načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Vánoční vražda a jiné povídky - P.D. Jamesová

Vánoční vražda a jiné povídky
-11%
sleva

Elektronická kniha: Vánoční vražda a jiné povídky
Autor: P.D. Jamesová

- Čtyři dosud nevydané povídky z pera jedné z nejslavnějších autorek detektivních příběhů. Jedna z nich popisuje případ, jehož součástí byla před padesáti lety sama P. D. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  129 Kč 115
+
-
3,8
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 65.1%hodnoceni - 65.1%hodnoceni - 65.1%hodnoceni - 65.1%hodnoceni - 65.1% 70%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 134
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: přeložila Petra Diestlerová
Skupina třídění: Anglická próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-267-0750-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Jedna z povídek popisuje případ, jehož součástí byla před padesáti lety sama P. D. Jamesová, v dalších dvou se seznámíme s mladým Adamem Dalglieshem. Všechny povídky jsou hravé, důmyslně sestavené, vyprávěné s elegancí a typickým náznakem humoru i hlubokým pochopení pro nejsložitější stránky lidské povahy. Čtyři dosud nevydané povídky z pera jedné z nejslavnějších autorek detektivních příběhů.

Popis nakladatele

Čtyři dosud nevydané povídky z pera jedné z nejslavnějších autorek detektivních příběhů. Jedna z nich popisuje případ, jehož součástí byla před padesáti lety sama P. D. Jamesová, v dalších dvou se seznámíme s mladým Adamem Dalglieshem. Všechny povídky jsou hravé, důmyslně sestavené a vyprávěné s elegancí a typickým náznakem humoru i hlubokým pochopení pro nejsložitější stránky lidské povahy.

Vánoční vražda * Úplně obyčejná vražda * Dědictví Boxdaleových * Dvanáct vánočních stop

 

 

Zařazeno v kategoriích
P.D. Jamesová - další tituly autora:
Černá věž Černá věž
Potomci lidí Potomci lidí
 (CDmp3 audiokniha)
Zahalte jí tvář - 2 CD Zahalte jí tvář - 2 CD
 (e-book)
Zahalte jí tvář Zahalte jí tvář
 (audio-kniha)
Vánoční vražda a jiné povídky Vánoční vražda a jiné povídky
Z příčin nikoli přirozených Z příčin nikoli přirozených
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Vánoční vražda

a jiné povídky

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.motto.cz

www.albatrosmedia.cz

P. D. Jamesová

Vánoční vražda a jiné povídky – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2016

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Vánoční

P. D. Jamesová

vražda

a jiné

povídky



Vánoční vražda a jiné povídky

P. D. Jamesová


•••

Stejně jako mnoho autorů detektivek, i P. D. Jamesová se svému povolání začala věnovat z lásky. Ještě než začala sama psát, dychtivě detektivky četla a během své dlouhé kariéry zůstala věrná takzvanému zlatému věku detektivky, který nastal po první světové válce. Nebyla však pouhá fanynka. Na to, co četla, uplatňo­ vala svou pronikavou inteligenci a stala se na své téma skutečnou odbornicí. Navštívila jsem její přednášku o Dorothy L. Sayersové a o čtyřech královnách detek­ tivky – Sayersové, Christie, Allinghamové a Marshové. Dokonce na to téma napsala fascinující monografii, Povídání o detektivkách.

A láska k dílu předchůdců je zřejmá i z této sbír­ ky poví dek. Jméno Agathy Christie padne několikrát; P. D. Ja mesová vykrádá kapsy mechanice zápletek zla­ tého věku a nechybějí ani narážky na konvence tradič­ ních „detektivek bez krve“.

Právě toto přebírání konvencí běžných v minulos­ ti někdy svádí lidi k domněnce, že P. D. Jamesová je autor kou konejšivě domáckých detektivních příběhů. Ve skutečnosti by nic nemohlo být vzdálenější od prav­

6


dy. Přejímá ty konvence, jen aby je vynalézavě, a často vtipně postavila na hlavu.

Avšak od tradice středního proudu anglické detek­ tivky Zlatého věku, plného panských domů a buržoaz­ ních vesniček, kde realita nikdy nevystrčí svou nevy­ chovanou hlavu, odlišuje P. D. Jamesovou nápadně především jedna věc. Ona chápe, že vražda je ohav­ ná, brutální a poháněná těmi nejzlovolnějšími moti­ vy, a nebojí se čelit té temnotě zpříma. Její pochopení toho, co často označovala jako špatnost, je děsivě přes­ né. Na vraždách v těchto příbězích není nic úhledné­ ho, navzdory tomu, jak jejich prostředí napodobuje starší vzory.

A právě prostředí je dalším typickým rysem práce P. D. Jamesové. Její příběhy jsou vždycky velmi pečlivě zasazené jak do času, tak do místa. Je důkladná v po­ pisech a předkládá nám pozadí, na němž si můžeme živě představit události tak, jak se postupně odehrávají. Dokáže zařídit, aby si ta prostředí vydělala na živo­ bytí  – dotvářejí atmosféru a často se v nich vznáší předtucha toho, co má přijít. Takhle vypadá náš první pohled na sídlo Stutleigh: „Vynořilo se ze tmy před námi, výrazná silueta proti šedivé obloze, na níž vyso­ ko nad našimi hlavami blikalo několik hvězd. A potom zpoza mraku vyplul měsíc a dům se odhalil celý: krása, symetrie a tajemno zalité bílým světlem.“ Hned je nám jasné, že nás čeká něco strašidelného a záhadného.

7


Stejně dobře jako špatnost chápala Jamesová význam

úctyhodnosti. Psala o lidech, kteří byli ochotní zabíjet,

aby zachránili svoji pověst a postavení, ale nikdy by to

neudělali vulgárně. Její elegantní próza vždycky hraje

se čtenářem fér a ukolébává nás k falešnému pocitu

bezpečí, stejně jako se o to pokoušejí její zabijáci.

Za těmi bezstarostnými fasádami narůstá zlovol­

nost a napětí a přenášejí nás na místa, která jsou tem­

ná, nelítostná a šokující. Ale vždycky krásně popsa­

ná. Tyto povídky pro nás znamenají rozkošný dárek

v době, kdy jsme si mysleli, že už si nic dalšího z díla

P. D. Ja me sové nepřečteme.

Val McDermidová

8


OBSAH

Předmluva

• 10 •

Vá noč n í v r a ž da

• 15 •

Úplně obyčejná vražda

• 47 •

Dědictví Boxdaleových

• 77 •

Dvanáct vánočních stop

• 111 •


Předmluva

V úvodu k  antologii detektivních povídek vydané

v roce 1934 Dorothy L. Sayersová napsala: „Zdá se, že

smrt poskytuje anglosaské rase více nevinného po­

bavení než jakékoli jiné téma.“ Neměla samozřejmě

na mysli hrůzné, špinavé a  leckdy ubohé vraždy ze

skutečného života, nýbrž tajemné, rafinovaně propra­

cované a mimořádně oblíbené smyšlenky spisovatelů

detektivního žánru. „Pobavení“ možná není úplně

nejvhodnější slovo: zábava, rozptýlení či potěšení by

snad byly případnější. A soudě podle všeobecné obliby

detektivek, zálibu v těch nejodpornějších vraždách ne­

mají výhradně Anglosasové. Miliony čtenářů po celém

světě jsou jako doma ve stísněné svatyni Sherlocka

Holmese na Baker Street 221b, v půvabné chaloupce

slečny Marplové v St. Mary Mead nebo v elegantním

bytě lorda Petra Wimseyho na Piccadilly.

V  době před druhou světovou válkou měla větši­

na de tektivních příběhů formu povídek. Dva spisova­

telé, které lze považovat za otce detektivního žánru,

Edgar Allan Poe a sir Arthur Conan Doyle, byli oba

mistry tohoto útvaru a první z nich nastínil většinu

význačných rysů nejen povídky, ale rovněž detektivky:

10


nejméně pravděpodobného podezřelého coby vraha,

záhadu zamčeného pokoje, případ vyřešený detekti­

vem uvelebeným v lenošce a příběh líčený v dopisech.

Eric Ambler napsal: „Detektivní povídka se možná

zrodila v mysli Edgara Allana Poea, ale to Londýn ji

živil, oblékal a vychoval ji do dospělosti.“ Myslel tím

samo zřejmě geniálního A. C. Doylea, který stvořil

nejslavnějšího detektiva v dějinách literatury. Ten dal

žánru do vínku úctu k rozumu, neabstraktní intelek­

tuálství, spoléhání spíš na racionální úvahy než na

fyzickou sílu, odpor k sentimentalitě a moc vytvořit

atmosféru tajemna a gotického hororu, která je však

pevně zakořeněná ve fyzické skutečnosti. A především

důrazněji než jiní spisovatelé ustanovil tradici velkého

detektiva, vševědoucího amatéra, jehož osobní a občas

bizarní výstřednosti kontrastují s  racionalitou jeho

metod a  který poskytuje čtenáři útěšné ujištění, že

navzdory své zdánlivé bezmoci obýváme přece jenom

vesmír, jejž lze uchopit rozumem.

Ačkoli příběhy Sherlocka Holmese jsou z  té doby

nej slavnější, najdou se i další, které stojí za to přečíst

znovu. Julian Symons, uznávaný kritik tohoto žánru,

upozornil, že většina významných autorů detektivních

povídek se k jejich psaní uchylovala, aby si odpočinuli

od jiné práce, a bavilo je pohrávat si s rodícím se žán­

rem, který jim nabízel nepřeberné možnosti, jak roz­

manitými způsoby projevit svou originalitu. Dobrým

11


příkladem je Gilbert Keith Chesterton – ačkoli šlo

o spisovatele, jehož hlavní zájem spočíval jinde, i k jeho

povídkám s otcem Brownem se čtenáři stále s radostí

vracejí. A je až překvapivé, kolik dalších uznávaných

autorů si zkusilo napsat detektivní povídku. Mezi

tvůrce zahrnuté do druhého dílu antologie Great Sto

ries of Detection, Mystery and Horror, vydaného v roce

1931, patřili kromě jmen, jež nikoho nepřekvapila, také

Herbert George Wells, Wilkie Collins, Walter de la

Mare, Charles Dickens a Arthur Quiller­Couch.

Těmito stěžejními autory zůstává zcela neovlivněna

jen hrstka dnešních detektivkářů, ale většina těch, kdo

se detektivkou zabývají, píše romány, nikoli povídky.

Jedním z důvodů je fakt, že možnosti vydávání povídek

se výrazně omezily, ale tím hlavním je možná skuteč­

nost, že se detektivka přiblížila literatuře středního

proudu a autor potřebuje větší prostor, má­li naplno

prozkoumat jemné psychologické povahové rysy, slo­

žité propletence vztahů a dopad vraždy a policejního

vyšetřování na životy svých postav.

Rozsah povídky je z  podstaty omezený, což zna­

mená, že bývá nejpůsobivější, pojednává­li o  jediné

události nebo rozvíjí­li jednu výraznou myšlenku.

A úspěch povídky do velké míry závisí na originalitě

a síle oné myšlenky. Ačkoli povídka je strukturou da­

leko méně komplexní než román, odvíjí se lineárněji

a  bez velkých odboček směřuje i  rozuzlení, stále lze

12


na jejím omezenějším prostoru vytvořit věrohodný

svět, do něhož může čtenář vstoupit, aby nalezl to, co

očekáváme od dobré detektivky: uvěřitelnou záhadu,

napětí a vzrušení, postavy, s nimiž se můžeme ztotož­

nit, třebaže nám vždycky nemusejí být sympatické,

a závěr, který nezklame. Je velkým uměním obsáhnout

pouhými několika tisíci slov všechny prvky zápletky,

prostředí, charakterizace i překvapení, jež tvoří dob­

rou detektivku.

Ačkoli většinu mého díla tvoří romány, výzvu, kte­

rou představují povídky, jsem vždycky s nadšením při­

jímala. I s omezenými prostředky lze dokázat mnohé.

V povídce není prostor na zdlouhavé podrobné popisy

míst, ale prostředí přesto musí před čtenářem ožít.

Charakterizace je stejně důležitá jako v románu, ovšem

základní rysy osobnosti je třeba vystihnout úspornými

slovy. Zápletka musí být silná, ale nikoli příliš složitá,

a rozuzlení, k němuž by měla nevyhnutelně směřovat

každá věta vyprávění, musí čtenáře překvapit, a přitom

v něm nevzbudit dojem, že byl podveden. Všechno by

se mělo podřídit nejvynalézavějšímu rysu povídky:

šoku z překvapení. Proto je tak obtížné napsat dobrou

povídku, avšak v  naší uspěchané době může dobře

napsaná povídka poskytnout mimořádně uspokojivý

čtenářský zážitek.

P. D. Jamesová

13



• VÁNOČNÍ VRAŽDA •

Když se člověk stane úspěšným autorem detektivek,

jedním z  drobných rizik, s  nimiž se musí smířit, je

všudypřítomná otázka: „A účastnila jste se někdy vy

osobně ve skutečném životě vyšetřování vraždy?“, kte­

rou lidé občas kladou takovým tónem a  s takovým

výrazem, jako by chtěli naznačit, že oddělení vražd

Metropolitní policie by možná mělo začít kopat na

mém zadním dvorku.

Zásadně odpovídám ne, částečně ze zdrženlivosti,

částečně proto, že vylíčit pravdu by zabralo příliš mno­

ho času a moje role ve vyšetřování, i po dvaapadesáti

letech, je jen těžko ospravedlnitelná. Ale dnes je mi

sedmdesát a z účastníků oněch podivných Vánoc roku

1940 jsem už zůstala naživu jako jediná, a tak ten pří­

běh snad můžu s klidem vyprávět, byť třeba jenom pro

vlastní uspokojení. Nazvala jsem ho „Vánoční vražda“.

Pro dané události sice není úplně podstatné, že se ode­

hrály o  Vánocích, ale já svým knihám vždycky ráda

dávala aliterační názvy. Jména postav jsem změnila.

Dnes už sice nežije nikdo, jehož citů či pověsti bych

se mohla dotknout, ale nevím, proč bych měla upírat

podobné ohledy mrtvým.

15


Když se to stalo, bylo mi osmnáct a byla jsem mladá válečná vdova. Manžel padl dva týdny po naší svat­ bě – byl jedním z  prvních pilotů RAF sestřelených v  leteckém souboji. Já jsem vstoupila do Ženských pomocných leteckých sborů, částečně proto, že jsem sama sobě namluvila, že by mu to udělalo radost, ale hlavně proto, že jsem se snažila utlumit zármutek no­ vým způsobem života, novými povinnostmi.

Nezabralo to. Truchlení je jako těžká nemoc. Člověk

buď umře, nebo přežije a lékem je čas, nikoli změna prostředí. Základním výcvikem jsem prošla s  ponu­ rým odhodláním dotáhnout to do konce, ale když mi pouhých šest týdnů před Vánoci přišlo od babičky pozvání na svátky, s  úlevou jsem je přijala. Vyřešilo to jeden z mých problémů. Byla jsem jedináček a můj otec, lékař, vstoupil coby rekrut středního věku do Královské armády jako vojenský doktor, zatímco mat­ ka odjela do Ameriky. Několik bývalých spolužaček, z  nichž některé rovněž sloužily v  ženských sborech, mě pozvalo na Vánoce k sobě, já bych však nedokázala čelit ani té umírněné sváteční náladě válečných let a bála jsem se, že bych při jejich rodinných radován­ kách působila jako smutný přízrak.

A navíc jsem byla docela zvědavá na dům, kde moje matka vyrostla. S  vlastní matkou nikdy moc dobře nevycházela, a když se vdala, odcizily se úplně. S babič­ kou jsem se v dětství setkala pouze jednou a v paměti

16


mi utkvěla jako impozantní dáma s ostrým jazykem, která neměla mladé lidi příliš v oblibě. Já už však ne­ byla mladá, leda počtem let, a to, co její dopis taktně naznačoval – vyhřátý dům se spoustou plápolajících krbů, domácí strava a dobré víno, ticho a klid –, bylo přesně tím, po čem jsem toužila.

Neměli přijet žádní další hosté, ale můj bratranec Paul doufal, že dostane na svátky volno. I na něho jsem byla zvědavá. Byl to můj jediný žijící bratranec, mladší syn matčina bratra, zhruba o šest let starší než já. Ni­ kdy jsme se nesetkali, částečně kvůli té rodinné roz­ tržce, částečně proto, že jeho matka byla Francouzka a on většinu mládí strávil v její vlasti. Jeho starší bratr zemřel, když jsem byla ještě ve škole. Zůstala mi ml­ havá dětská vzpomínka na nějaké ostudné tajemství, o němž se jenom šeptalo a nikdy je nikdo nevysvětlil.

Babička mě v  dopise ujistila, že kromě nás tří už

tam bude pouze její majordomus Seddon a jeho man­ želka. Dala si tu práci a zjistila, že na Štědrý den v pět odpoledne odjíždí z Viktoriina nádraží autobus, který mě doveze až do nejbližšího města, kde na mě bude čekat Paul.

Ta hrozná vražda a  nutnost soustředit se na kaž­ dičkou hodinu onoho traumatického Božího hodu mi z paměti vymazala jak průběh cesty, tak příjezd do cíle. Štědrý večer si vybavuji pouze jako sérii obrázků, jako zrnitý černobílý film, trhaný a trochu bizarní.

17


Autobus se zatemněnými okny se plazí se ztlume­

nými světly neosvětlenou venkovskou pustinou pod

kotoučem měsíce; na konečné stanici se noří ze tmy

vysoká postava mého bratrance a míří ke mně; sedím

vedle něho, zachumlaná v  dece, v  jeho sportovním

voze, když projíždíme v náhlé sněhové přeháňce skrze

ztemnělé vesnice. Jeden z těch obrázků je však zřetel­

ný a kouzelný – můj první pohled na sídlo Stutleigh.

Vynořilo se ze tmy před námi, výrazná silueta proti

šedivé obloze, na níž vysoko nad našimi hlavami blika­

lo několik hvězd. A potom zpoza mraku vyplul měsíc

a dům se odhalil celý: krása, symetrie a tajemno zalité

bílým světlem.

Za pět minut jsem už za malým kuželem světla

z Paulovy baterky procházela krytým vchodem plným

venkovských nezbytností – vycházkových holí, bytel­

ných bot, gumáků a  deštníků – a  proklouzla skrze

zatemňovací závěs do teplé, jasně osvětlené čtverco­

vé haly. Vzpomínám si na obrovská polena praskající

v krbu, na rodinné portréty, na atmosféru trochu ošu­

mělého pohodlí a trsy cesmíny a jmelí zavěšené nad

obrazy a dveřmi, které představovaly jedinou vánoční

výzdobu. Babička sešla pomalu po širokém dřevěném

schodišti, aby mě pozdravila, drobnější, než jak jsem

si ji pamatovala, s křehkými kostmi, a přestože měřím

jen metr šedesát, ještě menší než já. Ale stisk ruky

měla překvapivě pevný, a  když jsem se podívala do

18


bystrých inteligentních očí, na sevření umíněných úst,

tak podobných těm matčiným, pochopila jsem, že je

to stále impozantní osobnost.

Byla jsem ráda, že jsem přijela, že jsem se mohla

seznámit se svým jediným bratrancem, ale v  jistém

ohledu mě babička uvedla v  omyl. Dostavil se totiž

ještě jeden host, vzdálený příbuzný, který přijel z Lon­

dýna autem a dorazil dřív než já.

S Rowlandem Maybrickem jsem se seznámila, když

jsme se před večeří sešli na skleničku v salonu nalevo

od vstupní haly. Na první pohled mi byl nesympatic­

ký a byla jsem babičce vděčná, že nenavrhla, aby mě

z Londýna přivezl. Jeho neomalené a necitlivé přiví­

tání – „Tos mi neřekl, Paule, že se tu setkám s  pěk­

nou mladou vdovou.“ – ještě posílilo moje předsudky

vůči tomu, co jsem s  netolerancí mládí považovala

za typ.

Měl na sobě uniformu kapitána letectva, ale bez

křidýlek – Bezkřídlé zázraky, tak jsme jim přezdívali –,

byl snědý, hezký, s  plnými rty pod tenkým knírkem

a pobavenýma, zkoumavýma očima muže, který od­

haduje svoje šance. S tímhle typem jsem se už setkala

a nečekala jsem, že na něj narazím v rodinném sídle.

Dozvěděla jsem se, že v civilním životě je obchodní­

kem se starožitnostmi. Paul, který možná vycítil moje

zklamání nad tím, že nejsem jediným hostem, vysvět­

lil, že rodina potřebuje prodat nějaké vzácné mince.

19


Rowland, jenž se specializoval na numismatiku, je měl

roztřídit a ocenit, aby bylo možné najít pro ně kupce.

A nezajímal se pouze o mince. Jeho pohled těkal po

nábytku, obrazech, porcelánu a bronzu a jeho dlouhé

prsty se věcí dotýkaly a hladily je, jako by je v duchu

oceňoval. Měla jsem podezření, že kdyby dostal sebe­

menší šanci, osahal by i mne a odhadl moji cenu při

koupi z druhé ruky.

Babiččin majordomus a kuchařka, nezbytné postavy

v menších rolích při každé venkovské vraždě, byli ucti­

ví a schopní, ale jaksi se jim nedostávalo sezonní dobré

vůle. Kdyby se nad tím babička zamyslela, nejspíš by

je popsala jako věrné a  oddané sloužící, ale já měla

pochybnosti. Už v roce 1940 se časy měnily. Paní Sed­

donová se mi jevila zároveň přepracovaná a znuděná,

což je skličující kombinace, zatímco její manžel stěží

potlačoval truchlivé nepřátelské pocity člověka, který

počítá, o kolik víc by si vydělal při práci pro válečné

úsilí na nejbližší základně RAF.

Můj pokoj se mi líbil: sloupková postel s vybledlý­

mi závěsy, pohodlné nízké křesílko u krbu, elegantní

psací stolek, rytiny a  akvarely v  původních rámech

poseté mušinci. Než jsem si šla lehnout, zhasla jsem

lampičku na nočním stolku a  odtáhla zatemňovací

závěs. Vysoké hvězdy a měsíční svit, nebezpečné nebe.

Byl ale koneckonců Štědrý večer. Dneska přece určitě

nepoletí. A  pomyslela jsem na ženy po celé Evropě,

20




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist