načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Ve stínu Zehyrů - Jiří Grim

Ve stínu Zehyrů
-11%
sleva

Elektronická kniha: Ve stínu Zehyrů
Autor:

Nad obyvatelstvem bájné Kallenie se stahují mračna. Kraj zmáhá trvalé sucho a neúroda a sílící moc nepřátel. Podaří se mladému válečníkovi Maualímu a jeho příteli Gomdrsolovi ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  90 Kč 80
+
-
2,7
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Tribun EU
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 206
Rozměr: 18 cm
Vydání: V Tribunu EU vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-739-9431-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nad obyvatelstvem bájné Kallenie se stahují mračna. Kraj zmáhá trvalé sucho a neúroda a sílící moc nepřátel. Podaří se mladému válečníkovi Maualímu a jeho příteli Gomdrsolovi čelit náporu cizích bojovníků a přelstít i zákeřná kouzla Zehyrů nebo je osud Kallenie už dávno zpečetěn?

První část napínavé a velice čtivé fantasy českého autora, která překvapí výraznými postavami, propracovanou válečnou strategií a jedinečnou atmosférou.

Zařazeno v kategoriích
Jiří Grim - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Ji ří Grim

VE STÍNU ZEHYR Ů

Tribun EU

2013


Věnováno mým milým a state čným

dcerám Nelince a Jani čce.

J.G.


Přemáhej všechny t ěžkosti state čností.

Titus Catius Asconius Silius Italicus


Ve stínu Zehyr ů Ji ří Grim

5

Úvod

Slunce se už pomalu sklán ělo za nejvyšší pahorek, ale celá mýtina se tetelila

horkým vzduchem, který pronikal šaty, proh řátá zem pálila do podrážek aolověná tíha nebes plnou silou ležela na hlav ě a ramenech. Povadlé lístky zimostrázu obalené mšicemi a puklicemi se ani nepohnuly, v údolí čku nebyl

slyšet žádný zvuk, nebyl vid ět žádný pohyb. V těžkém a hustém vzduchuvonícím sm ůlou jakoby uvadl veškerý život.

Vtom n ěco zaznamenal periferním vid ěním, pomalu si prot řel o či zalité potem a zahled ěl se sm ěrem pod malý jalovec, kde se cosi pohnulo. Nic tam přece není. Nebo je? Jsou tu! Dva mladí zajíci si bezstarostn ě škubou povadlou trávu a vesele se živí. Ješt ě zkontroloval okolí a zpocenými prsty pevn ě sev řel lovecký luk a napnul t ětivu. Na tu vzdálenost to byla celkem snadná záležitost, ale p řece se spokojen ě ušklíbnul, když v tráv ě ležela dv ě t ělí čka probodnutá šípy.

Aspo ň nep řijdu dom ů s prázdnou, zvláš ť v sou časné dob ě, kdy na skrovných kamenitých polí čkách tém ěř nejsou vid ět seschlé klásky obilí mezi množstvím pýru a vl čího máku a matka nebude moci upéct tolik placek, kolik by pot řebovali. Nikdy nežil v dostatku a blahobytu, ale letos to bylo snad ješt ě horší, nežkdykoli p ředtím, zvlášt ě když se z nejbližšího okolí m ěsta ztratila tém ěř veškerá zv ěř , v ětšina jí byla ulovena obyvateli a zbytek bu ď utekl neznámo kam, nebo se stal velmi ostražitým a nebylo v ůbec snadné n ěco ulovit.

Prot řepal čutoru, vody tam poh říchu bylo už pomále, a tak si dop řál pouze dva malé loky, aby mu z ůstalo na dlouhou cestu dom ů. Ve stínu sisundal koženou p řilbu, za jejímž železným okrajem m ěl zastrkány v ětvi čky a trsy trávy jako maskování, odložil krátký me č a dal se do vyvrhování hube ňoučkých zajíc ů. Maso, k ůži a v ětšinu vnit řností p řipravil k odnesení, zbytekzahrabal do m ělkého d ůlku pod jehli čí a zatížil kamenem. Po práci si ješt ě chvíli odpočinul, potom když slunce kone čně zapadlo za pahorek, posbíral výzbroj, přes rameno p řehodil mrtvá t ělí čka svázaná proutkem a pomalu se vydal na zpáte ční cestu.

I když, byl unavený celodenním lovem, přesto neustále pozorn ěsledoval okolí, nebo ť cesty, stezky i stezi čky nebyly v ůbec bezpe čné pro mladého osam ělého lovce. Nez řídka se stalo, že i v ětší lovecká tlupa, která pravděpodobn ě dostate čně nedbala o svou bezpe čnost, se ztratila navždy v hloubi skal nebo hvozd ů. Výjime čně se stalo, že po n ějakém čase náhodou našli ohlodané Ve stínu Zehyr ů Ji ří Grim

6

zbytky kostí nebo rozbitých zbraní, ale to bylo asi tak vše. Tady v blízkosti

hranic se mohli alespo ň trochu bezpe čně pohybovat pouze ve v ětších houfech

st řežených siln ě vyzbrojenými zbrojnoši. Te ď, když byl sám, nutn ě musel

splynout pokud možno co nejvíce s okolní p řírodou.

Tém ěř neznatelnou stezkou mezi porostem pro řídlých strom ů a ke řů přerušovaných rozpálenými skalami, které vydechovaly teplo nashromážd ěné za celý den, sm ěř oval stále sm ěrem na východ. Nyní, když už se stínyprodlužovaly, se cítil o n ěco lépe, a s blížícím se domovem jej, alespo ň se mu to tak zdálo, opoušt ěla i únava nast řádaná za celý den. T ěšil se, jak si natáhne nohy u ohništ ě a u kalíšku ostrého a pálivého sibrillu bude pozorovat matku, jak na žhavých plátech bude p řipravovat vnit řnosti zajíc ů. Ty v ětšinou sn ědí polosyrové a možná i jednoho zajíce ope čeného na rožni, druhého dají vyudit v kou ři a schovají na horší časy.

Celou cestu se našt ěstí nic zvláštního nestalo, jen za jednou skalou vyplašil pár krkavc ů, jak si pochutnávají na n ějaké mršin ě. Podle zbytk ů srsti a kostí poznal, že to byla liška, ale byla už v takovém stavu, že jí nev ěnovalžádnou velkou pozornost. Krkavci poodlétli, a když p řešel, v poklidu se vrátili k přerušené hostin ě.

Za chvíli se dostal na širší stezku a mohl pokra čovat v ch ůzi o n ěco rychleji. Ješt ě p ůlhodina ch ůze a po výstupu na vyvýšeninu uvid ěl kone čně tmavé a hrubé hradby svého rodného m ěsta Lydocu, nyní zkrášlené rudým zapadajícím sluncem. Maualí se vracel ze svého dalšího úsp ěšného lovu dom ů.


Ve stínu Zehyr ů Ji ří Grim

7

Kapitola první

Hry d ětství

Z d ětství si Maualí pamatoval v ětšinou obrazy s matkou Anthaitou,

která se o n ěj starala vlastn ě jako jediná v rodin ě. P řipravovala mu jídlo, vyráv ěla mu r ůzné pohádky a zkazky, a když m ěla chvíli času, tak si s Maualím

i hrála. Na rozdíl od ostatních rodin ve m ěst ě, které m ěli hodn ě člen ů, m ěl

Maualí pouze jednoho bratra Skeletse a jednu sestru Triitoi.

Skelets byl o n ěkolik let starší a okázale Maualího p řehlížel, nebo ťvyzbrojený ostrým nožem s křivou čepelí a nez řídka i me čem nebo lukem a šípy vyrážel na r ůzné eskapády se svými vrstevníky, které v ětšinou kon čily krvavými zran ěními. Skelets se také n ěkolikrát p řiplížil dom ů s nějakým tím šrámem, který si pak pokoutn ě zasypával lé čivým prachem a obvazoval plátnem. Pokud rána byla v ětší, nechal si ji zašít od Anthaity, která to d ělala za pomoci hlasitých vý čitek a lamentování. Skelets p řitom jenom mru čel, ale p říšt ě vyrazil znovu za dalším dobrodružstvím.

Triitoa byla starší asi jen o jeden a p ůl roku než Maualí a odmala byla bledší než ostatní a čast ěji nemocná. Nesv ědčilo ji zejména stálé horko a prach, který byl všudyp řítomný. I když to nebylo zvykem, aby se n ěkdo zajímal o malé členy rodiny víc, než bylo nutné, p řece na p říkaz čarod ěje otec poslal Triitoi k přátel ům do Rondooru v horské zemi Rideania, kde bylo čerstvé ovzduší. Maualí si jen pamatoval malou hlavi čku vykukující z pod plachty kupeckého vozu s plnými koly.

Kdo byl pro Maualího nejv ětší záhadou byl otec Pelodrul. Doma se objevoval vždy jen párkrát na n ěkolik dní v roce. Chatr č zaplnil svou h řmotnou postavou navle čenou do hn ědé k ůže a černého železného brn ění. Odložil t ěžký me č, štít a hrubou kuši a pustil se do jídla p řipraveného Anthaitou, které zapíjel množstvím sibrillu. Ob čas p řinesl n ějakou vítanou ko řist, zlaté mince, drahokamy, látky nebo zbran ě.

Je pravda, že také n ěkdy krom ě posekaného štítu a zprohýbaného brnění nep řinesl nic a v tu chvíli bylo lepší jít mu z cesty. Také se n ěkolikrát stalo, že po takové výprav ě se pak vydali k čarod ějov ě chrámu, kde na hranicích ze dřeva ležela t ěla jeho mrtvých druh ů, která pak následn ě spálil plamen. Ze shromážděných nikdo nena říkal, protože jejich život byl tvrdý a na hlubší city nebyl čas. Ve stínu Zehyr ů Ji ří Grim

8

Ve vzácných chvílích jej vzal Pelodrul ven za hradby a u čil jej znát stopy zv ěř e, dával mu základy stopování, p řípadn ě, což Maualího v ůbecnebavilo, základy ranhoji čství. U čil jej rozd ělávat ohe ň, stav ět p říst řešek a spoustu dalších v ěcí, které se Maualí se č mohl, snažil zapamatovat a nau čit, i když jim třeba i nerozum ěl, nebo ť m ěl z Pelodrula obrovský respekt. Pelodrul mu mimo jiné sd ělil, že až trochu povyroste, dostane stejný n ůž jako Skelets a za čne s výcvikem se zbran ěmi, protože jestli jim n ěco umož ňuje přežít, jsou to práv ě zbran ě.

Anthaita krom ě práce v domácnosti chodila pracovat i na polí čko, kde měli zaseté obilí, p řípadn ě trochu zeleniny. Takové polí čko m ěla p řid ělena každá rodina ve m ěst ě, ale výsledky p ěstování byly vzhledem ke klimatu celkem ubohé a sloužili jen ke zpestření v ětšinou masité stravy. Maualí si na mezi hrál s kobylkami, chytal motýly a pozoroval další různé brouky a zejména mravence. Ti mu totiž p řipadali velmi podobní obyvatelstvu Lydocu. Také byl sv ědkem, kdy se dv ě mraveništ ě utkala se svými armádami. Zaujalo jej, že ohniv ě červení mravenci, kte ří byli v menším po čtu, p řed čili hn ědé rychlostí a větším zaujetím pro boj, takže nakonec zcela ovládli bojišt ě. Toto se mu trvale vrylo do pam ěti.

S Anthaitou chodil také na tržišt ě, kam jednou týdn ě p řijížd ěli kupci v dlouhých pláštích a kapucích, s krytými vozy taženými voly. Pod plášti se jim z řetelně rýsovaly rukojeti zbraní a na každém kozlíku sed ěl vedle kupce zbrojnoš s me čem a kuší nebo krátkým zahnutým lukem. N ěkolik vedoucích z karavany sed ělo na podivných zví řatech a matka mu řekla, že to jsou kon ě. Když byl Maualí v ětší, šli n ěkolikrát s matkou i na hradby, aby spolu se strážemi ukrytými pod p říst řešky na v ěžích, sledovali p říjezd kupecké karavany nebo odchod jednotky vlastních ozbrojenc ů, kde Pelodrul velel jednomu z pěších oddíl ů. Maualí, pak než šel spát, si p ředstavoval, že jedou spolu s otcem po prašné cest ě udusané mnoha chodidly a koly voz ů do dáli a onpoznává n ěco nového a neznámého.

Nejhorší období v roce byla zima, která vždy p řišla náhle po dlouhém, suchém a prašném lét ě, a krátkém podzimu. Tehdy se blízké poho ří Kallarzahalilo mlhou a mraky a prudké lijavce splachovaly nejen veškerou špínu z uli ček m ěsta, ale i zbytky úrodné p ůdy. V Lydocu se plnily obrovské nádrže na vodu, nebo ť tekoucí voda z malé říčky, která protékala pod hradbami a v lét ě se zm ěnila v pouhý pot ůč ek, zdaleka nesta čila pro všechny obyvatele.

Bylo i chladno, všude profukoval studený vítr a obyvatelé Lydocu se třásli zimou u svých ohniš ť. Maualí byl v té dob ě v ětšinou zav řený v chatr či a Ve stínu Zehyr ů Ji ří Grim

9

těšil se, až bude moci vyb ěhnout ven. Po zim ě p řišlo krátké intenzivní jaro, kdy

louky rozkvetly mnoha kv ěty a stromy se zazelenaly mladými lístky a výhonky. Jaro m ěl Maualí nejrad ěji, škoda, že trvalo tak krátce. I v dlouhém prašném

lét ě se čas od času dostavila obrovská bou ře, kdy se nebe zatáhlo černýmimraky, hromy dun ěly a blesky k řižovaly celou oblohu. Dešt ě z těchto hrozivých

bou ří nebyly nijak velké a asi dvakrát se stalo, že padaly kroupy velké jako

holubí vejce. Maualí se kupodivu vůbec nebál a pozoroval b ěsn ění živl ů

s velkým zájmem.

Jednou p ři Oslavném dni, který byl za čátkem jara a byl to jediný den v roce, kdy obyvatelé nepracovali, jedli, pili sibrill a radovali se, se Skelets přihlásil do st řelecké sout ěže.

Nejd říve t řicet sout ěžících st řílelo z luk ů do kulatých ter čů s barevnými kruhy. Skelets na po čet bod ů spolu s dalšími devíti postoupil do druhého kola, kde st říleli z kuší na rozhoupané obdélníkové ter če. Po této sout ěži z ůstal ve hře Skelets, Ordun a jeden Maualímu neznámý zrzek. Ve t řetím kole st říleli z kuše na silný prut zapíchnutý do zem ě zase o kus dál, než ve druhém kole.Skelets prut lehce zasáhl a odštípl z něj kousek d řeva s kůrou, zrzek jej minul na ší řku t ří prst ů. Poslední st řílel Ordun a tomu se poda řilo prut rozštípnout vp ůli. Skelets byl tedy druhý a rozmrzele si p řebral druhou cenu, jíž byla p ěkná přilba.

Ale závod m ěl ješt ě další pokra čování, protože k Pelodrulovi jednoho dne ve čer došel posel, a sd ělil mu, že Skeletse a Orduna na základ ě výsledk ů sout ěže, povolal král Dulth do hlavního m ěsta Kallenie Ghostlinu a budou zařazeni jako st řelci do královské gardy. Skelets si tedy do pytle sbalil svých pár věcí a za ranního rozb řesku druhého dne vyrazil na cestu. Pelodrul, který byl uvnit ř hrdý na postup svého nejstaršího potomka, to dal najevo pouze tím, že při odchodu mu beze slova položil ruku na rameno a pohled ěl mu do o čí. Pak se oto čil na pat ě a odešel za svými povinnostmi. Maualí s Anthaitou pak většinu času z ůstávali v chatr či sami.


Ve stínu Zehyr ů Ji ří Grim

10

Kapitola druhá

Dotek smrti

Tak plynul čas a Maualí rostl a čím dál tím více se zajímal o okolní

věci a d ění. Mimo jiné pozoroval, že Pelodrul a Anthaita za čínají mít více a

více starostí. Když byl Pelodrul doma často spolu tlumen ě hovo řili a Maualí

ob čas zaslechl zvláštní slova jako Zehyrové, Sammariové, válka apod. Otec

také čast ěji vyjížd ěl s ostatními vojáky z města a vracel se stále zachmu řen ější.

Maualí si všiml, že se také zvýšil po čet posl ů p řijížd ějících k velitelství

v Lydocu a to zejména z hlavního m ěsta Ghostlinu, ale i z ostatních m ěst, dokonce až z pob řežního m ěste čka Meonry. N ěco se d ělo, a nebyly to dobré v ěci.

Zdálo se, že celá Kallenia je v nap ětí a v obavách. V Lydocu, kdo z dosp ělých

nebyl ve vojsku, tak pomáhal nap říklad p ři oprav ě hradeb, kde kameníci horečně usazovali nové kameny p řivážené z nedalekého lomu, opravovalo sepodsebití a zesilovaly se m ěstské brány. Jiní pomáhali ková řů m a zbrojí řů m, jejichž

výhn ě svítili ve dne v noci, p ři výrob ě kopí, me čů , štít ů, luk ů, kuší a brn ění.

Vyráb ěli se celé svazky šíp ů do kuší a luk ů, tyto se pak roznášeli po celém

obvodu hradeb. Lé čitelé p řipravovali velké množství lé čivého prachu a d ělali si

zásoby plátna na rány.

Zásobovací kolony a lovecké výpravy p řiváželi každý den do m ěsta potraviny, železo, d řevo a spoustu dalších v ěcí. Velitel vojska Gomdur sesvými veliteli oddíl ů byl snad všude, na řizoval, radil i pomáhal. Vyvíjel obrovské úsilí, které neslo své plody.

Druhým významným článkem vále čných p říprav byl čarod ějAnthausil. Pod jeho vedením se na hradbách sestrojovaly zvláštní velké balisty s dlouhými šípy pobitými železem. Pod jeho vedením se na hradbách umís ťovaly také nádoby se zvláštní tekutinou, ke kterýmzakázal p řístup s otev řeným ohn ěm. Postupem času se museli do obranných příprav zapojit úpln ě všichni obyvatelé Lydocu. I Maualí s Anthaitou museli pomáhat na hradbách, Anthaita nosila kamení, které by se příadnému nep říteli vrhalo na hlavy a Maualí roznášel svazky šíp ů a st řel. Kolikrát se pod tím nákladem jen prohýbal, ale postupn ě cítil ve svých pažích a nohách v ětší a v ětší sílu. Ve stínu Zehyr ů Ji ří Grim

11

Asi po jednom m ěsíci hore čných p říprav dorazil posel z Ghostlinu s tím, že se Dulth rozhodl vyrazit s veškerým vojskem vst říc nep říteli. Ve městě mají z ůstat pouze nezbytné minimální hlídky a v případ ě pot řeby se mají doplnit zbytkem obyvatelstva. Všichni vojáci v četn ě nová čků se mají odebrat na k řižovatku cesty do Ghostlinu, vzdálenou celodenní pochod od Lydocu, kde se za úpl ňku p říštího m ěsíce p řipojí k hlavnímu voji krále Dultha. Velitel Gomdur za čal okamžit ě organizovat odjezd. Byl si v ědom, že musí s sebou vzít co nejvíce voják ů, p řesto nem ůže nechat m ěsto úpln ě bez ochrany. Hlídekmuselo být tolik, aby udrželi m ěsto alespo ň n ěkolik dn ů a aby jej nedobylakdejaká p řesunutá nebo pr ůzkumná tlupa nep řítele, která by se zde v příhrani čímohla docela snadno vyskytnout.

Do týdne bylo vše p řipraveno, každý v ěděl, co má d ělat a jaký bude jeho úkol. Vp ředve čer odjezdu si Pelodrul zavolal Maualího a řekl, že i když ješt ě nedosáhl požadovaného v ěku, tak mu v ěnuje n ůž a v ěř í, že tím rozhodn ěji pom ůže p ři obran ě m ěsta. A p ředal Maualímu krásný n ůž se zak řivenou čepelí ostrou jako b řitva. K noži pat řila také pochva z kůže zesílená železnými cvočky. Čepel upevn ěná v kost ěné rukojeti se tmav ě leskla a ob čas jakoby jí probleskl rudý nádech. Pelodrul mu vysv ětlil, že na ní bylo vloženo kouzlo čarodějem Anthausilem a že snadn ěji proniká od ěvem i koženým pancí řem a p ři jejím zablýsknutí se zasévá strach do srdcí nep řátel. Maualí se velice t ěšil z tohoto dárku, celou noc spal s nožem v ruce a ráno si jej hrd ě p řipevnil na opasek.

Druhý den všichni obyvatelé vyprovodili vojsko, část stála p ři hlavní ulici, ale v ětšina byla na hradbách. Nejd řív se objevil pr ůzkumný oddíl s vlky na dlouhých kožených š ňů rách a potom už jel velitel Gomdur na černém koni. Po jeho levici jel čarod ěj Anthausil s dlouhým me čem a kouzelnou holí na hn ědákovi. Poté následovali jednotlivé oddíly p ěchoty i st řelc ů. Následovaly vozy s táborovým vybavením a zásobami a kolonu uzavíral p ěší oddíl jako zadní stráž. Brzy se zástup zm ěnil v šedo černého hada obaleného zví řeným prachem, ze kterého ob čas temn ě zablýsklo a netrvalo dlouho a poslední voják se ztratil z dohledu.

Několik dní se nic ned ělo, obyvatelé se vrátili ke své práci a život ubíhal nem ěnným rytmem dál. Proti jiným čas ům se p řece jen n ěco zm ěnilo, a to byl v podv ědomí všech ukrytý pocit z nebezpe čí, které všem bez rozdílu hrozí.

Potom se za čali objevovat zprávy, že na planin ě Esterel došlo k obrovské bitv ě mezi vojskem Kallenie a spojeným vojskem Sammari ů a nebezpe čných Zehyr ů. P řesné zprávy nikdo nem ěl, n ěkdo tvrdil, že bitva skon čila Ve stínu Zehyr ů Ji ří Grim

12

vít ězn ě, jiný že vojska Kallenie byla poražena. V této nejistot ě byli n ěkolik dní

a stráže na hradbách zdvojnásobili svou bd ělost. Všichni z okolí m ěsta se rad ěji

uchýlili za jeho hradby, aby v případ ě vpádu nep řátel, m ěli alespo ň n ějakou

šanci na p řežití.

Jednou po poledni se na v ěžích rozezn ěly rohy, ale netroubily na polach, ale na uvítanou. V dáli se objevilo vojsko z Lydocu, vracející se dom ů. Ale v jakém stavu! Obyvatelé na hradbách a v ulicích vid ěli, že tvrdá bitva si vyžádala mnoho ob ětí. Dom ů se vracela maximáln ě t řetina voják ů a to ješt ě většina m ěla n ějaké zran ění, brn ění a štíty byly posekané a zprohýbané, zbraní měli vojáci jen polovinu a to úpln ě otupených a zubatých, st řelci m ěli úpln ě prázdné toulce. Velitel Gomdur s rukou na pásce se za bránou postavil ve třmenech a zvolal: „Vybojovali jsme p řím ěří!“ a pak pokra čoval ke chrámu. Tam ihned po p říjezdu se velení ujal čarod ěj Anthausil, který byl jako jeden z mála bez zran ění, a za čal organizovat ošet řování ran ěných.

Anthaita s Maualím objevila Pelodrula na jednom z povoz ů. Byl bez brn ění a hru ď mu zakrývaly hrubé obvazy, okolo úst m ěl r ůžovou p ěnu a byl v bezv ědomí. Anthausil jim řekl, že byl zasažen n ěkolika zehyrskými šípy, které se mu poda řilo vyjmout. Samo zran ění šípem do hrudi by bylo vážné, ale existovala šance na uzdravení, pokud by šípy nebyly pokryty zlým kouzlem. Bohužel ale bylo vid ět, že byly, a rány se necht ěly zacelit a objevilo se v nich množství hnisu. Anthausil ránu čistil, pokrýval lé čivými bylinami a p řitom pronášel kouzelné formule. Po t řech dnech však p řišla krize a Pelodrul, aniž by procitnul z bezv ědomí, um řel. Maualí a Anthaita nanosili hranici d řeva ke chrámu vedle dalších p řipravených hranic, kde pak ve čer Pelodrul a n ěkolik dalších voják ů, kte ří také podlehli zran ěním, bylo spáleno. Hranice pak osvětlovali okolí chrámu ješt ě n ěkolikrát. Maualí si z tohoto zážitku odnesl jen hořkost a nenávist ke všemu zehyrskému a sammarijskému.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist