj sen o tom stvoření v bahně a o pomalovanémstařešinovi, který mi pověděl o počátku světa.

Atmosféra u stolu se rázem změnila. Frankovy oči se rozzářily. Se vzrušením v hlase mi na to řekl: „Hádám, že jsi k nám nebyl poslán jen tak pro nic za nic. Právě jsi mi převyprávěl začátek našeho tajnéhopříběhu O stvoření. To, co jsi viděl, byl samec úhoře. V domorodém kmeni Mununjalli se říká, že to je první ze všech tvorů tohoto světa.

Ten den jsem se díky svému snu naučil něco o kosmologii australských domorodců. Zároveň jsem byl pozván, abych se připojil k  sezení starších a duchovních mužů z řad několika domorodých kmenů z Východu.

Úvod:: Sny vyzývají

21

Jeden z místních mužů mě po dlouhé stezce, která se vinula kolem oblasti

tekutých písků, dovedl až na Frankovo posvátné místo. Frank tvrdil, že

jednou ve vodách místního potoka viděl samce úhoře dlouhého jakotelegrafní sloup. Bylo to stejné místo jako to, o kterém jsem snil.

Lidé ze Západu potřebují v různých situacích různé osobní doklady – řidičský průkaz, vyšší titul – aby mohli zastávat nějakou akademickou funkci, dostat certifi kaci pro vykonávání psychiatrické praxe či propozici sociálního pracovníka. V kultuře, která má sny a jejíž snová tradice žije, je tou nejdůležitější kvalifi kací mít ty správné sny.

V této knize vám budu pomáhat identifi kovat vaše vlastní „správné sny“, naučím vás s nimi pracovat a poznat bezpočet příležitostí, které se vám v nich budou otevírat. Snové dary se k vám mohou dostatprostřednictvím spontánního spánku, tvořivé inkubace (kdy v určité záležitosti žádáte sny o vedení), prostřednictvím vědomého snění v zóně smíšených signálů na pomezí spánku a bdění, anebo s pomocí šamanského snového cestování do jiných světů nebo jiných časů. Všechny tyto brány jsou vám teď otevřené. Klíč k nim nabízí tato kniha.

V  mých metodách se odráží vliv učitelů mnoha tradic, kteří se mi často představili velmi neočekávaným způsobem. Pokaždé, když jsem během svých dlouhých cest přišel do kontaktu s  domorodci, uvědomil jsem si, že začínám vidět a snít způsobem, který byl vlastní všem našim předkům. Pro mou práci a vyučování práce se sny byla zvlášť důležitá setkání s Indiány severoamerického kmene Irokézů. V jejich prastarých šamanských přístupech ke snění jsem objevil mocný nástrojk uvolňování energie a k chápání snů v dnešní době.

NÁSLEDOVAT SPRÁVNÉ SNY A VELKÉ SNY

Mezi původními obyvateli Ameriky, v jejichž kultuře má snění takévelkou váhu, je šaman často označován jako „ten, který má sny“. V jazyce

kmene Mohavků to vyjadřuje slovo ratetshents, což jednoduše znamená


Vědomé snění

22

„snící“. Lidé z amazonského kmene Kagwahivů zase říkají, že „každý,

kdo má sny, je tak trochu šamanem.“

3

Když jsem se v polovině 80. let přestěhoval na farmu na severustátu New York, o amerických Indiánech jsem toho věděl hrozně málo a konkrétně o Irokézích téměř nic. Jako zahraniční zpravodaj z Londýna jsem strávil deset let přestupováním z letadla na letadlo a dalších pět let v  rychlíku ve stejném státě. Sledoval jsem úspěchy knižního thrilleru, který mi v roce 1980 vydalo nakladatelství Crown. Bylo na časepřibrzdit, zapustit někde kořeny a přijít na to, kterým směrem se mám jako člověk a jako spisovatel vydat.

Hledal jsem a v  Hudson Valley objevil zchátralou farmu uprostřed rozsáhlých pastvin a panenských lesů, zcela odtrženou od okolníhosvěta. Na kopci za stodolou se nacházel hřbitov původních holandských osadníků. Místnost, kde na svět přicházela vedle sebe nemluvňata itelata, se zdála být pro psaní nových knih jako stvořená.

Pak se mi začaly zdát sny v jazyce kmene Mohavků a všechno bylo najednou jinak.

Zdálo se mi o staré Indiánce, která byla náčelnicí a zároveň mocnou léčitelkou. V prvním z těchto snů – snil jsem při plném vědomí – jsem se ocitl na křídlech káně rudoocasé. Pocit létání byl silně reálný. Užíval jsem si vznášení na teplých vzdušných proudech a celý se pak třásl, když jsem kvůli nepozornosti při letu dřel bokem o vzrostlé jedle na jednom z  kopců u jezera George. Snesl jsem se k  chatě, kde mi stará Indiánka něco sáhodlouze vykládala. Přišlo mi, že mluví celé hodiny. Její hlas byl rytmický a melodický. Během řeči přede mě položila několik řetízků navlečených z perleťových oválků vybroušených ze škeblí a pak i stejně ozdobený opasek s  fi gurkami lidí a zvířat. Pochopil jsem, že tento pás byl symbolem její autority. Poselství, které se mi snažila předat, jsem však pochopil pouze všeobecně, protože trvala na tom, že se bude mluvit v jejím jazyce.

Druhý den ráno jsem při procházce se psem zahlédl káni rudoocasou. Vyletěla nad hřebenem kopce a padala střemhlav dolů. Zastavila se ve výšce asi třiceti metrů, kroužila nad mojí hlavou a naléhavě vřískala.

Úvod:: Sny vyzývají

23

Cítil jsem – stejně jako v případě orla mořského, který mě navštěvoval

v dětství – že bych jí mohl rozumět, jen kdybych si mohl vyměnit uši.

Stará Indiánka se ke mně vrátila ještě v několika dalších snech.Vracely se i další dvě snové postavy, které s ní nějakým způsobem souvisely. Jednou z nich byl šaman válečník, který se mi poprvé zjevil s dřevěnou děsivou maskou s očima z lesklé mosazi. Byla to záhadná a znepokojující postava, zlý kouzelník, který uměl svou mocí zabít stejně jako uzdravit a také ukrást duši stejně jako ji navrátit.

Třetí z  mých nových snových známých mě mátl ze všeho nejvíce. Když se poprvé objevil, nebyl jsem si jistý, zda náhodou nevidím sám sebe navlečeného do nádherného divadelního kostýmu z 18. století čijinou osobu z éry osídlování. Trochu jsem tušil, kdo by to mohl být. Díky náhodnému objevu v  knihkupectví v Bryn Mawr v newyorské  Albeně jsem poznal  jednu z  nejbarvitějších postav amerického osídlování, Sira Williama Johnsona. Byl to Ir, který miloval život po všech stránkách. V 18. století se proslavil jako královský komisař pro indiánské záležitosti. Mohavkové jej adoptovali jako svého válečného náčelníka. Stal se proslulým milovníkem žen. Johnsonovo jméno bylo v knihách o historii, ze kterých jsem v  Austrálii a  Anglii studoval, vynecháváno. Jakmile jsem však zaznamenal jeho projev rozléhající se po zaprášených stránkáchjednoho tlustého svazku jeho sebraných spisů v  modrých deskách, začínal jsem mít pocit, že jsem našel spřízněnou duši. Moje sny pak toto tušení prohloubily. Později při vědomém snění – když jsem se angažoval ve fiktivním výčtu jeho činů – vystupoval Johnson jako výrazná osobnost a učil mě prostřednictvím svého života, lásky a s pomocí indiánských intrik.

Sny, které se mi zdály na farmě, mi přinesly vlnu nových postav. Bylo jasné, že musí vzniknout zcela nový příběh, zcela odlišný od všeho, co jsem předtím v předchozích knihách napsal, a ten vypravěč ve mněvycítil svou příležitost. Australští domorodci říkají, že velké příběhy někde vyčkávají, aby je pak vyprávěli ti správní lidé. Podobně jsem se cítil i já. Můj nový příběh si našel mě, nikoliv já jeho. Neměl jsem vůbec ponětí, jak by měla konečná podoba příběhu vypadat. Netušil jsem ani to, jak zásadně to poznamená můj příběh životní. Vědomé snění 24

Vydal jsem se do země Irokézů, abych odhalil význam svých snů a lokalizoval své snové postavy do rodného prostředí. S  pomocí mohavkských mluvčích z rezervace Šesti národů poblíž Brantforduv Ontariu a v Kahnawake poblíž Montrealu jsem se naučil některé úsekyproslovu oné staré indiánské náčelnice dešifrovat. Tenkrát jsem si ho foneticky zaznamenal. I když Mohavkové některá slova rozeznávali, stará Indiánka používala výrazy, které jim zněly archaicky a nesrozumitelně. Jedenšaman se domníval, že by ta mystická slova mohla být hurónská. Dozvěděl jsem se, že se té staré ženě říká Aksotha – což v jazyce Mohavků znamená „babička“ – a že je popisována jako ka ́nistenhsera nebo také matkakmene a arendiwanen neboli „mocná žena“. Jeden přítel z kmene Onondaga mi ukázal prastarý opasek z oválných úlomků škeblí, který znázorňoval vlčici, jak kojí lidské postavy. Pověděl mi, že takové opasky byly uirokézských náčelnic tradičním znakem autority. Tento škeblový opasek se velmi podobal tomu, který jsem viděl ve svém prvním snu o náčelnici.

Popisoval jsem sérii nedávných snových setkání jednomu staršímu domorodci a ten věcně poznamenal: „Hádám, že jsi měl několik návštěv.“ Poradil mi, abych na veřejnosti nezmiňoval jména anipodrobnosti některých léčebných rituálů, které jsou tradičně uchovávány v tajnosti a které mi byla cestou snů zjeveny. Řekl mi: „Někteří z velkých zůstávají při zemi, aby naši zemi a naše lidi chránili.“ Připustil, že některé z těchto bytostí mohou mluvit s  nezasvěcenci prostřednictvím snů a vizí, když dotyční „sní pravdivě“.

Dozvěděl jsem se, že tradiční Irokézové jsou národem snů. Dávno před tím, než první Evropané vstoupili na americký kontinent, učili Irokézové své děti, že sny jsou tím nejdůležitějším zdrojem vedení, jak praktického, tak duchovního, ze kterého mohou v  životě čerpat. Prvním počinem každého dne v irokézské vesnici bylo vyprávět si své sny. S mocným snícím – ratetshents – byly konzultovány významy podivných a znepokojujících snů. Často se do snové práce zapojovalo celéspolečenství, zejména tehdy, když se zdálo, že sen varuje před smrtí či nemocí. Irokézové věřili, že důležité sny se snaží vyprovokovat k činu. Jestliže na

Úvod:: Sny vyzývají

25

například ve snech vidíme budoucnost, máme možnost ji změnit. To

však vyžaduje určité úkony a rituály vytvořené tak, aby se dotyčný sjejich pomocí mohl nežádoucí snové události vyvarovat a naopak kýženou

naplnit. Irokézové vytvořili v rámci svého snového řemesla celý systém

šamanských a rituálních technik, kterými prorocká poselství snůstvrzují, naplňují jejich důsledky nebo jim zamezují.

4

Tradiční přístup Irokézů ke snům je naprosto odlišný od postoje,který momentálně – alespoň v poslední době – převládá v západníspolečnosti. Irokézové učí, že „velké“ sny přicházejí jedním nebo dvěmazpůsoby. Ve spánku je mysl snícího oproštěna od těla a od omezení místa a času. Duše pak může ve snu cestovat daleko i do všech směrů, do minulosti i do budoucnosti, na místa, jež jsou od těla dotyčného velmi vzdálená, a do tajných rozměrů reality, kde se může setkat s duchovními rádci či předky. Ve druhé variantě může snícího navštívit duchovníbytost, která je na sebe schopna vzít téměř jakoukoliv podobu – zesnulého příbuzného, ptáka či zvířete, božského stvoření nebo dokonce bytosti mimozemské.

Jinak řečeno, podle Irokézů se „velké“ sny přihodí buď proto, že ve spánku procházíme mimotělesnou zkušeností (což je považováno zanarosto přirozené a může se to stát téměř komukoliv během libovolné noci, ať už si to pamatuje, či nikoliv), anebo proto, že k  nám přichází zajímavý snový návštěvník, kým může být jiný snící na cestě mimo své tělo, anebo bytost z reality mimo fyzickou rovinu.

5

„Velký“ sen rozpoznáme na základě jeho obsahu stejně jako původu. Může obsahovat informaci, která má pro zdraví snícího nebo jeho fyzické přežití velkou důležitost. Velký sen může přivést duchovní rádce a spojence a povolat snícího ke skutečnému životnímu cíli.

Pro Irokéze jsou sny ústředním nástrojem k uzdravení. Jsou to „přání duše“. Navazují spojení s našimi nejhlubšími duchovními zdroji a s tím, co je pro nás žádoucí. Jestliže odmítneme tento zdroj brát vážně, naše duše ztratí svou energii, naši duchovní ochránci nás mohourozhořčeně opustit a my zůstaneme vůči všem nemocem a nezdarům zranitelní. Často je to spojeno s duševními ztrátami, s pronikáním negativních Vědomé snění 26 energií včetně psychického útoku a vlivu ze strany neklidných zesnulých. Sny odhalují psychické a duchovní příčiny nemocí ještě před tím, než se rozvinou tělesné symptomy.

Pro tradičního léčitele představují sny důležitý nástroj prodiagnostiku a léčbu. Setkal jsem se s jedním irokézským léčitelem, kter ý si rád bral od svých klientů nějaký osobní předmět – obyčejně kus oděvu – a dával si ho na noc pod polštář. Tvrdil, že mu to pomáhá soustředit se naklienta i v  noci, takže se mu pak může ve snech zjevit podstata jeho obtíží a potřebný způsob léčby. Ve svých snech dostává často radu od své mrtvé babičky – svého času velmi slavné bylinkářky – anebo od medvěda, což je zvíře, které je s léčitelstvím lesních Indiánů nejvíce spojováno.

Moje zkoumání mne vedlo nečekanými směry v prostoru indiánských rezervací i mimo ně. Získal jsem všech sedmdesát tři výtiskůčasopisu Jesuit Relations, které obsahují pozoruhodný soupis snovéspirituality Irokézů v dobách prvního kontaktu s Evropany. Více než rok byly tyto časopisy mým nejoblíbenějším čtivem. Studoval jsem je společně s Tomem Porterem, duchovním vůdcem Mohavků, jehož vidění jejpřiměla k tomu, aby odvedl skupinu svých lidí z rezervace Akwesasne zpět do země předků, do Údolí Mohavků. Tam měli opět obnovit duchovní společenství a oživovat staré zvyky. Šaman kmene Cayuga mi ukázal své techniky přemísťování ztracených duší. Šamanka Chippewů mi kreslila mapy stezek a bran, které používá při cestování do světa duchů.

Moji hlavní učitelé – stejně jako na samém začátku – však přicházeli ze samotného snového světa. Můj snový svět se stával mimořádněaktivním a štědrým. Ve snech jsem byl nejen plně při smyslech, ale také jsem cítil, že cestuji mimo své tělo. Přicházela ke mně řada dalších bytostívčetně zesnulých členů mé rodiny. Po otcově smrti v listopadu 1987 se otec opakovaně v mých snech objevoval, často přinášel konkrétní vzkazy pro mou matku s cennými praktickými informacemi, o nichž jsme ani já, ani ona neměli do té doby tušení. Takový příval vnitřních zážitků byl skoro ubíjející. Už dlouho jsem praktikoval to, že jsem každé ráno u snídaně o svých snech vyprávěl a měl jsem štěstí na pár přátel rozptýlených po celém světě, s nimiž jsem řadu let sny naprosto neformálně sdílel. Noví

Úvod:: Sny vyzývají

27

přátelé v severním New Yorku byli při práci se sny mými nadšenýmispojenci a v mém zkoumání mě povzbuzovali, anebo naopak mírnili.

V mém nitru se však zmítaly i bouře, o nichž jsem nebyl schopen či ochoten diskutovat s  nikým. Ve snových stavech jsem bojoval se zlými kouzelníky – zvláště s tím, co nosil tu děsivou masku – se zlými duchy a také se svým vlastním stínem. V bdělém stavu jsem byl vnitřněrozštěpený, naprosto neloajální svým dřívějším ambicím a svému pojetí úspěchu.

Četl jsem cokoliv, co by mi nějak pomohlo mé stavy pochopit. Počínaje texty Stanislava Grofa o duchovní naléhavosti až po Cesty mimo tělo (česky Triton 2007, překlad Kateřina Drewsová) od Roberta Monroea.V nádherné antologii Joan Halifaxové Shamanic Voices a v  klasice od Mircea Eliadeho Šamanismus a nejstarší techniky extáze (česky Argo 2000, překlad Jindřich Vacek) jsem našel záznamy šamanských iniciací, které mi přišly překvapivě povědomé. To mě ujistilo, že jestliže začínám bláznit, čeká mě alespoň zajímavá společnost. Četl jsem knihu Michaela Harnera Cesta šamana (česky DharmaGaia 2010, překlad Gato) a zjistil jsem, že většinu jím zmiňovaných míst znám. Doslechl jsem se, že Harner pořádá kousek od mé farmy, na vrchu křemencové hory na okraji Berkshires, dílnu.

Byla to moje první souvislá zkušenost se stěžejními technikamišamanského cestování, jež Michael Harner zprostředkoval tisícůmsoučasných obyvatel Západu. Michael je antropolog, který po ukončeníterénních prací mezi Indiány kmene Jivaro „překročil práh“, stal se šamanem a náruživým vůdcem současné obrody šamanismu v  moderní společnosti. Věděl jsem, že ústředním prvkem jeho přístupu byl prvekmonotónního šamanského bubnování, které mělo napomáhat změnám stavu vědomí. Už dávno jsem poznal, jaký mocný vliv mají údery do bubnu na navození stavů tranzu. Ve třech letech jsem poprvé slyšel tradiční keltský ruční bubínek z kozí kůže, zanedlouho poté ozvučená dřívkadomorodců a během několika návštěv Brazílie jsem protančil celou noc za zvuků bubnů batá při obřadech candomble a umbanda. Přesto jsem šel na Michaelovu dílnu s jistými pochybnostmi. Nebyl jsem si jistý, zdatechniky šamanskými rody a kouzelnickými řády tradičně utajovány mohou nebo mají být odhalovány lidem, kteří zaplatili pár korun a na chvíli si Vědomé snění 28 odskočili na víkendové holistické soustředění. Měl jsem pocit, že takové dary by měly být uchovány pro ty, kteří podstoupili iniciační zkoušky a své povolání prokázali třeba tím, že měli ten správný sen.

Síla osobních prožitků při Harnerově dílně můj odpor přemohla.Jeden z těchto zážitků – cesta Horním světem, umocněná bubnem – silně ovlivnila můj smysl pro účelovost a možnosti, takže se s vámi o nějstručně podělím.

Odlepil jsem se od vrchních větví stromu a cestoval jsem skrzejakési mračné membrány, abych prozkoumal množství postupných dimenzí Horního světa. Některé byly pusté a prázdné a v nich žily bytosti, které mi neměly co říct. Na několika místech mi cestu zastoupili hrozícístrážci brány, které jsem musel obejít, utišit, anebo se s nimi utkat.

Spatřil jsem řadu podob bohyně a mnoho postav, které jsem ze svých snů či z mytologie – jež je (na základě pozorování Josepha Campbella) tvořena kolektivizovanými sny – znal.

Při přechodu z jedné roviny do druhé jsem musel měnit podobu. Stal jsem se bleskem. Na nejvyšší rovině jsem stanul tváří v tvář celémupanteonu postav pocházejících z mnoha náboženských tradic. Pod nimi a za nimi se rozprostíral ohromný zdroj světla a házel jejich stíny. Když jsem se na to světlo díval přímo, jako bych viděl slunce, jako bych hleděl do temnoty samotného srdce světla.

Letěl jsem spolu s  okřídlenými bytostmi nad nádhernými zelenými údolími, jež připomínala ta z našeho světa, jen byla naprosto nedotčená – krajina čerstvá jako první úsvit.

Když Michealův buben vyslal signál k návratu, vůbec se mi nechtělo to vše opustit. Nakonec jsem spatřil své vlastní tělo – bez života –unášené zpět na křídlech obrovského orla Bouřliváka, velkého tak, že svým tělem vrhal stín přes celé hory.

Otevřel jsem oči a viděl, jak se nade mnou sklání skupinka trochu vystrašených lidí. Řekli mi, že jsem „byl pryč“ o celých 12 minut déle než ostatní z kruhu. „Začali jsme se obávat, že jsi odešel nadobro,“ oznámila mi jedna z žen. „Zdálo se, že nedýcháš a nemohli jsme ti nahmatat puls. Vypadal jsi jako mrtvý.“

Úvod:: Sny vyzývají

29

Chtěl jsem všem zvednout náladu a tak jsem vtipně nadhodil, žesklony „odcházet“ do různých realit se u mě projevovaly už od dětství. Na tu cestu jsem však nikdy nezapomněl. Žije ve mně stále. Poskytla mi osobní pochopení toho jediného, boha, jenž má mnoho tváří a masek, a ukázala mi cesty a místa mimo běžnou realitu, na která se snad znovu budu moci podívat.

Přes všechno žertování o mém „odchodu“ během dílny jsem mělpocit, jako bych skutečně umřel a vrátil se zpátky, podobně jako se mi to přihodilo v dětství, když jsem vážně stonal – s jedním podstatnýmrozdílem. Tentokrát byla ona zkušenost záměrná. Napadlo mě, že kdybych byl jedním z amerických domorodců, asi bych si v tento okamžik změnil jméno a uctil tak zážitek, jenž tak hluboce ovlivnil moji identitu.

S  pocity čerstvého konvertity jsem spěchal zaznamenat svá zjištění do knihy. Tentokrát byla úplně jiná než mé předešlé thrillery, a dokonce i než můj historický román psaný „z  pohledu Indiána“, do něhož jsem se pustil v době, kdy začaly přicházet sny o siru Williamovi Johnsonovi. Nová kniha vycházela z mých setkání – prostřednictvím snové brány – s několika lidmi z dřívějších dob včetně irokézského šamana, jenž se poprvé projevoval jako soupeř, ale po mnoha vnitřních bitvách se stal mým spojencem. Měl jsem divný pocit, že tento snící z dávné minulosti cestoval časem a hledal určitou informaci, která by jeho lidu, ukrutně bojujícímu o přežití, mohla pomoci. Chyběla mi však nestrannost, abych tato svá vizionářská setkání prezentoval v normálním jazyce. Snažil jsem se maskovat své zážitky jako fi kci. Výsledkem byla podivná směsicehistorie, záznamů snů a spekulací o dvojnících, o cestování v čase aparalelních světech. Jeden z mých přátel z kruhu vydavatelů poznamenal: „Část lidí, kteří tohle budou číst, za tebou půjdou třeba až na Měsíc. Ostatní si budou myslet, že ses zbláznil.“

Rozhodl jsem se odložit rukopis do šuplíku a na několik let na něj zapomenout. Zůstával však drobný problém – jak platit nájem a občas se i najíst. Roky jsem si užíval toho luxusu, že jsem mohl své sny následovat, aniž bych se staral o pravidelné výplatní pásky. Teď se účty začalyhromadit. Moji poradci z vydavatelství mě vybízeli, abych se vrátil k psaní Vědomé snění 30 thrillerů a jedna moje polovina, která myslela na hypotéku a účty za studia, mi napovídala, že mají pravdu.

Vydělej teď slušnou sumu peněz, syčela, a duchovní cestu si nech na jindy.

Potíž byla v  tom, že moje nové já nemělo o hraní starých her pražádný zájem. A můj snový zdroj se mnou neustále cloumal úplně jiným směrem. Například jsem se rozhodl, že jedním způsobem, jak platit účty, může být vychrlit další thriller s  ruskou tematikou, a vydělat tak na úspěchu ze svého předešlého bestselleru Moscow Rules (Pravidla Moskvy) co nejvíce. Ale pokaždé, když jsem se pokoušel nadhodit nějaký námět, můj zdroj tvořivosti vyschnul. Rozhodl jsem se proto požádat svůj snový zdroj o nápad. A přišel tento sen:

Mistr kuchař stávkuje

Jsem uvnitř nějaké hospody. Stoly jsou prostřené pro stovky lidí aprohýbají se pod tíhou bohaté dekorace, kostního porcelánu a mincovního stříbra.

Vypadá to docela slibně. Je mi však řečeno, že je nějaký problém v kuchyni.

Vedoucí mi vysvětluje, že mistr kuchař s odporem odešel, když si přečetl moje

menu. Odmítá totiž dál vařit stroganoff . Pokud na servírování tohotoruského chodu budu trvat, bude třeba najmout nějaké podřadné kuchaře z ulice.

O tenhle sen jsem se neprosil, ale byl jsem si naprosto jistý, že jsem právě takový sen potřeboval. Nebylo možné přehlédnout jeho poselství, jelikož ve mně sám dozrál a dokonce jsem o radu písemně požádalprostřednictvím notesu na nočním stolku. V čem vlastně jeho poselstvíspočívalo. V mých snech bývá kuchyně – místo, kde se věci „vaří“ – často metaforou pro mé centrum tvořivosti. Cítil jsem, že mistr kuchařz inkubovaného snu představoval moji nejtvořivější část. Tím, že odmítl mé menu, mi můj zdroj tvořivosti dal jasně najevo, že odmítá na mýchkomerčních plánech spolupracovat.

Od svého „ruského“ projektu jsem odstoupil a vrhl jsem se do nového zkoumání snů a šamanismu, napsal pár článků pro časopis

Úvod:: Sny vyzývají

31

s dobrodružnou tematikou a několik hodin denně trávil psaním snového

deníku a vyprávění snů druhým lidem. Ke stádiu vydání měla však nová

kniha stále ještě hodně daleko, takže mě to dotlačilo napsat jedenprůměrný horor – proti čemuž můj snový zdroj při každém krokuprotestoval – a nakonec jsem zplodil ještě jeden. Tentokrát mé sny po zastavení

těchto hloupostí volaly s  naprostou určitostí a ukazovaly mi cestu, po

které se mám vydat. Opět jsem je žádal o radu a opět mi bylopřipomenuto, že snový zdroj má pro mě plány mnohem důmyslnější než ty, které

denně zaměstnávaly moji mysl v nevýznamné míře:

Znovuzrození

Pokouším se projet doslova rozkousanými ulicemi, částečně zatarasenými

stavebními pracemi. Přicházím k nějaké propusti podobné dešťovémukanálu. Stoupá vzhůru. Snažím se šplhat nahoru, ale nejsou tam žádné úchyty,

takže pořád kloužu dolů. Společník, kterého jsem si do této chvíle nevšiml,

stoupá bez námahy na vršek a vrací se pro mě, aby mi pomohl. Trochu se mi

podobá, je však v lepší kondici a jeho tělo je mohutnější.

Teď stojím na lesní mýtině. Mezi stromy vidím nějaký předmět na trojnožce, vypadá jako obrovský kávovar. Možná, že mi tam poradí, kde bych přišel k novému výdělku. Jsem při vědomí, sním a kráčím vpřed.

Něco mě však jemně, ale pevně tahá opačným směrem. Vím, že mám sílu si vybrat, ale nakonec se té síle podvoluji. Táhne mě to zpátky. Ocitám se v kruhu domorodců, kteří žijí v souladu se Zemí. Cítím se nepříjemně,protože to vypadá, že je vyrušuji. Oni mě však vítají, jako by na mě už dlouho čekali. Mají pro mě v kruhu připravené místo.

Oheň začíná hřát a já ležím uprostřed kruhu. Domorodci mi na oči, uši, jazyk a na hruď k srdci pokládají žhavé uhlíky. Vysvětlují mi, že to dělají proto, abych byl schopen jasně vidět, slyšet a hovořit. Říkají mi: „Otevíráme průchod z tvého srdce do tvých úst, aby od této chvíle byla tvá slova upřímná a vycházela od srdce.“ Vědomé snění 32

Probudil jsem se nabitý energií a vzrušením. První část snu se mi zdála jasná. Měl bych přestat s  novým způsobem obživy – což mi přiomněl pohled na obrovskou konvici na kávu – a vydat se zcelaopačným směrem. Druhá část snu na mě měla svým novým nasměrováním nesmazatelný účinek. Řeč, kterou nade mnou domorodci pronášeli, mi připomněla úryvek věty „vzácná slova znovuzrození“ na irokézskémkondolenčním shromáždění.

Opět jsem kvůli snu ukončil jeden z  úzce zaměřených komerčních projektů.

Tentokrát mi ovšem sen pomohl vydat se novým a daleko tvořivějším směrem s ještě větším odhodláním. Tento sen o znovuzrození se stal impulzem k sepsání románu Th e Firekeeper (Strážce ohně), v němžpopisuji šamanské praktiky po generace děděné mezi irokézskými léčitelkami a také život a mé zaujetí pro mou snovou postavu sira Williama Johnsona.

Tento sen měl na můj život obrovský vliv. Rozpoznal jsem význam těch ucpaných a rozpadlých ulic v  úvodní scéně – můj život byl plný chybných odboček, objížděk, vlastních překážek a pádů z cest. Jak jsem tak kráčel v lehkém dešti kolem lesního jezera a pořád cítil to tepložhavých uhlíků, které mi domorodci ve snu na srdce pokládali, uvědomil jsem si, že nastal čas pro osobní a bezpodmínečný závazek. Opakoval jsem si jejich slova a říkal je nahlas jezeru, stromům a káněti, jež se snesla z oblaků: „Od této chvíle budou má slova upřímná a od srdce.“ Po celém těle jsem cítil mravenčení. Pravda přichází s husí kůží.

Od té doby nabývaly sny v mém životě na stále větším významu. Staly se pro mě vnitřní autoritou, tvořivým prubířským kamenem ve všech záležitostech a sjednocovaly zdánlivě nes



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist