načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Vatikán – Jürgen Erbacher

Vatikán

Elektronická kniha: Vatikán
Autor: Jürgen Erbacher

První část se věnuje dějinám a vývoji papežského úřadu, další pak organizaci vatikánského státu a kurie. Třetí část informuje o hlavě katolické církve - papeži. Dále jsou v knize např. informace o švýcarské gardě, o vatikánských archivech, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  135
+
-
4,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2012
Počet stran: 88
Rozměr: 21 cm
Úprava: 1 plán
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Vatikan
Spolupracovali: z německého originálu ... přeložila Anna Fejglová
Skupina třídění: Křesťanské církve, sekty, denominace
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2012
ISBN: 978-80-247-3911-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

První část se věnuje dějinám a vývoji papežského úřadu, další pak organizaci vatikánského státu a kurie. Třetí část informuje o hlavě katolické církve - papeži. Dále jsou v knize např. informace o švýcarské gardě, o vatikánských archivech, financích nebo o všedním dni papeže v Apoštolském paláci. Příručka stručně seznamuje s dějinami Vatikánu, papežství a s organizací vatikánského úřadu.

Popis nakladatele

Říká se, že je zahalený tajemstvím - nejmenší stát na světě s obrovským vlivem. Zájem široké veřejnosti se ještě zvýšil poté, co byl na Svatý stolec zvolen německý papež. Jaké jsou majetkové poměry Vatikánu? Je švýcarská garda jen folklorní skupina? Jak dalece sahá vliv Opus Dei? A jaká tajemství skrývají vatikánské archivy? Jürgen ErbacherTeolog, politolog a televizní žurnalista (ZDF) Jürgen Erbacher žil dlouho v Římě jako odborník na Vatikán.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jürgen Erbacher - další tituly autora:
Vatikán Vatikán
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Jürgen Erbacher

Vatikán

Říká se, že je zahalený tajemstvím – nejmenší

stát na světě s obrovským vlivem. Zájem široké

veřejnosti se ještě zvýšil poté, co byl na Svatý stolec

zvolen německý papež. Jaké jsou majetkové poměry

Vatikánu? Je švýcarská garda jen folklorní skupina?

Jak dalece sahá vliv Opus Dei? A jaká tajemství

skrývají vatikánské archivy? Na to vše vám přinášíme

odpovědi v knize, kterou právě držíte v ruce.

Jürgen Erbacher

Teolog, politolog a televizní žurnalista (ZDF) Jürgen

Erbacher žil dlouho v Římě jako odborník na Vatikán.

Grada Publishing, a. s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz

Vatikán

Jürgen Erbacher


O knize

Je prý zahalený tajemstvím – nejmenší stát na světě s obrovským vlivem. Po

zvolení Josepha Ratzingera za prvního německého papeže po téměř pěti stech

letech zájem o to, co se děje za vatikánskými zdmi, ještě vzrostl. A objevují se

nesčetné otázky: Od kdy existuje Vatikán? Je pevně v italských rukách? Jaká

tajemství skrývají vatikánské archivy? Jak velký je jeho majetek? Tyto a mnoho

dalších otázek objasňuje Jürgen Erbacher. Ať se jedná o dnešní úlohu švýcarské

gardy, nebo o vliv Opus Dei, ať pozoruje postavení Vatikánu ve světové politice,

nebo postoje Svatého stolce v ekumeně: Jürgen Erbacher shromáždil ve stručné

podobě nejdůležitější odpovědi na téma Vatikán.

O autorovi

Teolog, politolog a televizní žurnalista (ZDF) Jürgen Erbacher žil dlouho jako

odborník na Vatikán v Římě.


Jürgen Erbacher

Vat ik án


Jürgen Erbacher VATIKÁN

TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE:

Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 4761. publikaci Z německého originálu Vatikan, Wissen was stimmt (ISBN 978-3-451-05985-8), vydaného nakladatelstvím Verlag Herder GmbH, Freiburg, v roce 2008, přeložila Anna Fejglová. Odpovědný redaktor Zdeněk Kubín Sazba a zlom Radek Vokál Počet stran 88 Vydání 1., 2012 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Jürgen Erbacher, Vatikan. Wissen was stimmt © 2008 Verlag Herder GmbH, Freiburg im Breisgau Cover Layout: R·M·E Roland Eschlbeck Czech edition © Grada Publishing, a.s., 2012 Cover Photo © fotobanka Allphoto ISBN 978-80-247-3911-3 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-7967-6 (ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-7968-3 (ve formátu EPUB)

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodu

kována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu

nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Obsah 1. ÚVOD 7 2. DĚJINY 9

»PrvnímpapežembylPetr«

Vývoj papežského úřadu 9

»Vatikánjenejstaršístátsvěta«

Dějiny vatikánského státu 14 3. ORGANIZACE 18

»VatikánaSvatýstolecjsoujednoatotéž«

Organizace vatikánského státu 18

»Svatýstolecjesprávnímoloch«

Organizace kurie 24

»VeVatikánunemajílaicižádnoumoc«

Úloha laiků v centru katolické církve 34

»VeVatikánuvládneOpusDei(PrelaturaSvatéhokříže

aOpusDei)«

Vatikán mezi internacionalizací a zájmovými skupinkami 37

»Švýcarskágardajepouháfolklornískupina«

Bezpečnost ve Vatikánu 42

»Svatýstolecjenejbohatšíinstitucesvěta«

Vatikánské finance 48 4. PAPEŽ 52

»Papežsimůžedělat,cochce«

Jak se papež rozhoduje 52

»Papežnemůžerezignovat«

Co se děje, když je církev bez papeže 58

»Papežžijevizolaci«

Všední den v Apoštolském paláci 65 5. CELOSVĚTOVÝHRÁČ 68

»Vatikánjeobrovskápřekážkaekumenickéhohnutí«

Jak Svatý stolec hledá jednotu křesťanů 68

Papežsipřeje»Božíobci«

Jak dělá Vatikán politiku 73

»Vatikánzastírásvoutemnouminulost«

Jak zachází Vatikán se svými archivy 78

PŘÍLOHA 83

Slovník 83

Výběr z literatury 86

Plán Vatikánu 88

Úvod 7

Úvod

Vatikán fascinuje lidi už celá staletí. Přes tlusté zdi pronikne

ven jen máloco, což ho činí pro mnohé tajuplnějším. Zájem ještě vzrostl od doby, kdy se stal papežem Němec. Bene­ dikt XVI., hlava 1,1 miliardy katolíků, sídlí v  nádherném renesančním paláci a  řídí dějiny nejstaršího celosvětového hráče. Ačkoli je vrchním představitelem nejmenšího státu na světě, má celosvětový vliv. Mnozí v  něm vidí jednoho z nejmocnějších mužů – a to bez jediné vojenské divize. Zato má k dispozici správní aparát: římskou kurii.1 Při pohledu zvenku je konkrétní fungování centrály katolické církve a trpasličího státu Vatikán jen ztěží pochopitelné. Prá­ ce se odbývá za zavřenými dveřmi, kardinálové a preláti jsou mlčenliví – chování, které často vede k divokým spekulacím a které je živnou půdou pro dobrodružné řeči. Předkládaná kniha nahlíží za kulisy Vatikánu, odstraňuje falešné předsta­ vy a zprostředkovává pohled na běžný provoz a život kurie a papeže. Kdo má ve Vatikánu rozhodující slovo? Patří papež k nejbohatším mužům světa? Může si dělat, co se mu zlíbí? Je švýcarská garda pouhá folklorní skupina, nebo moderní bezpečnostní sbor? Církev je stará 2 000 let. Dějiny jsou důležitým klíčem k po­ chopení tajemství Vatikánu. Proto se na začátku nachází krát­ ký přehled vývoje papežského úřadu a světského panování hlavy církve. Ve druhé části je osvětlena z různé perspektivy organizace vatikánského státu a kurie, stejně jako i lidí, kteří tam pracují. Všechny nitky se sbíhají u papeže – je pozem­ skou hlavou katolické církve a suverénem vatikánského státu.

Nejstarší

celosvětovýhráč

Úvod8

Ve třetí části se hovoří o tom, jak papež činí rozhodnutí, jak

vypadá jeho běžný den a jak se vůbec dostane na tuto pozici.

Následně jsou rozvedeny některé zvláštní otázky. Vedle úlohy

Svatého stolce v  ekumenickém hnutí se jedná o  politické

ambice papeže a otázku, zdali tajný vatikánský archiv je do­

opravdy tajný.

dějiny 9

Dějiny »PrvnímpapežembylPetr« Vývojpapežskéhoúřadu Benedikt XVI. je 264. následovníkem apoštola Petra, ale přísně vzato není 265. papežem. Papežský úřad, jak existu­ je dnes, je výsledkem staletí trvajícího vývojového procesu. Není ještě ukončen. Benedikt XVI. s ohledem na ekumenic­ ké hnutí vyzval ke zvážení, jak vykonávat papežský úřad, aby už nebyl překážkou jednoty křesťanských církví.2

V mnoha knihách o papežství naleznete seznam papežů – počí­

naje svatým Petrem až po úřadujícího pontifexe Benedikta XVI. Podobně najdou návštěvníci římské baziliky Svatého Pavla za hradbami v bočních lodích mozaikové medailonky s podo­ biznami 264 následníků apoštola. Na tyto seznamy je nutno pohlížet s rezervou, zejména co se týče doby až do poloviny 2. století. Nejstarší známý seznam biskupů pro Řím sestavil Irenej z Lyonu ke konci 2. století. Římská obec měla jako všechny raně křesťanské obce až do poloviny 2. století kolegiální vedení. Konala se shromáždění obce, jemuž mohly předsedat různé osoby. Ne vždy to musel být biskup (episkopos), vedení mohl převzít také presbyter a diakon. Teprve postupně se vyvinulo vedení obce až k mono­ episkopální struktuře, tedy k řízení biskupem. Mělo to různé důvody. Jednak už v kolegiální struktuře býval často mluvčí, jehož funkce se upevňovala, jednak bylo potřeba kvůli růz­

Počátkypapežského

úřadu

Ranácírkev dějiny10 ným zavádějícím směrům v učení (např. montanismus) mít v obci úřad, který vykládal víru autenticky. Což zaručoval zejména biskup, jelikož už ve staré církvi panoval názor, že biskup je následníkem apoštolů, tzv. »apoštolské posloupnosti (sukcese)«, a tím se vyznačuje zvláštní autoritou.

Montanismus:starokřesťanskéhnutíve2.století,kterévěřilo,

žepřijímázvěstováníSvatéhoducha. Co se týče vzájemného poměru obcí, tak raná církev byla decentralizovaná. Vedle sebe existovaly rovnoprávné a samo­ statné místní církve. Větší problémy se řešily na regionálních synodech. Biskupové nesli společnou odpovědnost za celou církev. Mluví se také o komunitním charakteru celé církve. Řím byl tedy jedno z mnoha dalších biskupských měst, před­ nostní postavení před všemi ostatními se vytvořilo teprve postupně. Až do poloviny 2. století se oddělovala od ostatních bis­ kupských sídel hlavně ta, která se vztahovala k  nějakému apoštolu. Jeruzalém, Alexandria, Antiochie a Řím tak získaly určité zvláštní postavení. V důležitých otázkách se obracejí biskupové o radu na ty obce, které vzhledem ke svému apo­ štolskému založení požívají pověsti, že obzvlášť zachovávají tradici. Při takovém vyhranění apoštolských církví připadlo Římu zvláštní postavení, neboť to byla jediná apoštolská církev na západě, kdežto na východě byly tři, později s Kon­ stantinopolem dokonce čtyři. Řím se odvolával přitom na dva apoštoly. Podle tradice tam byl jak Petr, tak Pavel. Nebyli sice zakladateli obce, ale jejich přítomnost se postupně udá­ vala jako stále silnější důvod pro zvláštní autoritu římského biskupského stolce. Misionizace severní Afriky, Galie a dal­ ších evropských území vycházela z  Říma. Nově vznikající diecéze se vztahovaly k  obci starého hlavního města říše. V Římě samotném vzniklo po přeložení hlavního města říše

Komunitnícharakter

Zvláštnípostavení

Říma


2

dějiny 11

do Konstantinopolu v  roce 330 mocenské vakuum, které vyplnil římský biskup. Paralelně k  tomu se do 5. století, až do funkčního obdo­ bí Lva Velkého (440–461), vyvíjelo teologické zdůvodně­ ní přednostního postavení římského biskupa. Sám Kristus vyzvedl Petra jako Prvního mezi apoštoly, proto tedy titul kníže apoštolů. Toto výjimečné postavení pokračuje nyní v římském biskupovi coby Petrově nástupci. Římskému bis­ kupovi se však nepodařilo prosadit nároky svého primátu, které se plně dotvořily koncem 4. století, také u východních obcí. Dokonce i na Západě trvalo ještě staletí, než se teorie papežského primátu prosadila v praxi.

Podklademprovýklad,žePetrbylprvnímapoštolem,jejedno

místovMatoušověevangeliu.JežíštamříkáPetrovi:»Ajáti

pravím,žetyjsiPetr;anatéskálezbudujisvoucírkevabrány

pekeljinepřemohou.Dámtiklíčekrálovstvínebeského,aco

odmítnešnazemi,budeodmítnutovnebi,acopřijmešna

zemi,budepřijatovnebi.«(Mt,16,18)

Ve druhé polovině 4. století se poprvé objevil pojem papež

(řecky πάππας; latinsky papa – otec) jako označení římské­ ho biskupa. Titul se používal původně v  řecké oblasti pro opaty a  biskupy. Od 5. století ho používá na Západě už jen římský biskup a  na Východě patriarchové. Od Řehoře Velikého (590–604) se používá jako výlučné označení úřa­ du římského biskupa. Pouze koptská církev si ponechává titul papeže pro svého nejvyššího představitele. Oddělila se od latinské církve už po koncilu v Chalcedonu v roce 451 kvůli teologickým rozdílům. V 11. století se ujalo označení instituce »papežství«.

Ve středověku se dostává papežství do neklidných vod. O ob­

sazení Cathedra Petri soupeří římské šlechtické rody. Králové

Prvnízapoštolů

Římskýbiskup

jakopapež

Papežskýúřad

vestředověku


dějiny12 a císaři usilují o získání vlivu na církev. Do tohoto období patří spor o investituru v 11. století a bulla Unam Sanctam, s níž se Bonifác VIII. v roce 1302 snažil prosadit papežskou univerzální moc i ve světských záležitostech, patří tam i vy­ hnanství v Avignonu a následné papežské schizma. Od roku 1309 do 1377 sídlili papežové v jihofrancouzském Avignonu, kde se nacházeli pod vlivem francouzských králů. Řehoř XI. na naléhání svaté Kateřiny přesídlil ze Sieny opět do Říma

a po jeho smrti v roce 1378 došlo v kurii ke

sporu. Francouzští kardinálové neuznali

volbu Urbana VI. a v Avignonu zvolili pro­

tipapeže Klementa VII. Teprve na koncilu

v Kostnici v roce 1417 byl spor urovnán.

Na počátku novověku bylo papežství spo­ jeno s novým bolestným konfliktem. Za reformace ztratila katolická církev od konce roku 1517 velkou část vlivu v se­ verní, střední a východní Evropě. Protireformací se římské církvi podařilo posílit hierarchii, avšak mocenské ztráty to nevyrovnalo. Nejméně od osvícenství v 17. a 18. století se papežský vliv stále zmenšoval také v  katolických zemích. Když se církevní stát zmenšil ještě více a po vpádu italských jednotek do Říma v  roce 1870 zcela zmizel z  mapy světa, vypadalo to, že je s papežským státem konec, že přišel o veš­ kerý politický význam. Avšak pod tlakem mizející vnější moci se církev posilovala zevnitř. Vrcholem byla v roce 1870 formulace o  primátu jurisdikce a  neomylnosti papeže na I. vatikánském koncilu. Nezávislost papeže učinily opět fyzicky viditelnou laterán­ ské dohody a vznik vatikánského státu v roce 1929. Rychle se obnovila jeho politická moc, která ale nespočívala v di­ vizích, nýbrž v  morální autoritě. Druhý vatikánský koncil potvrdil výsadní postavení papeže jako nejvyššího učitele a pastýře církve, váže ho ale na kolegium biskupů, kteří spolu s papežem disponují stejnou výjimečnou mocí neomylnosti a primátu.

Sporoinvestituru:spormezi

světskouacírkevnísvrchova

nostíodosazováníkněží.

Reformace

aosvícenství

Založenístátu

Vatikán


2

dějiny 13

Papežvsoběspojujehnedosmtitulů.Jeřímskýbiskup,zá-

stupceJežíšeKrista,následníkapoštolskéhoknížeteanejvyšší

biskup(pontifex)univerzálnícírkve.Jeitalskýprimas,arci-

biskupametropolitařímskécírkevníprovincieasuverénní

panovníkVatikánskéhoměstskéhostátu.Akonečnějeslužeb-

níkemslužebníkůbožích.TentotitulseodvozujeodŘehoře

Velikéhoajepoužitvmnohapapežskýchdokumentech. Papež Benedikt XVI. odložil k překvapení mnohých v roce 2006 titul patriarcha západu, který nosil římský biskup tradičně od 7. století. Oficiálně to bylo zdůvodněno jako ekumenické gesto; ale právě ortodoxní církve kritizovaly tento čin, který měl zejména dva důvody: jednak přihlíží k vývoji katolické církve, která už nepůsobí pouze v tradič­ ních evropských zemích, nýbrž v  současné době velmi sílí zejména mimo jejich hranice, jednak se tak Benedikt XVI. snaží zdůraznit univerzální církevní nárok svého úřadu. Usi­ luje o to, aby papežský úřad uznaly i jiné křesťanské církve. Když papež odložil titul patriarcha západu, byly oficiálně přejmenovány čtyři patriarchální baziliky v Římě na papež­ ské baziliky: San Giovanni v Lateránu, bazilika svatého Petra, svatého Pavla za hradbami a Santa Maria Maggiore.

Titulypapeže


dějiny14

»Vatikánjenejstaršístátsvěta«

Dějinyvatikánskéhostátu

Vatikánský stát, jak ho známe dnes, existuje teprve od roku

1929. Lidově se sice označuje jako církevní stát; přísně vzato

se však jedná o teritorium o měnící se rozloze ve střední Itálii

a  jižní Francii, které od 8. století až do 19. století učinilo

z papežů světské panovníky. Církevní stát zaniká, když ital­

ské jednotky obsadily v roce 1870 Řím. Lateránské dohody

z roku 1929 umožnily vznik nového mezinárodněprávního

subjektu: Vatikánského městského státu.

Vatikán je název pahorku (mons vaticanus) na pravém břehu

Tibery v Římě. Od 2. století je tam uctíván Petrův hrob. Měl

zahynout mučednickou smrtí v amfiteátru, který nechal zří­

dit císař Nero na svahu pahorku. Konstantin vybudoval nad

tímto místem baziliku, kterou v 16. století nahradil dnešní

chrám svatého Petra. Když ve středověku putovalo k Petrově

hrobu stále více věřících, vznikl kolem původní Konstanti­

novy baziliky velký počet kostelů a hospiců pro poutníky.

Lev IV. (847–853) dal postavit kolem prostoru označované­

ho jako Borgo městskou zeď, aby ho chránil před Saracény.

Borgo má od té doby také název Città Leonina. Papežové

však nebydleli zde, nýbrž v paláci u lateránské baziliky, která

je dodnes vlastním biskupským kostelem římského biskupa.

Při Konstantinově bazilice svatého Petra vznikly v 10. sto­

letí první reprezentační budovy pro papeže. V další době se

stále rozšiřovaly. Na konci 12. století pobýval Inocenc III.

(1198–1216) jako první papež delší dobu ve Vatikánu, neboť

lateránský palác už nebyl dost bezpečný. Po návratu z Avi­

gnonu a papežském schizmatu přenesli papežové v polovině

15. století svou rezidenci do Vatikánu natrvalo. V důsledku

toho se přestěhovaly i velké části kurie. Nastala živá budova­

VznikVatikánu


2

dějiny 15

telská činnost, jelikož prostory byly příliš malé a nedostateč­ ně reprezentativní. Za papeže Julia II. začala stavba nového chrámu svatého Petra. Vystavením antických uměleckých děl – například sochy Apolóna a sousoší Laokoona – založil papežskou uměleckou sbírku, která se v 18. století oficiálně mění na Vatikánská muzea. Paralelně k tomu rozkvétal a upadal církevní stát. Když císař Konstantin milánským ediktem v roce 313 legalizoval křes­ ťanství, stala se církev díky císařským a šlechtickým darům jedním z největších majitelů půdy na italském poloostrově. V 6. století byla tato půda nazvána Patrimonium Petri (v okolí Říma, v jižní Itálii, jižní Galii, na Sicílii, Sardinii, Korsice atd.) a stala se zárodkem církevního státu, který založil v 8. století Karel Veliký. Po císařské korunovaci podřídil větší část po­ zemků náležících k Patrimoniu Petri papeži. Začaly se psát dě­ jiny plné zvratů, církevní stát zažíval vzestupy a pády v bojích králů, císařů a římské šlechty o vliv, až nakonec Napoleon v roce 1809 oznámil zrušení daru Karla Velikého a včlenil církevní stát do Italského království. Vídeňský kongres ho v  roce 1815 sice obnovil jako samostatný stát, avšak vpád italských jednotek do Říma 20. září 1870 definitivně zpečetil konec církevního státu. Papež byl ve Vatikánu »zajat«.

Téměř půl století zůstávala takzvaná římská otázka nevyře­

šena. Nově vzniklý italský stát sice přiznal papeži v zákoně o zárukách z roku 1871 malé území, které je do značné míry identické s dnešním vatikánským státem, avšak ne existovala mezinárodně uznaná právní úmluva. V roce 1919 konečně byla zahájena oficiální jednání mezi Itálií a Svatým stolcem, která byla úspěšně ukončena podpisem lateránských dohod 11. února 1929. Ty se skládají ze tří částí: ze státní smlouvy, kterou vzniká Vatikánský městský stát jako nezávislý subjekt mezinárodního práva; z  konkordátu, jenž upravuje vztahy mezi státem a církví v Itálii; a finanční dohody, kterou se za­ vazuje Itálie Svatému stolci vyplatit odškodné 750 milionů lir

»PatrimoniumPetri«

Lateránskédohody

+


dějiny16 v hotovosti a miliardu lir ve státních dluhopisech. Za italskou stranu podepsal dohody Benito Mussolini.

Vatikánský stát zabírá zhruba území, které obklopuje leonská

hradba. Patří tam také Svatopetrské náměstí, hranici tvoří spojnice mezi oběma konci kolonády. K vatikánskému stá­ tu patří mimo území na vatikánském pahorku o  velikosti 0,44  ha ještě početná exteritoriální území. Jejich rozloha je větší než Vatikán samotný a v posledních desetiletích se stále zvětšovala. Kromě jiného k nim patří papežské baziliky: San Giovanni v Lateránu, chrám svatého Pavla za hradbami a  Santa Maria Maggiore, jakož i Palazzo della Cancelleria, kde sídlí soudy Svatého stolce, Palazzo San Callisto ve čtvrti Trastevere, v němž je rovněž umístěna řada úřadů kurie a velké části pahorku Gianicolo s generalátem Ježíšova řádu a papežské (misijní) univerzity Urbaniana. Největší exteri­ toriální území o 0,55 ha je papežská letní rezidence v Castel Gandolfo.

Zajímavéje,žeipalácKongregacenaukyvírynestojíve

vlastnímvatikánskémstátu,alenaexteritoriálnímúzemí.To

platíiproCampoSantoTeutonovo,nejstaršíněmeckouná-

rodnínadacivŘímě(založenavroce1450).Komplexbudov

spřiléhajícímhřbitovemvestínuchrámusvatéhoPetraje

sídlemarcibratrstvabolestnéMatkybožíNěmcůaFlámů,ja-

kožisídlokněžskéhokolegiaaŘímskéhoinstitutuGörresovy

společnosti(Görres-Gesellschaft). Jedna budova, která podle přílohy lateránských dohod také patří k exteritoriálním územím, dnes už neexistuje: Palazzo dei Convertendi na Piazza Scossacavalli. Nacházela se tam, kudy dnes vede široká Via della Conciliazione z Andělského hradu ke  Svatopetrskému náměstí. Až do roku 1936 zde byla hustá zástavba jen několik metrů od Svatopetrského náměstí. Mussolini však chtěl dopřát jednomu z »největších

Územívatikánského

státu


2

dějiny 17

kostelů křesťanství« důstojný přístup. Velkolepé třídě muse­

ly ustoupit celé ulice. Bylo zbouráno 600 000 krychlových

metrů budov. Sám Mussolini provedl slavnostní výkop. Třída

byla dokončena v  roce 1950 ke svatému roku vykoupení.

Na ulicích Via della Conciliazione a Piazza Pio XII. přiby­

la během let další řada exteritoriálních budov. Jsou v nich

umístěny kanceláře kurie a  na dolním konci, přímo proti

Andělskému hradu, je budova Rádia Vatikán. Název ulice

Smíření připomíná lateránské dohody, tedy smíření Itálie se

Svatým stolcem.


organizace18

Organizace

»VatikánaSvatýstolecjsou

jednoatotéž«

Organizacevatikánskéhostátu

Obecně se pojmy Vatikán nebo město Vatikán případně

Vatikánský stát na jedné straně a Svatý stolec na straně druhé

používají často synonymně. Jsou to však dvě odlišné veličiny,

které spojuje jedna a tatáž vrchnost – papež.3

Svatý stolec, zvaný také Apoštolský stolec, je řídicí orgán

katolické světové církve. Zahrnuje papeže jako nejvyššího

vedoucího a různé úřady kurie, které pomáhají hlavě církve

při vykonávání řídicí úlohy. Svatý stolec v osobě papeže je

suverénní nestátní subjekt mezinárodního práva. Důvodem

je to, že po zániku církevního státu v  19. století prý Sva­

tý stolec nepřišel o  status subjektu mezinárodního práva.

Naproti tomu Vatikán je nezávislý stát s  vlastním státním

územím a vlastní státní mocí. Vznikl lateránskými dohoda­

mi. Podle vatikánského výkladu slouží k  tomu, aby »ručil

za svobodu Apoštolského stolce« a  tím »zaručil skutečnou

a viditelnou nezávislost papeže při vykonávání jeho světové

mise«. Představuje tedy fyzickou a  územní základnu Sva­

tého stolce. Přísně vzato je i Vatikánský městský stát, což

je oficiální název, subjekt mezinárodního práva. Když však

vysílá papež do celého světa vyslance a pěstuje mezinárodní

vztahy, nečiní tak jako suverén vatikánského státu, ale jako

hlava celosvětové církve.

Papežovazákladna


3

organizace 19

Zatímco kurie pomáhá papeži vykonávat úřad nejvyššího pastýře katolické církve, má pro vatikánský stát k dispozici governatorát a  papežskou komisi Vatikánského městského státu. Vatikánský stát je poslední absolutistická monarchie v Evropě s papežem jako hlavou státu, která vykonává úpl­ nou legislativní, exekutivní a  soudní moc. Governatorátu jsou podřízena vatikánská muzea, vatikánská hvězdárna, papežské vily v Castel Gandolfo a infrastrukturální služby vatikánského státu, jako například zdravotní služba, teleko­ munikace, pošta, vozový park apod. Byť je vatikánský stát s 0,44 hektaru nejmenším státem světa, požívá na základě lateránských dohod z  roku 1929 všech práv suverénního státu. Patří k nim i vlastní soudnictví. Právo a pořádek v papežově státě hlídá četnictvo, které působí jako státní, dopravní a finanční policie. Počet obyvatel se pohybu­ je kolem osmi set. Pouze malá část z nich je i vatikánskými státními občany, neboť kritéria pro udělení státního občan­ ství jsou přísná: požádat o  něj mohou pouze kardinálové sídlící ve Vatikánu a v Římě, jakož i osoby, které žijí ve městě Vatikán kvůli povolání. Papež může navíc přiznat vatikánské státní občanství jednotlivcům. Zpravidla se neuděluje celoži­ votně, nýbrž pouze na dobu trvání nějaké úlohy. Ke 14. pro­ sinci 2007 mělo vatikánské státní občanství 550 osob: papež Benedikt XVI., 56 kardinálů, 298 kněží a členů řádů, kteří pracují v papežských nunciaturách po celém světě, 62 dalších kněží a členů řádů, jakož i 92 příslušníků švýcarské gardy a 41 dalších laiků.

Governatorát

Státníobčanství



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.