načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Ve třiceti (poprvé) single - Lisa Daily

Ve třiceti (poprvé) single
-11%
sleva

Elektronická kniha: Ve třiceti (poprvé) single
Autor:

KDYŽ SE VÁM MANŽEL PŘIZNÁ, ŽE JE GAY, MUSÍTE SE VE TŘICETI ZNOVU NAUČIT RANDIT! Od chvíle, kdy Alex potkala svého nastávajícího ve školce nad modelínou, je jejich život ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  189 Kč 168
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Mystery Press
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 335
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: z anglického originálu Single-minded ... přeložila Jitka Krajovanová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-758-8069-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

KDYŽ SE VÁM MANŽEL PŘIZNÁ, ŽE JE GAY, MUSÍTE SE VE TŘICETI ZNOVU NAUČIT RANDIT!

Od chvíle, kdy Alex potkala svého nastávajícího ve školce nad modelínou, je jejich život nalinkovaný jako podle pravítka. Žijí si báječně, bydlí v nádherném domě s výhledem na zátoku a mají skvělou práci, kterou zbožňují. Má to jediný háček: Alexin manžel Michael je gay. O téhle skutečnosti se jí ale zapomněl celých třiadvacet let zmínit.

Alexin dokonale naplánovaný život se náhle hroutí jako domeček z karet, biologické hodiny tikají jako časovaná jaderná bomba a Alex prahne po pohádkově krásném šéfkuchaři, který právě otevírá novou prvotřídní restauraci. Shodou okolností se bohužel jedná o jejího klienta a Alex nechce míchat práci se soukromím.

Jak při hledání nové lásky proplout nástrahami moderního randění jí radí ujetá partička známých, včetně jejího homosexuálního ex-manžela, neomalené politické poradkyně, energicky masochistického jogína a osmdesátileté vyznavačky marihuany.

Zařazeno v kategoriích
Lisa Daily - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Tato kniha je beletristické dílo. Jména, postavy, organizace, místa a události v ní uvedené

jsou buď výplodem autorovy představivosti, nebo jsou použity ve fiktivním kontextu.

Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, zálohována ani šířena v jakékoli

podobě a jakýmkoli způsobem bez písemného souhlasu nakladatele.

Vydáno ve spolupráci s nakladatelstvím St. Martin’s Press, New York.

Všechna práva vyhrazena.

Copyright © Lisa Daily, 2017

Translation © Jitka Krajovanová, 2018

Cover © Kateřina Bažantová, 2018

Czech Edition © Mystery Press, Praha 2018

ISBN 978-80-7588-072-7 (PDF)


Ztřeštěné tetičce Jerrymu a strýčkovi Mary,

kteří prožívají nejkrásnější milostný příběh, co znám.



1

Znáte ten pocit, kdy se polekaně vzbudíte z hlubokého spánku

a v tom polobdělém stavu vůbec netušíte, co je realita a co ne? Co

když na sobě skutečně máte jen rybářské megagumáky akanárkově žluté družičkovské šaty a právě naháníte zmrzlinářské auto? Co

když vám už opravdu chybí jen poslední odpověď, abyste vyhráli

roční dodávku stařeckých plen v japonské televizní soutěži?

V ruce držím mobil, ačkoliv si vůbec nepamatuju, že bych ho zvedala.

„Jenom klídek,“ nabádá mě z reproduktoru hlas Darcy, zatímco se pokouším zmátořit.

Darcy je nejlepší kamarádka, když nepočítám svého mužeMichaela, moji životní lásku od prvního dne ve školce, kdy jsem hopřesvědčila, že modrá modelína chutná úplně stejně jako cukrová vata. Snědl jí celý kelímek, aby mi dokázal, že mám pravdu. Typický Michael.

Darcy je živel – nezkrotná a upřímná politická poradkyně.Stejně přísná na muže, se kterými randí, jako na ty, kterým pomáhá s kampaněmi. Jak Darcy s oblibou říkává: „Nemám čas ztrácet čas.“ V noci mi nikdy nevolá.

„Panebože, umřel někdo?“ vyhrknu vyděšeně.

„Proč z tebe vždycky jako první vypadne tohle?“ odpoví.

„Protože pořád někdo umírá,“ řeknu.

Venku je ještě tma a já se podívám na hodinky: 5:04.Nemotorně šmátrám po nočním stolku, až se mi podaří nahmatat lampičku a rozsvítit.

7


„Tak co se děje, Darcy?“ zeptám se a posadím se na posteli. „Umřel někdo, nebo ne?“

„Uf. Tebe to možná brzy čeká,“ odpoví.

„Jak to myslíš?“ zeptám se a jsem totálně vyděšená, aniž bych ještě věděla proč.

„Četla jsem článek na jednom sportovním blogu. O Michaelovi.“

„O mým Michaelovi? Co je s ním?“ ptám se. Zhoupne se mižaludek a tělem mi projede odporný koktejl strachu a adrenalinu. Panebože, umřel? Je pracovně mimo město a od včerejšího večera jsem s ním nemluvila.

A pak mě pochopitelně napadne: „Jak to, že uprostřed nocinespíš a čteš si sportovní blogy?“ Darcy moji poznámku ignoruje.

„Píšou tam, že Michael je sice ženatej, ale má poměr sjednadvacetiletou vycházející hvězdou jednoho univerzitníhobasketbalovýho týmu.“

„To nemůže být pravda,“ odtuším se sebevědomím, které jenom může žena v pyžamu ještě mít. „Jak se dotyčná jmenuje?“ Michael by mě nikdy nepodvedl. Nikdy. Zabila bych ho. Do mrtva.

„Alex, není to ženská. Je to chlap. Bobby... nevím, jak dál. Hraje za Michigan, letos je v posledním ročníku, za každej koš děkuje Bohu a před každým zápasem vede týmovou modlitbu,“ vysvětluje.

„Chlap? Počkej, počkej, cože? Nechápu. Ty mi tvrdíš, žeMichael spí s chlapem? Se studentem?“ A pak mi to docvakne. „A sakra. Říkalas Bobby? Bobby Cavale?“ ujišťuju se. „Michael o něm pořád mluví. Jak je nadanej. Jakou má před sebou skvělou kariéru. Že z něj bude další LeBron či co. Myslela jsem, že je z něj na větvi kvůli jeho dvojtaktu.“

„Očividně je to spíš kvůli jeho zakončení,“ uzemní mě Darcy. Odfrknu si a bezděčně se zahihňám. Darcy vtipkuje během 8


pohřbů, skandálů i tragédií. Je to její způsob, jak uvolnit napětí.

Když se totiž válíte smíchy po podlaze, je mnohem těžší uvažovat

o sebevraždě skokem pod náklaďák.

„Počkej, ty tvrdíš... chceš říct, že Michael je gay?“ zalapám po dechu.

„Jo,“ opáčí. „Na sto procent.“ Ucítím prudké bodnutí na prsou.

„To jako vážně?“ vykoktám zaskočeně.

„Vážně,“ odpoví mi. Na lince se rozhostí ticho, což je u Darcy nezvyk.

„Přeskočilo ti?! Proč si to myslíš?“ dožaduju se vysvětlení.

„No, kromě toho, že se muchluje s chlapem, jsem si to myslela vždycky. Nikdy jsem neviděla nikoho tak neskutečně rozjařenýho nebo spíš úplně štěstím bez sebe během reportáže ze šaten. A pak samozřejmě ten praštěnej halloweenskej večírek, co jste lonipořádali. Michael byl ta nejteplejší příšera na světě. Navíc jsem sicelkem jistá, že na kole začal jezdit jenom proto, aby si mohl holit nohy a balit si nádobíčko do elasťáků. Ale to je pouhá spekulace.“

„Proč jsi mi to neřekla?“ ptám se roztrpčeně a tisknu si dlaně na

čelo, doufajíc, že to spustí dvacetiminutovou amnézii, něco jako

restart mého mozku. „Panebože, já jsem ale kráva.“

„Nikdy mě nenapadlo, že to nevíš. Přišlo mi to jasný,“ říkáDarcy. „Ostatně titul z psychologie jsi nedostala on-line nebo v krabici

s vločkama, nebo jo?“

Hluboce si povzdychnu. Tohle mi moc nepřidává.

Darcy pokračuje: „Chceš, abych vyslala svůj krizovej tým, aby

se na to podíval? Hádám, že přes víkend to rozmáznou, a podle

toho, kdo se toho chytne, to do pondělka vychladne. Jestli toho

teda není víc. Třeba nějaký video. Nestává se denně, že si tospolu rozdávají komentátor ze sportovní kabelovky ESPN abasketbalovej šampión. Jestli si chce Michael udržet práci, budepotřebovat dobrýho tiskovýho mluvčího. Lidi z médií si rádi smlsnou

9


na někom z vlastních řad. Řekni mu, ať mi zavolá, kdyby chtěl

někoho dohodit.“

„Hmmm-hmm,“ zamručím.

„Nebo na to kašli a nech ho v tom vymáchat v živým vysílání. Je to na tobě.“

„Nechápu to,“ řeknu. „Proč nějakej přitroublej sportovní blog vůbec zajímá, že spolu spěj dva dospělí chlapi, teda kromě toho, že oba dělají sportovní kariéru?“

„Protože Michael je ženatej. Protože Michael je sportovníkomentátor a Bobby je basketbalová hvězda. Protože Bobby je hrozně zbožnej a má potřebu pořád mluvit do médií o tom, čemu říká hřích rouhání a homosexuality. A protože Michael je známější než nějaká obyčejná partie.“ Odfrkne si. „Do hvězdný trojky Michaelovi kromě homosexuality a cizoložství chybí už jenom potrat.“

„Jsi si jistá, že to je vůbec pravda?“ zeptám se. „Možná jsou to jen drby.“ Prosím, prosím, ať to jsou jen drby. Krutý, ale naprosto scestný. Záměna identit. Něco, čemu se za rok zasmějeme.

„Je to pravda. Existujou... fotky,“ uzemní mě. „Mrzí mě to. Asi to muselo tak či onak vyjít na povrch.“

„Fotky?“ vzpřímím se na posteli, svírajíc telefon tak pevně, že přestávám cítit prsty. Co to má sakra být? Byla jsem snad vminulým životě masovej vrah nebo podomní prodejce nebo tak něco? Rozhořčení a potupa prostupují veškerý moje myšlenky.

Vydávám nějaký nesouvislý zvuky, ale moje pusa už prostě není schopná vypustit další slova. Jako by mě někdo paralyzoval.Vlastně by to vůbec nebylo špatný. Potom, co vás někdo paralyzuje a vaše srdce ochromí 18 milionů voltů, se věci aspoň mají šanci vrátit do normálu. Vezme vám to dech, tělo vypoví službu,škubáte sebou na zemi a možná se i počůráte. Ale nejspíš se z tohovylížete. Ale z tohohle já se rozhodně nikdy nevylížu. 10


„Jo, fotky,“ přisvědčí. „Poslouchej, nenech se do toho zatáhnout. Spousta reportérů by ráda potvrdila, že ti ten parchant ublížil. A pak natočí tvůj opuchlej obličej a zarudlý oči a místo pár dní se v tom budou rejpat tejden nebo měsíc.“

„Zabiju ho,“ odpovím.

„Ne, nezabiješ,“ řekne. „Nezvedej hovory z neznámých čísel. Máte pořád ještě pevnou linku?“

„Je mi snad osmdesát?“ opáčím uraženě.

„Nic nepodnikej, seď doma, objednej si nějaký jídlo nebo sipřeorganizuj lékárničku nebo tak něco. Nedívej se na televizi. Nechoď na internet. Ať tě ani nenapadne googlit si ,špičkové nájemnévrahy‘ nebo ,jak otrávit manžela zbytky pizzy a domácími čisticími prostředky‘. Okamžitě zavolej svý webový designérce a řekni jí, ať ti na webovky vyvěsí upozornění, že probíhá pravidelnáaktualizace. Nemluv s žádnýma reportérama. Rozhodně nechceš přilívat olej do ohně. Musíš být nenápadná a doufat, že novináři nemají okurkovou sezónu.“

„Jako že mě natočí na kameru? Fakt to může zajít takhle daleko? Michael není žádnej známej sportovní analytik, ale jenomkomentátor univerzitního basketbalu. Bože. Právě mi došlo, co jsem řekla.“

„Jo,“ prohlásí Darcy tím nejkonejšivějším hlasem. „Komentátor univerzitního basketu, kterej šuká jednoho z nejlepších hráčů v zemi. Ne nějaký neznámý béčko.“

Položím si hlavu do dlaní. Darcy mluví dál, ale já už se na její slova nedokážu soustředit.

„To nedám,“ povzdychnu si. „Co si počnu?“

„Ale dáš,“ odpoví Darcy přesvědčivě. „Otevři si flašku a modli se za nějakou přírodní katastrofu.“

11


2

Hned, jak zavěsím, volám Michaelovi na mobil. Nebere to. Kretén

jeden!

„Zavolej mi,“ zaječím do telefonu. „Okamžitě mi koukej zavolat!“

Darcy mi říkala, ať se nedívám na zprávy. Měla jsem ji poslechnout.

Vytáhla přece spoustu politiků z drogových skandálů aproblémů s prostitucí nebo s chůvama. Zařídila, aby jejich kariéra zůstala bez poskvrnky. Jestli někdo ví, jak se tohle vyvine, tak jedině ona. Abych se rozptýlila, pustím si na DVD svůj oblíbený film Když Harry potkal Sally, který už jsem viděla milionkrát. Vydržím hosledovat celých deset minut, než podlehnu pokušení pustit si zprávy. Nemůžu si pomoct.

Pořád mi zní v hlavě věta Carrie Fisherové z tohohle filmu –během jedné scény jí kamarádka tvrdí, že její ženatý přítel svojimanželku nikdy neopustí, a ona jí odpovídá: „Máš pravdu, vím, že máš pravdu.“

1

Přesvědčuju sama sebe, že je to jenom blog, že to beztak není pravda a že za pár dní zmizí pod nánosem ekonomických novinek, zpráv o špatných trenérech a skandálech se steroidy. Ale pro jistotu se podívám na FOX Sports. Zapnout ESPN nezvládnu, co kdyby tam náhodou Michael byl a komentoval zápas někde, kde hrajou basket v půl šesté ráno. Nechci ho teď vidět, a to ani v televizi. Zato chci vidět, jak vypadá Bobby Cavale – ačkoliv nevím proč. 12 1

Když Harry potkal Sally (1989), přeložila Petra Pleskotová


Bude mi z toho leda hůř. Když vás manžel podvádí s nějakouobludou, říkáte si: To mě vážně podvádí s tímhle? Když má za milenku

(nebo v Michaelově případě za milence) vaši úžasnou a překrásnou

lepší verzi, ještě víc vás to zdeptá. Nebo vás snad fyzickádokonalost té osoby přinutí pokrčit rameny a říct si: Vidělas? Tomuhle by

žádnej smrtelník neodolal! Tak proč jsem toužila vidět člověka, se

kterým mě manžel podvedl? Abych si k hroznému pocitu zrady

mohla přiřadit obličej a ještě lépe si ho zapamatovala? Abychzjistila, co on má a co mně naopak chybí? (Krom těla jednadvacítky

a penisu.)

Během první půlhodiny sledování zpráv na HLN není o aféře ani zmínka, což ve mně zažehne jiskřičku naděje, že ji úplně vynechají, když vtom se v dolní části obrazovky objeví titulek: SEXUÁLNÍ SKANDÁL BASKETBALOVÉ HVĚZDY BOBBYHO CAVALA A KOMENTÁTORA ESPN MICHAELA MILLERA. A do prdele.

Přepnu na MSNBC a tam běží v podstatě totéž. Kristepane! To je snad zlej sen! Na FOX Sports je to ještě horší. Mají celý vstup oMichaelovi a Bobbym, ve kterém jeden z moderátorů prozradí, že je Michael ženatý, a nahlas se podivuje, jestli jeho manžel Alex... Do prdele, cože? Manžel? Na FOX Sports si myslí, že jsem chlap?

„Alex je zkráceně Alexandra, ty neschopnej idiote!“ zařvu natelevizi. „Krásně si kontroluješ fakta!“

Nevím, jestli je horší, že má Michael poměr, který je vezprávách, nebo že si v médiích myslí, že jsem chlap. Jak ponižující.

Za hodinu jsem pořád ještě přilepená k televizi a pobíhám mezi obývákem, kde mám puštěný FOX Sports, a ložnicí, kde mi běží MSNBC. Do toho každou chvíli mačkám „obnovit“ na notebooku, mobilu a iPadu a při každém kolečku hledám nejnovější zprávyonline. Neměla bych si na Googlu nastavit automatická upozornění? Na FOX Sports a MSNBC se skandálu věnují asi minutu a ukazují rozmazanou fotku Michaela a Bobbyho, kterou očividně pořídilně>13


jaký úchyl chytrým telefonem. Nemají žádné novinky, jen to, co už

vím od Darcy. Jednička draftu, komentátor ESPN a spousta sexu. Je

bizarní, jakou dělají ve zprávách z Michaela hvězdu ESPN. Asi je

tím zpráva pro diváky pikantnější. O mně toho naštěstí mocneříkají, jenom neustále opakují, že je Michael ženatý s Alexem. Doufám,

že to nesleduje moje matka. Nejspíš by si myslela, že jsem se nechala

přeoperovat. Ale zavolat, aby si to ověřila, to ne. Je advokátka a má

spíš zabijácký instinkt než mateřský. V Sarasotě na Floridě, kde sMichaelem žijeme, je půl šesté ráno, což znamená půl třetí ráno v San

Diegu, kde žijí moji rodiče. Takže aspoň jedna trochu dobrá zpráva –

ještě pár hodin se to nedozví.

V šest, šest deset, šest dvacet a šest třicet mi zvoní mobil.Neznámé číslo s newyorskou předvolbou. Přesměruju hovory dohlasovky a dám si dva panáky tequily. Kdo může takhle brzy pít? Zjevně já. Mobil zase drnčí a číslo opět neznám. Darcy měla ve všem pravdu a já nehodlám zabřednout do konverzace s nějakýmreportérem. Zatím mě z toho docela vynechávali, teda kroměinformace, že je Michael ženáč. A toho, že jsem chlap. Díkybohu, o mně moc nemluví. Pokud vím, ještě nezmínili moje příjmení. Aspoň že tak. Ještě štěstí, že jsem si nechala svoje dívčí jméno. Při každénejnovější verzi zpráv mám pocit, že pozvracím gauč.

Michael mě ponížil a vytočil do vrtule, ale část mého já lituje, že si zničil kariéru, navíc takhle veřejně. Koneckonců jsem mu jipomohla nastartovat – hledala jsem mu nejlepší stáže a cestičky, jak sedostat do éteru. Michael tvrdí, že když si něco vezmu do hlavy, nic mě nezastaví. I když si usmyslím, že něco udělám pro někoho jiného.

Michael začal pracovat v médiích, když jsem byla na vejšce.Vyracoval se ze stážisty na moderátora v rádiu a o dva roky později si ho všimli v ESPN. O sportu toho věděl tolik jako Wikipedie, byl ambiciózní a jeho účes byl do televize jako dělaný. Naše sny sepomalu stávaly skutečností. 14


Odjakživa jsem si říkala, jaké mám štěstí, že jsem Michaelapotkala tak brzy. Náš společný život vlastně neměl díky mémuuvážlivému plánování jedinou chybičku. Zamilovali jsme se do sebe ve školce a na každém školním plesu i maturáku jsme byli jako pár. Tak to šlo i po celou dobu studia bez jakéhokoliv rozchodu nebo jiné pohromy. Svatbu jsem chtěla mít až po škole, takže jsme se brali v šestadvaceti, týden po tom, co jsem dokončila doktorát.

Jsem environmentální psycholožka a radím charitám a firmám, jak vytvořit prostředí, které správně ovlivní pocity a chovánízákazníků a zaměstnanců – třeba aby se děti nebály v pediatrickéordinaci. Nebo aby zákazníky přilákalo nové zboží díky strategickyumístěným polštářkům a originální interiérové vůni. Kreativcům vytvářím inspirativní prostředí a například vymýšlím, jak udržet zákazníky v restauraci přesně 68 minut, což je optimální doba, aby se navečeřeli a zároveň se dostatečně často měnili lidé u stolů azvedl se prodej alkoholu, aniž byste si toho všimli – toho se dá docílit například správným rozmístěním stolů nebo postavením židlí do správných úhlů. Jednou jsem dala své jednaosmdesátiletépromiskuitní sousedce Zeldě Persimmonové lahvičku parfému na bázi grapefruitu, který dokáže chlapy zblbnout tak, že si myslí, že je žena o 6,1 let mladší než ve skutečnosti. Zelda totiž ráda randívýhradně s mladšími muži. Při lekcích salsy pro seniory je za hvězdu.

Nikdy nikomu nepřeju nic špatného, ani když mě fakt vytočí. Ale je těžké odolat troše škodolibé radosti, že na Michaela za jeho podvádění došlo. Zvláštní je, že nejsem vůbec naštvaná naBobbyho. Nezná mě. Nikdy mi neslíbil, že mě bude milovat a ctít, dokud nás smrt nerozdělí. Je mladý, očividně naivní a dělá chyby, které lidi ve dvaceti dělávají, když si prošlapávají cestu k dospělosti.Určitým způsobem je mi ho líto. Tohle rozhodnutí ho bude neustále pronásledovat a formovat, a to ještě před tím, než sám zjistí, kdo je. Sakra, já jsem ale velkorysá.

15


Přísahám si, že za deset minut vypnu televizi a veškerou další elektroniku. Pak to o dalších pět minut protáhnu. Nakonec se z toho utrpení konečně vymaním a všechno vypnu. Po tom, co se vynořila ta rozmazaná fotka Michaela a Bobbyho, vytáhli bloggeři a zprávaři další společné fotky, a dokonce i video nevalné kvality, na kterém se nejspíš líbali v parkovacím domě. Michael se něžně naklonil k Bobbymu, aby ho políbil. Se mnou se líbával stejně. A pak ho čapnul a začal ho líbat zuřivě. Takhle mě nikdy nelíbal.

Už se na to nemůžu dívat, ale taky se od toho nemůžuodtrhnout – tyhle záběry intimních chvilek Michaela s někým jiným se mi navždy vryjí do paměti.

Nekvalitní video je v naprostém rozporu s Bobbyho častýmřečněním k náboženským hnutím a konzervativním politickýmskuinám a stejně tak i s úryvky jeho komentářů ze šaten, ve kterých se pohoršuje nad homosexualitou jako hříchem a prohlašuje, že se každý den modlí za svoje spoluhráče, kteří zatím nenašli svéhospasitele, paneježíšikristeámen.

Svezu se na podlahu, v jedné ruce kelímek zmrzliny, druhou tisknu našeho kocoura a řvu. Morley není zrovna mazlicí typ, a tak mu dovolím olízávat jahodovou zmrzlinu ze lžičky a mačkám ho k sobě.

A přesně v téhle pozici se nacházím, když telefon zazvoní znova. 16


3

V sedm, po dvou nesnesitelně dlouhých hodinách, které uplynuly

od Darcyina telefonátu, konečně volá Michael.

„Alex, strašně moc se ti omlouvám,“ prohlásí zkroušeně. „Nikdy jsem tě nechtěl ranit. Prostě se to stalo. Nic to pro mě neznamená a pořád tě miluju.“

„Proč lidi, co podvádí, vždycky opakujou to samý? Samozřejmě, že to něco znamená. Možná ne pro tebe, ale pro mě to má sakra velkej význam,“ ječím na něj. „Spal jsi s ním?“

„Je to složitý,“ odpoví vyhýbavě.

„Blbost. Vůbec to není složitý. Spal. Jsi. S. Ním?“

„No, ehm,“ koktá vyhýbavě.

„Nehraj si na Clintona,“ ječím dál. „Jo, nebo ne?“

„Jo, ale...,“ povzdychne si. Takovým tím nešťastnýmmanipulativním vzdychem, že by ho jeden skoro politoval. Chce se mi z toho hodit šavli. Na něj.

„Ale co?“ vyštěknu. Kdybych se nezeptala, vzdychal by dál,dokud by si nepřivodil dušnost. A až by ho záchranáři vzkřísili, začal by s těmi politováníhodnými vzdychy znovu. „Přestaň s tím. Co po mně chceš?“

„Asi přijdu o práci,“ špitne třaslavým hlasem. „Potřebuju, abys mi pomohla.“

„Děláš si srandu? Ty seš magor!“ opáčím. „Můžeš si za to sám.“

„Já vím, máš pravdu,“ souhlasí. „A nejspíš si to zasloužím.“

„Nejspíš?“ Jasně, ještě nepadl verdikt.

17


„Dobře, zasloužím si to. Ale jestli mě vyhodí z ESPN, už mě jako sportovního komentátora nikdy nikdo nezaměstná. Prosím tě. Vždyť víš, že je to moje práce snů, že jsem nikdy nechtěl dělat nic jinýho. Pomohlas mi tu práci získat.“

Přístup do šaten a poukázky na hadry – úplnej ráj pro teplouše.

Bože, já jsem tak blbá.

Vstanu z gauče a začnu pochodovat po pokoji, abych si ulevila od špatné energie projíždějící mým tělem jako po hromosvodu. Nemůžu si sednout – musím se hýbat, nebo se zhroutím.

„A co mám jako dělat?“ zeptám se ho vytočeně.

„Musíš se mnou dneska letět na centrálu v Bristolu. Máme tam odpoledne schůzku s lidma z televize.“

„Ty ses snad zbláznil! Proč bych to dělala?“ ohradím se. „Kromě toho, Darcy mi říkala, že se nemám nikde moc ukazovat.“

„Potřebuju, abys je přesvědčila, žes o tom věděla, a že když se to loni stalo, nežili jsme spolu.“

Nevěřícně vzlyknu. Jsem šokovaná a motá se mi z toho všehohlava. Položím si ji mezi kolena, abych nedostala panickej záchvat,nezmodrala a neumřela na podlaze vlastního obýváku sama samotinká. Nutně potřebuju papírovej pytlík, nebo omdlím, ale v dosahu jejedině dekorativní skleněná váza. Popadnu ji a zoufale se snažímuklidnit tím, že do ní začnu zhluboka dýchat. Pokaždý když vydechnu, ve váze divně zahučí. Evokuje mi to zvony při apokalypse.

„Ty mi tvrdíš, že jsi gay? Vlastně netvrdíš, mlčíš. Takže to řeknu já. Seš teplej?“

Zabere mu věčnost, než odpoví. „Myslím, že jo.“

„Myslíš, že jo? Michaele, o čem to sakra mluvíš? Jak dlouho to trvá? Jak dlouho víš, že jsi gay?“

„Pár měsíců. Nebo možná odjakživa,“ odpoví. „Jsi moje nejlepší kamarádka a miluju tě. Vždycky tě budu milovat. Nechtěl jsem ti ublížit.“ 18


„Odjakživa? A napadlo tě někdy, že ženit se možná není nejlepší nápad? Přinejmenším ne se ženskou?“

„Já jsem si tě chtěl vzít. Napadlo tě někdy, že nejsem první chlap na světě, kterej odděluje city a sexuální život? Ty seš tadypsycholožka.“

„Proč mi to pořád všichni opakujou? Řeším psychologii budov, ne nepřiznanou homosexualitu.“

V tu chvíli nedokážu myslet na nic jiného, než jak si to můj manžel rozdává na parkovišti s michiganskou hvězdou jménem Cavale.

„Proč jsi mi to neřekl dřív?“ zuřím.

„Nevěděl jsem jak,“ odpoví upřímně.

„Takže jsi tu špinavou práci nechal na FOX Sports,“ ušklíbnu se. „Jasně, každá ženská sní na svatbě o tom, že se od Dona Bella ze zpráv dozví, že ji manžel podvádí.“

„Ty se díváš na FOX Sports?“ podivuje se Michael. Jako bych největším zrádcem v rodině byla já, když tohle sportovnípozdvižení sleduju na konkurenčním kanálu.

„To myslíš vážně?“

„Promiň, omlouvám se. Nechtěl jsem ti ublížit. Ale kdybys pro mě tuhle jednu věc mohla udělat...“

„Ale vždyť je to lež.“ Pobuřuje mě to. Ten má sakra nervy!

„Já vím,“ připustí. „Ale jestli to neuděláš, vyrazí mě za porušeníetiky. Když řekneš, že jsme spolu tehdy nežili, dají mi jenom varování.“

„Sám seš porušení etiky,“ odfrknu si. „Miluješ ho?“ I jenomvyslovit to bolí.

„Ne, šlo jen o sex. O nic víc,“ odpoví Michael.

„Do ESPN nejedu,“ řeknu rozhodně. „Nebudu lhát, abychzamaskovala tvoje lži.“

Na drátě se rozhostí ticho. „Když nepojedeš, vyhodí mě. To fakt chceš?“

19


„Nesváděj to na mě, můžeš si za to sám.“

„Já tě chápu a omlouvám se, že tě o to vůbec prosím. Jenžepřijdu o práci, Alex,“ žebrá. Bože, jsem na něj strašně naštvaná, ale nevím, jestli můžu dopustit, aby šel celej jeho život do kytek. Nebo sledovat, jak k tomu dochází. Není můj styl sedět se založenýma rukama a nic nedělat.

„Fakt nevím, jestli chci oznámit tvým šéfům z ESPN, že serozvádím, a až pak to říct vlastní rodině,“ odseknu.

„Rozvádíš? Kdo tady mluvil o rozvodu?“ zeptá se. A zní dost překvapeně.

„Seš gay!“ zaječím na něj. „Samozřejmě, že se rozvedeme. Co sis jako myslel? Úterý: velký prádlo, čtvrtek: nákup, sobota:homosexuální orgie? Michaele, tys úplně zešílel. Možná to ve všem tom mediálním humbuku trochu zaniklo, ale uvědomuješ si, žes mě podvedl?“

„No, já myslel, že bysme to mohli nějak vyřešit...“ hlesne.

„Tak to sis teda myslel špatně,“ uzemním ho. „A to ESPN siještě rozmyslím.“

„Děkuju, moc děkuju,“ řekne s povzdychem. „Ale rozmysli se rychle, letadlo odlítá v půl jedenáctý.“

Bez rozloučení zavěsím, což je sice dětinský a neslušný, ale mám z toho zatraceně dobrej pocit. Když vytáčím Darcyino číslo,sumíruju si v hlavě plusy a mínusy. Mám si jet promluvit sMichaelovýma nadřízenýma? Mínusy: Michael přijde o práci a někdy v blízké budoucnosti budu možná litovat, že jsem se tak zachovala. Navíc je mi jasné, že jestli ho vyhodí, budu si to, úplně bezdůvodně, klást za vinu. Takhle nejspíš končívají ženy politiků. Ocitnou se napódiu vedle manžela, který jim lhal a podváděl je, a strnule seusmívají jako nějaký zombík v soutěži krásy. Plusy: Okamžitě se stanu kandidátkou na světici. Kdybych nebyla agnostička, asi bych sezaradovala. Tohle je jediná věc, na kterou dokážu myslet, kromě 20


toho, že na podzim je v Connecticutu nádherně – což nenídostatečně dobrej důvod, abych zradila sama sebe.

Darcy to zvedne při druhém zazvonění.

„Jak to zvládáš?“ zeptá se okamžitě. Žádný ahoj. „Díváš se na zprávy?“

„Už ne,“ odpovím upřímně. „Jestli je to ještě horší, tak mi to řekni, jo?“

„Není, ale bude,“ varuje mě.

„Řekla jsem Michaelovi, že se chci rozvést, a děsně ho topřekvailo. Chce, abych s ním letěla do Connecticutu a řekla jeho šéfům z ESPN, že jsme žili odloučeně, když si začal s Bobbym. Věří, že ho díky tomu nevyhodí.“

„To má asi pravdu,“ prohlásí Darcy. „Jestli jste byli svoji, když spal s Bobbym, můžou ho vyhodit za porušení etický klauzule ve smlouvě, a určitě to udělají. Ale jestli jste spolu nežili, vyhodit ho nemůžou – jinak by to vypadalo jako diskriminace kvůli sexuální orientaci, a to je v Connecticutu nezákonný. A i kdyby nebylo,určitě by si nepřáli, aby to jako diskriminace vypadalo. Michael jevycházející hvězda ESPN a má talent. Myslím, že hledají způsob, jak ho nevyhodit. A tady přicházíš na scénu ty.“

„Nerada lžu.“

„Já vím,“ ujišťuje mě Darcy, „ale tohle je spíš jen malýpřibarvení, jinej úhel pohledu. Když to vezmeme z praktický stránky azaojíme krizovej management, což je ostatně moje práce, a v tý já se vyznám, tak tobě to po tomhle šíleným ránu nemůže pořádněmyslet. Takže: Michael je gay a minimálně metaforicky vzato jste byliodloučený odjakživa. Neměla by ses na to dívat tak, jestli máš, nebo nemáš lhát, protože bez kontextu zní odpověď samozřejmě ne.“

„I s kontextem zní odpověď ne,“ poznamenám jízlivě.

„Jasně,“ pokračuje, „ale měla by ses zamyslet nad tím, čeho chceš docílit, a tím, co je lež a co ne, se můžeme zaobírat pozdějc.“

21


„To zní jako rada od někoho, kdo pracuje v politice,“ poznamenám.

„Ehm. Ber to takhle. Když se na tu situaci podíváš jako na celek, skončíš tak, že budeš tomu hňupovi platit výživný za to, že si užíval a nechal se vyrazit. To tě bude každej měsíc pěkně bolet. Takže tahle malinká milosrdná lež ti zachrání tisíce a tisíce dolarů. Má tahletvoje pravda hodnotu třiceti táců za rok po dobu následujících pěti let? Zadruhý, když Michaelovi nepomůžeš udržet si práci, což je to, o čem tady ve skutečnosti debatujeme, jak se budeš cítit za tejden, až ho vyhodí? Jakej z toho budeš mít pocit na smrtelný posteli?“

„Za pár dní bych se určitě cítila děsně. Nebo bych si říkala, že mu to patří. Nevím. A na smrtelný posteli? Doufám, že na tý mi budou vrtat hlavou jiný věci.“

„Vidíš, odpověděla sis sama,“ shrne to Darcy. „Ode dneška za rok nebo za deset let už snad budeš někde jinde. Možná budeš mítvlastního jednadvacetiletýho basketbalistu. Když teď Michaelovinepomůžeš, budeš se k tomuhle dni pořád vracet. Nech to plavat. A navíc když to uděláš, přestane to mít punc skandálu a ESPN udělávšechno, co bude v jejích silách, aby se to ututlalo. Na druhou stranu,pokud tam nakráčíš jako ublížená chudinka a řekneš jim, že ses oMichaelově podvádění s univerzitním basketbalistou dozvěděla dneska ráno stejně jako zbytek světa, akorát to rozdmýcháš a bude trvat delší dobu, než se o tom přestane mluvit. Když to uděláš opačně, oběma vám to pomůže posunout se dál. Tohle ti radím jako profík.“

„Michael očividně nemá problém posunout se dál,“ supím.

„Hm, máš pravdu. Neměla bych zapomínat, co ti udělal. Vzala sis něco? Nebo jsi zrovna před domem, pálíš jeho žlutý golfový kalhoty a uhozený figurky basketbalistů a tancuješ kolem ohně?“

„Dala jsem si tequilu,“ odpovím.

„A co budeš dělat?“ zeptá se mě Darcy.

„Chci se rozhodnout správně.“

„Co je a co není správně, je relativní,“ povzdychne si Darcy. 22


4

Dám si rychlou sprchu, naházím do tašky nějaké oblečení a toaletní

potřeby a vydám se na sraz s Michaelem na letiště v Sarasotě, odkud

v deset třicet letíme do New Yorku. Při čekání na odlet se můžuhan

bou propadnout. Michaelův sexuální skandál se na nás valí ze všech

televizních obrazovek kolem. Propírají ho už i na CNN. Vždyť tohle

nejsou ani žádný pořádný zprávy! Nemůže třeba nějaká tříkilováči

vava vytáhnout hasiče z hořící budovy? Nebo by si třeba mohlajed

na Kardashianka nechat vytetovat na záda některou ze svých sester.

Kde jsou všichni ti politici, co berou úplatky a dělají si nahý selfíčka?

A celebrity záměrně zkratující svý elektronický náramky pro vězně,

aby mohly na pouliční závody aut s Lindsay Lohanovou? Kde jen

všichni jsou, když je nejvíc potřebuju?

Na jakémkoliv letišti na Floridě je aspoň půlce pasažérů přes

osmdesát, takže můžu počítat s tím, že značná část je nahluchlá.

Nebo že spí. A ostatní? Dívají na televizi a pak na Michaela azjev

ně si lámou hlavu, jestli je to ten chlápek z obrazovky, nebo ne.

Schoulím se na sedadle a doufám, že jsem nenápadná. I když jsme

uvnitř, mám na nose obří sluneční brýle a určitě vypadám směšně,

jako nějaká filmová rádoby hvězda. Směšně se i cítím, hlavněpro

to, že se skrz tuhle extra tmavou brýlovou clonu snažím číst časopis

People. V tabáku na letišti jsem si koupila celý stoh exkluzivních

časopisů plných drbů, abych nemusela přemýšlet, udržovat oční

kontakt s dalšíma lidskýma bytostma nebo poslouchat Michaela,

jak mele pořád dokola to samý.

23


Let je děsnej. Ráda bych si dala šlofíka, ale nejde mi to. Moje mysl, posílená zradou a rozhořčením, jede na plné obrátky.Přemítám, za jak dlouho bych mohla přejet Michaela autem, aby se to u soudu nebralo jako předem plánovaný zločin. Michael mi položí ruku na hřbet dlaně, a mně naskočí husí kůže. Musím od něj rychle pryč a u záchodků v první třídě je fronta, takže naberu směr WC na druhém konci letadla. Vmáčknu se na malinkatý záchod a opláchnu si obličej vodou, což je celkem výzva, protože voda teče jen tehdy, když jednou rukou mačkáte kohoutek. Podnelichotivým světlem zářivky se mi zablýskne snubní prstýnek. Jsem bílá jako stěna. Potřebuju dovolenou. Někde v tropech. Někde, kde mají playboye, co loví holky. Třeba v Mexiku, ale bez všech těch vražd.

Zírám na odraz snubního a zásnubního prstýnku v zrcadle –ačkoliv jsou očividně prokletý, protože symbolizují moje manželství plný falše, jsou neuvěřitelně krásný – klasická platina a akvamarín. Jejich vybíráním jsem strávila celé měsíce a zbožňuju je. Napadá mě, jestli by mi prošlo, kdybych je začala nosit na druhé ruce.Nejspíš ne.

Dojde mi, že jestli máme Michaelovy nadřízené přesvědčit, že spolu nežijeme a budeme se rozvádět, prstýnků se musím zbavit, nebo nás prozradí. Naštvaně za ně začnu tahat, abych je sundala, ale ke svému zděšení zjišťuju, že drží jako přilepené. Asi mám z letu oteklé prsty. Nebo z těch ranních panáků tequily. Zdávkovače vymáčknu podivně smradlavý průmyslový mýdlo, namydlím si ruce a pak se jich znova pokouším zbavit. Najednou mi z prstu zničehonic sjedou a odrazí se o okraj umyvadla, jako kdyby byly z gumy.

Zalapám po dechu – můj elegantní platinový snubní prstenposkočí a vyletí. Připadá mi, že sleduju zpomalenej film. Následuje cinknutí o plech a prsten se šplouchnutím přistane v záchodové 24


míse. Zásnubní prsten, obtěžkaný obstojně velkým kulatýmakvamarínem, se odkutálí z odkládací plochy na umyvadle, překutálí se

po plastovým prkýnku, až nakonec dopadne na podlahu. Ne, ne,

ne, panebože, ne...

Zírám do záchodových hlubin a proklínám Michaela. Prstýnek je jako blyštící se ostrůvek obklopený modrým mořem chemikálií.

Sakra! Co teď? Ruku do nechutnýho záchodu rozhodně strkat nehodlám. V žádným případě. Ani v gumových rukavicích poramena. Ani v takovým tom žlutým ochranným obleku, co sepoužívá pro manipulaci s nebezpečnýma chemikáliema (ne že bych si s sebou nějaký zabalila). Ani náhodou. Seberu zásnubák z hrbolaté gumové podlahy a ujistím se, že v umyvadýlku je špunt. Zatímco drhnu zásnubní prsten smradlavým mýdlem, lámu si hlavu, jak vydolovat ten snubní ze záchodu. Zásnubák si dám zpátky na prst. Na pravou ruku. Už je v bezpečí.

Chvíli přemýšlím, že bych si obalila ruku do šedesáti nebosedmdesáti vrstev toaletního papíru, ale rychle od nápadu upouštím. Zkouším prozkoumat skříňku nad umyvadlem – hledám něco jako klacík. Skříňka je ale zamčená. Proč sakra někdo zamyká skříňku na záchodě v letadle? Existuje snad nějaký mezinárodní gang zlodějů toaleťáku? Fakt si posádka myslí, že nějaký mazaný kriminálník uteče s příručním zavazadlem po okraj nacpanýmjejich kousavým jednovrstvým papírem nebo náhradním balením mýdla, co smrdí jako nukleární odpad?

Tenhle klaustrofobickej záchod připomíná smrdutější verzistrašidelnýho domu v Disneylandu a je mi čím dál těsnější. Jenže bez prstýnku mám strach odejít, protože stačí jediné spláchnutí, a už ho nikdy neuvidím.

Zmáčknu oranžové tlačítko, abych přivolala letušku, a lehcepootevřu posuvné dveře. Popuzený chlápek mě propichujepohledem. Vypadá netrpělivě.

25


„Moc se omlouvám, budu potřebovat ještě pár minut, jde oneodkladnou záležitost,“ vysvětluju.

Za jeho zády se vynoří letuška.

„Jak vám mohu pomoci?“ zeptá se.

„Mám tady takový problém,“ řeknu nejasně. Nemůžu po ní chtít, aby mi pomohla s tak nechutnou záležitostí. Ale vím ojednom naprosto perfektním kandidátovi na tuhle špinavou prácičku. 26


5

Sdělím letušce Michaelovo číslo sedadla a vystrčím hlavu ven jako

pes v autě, když se chce trochu nadýchat čerstvého vzduchu.Ostatní tím moc nenadchnu. Fronta na záchod exponenciálněnarostla a nervózní hlouček pasažérů je viditelně i slyšitelně znepokojen,

že jsem ještě nevyklidila prostor – jako bych je snad chtělaplánovaně provokovat tím, že onu místnost okupuju. Za necelouminutu přispěchá uličkou ustaraný Michael. Následuje letušku směrem

k záchodu, kde jsem se zabarikádovala.

„Co se děje?“ ptá se starostlivě a cpe se na začátek. „Je ti špatně?“

„Přinesete mi prosím tři lahvičky tequily? A ty gumové rukavice, co používáte při servírování jídla?“ požádám letušku. Vypadázmateně, ale asi si myslí, že to poslouží pro léčebné účely nebo nanaléhavou amatérskou operaci, protože zmizí za závěsem.

„Spadl mi snubní prstýnek do záchodu,“ sdělím Michaelovi a z fronty se ozve kolektivní zasténání.

„Jak se to mohlo stát?“ diví se.

„Fakt chceš, abych tady teď zabíhala do podrobností?“ namítnu a pokynu ke frontě šesti nebo sedmi lidí.

„Asi ne,“ rozhodí rukama. „Co mám dělat?“

„Nandej si ty plastový rukavice od letušky a vylov ten prstýnek ze záchodu. Moc díky.“

Letuška se vrací s mini lahvičkami Jose Cuervo a rukavicema. Všechno mi předá a já podám rukavice společně s dvěma minilahvičkama Michaelovi a odcházím.

27


„Jdu si sednout,“ oznámím mu a přidržím záchodové dveře. „Až prstýnek tímhle vytáhneš,“ ukážu na gumové rukavice, „můžeš ho vydezinfikovat tequilou.“ Podívá se na mě, jako bych se definitivně zbláznila. A možná má pravdu. Vyzbrojen jenom plastovýmarukavičkama, mini lahvičkama alkoholu a šokovaným výrazem zůstává na místě ponechán napospas záchodové míse. S cvaknutím otevřu třetí lahvičku Jose Cuervo, a jak se pomalu šourám ke svémusedadlu, kopnu ji do sebe.

Pořádně to pálí, ale připadám si jako správnej psanec. 28


6

Michael se vrací z toalety s výrazem, jako by tam právěvlastnoručně porodil démonickýho zplozence zakázaný lásky papeže a jeho

přítelkyně. Prstýnek zabalený v chomáči hrubých kapesníčků mi

upustí do dlaně a zhroutí se na sedadlo vedle mě. Nasadím si ho na

prsteníček pravé ruky, přes oči si stáhnu masku na spaní a užívám

si tequilové opojení. Až dorazím domů, prstýnek půl hodinyvyvařím a hrnec poletí do koše.

Na LaGuardii si půjčujeme auto a vyrážíme nadvouapůlhodinovou cestu z New Yorku do Bristolu v Connecticutu, kde sídlí ESPN.

Sotva vystoupíme z letadla, začne mi vyzvánět telefon. VoláSamanta, moje druhá nejlepší kamarádka. Přecitlivělá mešuge amajitelka nejoblíbenějšího jógového studia v našem městě. Nechodím tam. Má jógou úplně zatemněnej mozek.

„Božínku. Darcy mi to zrovínka řekla. Jsi v pořádku?“ stará se.

„Jsem na cestě do ESPN, aby Michaela nevyhodili,“ odpovím jí stručně. „Jsme v autě.“

„Takže nejsi v pořádku?“ potvrzuje si své obavy.

„Ne, nejsem,“ konstatuju.

„Co se stalo?“ pokračuje ve výslechu. Instinkt mi automaticky radí, abych jí řekla, že jí zavolám později, abychom měly soukromí, alerozhodnu se Michaela ignorovat a rozčísnout to. A vlastně, proč by ne?

„Mimořádný zprávy: Michael je gay, chrápal s pánbíčkářskýmbasketbalistou jménem Bobby Cavale, na FOX Sports mě považujou za chlapa a teď jedeme do Connecticutu lhát jeho nadřízeným. Taky

29


mi v letadle spadnul snubák do záchodu. Po tom všem budupotřebovat lobotomii a radu, jak zfalšovat Michaelovo písmo vdopise na rozloučenou. Na pořadí netrvám.“

U poznámky o falšování podpisu se Michael zarazí.

„Jo, a budeme se rozvádět. To je asi tak všechno,“ shrnu to. „Co novýho u tebe?“

„A sakra. Jak to zvládáš?“ vyzvídá Sam. „Ten prolhanej, nevěrnej hňup! Vsadím se, že bys mu nejradši zakroutila krkem. Teda říkala jsem si, že je nejspíš gay nebo bi, ale nikdy mě nenapadlo, že se podle toho zařídí.“ Otočím se na Michaela, který upřeně zírá na cestu, aby nás dovezl do Connecticutu.

„Ježiši, ty taky? Podle čeho jsi to poznala?“

„Britney, Madonna, Gaga. Navíc je totálně posedlejchlapeckýma kapelama: One Direction, R5, After Romeo, 5 Seconds of Summer. Teda, mně se ta jeho hudba líbí, ale není to zrovnaplaylist heterosexuála. Spíš jedenáctiletý holky.“

„Jo, to je celkem jasný znamení,“ povzdychnu si, poníženávlastní nevědomostí. „Jsem šokovaná, zdrcená, vzteky bez sebe, mám zlomené srdce, ale snažím se to teď vytěsnit, jinak bych se musela na místě stočit do klubíčka, což nemůžu, jelikož jsem na cestě za jeho šéfama, abych jim tvrdila, že mi vůbec nevadí, že si to Michael rozdává s nějakým studentíkem.“

„Musíš mít svatozář. Vůbec neví, jaký má štěstí, že pro něj tohle všechno děláš.“

„To máš pravdu!“ řeknu do telefonu a zlostně se podívám na Michaela. „Vůbec neví, jaký má sakra štěstí, že to pro něj dělám.“ Pípne mi další hovor. „Sakryš, mám na druhý lince mámu.“

„Vidíš, a to sis myslela, že horší už to být nemůže,“ neodpustí si poznámku.

„Udělala bys mi velkou laskavost?“ zeptám se jí. „Obvolala bys všechny známý a řekla jim, co se děje?“ 30


„Samozřejmě, zlato, zavolej mi, až budeš zpátky,“ odpoví. „Mám tě ráda.“

„Díky, Sam, já tebe taky,“ ukončím náš hovor a zvednu ten na druhé lince.

„Ahoj mami,“ pozdravím. „Jak se máš?“ Michael mi věnujesoucitný pohled.

„Dneska ráno nám volal Michaelův otec,“ sdělí mi úsečně. „Už jsi mluvila se svým právníkem?“ Její první krok v řešení jakéhokoli problému. Asi profesionální deformace.

„Ne, nemluvila. Vím o tom jen pár hodin a několik z nich jsem strávila v letadle,“ vysvětluju situaci.

„Kam jedeš?“ zeptá se mě. „K nám?“ Jako by tenhle den nebyl už tak dost hroznej.

„Ne, jedu do sídla ESPN zkusit zachránit Michaelovi práci,“ přiznám se.

„Sepisuju vám dohodu. Než budeš mluvit s kýmkoliv z ESPN, musí ti ji Michael podepsat.“

„Asi trochu předbíháš, mami. O čem přesně je ta dohoda?“zetám se. Michael se na mě vyděšeně podívá.

„Zbavuje tě povinnosti platit mu výživné, pokud přijde opráci. Posílám ti seznam právníků – obvolej je hned, jak spoludomluvíme.“

„Mami, jsem s Michaelem v autě. Prožívám nejhorší šok v životě. To není zrovna ideální doba k obvolávání rozvodových právníků. Nebudu mu říkat, ať mi okamžitě něco podepíše,“ povzdychnu si.

„Podepíšu to,“ vloží se do toho Michael.

„Nebuď blbej, ani nevíš, o co jde.“

„Posílám ti to mailem,“ pokračuje matka v proslovu. „Nech si to někde cestou vytisknout a třikrát to podepište, než vkročíš do ESPN,“ instruuje mě.

„Musím končit,“ přeruším ji. „Promyslím si to.“

31


„Asi to teď zní hrozně, ale tahle vlna veřejný potupy přejde a média se chytnou něčeho jinýho.“

Nejde ani tak o veřejnou ostudu jako spíš o soukromou. „Pořád nemůžu pochopit, že je Michael gay.“

„Měla jsem za to, že to víš,“ prohlásí.

„Jak to myslíš, že jsi měla za to, že to vím? Tys to snad věděla?“ vydechnu zděšeně. Co to má sakra znamenat? Jsem snad jediná, kdo to netušil?

„No, měli jsme s tátou podezření. Pamatuješ si ten školnímuzikál Wicked?“

„Jo,“ přitakám. „No, vidíš, tak to je snad jasný.“

Plácnu se do čela.

„Tohle? Spousta lidí hraje na škole divadlo.“

„Ale většina chlapů nehraje ženskou. A navíc je moc pořádnej. Heterosexuální chlapi jsou čuňata.“

„Panebože, mami, to jsou předsudky. Vždyť to není...“Srdceryvně si povzdychnu. Nemá vůbec cenu zkoušet jí něco vysvětlovat. „Je tam táta?“

„Je na tenise. Pozdravuje tě. Snažím se jen chránit tvoje zájmy,“ pronese neosobně. „To mámy dělávají.“ Moje máma teda určitě. Jiný matky vám nejspíš pošlou sušenky a visí s váma hodiny natelefonu, utěšujou vás a pro vašeho teplýho manžela nenacházejí vlídnýho slova. Ta moje mi podsouvá hloupý předsudky a závazný smlouvy. Někdy bych chtěla mít za matku někoho jinýho.

„Díky, ahoj,“ loučím se.

„Ahoj Alexandro.“ Telefon ztichne.

Podívám se na Michaela a ten vševědoucně pokrčí rameny. Zná mou matku skoro stejně dlouho jako já – asi tak o pětadvacet let déle, než by chtěl.

Na telefonu mi pořád pípají esemesky a asi půl tuctu hovorů, ale většinu z nich ignoruju nebo je přesměrovávám do hlasovky. 32


Když jsem mluvila s mámou, nechal mi vzkaz Carter, a tak mu hned volám zpátky. Je to jeden z našich nejlepších přátel, známe ho odjakživa. Carter byl první gay, co jsem kdy potkala. Už odpohledu je gay, je hrozně chytrej a vtipnej a navíc přeborník vkaraoke. Pokud to někdo tušil, tak jedině Carter.

„Tys to věděl?“ hned vyzvídám. „Měls podezření? Tušils to?“

„Samozřejmě, zlato. Všichni to věděli,“ potvrdí mi Carter.Panebože, copak jsem byla úplně slepá?

„Kristepane, viděls mýho manžela nahýho?“ zjišťuju celá zděšená. Seznámili jsme se s Carterem v prvním ročníku na vejšce. Jestli existuje období sexuálního hledání... Ne že bych o tom něco věděla.

„Možná jsem běhna, ale mám svoje standardy,“ brání se Carter, „nerozdávám si to s ženáčema. Nebo s chlápky, co jsou zamilovaný do mojí nejlepší kamarádky.“

„Hmm, díky. Myslím, žes chtěl říct zdravě sexuálně sebevědomej, nikoliv běhna,“ opravím ho.

„Jsem zdravě sexuálně sebevědomej a nerozdávám si to sženatými chlápky,“ opraví se Carter.

Vzdychnu. „Proč jsi mi to neřekl?“

„Upřímně – nikdy mě nenapadlo, že to nevíš. A nenapadlo mě, že by tě podváděl. Vždycky ti byl hrozně oddanej.“

„Jak to myslíš?“

„No, ehm... většina nepřiznanejch homosexuálů si najde jinej způsob, jak uspokojit svý potřeby, a udělají to anonymně – sprostitutem, v lázních, v parku, v technický místnosti na letištníchzáchodcích v Minneapolisu, anebo brázdí gay kluby, když jsou vcizím městě. Chlap si může namlouvat, že nechce nebo nepotřebuje mít sex s jiným chlapem, ale tělo a mysl ho pokaždý zradí.“

Svírá se mi žaludek a začínají se mi klepat ruce. Přinutím senezvracet a nešvihnout sebou. Michael je pořád služebně na cestách a jediné, co si teď dokážu představit, je, že má na sobě kožený tílko

33


a kalhoty s cvočkama a hledá chlapy. Bože, musím si zajít na testy

pohlavních chorob.

Vzlykám, třesu se a jsem strachy bez sebe. „Jsem jeho nejlepší kamarádka, jak to, že jsem to nevěděla?“ Michael se ke mněpřiblíží a vezme mi ruku do dlaně. Sleduje cestu před sebou, ale vidím, že se mu hrnou slzy do očí.

„Netrap se tím, zlato,“ řekne Carter. „Prostě ti selhal gaydar. Když jde o lidi, který máme rádi, vidíme jenom to, co vidět chceme.“

Ještě než domluvím s Carterem, jsem odhodlaná telefonvynout a vyhodit z okna, ale nejdřív musím zavolat babičce Leoně. Máma jí určitě volala hned, jak domluvila se mnou. BabičkaLeona je nejhodnější, nejvtipnější a nejmilovanější příbuzná, kterou mám a nepatří do Michaelovy rodiny.

Vytočím její číslo a ona to na první zazvonění zvedne.

„Ahoj babi,“ pozdravím. „Ehm... předpokládám, že ti máma řekla o mně a o Michaelovi.“

„Zlatíčko,“ osloví mě chlácholivě. „Samozřejmě. Dřív nebopozději k tomu muselo dojít.“

Takže i ty, babi? 34


7

Obloha je stejně šedivá a rozbouřená jako moje mysl. Většinucesty oba mlčíme. Jsem tak vyšťavená, že vůbec nedokážu logicky

uvažovat. Očividně nejsem sama.

„Proč jsi mi celý ty roky lhal?“ zavřískám jako nějaká opice.Snažím se zachovat klid. Fakt se snažím.

„Většinou jsem nelhal,“ brání se chabě.

Obrátím oči v sloup.

„To si nech sakra od cesty. Celý to byla jedna velká lež.“

Zhluboka se nadechne a pokračuje: „Dobře.“ Další hlubokejnádech. „Strávili jsme spolu celej život. Jsi pro mě nejdůležitější člověk na světě. A jedna z věcí, který jsem na tobě vždycky nejvíc miloval, byla, jak jsi vždycky přesně věděla, co chceš dělat, i když jsme byliještě děti. A bylo tak snadný nadchnout se pro tvoje nápady a plány.“

„Naše plány,“ opravím ho.

„Jo, naše plány,“ kývne. „Ale někdy to byly jen tvoje plány a tys byla tak neuvěřitelně nadšená, vzala sis svůj zápisníček, všechno sis rozplánovala a oba jsme se nechali unést tvým nadšením pro věc. Bylas tak nadšená, že jsem ti nechtěl nic říkat. Nevykládej si to špatně, za několik nejlepších věcí v životě vděčím právě tobě – je mi jasný, že sám bych nikdy nenašel odvahu zkusit tuhle kariéru snů. Měl jsem v plánu udělat si titul a strávit čtyřicet let v nějaký velký korporaci, ale tys trvala na tom, že bych měl dělat, co mě nejvíc baví. Tys přišla na to, jak se k tomu dostat. Tys věřila ve mě i v to, že to zvládnu, dokonce víc, než jsem si kdy věřil sám. Někdy

35


jsem se k tobě prostě jen přidal, protože sis byla tak jistá a bylas tak

nadšená, že mi připadalo, že bych měl mlčet.“

Tímhle mě vytočí do vrtule. „Takže já můžu za to, že mi neříkáš, že to takhle nechceš? Sakra! Proč za všechno vždycky může ten, kterej ví, co chce, a ne ten pasivní, kterej nic neřekne? Proč ten, kterej nechce převzít vedení a vzít na sebe jakoukoli zodpovědnost, vždycky obviňuje toho, kdo ji má?“

„No, někdy jsem nic neřekl proto, že jsem neměl žádnej lepší nápad a připadalo mi lepší v tom pokračovat.“

„A pak si na to stěžovat,“ vyštěknu.

Hlavou mi proběhnou naše společné roky a s nimi drobnérozmíšky i velké hádky. Jak jsem se Michaela ptala, jestli chce na dovolenou do Arizony. A on odpověděl, že to zní dobře, ale když jsme tampřijeli, prohlásil, že nemá rád poušť a že nikdy nejedeme tam, kam chce on. Když jsme objevili náš dům, choval se, jako by mu padl do oka stejně jako mně. Po roční rekonstrukci se nechal slyšet, že mělvždycky za to, že to není dobrý nápad. Milionkrát jsem se ho ptala, jestli chce jít na ten a ten film nebo do té a té restaurace, a vždyckyodpověděl „fajn“ nebo „jasně.“ A pak se choval, jako kdybych se ho nikdy nezeptala, jestli tam chce jít, nebo jako kdybych ho tam přitáhla za vlasy a nutila ho jíst linguine a dívat se na romantickou komedii.

„Bál jsem se, že tě ztratím,“ pokračuje. „Bál jsem se, že přijdu o práci, nebo že mě už nikdy nepovýší. Miluju tě, miluju nášspolečnej život, miluju, když tě vidím šťastnou. Chtěl jsem, aby to všechno bylo skutečný, a myslel jsem si, že když se budu dost snažit, že to tak bude. Asi nechápeš, že jsem s tebou chtěl ,žít šťastně až do smrti‘stejně jako ty, možná i víc. A bál jsem se, respektive bojím se, že o tebepřijdu.“ Zuřím tak, že cítím pulz až v krku. Obličej mi hoří.

„Laskavě vynech to svoje ,navěky spolu‘. Bojíš se, že mě ztratíš? Ty ses úplně zcvoknul! Zničils mi život, protožes byl moc posranej na to, aby sis ještě před svatbou přiznal, že jsi gay!“ ječím na něj. 36


„Nenapadlo mě, že budeš tak vytočená,“ kroutí hlavou. „Máš spoustu kamarádů mezi homosexuálama, loni jsme pořádali doma tu sbírku na práva homosexuálů. Nechápu to, vždyť máš gaye ráda...“

„Netvrď mi, že seš takovej omezenec,“ skočím mu do řeči.

Zakroutí hlavou. Jakmile to vyřknu, dojde mi, proč nechce, aby se to v práci vědělo. Michael je komentátor basketbalu na ESPN a prostředí sportu nebývá moc nakloněné gayům. Je největšísportovní fanatik, co znám. Miluje basket a hokej a fotbal a tenis a vlastně všechno, co vyžaduje fyzickou zdatnost a soutěživost.Statistiku rychlobruslení má v malíčku. Hod kládou. Curling. Roller derby. Odjakživa snil o práci v ESPN.

Ale já nejsem ESPN. A rozhodně nehodlám obětovat celý svůj život na oltář televizního vysílání.

Soptím. Přece jsem ho nenutila, aby si mě bral a celý roky mi lhal! „Proč jsi nic neřekl?“

„Bylas tak šťastná,“ vysvětluje omluvně. „A já tě hrozně rádvidím šťastnou. Nechtěl jsem tě zklamat. Miluju tě. A myslel jsem si, že tě můžu milovat celej život.“ Hluboce si povzdychne a mě na setinku vteřiny napadne, jestli to na mě nehraje. Už ničemunevěřím – i to jeho vzdychání zní falešně. „Bál jsem se,“ zakoktá se, „bál jsem se, že přijdu o všechno.“

„Meleš kraviny. Carter je gay. Můj kadeřník je gay. Naše účetní je lesba. Babička Leona si za posledních sedm let nenechala ujít ani jedno bingo, který moderuje chlap převlečenej za ženskou. Naše rodiny by to pochopily, já bych to pochopila, svět by to pochopil, ale ty ses tak děsně bál, že kluci v ESPN by tě pak nemuseli mít rádi, žes mě chtěl radši nechat trávit nejlepší léta života ve lži,zatímco sis někde užíval.“

„Takhle to nebylo,“ brání se chabě.

„Přesně takhle to bylo. Měli jsme být nejlepší kamarádi, ale nezáleželo ti na mně, vlastně ani na sobě natolik, abys byl ke mně upřímnej. Radši

37


jsi posledních patnáct let předstíral, že tě sex se mnou baví, než aby sis

přiznal, kdo seš. Teď chápu, proč jsem to byla vždycky já, kdonavrhoval sex! Tebe to nikdy nenapadlo! Cítila jsem se, jako bych tě vůbecneřitahovala! Patnáct let jsem kvůli tobě držela dietu! Víc ti záleží na

tobě a tvým hloupým křehkým egu a kariéře než na mně.“

Bože, potřebuju cheeseburger.

„Omlouvám se,“ zamumlá a upírá pohled z okna, aby se minemusel dívat do očí. Slaboch. „Omlouvám se, omlouvám se! Nemůžu se omluvit víc, než už jsem se omluvil. Stalo se. Nemůžu to vzít zpátky. Jsi moje nejlepší kamarádka. Nemůžu změnit, kdo jsem,“ procedí vzdorovitě mezi zubama. Tuhle výmluvu nesnáším. Stalo se, takže nemá cenu se omlouvat nebo vůbec debatovat o tom, co vás naštvalo.

„Nikdo po tobě nechce, aby ses měnil. Ale jestli chceš, abych s tím byla v pohodě – no, tak na to je trochu pozdě,“ zařvu na něj.

„A víš, co je na tom všem nejhorší?“ zeptám se ho. „Všichni našikamarádi se za tebe samozřejmě postaví a podpoří tě, aby si o nich někdo nemyslel, že jsou homofobní. A snad ještě horší je, že já tě taky musím podpořit, protože jinak mě všichni odsoudí. Což nejspíš udělají tak jako tak. Budou mě nenávidět, jako kdybych byla další Kris Jenner neboněkdo takovej, protože buď jsem to musela vědět, nebo tě přivazovat doma ve skříni. Přihlásil ses ke svý orientaci, ale všichni to budou svádět na mě. Zničíš mi život, ale všichni tě budou milovat a podporovat.“

Sotva popadám dech. „Kdyby sis to pět let po svatbě rozdával s jinýma ženskýma, nikdo by ti neříkal, že seš odvážnej, a neplácali by tě po ramenou. Tvrdili by, že seš sobeckej lhář a mizera, a to taky seš. Ani bysme nevedli tenhle rozhovor. A kdybych jápřiznala, že jsem lesba? Zase by tě všichni podpořili!“ prohlásímroztrpčeně. „Říkali by, žes kvůli mně zženštěl a že jsem ti, chudáčku,zničila život. Já bych zas byla potvora a ty nebohá oběť. A víš co? Napadá tě vůbec nějaký slovo, který se dá ve stejným kontextu použít pro ženský? Vsadím se, že ne. Sama bych se musela podívat 38


do telefonu, protože mě žádný nenapadá. Víš, jak se tomu říká?

Defeminizovat. Slovo, který se nepoužívá od roku 1907, kdynějakej chlápek, kterej nenáviděl ženský, napsal článek o důvodech,

proč by neměly volit,“ ječím. „Do prdele! Všechno je špatně!“

„Alex –“

„Ještě jsem neskončila,“ zavřískám, úplně bez sebe. „Víš co, já tohle slovo oživím a budu ho používat pokaždý, když bude nějakej trol tvrdit, že nějaká ženská bavička není vtipná, protože nevypadá jako supermodelka, nebo bude o nějaký ženský tvrdit, že je tosleice nebo lesba, protože je úspěšná.“

„Miluju tě,“ prohlásí a oči se mu zalijou slzama. Obličej mácelej rudej a flekatej.

„Nesnaž se mě zmanipulovat tím svým ,miluju tě‘. Seš debil. Výše tvýho ega je závislá na dýlce tvýho vysílacího času. Chtěls předstírat, že seš někdo jinej, zničit mi život a lhát všem kolemjenom proto, abys zůstal na obrazovce a nepocuchal si svoje malý ego. Kdybys mi to řekl, když nám bylo patnáct nebo dvacet nebo čtyřiadvacet, pořád bych tě měla ráda a nemuseli jsme žít v týhle tvojí představě, že jsme nejlepší kamarádi. Ale teď...“

„Jsi moje nejlepší kamarádka,“ natahuje.

„To si ze mě děláš prdel,“ vyletí ze mě. „Proč bych se kamarádila sněkým, kdo je takovej lhář, s někým, kdo mi kvůli svojí kariéře zničil život?“

„Nechtěl jsem tě ranit,“ říká. „To jsem fakt neměl v plánu...“

Potlačuju slzy, odhodlaná říct, co prostě říct musím. „O všechno jsi mě připravil. Myslela jsem, že budeme mít děti, že budu mítpěknej život, domov. Místo toho je ze mě uřvaná ženská vdaná zateplouše z ESPN. Oblíkej se do ženských šatů, tancuj kolem ohně, chovej se, jak chceš, ale ať tě ani nenapadne myslet si, že tě nenávidím,protože seš gay. Nenávidím tě, protože jsi srab, co mi zničil život.“

„Vůbec netušíš, jak je těžký být gay,“ skučí.

„Ty taky ne, ty sráči.“

39


8

Po zbytek cesty se mě snaží zatáhnout do konverzace, ale ignoruju

ho a zírám z okna. Snažím se vymyslet, co udělám, až dorazíme na

místo. Jedna milosrdná lež zachrání Michaelovi práci, kterouzbožňuje, a celá tahle děsivá záležitost s talentovaným basketbalistou

trochu vyšumí. Nesnáším se za to, že jsem takovej slaboch, ale

vlastně je mi Bobbyho Cavala trochu líto – je ve věku, kdy sečlověk snaží přijít na to, kým je, a on na to, chudák, přišel před diváky

všech amerických sportovních médií.

Když dorazíme do Bristolu, jsou skoro čtyři. Parkoviště praská ve švech a já se chystám vystoupit, když mě Michael chytne za ruku.

„Počkej, prosím tě,“ zastaví mě. „Bylo ode mě hloupý a sobecký chtít po tobě, abys tam šla se mnou. Navíc po tom, čím vším sis dneska prošla. Omlouvám se. Zvládnu to sám.“ Podá mi klíče od půjčeného auta. „Netuším, jak dlouho bude ta schůzka trvat. V okolí je pár docela dobrejch restaurací. Zavolám ti, až skončím, a vyrazíme zpátky do New Yorku.“

„To jako vážně?“ ptám se nevěřícně. Skvělý, táhne mě přes půl světa až do ESPN a teď chce, abych na něj počkala v autě nebo co.

„Jo. Ublížil jsem ti a lhal jsem ti. Tohle si nezasloužíš. Jsi moje nejlepší kamarádka, a víc než cokoli chci být zas tvůj. Takže to zvládnu sám.“

Sedíme pár minut v autě a já dumám, co mu na to říct.

Vzpomenu si, co říkala Darcy. O tom, jestli se zaseknu v tomhle momentu, nebo se posunu dál. 40


A pak si vzpomenu na těch třicet táců výživnýho. Každej rok.

Možná navždycky.

„Nemusíš tam chodit sám,“ oznámím mu benevolentně. „Půjdu

s tebou.“ Možná toho budu litovat, ale přece jsem se nepachtila až

do Bristolu jenom proto, abych si tady sedla do nějakýho baru

a utápěla žal v rumovým punči a cibulových kroužcích, zatímco

Michaela budou vyhazovat. Globálně vzato, nezachráním vlastně

sama sebe, když zachráním Michaela? A když už ne sebe, nemůžu

aspoň zachránit těch třicet litrů?

Vylezeme z auta a přejdeme parkoviště k budově ESPN.Ploužím se za Michaelem a přemítám, jak jsem se sem sakra dostala.

Když vcházíme do budovy, přitáhnu si ho k sobě a pošeptám

mu: „Máš sakra štěstí, že to pro tebe dělám.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist