načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Válka začala v Polsku -- Utajovaná fakta o sovětsko-německé agresi - Karel Richter

Válka začala v Polsku -- Utajovaná fakta o sovětsko-německé agresi

Elektronická kniha: Válka začala v Polsku -- Utajovaná fakta o sovětsko-německé agresi
Autor:

Z vyprávění o dramatech druhé světové války jakoby se vytrácel její tragický začátek: Zákeřné přepadení Polska jednotkami wehrmachtu, zoufalý boj pěšáků a jezdců ... (celý popis)


hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: EPOCHA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 416
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-863-2840-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Z vyprávění o dramatech druhé světové války jakoby se vytrácel její tragický začátek: Zákeřné přepadení Polska jednotkami wehrmachtu, zoufalý boj pěšáků a jezdců s drtivou přesilou tanků a letadel, ale hlavně dlouho utajovaný fakt, že na východní hranici krvácejícího Polska číhala vojska Rudé armády, aby mu v příhodném okamžiku vrazila dýku překvapivého útoku do zad.  Spojenecká Francie a Velká Británie nečinně přihlížely. Byl to podivný začátek války. Jeho příčiny však sahají daleko zpět až do roku 1918, kdy bylo Polsko po porážce centrálních mocností v první. světové válce obnoveno jako jednolitý nezávislý stát. Do vínku mu byla bohužel dána nevraživost západního i východního souseda. Polsko bylo v září 1939 spojenými silami obou totalitních velmocí sraženo do prachu válečné porážky a po čtvrté ve svých dějinách podrobeno likvidační parcelaci. Tato kniha z pera předního autora literatury faktu a vojenského historika je prvním svazkem edice „Polozapomenuté války“.

Související tituly dle názvu:
Válka začala v Polsku Válka začala v Polsku
Richter Karel
Cena: 99 Kč
2. světová válka v Evropě 2. světová válka v Evropě
MacKenzie S. P.
Cena: 127 Kč
Fakta o převtělování Fakta o převtělování
Fosar Grazyna, Bludorf Franz
Cena: 241 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

EDICE

Polozapomenuté

války



EDICE


KAREL RICHTER

UTAJOVANÁ FAKTA

O NĚMECKO-SOVĚTSKÉ

AGRESI

Válka

začala

v Polsku


Copyright © Karel Richter, 2004

Preface © Jan Halada, 2004

Cover © Karel Kárász, 2004

Czech Edition © Nakladatelství Epocha, Praha 2004

ISBN 80-86328-43-0


7

EDIČNÍ

POZNÁMKA

Válka představuje v  historii lidstva nepřetržitý sled událostí, které bohužel

nemají konce. Tvoří její smutnou součást, slouží jako stále varovné memento,

jemuž nikdo nenaslouchá. Na druhé straně, ať už jako pokračování politiky,ře

šení jakýchkoliv zástupných problémů, nebo jen touha po moci jedince či cel

ku, nás stále zajímá a do jisté míry i prazvláštním způsobem fascinuje. Některá

válečná kataklyzmata proto natrvalo zakotví v  našem povědomí, jiná vyprcha

jí, těžko si je vybavujeme, byť o jejich existenci a významu jsme již slyšeli.

Edici Polozapomenuté války v  nakladatelství Epocha, v  duchu zásad syste

matického uvádění titulů z  oblasti literatury faktu, na tento záměr nejen pro

gramově navazuje, ale i prohlubuje, a tak nabízí čtenářům další a novázajíma

vá témata. Je přirozené, že se edice zaměří na válečné události, které zdánlivě

nejsou ve středu naší těkavé a poněkud hektické pozornosti – a tudíž takzvaně

mediálně méně atraktivní – ale které tvoří přirozenou součást našeho chápání

kontinuity na stále platné ose minulost, přítomnost, budoucnost. Proto její té

mata, v  podobě každoročně čtyř nabídnutých titulů, budou obsahově bohatá

a  bez striktního časového vymezení. Nejen tedy události poměrně nedávné,

jako například válečná střetnutí dvacátého století – vždyť od korejské války

nás dělí jen o  něco více než padesát let a  od sporu mezi Argentinou a  Velkou

Británií, který vyústil ve válku o  Falklandy či Malvíny, zhruba třicet let – ale

i  ty, jež jsou časově hodně vzdálenou minulostí. A  tak edice Polozapomenuté

války zahrne jak veškerou lidskou historii, tak i  představí celý svět v  nabídce

válek, které neztratily ani na významu, ani na zajímavosti, a proto stálevzbuzu

jí náš zájem. Ostatně důvodů, pro které válčit, se stále – bohužel – najde velmi

mnoho. Ať už je to víra, zlato, kolonie, suroviny, ropa, dokonce i  fotbal, nebo

ideje, lidstvo je nepoučitelné, a změnit se v tomto, jak se zdá, nehodlá. I totoja

kési varovné memento má edice na mysli, když bude čtenáři své tituly nabízet.

Všechny je také hodlá vybavit náležitostmi, které dobrá literatura faktu má mít,

tj. vybavit je fotografi emi, mapami, grafy, chronologií událostí, stejnou grafi kou

či medailonem autora. Nyní už jen zbývá, aby si k ní čtenář nalezl cestua neo

pustil ji. To je společné přání editora a nakladatele.

Jan Halada



9

OBSAH

Ediční poznámka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

Obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

Prolog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

I. Pakt, který ohromil svět . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

Diplomatické námluvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

Příprava komplotu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

Dveře k válce otevřeny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 II. Německé přípravy k válce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

Předpoklady a plány . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44

Akce začíná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48

Inscenované provokace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 III. Stigmata dějin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

Rozervané Polsko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

Válečné kalkulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69

Ve vírech bolševické revoluce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

Zrod nezávislého Polska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82

Těžké počátky nového státu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87

Boje o východní hranici . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97

Válka s bolševiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102

Krvavé střety s Němci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

Německé sbližování se sovětským Ruskem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122

Promarněná šance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131

Úklady proti polskému státu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 IV. Dozrávání krizí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .141

Pavoučí sítě úkladů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142

Hitler odhaluje tvář . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157

Na ostří nože . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162

Českoslovenští vojáci v Polsku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176

Neplodné paktování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190


10

V. Válka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .197

Pátek 1. září 1939 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198

První období války . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209

Československý legion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221

Urputné boje s hořkostí porážek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 230

Bitva na Bzuře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240

Proradný úder z východu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253

Rudá armáda na postupu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 266

Zajetí čs. legionu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 288

Finále obrany . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 301

Dělení lupu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 312 Epilog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .319

Pod nadvládou Adolfa Hitlera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 320

V sovětském ráji . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 348

Pokus o spojenectví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 371

Pravda se vynořuje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 388 LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .401 Časový přehled událostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .405


11

Prolog

Bylo to někdy začátkem října 1939 v  Kamenci Podolském, když nás

enká

vedisti odváželi z  prozatímní internace v  prázdných dělostřeleckých kasárnách. Nikdo nevěděl kam. Než se hranaté, rozhrkané

náklaďáky vykodrcaly z  rozblácených ukoptěných ulic s  nízkými dřevěnými domky z  carských časů, začalo studeně mrholit. Byl ušmouraný podzimní den. Před nevzhlednými krámky postávaly ženské po

vesnicku zababušené do šál a  mužští v  holínkách a  placatých čepicích,

upnutí do rubašek, které jim čouhaly pod kabátci. Obraceli po náshlavy. Ve tvářích se jim zračila lhostejná zvědavost, soucit, podezíravánevraživost k  cizincům, jak komu. Ale my sami jsme zírali přes bočnice

tak otráveně, že jsme rozhodně žádné sympatie vzbuzovat nemohli.

Za dvě hodiny auta zastavila na nízkém návrší za dědinou Olchovce před velkou budovou nedostavěného kulturního domu. Provlhlí a  zkřehlí jsme na výzvu strážných vylézali z  koreb. Enkávedisté s bodáky na puškách nás pobízeli hrubými hlasy: „Bystro! Bystro! Davaj, davaj!“

Neomítnutá cihlová stavba, kolem níž se dosud povalovala zednická korýtka a  fošny z  lešení, vévodila osaměle doškovým střechám rozházeným v údolí.

Rozběhl jsem se s kamarádem Tondou ke vchodu, do něhož se dral celý chumel nedočkavců. Stále ještě drobně pršelo. Prostranství kolem budovy bylo zdupané a  zaneřáděné roztroušenou slámou a hromádkami trusu, které tu zůstaly po polských válečných zajatcích.

„Takhle to tady zasvinili polští ofi cíři, velkomožné panstvo! Tfuj!“ odplivl si enkávedista. „Svoloč jedna!“

Obrátil jsem se k  němu zády. Nechtělo se mi poslouchat ty jeho zlostné nadávky. Poláci byli v  téhle válce naši spojenci. Hlásili jsme se přece k  boji po jejich boku. Jenže Němci je rozdrtili dřív, než nás polské velení stačilo vyzbrojit a  odeslat na frontu. A  Rusáci jim ještě ke všemu vpadli do zad. Říkal jsem si: „Nešťastnej národ tihle Poláci! Z jedný strany je bijou Němci, z druhý Rusové.“ Že Němci Poláky brali


12 Válka začala v Polsku

do zajetí, to jsem chápal, vedli proti nim válku. Ale proč Rusové? Jacíak váleční zajatci, když Polsko s Ruskem neválčilo? Nebo válčilo?

Bylo to divné, moc divné. 31. října promluvil na zasedání Nejvyššího sovětu předseda rady lidových komisařů V. M. Molotov. Noviny byly plné toho, co řekl: „Vládnoucí kruhy Polska se nemálo chlubily ,pevností’ svého státu a ,silou své armády.’ Ukázalo se však, že stačil krátký úder na Polsko, provedený nejprve německou armádou a poté Rudou armádou, aby nic nezbylo z  tohoto nestvůrného zplozence versailleské smlouvy, žijícího na úkor porobených nepolských národností.“ Uvažoval jsem: Takže Sověti jsou přece jen spojenci Německa! Radují se z  německého vítězství. Spílají Polsku jako nestvůrnému zplozenci versailleské smlouvy. Proč? Že v  jeho hranicích žily národnostní menšiny? V  tom případě jsme i  my Čechoslováci nestvůrnými zplozenci versailleské smlouvy. Ostatně němečtí nacisté nás obdobnými urážkami častovali. Jako by v  Sovětském svazu nebyly neruské národnosti! Nemá snad polský národ právo na svůj stát? Pro spojence Polska ve válce proti Hitlerovi, jakými jsme byli my, českoslovenštívojáci, bývalí příslušníci legionu v Polsku, bylo hrozné číst takové výroky. Molotov však u toho nezůstal, řekl ještě horší věci:

„Je například zřejmé, že za posledních měsíců dostaly takové výrazy, jako agrese a agresor nový konkrétní obsah, nabyly nového smyslu. Není těžké uhodnout, že tyto výrazy nyní nemůžeme používat v tomto smyslu jako, řekněme, před třemi nebo čtyřmi měsíci. Hovoříme-li nyní o  mocnostech Evropy, nachází se Německo v  situaci státu usilujícího o co nejrychlejší zakončení války a o mír, kdežto Anglie a Francie, bojující ještě včera proti agresi, jsou pro pokračování ve válce a  proti nastolení míru. Úlohy, jak vidíte, se mění.“ Molotov nejenžeproměňoval Německo div ne v holubici míru a Anglii a Francii v agresorya odmítal myšlenku obnovy Polska, on zavrhoval a  zneuznával spravedlivé cíle této války, když prohlásil: „O obnově starého Polska nemůže být, jak je každému zřejmé, ani řeči. Proto je nesmyslné pokračovat v současné válce pod heslem obnovy bývalého polského státu. Přestože to vlády Anglie a  Francie chápou, nechtějí zakončit válku a  uzavřít mír, ale hledají nové ospravedlnění pro pokračování války proti Německu. V  poslední době se vládnoucí kruhy Anglie a  Francie snaží vystupovat v  roli bojovníků za demokratická práva národů proti hitlerismu,


přičemž anglická vláda prohlásila, že jejím cílem války proti Německu

není nic víc a  nic méně nežli zničení hitlerismu... Každý však pochoí, že ideologii nelze zničit silou, nelze s  ní skoncovat válkou. Proto je

nejen nesmyslné, nýbrž i zločinné vést takovou válku, jakou je válka za

zničení hitlerismu, maskovaná falešnou vlajkou boje za demokracii.“

Jestliže Molotov ukazoval skutečnou tvář sovětské politiky, pak se podplukovník Svoboda mýlil, když nás po zprávě o  podepsání sovětsko-německého paktu o  neútočení, který byl vlastně – jak se ukazuje – dohodou o  spojenectví, na nádvoří bronovického tábora nabádal, abychom věřili, že Sovětský svaz nezradí. Jak tomu máme ale věřit, když Sověti schvalují a  omlouvají německé přepadení Polska a odmítají spravedlivou válku za osvobození národů, jako jsme my a  Poláci, co musí žít v nacistickém otroctví? Když se kamarádí s těminěmeckými lupiči, neznamená to nic jiného, než že jim schvalují, aby si ponechali všechno, co do této chvíle naloupili, a  tím zrazují všechny oběti hitlerovské agrese. Zrazují i  svou nedávnou lepší minulost zásadových odpůrců mnichovského násilí a  rozbití Československa a  okupace českých zemí.

28. září, jak jsme se dozvěděli z  novin, Sověti podepsali s Německem další smlouvu. O  přátelství a  hranicích. Takže rozdělení východní Evropy je hotová věc. Za těchto okolností věru nevím, co vojáci jako já, kteří odešli z  domova bojovat proti nacistům za osvobození své vlasti, mají v Sovětském svazu co pohledávat. Prolog 13



I.

Pakt, který

ohromil

svět

15


16 Válka začala v Polsku

DIPLOMATICKÉ

NÁMLUVY

Začátkem roku 1939 ve vztazích mezi Sovětským svazem a  Polskem

nastalo mírné oteplení, které se projevilo 19.  února uzavřením obchodní smlouvy. Nedlouho poté, když Německo začalo s  rostoucím

důrazem uplatňovat své nároky na připojení svobodného města

Gdaňsk k  Říši a  vybudování exteritoriální dálnice a  železnice přes

polské území, ujistila vláda SSSR prostřednictvím svého varšavského

velvyslance, že v  případě konfl iktu Polska s  třetí říší zaujme k  Polsku

přátelský postoj.

Brzy však přišel z  Moskvy neurčitý signál, že sovětské vedení se nejspíš chystá změnit kurs své dosavadní politiky vůči Německu. J. V. Stalin 10. března na XVIII. sjezdu komunistické strany bolševiků kritizoval západní politiku neintervence, která ve skutečnosti sleduje podněcování a  podporu válek například mezi Japonskem a  Čínou a  Německem a  Sovětským svazem. „Nedovolíme,“ prohlásil sovětský diktátor, „aby podněcovatelé válek, zvyklí vytahovat kaštany z ohněcizíma rukama, zavlékali naši zemi do konfl iktů.“ V  Berlíně byl Stalinův náznak změny pohledu na Německo správně pochopen.

17. dubna sovětský vyslanec v  Berlíně Alexej F. Merkalov v rozhovoru se státním tajemníkem v  německém ministerstvu zahraničních věcí Ernstem von Weizsäckerem o  dodávkách německé vojenské techniky prohlásil, že existují předpoklady, aby jeho země žila s Německem „na normální úrovni“. Tentýž den sovětská vláda však vystoupila s  návrhem na uzavření paktu o  vzájemné pomoci mezi Anglií, Francií a SSSR.

Začala vleklá jednání, v  nichž představitelé velmocí neusilovali ani tak o  dosažení dohody o  jednotném postupu v  případě německé agrese jako spíše o  naplnění diplomatických a  vojenských záměrů a vmanévrování druhé strany do konfl iktu s třetí říší.

Odvolání Maxima Litvinova z  funkce lidového komisaře zahraničí (3. 5.) a jeho nahrazení Vjačeslavem Molotovem však signalizovalozatím netušenou změnu kursu sovětské zahraniční politiky.


Diplomatické námluvy 17

Sovětské vedení zřejmě zkoumalo, která mezinárodně politická orientace pro ně bude výhodnější, zda spolupráce s Anglií a Francií, nebo s  Německem. Zatím používalo obou protikladných alternativ jako nástrojů nátlaku při vymáhání vstřícnosti svých partnerů v jednání.

18. července 1939 šéf sovětského obchodního zastupitelství v Berlíně Babarin v  doprovodu dvou svých úředníků navštívil na ministerstvu zahraničí radu Schnurreho, aby mu oznámil, že Sovětský svaz je připraven k  rozšíření svých hospodářských vztahů s  německou říší. Zároveň mu předložil návrh nové obchodní smlouvy se zřetelným politickým vyzněním.

Za čtyři dny státní tajemník Weizsäcker zaslal velvyslanci Schulenburgovi nové instrukce: vyjít sovětským obchodním návrhům natolik vstříc, aby bylo možno dosáhnout rychlé dohody i  z hledisek politických.

Než stihl Schulenburg cokoli podniknout, popostrčil celou záležitost dopředu sám Ribbentrop.

26. července 1939 večer legační rada Ribbentropova ministerstva Karl Schnurre, jak mu bylo uloženo, pozval na večeři sovětského velvyslaneckého radu Astachova a  šéfa sovětské obchodní mise v  Berlíně Babarina do luxusní berlínské restaurace Ewest. Při dobrém jídle a pití se odvíjel zajímavý rozhovor. Ruští hosté se zdrželi až do půl jedné v  noci. Sami začali hned po úvodním přípitku nostalgicky želet pominutí někdejších časů, kdy Německo a Rusko měly v zahraniční politice shodné zájmy a k obapolnému prospěchu těsně spolupracovaly.

„Taková spolupráce je dosažitelná i  dnes,” poznamenal Schnurre, „pokud by ji sovětská vláda považovala za žádoucí.”

Hosty zajímalo, co by se pro to dalo udělat. Po letech nepřátelství nelze ze dne na den dosáhnout tak zásadní změny. Schnurre vyložil svou představu: v  první fázi obnovit spolupráci v  hospodářských záležitostech, ve druhé usilovat o  normalizaci a  zlepšení politických vztahů. Ve třetí fázi by pak už bylo možné znovunastolení dobrých vztahů nebo návrat k  stavu, který existoval dříve, v  době, kdy platila Smlouva o  přátelství a  neutralitě mezi Německem a  Sovětským svazem, podepsaná 26. dubna 1926 v Berlíně. Anebo by se mohlopřikročit k  novému uspořádání, které by bralo v  úvahu životní zájmy obou stran.


18 Válka začala v Polsku

Tváře obou hostů vyzařovaly naprostou spokojenost. Slyšeli to, co si soudruzi v  Moskvě přáli slyšet. Astachov si dotazem ověřil, jaká je z německého hlediska reálnost třetí fáze.

„Mně se zdá plně uskutečnitelná,” prohlásil Schnurre, „neboť v celém prostoru od Baltského moře až k  Černému moři a  Dálnému východu neexistují podle mého názoru kontroverzní problémy zahraniční politiky, které by vylučovaly takové vztahy mezi oběma zeměmi. Co víc, nehledě na veškeré světonázorové rozdíly je pro ideologii Německa, Itálie a  Sovětského svazu jedna věc společná, je to odpor ke kapitalistickým demokraciím. My ani Itálie nemáme nic společného se západním kapitalismem. Proto by se nám zdálo dost paradoxní, kdyby Sovětský svaz jakožto socialistický stát stál na straně západních demokracií.”

V  průběhu rozhovoru, v  němž došlo i  na polskou otázku, Astachov prohlásil, že Gdaňsk by se měl tak či onak vrátit do Říše a  že otázka koridoru by měla být nějakým způsobem vyřešena ve prospěch Říše.

Živá diskuse se rozvinula kolem otázky, proč nacionální socialismus na poli zahraniční politiky vyhledával konfl ikty se Sovětským svazem. Schnurre vysvětlil, že to souviselo s  bojem proti německé komunistické straně, která byla závislá na Moskvě jako nástroj Kominterny. Tento boj již skončil. Komunismus byl v  Německu vyhlazen. Ostatně také sovětské politbyro dělá nyní jinou politiku než v  době, kdy dominovala Kominterna. Konečně také mezinárodní tvář bolševismu se změnila smíšením bolševismu s  národní historií Ruska, které bylo vyjádřeno oslavami velkých ruských osobností a  činů poté, co pan Stalin odložil na neurčito světovou revoluci. Za tohoto stavu věcí Německo dnes vidí možnosti, které dříve nevidělo, s výhradou, že nebudou činěny pokusy šířit v Německu v jakékoli formě komunistickou propagandu.

Když se sovětští hosté loučili, Astachov řekl: „Tato debata byla pro mne neobyčejně cenná. Podám o  ní zprávu do Moskvy a  doufám, že tam bude mít viditelné důsledky pro další vývoj.”

Dr.  Schnurre ve své zprávě debatu s  Rusy vyhodnotil z  hlediska zájmů Říše. „Po prohlášení Rusů jsem nabyl dojmu, že Moskva se ještě nerozhodla, co by měla dělat. Rusové mlčeli o  roli a  vyhlídkách rokování o  paktu s  Anglií. Vzhledem k  tomu se zdá, že Moskva prozatím sleduje politiku odkladu a  vyčkávání jak vůči nám, tak vůči Anglii...


Diplomatické námluvy 19

Z  našeho stanoviska je nutno považovat za pozoruhodný úspěch, že

Moskva po měsících rozhovorů s  Anglií zůstává stále nerozhodnuta,

co by nakonec měla udělat.”

29. července 1939 dostal německý velvyslanec v  Moskvě písemnou direktivu z  Berlína, aby v  rozhovoru s  Molotovem prozkoumal, zda prohlášení sovětských diplomatů Astachova a  Babarina již nalezla nějaký ohlas. V  kladném případě měl rozvinout myšlenky vzájemné shody, zejména v  polské otázce. „Při jakémkoli vývoji polské otázky,” pravilo se v  direktivě, „ať už mírovým způsobem, který bychom si přáli, anebo jinou cestou, která by nám byla vnucena, byli bychompřiraveni zabezpečit sovětské zájmy a  dosáhnout dorozumění s moskevskou vládou. Bude-li rozhovor příznivě pokračovat i  v  baltské otázce, můžeme myšlenku rozvinout v  tom smyslu, že upravíme náš postoj na Baltu tak, aby respektoval životní sovětské zájmy na Baltu.”

Schulenburg se zařídil podle direktivy. Již 3.  srpna dosáhl přijetí u  Molotova a  ještě v  noci podal telegrafi cky zprávu do Berlína o průběhu rozhovoru, který trval hodinu a  čtvrt. Molotov se dotazoval, zda lze Schnurrovy názory na normalizaci a  zlepšení vztahu Německa a  Sovětského svazu považovat za ofi ciální. Schulenburg ho ubezpečil, že je zmocněn výslovně potvrdit myšlenkový sled vyjádřený Schnurrem. Podrobněji vyložil německou představu o  postupných fázích norma lizace a zlepšování vztahů.

Molotov se obšírně vyslovil ke všem bodům. Hospodářskou dohodu uvítal. Ve sféře politických vztahů si sovětská vláda podle jeho ujištění rovněž přeje normalizaci a zlepšení. Podotkl, že jejich zhoršení nebylo její vinou, a  vypočítal německé kroky, které to způsobily. Pakt proti Kominterně, německá podpora Japonska povzbuzeného k útočnému chování vůči Sovětskému svazu, okolnost, že německá vláda dávala opakovaně najevo, že se nehodlá zúčastnit žádné mezinárodní konference, které by se zúčastnil Sovětský svaz, například schůzky v Mnichově.

Schulenburg neméně obšírně vysvětloval, že nic z  toho nebylo namířeno proti Sovětskému svazu, ale že nyní nejde o  minulost, nýbrž o hledání nových cest.

Molotov štiplavě poznamenal, že doposud chybějí důkazy o změně postoje německé vlády. Schulenburg v  odpovědi znovu zdůraznil,


20 Válka začala v Polsku

že v  zahraniční politice mezi oběma zeměmi neexistuje rozpornost

zájmů . Zmínil se o  německé ochotě upravit chování k  baltským státům, nadejde-li vhodná doba, tak, aby byly zabezpečeny životní sovětské zájmy na Baltu. Ve vztahu k  polským záležitostem Schulenburg

prohlásil, že Německo trvá na svých známých požadavcích vůči Polsku, že však usiluje o mírové řešení. Kdyby mu však bylo vnuceno jiné

řešení, bylo by připraveno chránit sovětské zájmy a dohodnout seo této věci se sovětskou vládou.

Molotov vyslechl Schulenburgův výklad s  velkým zaujetím. Podotkl pouze: „Mírové řešení závisí především na vás.”

„To rozhodně ne,” odporoval Schulenburg. „Britská záruka naneštěstí způso bila, že rozhodnutí leží na polských místech.” Poté se vrátil k  Molo tovově výtce, že zhoršením německoolských vztahů je vinno Německo. Připomněl mu osudné následky uzavření smlouvy s  Francií v  roce 1935 a  dodal, že by eventuální účast Sovětského svazu ve svazcích nepřátelských Německu mohla hrát podobnou úlohu.

Molotov řekl: „Současný kurs, který nastoupil Sovětský svaz, sleduje výhradně obranné cíle a  posílení obranné fronty proti agresi. Naproti tomu Německo Paktem proti Kominterně podporuje a  podněcuje agresivní chování Japonska a  vojenským spojenectvím s  Itálií sleduje nejen obranné, ale i útočné cíle.”

V  této chvíli chyběly Schulenburgovi přesvědčivé argumenty, kterými by Molotovovo tvrzení vyvrátil nebo alespoň zpochybnil. Svůj telegram do Berlína uzavřel slovy: „Z  celkového (Molotovova) postoje zřetelně vyplývalo, že sovětská vláda je vskutku ochotnější zlepšit německo-sovětské vztahy, že však přetrvává stará nedůvěra k Německu... Z  naší strany bude však zapotřebí značného úsilí, abychom přivodili obrat sovětské vlády.”

Začínalo přihořívat. 3. srpna sám říšský ministr zahraničí Ribbentrop telegrafoval Schulenburgovi výsledek svého včerejšího jednání s  velvyslaneckým radou Astachovem: „Poukázal jsem na rozhovory o  obchodní dohodě, které nyní uspokojivě probíhají, a  označil jsem tuto dohodu za dobrý krok na cestě k  normalizaci německo-ruských vztahů, jestliže by byla žádoucí.”

Ribbentrop seznámil Astachova s  podmínkami, za nichž považoval za možné obnovit německo-ruské vztahy: nevměšování se do vnitř>


Diplomatické námluvy 21

ních záležitostí druhé strany a  zřeknutí se politiky namířené proti ně

meckým životním zájmům. Splnění první podmínky Astachov přislíbil

okamžitě. K  druhé se nemohl zatím přesněji vyjádřit. „Otevřeně jsem

Astachovovi tlumočil Hitlerovo znepokojení,“ sděloval Ribbentrop, „že

Moskva vzdor přátelským gestům vůči Berlínu nadále vede, dokonce

s  rostoucí intenzitou, jednání s  Anglií a  Francií. Pokračoval jsem, „že

naše politika je přímá a dlouhodobá. Jsme příznivě nakloněni Moskvě;

je proto otázkou, jaký kurs hodlají tamní vládcové nastoupit. Jestliže

Moskva zaujme negativní postoj, bude nám jasné, kam se máme po

stavit a  jak jednat. V  opačném případě neexistuje žádný problém mezi

Baltským a Černým mořem, který bychom spolu nemohli vyřešit. Řekl

jsem, že na Baltu je prostor pro nás oba a  že ruské zájmy se v  žádném

případě nemusí křížit s  našimi. Co se týče Polska, sledujeme pozorně

a  klidně další vývoj. V  případě polských provokací vyřídíme záležitos

ti s  Polskem během jednoho týdne. V  souvislosti s  touto eventualitou

jsem jemně naznačil, že bychom se mohli s Ruskem dohodnouto osu

du Polska...”

Berlín hodil Moskvě udičku a čekal, jestli zabere. V té chvíli však již

sám, aniž to zpozoroval, spolkl návnadu, kterou na něj nalíčil Stalin.


22 Válka začala v Polsku

PŘÍPRAVA

KOMPLOTU

V  polovině srpna dostal legační rada Astachov směrnice od Molotova,

aby německému zahraničnímu úřadu tlumočil nabídku na prodiskutování jednotlivých otázek vzájemných vztahů v  Moskvě. 14.  srpna

Ribbentrop v  noci telegrafi cky žádal Schulenburga, aby osobně navštívil Molotova a  sdělil mu, že jsou dány všechny předpoklady pro

historický zvrat v  německo-sovětské politice. „Přes ideologické rozdíly

přirozené sympatie Němců k  Rusům nikdy nezmizely. Politika obou

států může být znovu vybudována na této základně.”

Směrnice ukládala připomenout společného nepřítele: „Říšská vláda a  sovětská vláda, vycházejíce ze všech zkušeností, musí s  jistotou počítat, že kapitalistické západní demokracie jsou nesmiřitelnými nepřáteli jak národně socialistického Německa, tak i  SSSR. Dnes se znovu snaží pomocí vojenského spojenectví vehnat SSSR do války proti Německu. V roce 1914 měla pro Rusko tato politika katastrofální důsledky. Je nevyhnutelným zájmem obou zemí zabránit pro veškerou budoucnost zničení Německa i  SSSR, z  něhož by těžily pouze západní demokracie.”

Se zřetelem ke krizi v německoolských vztazích, kterou údajně vyvolala anglická politika spolu s  anglickou válečnou agitací a  pokusy o  spojenecký svazek, se z  německého hlediska pokládalo za žádoucí rychlé vyjasnění německo-ruských vztahů, aby obě vlády nebyly událostmi zbaveny možnosti obnovit německo-sovětské přátelství a  popřípadě i  vyřešit územní otázky ve východní Evropě. K  vyjasnění těchto vztahů Ribbentrop nabízel vykonat krátkou návštěvu v  Moskvě, aby jménem Vůdce seznámil Stalina s Vůdcovými stanovisky.

Toho dne se na Obersalzbergu konala porada Adolfa Hitlera s vedoucími představiteli wehrmachtu. Vůdce generálům oznámil: „Velké drama se přiblížilo. Politických a  vojenských úspěchů nemůže být dosaženo bez rizika. Anglie nemá schopné vůdce, ti, které jsem potkal v  Mnichově, nezačnou novou válku... Polsko může být poraženo za týden nebo za čtrnáct dní. Rusko nebude ochotno tahat za druhé hor>


Příprava komplotu 23

ké kaštany z  ohně. S  Moskvou máme volné kontakty, které začaly uzavřením obchodní smlouvy. Nyní uvažuju o  tom, že by do Moskvy měl

vyjet vyjednávač a  že by to měla být prominentní osobnost. Rusové

budou mít zájem na rozdělení sfér vlivu v  Polsku.” Vůdce byl přitom

ochoten, jak si poznamenal generál Halder do deníku, vyjít jim na půl

cesty vstříc.

Týž den, 14. srpna, kdy Ribbentrop zaslal Schulenburgovi podrobné instrukce pro jednání s  Molotovem, konalo se třetí zasedání sovětské, britské a  francouzské vojenské delegace. Maršál Vorošilov na něm položil západním partnerům otázku:

„Bude mít Rudá armáda při plnění ustanovení připravovaného spojenectví možnost přesunu přes Polsko a  Rumunsko?“ Právo přesunu sovětských vojsk přes území Polska mělo být závazné jak v  případě německého úderu na Polsko, tak i  v  případě úderu Německa na Francii a  Belgii. Vorošilov přitom zdůraznil, že odpověď pokládá za rozhodující podmínku dohody.

Vedoucí západních delegací generál Joseph Doumenc a  admirál Reginald Drax se ocitli ve svízelné situaci. Nemohli se k  ničemu zavázat jménem polské vlády, takže na Vorošilovův ultimativní dotaz nebyli schopni dát okamžitou odpověď. Nechtěli však ani dopustit, aby jednání hned na samém začátku uvázlo. Admirál Drax se pokusil vyhnout přímé odpovědi:

„Je nemyslitelné, že by Polsko a  Rumunsko nepožádaly o  pomoc v případě, že by byly napadeny. Cožpak tonoucí odmítá, když mudruzí chtějí hodit záchranný pás?“

Náčelník sovětského generálního štábu podotkl:

„Ale záchranný pás musí být připraven.“

Nazítří se sovětští vyjednávači vytasili s  dalšími požadavky, které se tentokrát týkaly pobaltských zemí. Anglie a  Francie měly získat souhlas Finska, Estonska a  Litvy k  vybudování sovětských námořních základen na jejich území. Dalo se předpokládat, že takový požadavek vyvolá v pobaltských zemích nesouhlas.

Nedospělo se k  žádnému řešení. Na závěr člen sovětské delegace přečetl prohlášení: „Sovětská vojenská mise vyslovuje své politování nad tím, že vojenské mise Anglie a  Francie nemohou dát přesnou odověď ve věci průchodu sovětských vojsk územím Polska a Rumunska.


24 Válka začala v Polsku

Sovětská mise je toho mínění, že bez kladného vyřešení této otázky

je celé započaté jednání o  uzavření vojenské konvence mezi Anglií,

Francií a  SSSR odsouzeno již předem k  nezdaru. Proto vojenská mise

Sovětského svazu nemůže s  dobrým svědomím doporučit své vládě,

aby se zúčastnila této akce, která je jasně předurčena ke ztroskotání.

Sovětská vojenská mise prosí vlády Anglie a  Francie, aby odpověď na

položenou otázku urychlily.”

To nebylo nijak snadné. Polsko i  Rumunsko byly suverénní státy disponující právem rozhodnout o  průchodu cizích vojsk přes své území. Západní delegace byly nuceny požádat své vlády, aby přiměly řečené státy k  souhlasu. Moskevské jednání bylo vzhledem k  tomu přerušeno do 21.  srpna, aby vlády měly čas k  nutným dotazům. Polsko se postavilo kategoricky proti. Ministr Beck francouzskému velvyslanci Noëlovi řekl: „Rusko nemá žádnou vojenskou cenu.” Náčelník polského generálního štábu generál Stachiewicz dodal: „Z toho, kdyby sovětská armáda operovala v  Polsku, by nevzešel žádný prospěch.” Po několikadenním dohadování francouzských a  britských představitelů s  ministrem Beckem, který vzal v  potaz generály, sdělil konečně 20.  srpna gen.  Stachiewicz britskému vojenskému atašé ve Varšavě: „Polsko v  žádném případě nepřipustí, aby sovětská vojska vstoupila na polské území.” Večer ministr Beck britsko-francouzskou žádost definitivně jménem Polska zamítl. Britský velvyslanec na Halifaxovu výzvu ještě požádal Becka, aby svou odpověď znovu uvážil, nechce-li na sebe vzít vinu za zmaření vojenských jednání. Beck však neoblomně trval na svém. Francouzskému velvyslanci Leonu Noëlovi, který na něj rovněž naléhal, řekl: „Nemůže být ani řeči o tom, že by část našeho území byla použita pro cizí vojska. Nemáme vojenskou dohodu s  SSSR  a  ani ji nechceme mít.”

K  sovětskému požadavku na základny v  pobaltských zemích, Beck s  úsměškem podotkl: „Jakmile se Rudá armáda usadí na polských východních hranicích, ztratí chuť válčit s Němci.“

15. srpna vydal Hitler pokyn, aby nacionálně socialistický sjezd plánovaný na začátek září v  Norimberku byl odložen. Zároveň se v  Německu přikročilo k  tajnému povolávání záložníků a  hlavní stan wehrmachtu byl přemístěn do Zossenu, východně od Berlína. Přípravy k válce nabíraly obrátky.


Příprava komplotu 25

Schulenburgovo vyžádané setkání s  Molotovem se uskutečnilo 15. srpna večer.

Velvyslanec se nenápadně vytratil z  letního plesu uspořádaného jeho velvyslaneckým úřadem a  odjel do Kremlu, kde byl již očekáván. Přečetl Molotovovi prohlášení, které dostal ráno od Ribbentropa. Ve snaze vnutit Rusům myšlenku rychlého uzavření smlouvy zdůrazňovalo šest bodů: 1. Bývalé nepřátelství mezi dvěma danými zeměmi spočívající na konfl iktu mezi nacionalismem a  internacionalismem již neexistuje. 2. Neexistuje žádný reálný konfl ikt zájmů mezi Německem a  Ruskem... žádný problém mezi Baltem a  Černým mořem, který by nemohl být vyřešen k  naprosté spokojenosti obou zemí. 3. Berlín a  Moskva stojí na historické křižovatce, která rozhodne, zda po generace budou jejich vztahy mírové či válečné. 4. Navzdory období vzájemné nedůvěry ještě stále existují „přirozené sympatie Němců k  Rusům“. 5.  Oba režimy spojuje skutečnost, že kapitalistické západní demokracie jsou „nesmiřitelnými nepřáteli“ jich obou. 6. Krize německoolských vztahů nezbytně vyžaduje „rychlé vyjasnění německo-ruských vztahů“.

Prohlášení končilo slovy: „Jak jsem byl informován, sovětská vláda si rovněž přeje vyjasnění německo-ruských vztahů. Protože však podle dosavadních zkušeností takovéhoto vyjasnění může být

Hitler a Ribbentrop, strůjci německo-sovětského spiknutí proti Polsku


26 Válka začala v Polsku

obvyklými diplomatickými cestami dosaženo jen pomalu, jsem přiraven vykonat v  Moskvě krátkou návštěvu, abych jménem Vůdce

vyložil panu Stalinovi vůdcovo stanovisko. Podle mého názoru změny může být dosaženo pouze v  takovéto přímé diskusi a  nemělo by

být nemožné položit tímto základ pro konečné řešení německo-ruských vztahů.“

Lidový komisař zahraničí a  zároveň premiér ujistil německého velvyslance, že v zásadě je přesvědčen o upřímnosti německé snahyo náravu vztahů s  SSSR a  že chápe nezbytnost uspíšení rozhovorů o  této otázce. Souhlasí proto s  návštěvou ministra Ribbentropa v  Moskvě. Taková návštěva je ovšem spojena s  nezbytnými přípravami. Především je nezbytné jasné prohlášení německé vlády, že je připravena k uzavření paktu o neútočení.

Velvyslanec Schulenburg okamžitě odeslal o  jednání s  Molotovem zprávu do Berlína. Hned následující den, 16. srpna, došla Ribbentropova odpověď: Navrhněte Rusům pakt o  neútočení na 25  let a  udělení společné německo-sovětské garance pro pobaltské státy. Je třeba též uvědomit Moskvu, že k  úderu na Polsko může dojít velmi rychle, neboť Hitler již nemůže dále tolerovat „polské provokace“. Vzhledem k  tomu je třeba, aby se moje chystaná návštěva v  hlavním městě SSSR uskutečnila již pozítří, 18. srpna; jsem připraven přijet,vybaven Vůdcovým zplnomocněním k podepsání všech smluv.

17. srpna se Schulenburg dostavil k  Molotovovi, aby mu přednesl Ribbentropovu urgentní nabídku. K  svému zklamání se však nedočkal odpovědi, kterou očekával.

„Nejprve bude nutno podepsat obchodní a  úvěrovou smlouvu,“ prohlásil Molotov. „Teprve potom by bylo možné uzavřít smlouvu o  neútočení, která musí být ještě doplněna speciálním protokolem vymezujícím zájmy signatářů v  té či oné oblasti zahraniční politiky.“

Jednání se nutně dotklo i  sovětského zájmu na urovnání hrozícího válečného konfl iktu s Japonskem. V červenci a srpnu se rozhořelyprudké boje sovětských jednotek s  japonskými vojsky na mandžusko-mongolských hranicích a  pohraniční řece Chalchyn-gol. Molotov žádal, aby se Němci s  využitím svých dobrých vztahů s  Japonskem přičinili o  zastavení japonské agrese. Od Ribbentropovy návštěvy Molotov oče>


Příprava komplotu 27

kával možnost prodiskutovat všechny řečené zájmové otázky a  uzavřít

příslušné dohody. Vyjádřil i uspokojení nad tím, že Německo hodlájednat na tak vysoké úrovni, což kontrastuje s  přístupem Angličanů, kteří

k  jednání se Sovětským svazem vysílají druhořadého diplomata Stranga. „Tím spíše ovšem návštěva německého ministra zahraničí vyžaduje

pečlivou přípravu,“ prohlásil Molotov na závěr. Pronesl to tak energicky,

že se Schulenburg již neodvažoval ve smyslu Ribbentropových směrnic

naléhat na uspíšení Ribbentropovy návštěvy. Molotovovi patrně bylo

jasné, že dohoda s  SSSR v  jejich plánech hraje důležitou roli, proto nejspíš schválně nespěchal s  dohodnutím Ribbentropova příjezdu, aby je

vyprovokoval k  co největší povolnosti. K  tomu jistě směřovala i nenáadná připomínka, že probíhá zároveň jednání s Angličany, takže Sověti

si mohou vybrat, s kým bude pro ně dohoda výhodnější.

O  jaké přípravy k  Ribbentropově návštěvě běželo, je dnes již jasné. Stalin si potřeboval zajistit pro historii alibi, aby se mu nemohlo vytknout, že jednání o  smlouvě proti agresi zmařil tím, že se spikl s  potenciálním agresorem. Musel tedy nejprve zařídit, aby probíhající jednání vojenských delegací tří velmocí zkrachovalo jakoby jejich vinou.

Hitler zatím prožíval chvíle mučivého napětí. Schulenburgova zpráva o  jednání s  Molotovem nadále neobsahovala datum možného příletu Ribbentropa do Moskvy. Hitler přitom nutně potřeboval, aby sovětsko-německý pakt byl podepsán před útokem na Polsko. Znamenal nezbytnou jistotu, že Sovětský svaz do sovětskoolské války nezasáhne ve prospěch Polska. Hitler ten pakt potřeboval mít včas. Vždyť datum útoku se blížilo. Posedlý nervózní netrpělivostí odeslal již 18. srpna večer z  Obersalzbergu Schulenburgovi telegram, který dal podepsat Ribbentropovi. Přikazoval velvyslanci znovu navštívit Molotova a  sdělit mu toto: „...za normálních okolností bychom zajisté použili obvyklých forem a  diplomatických cest. Avšak nynější neobvyklá situace nás podle vůdcova názoru nutí použít jiné metody, která by vedla k jiným výsledkům. Vztahyněmeckoolské se zostřují ze dne na den. Musíme počítat s tím, že každý den mohou nastatudálosti, které způsobí, že otevřený konfl ikt bude nevyhnutelný... Vůdce pokládá za nutné, aby výbuch německoolského konfl iktu nás nezaskočil v  průběhu vyjasňování vztahů německo-ruských. Proto


28 Válka začala v Polsku

považuje za nutné vyjasnit ruské zájmy, aby je pro případ takového

konfl iktu mohl vzít v  úvahu, což by bylo zajisté obtížné bez takového

vyjasnění.“

Schulenburg měl Molotova ujistit, že Ribbentrop bude vybavenveškerými plnými mocemi, aby mohl podepsat smlouvu včetněspeciálního protokolu vyjadřujícího zahraničněpolitické zájmy obou stran, naříklad určení zájmových sfér v  oblasti Baltského moře. Takové otázky lze řešit jen ústní diskusí. Velvyslanec měl naléhat na co nejrychlejší uskutečnění Ribbentropovy cesty.

Depeše došla do Moskvy až v 5.45 ráno. Schulenburg dostalpříležitost sdělit její obsah Molotovovi odpoledne ve 14 hodin moskevského času. Hodinová rozmluva však nedospěla k  žádoucímu výsledku. Žádná lhůta jednání v  Moskvě nebyla nadhozena, natož napevno určena. Zklamaný Schulenburg si cestou na velvyslanectví v  duchu sestavoval věty, kterými sdělí svůj neúspěch Ribbentropovi.

Než stačil dokončit koncept depeše, zazvonil telefon. Molotov. Oznamoval Schulenburgovi, že je očekáván v  16.30 v  jeho pracovně v Kremlu. Omlouval se, že panu velvyslanci působí obtíže, ale musel se mezitím domluvit s vládou.

Bylo jasné, že o  jeho pozvání rozhodl Stalin. V  době, která uplynula mezi prvním a  druhým rozhovorem, musel si Molotov zjednat defi nitivně jasno, s  kým Sovětský svaz půjde do spolku, jestli s Angličany a  Francouzi, kteří k  jednání do Moskvy poslali druhořadé figurky, anebo s  Němci, které zastupuje osobně ministr zahraničí. Stalin otázku rozhodl jednoznačně: Uzavřeme-li pakt s  Němci, povzbudíme je k  útoku na Polsko. Tím dostaneme Německo do války i  se západními mocnostmi, které mu budou muset přijít na pomoc. Válka, v níž se hlavní imperialistické mocnosti navzájem oslabí, umožní osvobozeneckou misi Rudé armády v  Evropě, a  tím rozšíření socialistické revoluce.

Proto byl německý velvyslanec znovu pozván k  jednání s Molotovem. Lidový komisař zahraničí mu odevzdal návrh smlouvy o neútočení, který se v  řadě formulací lišil od původního návrhu německého, a oznámil, že pan ministr Ribbentrop může přijet do Moskvy 26. nebo 27. srpna, pokud bude již v  té době v  Berlíně podepsána německo-sovětská obchodní smlouva.


Příprava komplotu 29

Nabídka Hitlerovi nevyhovovala.

„To je pozdě!“ vztekal se. „Příliš pozdě!“

Jelikož obchodní smlouva byla spěšně podepsána již včera, což Molotov v  této chvíli již věděl, nic nebránilo, aby podpis paktu byl urychlen.

20. srpna v 16.45 byla z Berghofu odeslána depeše:

Panu Stalinovi, Moskva 1. Upřímně vítám podepsání nové obchodní smlouvy německo-sovětské jako první krok k  novému upevnění německo-sovětských

vztahů. 2. Uzavření paktu o  neútočení se Sovětským svazem pro mne znamená upevnění německé politiky v  dlouhé perspektivě. Němci tím

nastupují znovu politickou linii, která v  minulosti po staletí přinášela výhodu oběma zemím. Proto je vláda Říše rozhodnuta vyvodit

všechny důsledky z této hluboké přeměny. 3. Přijímaje návrh paktu o  neútočení předaný mi prostřednictvím Vašeho ministra zahraničí Molotova, považuji za naléhavou nezbytnost vyjasnění spojených s ním otázek nejrychlejší cestou. 4. Dodatkový protokol požadovaný vládou Sovětského svazu může

být podle mého přesvědčení ve své podstatě vyjasněn v nejkratší

době, jestli odpovědný německý státník bude mít možnost o tom

osobně referovat v  Moskvě. Jinak vládě Říše není jasné, jak by

bylo možné v  krátké době vyjasnit i  schválit dodatkový protokol. 5. Napětí mezi Německem a  Polskem se stalo neúnosným. Polské

chování vůči velmoci je takové, že krize může propuknout každým

dnem. Německo je v  každém případě rozhodnuto vůči těmto urážkám všemi prostředky hájit zájmy Říše. 6. Mým názorem je, že při záměru obou států nastolit nové vzájemné

vztahy je účelné neztrácet čas. Proto Vám znovu navrhuji přijmout

mého ministra zahraničních věcí v  úterý 22. srpna nebo nejpozději

ve středu 23. srpna. Ministr zahraničních věcí Říše má všeobecné

zplnomocnění pro zredigování a  podpis paktu o  neútočení i protokolu. Delší přítomnost ministra zahraničí Říše v  Moskvě než jeden,


30 Válka začala v Polsku

nejvýše dva dny není vzhledem k mezinárodní situaci nezbytná. Byl

bych rád, kdybych od Vás dostal rychlou odpověď.

Adolf Hitler.

Depeši měl Schulenburg doručit přepsanou na dopisní papír bez hlavičky (pro případ, že by se akce nezdařila, aby se mohla popřít autentičnost).

V  noci na 21. srpna Hitler, rozrušený očekáváním Stalinovy odpovědi, nemohl spát. Telefonoval Göringovi. Svěřil se mu s  obavou, jak odpoví sovětský diktátor. Trochu ho uklidnilo, když v  poledne velvyslanec Schulenburg telegrafoval, že se má kolem 15. hodiny setkat s Molotovem.

Seděl právě u  večeře se svými nejbližšími přáteli, když mu adjutant přinesl kus papíru. Přeběhl ho očima a na několik vteřin strnul,zahleděn před sebe. Pak náhle udeřil pěstí do stolu, až zazvonily sklenice.

„Mám je!” vykřikl radostně. „Mám je!” Okamžitě se ovládl a  nikdo z přítomných se neodvážil zeptat, co se stalo, koho že má.

Když večeře skončila, Hitler pozval pány z  okruhu svých nejbližších k sobě. Oznámil jim: „Uzavřeme pakt o neútočení s Ruskem. Tady, čtěte! Telegram od Stalina!” Přítomný Albert Speer, Hitlerův architekt, byl ohromen. Telegram s  adresou „Říšský kancléř Hitler”. Bylo to něco naprosto nečekaného a  zcela neuvěřitelného, vidět ta dvě jména, Hitler a  Stalin, v  přátelské souvislosti na jednom kusu papíru. Poté dal hostitel pro účastníky večeře promítnout fi lm. Defi lé jednotek Rudé armády před Stalinem. Hitler dával přitom najevo, jak je spokojen tím, že se mu podařilo tuto mohutnou armádu neutralizovat. Stalinova deeše zněla:

„Říšskému kancléři Německa panu A. Hitlerovi

Děkuji za dopis. Doufám, že německo-sovětský pakt o  neútočení přinese zvrat k  závažné nápravě politických vztahů mezi našimi zeměmi. Národy našich zemí potřebují vzájemné mírové vztahy; souhlas německé vlády s  uzavřením paktu o  neútočení tvoří základ k zlikvidování politického napětí i  k  vytvoření míru a  spolupráce mezi našimi


Příprava komplotu 31

zeměmi. Sovětská vláda mě zmocnila, abych Vás uvědomil, že souhlasí

s příjezdem pana von Ribbentropa do Moskvy dne 23. srpna.“

Hitlerův osobní fotograf Heinrich Hoff mann ve svých vzpomínkách líčí průběh toho večera 21.  srpna poněkud jinak, i  když v  zásadě shodně. Jeden z  Vůdcových adjutantů mu pošeptal: „Šéf je dneska velice nervózní.” Hoff mann si toho také všiml. Viděl ho přecházet dvacet metrů dlouhou halou jeho sídla na Obersalzbergu beze slova sem a tam. Z výrazu jeho tváře bylo zřejmé, že nechce být rušen. Hoff mann to chápal. Celý svět sleduje s  napětím každé Vůdcovo slovo. Vůdce nese na svých bedrech obrovskou odpovědnost. Ale přece jenom! Ve vzduchu muselo být něco mimořádného. Jak se ukázalo, Hitler čekal na Stalinovo stanovisko k  návrhu na uspíšení Ribbentropovy návštěvy v  Moskvě. Měl zoufale naspěch. Chtěl zaútočit na Polsko a  potřeboval jistotu, že mu Rusko nevpadne do zad.

Na rozdíl od Speera Hoff mann tvrdí, že se zprávou o  Stalinově odpovědi přijel na Obersalzberg Ribbentrop. Nejdříve telefonoval ze svého nedalekého zámku ve Fuschlu. Hitler nedočkavě vytrhl sluchátko svému pobočníkovi z  ruky, chvíli naslouchal, pak řekl: „To je úžasné! Blahopřeju! Pojeďte hned sem nahoru!” Celý rozzářený položil sluchátko a  v  radostném vzrušení se obrátil k  malému kroužku svých hostí.

„Děcka, Stalin souhlasí! Poletíme k  němu a  uzavřeme s  ním pakt. To bude svět zase jednou koukat!”

Všichni zírali, překvapeni tím, co se právě dozvěděli, ale vzápětí se jich zmocnilo stejné nadšení jako jeho. Domácí intendant Kannenberg skočil pro láhev šampaňského. Má-li Vůdce takovou radost, je to přece důvod k  napití. Hitler neměl nic proti tomu, i  když sám nepil. Za chvíli vstoupil Ribbentrop a  Hitler s  ním odešel do pracovny. Když se oba vrátili ke společnosti, zeptal se Hoff mann po straně Hitlera: „Mohl bych taky letět do Moskvy?”

„Samozřejmě!” zvolal Hitler. „Nejde jen o  fotografování. Mám pro vás ještě zvláštní úkol. Jděte za Ribbentropem a  zajistěte si místo v letadle!”

Ministr zahraničí se však zatvářil nevlídně. „Vyloučeno. Všechna místa v  letadle jsou již obsazena. Kromě toho... letí s  námi můj


32 Válka začala v Polsku

fotograf Laux. Je mi líto, ale já nemohu nikoho z  mých lidí nechat

doma.” Něco takového Hoff mann očekával. Vedle Bormanna a Goebbelse byl Ribbentrop třetím z  těch, kdo na něj nevražili a  snažili se

podkopat jeho pozici u  Hitlera, který s  ním byl v  důvěrně přátelském

vztahu. Své odmítnutí Ribbentrop doprovodil škodolibým úsměvem.

Jenže Hitler zasáhl v  Hoff mannův prospěch: „Nechte klidně jednoho

ze svých lidí doma. Úkol, který jsem dal Hoff mannovi, nemohu svěřit

žádnému z vašich spolupracovníků.”

Ministr zahraničí protáhl obličej. Hitler pak mezi čtyřma očima Hoff mannovi vysvětlil, co bude jeho úkolem: „Vzkázal jsem našemu velvyslanci v  Moskvě hraběti Schulenburgovi, že jako můj důvěrník předáte Stalinovi mé pozdravy a  přání. Schválně se tím odchyluji od protokolárních zvyklostí. Žádný diplomat, ale nepolitický přítel dodá navázanému spojení se Stalinem osobní zabarvení. Že přitom budete fotografovat, je ovšem samozřejmé. Mimo to mi záleží na tom, abych od vás získal objektivní pohled na Stalina a  jeho okolí.” Hitler se velkým oknem zahleděl na úchvatné obrysy alpských hřebenů, rýsující se proti jasnému nočnímu nebi. „Zajímají mě i maličkosti, kterých sivětšinou nikdo nepovšimne, ale které vypovídají o  charakteru člověka víc než zprávy mnohých omezenců ze zahraničního úřadu. Proto mějte v Moskvě oči na stopkách, Hoff manne!”

Ve 23 hodin toho dne německý rozhlas náhle přerušil vysílaný pořad a  hlasatel přečetl mimořádnou zprávu: „Německá a  sovětská vláda se dohodly na uzavření paktu o  neútočení. Říšský ministr zahraničních věcí přijede ve středu 23. srpna do Moskvy, aby uzavřel jednání.”

Ve Speerových pamětech čteme: „Poté, co Goebbels večer 21. srpna komentoval novinku na tiskové konferenci, dal se s  ním Hitler spojit. Chtěl vědět, jak na to reagovali zahraniční dopisovatelé. S horečnatě se lesknoucíma očima nám vyprávěl, co se dozvěděl: ,Ta senzace se nedá vypovědět. A když současně venku zazněly kostelní zvony, nějakýanglický žurnalista rezignovaně pronesl: To je hrana za britské impérium.‘ Tato poznámka zapůsobila na euforického Hitlera ten večer daleko nejsilnějším dojmem. V  té chvíli věřil, že stojí tak vysoko, že mu osud už nemůže nic víc nabídnout.”


Dveře k válce otevřeny 33

DVEŘE



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist