načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Ve stínu bohů - Rachel Dunne

Ve stínu bohů

Elektronická kniha: Ve stínu bohů
Autor:

Před dávnými věky dvojice bohů stvořila zemi zvanou Fiatera a všechen život, a .nakonec i své děti, božská Dvojčata. Ta se ale pokusila změnit dílo svých rodičů. Ti je za to vyhnali ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  263
+
-
8,8
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8% 70%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » TALPRESS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 454
Rozměr: 20 cm
Vydání: První vydání
Spolupracovali: z anglického originálu In the shadow of the gods ... přeložil Martin Boček
Skupina třídění: Americká próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-719-7650-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Před dávnými věky se ve světě Fiatery zrodila dvojice bohů, známých jako Dvojčata. Ta se však vzepřela svým rodičům a pokusila se změnit jejich dílo. Jejich rodiče je nakonec vyhnali z nebes a uvěznili na zemi. Aby se Dvojčata nemohla navrátit do nebes, musela být vždy všechna dvojčata narozená na zemi ihned usmrcena. Dvojčata proto shromažďují své síly, aby se osvobodila a zničila své rodiče a jejich tyranii. Po osmi staletích se tým nesourodých bojovníků, složený ze Scala, ztraceného a poškozeného šermíře ze severu, Vatri, jiskřivé kněžky, která tvrdí, že vidí budoucnost ve svých požárech, kouzelníka Andyr a dvojčat, která tajně přežila mimo dosah zákona, odhodlá k rozhodujícímu boji mezi dvěma generacemi bohů pro ovládání světa a smrtelníků, kteří v něm žijí. Temný epický fantasy román o válce, k níž se schyluje se mezi bohy a jejich potomky.

Popis nakladatele

Před dávnými věky dvojice bohů stvořila zemi zvanou Fiatera a všechen život, a .
nakonec i své děti, božská Dvojčata. Ta se ale pokusila změnit dílo svých
rodičů. Ti je za to vyhnali z nebes, zbavili je moci a uvěznili. Pár lidí ale na
Dvojčata nezapomnělo a po osmi staletích tvrdé práce jsou členové jejich kultu
připraveni své bohy osvobodit. Jenže co se stane, když se osobní ambice
mocného kněze dostanou do střetu s jeho vírou? Co se stane, když je válka na
nebesích na spadnutí a osud celého lidstva drží ve svých rukách jediný ješitný
muž?

Zařazeno v kategoriích
Rachel Dunne - další tituly autora:
Spoutaní bohové 1 - Ve stínu bohů Spoutaní bohové 1
Spoutaní bohové 2 - Kosti světa Spoutaní bohové 2
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Rachel Dunne

VE STÍNU

BOHŮ

série Spoutaní bohové

TALPRESS


Copyright ©2016 by Rachel Dunne

Translation ©2017 by Martin Boček

Všechna právavyhrazena.Žádnoučásttétoknihynenídovolenopoužít

nebojakýmkolizpůsobemreprodukovatašířitbezsouhlasunakladatele.

ISBN 978-80-7197-668-4


Mým rodičům

ze všech možných důvodů


797 LET PO PÁDU

wW

Když Rodiče spatřili, čeho se jejich děti dopustily,

hořce zaplakali. I vypudili Dvojčata navždy ze

světa, aby jej už nikdy více nemohla poskvrnit.

– Příběh Pádu


1. KAPITOLA

H

ora Raturo se tyčila nadlesem jakonějaký podivný,ne-

přirozeněobrovskýpalecajejíširokýstínzakrývalstro

my jako černý mrak. Úbočí měla protkaná tajnými stezkami, které vedly až na samotný vrchol, pokrytý věčným sněhem. Také v hlubinách byla provrtána nekonečnými tunely vedoucími až do jejího srdce. Náhodný pozorovatel by ale žádný z mnoha vchodů do jejího nitra neobjevil, protože všechny dokonale maskovalo dnes již neznámé kouzlo. A kdyby je nějakým zázrakem i přesto našel, kdyby vstoupil na zakázané území, daleko by se stejně nedostal. Ve stínech tu číhala smrt a brala si všechny, kdo neznali příslušná hesla. A stejně tak si brala i ty, kdo je sice znali, ale nevyslovili je dost rychle. Každý kout tu střežily temné, skryté oči, nemrkající a nekonečně trpělivé. Na zemi ležely hromady kostí, lidských i zvířecích, jednou rozházené uprostřed vybledlé hnědočervené skvrny, jindy zase uprostřed černých zbytků sazí.

Horajehora.Nemážádnécity.Neznáslitování,neodpouští chyby a nenabízí druhé šance.

Jorose ale pohled na Raturo zahřál u srdce a na jeho jindy nehybné tváři vykouzlil vzácný úsměv. Něco takového dokázalo na tomhle světě jen pár věcí, ale pohled na domov, který se mu po dlouhém putování konečně naskytl, byl rozhodně jednou z nich.

9


„Tojevono?“zeptalsemalýkluk,Ranick,roztřesenýmhla- sem.Pohlednaobrovskýskalnímasivnanějzjevnězapůsobil.

„Vidíš snad někde kolem ještě jinou horu, co?“ ušklíbla se jejich společnice, Verteria. Zapadlé oči se jí nedočkavě leskly. Kůži měla posetou drobnými jizvami. Už skoro ani nebyly vidět, ale pořád na ně byla hrdá.

Odaro mlčel,jakoostatněvždycky.Tvářilsealezamyšleně. Jorosspotěšenímpozorovalsvétřivyvolené.Taktomělobýt. HoraRaturoměla vlidechvzbuzovatstrachaúctuužjensvým samotným vzhledem, přesně jako tomu bylo v případě Ranicka a Odara. A Verteria... ta vnímala samotnou existenci téhle skály jako výzvu, které se musí postavit.

Jorosspokojeněpřikývl.Mělštěstí,že narazilzrovnanatuhle ženu. Ventallové s ní budou spokojení, stejně jako s ním samotným. O tom nemohlo být pochyb.

„PojLte,“ kývl hlavou avyrazilk hoře.Odaro popadlotěže starémulyazařadilsezaněj.VsedlesekymácelaVerteria, prsty zlomené ruky křečovitě zaMaté do velkého břicha. Poslední šel Ranick. Hrbil se a rozhlížel kolem, jako by cítil skryté, nepřátelské oči. Oči, které je už nepochybně pozorovaly.

Pro tytřiužbylopřílišpozdě,abycouvli. Došliužpřílišdaleko,nežabyjeteLstrachpřimělzměnitnázor.Svojiminulost opustili a spálili za sebou všechny mosty a jejich jediná naděje se teL před nimi zvedala vysoko k obloze a mizela v šedých mracích.

Pomalu sevydalina dlouhý výstup nahoru.Ne že by chtěli, ale protože neměli na vybranou.

Uběhly celé hodiny, než Joros konečně zastavil. Lapal po dechu, pálilo ho na plicích a při každém pohybu mu do boku vystřelovalaostrábolest.Nohyměljaknějakoubeztvarouhmo- tu, ruce mu jen bezmocně pleskaly kolem těla a do toho mu při každém kroku zaklapaly zuby. Bolelo ho celé tělo a měl

10


pocit, že už nedokáže udělat ani krok – ale celé roky si nepřipadal tak plný života jako právě v tu chvíli. Vzpomněl si, jaké to bylo, když tudy šel poprvé. Nohy si tehdy na ostrých kamenech pořezal až na kost a rukama si rozdrásal krk do krve v zoufalé snaze se pořádně nadechnout.Sladké vzpomínkyna jeho největší životní triumf.

Na chvíli zůstal stát a nechal svoje vyvolené, aby se trochu vzpamatovali.Odarolapalpodechuapravourukumělpřitisk- nutou k hrudníku, skoro jako by se ujišMoval, jestli mu náhodounepuklosrdce.Verteriasevyčerpaněpotácelavsedleajejí bledý obličej s hluboko zapadlýma očima už nevypadal zdaleka tak sebejistě jako dole na úpatí hory. Ranick se sotva vlekl, vlastně spíš lezl po kolenou a opíral se při tom o ruce, a jeho dlaně na zemi zanechávaly jasně rudé otisky.

Joros se odvrátil od svých společníků a zahleděl se na temný les hluboko pod nimi,pomalumizejícíve večernítemnotě. Rovnou zemi pod stromy nebylo vidět a po nekonečném výstupu si už vlastně ani nedokázal pořádně vzpomenout, jaké to je, chodit po ní. Připadala mu spíš jako dávno zapomenutá vzpomínka,jakolegenda...jakopohádka,kterouvečervyprá- víte dětem před spaním.

Zavrtělhlavouazvedlpohledoněcovýš,kdetěsněnadob- zorem planuly dvě rudé tečkySororřinýchočíasledovalysvět hluboko pod sebou stejně, jako ještě před chvílí Joros. Chvíli je pozoroval, ale pak zvedl pohled ještě výš, a ještě a ještě, až k měsícem zalitému vrcholu hory Raturo. Pořád ještě předsebou měli pořádný kus cesty a on se už nemohl dočkat, až se konečně dostane do tepla.

„PojLte,“kývlnavyčerpanoutrojiciaotočilsezpátkykne- konečnémuschodišti.Akestínu,kterýsepřednímnáhlezhmot- nil jakoby odnikud.

Přízraksenadnímvztyčilajehotemnotazastřelajakvrcho

11


lek hory, tak ivšechen měsíčnísvit.Bylto beztvarý oblak tvořenýnaprostoutemnotou,znížjakodvěvzdálenéhvězdychlad- ně zářily jeho oči. „Mluvte,“ přikázala ta věc hlasem, který včlověkuvyvolávalpředstavukamenůrozpadajícíchsevlivem pomalu plynoucího času na prach.

Joros na okamžik vyděšeně ztuhl, což se mu málem stalo osudným. Temnota se zavlnila a vynořila se z ní ruka, stejně černá jako přízrak sám. Pomalu se zvedla a zaMala v pěst, připravená zničit nevítaného vetřelce.

„Tevarro borine.“SlovajakobysamasplynulaJorosovi z úst. Znamenalo to dlouhá cesta, ale ve Starém jazyce. Strážcova hlava nepatrně přikývla v tichém souhlasu.

„Tevarro borine,“zopakovalaVerteriašeptem.Znělotosko- ro, jako kdyby se modlila. O okamžik později se k ní přidal i Ranick. „Tevarro borine,“ zakvílel hlasem, za který by se nemuselo stydět ani prase na porážce. Jen Odaro mlčel a vytřeštěnýma očimapozorovaltuvěc před sebou.Vzduchem senesl nasládlý zápach výkalů, jak si nadělal do kalhot.

Stín pomalu prošel skrz Jorose. Byl to příšerný pocit, který kněze rozechvěl od hlavy až k patě a naplnil ho nevýslovným děsem. Strážce zatím doplul až k vyděšenému muži a jeho stínová pěst se znovu napřáhla k úderu. Pak ale zcela nepochopitelněnabralajasný,pevnýtvaraudeřila.Odaratozvedlodo vzduchu a odhodilo na skalní masiv, do kterého narazil takovou silou, že jeho tělo doslova vybouchlo.

Střeva a vnitřnosti se rozletěly do všech stran, společně s kusy masa a rozdrcených kostí. Joros byl během okamžiku celýodkrveaještěhoršíchvěcí.Kusutrženérukyplesklstarou mulupřesnozdry,cožjiksmrtivyděsilo.Nebohézvířepříšer- ně zaryčelo a začalo zběsile vyhazovat nohama na všechny strany. Zesláblá Verteria se neudržela v sedle, spadla a jako hadrovápanenkasekutáleladolůzeschodů,dokudnenarazila

12


do hrůzoukřičícího Ranicka.Mulaještě párokamžikůposkakovala, než se jí smekla noha a spadla přes hranu útesu dolů, do černé noci. I když se to zdálo nemožné, Ranick se při pohledu na padající zvíře rozeřval ještě hlasitěji.

„Tevarro borine,“ zašeptal přízrak a rozplynul se ve skále.

Jorosoviseulevilo.Věděl,žebyměllitovatsmrtisvéhospo- lečníka, ale nemohl. Místo toho rychle seběhl schody k ležící Verterii. Jestli se při pádu z koně zabila, všechny jeho naděje a plány jsou užitečné asi jako kusy Odarových střev na okolníchkamenech.Naštěstíbylavpořádku.Leželanaboku,anež k ní stačil doběhnout, začala se sama zvedat. Pohled na její obličej mu prozradil, že je vzteky bez sebe.

„Jsi v pořádku?“ zajímal se, když se sklonil, aby jí pomohl na nohy.

„Není mně vo nic hůř než prve,“ odsekla mu naštvaně. Pak se rozpřáhla a vší silou vrazila Ranickovi políček, po kterém konečně přestat ječet jako stará bába.

„V tom případě bychom měli vyrazit. Jo a mimochodem, zbytek cesty budeš muset jít po svých,“ kývl Joros bradou k místu, kde se zřítila vyděšená mula.

Ranick se třásl jako osika ve větru a hlas mu přeskakoval ještě víc než obvykle. „Ta věc zabila Odara!“ kvílel vyděšeně. „Zabila ho, zabila ho –“ Umlčel ho až hrot dýky, přitisknutý k jeho krční tepně.

„Přesnětak,“přikývlpomaluJoros.Dýkunespustil,alepo- dařilosemuzachytitmladíčkůvvyděšenýpohledapřimětho, aby se mu díval do očí. „Přízraky z Ratura shledaly Odara nehodným vstoupit, a tak musel zaplatit cenu nejvyšší, zatímco tvůj život, snad díky neuvěřitelnému štěstí nebo možná náhodě, byl ušetřen.“

Knězsenaklonildopředuanůžvjehorucesezarylhlouběji, až se objevila kapička krve. „Přinejmenším prozatím. Přivedl

13


jsem tě sem, protože já tě považuju za hodného. Takže mi nezbýváneždoufat,ževsoběmášpřinejmenšímšpetkuodvahy.“ Ruka s nožem se pomalu otočila a kapička krve se zvětšila asteklapochlapcověkrkudolů,kdesevsákladopropoceného límce jeho košile. „Myslel jsem, že máš kuráž, ale zatím se chováš hůř než nějaká uřvaná venkovská nána.“

Verteria se ušklíbla, našpulila rty a vyplivla chuchvalec krvavýchslin Ranickovik nohám.Taženskámácitproteatrální gesta, všiml si kněz pobaveně. Dole v Raturu dobře zapadne. Pokudsetamdostaneživá.Prozatímaleobrátilsvojipozornost zpátky k vyděšenému klukovi před sebou.

„Chceš mi říct, že jsem se v tobě spletl?“

Ranickova hlava sebou škubla, jak se jí snažil zavrtět, aniž by se zbytečně pohnul.

„Protože pokud jsem se opravdu spletl,“ zamračil se Joros a znovuzakroutilnožem,tentokrátopoznánísilněji,cožchlapce přimělotišezaúpět,„pokudjsijenubrečenáholkavmužském těle, můžu nám oběma ušetřit čas a síly a zabít tě hned tady a teL. Protože jestli to tak je, tak stejně chcípneš dávno před tím, než dojdeme nahoru. Dostane tě některý z dalších Strážců, hned ten příští, nebo možná ten po něm. Ne že by na tom záleželo.Pokudjsitakovýzbabělec, zajakéhotěteLmám,tak tě dřív nebo později zabijou tak, jako před chvíli Odara. Tak co myslíš, Ranicku? Co mi k tomu řekneš?“ Na okamžik se odmlčel a sledoval, jak chlapci před ním pomalu dochází význam jeho slov. „Jsi zbabělec?“

Na okamžik si byl jistý, že ten idiot začne znova fňukat a brečet. Zatnul zuby a zesílil svůj stisk, připravený bodnout, pokud bude muset. Jenže pak náhle Ranickův pohled zdrsněl a oči mu ztvrdly jako led. Narovnal se v ramenou a přitom zcelaignorovalnůž,kterýsemupřitompohybuzarylhlouběji do krku. „Ne. Nejsem zbabělec.“

14


Verteria mu znovu plivla k novám a Joros měl skoro chuM udělat to samé. Pak si ale uvědomil, že zrovna on nemá právo nikoho soudit. Se zaklením povolil svoje sevření a otřel si zakrvavený nůž do mladíkovy košile, načežsiho zasunulzpátky za opasek. „V tom případě jdeme.“

„A kdy se vyspíme?“ ozvala se nečekaně Verteria.

Joros se na ni nechápavě podíval a pak se začal nepříčetně smát. Ozvěna jeho smíchu se odrážela od okolních skal, které mu ho vrátilystokrátzesílený.Radějirychlezmlkl,protože smích do těchto míst rozhodně nepatřil. „Hora Raturo nikdy nespí, holka. A je v tvým nejlepším zájmu následovat jejího příkladu.“

„Tak kdy aspoň něco zakousnem, co? Nežrali jsme nic od včerejšího večera, kurva.“ Prsty zlomené ruky se jí křečovitě zatnuly do oblého břicha.

„JestlimášchuMvydatsehledattuzatracenoumulu,takpro- sím.Zezásobvjejíchsedlovýchvacíchsijistězvládnešvystro- jit královskou hostinu.“

Zamračeně sepodívalanahoru,navzdálenývrcholekhory, který byl jejich cílem. Pak se obrátila a zkusmo nahlédla přes hranuútesudolů,odkudpřišli.Vesrovnánístím,coještěměli před sebou, to bylo celkem blízko. Rozhodně dost blízko na to, aby se člověk vrátil. Nebo to přinejmenším zvážil.

Joros si jí ale už nevšímal. Obrátil se zpátky ke schodišti a navzdory bolesti v nohou vykročil. Hekání adřeníboto kamenymuprozradilo,žeRanicksevydalzaním.Opárokamžiků později se k němu přidal i Verteriin roztřesený dech a Joros nastražil uši, aby věděl, na čem je. Pak si úlevou oddechl. Nevydala se hledat mulu a zásoby, neopustila ho. Šla dál.

Kdyžsenadvýchodnímobzoremobjevilprvnínáznakúsvitu, pořád ještě šli. Šli, i když měli slunce vysoko nad hlavou. Jeho paprskydo nich bezohledněpálily,ale onisestejnětřásli

15


zimou. Zimou, kterou by jim z těla nedokázal vyhnat žádný oheň na světě.Ažkdyž rudázáře slunce mizícíhozazápadním obzorem zbarvila úbočí Ratura do krvava, Joros znovu zastavil. Předklonil se a těžce dýchal, ruce opřené o stehna, a rozhlížel se po výhledu, o němž věděl, že by tu někde měl být.

Nekonečnémíle lesůpodnimipatřilykjižníFiateře.Vdál- ce ale bylo vidět, jak stromů postupně ubývá a nahrazují je bezejmenné pláně. Ještě včera se táhlo tohle moře zelené trávy až za obzor,ale teL byli opoznánívýš, atak dohlédliaždo míst, kde tráva sváděla předem prohraný boj s Eremorijskou pouští – zničenou a pustou krajinou, kde nežilo vůbec nic.

Fiatera, země ohně. Země s láskou vytvořená milujícíma rukamaMetherryaPatharra,tedybožskéMatkyavšemohou- cího Otce. Nebo to přinejmenším tvrdili jejich kněží. Joros se zhluboka nadechl a pak plivl přes hranu útesu. Nic lepšího si podle něj dílo obou Rodičů nezasloužilo.

Ukázalo se, že během dne si udělal slušný náskok před Ranickem. A Verteria zaostávala ještě víc. Díky tomu měl Joros dost času si výhled pořádně vychutnat. Sedl si na jeden z vytesaných schodů, zády se opřel o skalní masiv, nohy spustil volnědolů zútesuapozorovalobřístínRatura,jaksepostup- něprodlužuje,jaksenatahujedáladálsměremkvýchodutak, jak slunce klesalo k západnímu obzoru.

Ranick se k němu doplahočil přesně ve chvíli, kdy ohnivý kotouč definitivně zmizel za obzorem, a vyčerpaně se sesul k zemi. Joros se nezvedl, ale prostě mu vrazil fackuazamračil se.„Vstávej,“poručil.Mladíksesbolestnýmzaúpěnímvyškrá- balzpátkynanohyazádyseopřeloskálu,aleneřeklanislovo.

„Covidíš?“zeptalsehoknězaukázaldolůnakrajinu,sotva viditelnou v posledních paprscích slunce.

Ranick popotáhl nosem, ze kterého mu teklo, anadechlse.

16


Když promluvil, zuby mu zimou divoce cvakaly. „S-s-svět. Je f-f-fakt kr-kr-kr-krásnej. P-p-připadám si ta-tady j-j-jako b-bůh.“

Přišla noc a oba muže zahalilo ticho, rušené jen drkotáním mladíkových zubů. Lesy, travnaté pláně i poušM, celý svět – všechno pohltila temnota. Na úbočí Ratura bylo i přes den nepříjemněsychravo,aleteLtambyloopravdumrazivo.Joros cítil, jak jím prostupuje chlad, jak se mu zažírá do kostí a proniká do žil. Srdce mu bilo pomalu, ale pravidelně.

„Zkurvená hora vyjebaná,“ oznámila jim Verteria, když se konečně objevila vedle Ranicka.

Joros se zhluboka nadechl ledového vzduchu a obrátil se k ní. „Co vidíš?“

Udělala krok vpřed a postavila se na samou hranusrázu, na okraj světa, a dlouho mlčela. „Temnotu,“ zašeptala konečně. „A slávu,“ dodala po chvíli.

„Slávu?“ povytáhl kněz obočí.

Dívka dál zírala do nekonečné temnoty. V první chvíli si myslel,že hosnadanineslyšela,alepakpokrčilarameny.„Do mojí vesnice jednou přišel jeden takovej jako vy, kdysi před lety.Sámsebeoznačovalzakazatelenoci.Všemvykládalaotom, že Metherra a Patharro jsou odsouzení k smrti. Že Dvojčata jednoho dne uniknou ze svýho vězení a postavěj se tyranii svejchRodičů.AžesvrhnouMetherřino slunce z oblohy a svět se ponořído věčný nociaže pak budoulidi souzený za všechno, čeho se za svýho života dopustili. Že pod vládou Dvojčat sibudeme všichnirovní.“Otřáslase,snadchladem,azdravou rukouseobjalakolem ramene.„Samozřejmě ho vod náshned vyhnali, ale já si to všechno dobře zapamatovala. A takhle vysokonadsvětem,obklopenátemnotou...Mámskoropocit, že měl možná pravdu.“

Joros se zachvěl, ale tentokrát to nebylo zimou. Na tohle

17


čekal. Vzadu v hlavě se mu ozval tichý hlas. Její hlas. Ani se nesnažil zakrýt, jak se mu ulevilo. Usmál se, a jak stále ještě seděl, natáhl ruku, sevřel ji kolem kotníku mladíka stojícího nad ním a škubl.

Ranick klopýtl, jak mu starý kněz podtrhl nohu, vykřikl apřepadlpřesokrajsrázu.Apakužjenkřičelakřičel,zatímco padal.A nejspíš křičelještě dlouho po tom, coho užneslyšeli. Ale na tom nezáleželo.

Verteria na kněze zírala rozšířenýma očima v propadlých tvářích. „Jeden,“vysvětliljí,zatímcoseškrábalzpátkynanohy. „Jen jednomu je povoleno vstoupit. Ta čest připadla tobě.“

Prsty se mu teL chvěly a srdce bušilo jako o závod. Zvedl ruku a přitiskl ji k masivu za sebou, k místu, které se ničím nelišiloodzbytkuhory.Apřestosekamennástěna,unížstáli, tiše odklopila stranou a odhalila tajné dveře vedoucí do temného tunelu. Neznalý pozorovatel by ještě před okamžikem přísahal,ževtommístěnenínicnežpevná,rostláskála.Aměl by naprostou pravdu, protože tohle nebyl žádný trik. Tohle byla magie. Skutečná magie pocházející z dob, kdy bohové ještě kráčeli po světě.

Verteria najednou nevypadala tak nepřístupně a zatvrzele, jak u ní byl zvyklý. Maska jí spadla a odhalila vyděšenou dívku, která se bojí toho, co má před sebou. „Co je tohle za místo?“

„Ještě jsi to neuhodla?“ zeptal se jí a vstoupil do chodby.

Dlouhé minuty kráčeli obklopeni dokonalou temnotou za absolutnínepřítomnostisvětla,jakjetomožnéjenvpodzemí. Slyšel, jak se Verterii postupně krátí dech, klopýtá ve tmě a rukama si hledá cestu.Joros se tomu tiše smál,ale pak přece jen zastavil a zapálil jednu z pochodní, které byly každýchpár metrů zavěšené na stěně. Když se objevily plameny, dívka úlevně vydechla.

18


„Bojíš se?“ zeptal se jí.

„Ne,“ zalhala bez váhání.

„Mnoho lidí považuje představu světa zahaleného v absolutnítemnotě,kdebysivesvojíslepotěbylivšichnilidérovni, zavelmipřitažlivou.Ovšempředstavaarealitaseodsebečasto velmi liší, jak jsi právě zjistila. Nemám pravdu?“ Jeho škodolibý smích se jim vrátil stonásobnou ozvěnou.

Pak znovu vykročil,tentokrát ale už se světlem vruce. Dívka se mu držela těsně v patách.

Dolevpodzemínehrálčasžádnouroli.Úplněztratilipojem otom,jakdlouhoužtamjsou.Jorosvěděl,žejeunavený.Ne- uvěřitelně unavený. Hádal, že jsou na cestě už přinejmenším třidny.Třidnybezjídlaaspánku.Verteriasisáhlanasamotné dno a docházely jí síly. Pohmožděnou nohu vlekla za sebou, funěla jako uštvaný kůň a kolem očí měla obrovské černé kruhy, jasně vystupující z jejích bledých tváří.

Joros na tom nebyl o moc líp, ale nemohl si dovolit ukázat slabost. Přesněji řečeno, nemohl si dovolit být slabý. Připadal si dutý, prázdný. Nohy ho bolely a v břiše mu kručelo tak, že mu to okolní chodby vracely ozvěnou.Šel tudy už několikrát, ale pokaždé zapomněl, jak neuvěřitelně vyčerpávající tahle cesta je. Zapomněl, kolik lidí na ní zemřelo. Lidí, z nichž někteříjípředtímúspěšněprošlitřebastokrát.Jejichkostituatam ležely ustěnychodby.Bylatodobrápřipomínkajejichsmrtel- nostianáročnostitoho,coužmělizasebouidosudpředsebou.

Každá mrtvola byla jiná. Společné měly jen to, že z nich zbyly jen kosti, bez zbytků masa nebo oblečení. Jedna ležela stočenádoklubíčka,jinázasenazádechsrukamavztyčenýma jako k modlitbě.Některé byly rozervané,polámanéneboúpl- ně rozdrcené. Hlupáci, kteří nedokázali Strážcům hory odpovědět včas na jejich otázky. Hlupáci – nebo poutníci unavení tak, že už neměli sílu promluvit.

19


Jorosnemělvplánuskončitjakooni.„Atora beyan,“zašep- taltiše,kdykolimělpocit,žezasebouzaslechlcizíkroky.Říkal to, i když se mu zdálo, že v temnotě zahlédl chladný svit nelidských očí. Vlastně ta slova opakoval pořád dokola, skoro nepřetržitě.VeStarémjazycetoznamenalo bezpečn ýprůchod. Bylo to heslo pro případ, že by se některý ze stínů pohnul a zhmotnil a pokusil se ho proměnit v další žalostnou připomínkuvšudypřítomnéhonebezpečí,kterétučíhalonaznavené poutníky. „Atora bayan.“

„Hledači Jorosi,“ zašeptal znenadání ve tmě hluboký hlas.

„Atora bayan!“vykřiklknězautomaticky.Teprvetichýsmích neznámého mupřipomnělzákladnípravduoStrážcích:nikdy a za žádných okolností vás nevarovali. BuL jste si jich všimli sami a včas, nebo jste byli mrtví.

Zvedl louči do výšky a světlo se odrazilo od otylého obličeje. Ochablé líce, povislé tváře a dvě prasečí očka hluboko zapadlá v tučných záhybech růžového masa, to mohl být jen jediný člověk na světě. „Páter Borghen,“ zašklebil se Joros. „Vskutku příjemné překvapení.“

Tlouštíkalejenpřezíravěmávlrukou,kterouzdobilyšperky v hodnotě královského jmění. „Ventallové si žádají, aby ses knim dostavilcomožná nejdříve, takžeokamžitě.Natvůjná- vrat čekali skutečně velmi... netrpělivě. Copak jsi jim přivedl tentokrát?“

JorossezamračilamajetnickysepostavilpředVerterii.„To řeknu až jim. Osobně.“

Borghenovo tlusté tělo se podivně zavlnilo v něčem, co pravděpodobněmělobýtpokrčeníramen.„Zdvořilost,bratře.Zdvo- řilost.Schopnost,nakterébysrozhodněměltrochuzapracovat.“

Jorosmualejenplivlknohám,popadlVerteriizaruku,pro- táhl se kolem tlustého kancléře a vyrazil na další cestu. Borghen ho s úsměvem následoval.

20


Tunelpostupněsvětlal,ažsenáhleotevřeldoobrovskéjes-

kyně.Jejístropseztrácelvestínechvysokonadjejichhlavami, stěny byly protkané nespočetnými tunely a průchody a po zdech se spirálovitě táhly chodníky spojující jednotlivá patra a vchody. To bylo srdce celé hory, srdce Ratura. Duté a plné života. Na stěnách v pravidelných vzdálenostech visely pochodně. Ne mnoho, ale dost na to, aby osvětlily vnitřní prostor. Kolem sepohybovaličerněodění mužiaženy,alevšichni byli dost daleko na to, aby si Joros připadal až nepříjemně osamělý. Potřásl hlavou, aby se zbavil takových nepatřičných myšlenek, a obrátil se k Verterii. „Vítej ve svém novém domově.“

„To se ještě uvidí,“ zašeptal Borghen škodolibě.

Cestadolůbyladlouhá,alerozhodněkratšíneždřívějšíces- tanahoru.Raturobylauvnitřmenšínežzvenku,ikdyžvětšina lidí zcela nelogicky předpokládala pravý opak.

Nežpospirálovitémchodníkudošliažnadno obříjeskyně, byla Verteria na samé hranici svých sil a hrozilo, že každým okamžikem omdlí.

Cesta hlavní jeskyní nutila člověka k zamyšlení a pokoře. Přesnětak,jaktojejítvůrcizamýšleli.Anijedenzjejichtrojice za celou dobu neřekl ani slovo. Jediným slyšitelným zvukem bylošoupáníjejichbotpopodlaze.Verteriašlashlavouzaklo- něnouapusouzcelanepokrytěotevřenouúdivem.Očimasledo- vala nepatrné jiskřičky loučí zářící na zdech vysoko nad jejich hlavami,takdaleko,jakjenomdohlédla–apakještěmnohem dál. Naopak Joros se díval přímo před sebe, na klenutý portál v protější stěně. Byl vysoký dobře šest metrů a reliéfy po jeho obvoduzobrazovalyPádobouDvojčat.Fratarronalevoseřítil do hlubin s rukama bezmocně vztaženýma a tváří obrácenou nahoru, jak prosil Rodiče o smilování. Sororra napravo padala naopak hlavou napřed, tichá a zachmuřená, odhodlaná ne

21


ohlédnout se zpět. Nahoře nad portálem byli vyobrazení oba Rodiče s přezíravým, nelítostným výrazem ve tvářích.

Joros před tím obrazem uctivě sklonil hlavu a zaMatou pěstí se dotkl čela, aby vzdal hold bohům. Jeho úcta ale nepatřila povýšeným Rodičům,alenebohýmDvojčatům.Borghenudě- lal to samé, ale Verteria jejich příkladu nenásledovala. Místo tohofascinovaněpozorovalaSororřinutvrdou,asketickoutvář.

Za klenutým vchodem se nacházela kruhová místnost. Nebyla nijak malá, ale vedle obří jeskyně působila takřka klaustrofobickým dojmem. Částečně za to mohl i fakt, že většinu její plochy zabíral obří půlkruhový stůl s dvaceti kamennými židlemi obrácenými ke vchodu. Dvacet židlí, na nichž sedělo devatenáct zachmuřených mužů a žen oblečených do plášMů v barvě nejčernější noci,sdvěma rudýmitečkami Sororřiných očí vyšitých nad srdcem. Všichni do jednoho si zamračeně prohlíželi přícházející trojici.

Borghen udělal krok vpřed a hluboce se uklonil. „Vznešení Ventallové,“ zaduněl jeho hlas místností, „přivádím před vás Hledače stínu Jorose, jenž se právě vrátil ze své výpravy.“

StarýmužsedícínasamémkrajistolupokynulvrásčitourukousměremkedveřímaBorghenseurychleněvypoklonkoval pryč zmístnosti.Joros zatím pokleklnajednokolenoaznovu si přitiskl pěst k čelu na znamení pokory. Koutkem oka při tom pozoroval Verterii, jak se ho navzdory svým zraněním a únavě snaží ztuhle napodobit.

„Ale no tak, koukejte vstávat,“ zašklebil se stařík nespokojeně.DelcerroUniro,prvnímeziPadlými,nebylnikdyproslulý svou trpělivostí. Joros se poslušně zvedl, ale Verteria zůstala klečet. Dívalase na něj ze země,skorojakoby čekala,že jínějakpomůže.Nezáleželomunatom.Bylonaní,abysipomohla sama,ataksijínevšímal.„Takcopakjsinámpřivedltentokrát, hledači?“

22


„Ženu, důstojnosti. Ženu, k níž se svět obrátil zády. Ženu, co nemá, kam jinam by šla.“ S těmi slovy postrčil dívku, která se mezitím pracně vyškrábala na nohy, dopředu. S uspokojenímsivšiml,jaksiochranitelskydržíbřicho.„TotojeVerteria. Její vlastní přátelé a rodina ji vyhnali z vesnice, zbili a nechali napospas jisté smrti.“

„A pročpak, Verterie,“ zajímal se Uniro, „pročpak to udělali?“

Joros si musel neochotně přiznat, že na něj udělala dojem. Hrdě zvedlahlavuanebojácněpohlédlaPrvnímudoočí.„Po- rodní bába prohlásila, že čekám dvojčata.“

Kolem stolu to zašumělo, tu a tam se dokonce ozvalo tiché šeptání.Všichnidojednohosedodívkypřímovpíjelipohledy.

„Takže dvojčata?“ ujišMoval se Uniro apo jeho vrásčitétváři se pomalu rozlil spokojený úsměv. „Jsi tu samozřejmě vítána, Verterie,amůžešmezinámizůstat,jakdlouhojenbudešchtít. Pokud si budeš přát, stane se toto místo tvým novým domovem.“ Na nepatrný pokyn jeho ruky se ze stínů okamžitě vynořilaslužka,přispěchalakdívce ajemnějipohladilaporuce. Stařík přikývl a pokračoval. „Tady Tomo ti ukáže komnaty, kde budeš mít pohodlí. Přijde za tebou naše porodní bába.“ Vydal zvuk, který zněl jako sypání písku po papíru. Nejspíš to měl být smích. „Hádám, že bude o něco lepší než ta předchozí.“

Tím byla Verterie propuštěna a služka jí nenápadně postrčila ke dveřím. Dívka vrhla na Jorose vyděšený, nevěřící pohled, ale ten si jí nevšímal. Soustředil se nyní výhradně na Ventally.

„Vedlsisdobře,hledačiJorosi,“zakrákalaIldraSetira,stará babizna, sedmá mezi Padlými.

„Velmi dobře,“ dodala Dirrakara Quinderia. Ta byla, jak napovídalo její jméno, patnáctá mezi Padlými. Bylo jí teprve

23


třicet a patřila mezi nejmladší Ventally. Její pokožka zářila zdravím a mládím a tvář jí lemovala hustá hříva rudých vlasů.

Etengaro Duero, druhý mezi Padlými, se s bolestivým povzdechem zvedl na nohy. „Možná sis všiml,“ prohlásil, když pomalu obcházel stůl, „že je nás tu o jednoho míň.“ Kostnatýma rukama smutně pohladil opěradlo prázdného křesla po levé straně půlkruhu.

„Ubohý Tisaro,“ zakvílel Saval Septerio, sedmnáctý mezi Padlými, a nenápadně mrkl na Jorose.

„Byl už starý,“ odsekl mu Uniro.

„Uždlouhotěsledujeme,Jorosi,“přikývlaDirrakaraQuin- deria. „Velmi bedlivě tě sledujeme.“

„Vykonaljsimnohovelkýchčinů,“prohlásilspokojeněShu- ro Noviro, devátý mezi Padlými. „Přivedl jsi mezi nás celou řadu noviců, šířil jsi staré příběhy po světě, a teL... A teL tohle!“

„Dvojčata!“ nevěřícně zavrtěla hlavou Setira. „A to jsi Hledačem stínů jak dlouho? Tři roky, pokud si vzpomínám dobře?“

„Užnějakoudobutěbedlivě sledujemeajsmepotěšenitím, co vidíme,“ přidal se Valrik Trero, třetí mezi Padlými. Z nějakého důvodu ale jeho hlas nezněl ani trochu potěšeně.

„Velmi potěšeni,“ přikývla Dirrakara.

„Ach,skutečně velmi potěšeni,“napodobiljisširokýmúsmě- vem Saval.

„Ventallovépotřebujínovéhočlena,“mávlUnironetrpělivě rukou na ostatní, aby nezdržovali.

Na to čekal Joros už dlouho. A teL to bylo tady,přišla jeho chvíle. Ústa měl náhle vyprahlá a ruce se mu roztřásly tak, že je raději rychle schoval za zády.

„Ashodlijsmese,“přikývlDueroaseskřípěnímodtáhlžidli od stolu, „že novým členem bys měl být právě ty.“

24


Uniro se tvářil kysele, což bylo ovšem normální. Úsměv unějbylstejněvzácnýjakosníhvlétě.„Conatoříkáš...Jorosi Ventiro?“

„Přidáš se k nám, Jorosi Ventiro?“ usmála se na něj Dirrakara.

„Jetovelkázodpovědnost,“zamračilseValrikTrero,„větší, než mnozí dokážou unést.“

„Myalevěříme,že ty todokážeš,“ navázalSaval.„Avůbec. Dvacítka beztak nemá na starosti nic důležitého. Většinou jen po ostatních uklízí talíře a podobně.“

Uniro se zamračil. „Septerio samozřejmě jen žertuje. To ale neměnínicnatom,žetadyjenztrácímečas.Takberešto,nebo ne, Jorosi?“

Joros padl uctivě na kolena – přesně tak, jak si mnohokrát nacvičoval – a vší silou si přitiskl obě pěsti k čelu, až to zabolelo. Udělal to úmyslně. Jednak pro efekt, ale hlavně protože semuselovládnout.Nesměldovolit,abysemunatvářiobjevil spokojený úsměv.

Už bylo sakra na čase, aby ho konečně povýšili.

„VznešeníVentallové,“prohlásilformálně,jakse od něj očekávalo, „nabízíte mi mnohem víc, než si zasloužím. Mým jediným cílem a největším přáním je sloužit Padlým a bude mi velkou ctí a potěšením pokračovat také v novém, váženějším postavení.“

„Tobychomměli,“ přikývl Uniro,odsunulseodstoluapo- stavil se. „TeL ještě rozhodnout, kdo se o něj teL postará.“

„Já!“ vykřikl Saval rychle. Joros i Dirrakara Quinderia na něj vrhli překvapené pohledy, on si jich ale nevšímal.

„No výborně,“ přikývl Uniro spokojeně a spěšně vyrazil kolem stolu ke dveřím, aby co nejrychleji zmizel. „Tím pro dnešekkončíme,“oznámilještěostatnímpřesramenoaužbyl pryč.

25


Ostatní Ventallové se trousili ven o něco pomaleji. Pár se jich dokonce zastavilo u Jorose, aby mu pogratulovali. Quinderiananějvrhlapohled,kterýsliboval,žeseteLbudouvídat mnohonásobně častěji než dřív.

Saval Septerio netrpělivě čekal, až zůstanou v místnosti konečněsami,apaksiteatrálněpovzdechl.„Jakvidíš,našeschů- ze jsou neuvěřitelně nudné. Všechny do jedné. Ale byrokracie vládne světu, že? Nicméně měl bys vědět, že jsou i jiné věci, o které se musíme starat. No nic, pojLme.“

ZaUnirovoukamennoužidlíbylyvestěnězasazenémasivní dřevěné dveře, ve stínu takřka neviditelné. Saval zašátral pod svým vznešeným šatem a po chvíli s uspokojením vytáhl obyčejný, naprosto všedně vypadající železný klíč, který opatrně zasunul do zámku. „Dovnitř mohou vstoupit jen Ventallové. Samozřejmě dostaneš svůj vlastní klíč, to se neboj, ale všeho do času. Hlavně si koukej zapamatovat, že o něm nesmíš nikdy, s nikým a za žádných okolností mluvit. A pořád ho měj u sebe, jasné? Víš, někteří z nás berou všechno tohle utajování opravdu hodně vážně. Ostatně, to je pro Ventally typické. Mysli na to, náš nový bratře. Utajení. I když popravdě, to zrovnatoběasinemusím vysvětlovat,že? Vsadím se, že všechnototvoješmejděnívestínechtězrovnatohlenaučilolíp,než by většinu z nás kdy napadlo.“

„Dajísetydveřevůbecotevřít?“nevydrželtoužJoros.„Ne- bo je to klíč od tvojí pusy, co?“

Saval se zasmál. Znělo to až neuvěřitelně upřímně, což Jorose naprosto zaskočilo. Nedokázal si vzpomenout, kdy naposledyslyšeluvnitřRaturanebovjehookolískutečnýsmích. „Jávěděl,žeseminakonecbudešlíbit,“přikývlspokojeněSa- val. Pak konečně popadl dveře a trhnutím je otevřel dokořán.

Joros si najednou uvědomil, že ho začíná bolet hlava. AM už všechny ty podzemní prostory uvnitř Ratura vyhloubil, kdo

26


chtěl,bylneuvěřitelnězatíženýnakruhovémístnosti.Aždoté míry, že to hraničilo s obsesí. Komnata za dveřmi měla nízký strop,zněhožviselmalý otevřenýkošsohněm,kterýjimírně osvětloval.Přímopodkošemleželnazemiobrovskýholý,nijak nezdobený blokskály.Vysokýbyldobřepo pásana délkutak velký, aby se na něj mohl Joros pohodlně natáhnout aještěby měl nad hlavou kus volného místa. ZeL komnaty lemovala dlouhá řada dveří. Bylo jich přesně dvacet a každé zdobilo nesmyslněvelkéčíslo.Tyúplněnapravonasoběmělydvacítku a právě k nim Septerio zamířil.

„Tyhle jsou tvoje,“ zaMukal na ně prstem.

„Páni, všechno je tu příšerně složité. Nespěchej na mě, jo? Dejmitrochu času, než sev tomhle zmatkuzorientuju,“ ušklíbl se Joros kysele.

Saval se ale jen samolibě zašklebil a natáhl se pro klíč, který visel na háčku nahoře nade dveřmi. Byl přivázaný na kusu špinavého, olezlého provázku, co navíc odporně smrděl. „Paryn,nášdosavadníVentiro,je...prostýčlověk,abychtakřekl. Nadevšechnomilovaljednoduchost.Měljednooblečení,kte- rénosilcelý svůj život aani jedinkrátho nevypral.Takže jestli ti můžu radit, až přijde na věc, ujisti se, že od něj nestojíš ve směru větru. Prozatím ale přestaň dělat okolky a vezmi si laskavětadytenkrám,ano?Pozdějisihopředělášnanějakejhez- kej řetízek nebo jak budeš chtít. Protože teL je jen a jen tvůj a je to ta nejcennější věc, kterou jsi kdy vlastnil.Přinejmenším než některej dalšíztěch našichdědkůnatáhnebrkaaztebese staneNodeiro.Skaždýmtitulemtotižpřicházínovýklíč,vždyc- kyotrochuhezčínežtenpředchozí.Tradujese,žestarejUniro ho má celej ze zlata, ale osobně o tom teda dost pochybuju. Něco takovýho by mu zlomilo ten jeho vyschlej krček jako větvičku, to si piš.“

Joros tiše skřípal zuby a ze všech sil se snažil ignorovat ten

27


nekonečný proud zbytečných řečí, které ho ani v nejmenším nezajímaly.Vzalsinabízenýklíč,zasunulhodozámku,odemkl apořádnězabral.Dveřenaprotestpříšernězaskřípaly,aledaly se otevřít a odhalily malou místnůstku, slabě osvětlenou podivně modrou září. Jediný nábytek uvnitř představoval stůl, který k sobě neměl dokonce ani židli. Na něm ležela omšelá kniha,velká,tlustáazaprášenáapodlevzhledustaršínežsama smrt. Vedle ní byl připravený kalamář a husí brk.

O okamžik později Joros objevil i zdroj toho podivného světla. Byla jím zvláštní poloprůhledná svíčka hořící neměnnýmmodrýmplamenem.Aletonebylovšechno.Tenoheňjako by na něj mluvil – vycházelo z něj tiché syčení, skoro šepot, které se zdálo být tím intenzivnější, čím víc ho Joros poslouchal. Na chvíli na něj padlo něco jako strach.

„Jo, tohle je ledová svíčka,“ ukázal Saval nevzrušeně bradou.„Valrikjichdalpárdohromady,kdyžbylještěQuinderio. Cožjezatracenědávno,cosibudemenalhávat.Ještěalenejsou dost vyladěný, aby se daly začít vyrábět ve velkým. Jo, stát v čele Padlých má i své výhody – například to, že se k podobným serepetičkám dostaneš mnohem dřív než ostatní.Věř mi, že to oceníš. Třeba tohle světlo ti hodně usnadní všechno to čtení,cotěčeká,“zamrkalspikleneckyakloubemukazováčku zaMukal na velkou knihu. „Uvnitř najdeš úplný seznam všech farmářů, lovců a rybářů, co zásobují Raturo. Budeš je mít na starosti,jasný?Musíšdohlídnout,abynámsempravidelněpo- sílalidostjídla. Akdyž senáhodouzpozdínebozleniví,pošleš za nimi vybraného kazatele, aby jim připomněl, kde je jejich místo.StímsiteLužiješspoustuzábavy,věřmi.TihleprosMáč- cisevždyckysnažíotestovat,covšechnojimunovýhoVentira projde.Stačíjimaleukázatpevnourukuarychlesezasevzpa- matujou.“

JestlivtuchvíliJorosněcocítil,takjedinězklamání.Celých

28


deset let zasvětil usilovné službě Padlým – a proč? Tohle žemělabýtjehoodměna?Užjenztépředstavyhohlavarozbolelaještěvíc.„Takže teLjezeměúčetní?“zabručelpodrážděně.

„Alekdepak,nictakbanálního.Jsidůležitékolečkovnašem soustrojí, bratře. Stejně jako všichni ostatní. Ale můžeš se utěšovat představou, že jsi právě povýšil z malého kolečka na troškuvětší.NavícodteLmůžešpostupovatjenvzhůru.Jejen otázkou času, než některý Ventallo sní nějakou tu otrávenou kašinebomuněkdopodříznekrknebotakněco.Víš,myjsme tady jako taková rodina. Hodně rozhádaná rodina, abychom si teda rozuměli. Ty se ale nemáš čeho bát, samozřejmě. Teda prozatím. Až ale postoupíš o nějaké to číslo výš... doufejme, že se naučíš nikomu nevěřit a pořád si krýt záda. Ne že bych měl o tebe strach, to ne. Je mi jasný, že zrovna ty si s tím poradíš.Anebojse.Budešpostupovatrychleji,nežbysčekal.Tak se prozatím pusM do toho psaní a počítání a utěšuj se představou, že to děláš pro vyšší dobro.“

„Pro vyšší dobro, jasně,“ odsekl Joros kysele. Na víc se nezmohl. To zatracené syčení mu neuvěřitelně lezlo na nervy a nemohl se kvůli němu soustředit.

Saval se zasmál a oči se mu divoce zaleskly. Je šílenec, pomyslelsiJoros,protoženikdonormálníbysetadyvhořesmát nedokázal. „Ale samozřejmě, ty nejnicotnější z mých bratří. Pro vyšší dobro. Já hlupák se ti o tom zapomněl zmínit, že? Všechno,coděláme,sloužívyššímudobru.Dokoncebysedalo říct tomu vůbec nejvyššímu.“ Když to říkal, přitáhl si k sobě velkou knihu položenou na stole a otevřel ji na první stránce. „Všechnotomášnapsanéhnedtady.Takovoudrobnoupřipo- mínkutoho,cojenašímkonečnýmcílem.Toabys nikdynezapomněl,tynašemalékolečko,jakýžestrojtovlastněpoháníš.“ PřitomdůrazněpoklepalprstemnaotevřenoustránkuaJoros se k ní sklonil, aby si ji v bledém světle přečetl.

29


BylanádherněiluminovanáailustracepředstavovalaSororruaFratarra.Toalenebyltenpravýdůvod,pročnovějmeno- vaný Ventall zalapal po dechu. Až do toho dne viděl Dvojčata pokaždévyobrazenátak,jakpadalaznebes,odkudjezapudili jejichsvatíRodičezahříchy,kterýchsedopustila.Nebo,oně- co vzácněji, je umělci zobrazovali zakovaná v řetězech, spoutaná a uvězněná někde hluboko v podzemí.

Tady ale byli oba sourozenci volní. Zápěstí a kotníky jim sicepořádještězdobilyokovy,alebylyrozbité.Acovíc,Soror- ra byla vyobrazená, jak lačně polyká Matčino slunce, zatímco zjevně rozzuřený Fratarro držel oba své Rodiče pod krkem. A nad tím vším se skvěla velká písmena hlásající Osvobození Spoutaných Bohů.

Joros nevěřícně zavrtěl hlavou a pak se naštvaně obrátil kSavalovi.„Tysetváříš,jakobytobylokdovíco.Řečiotomhle poslouchámodchvíle,kdyjsemsepoprvývyškrábalnavrcho- lek Ratura. Spoutaní bohové jsou to... prostě symbol.“ Hlava hobolela,jakobysemumělaconevidětrozskočit.Zatomohl ten zatracený šepot, co mu rezonoval vzadu v hlavě. „Prostě jsou tady od toho, abyste udrželi to naše stádečko poslušné a na uzdě. Nejsou skuteční.“

„Máš se ještě hodně co učit, ty můj nejmenší bratříčku, ty maličkékolečkovnašemsoukolí,“zasmálsedivoceSavalavy- razilzmístnostivendohlavníkomnaty,kdesezastavilutoho podivného kamenného kvádru. Joros za ním ale nešel. Zůstal ve své nové pracovně a nasupeně se mračil na syčící modré světlo.Postupněmualedocházelo,žetenpodivnýšepotnevy- cházízněj.Užsitímbyljistý,aleaMsesnažilsebevíc,nedokázal odhalit jeho zdroj. Po chvíli ho vyrušil jiný zvuk, hluboký, pronikavýskřípot.Jehopůvodcembylalenadevšipochybnost Septerio.

Rukama se zapíral o velký kámen ležící uprostřed přední

30


místnosti a zdálo se, že do něj ze všech sil tlačí. Po chvíli bylo zřejmé,žetavěcneníjenmasivníbalvan,jaksenaprvnípohled zdálo.Byldutýjakonějakárakevnebosarkofágapřekrytývel- kou deskou. Ta se teL dala do pohybu a pomalu sklouzla po straně, až nakonec lehce dosedla na podlahu.

A jak se dutina uvnitř kamene postupně otevírala, sílil i ten otravný šepot. Byl stále hlasitější a divočejší, zněl jako vzdálené, zoufalé volání o pomoc. Saval se divoce usmál a jeho oči znovu dostaly ten podivný, šílený lesk. S fanatikem se prostě nedá normálně mluvit, pomyslel si Joros.

„PojL sem, bratře,“ mávl na něj Septerio nepřítomně, zatímco upřeně pozoroval to, co bylo ukryté uvnitř kamenného sarkofágu. „Přistup a popatři na pravou podstatu existence Ventallů.“

„Tohlejefaktšílený,“zamračilseJorosachtělodejít.Místo tohoalevykročilkotevřenémuvíku.Přísahalby,žehoktomu donutily ty tiché, protivné hlasy, šeptající mu v hlavě nesrozumitelná slova. AM se snažilsebevíc, jeho nohy šly o svévlastní vůli a nesly ho tam, ač jeho mozek říkal, že tam rozhodně jít nechce. Když se konečně zastavil vedle Savala, jeho hlava se sama otočila a nabídla mu pohled na vnitřek kamenné schránky.

To uvnitř mělo barvu spáleného uhlí. Bylo to větší než člověk a Joros nějakou dobu nedokázal pochopit, na co se to vlastně dívá. Pak si všiml, že jedna část té věci vypadá úplně jakokotník.Akouseknadnímjakésivypouklémístonápadně připomínalolýtkovýsval.Tobyaleznamenalo,žetavěcvelká jakolidskáhlavaje...prst?Ano.Palec.Anoha,obřínoha,jejíž maso bylo spálené, rozedrané a servané z kostí.

Šeptající hlasy se náhle spojily, zesílily a roztřásly Jorose až do morku kostí. Trvalo to jen okamžik, ale jejich zoufalé poselství ho zasáhlo jako úder kladivem. Najdi mě.

31


Pakbylonajednouticho,kterépochvílipřerušilSaval,když začal tiše recitovat slovamodlitbyZatracených.„A tak seFratarrovo tělo roztříštilo o samé kosti země...“

„... a údy se mu silou nárazu utrhly a rozlétly se od obzoru až k obzoru,“ dokončil Joros. Tahle slova se naučil ještě jako dítě, ale vždycky je považoval za směšnou alegorii.

„Nakonec o něco míň,“ zasmál se Saval šíleně. A Joros, navzdory sám sobě a svému nejlepšímu přesvědčení slyšel, že se směje s ním.

32


2. KAPITOLA

K

erruse vzbudilo divoké bušení na dveře a hned po pro

buzenísiuvědomil,žejevdoměpříšernázima.Dokonce

mu při každém výdechu stoupala od pusy pára. Zhluboka si povzdechl a sledoval obláček, jak se postupně rozplývá. „Bohové s náma, člověk se tady nevyspí už ani v noci...“ stěžoval si, když vystrčil vyhublé nohy zpod přikrývky a zašátral jimi po svých kožešinou podšitých botách. „Už běžím, zatraceně, užběžím!“ zařvalnaštvaně,když bušenínepřestávalo.Než ale skutečně vyrazil ke dveřím, přehodil přes sebe ještě svůj nejteplejší plášM a na ruce si navlékl vlněné palčáky.

Vzal za kliku a zkusil otevřít, ale dveře se ani nehnuly. Tiše zaklel, obrátil se k nim ramenem a ze všech svých stařeckých sil se do nich opřel.Chvíli se nic nedělo,ale nakonechluboký sníh prorazil. Jakmile se dveře pootevřely, dostal se okamžitě dovnitř studený vzduch a pohltil i ten nepatrný zbytek tepla, co v domě ještě zbyl. A sníh, který kněze ještě před chvílí nechtěl pustit ven, se teL nahrnul dovnitř v takovém množství, že zasypal starci boty až po kotníky. Z venkovní tmy na Kerrusezamrkalyvyvalenéoči,zatímcovyhubléprstychytilydve- ře a trhnutím je otevřely dokořán.

Venku stála Mora, vlasy rozcuchané jako hnízdo nějakého hodně psychotického ptáka, oči divoce vytřeštěné. „Potřebujeme vás, Parro. Objevily se potíže,“ zachroptěla tiše.

33


Kerrus si znovu povzdechl. Práce ve jménu Rodičů nikdy nekončila. Ještě jednou se zhluboka nadechl, aby se uklidnil, a pak přikývl a vyšel ven. Ale aM už se stalo cokoliv, před odchodemještěspolusMoroupracnězavřelidveředomu.Neměl vplánupouštětsidovnitřvícmrazu,nežbylonezbytněnutné.

Když s tím byli hotovi, vydali se směrem k nedaleké řadě chatrčí.Morapřikaždémkrokuhlasitězařinčela.Kerrussiznovu povzdechl, ta ženská byla rychlejší než on i s řetězem uvázaným od jednoho kotníku k druhému. Už několikrát se pokusila o útěk, takže se jednalo o nezbytné opatření. I takhle byla rychlá, ale ne dost na to, aby udělala nějakou další hloupost.

„Co se stalo?“ zeptal se jí Kerrus a ještě více se zachumlal do svého pláště. Ten mráz byl opravdu k nevydržení.

„Hlídka se vrátila, chápete? Jenže s sebou přitáhli něco, co našli v závějích.“ Celou dobu zírala přímo před sebe a nepřítomně si olizovala zuby. Každých pár kroků klopýtla, jak se snažila jít rychleji, než jí řetěz dovoloval.

V Aardanel se jen málokdy stalo něco zajímavého, obzvlášM v zimě, kdy je sníh odřízl od světa. Takže Kerrus neměl dívce za zlé, že si celou situaci tak užívá a dělá s tím tolik tajností. Dokonce se rozhodl přistoupit na její hru. „A co přesně našli, Moro?“

Nečekaně se zastavila, obrátila se k němu čelem a nejistě, vyděšeně se usmála. „Chlapce.“

To Kerruse přinutilo zrychlit. Po chvíli už byli kousek od návsi a od domů k nim dolehly křičící hlasy.

Když vyšli zpoza rohu, nejprve si všiml skupinky strážných těsněsemknutýchksoběvesvětleněkolikaloučí.Divocearoz- čileněšermovalirukama,zjevněseoněcohádali.Pouzevelitel Eddin stál klidně a působil naprosto nezúčastněně. Kerrus ale věděl, že je to jen maska, kterou za léta ve službě dovedl k dokonalosti.

34


Kdyžvelitelzahlédlkněze,důrazněnanějkývlaukázalmu, abysepřipojilkjehomužům.Kerrus sespovděkemvmáčkldo těsného hloučku teplých lidských těl. Mora se k němu nepřidala. Příliš se vojáků bála, než aby se k nim přiblížila. I tak ale zvědavě pokukovala zpovzdálí a čekala, co bude dál.

Pak konečně zahlédl toho chlapce.

Nemohlo mu být víc než osm. Stál uprostřed skupiny rozvášněnýchstrážných,vyhublý,polonahý,vyděšený.Jehooble- čení tvořily jakési rozervané, příšerně zaneřáděné hadry, pod nimiž prosvítala ještě špinavější kůže. Svatá Matko, pomoz nám,ulevilsiknězvduchu.Tenklukmělzápěstíspoutanétak pevněutaženýmiprovazy,žesemuzařezávalyhlubokodomasa. Prsty mu už pomalu začínaly modrat, jak mu v končetinách nemohla pořádně proudit krev. Stejně těsně utažené lano měl omotanétakékolemkotníků.Popravděbylspoutanýmnohem lépe než většina vězňů, co kdy do Aardanel přišli. A navíc kolemnějstáldobřetucetstrážných,kteřířvalivzteklejaknaněj, tak jeden na druhého.

Kerrussezhlubokanadechl,nachvílipodrželledovývzduch v plicích, a pak ho pomalu vydechl. „Co má tohle u všech pekel znamenat?“

Teprve v tu chvíli si ho strážní všimli. Okamžitě zmlkli, sklopili oči a začali usilovně studovat své boty. Vypadali jako banda kluků, kterou jejich otec přistihl při nějaké lumpárně. Eddinspokojeněpřikývl.Tichosenepříjemněprotahovalo,až se konečně nejistě ozval jeden z mužů. „Moje hlídka našla tohodle seveřanskýho parchanta, jak se potlouká ve sněhu. Tak jsme ho drapli a dotáhli sem. K výslechu.“

„Ajáříkám,abychomtozvířevyhodilivenzapalisádumezi závěje. AM si ten parchant táhne, odkud přilez!“ ozval se další strážný rozhořčeně.

„Seveřani nosej smůlu,“ zamumlal nespokojeně jiný.

35


Kerrussepodívalnachlapce,kterývzbuzovaltakovévášně, a ten mu pohled oplatil. Měl oči modré jako zamrzlé jezero a vlasy barvy slámy. Nejspíš.Kdyby se párkrát umyly.Bylspíš podsaditépostavy,seširokýmiramenyakůžíopálenouodslun- ce odrážejícího se od sněhu. „Je to ještě malé dítě,“ prohlásil kněz vyrovnaně. „Nedokážu si představit, jak by nám takový prcek mohl přinést smůlu. Rozvažte ho.“

„Je to zasranej Seveřan, kurva!“

„Jetomalédítě!“odseklnaštvaněKerrus.Natáhlseavyrval konec lanaz ruky strážnému,kterýmělpodlevšehotoho kluka hlídat. Pak si před malým Seveřanem klekl a zkřehlými prsty začal rozvazovat uzly na jeho poutech. „Matka a Otec milují všechny lidi na světě,“ kázal při tom kolemstojícím vojákůmodměřeným hlasem.„Obyvateleze severuizjihu,mla- díky i starce, šlechtice i poddané, všechny. Od králů až po takové hlupáky, jako jste vy. Tahle nebohá duše si zjevně vytrpělavícneždostnato,abysizasloužilaOtcovuochranu.Avíc otomnehodlámsnikýmdiskutovat.Jetovšemjasné?“Kolem se ozvalo tiché mumlání a brblání, muži se tahali za lemy kabátůanespokojeněšoupalinohama,alenahlassenikdoznich ozvat neodvážil.

Pak se začali pomalu rozcházet, až na návsi nakonec zůstali jen starý kněz, chlapec a velitel.

„Takže se o něj postaráte, Parro?“ zeptal se Eddin.

Kerrus si povzdechl, jen bohové ví, pokolikáté už za večer. „Vypadá to, že ano. Je mou svatou povinností pomáhat všem dětem našich Rodičů. Nebo mě to přinejmenším přinutil odpřisáhnout kdysi před lety můj mistr.“ Eddin ho chápavě poklepal po rameni, zamyšleně se podíval na chlapce a pak vyrazil za svými muži do nedaleké strážnice.

Kněz si postupně začal uvědomovat, že je na tom klukoviněcodivného.Něcopodivnéhobylonatom,jaknanějzíral.

36


Nemrkal. Tedy ano, mrkal, ale ani zdaleka ne tak často, jak by měl. To starci připomnělo historky, které občas vyprávěli pověrčivější z místních vězňů. Příběhy o vlcích ukrytých v lidských tělech, o divokých severských barbarech schopných proměnitsemrknutímokavběsnícímonstraarozervatvásna kusy.

Byla příšerná zima a chlad zalézal až do kostí. Knězi ale po zádech přeběhlo děsivé mrazení, které nemělo s počasím nic společného.

Raději se k chlapci obrátil zády, aby neviděl jeho pohled – a v tu chvílizaznamenal jiné oči, které ho celou dobu pozorovaly.Vězniajejichrodinysenavzdoryziměmačkalivedveřích a oknech a zvědavě okukovali špinavého návštěvníka. Kerrus sezamračilanatáhlkdítětiruku.„TakpojL,chlapče.Zkusíme tě trochu umýt a nakrmit, co ty na to?“

Vyhublé dítě se podívalo na nabízenou ruku, pak knězi do očí, zpátky na ruku, a pak si bez jediného slova obtočilo paže kolemhrudníkuaschovalosidlaněvpodpaží.„Nojakchceš,“ odfrkl si Kerrus pobaveně a vyrazil zpátky ke svému domu. Chlapec ho po chvíli opatrně následoval.

Nakonec bylo nutné ho třikrát pořádně vydrbat tou nejhrubší houbou, jakou byla Mora schopna sehnat, než chlapce konečnězbavilitohoneskutečnéhonánosušpíny.TeLstálpřed starým knězem zabalený ve vypůjčených kožešinách, s kůží zářící čistotou a vlasy spletenými do copu. Kdyby Seveřané měli nějakou šlechtu, klidně by ho mohli považovat za syna nějakéholordanebokrále.Nanabídnutouovesnoukašisevrhl jakovlkacpalsijidoústskutečněúctyhodnýmtempem.Kněz si nebyl jistý, jestli je to u chlapců jeho věku normální, nebo jestli byl tak hrozně vyhladovělý. Ale nesešlo na tom.

Kerrussedělumaléhostolkuatrpělivěčekal,ažsejehohost nasytí. Když bylo konečně po všem, sepnul ruce a nasadil

37


otcovský výraz a tón hlasu: „No, hádám, že teL je vhodná chvíle mi říct, co tě sem k nám přivádí.“

Kluk ale jen mlčel a zíral.

Kerrustozkusilznovu,tentokrátjazykemSeveru.Naučilse hopředpárletyběhemjednéextrémněnudnézimy.Výsledek byl ale stejný jako předtím. A víc jazyků starý kněz už zkrátka neznal.„Moctohonenamluvíš,co?Alebudiž,budutorespek- tovat. Muž má vždycky vědět, kdy je čas mlčet a kdy je čas mluvit. Časem se ale budeš muset naučit mi důvěřovat, kamaráde.“

Pakhoněconapadloazačalsiprohledávatkapsy,ažkoneč- ně našel jedno z cukrátek, která u sebe vždycky rád nosil. Suspokojenímhovytáhlapoložilhonastůlpředsvéhohosta. „Obávám se, že v tuhle chvíli jsem ten nejlepší přítel, jakého na tomto světě máš.“

Chlapec opatrně zvedl nabízený bonbón, pečlivě si ho prohlédl, očichal a při tom celou dobu vrhal na Kerruse podezřívavé pohledy. Nakonec ho rychle strčil do pusy a začal ho usilovně cucat. To všechno, aniž by řekl jediné slovo.

Tu noc se Kerrus moc nevyspal. Poprvé ho vzbudila Mora kvůli tomu klukovi, a když konečně znovu zalezl do postele, vytrhl ho po chvíli ze spaní jakýsi tichý, ale o to otravnější zvuk. Napřed si myslel, že to je některý z místních psů, který uteklateL muškrábenadveře.Paksialevzpomněl,žeTlustý Betho posledního z nich hodil před dvěma dny do guláše. Už nějakoudobujimnedorazilyžádnézásoby,lovcůmsenedařilo a tak dále... A vůbec. Patharro stvořil zvířata k tomu, aby sloužila člověku. A co vám poslouží víc než plný žaludek?

Jenže pak se to škrábání ozvalo znovu.

Kerrusseposadilnaposteliapořádještěrozespalýmaočima se rozhlédl po svém skromném příbytku. Chlapec ležel před

38


krbem,zachumlanýdohromadypokrývek,kterémutamkněz nanosil, a ze spánku hlasitě oddechoval.

Skříp. Skřííííííííííííííííííííííííííp.

Aha.Takže mladý host zjevně nespal tak tvrdě,jak to vypadalo.

„Chlapče?“ zavolal na něj stařec tiše. Tělo pod pokrývkami vyděšeněztuhlo,aleskřípavýzvuk pokračovaldál.Kerrusod- koplsvojivlastnídeku,vstalapřešelkležícímudítěti.Kdyžse nadnímsklonil,uvidělvjehorucejedenzesvýchnožů.Soudě podle množství třísek kolem se tu malý Seveřan činil už drahnou dobu.

PřitompohledusiKerrusvzpomněl,jakmukdosivyprávěl, žeSeveřanénedělajínicpolovičatě.No,zjevnětobylapravda. Chlapcovo dílo bylo alespoň metr dlouhé a stejně tak i široké a bylo vyřezáno na palec hluboko do dubových prken podlahy. Výsledný obrazec tvořila směsice jemných křivek, ostrých úhlů a vzájemně propletených čar, které tvořily stále stejné vzorce, opakující se pořád dokola. Byla to jedna z dávných run, patřící k nejstaršímu písmu, co kdy existovalo. Ve starém jazyce se četla scal. Oheň.

„Novýborně,můjmladýpříteli,“zavrtělKerrusodevzdaně hlavou.„Zdáse,žejsiúspěšněodhaliljednoztajemstvínašeho světa. Ano, tohle je opravdu oheň, vedle čeho spíš. Nade vši pochybnost.“

Kerrus náhle leknutím nadskočil. Neviděl kde ani jak, dokonce ani nezaznamenal, že by se jeho malý společník vůbec pohnul,alenůž senajednousezadrnčenímzabodldoprostřed celého obrazce, přímo do středové, nejhlouběji vyryté runy scal.Ležícíchlapecsepomalupřevalilnazádaaupřelnakněze svůjnemrkajícípohled.Pakzvedlrukuapřitisklsijinahrudník.

„Takže to jsi ty? To se mi snažíš říct?“ snažil se Kerrus pochopitcelousituaci.Pakzkusmoukázalnavyrytourunuazní

39


nachlapce.Tenvážněpřikývl.Knězsezaraženěposadilachví- li přemýšlel, co si o tom všem má vlastně myslet. „Tak dobře, Scale. Přiznávám, že za svůj život jsem potkal už i výřečnější jedince, než jsi ty. Na druhou stranu připouštím, že proti tvému způsobu komunikace nemám nejmenší námitky. Ještě pár rozhovorůpodobnýchtomuto,abudumíttunejhezčípodlahu na celém Severu.“

OdtohodnechlapecsledovalParroKerrusejakostín.Astejně jako stín byl naprosto neužitečný a stejně tak neodbytný.

Ze začátku to starci lezlo na nervy. AM se hnul, kam chtěl, Scal mu byl neustále vpatách,pořádse drželtěsněujeho pravéholokte.Párkrátmukvůlitomuteklakrevznosu.Nebylvtom žádnýzlýúmysl,jenKerrusprostěnebylzvyklýdávatsipozor, aby náhodou někoho při běžných činnostech nepraštil. Mladíka to ale aniv nejmenším neodradilo adálsitvrdohlavě stál za svým a nehnul se od Parrových zad. O co mu vlastně jde neboco si od toho slibuje,sice kněz netušil,ale věděl,že Otec milujeodhodlané.Cožznamenalo,žestařecnemohlmítchlap- ci jeho počínání za zlé, a nakonec mu nezbylo, než se celé situacipřizpůsobitazačítsidávatpozornasvéruceanalokty. Hlavně na ten pravý.

Někteřílidéalemělinacelouvěc svůj názor.Aardanelbylo nehostinnémístoizanejlepšíhopočasí,natožtakhleuprostřed zimy.Anipokudšloojejichspoluobčany,jinéFiaterany,míst- níobyvatelénikdynešliproránudaleko.TakžeSeveřanvnich probouzelvražednéchoutkybezohledunato,jakbylještěmalý. Kerrus jim to vidělna očích a projednoubylvděčný zařetězy, které držely ty nejvzpurnější a nejdivočejší vězně na uzdě.Tihlelidébylivyvrhelovéaspolečnostjeposlalanatonejvzdálenější, nejzapadlejší místo, jaké jen dokázala objevit. Každý, stráže i kněze nevyjímaje, tu byl z nějakého dobrého důvodu.

40


Což znamenalo, že se nikomu z místních nedá věřit. Ne skutečně věřit.

„Našel sis tu mezi námi opravdu zvláštní domov, Scale,“ zamyslel se jednoho dne Kerrus nahlas, zatímco zkoumal, co vyrostlo v jeho sklepě, kde pěstoval kořenovou zeleninu. Scal jakoobvyklenereagovalnanic,comukdořekl.Starémuknězi to ale už nevadilo. Zvykl si. Navíc postupně dospěl k závěru, že většina lidí toho řekne méně slovy,neždokáže tenhle chlapec vyjádřit svým mlčením.

„Občas si říkám, jestli to vaše seveřanské pojetí spravedlnostináhodounenílepšínežtennáš,takzvaněcivilizovanýkon- cept.Kdyžpřijdena věc, tak spolubojujete na životanasmrt. A ten, kdo vyhraje, je prostě v právu, tečka. Vězení tam u vás nemáte, což podle mého názoru není v podstatě nijak špatné řešení. Však se rozhlédni kolem, chlapče. Tohle není pořádný život, co tady vedeme.“ Na chvíli se zarazil a otočil se, aby si Scala prohlédl. Jídla bylo pořád málo, ale chlapec stejně prospíval. Přinejmenším už nebyl vyhublý na kost. „Na druhou stranu,živottamvenkuvzávějíchasitakynebudezrovnaidyl- ka,co? Ikdyž co natom,že? Většinalidínatomto světěnemá možnost vybrat si, v jakém pekle vyrostou. Sám za sebe bych aleřekl,žežítvtomhlemalém,palisádouobehnanémpekleje mnohem lepší než umřít sám někde venku, v tom bílém pekle bez hranic.“

Kurros se s hekáním zvedl a vrazil košík s kořenovou zeleninouScalovidoruky.Chlapecmusicenikdynenabídlžádnou pomoc,alepokudhoknězoněcopožádal,pokaždémuvyho- věl.Popravděsistařecpořádještěnebyljistý,jakmocmujeho společníkvlastněrozumí.Bezohledunato,jaknanějpromlu- vil – po svém nebo seveřansky – pokaždé se mu dostalo stejně prázdnéhopohledu.Navzdorytomualepostupnědospělkzá- věru, že je to ve své podstatě moc hodný a milý hoch.

41


V kuchyni byl stejný zmatek jako vždycky. Mora a Tlustý Betho na sebe bez přestání ječeli, zatímco se jim pod nohama motal dav malých dětí usilovně plnících každý úkol,co dostaly,asoučasněsesnažícíchbýttaknenápadné,jaktojenomšlo. Kurros se jim nedivil. Když na Betha přišla jedna z těch jeho nálad, tak Rodičové, buLte milostivi každému, kdo by se mu připletl do cesty.

„Zasranej zkurvysyn,“ zabručel Betho neurčitě směrem ke Kerrusovi. Na jednom ze stolů ležela zakrvavená mrtvola, podlevšehovlk.Ikdyžnavlkatobylomocvelké.Takžeproto měl Betho tak dobrou náladu, a na původu masa koneckonců nezáleželo.

„Poseldorazilvoněcodřív,“vysvětlovalaMora,zatímcose probíralaKerrusovouzeleninou.„Eddinsest



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist