načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Věci, na které nastal čas – Petra Soukupová

Věci, na které nastal čas

Elektronická kniha: Věci, na které nastal čas
Autor: Petra Soukupová

Život nelze naplánovat ani se na něj nedá dopředu připravit. Alice a Richard, sedmnáct let jejich společného života, dvě děti, Kája a Lola. Kájovi je třináct a začíná mít rodičů dost, Lole bude jedenáct a nejvíc ze všeho na světě si přeje ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  249
+
-
8,3
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » HOST
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2020
Počet stran: 364
Rozměr: 21 cm
Vydání: První vydání
Skupina třídění: Česká próza
Jazyk: česky
Umístění v žebříčku: 532. nejprodávanější produkt za poslední měsíc
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-275-0390-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Život nelze naplánovat ani se na něj nedá dopředu připravit. Alice a Richard, sedmnáct let jejich společného života, dvě děti, Kája a Lola. Kájovi je třináct a začíná mít rodičů dost, Lole bude jedenáct a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nikomu se nic moc neděje, stereotyp všechno překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. Až do chvíle, než se objeví někdo nový. A s tím pocit, že doteď to vlastně nebyla láska. Jenže jsou rodina, a cokoliv se stane jednomu, poznamená všechny. A Kája s Lolou musí najednou řešit to, co děti nikdy řešit nechtějí. Stojí ale tahle rodina vůbec za záchranu?

Popis nakladatele

Život nelze naplánovat ani se na něj nedá dopředu připravit.

Alice a Richard, sedmnáct let jejich společného života, dvě děti, Kája a Lola. Kájovi je třináct a začíná mít rodičů dost, Lole bude jedenáct a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nikomu se nic moc neděje, stereotyp všechno překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. Až do chvíle, než se objeví někdo nový. A s tím pocit, že doteď to vlastně nebyla láska. Jenže jsou rodina, a cokoliv se stane jednomu, poznamená všechny. A Kája s Lolou musí najednou řešit to, co děti nikdy řešit nechtějí. Stojí ale tahle rodina vůbec za záchranu?

–––

Rodinné vztahy stále jsou a pravděpodobně i budou tím hlavním v tvorbě Petry Soukupové, autorka však ukazuje, že repertoár možných kulis a postav je zatím dostatečně pestrý, aby nacházela nová témata…
Kamila Klímová, iLiteratura.cz

Alice zavrtí hlavou. Teprve teď si Richard všimne, že stůl je slavnostně prostřený, dokonce je tam zapálená svíčka (proč, v tomhle vedru, proč) a sklenky na víno a ubrousky slavnostní. Richard na chvilku panika, něco slaví, něco slaví, a on neví co, proboha, na něco zapomněl, ne, Aliciny narozeniny ne, ani výročí snad ne, to mají přece někdy na podzim, tak co se děje?

„Co se děje?“

„No, chtěla jsem si s tebou udělat hezkej večer.“

„Jo? Jen tak?“

Alice se usměje, Richard nedokáže říct, jestli tajemně nebo smutně nebo prostě co ten úsměv znamená.

„Udělala jsem salát s rukolou a ořechama a udělám steaky. A koupila jsem to bílý víno, jak jsme minule měli a ty jsi říkal, že je skvělý.“  

— ukázka z knihy

(román z povídek)
Zařazeno v kategoriích
Petra Soukupová - další tituly autora:
Nejlepší pro všechny Nejlepší pro všechny
Černobílé pohádky Černobílé pohádky
Klub divných dětí Klub divných dětí
 (e-book)
Klub divných dětí Klub divných dětí
Krvavý Bronx Krvavý Bronx
 (e-book)
Zamilované povídky Zamilované povídky
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

román

z povídek

Brno 2020


Petra

Soukupová:

Věci, na které

nastal čas


© Petra Soukupová, 2020

© Host — vydavatelství, s. r. o., 2020

(elektronické vydání)

ISBN 978-80-275-0539-5 (PDF)

ISBN 978-80-275-0540-1 (ePUB)

ISBN 978-80-275-0541-8 (MobiPocket)


Erice, Kristině, Míše a Tereze



První část



11 Výstup na Lysou

Výstup

na Lysou

Alice si zapne další bundu a podívá se na sebe do zrcadla v ka

bince. Zamračí se, tak to teda rozhodně ne. Tahle, stejně jako

všechny ostatní funkční bundy, se jí nelíbí. Jsou dlouhý a jakoby

moc upnutý. Připadá si v ní bachratá a nehezká a zrovna na ten

hle víkend chce být hezká a sexy. A taky si chce koupit bundu,

kterou si sice může vzít teď o víkendu na výlet, ale hlavně by ji

pak chtěla normálně nosit celej podzim. A tuhle by určitě ne

nosila. Je moc sportovní a prostě se v ní necítí. A stojí tři tisíce,

což by Alice za bundu klidně dala, ale ne za nějakou, kterou si

vezme na jednu túru. Sundá ji a odloží k dalším třem, které už

vyzkoušela.

Nechcete, slečno, zkusit ještě tuhle? Prodavačka jí podá

téměř svítivě modrou bundu. Je fakticky skvělá, vodní sloupec

dvacet tisíc.

Alice zavrtí hlavou, strašná barva, pomyslí si, ale nahlas je

nom poděkuje. A co je to asi vodní sloupec? Podá prodavačce ty

vyzkoušené bundy a pak odejde do H&M a tam si koupí krásnou

zeleno-růžovou bundu do pasu, možná že profoukne a nebude

úplně nepromokavá, ale je krásná a Alice hlavně chce, aby jí to


12 Věci, na které nastal čas

slušelo, ostatně podle předpovědi je žádný hrozný počasí ne

čeká, a i kdyby zapršelo, tak to Alice vydrží.

Ano, když se na sebe v pátek odpoledne před odchodem

z bytu podívá, je spokojená. S oblečením rozhodně. Možná by

měla zhubnout trochu přes břicho, ke konci léta už to pustila,

ale právě v týhle bundě to není vidět, ostatně není to zas tak

hrozný, spíš by měla asi cvičit, no ale to ji nebaví. A navíc teď

vlastně sportovat jede. Zřejmě to bude sportovní výkon, Alice

byla jednou jako dítě na Ještědu a matně si vzpomíná, že to bylo

docela namáhavý. No ale to taky byla dítě. A teď je zvyklá cho

dit, sice po Praze, ale procházky má ráda a někdy jde do školy

pěšky, což je skoro hodina.

Alice si zaváže tkaničky svých jediných sportovních bot a je

připravená k odjezdu. Těší se a je nervózní, čeká ji první celý ví

kend s Richardem, viděli se zatím třikrát, dvakrát na kafi a jed

nou na víně a pak sex u něj v bytě (ona bydlí se spolubydlící,

kdežto Richard má svůj byt), Alice byla nervózní a asi si dala

moc vína a Richard byl asi taky nervózní, prostě celé to bylo ta

kové, jak první sex bývá, ale ráno už to pak bylo dobrý, ale byl

všední den, Alice musela do školy a Richard do práce, a tak si

nemohli poležet a tak.

Ale teď mají před sebou celý dva dny, jedou do Beskyd, kde

zítra vystoupají na Lysou horu a v neděli ještě udělají jednu

túru, přišel s tím Richard, aby vypadli do přírody, on že v září

v Beskydech byl a bylo tam krásně a teď slibují poslední víkend

babího léta. Alice nadšeně souhlasila, ačkoliv chození po ho

rách rozhodně není žádná její velká záliba, ale to Richard neví,

ostatně poznali se, když byli oba na horách a ona tam možná

vyprávěla (aby na něj zapůsobila, když zjistila, že má horské túry

rád), jak ráda chodí, no a tak teď jedou.


13 Výstup na Lysou

Za chvilku ji vyzvedne a vyrazí na vlak. Richard navrhoval,

že by mohli jet i autem, ale Alici to takhle, vlakem, připadá jako

lepší výlet a taky je to levnější.

Richard zazvoní, Alice si hodí na záda batoh (překvapivě

těžší, než očekávala) a jde, Richardova silueta skrz matné sklo

dveří, těší se na něj, je hezký a vždycky je navoněný, dají si pusu,

je i čerstvě oholený. Alici se líbí, jak o sebe dbá, její bývalý, Ondra,

takhle rozhodně nevoněl a navíc kouřil, takže vlastně spíš smr

děl. Sice jí to tak tehdy nepřišlo, ale teď se jí na Richardovi moc

líbí opak. Akorát se jí jako vždycky, když si vzpomene na Ondru,

trochu sevře žaludek, už je to skoro rok, všechno by mělo být

pryč, ale není, musí rychle myslet na něco jiného, třeba na to,

jak jí Ondra říkal, že její škola je k ničemu, nebo jak chrápal,

když se opil.

Vyrazí s Richardem na tramvaj a povídají si o tom, co kdo

z nich zažil v minulých dnech, kdy se neviděli, Alice bohužel ne

zažila nic moc kromě psaní diplomky, učení se a jednoho večera,

kdy s Klárou dělaly bramboráky a pak se přežraly a trochu opily

slivovicí od Klářina dědy, kterou si míchaly s jablečným džusem,

ale o tom řekne Richardovi jen stručně, protože Richard jí už

na tom prvním rande řekl, že nesnáší, když se lidi opijou tak, že

neví, co dělají, a že zvlášť u holek je to odporný.

Richard jí vypráví něco o své práci, kam nedávno nastoupil,

o tom, jak mu pomohla ta stáž a že teď umí anglicky líp než šéf,

ale nemůže to moc dávat najevo, a pak něco o tom samotném

výzkumu a projektu, který teď řeší, ale to už se Alice musí nu

tit, aby ho soustředěně vnímala, spíš si užívá, že jdou spolu po

ulici a že svítí slunce, skoro letní den, je trochu vedro, v bundě

se potí, ale když ji má novou, tak si ji musela vzít a teď už to vy

drží. Těší se na víkend, dávno nebyla někde venku, na víkendy


14 Věci, na které nastal čas

buďto zůstává v Praze, anebo jezdí k rodičům, s Ondrou taky do

přírody nejezdili, s Ondrou se spíš o víkendu váleli nebo vyrazili

na nějakou výstavu, to taky neměla ráda, ale on jo.

Cesta vlakem je nakonec trochu míň zábavná, než Alice

předpokládala, nebo teda delší, Alice je zvyklá jezdit za rodiči

do Ústí, takže nejdřív si sice povídali, ale pak si řekli, že si bu

dou chvíli číst, teda Richard to řekl, ale Alici to nevadí, vzala

si s sebou jedny skripta, ale na nádraží si koupila nový časopis

o vaření, o kterém už slyšela a který vypadá dobře. Alice po

slední dobou dost uvažuje o tom, že by do nějakého takového

časopisu nastoupila na brigádu a zkusila se tam uchytit, vaření

ji baví, psát umí, stejně chtěla psát a tyhle časopisy teď lidi

chtějí, Alice už to nějakou dobu sleduje, ale někdy si taky je

nom ráda prohlíží recepty. Třeba by mohla něco dobrýho uvařit

Richardovi. Protože vařit jenom pro sebe Alici zas tolik nebaví

a Klára pořád drží dietu (ano, i přes ty bramboráky, ale to bylo

výjimečně, zrovna dostala kopačky a litovala se).

Úhoř na víně.

Alici to na chvilku zarazí, copak úhoř je běžně k sehnání?

Že si z něj člověk může udělat jídlo?

Jedl jsi někdy úhoře? zeptá se Richarda.

Ne, řekne Richard, ale pak asi deset minut mluví o tom,

že úhoři, normálně úhoři z Evropy, se v přírodě třou jenom na

jednom místě, v Sargasovém moři, plujou tam několik let přes

Atlantik, a pak ty malý rybky, který vůbec nevypadají jako do

spělí úhoři, zase plujou k Evropě. Ještě dýl.

Alici se to nějak nezdá, nikdy o tom neslyšela.

Ty nějak rozumíš rybám? Nebo jak to víš?

Slyšel jsem o tom zajímavej pořad v rádiu, řekne Richard.

Aha. Takže jsi ho ale nikdy nejedl?


15 Výstup na Lysou

Ne.

Já taky ne. Ale právě bych asi chtěla. Možná ho zkusím se

hnat. Dal by sis úhoře?

Richard nakoukne do jejího časopisu a pokrčí rameny.

Proč ne? I když doma bych to nedělal. Ale třeba ho mívají

někde v restauraci.

Alice chvilku přemýšlí, co znamená věta, že by ho „doma

nedělal“, jako jestli je to moc práce, anebo jestli si myslí, že by

to Alice neuměla, a jestli věta, „třeba ho mívají někde v restau

raci“ znamená, že na něj spolu půjdou do restaurace, ale Richard

se mezitím vrátil ke čtení své knihy, tak už ho nechce rušit.

Přestup v Ostravě, pár zastávek do Frýdlantu nad Ostravicí,

Richard si z batohu vyndá mikinu a oblékne si ji. Nebude ti

zima? zeptá se jí, Alice pokrčí rameny, asi bude, ale mikinu má

až někde dole v batohu, nedošlo jí, že ji bude potřebovat hned,

tak to vydrží, než dojdou do hotelu.

Ale my půjdeme skoro čtyři kilometry, řekne Richard

a Alice si teda taky vyhrabe mikinu. Měl pravdu, když vystoupí

z vlaku, venku je podzimní večer, stmívá se a je zima, i přes tu

mikinu.

Pak řeší večeři, Alici si nějak představovala, že budou jíst

v hotelu, ale ukáže se, že jejich ubytování není žádný hotel, a že

by jim sice uvařili, ale museli by si to objednat dopředu, je tam

pouze snídaně, takže se s Richardem zastaví ve vesnické hos

podě kousek od nádraží a dávají si gulášovou polévku a pivo.

Obojí je výborné a Alici už se nikam dál nechce, a to ještě neví,

že jejich ubytování je tři a půl kilometrů do kopce. Než tam do

jdou, je celá zpocená. Ty jo, fakt není zvyklá chodit do kopců,

cítí lýtka už teď, to bude zítra ještě zajímavý. A Richard zvyklý

je, asi mu nebude stačit, bude si před ním připadat jako bábovka,


16 Věci, na které nastal čas

kterou asi opravdu je, když je takhle zadýchaná po třech kilo

metrech. No ale taky je večer, únava po celém dni a má ten bágl,

zítra půjde bez něj a bude vyspalá a odpočinutá. To bude dobrý,

říká si, Richard přece taky není žádnej vysokohorskej vůdce,

chodí do práce a tam celý dny sedí a pak si dvakrát v týdnu jde

zaběhat nebo tak. To zvládneš, Alice, v pohodě, vydýchává se

před chalupou.

V jejich pokoji jsou dvě postele, každá na jiné straně.

Aha, řekne Richard, to mě nenapadlo, že tu nebude spo

lečná postel. Tak kterou chceš?

Alici je to jedno, vybere si teda tu blíž topení, žádný velký

teplo v místnosti není a ona nesnáší spaní v zimě. Pak si jde

dát sprchu nejdřív ona, potom Richard, a zatímco se Richard

sprchuje, Alice leží na posteli a má na něco chuť, měli si koupit

ještě pivo v plechovce nebo aspoň nějakou sladkost.

Jak to, že si nic nevzala? Ale Richard říkal, že se o to postará.

Tak ať už vyleze z té sprchy.

Richard po sprše vybalí svůj batoh, má v něm několik ty

činek a sušenek, Alice sní s velkou chutí Milu a pak Richard

navrhne, že by mohli jít spát, teda ne hned, ale že by mohli

zhasnout a on že ji zahřeje, jestli jí je ještě zima, a Alice řekne,

že je, i když není, a zhasnou a mají sex. A teprve když Richard

odejde do své postele, Alice si vzpomene na Ondru, s ním by

asi spali společně na jedné posteli, i po těch dvou letech, spát

spolu v blízkosti, přitisknutí jeden ke druhému, to jim možná

šlo v celým tom vztahu ze všeho nejlíp. Samozřejmě pokud by

se příšerně nepohádali kvůli nějaké naprosté kravině, jako třeba

o tom, jestli by lidi měli mít maximálně jedno auto na rodinu

(to si myslel on), anebo jestli může mít každý tolik aut, kolik

chce (to si myslí Alice), i to jim šlo bohužel skvěle.


17 Výstup na Lysou

Ale takhle se lidi vyspí líp, je jasný, že před výstupem na

Lysou horu se nebudou celou noc milovat a tísnit se na úzké

posteli.

Ráno se Alice probudí jako první a chvíli se dívá na Richarda,

jak spí, přemýšlí, jestli ho může probudit, minule když spolu

byli přes noc, tak museli vstávat na budík, ale teď se nedomlu

vili, kdy budou vstávat, a ona neví, jestli se Richard nechce o ví -

kendu normálně vyspat, když vstávat nemusí, neví, jak dlouhá

bude ta túra, jestli musí spěchat nebo co, a neví ani, do ko

lika tu podávají snídani, na kterou by Alice šla nejradši hned, má hlad.

Richarde, zašeptá, ale nic.

Ríšo, zašeptá po chvíli. Tak mu ještě neřekla. Zatím si říkají

Richarde a Alice. Jak jí asi bude říkat on, jestli to vyjde? Aličko

jako rodiče? Hlavně proboha ať jí nikdy neříká Alíku, to není

vtipný, ať to není tenhle typ muže.

Zatímco přemýšlí, jestli je Richard vtipálek, což jí zatím

moc nepřišlo, ale vlastně je to asi dobře, s Ondrou se nasmáli

hodně, ale to bylo tak všechno, když nešlo o legraci, tak byl

úplně nanic. Alice si vzpomene, jak se opil a zaspal její baka

lářskou oslavu, kde ho chtěla představit rodičům, a v tu chvíli

začne Richardovi zvonit budík. Výborně, snídaně, Alice vesele

vstane, ale než stačí něco říct, Richard budík típne a převalí se

na druhý bok a peřinu si přehrne až k hlavě.

Richarde?

Nic, oddechuje. Alice ještě chvilku stojí, v místnosti je už

zase zima, mohla by vlézt do postele k němu, ale tak daleko asi ještě nejsou, a tak se vrátí do své postele, v pokoji je zima, a doprohlídne si ten časopis, což asi nebyl dobrý nápad, teď má

ještě větší hlad.

18 Věci, na které nastal čas

Richarde, řekne nahlas.

Nic.

Ríšo.

A zase nic. Alice už neví, co má udělat, je půl desátý, jde si

vyčistit zuby a v koupelně schválně není potichu, ale on pořád

spí, přece ho nebude budit, zvlášť když típnul ten budík, tak

chce spát. Ale taky nepůjde sama na snídani, když jsou tady

spolu, sice má hlad, ale nebude jíst další nějakou sušenku, bez

tak si je Richard zase uklidil a ona se mu nemůže hrabat v ba

tohu, a už tu nemá nic na čtení než ty skripta, a do toho se jí

už vůbec nechce. Alice je najednou hodně nespokojená, takhle

ten den začít neměl.

Richarde, zopakuje nahlas, cítí ale, že to řekla trochu příkře.

Spíš? dodá teda měkčeji.

Mmmm, zamumlá po chvíli Richard, ale dál zase nic. Alice

už o tom nepřemýšlí a jde k němu, odhrne deku a lehne si

k němu. Aspoň budou ležet spolu. On se posune, aby se vešla,

ale neotočí se. Hlavně ať už nespí. Mohli by se chvilku pomazlit.

Ríšo, odváží se Alice.

Richard se otočí k ní, pořád má zavřené oči, obejme ji.

Já už vstávám, dej mi chvilku. Musíme vyrazit, mumlá

Richard rozespale. Kolik je?

Bylo půl desátý.

Cože? Richard je náhle úplně vzhůru. Zvedne se na loktech.

Ježiš, proč jsi mě nevzbudila?

No... protože jsem nevěděla, jestli bys chtěl.

No jasně, to musíš, já asi típnul budíka. (Alice kývá.) A to

jsem chtěl v devět vyrazit. No tak jo. Vstáváme. Nahne se k Alici,

rychlá pusa a opravdu chce vstávat. Tak se nebudou mazlit

a Alice se jde učesat a obléknout, stejně měla hlad. Výstup na Lysou

Pořádně se najez, řekne při snídani Richard, oběd bych vy

nechal nebo si dáme jenom něco, co máme s sebou, a tak Alice sní dva rohlíky, koblihu a mističku müsli. Je přežraná, a když vy

cházejí, radši by si šla lehnout. Nebo by si sedla před tu chalupu

na sluníčko a dala si ještě jedno kafe, jen tak seděla a dívala se

na barevný stromy. Richard měl pravdu, je tu krásně, nádherně,

už je zase spokojená, svítí slunce a na nebi ani mráček, chytne

Richarda za ruku. Chvilku ji drží, ale pak se pustí, aby se napil,

a už ji znovu nechytne.

Netlačí tě boty, nemáš je nový, viď? zajímá se Richard a pak

vypráví, jak šel jednou na horách v nových botách a zničil si

nohy, a tak Alice řekne, že ne, nový nejsou, a ani nelže, nový

doopravdy nejsou, jen v nich toho zatím moc nenachodila, ale

netlačí ji, tak co.

Vezmeme to trochu oklikou, je to krásná cesta, řekne

Richard a začnou stoupat do dalšího kopce, pak už nemluví.

Alice má co dělat, aby to udýchala, je to tak, nestačí mu, takovým

tempem nevydrží jít dlouho, slunce střídavě zalézá za mraky, je to příjemné, trochu se tím na chvilku ochladí, Alice je zpocená,

neměla si brát tílko, ale ráno jim při snídani řekli, že jsou čtyři stupně, tak se přioblékla, ale teď je nejmíň patnáct, určitě bude smrdět, když se tak potí.

Když na ni Richard jednou za pár desítek metrů počká,

mrkne na něj, vypadá v pohodě a rozhodně se nezpotil.

Chceš pauzu? zeptá se jí a ona jenom mlčky zavrtí hlavou

a jdou dál, chvilku to vypadá, že už jsou na kopci, ale za ním

je jenom další kopec, snad ještě horší. Definitivně se zatáhne

a Alice je ráda, že už to slunce nepaří, jdou potichu, on po

řád kousek před ní, Alici začíná tlačit jedna bota a teď fouklo,

krásně ji to ochladilo.


20 Věci, na které nastal čas

Když se ale po chvíli zastaví na pití a rychlé snědení jedné

tyčinky Mars napůl, do Alice se okamžitě dá zima, připadá jí, že

teď fouká skoro pořád a mraky už jsou šedivé, nemělo být celý

den hezky? Richard studuje mapu, Alice si teda oblékne svoji

novou bundu, jo, lepší.

Richard jí podá půlku tyčinky, už je to zase dobrý, ta bunda

je fajn. A neprší a asi se dá čekat, že na horách se počasí bude

takhle měnit, pořád je to hezký podzimní výlet, užívá si Alice

výhled na hory a taky pohled na Richarda a taky karamel v puse.

Asi půjdeme po modrý, je to kratší, abysme tam nějak došli,

kdyby začalo pršet.

Bude pršet?

Možná jo, řekne Richard a prohlédne si Alici.

Tahle bunda je funkční?

No... řekne Alice. Že je z H&M, to už raději neříká, Richard

má na sobě samozřejmě oblečení opravdových outdoorových

značek.

Tak jdem, a vydají se z těch dvou cest tou víc do kopce.

Jak je to touhle cestou daleko?

Asi šest kilometrů.

Šest kilometrů do takovýho příšernýho krpálu? Ježiš, to

bude strašný, pomyslí si Alice, ale ťape za Richardem, snaží se

srovnat s ním tempo, moc to nejde, kromě šumění stromů slyší

jenom vlastní dech, ano, už je jí vedro, zvažuje, že si bundu

zase sundá, ale vlastně se nechce zastavit, teď se jí jde docela

dobře, na tu bídu, asi bude mít puchýř na patě, už začíná cítit

i tu druhou, ale ať to mají za sebou, a Richard je pořád několik

metrů před ní.

Že začne pršet, nejdřív uslyší, protože jdou pořád pod

stromy, takže se nic neděje, jen zvuk kapek, jak dopadají na listy.


21 Výstup na Lysou

Po chvilce už to cítí, ale bunda zatím drží. A pak dojdou

na kraj lesa a Alice vidí, že úplně leje.

Chvíli bych počkal, řekne Richard a Alice souhlasí, jasně,

v tomhle přece nemůžou jít. A tak stojí pod stromem.

Dají si další sušenku.

Richard si zakryje batoh nepromokavým obalem.

Čekají a prší víc, už samozřejmě dávno prší i skrz stromy.

Alicina bunda je mokrá a Alice cítí mokro i pod bundou. Ale

jenom trochu.

Je to dva kilometry nahoru, tam jsme za chvilku, nahoře se

můžeme schovat v hospodě, rozhodne nakonec Richard. Za dva

kilometry je hospoda a my tady stojíme v dešti? Proč to neřekl

rovnou?

No jasně, jdeme.

A jdou.

Během pár minut je Alice úplně celá promočená. Blbá, blbá

bunda. Já blbá, že jsem si nekoupila nějakou tu blbou funkční

hnusnou bundu. Navíc je to příšerně do kopce. Ještě dva kilo

metry tohodle? To nezvládnu. Že jsem sem vůbec jezdila, jsem

blbá, co tady dělám, kvůli chlapovi zažívat tohle? Mohla ležet

doma a číst si nebo koukat na seriál, a místo toho cítí, jak jí

vzadu na krku stéká voda, a co nahoře v hospodě? Má všechno

mokrý, svůj batoh si nebrala a náhradní tričko si do batohu

k Richardovi nedala. Nejradši by se rozbrečela, ale sotva po

padá dech, boty má taky promočený, puchýře už na obou patách.

A Richard, ten si v klidu jde, ve svým skvělým nepromokavým

oblečení, i teď je pořád několik kroků před ní, on sám by určitě

šel ještě rychleji, ona ho zdržuje, a on si ještě ke všemu určitě

myslí, že je fakt bábovka, která ho jenom zdržuje. Že se na to

nevykašlala. Proč mu rovnou neřekla, že tohle ji nebaví? Proč se


22 Věci, na které nastal čas

nemůžou otočit a jít někam jinam, jenom ne do toho strašnýho

kopce? Najít nejbližší hospodu, nahoře stejně nebude žádný vý

hled, nic, proč tam vůbec jdou?

Alice se zastaví. Prostě už nemůže, musí se vydýchat. Ať

si Richard jde. Ani na něj nezavolá, dívá se za ním, on jde dál,

klidně si jde dál. Konečně se ohlédl.

Co je? zavolá na ni.

Už nemůžu, řekne Alice. A ty jdeš moc rychle a já na žád

nou blbou Lysou horu nechci. Ale to řekne potichu, to Richard

nemohl slyšet. Přesto se k ní začne vracet.

To je dobrý, už jdu, zavolá na něj, aby se nevracel, ale on

přesto pokračuje k ní.

V pohodě? řekne, jako kdyby se nic nedělo, jako kdyby ne

viděl, že Alice opravdu není v pohodě.

Sorry, já už nemůžu. Já jsem nikdy na takové túře nebyla,

nejsem zvyklá chodit do kopců, já vím, že tě zdržuju, ale prostě

už nemůžu, je mi zima, já jsem si koupila blbou bundu a...

Cítí, že skoro brečí, ale přece před ním nebude brečet.

Richard shodí batoh a sundává si bundu.

Na.

Ne, to ne...

Vem si to. A nahoře ti dám suchý triko.

Ale teď zmokneš ty.

Já mám v batohu víc suchých věcí, nahoře se taky převlíknu.

Ale já už jsem stejně mokrá, to nemá cenu.

No tak ať ti není ještě víc zima. Vezmi si to.

A tak si Alice sundá svoji bundu a oblékne si jeho, která voní

jako on, a jasně že je jí pořád zima a pořád je mokrá, ale znovu se

rozejde, Richard jde těsně před ní, Alice se dívá na Richardova

záda, dal jí svoji bundu a teď jde v dešti jenom v mikině, je


23 Výstup na Lysou

hodnej, nic neřeší a ona tady šílí, a přitom o nic nejde, jenom

chvíle nepohodlí, Richardova nepromokavá bunda je skvělá, do

konce už jí není taková zima. A pak minou rozcestník s cedul

kou Lysá hora 0,5 km, možná i míň prší, najednou je i trochu

vidět okolí, mlha se rozpouští, a než dojdou nahoru, tak je po

dešti, z okolních lesů stoupá pára a oni zapadnou do hospody,

na záchodě se Alice převlékne do suchého trika, i to voní jako

Richard. Pak si dají grog a česnečku, a i když má Alice pořád

mokré boty a kalhoty, tak už je všechno v pořádku, teď už je

nom sejdou dolů, domluví se, že trasu zkrátí a půjdou rovnou

do jejich chalupy. Alice sedí naproti Richardovi a usmívá se na

něj a venku znovu vyjde slunce, a když se vydají na cestu dolů,

tak Alice Richarda chytí za ruku a chvilku tak jdou, než začne

větší sestup a musí se pustit. Jde zase za ním a dívá se na něj, je

to skvělej chlap a ona ho má ráda.

Druhý den se ale Richard probudí nastydlý, ani si ke mně

nelehej, řekne jí, ať to nechytneš taky, já jsem na to náchylnej,

a tak nejdou nikam, sbalí se a vyrazí na vlak. Alice se cítí pro

vinile, protože je to kvůli ní, půjčil jí tu bundu a sám zmokl,

přestože je náchylnej k nachlazení. Ona je naprosto v pořádku,

jen ji bolí svaly na nohou.

A tak když dojedou do Prahy, zajde na nákup a uvaří

Richardovi kuřecí vývar, dokonce zavolá mámě, aby věděla, jak

ho udělat co nejlíp, a povede se jí skvěle, možná je to nejlepší

polévka, jakou kdy uvařila, a Richard ji sní a řekne: Děkuju, ale

já necítím vůbec žádnou chuť.


24 Věci, na které nastal čas

Lustr 1

Sobotu ráno má Alice asi nejradši. Po celém týdnu vstávání do

práce si můžou s Richardem poležet, pak si udělat velkou snída

ni a jenom být chvíli v klidu spolu. A taky už je to skoro pravidlo,

že v sobotu ráno mají nejlepší sex, právě proto, že nemusí nikam

spěchat a taky nejsou unavení z práce, hlavně Richard, protože on často mluví o tom, jak je vyřízený, když spolu spí během pracovního týdne. Sex v týdnu, obvykle to bývá středa, výjimečně

úterý, je rychlý a Alice z něj nic moc nemá, ale v sobotu ráno

se Richard snaží, aby se jí to taky líbilo, protože Alice má ráda dlouhou předehru. Na rozdíl od toho všednodenního sexu trvá

tenhle víkendový celkově kolem dvaceti minut.

Teď teda leží po sexu v objetí, Richard se zavřenýma očima

Alici mechanicky hladí po vlasech, i to dělá pro ni, ví, že Alice

chce po sexu ještě chvilku ležet takhle spolu, on by se jinak šel

hned umýt. Pokud je Alice se sexem spokojená, tak ho obvykle

rychle propustí, ale někdy, když se jí zdá, že Richard moc spěchal, chce si pak užít alespoň tuhle blízkost. Někdy možná hlavně

spíš tuhle.

Dneska to trvalo jen asi sedm minut, Alice orgasmus ne

měla a ani ho nepředstírala, což ostatně nedělá často, ale na začátku jejich vztahu měl Richard vždycky z jejího orgasmu radost,

25 Lustr 1

ale nešlo to vždycky a někdy by to trvalo moc dlouho, tak to

někdy zahrála, aby měl Richard radost. Ale teď už to nedělá,

protože se jí zdá, že Richardovi je to už stejně jedno.

Dnes je ale trochu nespokojená, protože by to asi šlo, ale

Richard to ukončil rychle. Jsou spolu dva a půl roku, neměl by

sex být lepší? Ale on není vždycky špatný, nalhává si možná tro

chu Alice, minulý týden se milovali v sobotu ráno i v neděli večer,

Alice vyndávala nádobí z myčky, když k ní Richard přišel a začal

ji hladit, nejdřív po zádech a pak na prsou. A to už Alice ví, že

je signál, že chce sex, tak se otočila a políbila ho a on jí vyhrnul

triko a pak ji odvedl na gauč a měli druhý sex za víkend, to je

přece dobrý, i když trval jen tři minuty.

Takže sex mají prostě dobrý, možná Alice už zažila lepší,

třeba s Ondrou, ale jinak to byl hroznej kretén, takže co, Richard

je dobrej, je jim spolu dobře, rozumí si, po dvou a půl letech ni

kdo nečeká, že budou trávit víkendy v posteli.

Jenom dneska ráno to moc dobrý nebylo, protože Richard

je nastydlý, má rýmu, špatně se mu dýchá, stěžoval si už včera

a teď ráno zase. Ali, promiň, řekl, když skončil, já se potřebuju

vysmrkat. A hrozně nahlas se vysmrkal, Alici jako mnohokrát

předtím napadlo, jak někdo může smrkat tak nahlas.

No ale co ona, zamračí se pro sebe Alice a trochu se teď od

Richarda odsune, on je spokojený, a co ona?

Tak můžu do sprchy, Aličko? zvedne se Richard okamžitě.

A pak udělám vajíčka, jo?

Ještě se k Alici nakloní a políbí ji, i to zřejmě dělá pro ni,

myslí si Alice, Richard není moc líbací typ.

Tak jo, řekne Alice, jediné jídlo, které Richard vaří, míchaná

vajíčka. Taky jeden z víkendových zvyků. Míchaná vajíčka. Alici

se nelíbí. Žlutá hmota. I když je Richard umí dobře.

26 Věci, na které nastal čas

Ale ona by přece mohla udělat omeletu, je tam zbytek šunky

a půlka oschlé papriky, ale do omelety bude ještě dobrá. Ano,

za chvilku vstane a půjde to udělat, ale má čas, Richard se o ví -

kendu rád sprchuje dlouho.

Cestou do koupelny otevře okno, aby vyvětral, to snad taky

nemusel, když ví, jak Alice nemá ráda zimu v místnosti, zvlášť

teď, když vyleze z vyhřáté postele. No ale udělal to a odchází

z ložnice, má hezké tělo, dívá se za ním Alice, celkově je to pěkný

muž.

Otočí se na záda a chvíli uvažuje, že než se Richard ospr

chuje, tak si to udělá sama, ale pak, jak tak leží a dívá se do

stropu a přemýšlí o tom, znovu se naštve a chuť na sex ji přejde.

Bydlí v tomhle bytě už půl roku a pořád nemají lustry, v celém

bytě visí jen žárovky. Přitom si už několikrát říkali, že to musí

vyřešit, Alice dokonce Richardovi ukazovala nějaký svítidla,

který někde zahlídla a líbily se jí, jasně že nebudou kupovat

nic drahého, když to není jejich byt, ale zase tady nemusí žít

takhle.

Alice vstane a dojde za Richardem do koupelny. Stojí ve

sprše a myje si hlavu.

Ríšo, řekne Alice, co kdybysme zajeli do Ikey a vyřešili ko

nečně ty lustry?

Dneska? řekne Richard. Myslel jsem, že bysme jeli konečně

na kolo.

Alice nechápe, když v ložnici rozhrnula závěsy, viděla, že je

po dešti a šedivé mraky, je proboha březen a rozhodně žádný

krásný den.

Je tam hnusně, řekne.

Já se díval a je tam čtrnáct stupňů.

No.

27 Lustr 1

Dál už Richard nedodá nic, přestože Alice čeká, a zase si

pustí sprchu. Alice si teda vyčistí zuby a jde do kuchyně. Dá va

řit vodu na kávu a čaj a vyndá z lednice papriku, cibuli, šunku

a vejce. Než se voda začne vařit, uvědomí si, že Richard má přece

rýmu. Vrátí se do koupelny.

Vždyť jsi říkal, že máš rýmu.

To nic není, řekne Richard.

Zajímavý, pokud jde o kolo, tak to nic není, ale při sexu

to vadí, mihne se jí hlavou, ale zase neřekne nic, vrátí se do

kuchyně a zalije si kávu a Richardovi čaj. Richard kávu nepije

a ona už taky skoro ne, jen ráno ji má ráda, ještě před snídaní,

vždycky ji tak pila, když byla na škole, chvilka klidu, než den

vážně začne.

Alice si sedne ke stolu a dívá se ven. Na kolo se jí nechce, ale

je pravda, že celý týden jenom seděla v práci a nebyla ani jed

nou v bazénu a ani jednou nešla pěšky místo tramvají, protože

neměla čas, a taky měla k obědu dvakrát pizzu, takže by přece

jenom asi bylo dobrý něco podniknout.

Takže možná by na to kolo mohli a Ikeu pak zvládnou ve

čer, zítra by ty lustry namontovali. Ano, bude vstřícná. Začne

krájet zeleninu, a jako vždycky, když vaří, si znovu říká, jak to

byl skvělý nápad, ten kobereček, co vymyslela, aby je tu ne

zábly nohy, protože v kuchyni je strašně studená podlaha. Než

omeletu dodělá, přijde ze sprchy Richard, voňavý a ve skvělé

náladě.

Podívej, už svítí sluníčko.

Alice se ohlédne od linky. No, takhle by tomu neříkala, ale

je pravda, že mraky se trhají. Poví Richardovi svůj plán.

Aha, já myslel, že bysme dali něco většího, řekne on.

Jak většího?

28 Věci, na které nastal čas

Richard pokrčí rameny. Aspoň šedesát. Abysme trochu tu

sezonu zahájili. Já neměl přes týden na nic čas, tys byla plavat?

Tak se nebudem celej víkend povalovat.

Alice ztlumí plamen pod pánvičkou a přiklopí omeletu.

Já se ale nechci povalovat. Já chci koupit lustry.

Richard nespokojeně vzdychne.

Už si to říkáme od podzimu. Ty pořád nemáš čas, a když

máš čas, tak se ti nechce.

Ale tak to není. Jen jsem se chtěl trochu projet na kole.

Celej den.

No. Tak do Ikey můžem zítra.

Alice nad tím zavrtí hlavou, jistěže tam můžou zítra, ale to

se zas najde něco jinýho.

Tak já tam pojedu sama a něco vyberu.

Richard nesouhlasně potřese hlavou. Proč, nechápe Alice,

proč by to nemohla vybrat ona, když jemu se nechce? Snad už

ví, co se Richardovi líbí, a kolo ráda oželí. O co teda jde?

To myslíš, že bych vybrala hnusný?

Ale ne...

Ale jo, myslí.

Ale jo, myslíš.

Alí, prosím tebe.

Richard už nic dalšího neřekne a sedne si ke stolu s čajem.

Její hrneček s kávou nechá na lince. Podá si včerejší noviny. Alice

nesnáší to jeho „prosím tebe“ a dál nic, jako by byla dítě, s kte

rým nemá cenu se bavit. Richard si otevře noviny a Alice mu je

vytrhne z rukou.

Co „prosím tebe“? Že bych vybrala hnusný?

Ne...

Tak co je za problém?

29 Lustr 1

Je to společnej byt, tak bysme to asi měli vybrat spolu, ne?

Alice stejně ví, že je to tak, jak říká, Richard ji nechce nechat

vybrat lustry samotnou. Ten kobereček jí taky zkritizoval. Prej

proč je tak barevnej? Přitom je šedo-černo-červenej!

Tak to tam asi budeš muset se mnou, protože mě už to štve

bejt tady bez těch lustrů. Jak nějaký sociálové.

Co blbneš? řekne Richard udiveně.

Já prostě jedu do Ikey a koupím tam lustry. Ty si klidně jeď

na kolo, když jsi nastydlej.

Richard vzdychne, opět jako nad nespokojeným děckem,

připadá Alici.

Dobře, tak si dáme tak třicet čtyřicet kilometrů a odpole

dne pojedeme pro lustry, šlo by to?

Alice po chvilce kývne, to by asi šlo. Podá mu noviny a teď

nad ní zavrtí hlavou on. Alice na něj udělá obličej, hnusný.

Richard na ni taky. Všechno je v pořádku.

Alice se otočí zpátky ke sporáku. Cestou jen tak letmo

mrkne ven. Přestože to vypadá, že se počasí zlepšilo, už není

tak šedivo, Alice vidí, že tiše prší. A hodně. Usměje se, ale je

nom na chvilinku.

Vypne sporák, a když Richardovi podává talíř s omeletou,

pohladí ho po rameni, prší, Ríšo. Někdy je fakt hroznej, ale Alice

ho má ráda a samozřejmě není nijak šťastná z toho, že on bude

mít teď zkažený den.

Richard se ohlédne k oknu.

No do háje.

Ach jo, řekne Alice a zní to opravdu tak, jako by ji to mrzelo.

30 Věci, na které nastal čas

Lustr 2

Než dojedou k Ikee, pršet skoro přestane. Richard přepne stě

rače na delší interval, a zatímco hledá místo k parkování, temně

přemýšlí o tom, jak to, že se ten den opět tak zkazil, jediný jeho

opravdu volný den, protože zítra večer už zase musí připravovat

něco do práce, jediný den, kdy chtěl dělat to, co chce, což bylo

jet konečně na kolo. Těší se na to celou zimu a podle předpo

vědi měl být dnes ideální jarní den, žádný déšť nepředpovídali,

mohl tušit, že půjde jen o přeháňku, měli počkat, až přestane,

za hodinu by mohli vyrazit. Ne, místo toho...

Proč tady takhle kroužíš? ozve se Alice.

Co?

No proč nezaparkuješ? Tady jsou tři místa.

Tady?

No, a proč ne?

To v tom dešti musíme jít přes celý parkoviště? Najdu něco

blíž.

Ježiš, vždyť je to pár metrů.

Alice mlaskne, proč mlaská, copak nějak spěchají? Copak

si nemůžou najít dobré parkovací místo blíž? Vždyť tady není

nijak zvlášť plno.

Tak tady, ne?

31 Lustr 2

Pořád je to daleko a Richard by našel bližší místo, ale zajede

tedy sem, jestli to Alici potěší.

Než dojdou dovnitř, má Richard mokré vlasy a zvlhlý kabát.

Dobře, asi by to dnes na to kolo nebylo, když má tu rýmu. Ale

odpoledne půjde buď do posilovny, nebo si zaběhat, ať už s Alicí,

nebo bez ní, i když by raději s ní.

Přestože se mu parkoviště tak zaplněné nezdálo, uvnitř je

strašně lidí, Alice se mezi nimi rychle prodírá, Richard ji násle

duje, Alice je ale šikovnější, teď hezky proklouzla kolem rodiny

s kočárkem, ve kterém brečí dítě. Richardovi se Alice líbí, zvlášť

nohy má moc hezký, a taky má Richard radost, že jde rovnou

k těm lustrům, že je Alice taková, zbytečně se tu nezdržuje a ne

přemýšlí, co by ještě potřebovali, že když se dohodli, že jedou

pro lustry, tak prostě jedou pro lustry.

Konečně dojdou k svítidlům.

Tak co tenhle do obýváku? ukáže Alice na bílý kulatý lustr.

Richard pokrčí rameny, to by asi šlo, proč ne. Ukáže na

vedlejší, ten je aspoň trochu zajímavý. A nebyl by lepší tenhle?

Tenhle? řekne Alice, jako kdyby ukázal na pavouka.

No...

Ne, ten ne, nelíbí se mi ty proužky. A proč ne tenhle? Znovu

ukáže na ten, co vybrala ona.

Richard pokrčí rameny.

Ale jo, klidně.

Tak bezva, Alice popadne krabici. Tak ještě ložnici a předsíň.

Do předsíně třeba tenhle?

Ukáže na další lustr, k tomu Richard nemá nic, takže kývne

a krabici vezme do ruky on.

A do ložnice bych chtěla nějakej hezčí, počkej, vezme ho

Alice za ruku, Richard to nemá moc rád, přece jim není šestnáct,

32 Věci, na které nastal čas

aby se před lidmi museli vodit za ruce, ale Alice to někdy dělá,

a zas tak moc, aby jí to vysvětloval, mu to nevadí. Nechá se od

vést o kus dál, kde visí několik zběsilých lustrů a možná jeden

až dva celkem ucházející.

Co třeba tenhle? ukáže Alice na naprostou příšernost.

To snad nemyslí vážně, dělá si z něj legraci, občas má ta

kové momenty, Richard na ni mrkne, ale ne, asi nedělá nebo se

tak netváří.

Když jsem jako malá jezdila k babičce, tak tam v pokoji, kde

jsem spala, byl takovej podobnej. Chápeš, nějak mi to připo

míná ten klid. Když jsem šla v létě spát, byly tam slyšet hrdličky,

takový to hu hú, víš? napodobí Alice hrdličku. Richard uznává,

že ji napodobila dobře, ale to je tak jediné, co může uznat. To se

Alice zbláznila, že by si dali do ložnice tady tu hrůzu, první věc,

co ráno uvidí, navíc se jim to tam ani trochu nehodí.

Fakt bych ho hodně chtěla, řekne Alice.

Alí, ale to se nám tam moc nehodí.

Jeden odlišnej kousek nevadí, to je naopak zajímavý, ne?

Myslíš?

Alice se na něj bojovně podívá.

Takže tobě se zdá hnusnej?

Richard vzdychne. Takhle jí to říkat nebude.

Tak mi řekni, kterej bys chtěl ty.

Richard ukáže na drátěnou konstrukci, je to takový mini

malistický lustr a on ví, že Alice má tento styl ráda. Dokonce

by řekl, že mu jednou nějaký takový ukazovala, že se jí líbí, ano,

Richard má radost, že si vzpomněl. Jemu se nelíbí ani tenhle,

ale pořád lepší než ta babiččina hrůza, a nechce se s Alicí tady

v obchoďáku hádat kvůli blbýmu lustru.

Tenhle? Ten se do naší ložnice taky nehodí.

33 Lustr 2

Ne?

Ne, ten by šel do předsíně. Jo, to je super nápad, tak ho

vyměníme za tamten. Alice odloží svoji krabici, vezme z rukou

tu Richardovu a jde ji vrátit, odkud ji vzali. Richard se mezitím

dívá na lustry a najde ještě dvě přijatelné varianty.

Tak co teda? vrací se Alice, bere ten drátěný a vloží ho

Richardovi do rukou.

Richard ukáže na ty dva, které se mu zdají přijatelné, pozor,

rozhodně ne ideální.

Ne. A tamten už vůbec ne, smázne to Alice.

Tak proč se mě ptáš na názor, když chceš tady tu příšernost?

nevydrží to Richard.

Takže se ti zdá příšernej, jo?

Ali...

Tak proč to neřekneš rovnou?

Vždyť to říkám.

Ale já jsem ti asi před dvěma týdny takovejhle podobnej

ukazovala v časopise a tys řekl, že dobrý.

To si tedy Richard naprosto nepamatuje a pochybuje, že by

na něco takovýho mohl říct „dobrý“.

Jo, tuhle večer po večeři, jak jsme měli ty těstoviny s loso

sem, seděl jsi u počítače a něco jsi dělal do práce...

Richard na Alici nevěřícně kouká, ona si vážně myslí, že

on si pamatuje den, kdy měli těstoviny s lososem, a nějaký její

dotaz, zvlášť když pracoval.

Nekoukej na mě takhle.

Richard už toho má dost, ať si proboha ten lustr vezme a dá

mu pokoj. Že sem vůbec jezdil, stejně si Alice nakonec prosadí

svou, tak jako mají v kuchyni ten pestrý koberec, v kuchyni, kde

se nejvíc drobí. Ale Alice ho chtěla, tak ho mají. Je na něm pořád

34 Věci, na které nastal čas

spousta drobků, ale je pravda, že je příjemné stát na koberci

místo na studených dlaždičkách. Ale mohl být jednobarevný.

Jestli ten lustr chceš, tak si ho vezmi.

No nechci, když ti připadá tak hroznej. Abys mi to pořád

dával najevo.

Dával najevo? Jak?

Takhle! Tím tvým pohledem.

Alice, zkusí to Richard měkce, přece se nebudem dohadovat

kvůli takový blbosti.

Já jsem jenom chtěla mít hezkej domov. Ale to je blbost,

samozřejmě.

To neříkám. A je hezký, jak nám zařizuješ byt, když já na to

nemám čas, snaží se Richard.

Kvůli tomu koberečku mě taky pořád prudíš!

Cože? Jak? Já jsem rád, že tam je, je to příjemnější než stát

na studených dlaždicích.

Jo? Tak když jsi tak rád, tak žes nikdy nic neřekl!

A co bych měl jako říkat?

Nic!

Richard na ni kouká, proč se tak vytočila, vždyť o nic nejde.

Tak co ten lustr?

Vezmi si, kterej chceš, já si jdu koupit kafe.

A odejde.

Richard se znovu zadívá na „její“ lustr. No je hrozný, ale to

je jedno, tak se na něj nebude dívat, v obýváku by to bylo horší,

ať si ho Alice do ložnice dá, když jí to udělá radost. Stejně v tom

bytě dýl než dva roky nebudou, pak si vezmou hypotéku a do

vlastního bytu si koupí pořádná svítidla.

Richard s jistými obtížemi vezme všechny tři lustry a opa

trně se vydá k pokladně.

35 Lustr 2

Alici potká v oddělení živých květin, jak mu jde naproti.

Dojde k němu a jednu z krabic popadne. Je to zrovna ten „její“

lustr.

Díky, tři se špatně nesou, řekne Richard.

Jasně, řekne Alice, Richardovi se zdá, že celkem mile.

Tak jdeme?

Ještě počkej, jo? A Alice se otočí a pokračuje zpět obchoďá­

kem, zřejmě jde ten lustr vrátit. To se Richardovi taky líbí, že

ho vrátí, kam patří, že ho neodloží tady, že má úctu k práci těch

lidí, co tu doplňují zboží.

Richard pak uvažuje, jestli by neměl jít za ní a dál to řešit,

ale vlastně neví jak, koneckonců on byl vstřícný. A Alice mu

řekla, ať počká. Tak za ní přece nepůjde. Sedne si na vystavený

gauč, kolem něj projde postarší muž s nepříliš hezkou dívkou,

muž nese proutěný koš. Richard jen zaslechne dívku, jak říká

„... jsi vymyslel skvěle, to mě nenapadlo“. V tom jejím tónu je ale

něco tak milého, že se dívka Richardovi náhle zdá docela hezká.

Dívá se za nimi, dívka muže pohladí po zádech. Ale má

ošklivé nohy, tlusté kotníky. Alice má opravdu krásný nohy.

Alice se vrací, nese krabici.

Vzala jsem jinej. Měl jsi pravdu. Tamten by se nám tam

nehodil.

Dojdou k pokladnám a položí na pás tři krabice. Richard

je rád, že to mají za sebou. Vyrazí do té posilovny. Anebo

jestli přestalo pršet, možná by nakonec mohl na to kolo. Alici

už se určitě chtít nebude, ale to nevadí. Vlastně bude rád

chvíli sám.

Richard se podívá na ten poslední lustr, podle malého

obrázku na krabici je to jakýsi kulatý, Richard si ho nevyba­

vuje. Mohla vzít některý z těch, které on označil jako přijatelné, Věci, na které nastal čas ale to je jedno, na tom nesejde, už byl připravený na ten hnusný, a vůbec, o lustrech už nechce dál přemýšlet ani vteřinu.

Vzala jsem ten, co se ti líbil, ozve se Alice.

Richard ji pohladí po zádech. Usmějou se na sebe.

Jsi skvělá.

37 Dobrá zpráva

Dobrá zpráva

Richard měl dnes v práci strašný den. Ta nová, Tereza nebo

Zuzana, měla odevzdat předběžný výsledky, ale nemá nic, klient

se po tom shání, tak se na to Richard podíval, ona přitom vy

padala, že se rozbrečí, jistěže tam zjistil chybu a Tereza nebo

Zuzana se opravdu rozbrečela, ale k čemu mu to je, do zítřka

do rána se to musí opravit a odeslat znovu respondentům, ale

tím nejenže naprosto nemůžou mít v termínu předběžný vý

sledky, ale nebudou mít žádný. Ta Tereza nebo Zuzana mu pije

krev, a to ji tam ještě musel utěšovat, je to její první větší pro

jekt, ale ať si dá pozor, aby nebyl poslední, Jirka před klientem

machroval, a Jirka není z těch, kteří se rádi omlouvají. Navíc to

určitě padne na všechny, tým a podobný kecy.

Původně chtěl jít z práce pěšky, už se stmívá a venku je ko

nečně příjemně, byl jeden z tropických dní, v kanceláři klima

tizace puštěná naplno, z toho ho bolí hlava, chtěl se provětrat,

ale kašle na to, navíc už psala Alice, kdy dorazí, přestože ví, že

má teď ten příšerný projekt s Polákama, ty mají na všecko dost

času a Piotr mluví anglicky tak, že mu Richard skoro nerozumí.

Takže počkal na tramvaj, přijela neklimatizovaná, zase tak pří

jemně není, Richard se nejvíc ze všeho těší, až si nalije skle

ničku bílého vína, pořádně vychlazeného, a na chvilku si zapne

38 Věci, na které nastal čas

televizi, snad budou dávat nějakou jeho oblíbenou detektivku

nebo nějaký zajímavější sport, třeba tenis, a pak si půjde leh

nout. Ne, dnes už nebude pracovat, i když by měl, ráno v osm

to musí být odeslané, ale schválně si nevzal počítač, ráno si při

vstane a půjde do práce pěšky, ráno je ještě snesitelně, vstane

v šest, v sedm je v práci, za hodinu to musí stihnout.

Mladíku, vy mě nevidíte? Co kdybyste proboha vstal? za

skřehotá na něj starý muž a Richard se okamžitě zvedne.

Promiňte, stydí se před ostatními lidmi, kteří si teď o něm

myslí, že je snad nějaký hulvát, co schválně nepustil sednout

stařečka, zároveň vztek, ne, opravdu ho neviděl, je snad jeho

povinnost sledovat lidi v tramvaji? Že si vůbec sedal, že přece

jenom nešel pěšky, mohl se cestou stavit Na Růžku na jedno

malé pivo, vypil by ho rychle, jenže Alice by to z něj cítila a zas

by měla nějakou poznámku, jak je v práci dlouho a pak si ještě

jde na pivo, přestože ona s ním chce něco řešit.

Co chce zas řešit? Snad ne to, jestli pojedou o víkendu k je

jím rodičům, vždyť jí říkal, že musí do práce, minimálně v sobotu,

ne-li ještě na chvilku v neděli. Jestli Alice chce, ať jede sama,

on nemůže. Leda kdyby to vyšlo nějak nečekaně hladce, tak by

mohl přijet v sobotu večer vlakem, ale je otázka, jestli by se mu

chtělo. Je ale pravda, že v neděli by tam v okolí mohli vyrazit na

kola. Ano, ať jede Alice napřed, užije si rodiče, on dorazí za ní.

Seifertova, Richard konečně vystupuje, chladnější vzduch,

příjemné, před zastávkou je hospoda se zahrádkou, Richard

chvilku zaváhá, ale vždyť přece vyřešil ten víkend, může si dát

malé pivo, tak jako tak ho vypije rychle.

Vleze do hospody, samozřejmě je tam zahuleno, ale on si

vezme pivo ven, sedne si na zahrádku a napije se, plzeň, tu má

nejraději.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.