načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Válka čarodějek - Odina kletba - Maite Carranzová

  > > > > Válka čarodějek  

Kniha: Válka čarodějek - Odina kletba
Autor:

Selene své dceři zamlčela dávné Odino proroctví, protože doufala, že se jí tak podaří obelstít osud. Nikdy ji však nenapadlo, že by se Anaid někdy mohla postavit proti ní. Anaid, ...
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
doručujeme do Vánoc
Vaše cena s DPH:  296
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  349 Kč
15%
naše sleva
9,9
bo za nákup

hodnoceni - 64.6%hodnoceni - 64.6%hodnoceni - 64.6%hodnoceni - 64.6%hodnoceni - 64.6% 80%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » COOBOO
Rok vydání: 2012-10-03
Počet stran: 496
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 491 stran
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Guerra de las brujas - La maldición de Odi
Spolupracovali: ze španělského originálu ... přeložil Vladimír Medek
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2012-41
ISBN: 9788074470660
EAN: 9788074470660
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Selene své dceři zamlčela dávné Odino proroctví, protože doufala, že se jí tak podaří obelstít osud. Nikdy ji však nenapadlo, že by se Anaid někdy mohla postavit proti ní. Anaid, která má v sobě krev Omar i Odiš, Anaid, která stojí před rozhodnutím, jež ovlivní zásadně nejen její život, ale životy všech čarodějek po celém světě. Podaří se jí ovládnout žezlo moci nebo propadne jeho svodům? A kdo zvítězí v odvěkém boji dobra a zla?

Kniha je zařazena v kategoriích
Maite Carranzová - další tituly autora:
Válka čarodějek - Klan vlčice Válka čarodějek
Carranzová, Maite
Cena: 254 Kč
Jedovatá slova Jedovatá slova
Carranzová, Maite
Cena: 254 Kč
Jedovatá slova Jedovatá slova
Carranzová, Maite
Cena: 140 Kč
 
Zákazníci kupující knihu "Válka čarodějek - Odina kletba" mají také často zájem o tyto tituly:
Deník malého poseroutky 7 - Páté kolo u vozu Deník malého poseroutky 7
Kinney, Jeff
Cena: 194 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

KAPITOLA I
Setkání po letech
V
ysoký světlovlasý muž s modrýma očima a velkýma ru -
kama ji objal takovou silou, že ji málem udusil.
Anaid nevěděla, jestli se zalyká nedostatkem vzduchu
nebo pohnutím, které se jí zmocnilo.
O tomhle objetí snila patnáct let.
Onen muž byl její otec. Jmenoval se Gunnar a  viděla ho
poprvé v životě.
Když ji obemkly Gunnarovy paže, Anaid ucítila blažené
zachvění a měla chuť příst jako její kocour Apollo. Přimhouřila
oči, schoulila se mu na prsou, nehybně si tu chvíli
vychutnávala a  naslouchala tepu jeho srdce, stejně neznámému
jako slaný mořský vzduch, který z něj byl cítit, nebo jako jeho
islandský přízvuk. Tik tak, tik tak; ty zvuky jí připomněly
obrovský budík, zelený jako jablko, a pomyslela si, že mít otce
z masa a kostí je uklidňující pocit, jako když někdo při
procitnutí najde u postele bačkory nebo si v dešti roztáhne deštník.
Zastyděla se za to, že přirovnává otce k deštníku,
neměla však už čas to napravit a  vybrat si něco básnivějšího, jako
9





východní vítr nebo paprsek jarního slunce, poněvadž kouzlo
toho shledání porušil Selenin hlas.
„Anaid!“ křikla na ni.
Její jméno, pronesené s přídechem výtky, jí naznačilo, že
dělá něco nesprávného. Takový tón matka používala, když si
jako malá nabrala plnou hrst smažených brambůrků nebo při
odchodu z místnosti zapomínala zavřít dveře. Předstírala, že ji
neslyšela, Gunnar však zvedl oči a odtáhl paže, které ji hřejivě
obemykaly.
„Selene!“ pronesl dojatě.
Anaid se náhle cítila opuštěná a uvědomila si, jak široké,
hluboké a pevné bylo objetí, které právě zažila. S chutí by si
ho zopakovala.
Naopak Selene si ho vyzkoušet nehodlala.
„Ani krok,“ otočila se proti Gunnarovi a namířila na něj
svým atame, aby mu zabránila přijít blíž.
„Ahoj, Selene,“ řekl potichu Gunnar, a  jeho hlas byl teď
stejně laskavý jako jeho oči a ruce.
Byl to jiný způsob, jak ji obejmout. Se Selene to však ne -
pohnulo a dál stála proti němu.
„Co chceš?“
Nevypadali zrovna jako dobře sladěný pár. Dokonce ani
nevypadali jako pár. Nicméně a přese všechno se k sobě
hodili. Anaid si pomyslela, jaká je škoda, že všechno je tak složité.
A tesklivě si vybavila, jak se matka do jejího otce bláznivě
zamilovala, když ho poprvé spatřila. To bylo před patnácti lety,
a od té doby uběhlo v řekách mnoho vody.
„Myslel jsem, že jste mrtvé...“
„Jak vidíš, nejsme. A teď už můžeš jít.“
10
MAITE CARRANZOVÁ





Selenin hlas, postoj i pohyby byly útočné.
„Dlouhá léta jsem si myslel, že vás ta medvědice sežrala,“
přiznal Gunnar.
Selene rázně odsekla: „Jediný, kdo chtěl sežrat vlastní
dceru, jsi byl ty.“
Pro Anaid to bylo jako facka. Chtěla tím říct, že její otec
k ní není schopen něco cítit?
Gunnar naštěstí hozenou rukavici nezvedl.
„Anaid je taková, jak jsem si ji ve svých snech
představova l.“
„Ty míváš nějaké sny?“ zeptala se Selene uštěpačně.
„Myslela jsem, že vy Odiš tu schopnost nemáte.“
„Mami! To už stačí!“ přerušila ji Anaid.
Příčila se jí matčina bojechtivost, ještě víc ji však dráždilo,
že nepřipouští, že by o ní otec mohl snít. Nemluvila z ní
nakonec žárlivost?
„Je mnoho věcí, které nevíš, Selene. Nemáš tušení, co jsem
celý ten čas cítil, ani kolik hodin, měsíců a  let jsem strávil
vzpomínáním na tebe a na Anaid.“
Anaid cítila jakousi teplou vlnu, která jí klesala jícnem
a rozlévala se jí po žaludku.
„A proto jsi zabil tu medvědici? Abys pomstil naši smrt?“
zeptala se v okamžitém hnutí mysli.
Gunnar se otočil k ní. Zdálo se, že mluví upřímně.
„Mrzí mě to. Až potom jsem se dozvěděl, že právě díky té
medvědici jste zůstaly naživu. Ale pokud tě to utěší, tím, že
jsem získal její kůži, se mému svědomí neulevilo.“
Selene se nuceně zasmála ve snaze ho urazit. Nebo to tak
Anaid aspoň připadalo.
11
VÁLKA ČARODěJEK ODINA KLETBA





„Ty a svědomí? Nedej se vysmát. Chceš říct, že máš svě -
domí a  že tě celou tu dobu hryzlo? To je opravdu novinka;
myslela jsem, že vy Odiš svědomí nemáte.“
Anaid měla nepříjemný pocit. Selene si dávala příliš
záležet na tom, jak vyslovovala to ‚Odiš‘. Úmyslně ho opakovala
a zdůrazňovala třený zvuk onoho ‚š‘ tak, aby znělo pronikavěji.
I to byl způsob, jak nakreslit čáru a postavit se na jednu stranu.
V  jejím schématu byla ona čistá Omar, kdežto Gunnar byl
nečistý Odiš. Neměla s ním tudíž o čem mluvit. Gunnar byl
ja ko prašiv ý.
Ale jak to bylo s ní samotnou, s Anaid, její vlastní dcerou?
Nebyla zároveň i  dcera Gunnara, neboli Odiš? Nebo nebyla
jedno ani druhé?
Anaid ovšem nebyla ochotná nechat otce uniknout ani
připustit, aby ho matka tak snadno zase vypudila z jejího
života.
„Zůstaneš u nás na večeři?“
Mlčení by se dalo krájet nožem.
„To mě zveš?“ zeptal se Gunnar opatrně.
Anaid předběhla Selene a zavřela jí ústa.
„Ovšem že ano, jsi můj host. Zůstaň u nás na večeři,
prosím.“
Teď už Gunnar nezaváhal.
„ Děkuju, rád.“
„A zůstaneš tu přes noc?“
Selene zbledla. Zákony pohostinnosti Omar byly
posvátné, a  dokonce ani ona neměla právo odmítnout hostovi stůl
a postel.
Gunnar postřehl její rozpaky a raději jí neztěžoval situaci.
12
MAITE CARRANZOVÁ





„Můžu přespat v  autě nebo dojet těch pár kilometrů
do Benicarló.“
Selene se zamračila.
„To jsi neměl říkat!“
„A co?“
„Anaid neví, kde jsme.“
„To se mýlíš,“ opravila ji dcera.
Anaid to samozřejmě věděla.
Byli v malém karavanu, zaparkovaném na opuštěném
volném prostranství, několik kilometrů od  dálnice. Podle
mírných rovin zbrázděných zavlažovacími kanály, které tušila
na západě, mandlového háje na severu, racka, který nad nimi
občas přeletěl, vzdáleného zvuku vln a pronikavé, nasládlé
vůně kvetoucích pomerančovníků si správně domyslela, že jsou
u východního pobřeží.
Selene chtěla zabránit tomu, aby její dcera uhádla trasu,
po které jely od odjezdu z Urtu, v srdci Pyrenejí. Prchaly před
Baalat, fénickou Odiš, a nikdo nesměl vědět, kde jsou.
Jenže Anaid nemohla pozbýt svůj vrozený smysl pro
orientaci. Její babička Demeter ji v tom cvičila už od dětství,
a  ona si bezděčně všímala výše slunce, jeho dráhy na  obloze
a síly jeho paprsků. Právě tak znala noční souhvězdí, která se
naučila pozorovat na chladném nebi pyrenejských hor. Stačilo
jí vyhlédnout okny karavanu a věděla, že je půlnoc, že jedou
směrem k jihu a několik málo kilometrů na východ že je
Středozemní moře.
Zatímco o  tom Anaid uvažovala, postřehla, že Selene
spěšně cosi vytáhla ze zásuvky a  s  pohrdavým úsměškem to
podává Gunnarovi.
13
VÁLKA ČARODěJEK ODINA KLETBA





„Tady máš, vezmi si je. Od tebe žádné dárky nechceme.“
Anaid potlačila výkřik a krabičku jí vytrhla.
„Ty jsou moje, daroval je mně.“
Byly to náušnice s rubíny, které jí Gunnar poslal jako dá -
rek k patnáctým narozeninám.
Selene se postavila proti dceři.
„Vrať mu je.“
Anaid by se chtěla dál chovat jako nestranná, ale
nemohla. Kdyby Gunnarovi náušnice vrátila, postavila by se jasně
na matčinu stranu. Pokud by je vrátit odmítla, zvolila by
Gunnara.
„Mami, nenuť mě, abych...“
Selene se však vzteky neznala.
„Nařizuju ti, abys je vrátila, jako jsem mu je vrátila já.“
Anaid nabrala vzduch do  plic a  zase ho vydechla, aby si
dodala sil. Selene svým počínáním vychýlila misky vah
v Gunnarův prospěch.
„Tys je odmítla, ale já ne. Já si je nechám.“
Sama nevěděla, kde se v ní bere tolik odvahy, troufale si
však ohmatala levý boltec, stiskla náušnici mezi palcem
a ukazováčkem a  špičkou šperku si propíchla tenkou kůži, kterou
tam měla, poněvadž náušnice už dlouho nenosila a  otvory
po nich jí zarostly. Ucítila pronikavé bodnutí, jak jí hrot
roztrhl maso, potlačila však bolestný výkřik a celou tu dobu snášela
Selenin pohled jako při souboji.
Na tričko jí dopadla teplá kapka. Byla to krev, rudá jako
rubín zasazený do  zlata, který se jí houpal nad ramenem.
Selene jí tu krvavou skvrnu nevěřícně otřela prstem. Gunnar
mezitím s krajní opatrností vzal druhou náušnici a znalec-
14
MAITE CARRANZOVÁ





ky ji dceři zasadil do pravého ucha. Ať už to bylo kouzlem
nebo jeho zručností, tentokrát Anaid postřehla jen křupnutí
kůže.
Gunnar ji vzal za ramena a prohlížel si ji, jako se
prohlíží umělecké dílo. Nakonec se široce usmál, a onen úsměv byl
stejně laskavý jako jeho paže.
„Sluší ti to.“
To už Selene nesnesla. Strhla Gunnarovi ruce z Anaidina
krku, popadla ji a vychrlila na ni, jak měla ve zvyku: „Víš,
odkud ty náušnice jsou?“
Anaid jí bez váhání odpověděla: „Ze šperkovnice, která
patřila ledové královně. Sama jsi mi to vypravovala.“
Selene se rozlítila.
„Nejmocnější Odiš na severní polokouli.“
Anaid naklonila hlavu na stranu, takže se rudý odlesk
rubínů zabodl Selene do sítnice.
„Mojí babičce,“ odsekla sebejistě.
Rozhorlená Selene vyběhla z karavanu a bouchla za sebou
dveřmi.
„Počkej!“ křikl Gunnar zbytečně. „Nechoď sama ven, je
to nebezpečné!“
Pokročil ke dveřím, jako kdyby chtěl jít za ní, ale Anaid
ho uchopila za ruku a zadržela ho.
„Nech ji být. Neposlechne tě.“
Byla to pravda. Selene byla tvrdohlavá. Stejně tak ovšem
byla pravda i to, že Anaid chtěla být s Gunnarem sama
a vychutnat si ono Pyrrhovo vítězství, úspěch v první srážce,
kterou s matkou měla.
„Máš rád smažená vajíčka?“
15
VÁLKA ČARODěJEK ODINA KLETBA





„Miluju je,“ usmál se Gunnar.
„To je jediné, co umím,“ přiznala a  pomyslela si, že otci
člověk může takové věci přiznat bez nebezpečí, že se úplně
znemožní.
Nakonec se ukázalo, že vejce zbývá jen jedno, a dokonce
i to v kuchařčiných nezkušených rukou prasklo dřív, než sta -
čilo dopadnout na pánev. Anaid tak zůstala jen chuť otce
pohostit, jenže v malé lednici to vypadalo stejně bezútěšně jako
v arizonské poušti.
S  trochou představivosti nakonec dali dohromady salát
z rajčat a z tuňáka, usmažili několik mražených kuřecích
nuget a  oloupali jablko, nakrájeli ho na  kousky, které měly být
umělecké, a ty pak ozdobili medem.
V  okamžiku, kdy Anaid stavěla na  umakartový
stolek sklenice, se rozdrnčel mobil, který Selene nechala ležet
na židli. Přišla jí zpráva a Anaid ji bez váhání otevřela.
Myslela, že to je nějaký vzkaz od Eleny. Možná kvůli tomu, kvůli
svému nutkání dozvědět se něco o Rokovi a vinou odříznutí
od ostatního světa, ke kterému ji Selene odsoudila... Zkrátka
a  dobře, zvědavost u  ní převládla nad opatrností a  zprávu si
přečetla. Natolik ji ohromila, že sklenice, kterou držela v ruce,
spadla na podlahu a rozbila se.
„Co se stalo?“ zeptal se okamžitě Gunnar, přistoupil k ní
a ujistil se, že se nepořezala.
Anaid málem nebyla schopná promluvit, jen nesouvisle
vykoktala: „Baalat. To je od ní. Pronásleduje mě.“
Podala mobil otci a  ten si zprávu se svraštěným obočím
přečetl.
16
MAITE CARRANZOVÁ





Anaid, líbám tě, jedu z velké dálky a chci tě uvidět,
zbožňuju tě a chci jen bý t ti blízko, opravdu blízko. Zavolej,
pověz mi něco, prosím. Dácil
Gunnar se tvářil stejně znepokojeně jako ona. Podíval se
do schránky se zprávami a ukázal ji Anaid.
„To není první. Zřejmě tě už nějaký čas bombarduje.“
To Anaid zmátlo.
„Selene mi nic neřekla.“
„Aby tě nevylekala,“ ospravedlnil ji Gunnar.
„Proč se jí zastáváš? Mám právo vědět, kdo mě
pronásleduje.“
Gunnar strohým kliknutím zprávu vymazal a položil
mobil zpátky na židli, kde před několika minutami ležel.
„Řeknu ti, co uděláme. Zapomeneme na to, co by mohlo
být tam venku, a strávíme příjemný večer, tvá matka, ty a já.
Platí?“
Anaid přisvědčila. Líbilo se jí mít otce, který jí dodával
klid a jistotu a vnášel do jejího života špetku řádu. Selene byla
příliš velká zmatkařka.
„Běž, řekni matce, že večeře je hotová... jestli si ji už
k večeři nedala Baalat.“
Anaid se podívala na  svůj skromný gastronomický
výtvor a  zesmutněla. Jablko, které předtím bylo bílé a  krásné,
na vzduchu postupně ztmavlo, až bylo skoro černé, stejně jako
rozpoložení její matky, která se v tu chvíli objevila a ztrpčila
jim večeři.
První rodinná večeře v Anaidině životě byla skličující.
17
VÁLKA ČARODěJEK ODINA KLETBA






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist