načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Ve jménu zákona - Michal Dlouhý

Ve jménu zákona

Elektronická kniha: Ve jménu zákona
Autor:

Slova: "ve jménu zákona" v jazyce v místě obvyklém užíval četník, kdykoliv ve službě proti někomu zakročoval. O pronásledování pachatelů dnes již zapomenutých zločinů, přečinů, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Pragoline
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 90
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace , portréty, faksim.
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-865-4673-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Desátá kniha krátkých povídek odborníka na historii četnictva o činnosti tohoto vojensky organizovaného sboru na celém území Československé republiky. Ve jménu zákona - to byla formulace, kterou používal četník, když ve službě zakročoval proti někomu. Četnictvo bylo založeno už za rakousko-uherské monarchie a po vzniku Československé republiky byla jeho role upřesněna jako vojensky organizovaný strážný sbor, sloužící k zajištění pořádku a bezpečnosti na území republiky. Jak jeho příslušníci naplňovali tento úkol v praxi, jak chodili na pravidelné pochůzky a zajišťovali zloděje, lupiče, vrahy a další narušitele pořádku, o tom vypráví již desátá kniha odborníka na historii četnictva. Michal Dlouhý zbytečně nekošatí jednotlivé příběhy, jeho jazyk je stručný až úřední, jako byly zápisy četníků o splněném úkolu. O to je knížka poučnější a má velkou dokumentární hodnotu.

Popis nakladatele

Slova: "ve jménu zákona" v jazyce v místě obvyklém užíval četník, kdykoliv ve službě proti někomu zakročoval. O pronásledování pachatelů dnes již zapomenutých zločinů, přečinů, ale i přestupků příslušníky československého četnického sboru při výkonu takzvané pátrací služby, jakož i o platných předpisech a používaných metodách práce pojednává stejnojmenná kniha odborníka na historii četnictva.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Michal Dlouhý

ve jménu

zákona

Praha 2013

Nakladatelství Jindřich Kraus – PRAGOLINE


© JUDr. Michal Dlouhý 2013

© Nakladatelství Jindřich Kraus – PRAGOLINE 2013


Jménem zákona zakročují příslušníci Policie české republiky, aby splnili své poslání PoMÁHAt A CHRÁNIt. Policisté jsou při ochraně bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku povinni provést služební úkon, při kterém mnohdy dochází k přímému vynucování splnění právní povinnosti nebo k přímé ochraně práv za použití síly nebo hrozby jejího použití.

Při výkonu náročné policejní služby, či v souvislosti s ním, dochází k situacím, při nichž policisté v duchu služebního slibu nasazují své životy a zdraví. Policejní práce je sice smysluplným a stále více společností respektovaným povoláním, ale také velmi náročnou službou, ze které se někteří kolegové již ke svým rodinám nevrátí. tragické události spojené s výkonem policejních povinností jsou bohužel neoddělitelnou temnou stránkou profese policisty.

Je na místě poděkovat autorovi za dlouhodobé a neutuchající úsilí, díky němuž nám bylo umožněno odhalit dlouho opomíjený a inspirativní zdroj bohatý na ryzí policejní řemeslo a poctivou službu ve prospěch těch, kdo pomoc a ochranu potřebují.

Policie české republiky je největším bezpečnostním sborem našeho státu a hrdě se hlásí k tradicím prvorepublikového četnictva a stání policie.

Genmjr. Mgr. oldřich Martinů

policejní prezident


6

PáR ŘáDek ÚvoDem

Slov Ve jménu zákona v jazyce v místě obvyklém užíval četník,kdykoliv ve službě proti někomu zakročoval. Každý byl povinenčetníkovy výzvy uposlechnout. Tak stanovil § 15 československého zákona

o četnictvu.

Služební instrukce pro četnictvo zděděná z monarchie podrobně

upravovala vlastní výkon četnické služby. Objevil-li se četník naveřejnosti, musel být podle předpisu ustrojen a mít alespoň poboční zbraň.

Četník jdoucí do služby už musel být úplně ozbrojen, to znamenalo mít

nabitou pušku a vztyčený bodák. Podmínkou ke služebnímu zakročení

četníka bylo totiž jeho oblečení do předepsaného stejnokroje a úplné ozbrojení. Výjimku tvořily pouze případy nebezpečí z prodlení, kdy se dalo předpokládat dosažení předpokládaného výsledku, a v těchtopříadech byl oprávněn zakročit i četník ozbrojený pouze poboční zbraní – bodákem. Služební instrukce dále vyžadovala vojenské chování a nařizovala četníkovi volnou chůzi, aby měl dostatek času, vidět co se v jeho blízkosti děje.

Četník mohl nosit občanský oděv pouze mimo službu. Četník vobčanském oděvu však byl soukromou osobou nepožívající ochrany

vrchnostenské osoby. Toto bylo jednoznačné znevýhodnění četnictva

oproti sborům neuniformované stráže bezpečnosti státních policejních

úřadů, jejichž členové vykonávali svoji službu zásadně v občanském

oděvu, a to se projevovalo zejména při výkonu pátrací služby. Dalším

handicapem četnictva bylo vyzbrojení výkonných četníků karabinou

s bodákem a šavlí.

Do předepsaného vybavení četníka jdoucího do služby kromě

svěracích řetízků, zápisníku a služební knížky přibyl obvazový balíček

a pátrací pomůcky, kterými byla rozuměna pátrací knížka. Dále bylo

četníkům v Rukověti četnictva doporučováno, „aby měli ještě s sebou

dobré hodinky, peníze nutné na výdaje na dráze nebo na poště, pečetítko (popřípadě též nálepky s razítkem stanice), pečetní vosk, motouz k balení, zápalky s kouskem svíčky, metrovou míru (nejlépe krejčovskou, aby mohly býti měřeny i věci oblé) tiskopisy protokolů a potvrzení o domovních prohlídkách, indigový papír, vzorce rodopisu pro trestní oznámení, vzorec pro sepsání popisu osoby, eventuálně kancelářský papír s obálkou, konečně seznam (výpis)


7

příjezdu a odjezdu vlaků (i nákladních) z okolních železničních stanic pro

případ pronásledování pachatele na stopě samé“.

Před vlastním zakročením měl četník za povinnost užít slov Ve jménu

zákona v jazyce v místě obvyklém. Zbraň mohl použít za zákonem

stanovených podmínek, a to v případě nutné obrany, aby odvrátil

od sebe skutkový útok na něho učiněný nebo život jiné osoby ohrožující,

dále aby přemohl odpor směřující ke zmaření jeho služebního úkonu,

nebo aby zamezil útěku nebezpečných zločinců, které nemohl jiným

prostředkem zadržet. Před vlastním použitím zbraně byl však četník

povinen použít mírnější prostředky, kterými se rozumělo v případě

zprotivení se napomenutí hlasem rozkazovacím, zatčení a přiložení

svěracích řetízků, a v případě zamýšleného pokusu o útěk napomenutí,

pronásledování prchajícího honěním a vyzvání nahodile přítomných

osob, aby byly nápomocny jeho dopadení, případně použít zbraně méně

nebezpečné, kterou byla rozuměna šavle. Vlastní použití zbraně mělo

být provedeno vojenským způsobem, a to šavle k seku a výjimečně

k bodnutí, nasazeného bodáku pouze k bodání, nenasazeného také jako

zbraně sečné a pušky výhradně jako zbraně střelné. Výjimečně v boji

zblízka bylo připuštěno použít pažby pušky ke strčení nebo úderu.

Slova v jazyce v místě obvyklém znamenala, že zakročující četník musel

respektovat za monarchie úřední jazyk dané země a v podmínkách

samostatného československého státu bylo postupováno dle jazykového

zákona či jej provádějícího vládního nařízení. Uvedené předpisy

v návaznosti na ústavní listinu stanovovaly zásady jazykového práva

v republice Československé. Za státní a oficiální jazyk byl stanoven jazyk

československý a kromě něj byly v místech s alespoň 20 % obyvatelstva

s jiným jazykem úřady povinně užívány menšinové jazyky slovenský,

rusínský, polský, německý či maďarský. V uvedeném duchu byly

menšinovými jazyky označovány budovy jednotlivých četnických útvarů.

V četnickém sboru jako takovém však byl stanoven velícím a služebním

jazykem jazyk státní. V ústním služebním styku s obyvatelstvem mohli

četníci užívat jazyka, ve kterém se byli schopni dorozumět. Pro zajímavost

uvádím znění výzvy Ve jménu zákona slovensky V mene zákona, rusínsky

В имени закона, polsky W imieniu prawa, německy Im Namen des Gesetzes

a maďarsky A törvény nevében.

Autor.


8


9

DůvěRné sDělení

(Čechy)

Počátkem roku 1919 byl strážmistr Jan Maxa z četnické stanice

Nová Ves nad Lužnicí v politickém okrese Třeboň při obchůzce osloven

neznámým mladým mužem. Ten mu důvěrně sdělil, že v Českých

Velenicích kupuje jistý obchodník ve velkém zlaté mince. Jedná se o zlaté

deseti a dvacetikoruny a staré zlaté dukáty, které hromadně pašuje

do zahraničí. Strážmistrovi bylo hned jasné, že obchodník svým jednáním

poškozuje mladý stát. Důvodem důvěrného udání obchodníka bylo

zřejmě vlastenectví mladého muže. Četníkovi ještě sdělil, že obchodník

shání zlaté mince prostřednictvím celé sítě dohazovačů.

Po návratu na četnickou stanici strážmistr vše oznámil staničnímu

veliteli a ten rozhodl uvědomit o věci kolegy z velenické četnické stanice.

Hned druhého dne byl strážmistr Maxa vyslán dráhou do Českých

Velenic. Tamní četnická kasárna se nacházela v jednom domě spolu

s bankou. Veliteli stanice strážmistru Karlu Rychnovi bylo hned jasné,

o kterého obchodníka se jedná. Franz Müller byl, jak jeho jméno

napovídalo, německé národnosti a obchodoval se smíšeným zbožím.

Všeobecně se o něm vědělo, že je to obchodník všemi mastmi mazaný,

a místní četníci si o něm nedělali žádné iluze. Nedostatek potravin

a dalších životních potřeb, jak v době války, tak i nyní, napomáhal šmelině.

To, že by pašoval zlaté mince do zahraničí, ale bylo pro velenické četníky

novinkou. Zkrátka, budou mu věnovat náležitou pozornost.

Pojednou začali být páni četníci všímavější k věcem, které je až dosud

nechávaly klidnými. Uvědomili si, že kromě místních, do Müllerova

obchodu dochází i několik cizích osob. A právě těmto začali věnovat

svoji pozornost. Zakrátko bylo jasné, že se jedná o dohazovače, kteří

pro obchodníka zprostředkovávají v širokém okolí koupi zlatých mincí.

To potvrdili i jejich důvěrníci.

V hlavě strážmistra Rychny se zrodil plán. Nezbývá než předstírat

zájem o koupi většího množství zlatých mincí. K jejich pořízení však bylo

zapotřebí odpovídajícího množství peněz. Staniční paušál ve výši 85 Kč nic

neřešil, a proto nezbývalo, než jít s prosíkem k „sousedům“. Pokladníkem

banky byl český vlastenec, který po zasvěcení do případu na pouhou

stvrzenku podepsanou třemi četníky zapůjčil částku 15.000 Kč.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist