načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Válkotvůrci - Leoš Kyša

Válkotvůrci

Elektronická kniha: Válkotvůrci
Autor:

Budou války vyhrávat hráči počítačových her? Je znalost genetiky darem, nebo prokletím? Je nadřazenost známkou božství? V patnácti Sci-fi povídkách  českého novináře a ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Freetim(e)publishing
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-000-0773-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Budou války vyhrávat hráči počítačových her? Je znalost genetiky darem, nebo prokletím? Je nadřazenost známkou božství? V patnácti Sci-fi povídkách  českého novináře a spisovatele Leoše Kyši se to znepokojivými otázkami jen hemží. Odpovědi jsou ale děsivější. Všech patnáct povídek zdramatizoval Český rozhlas, stanice Leonardo a odvysílal v pořadu Nula-jednička . U každé tedy najdete odkaz přímo na audio podobu. Tím se tenhle e-book stává doslova multimediální záležitostí.

Zařazeno v kategoriích
Leoš Kyša - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Leoš Kyša

VÁLKOTVŮRCI

Freetim(e)publishing

2011


Copyright © Leoš Kyša, 2011

Cover © Petr Poldauf, 2011

Czech elektronic edition © Freetim(e)publishing, Praha 2011


Marku Kuchaříkovi z Českého rozhlasu Leonardo, bez jehož

nadšení pro techniku, technologie a scif-i by většina povídek

nikdy nevznikla.


OBSAH

Předmluva ............................................................................... 6

1. Leonardo ............................................................................. 7

Genetický zločinec .............................................................. 7

Výjimečný trest ................................................................. 11

Chlupáček ......................................................................... 15

Mašina .............................................................................. 19

Padlý bůh .......................................................................... 24

Důchod ............................................................................. 29

Papíraci ............................................................................. 33

Velký test .......................................................................... 38

Expedice ........................................................................... 42

Zločin na Penzionu ............................................................ 46

Tvůrce kruhů ..................................................................... 51

Vypnutí ............................................................................. 55

Implantát ........................................................................... 59

Nový věk .......................................................................... 63

Válečníci ........................................................................... 67

2. Ikarie................................................................................. 72

Přepadení Penzionu ........................................................... 72

Válkotvůrce....................................................................... 91


6

Předmluva

Na Leoše Kyšu coby autora sci-fi jsem poprvé narazil, když

vyšla jeho kniha Poutník z Mohameda. Šlo o pro mě nečekaný

zážitek. Prvotina byla provokující svými kulisami, narážkami,

rozhledem a velice dobře zpracovaným akčním dějem. Díky

tomu jsem knihu zhltl za tři hodiny a přitom naprosto nevnímal

svět okolo sebe. Věděl jsem, že autor je novinář a tudíž je

vypsaný, ale netušil jsem, že má za sebou už poměrně

rozsáhlou povídkovou tvorbu. V době, kdy píši tento úvod, mu

Český rozhlas, stanice Leonardo zdramatizoval a odvysílal v

pořadu Nula-jednička patnáct sci-fi povídek. Stáhnul jsem si je,

poslouchal na cestách autem a litoval, že si je nemůžu ještě v

klidu přečíst.

Když jsem zjistil, že takto postižený nejsem sám, rozhodl jsem

se ho požádat, aby dal všechny své rozhlasové povídky

dohromady, opatřil je úvodním komentářem a připravil pro

elektronické vydání. Jako bonus jsme se pak rozhodli přidat

ještě dvě akční povídky z dnes již, bohužel, zaniklého časopisu

Ikarie, které se umístily ve finále jeho povídkové soutěže

Ikaros a také měly velmi dobré čtenářské ohlasy. Třeba na

serveru Legie.info. Protože patnáct úvodních povídek se dnes

dá najít v archivu Českého rozhlasu, přidali jsme na konec

každé z nich příslušný link, takže, když dostanete chuť na

povídku v jiné podobě, můžete si ji pustit zdramatizovanou.

Tím se tenhle e-book stává doslova multimediální záležitostí.

Pavel Koutský, vydavatel


7

1. Leonardo

Genetický zločinec

Novináři jako já jsou po pár letech práce většinou psychicky

otrlí cynici. Kdybychom nebyli, museli bychom se zbláznit.

Lidské neštěstí bývá náš denní chleba a na dojímání se nad

každý zkaženým lidským životem už se prostě nedostává sil.

Tenhle příběh mě ale srazil na kolena. Já, který jsem se

považoval za nejotrlejšího bastarda na sever od Vltavy, jsem se

tenkrát po odjezdu v autě sesypal, rozbrečel a trvalo mi několik

dní, než jsem byl ten příběh vůbec schopný napsat. Šlo o dva

báječné mladé manžele, kteří v sobě měli genetickou poruchu.

Jim samotným vůbec neškodila, jenže měli šanci jedna ku

čtyřem, že se jim narodí postižené dítě. Vzácný syndrom se

projevuje tak, že do tří let se dítě vyvíjí naprosto normálně a

pak začne jeho organismus kolabovat. Mozek začíná

degenerovat, ochabují svaly a většina dětí se nedožije osmnácti

let. V tu chvíli jsou z nich už ovšem stejně ležící, jen málo

myslící bytosti. Ti mladí manželé měli takové děti dvě. Holčičce

bylo pět, chlapci tři. Díval jsem se na dvě v podstatě normální

děti, kdy u holčičky už se degenerace začala pomalu projevovat

a chlapec vypadal jako naprosto zdravé dítě a naslouchal, co

všechno se těm dětem během pár let života bude dít. Nemoc se

mimo jiné projevuje tak, že děti třeba několik týdnů v kuse

nespí. V noci pak místo spánku přichází noční děsy a holčička

je zahání strašlivým křikem.

Na nemoc není žádný lék. Nic. Lidé, v jejichž rodinách se vadné

geny předávají, mají jedinou možnost - jít na genetické

vyšetření a zjistit, jestli je jejich partner stejně geneticky

prokletý. Ano, genetika nám může ušetřit spoustu starostí a

bolesti. Při nerozumném přístupu by však mohla té bolesti

způsobit mnohem víc.


8

Genetický zločinec

Pamatuji si z holografických dramatických filmů, že při

pohřbech vždycky pršelo. Nebo bylo alespoň zamračeno.

Určitě nikdy nesvítilo slunce. Dnes, kdy pochovávají Arlenu, ta

koule žhavých plynů praží, až si čtyři urostlí funebráci zcela

nedůstojně utírají čůrky potu do rukávů. Snažil jsem se myslet

na filmy a různé přečtené příběhy. Cokoliv, jenom abych si

nemusel naplno uvědomit, že v té rakvi leží moje žena. Vlastně

bývalá žena. Za mnou stály naše děti. Vlastně její. I když podle

zákona jsou moje. Já je vychoval, já je živil od narození a já

strávil celý život s jejich matkou. Stejně jsou to však čtyři cizí

lidé a dnes si to uvědomuji víc, než kdy jindy. Jsou si cizí i

navzájem. Jejich poslední vzájemné pouto – Arlena - je mrtvé a

oni kromě ní neměli společného zhola nic. Každý má sice

nějaké vlastnosti po své matce, ale jinak jsou po svých otcích.

Čtyřech neznámých mužích, dárcích genetického materiálu,

jejichž jména neznali a ani nepoznají.

Nejstarší dcera Alena mě po pohřbu s profesionálním soucitem

pozvala na rozlučkový oběd. S díky jsem odmítl. Ještě jsem se

za ní a jejím mužem ohlédl. Mají spolu už dvě děti a vypadají

šťastně. To mu nevadí, že ani jedno není jeho?

Arlenu jsem potkal před padesáti lety. Měl jsem čerstvých

dvacet a byl nadšeným programátorem. Ona, čtyřicetiletá

soudkyně s vybudovanou kariérou, se chystala usadit. Nadchla

mě její moudrost a rozvaha. Já ji zas přitahoval svým

snílkovstvím a lehkomyslností. Všichni si mysleli, že náš vztah

nevydrží, ale my se rozhodli vzít. Hned po svatbě zažádala o

přijetí prvního vhodného genetického materiálu. Jako každá

spořádaná žena v Pokrokové demokracii. Byl jsem proti. Chtěl

jsem porušit zákon. Snil jsem, že nějak obalamutíme systém a

budeme mít spolu vlastní dítě. Slyšel jsem legendy o lidech,

kterým se to povedlo. I příběhy o genetických zločincích, kteří

neschválené děti vychovávají tajně. Arlena se mým plánům


9

jenom smála. Ona o genetických zločincích nejenom slyšela.

Některé z nich i soudila a odsuzovala.

„Je to bláhovost a lidé, kteří se genetickému výběru brání, jsou

blázni. Stejně jako ty,“ smála se mi. Chtěla mít zdravé a chytré

děti, jako většina jiných žen. Nakonec porodila čtyři. Naprosto

zdravé, bez jediné vrozené vady, s výbornými studijními i

pracovními předpoklady. Byla na ně až do své smrti pyšná. Já

ne. Kolikrát jsem sám sebou pohrdal jaký jsem sobec, ale

nemo hl jsem si po moci. Chtěl jsem s ní mít vlastní dět i. Klidně

mohly být i hloupé a neposlušné, ale byly by moje. Ne cizích

chlapů, jejichž geny byly vhodné pro kombinaci s geny mé

milované ženy.

Systém schváleného genetického výběru vznikl před devadesáti

lety. První stát, který jej zavedl, byl z počátku odsuzován jako

diktátorský režim. Systém spočíval v tom, že bez ohledu na to,

koho si žena vezme či s kým žije, bude mít děti pouze s dárcem

spermatu, který se k ní hodí. Všem obyvatelům od šestnácti let

bylo zjištěno DNA a uloženo do databáze. Když se žena

rozhodla mít děti, podala žádost a počítač jí ze své databáze

vybral vhodného muže. Ten dostal předvolání k odběru

spermatu, aniž by věděl, která žena jej obdrží. Někdo nebyl

vyzván nikdy. Četl jsem však i článek o chlapovi, který byl

vybrán dvacetkrát. Pár, který porodil neschválené dítě, byl

potrestán podle paragrafů o genetických zločinech. Dítě jim

pak bylo navždy odebráno a vychováno v ústavu.

Systém brzy ukázal své výsledky. A byly fascinující. Dědičné

fyzické a psychické choroby se staly minulostí. Děti, jejichž

rodiče vybral počítač, byly geniální, lehce se učily a

několikanásobně předčily své vrstevníky, jejichž rodiče vybrala

náhoda. Během dalších třiceti let byl Systém schváleného

genetického výběru zaveden takřka ve všech vyspělých státech.

Nikdo nechtěl zůstat pozadu. Každý stát chtěl, aby jeho

obyvatelé byli zdraví, bez genetického zatížení a byli vůbec co

nejdokonalejší. Většina lidí si brzy zvykla. Arlena sama byla


10

první generace narozená řízeným genetickým výběrem.

Předcházející generaci ta její porazila na všech frontách.

Po narození prvorozené dcery jsem na ni přestal naléhat a

nechal ji, aby porodila ještě tři další děti. Hrál jsem si s nimi a

učil je. Chvíli jsem dokonce podlehl iluzi, že jsou mé vlastní.

Jenže nebyly. Jakmile začaly chodit do školy a seznámily se

s pravidly Systému, ztratil jsem u nich autoritu i jejich lásku.

„Nepoučuj mě. Nejsi můj otec,“ řval po mě nejmladší z dětí,

Jakub, ve svých desíti letech, když jsem jej nutil uklidit si

pokoj. Ten den jsem se poprvé v životě opil.

Až v pětatřiceti jsem šel na odběr. Jen jednou mě Systém

vybral jako vhodného dárce. V nemocnici jsem byl hrozně

nervózní, ale odběr nakonec proběhl rychle a bez problémů.

Po nocích jsem se převaloval a nemohl usnout. Přemýšlel jsem

nad tím, že se někde brzo narodí mé dítě. Kluk? Holka? Třeba

dvojčata. Snil jsem, jaké asi bude. Po mě? Po neznámé ženě,

která bude jeho matkou? Byl jsem tou myšlenkou naprosto

posedlý a postupem času stále častěji přemýšlel o svém dítěti.

Děsil jsem se představy, že jej v životě neuvidím. Trápil jsem

se myšlenkou, jestli jsem jediný pochybovač. Měli i jiní muži

podobné kacířské myšlenky? Určitě. Třeba genetičtí zločinci,

které Arlena odsuzovala ve svém počestném zaměstnání.

Poté, co se na mě Jakub osopil, že nejsem jeho otec, jsem se

rozhodl najít své vlastní dítě. Časem jsem získal práci

v počítačovém oddělení ministerstva zdravotnictví. Právě toto

ministerstvo mělo na starosti Systém schváleného genetického

výběru. Po roce opatrného utajeného pronikání do chráněné

databáze programu jsem našel ženu, jenž porodila mé dítě. Byl

to syn. Jmenoval se Daniel. Neváhal jsem a hned po práci se na

zjištěnou adresu vypravil. Čekal jsem před domem, až vyjde se

svou matkou ven. Měl už sedm let. Hned jsem poznal, že je to

můj syn. Byl mi podobný. Stejné oči, nos, ústa i vlasy. Nebo se

mi to jen zdálo? Tiskl jsem se k rohu oprýskaného domu a

klepal se nervozitou. „Tati, tati,“ křičel chlapec a běžel směrem


11

ke mně. Lekl jsem se. Přece mě nemohl poznat.

Taky nepoznal. Z druhé strany přicházel cizí muž do jehož

náruče se můj opravdový syn vrhnul. Utekl jsem pryč a večer

začal pracovat na programu - svém životním díle. Vlastně spíš

životní pomstě než díle.

Dokončil jsem ho před pěti lety a spolehlivě otestoval. Dokud

však žila Arlena, nechtěl jsem jej nainstalovat do Systému

schváleného genetického výběru. Miloval jsem ji a ona ten

systém podporovala, věřila mu. Kdyby mě odhalili, nepřežila

by to. Jenže teď už mi na ničem nezáleží. Zítra si sebou do

práce vezmu malý nenápadný disk s programem a v polední

pauze, až budou všichni obědvat, jej nainstaluji do Systému.

Pokud vše půjde dobře, předělám kompletně základní software.

Děti se nebudou rodit z geneticky nejvhodnějších rodičů, ale

výběr partnerů bude čistě náhodný. Stejně jako před devadesáti

lety. Než na to přijdou, uplyne nejmíň dvacet let. Stanu se

určitě největším genetickým zločincem v dějinách. Pohrával

jsem si s tou myšlenkou a začalo mi být najednou veselo a

lehko u srdce. To bude má pomsta za nevděčného Jakuba, za

Daniela, který nikdy nepoznal svého opravdového otce a za to,

že jsem s Arlenou nesměl mít vlastní dět i. Ano, zítra změním

svět.

http://www.rozhlas.cz/leonardo/scifi/_zprava/leos-kysa-

geneticky-zlocinec--709550

Výjimečný trest

Vrazi v naší zemi dostávají nesmyslně mírné tresty. Ten, kdo

někomu vezme celý život, si odsedí nějakých osm až deset let.

Co je to proti zmařeným třiceti nebo i padesáti letům života?

Co je to proti zničeným životům těch, kdo zabitého milovali a

celý život jej budou postrádat? Kdyby tak existoval nějaký jiný


12

způsob, řekl jsem si a napsal o tom povídku.

Výjimečný trest

„Slyšel jste obžalobu, pane Němče, a teď se nám k ní, prosím,

vyjádřete, povězte vlastními slovy, jak se to stalo,“ prohlásil

mírným otcovským hlasem soudce Urban. Působil jako dobrák.

Jako takový hodný staříček, který vypadá na to, že věří

v nevinnu všech, co před ním stojí na lavici obžalovaných.

Jenže já mu to nebaštil. Já ne. Chlapi na vazbě mě varovali.

Říkali: Urban je svině. Vypadá, jako by tě chtěl osvobodit a pak

ti napaří třicet roků jen to hvízdne.

Na vazbě jsem byl tři měsíce. Prý, abych nemohl zdrhnout. Jo,

zdrhnul bych, kdyby to šlo. Taková já už jsem povaha. Mám na

krku vraždu a sakra dost peněz na to, abych se mohl válet

někde na Seychelách na pláži. Navíc důkazy jsou jasný. Teď

jde jen o to, kolik mi napaří. Advokát se dušuje, že to uhrajeme

na pominutí mysli. Já mu odvětil, že to do háje nemusíme na

nic hrát. Já v pominutí mysli byl, když se to stalo.

Jsem holt pruďas, ale jinak slušnej chlap. Jenže nejsem

pitomec, abych si nechal líbit, když mě stará podvede. Ještě

s takovým cucákem. S takovým nýmandem. Přitom sakra

věděla, že se můžu vrátit dřív. Jako by to na mě přichystali.

„Moc si toho nepamatuji, ctihodnosti. Jsem boxer, to víte.

Špičkovej profesionál. Byl jsem na soustředění na Kubě, co mi

zaplatili sponzoři. To víte, o ně a o prachy já nouzi nemám.“

„K věci, prosím, pane Němec,“ přerušil mě soudce.

„No, prostě jsem přiletěl o den dřív, než jsem původně

plánoval. Já to taky manželce psal v emailu, že přijedu o den

dřív. Jenže ona si ho prej nepřečetla a tak to nevěděla.

Vešel jsem do ložnice a tam byla ona, nahatá. A taky ten

parchant. Jako Antonín Kudláč. Ten taky neměl nic na sobě.

Pili víno, smáli se, a když jsem otevřel ty dveře a uviděl je, tak

jsem měl rudo před očima. Úplně stejně, jako když mám zápas




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist