načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Válečník – David Rollins

Válečník

Elektronická kniha: Válečník
Autor: David Rollins

Vin se právě vrátil z utajené akce v Kongu. Teď se ovšem zapletl do něčeho mnohem nebezpečnějšího. Jeho kolega z Vojenského letectva byl unesen. Jeho useknutá ruka a požadavek na 15 ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  296
+
-
9,9
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » TALPRESS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 430
Rozměr: 21 cm
Vydání: První vydání
Spolupracovali: z anglického originálu War lord ... přeložil Jan Krejčí
Skupina třídění: Anglická próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-719-7689-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Vin se právě vrátil z utajené akce v Kongu. Teď se ovšem zapletl do něčeho mnohem nebezpečnějšího. Jeho kolega z Vojenského letectva byl unesen. Jeho useknutá ruka a požadavek na 15 milionů dolarů byly doručeny ke Cooperovým dveřím a on má pouhých jedenadvacet dnů na to, aby zaplatil. Vin tedy sleduje pohyby zmizelého vojáka ze šantánu v Las Vegas přes žraloky zamořený Pacifik do riodejaneirských favel a nakonec až do piráty zamořených vod u pobřeží Somálska, kde zjistí, že jeho bývalý kolega pracuje v utajení u krutého jihoamerického obchodníka se zbraněmi. Náhle se hledání přítele mění na putování do středu mrazivého spiknutí. Putování, které Vin Cooper nemusí přežít...

Popis nakladatele

Zvláštní agent Vin Cooper pátrá po oběti únosu. CIA pátrá po chybějící jaderné bombě. Vin se právě vrátil z utajené akce v Kongu. Teď se ovšem zapletl do něčeho mnohem nebezpečnějšího. Jeho kolega z Vojenského letectva byl unesen. Jeho useknutá ruka a požadavek na 15 milionů dolarů byly doručeny ke Cooperovým dveřím a on má pouhých jedenadvacet dnů na to, aby zaplatil. Vin tedy sleduje pohyby zmizelého vojáka ze šantánu v Las Vegas přes žraloky hemžící se Pacifik do riodejaneirských favel a nakonec až do piráty zamořených vod u pobřeží Somálska, kde zjistí, že jeho bývalý kolega pracuje v utajení u krutého jihoamerického obchodníka se zbraněmi. Náhle se hledání přítele mění na putování do středu mrazivého spiknutí. Putování, které Vin Cooper nemusí přežít…

Zařazeno v kategoriích
David Rollins - další tituly autora:
Důvěra až za hrob Důvěra až za hrob
Na ostří nože Na ostří nože
Liják Liják
Hlídka duchů Hlídka duchů
 (e-book)
Liják Liják
Válečník Válečník
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Válečník

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.e-reading.cz

www.palmknihy.cz

David Rollins

Válečník – e-kniha

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.



David Rollins

VÁLEČNÍK

TALPRESS


Copyright © 2012 by David Rollins

Translation © 2018 by Jan Krejčí

First published by Pan Macmillan Australia, 2012.

Všechna práva vyhrazena. Žádnou část této knihy není dovoleno použít

nebo jakýmkoli způsobem reprodukovat a šířit bez souhlasu

nakladatele.

ISBN 978-80-7197-689-9 tištěná kniha

ISBN 978-80-719-7703-2 e-kniha


PŘED TÝDNEM

Potlučená hlava se muži převalovala ze strany na stranu podle pohybů člunu. Z hrdla mu unikl zvuk, ale nic jiného nemělo šanci na osvobození. Ne odsud. Ne teB.

Benicio von Weiss si prohlédl muže u svých nohou a pak zvedl k ústům láhev chlazené minerálky Evian. Dlouze se napil a utřel si ústa hřbetem ruky. Levandulové moře se pomalu a líně pohupovalo pod bílým trupem Medusy, extra luxusní Mangusty 130, jeho současné hračky. Von Weiss přesunul pohled a začal zkoumat obzor. Neviděl nic kromě ostré modré čáry tam, kde se moře setkávalo s oblohou, a malého, osamělého zeleného ostrova Queimada Grande. Brazílie ležela dvaatřicetkilometrůsměremnazápad.Navýchodserozprostíralošest a půl tisíce kilometrů prázdného Atlantského oceánu až k břehům Afriky.

Ve dveřích se objevila žena ve skromných žlutých bikinách a rozptýlila jeho pozornost. Slunce zabarvilo její vlasy dozlata a pleJ dobronzova. Byla vysoká a... přitažlivá.

„PojB sem a dívej se,“ řekl jí.

„Ne, děkuji,“ odpověděla ucházející portugalštinou.

„Trvám na tom.“

„Tak jo, když si to přeješ.“ Posunula si sluneční brýle na nos a posadila se na koženou lavici. Projevovala nezájem.

Von Weiss zahlédl svůj odraz v kouřově šedé výplni za jejím

5


ramenem, a co uviděl, se mu líbilo: svalnatá postava, blond vlasy, nový nos a očista laserem způsobily, že vypadal spíš na třicet než na čtyřicet. Ještě chvíli se obdivoval, pozoroval svůj obraz, než se vrátil k práci, kterou právě dělal. „Možná se tu přiučíš něčemu užitečnému, co pak využiješ v dalším životě,“ poučoval ji.

Polomrtvý muž jménem Diego „Ovocná muška“ Jaguaribe stěží reagoval.

„Mítprsty,kteréselepínapenízejinýchlidí,těmůžoudostat do potíží,že?“ VonWeissse sklonil,zvedljednu zničenouruku toho muže, ještě jednou si ji prohlédl a pak zmáčkl palec a ukazováček k sobě. Zajatec sebou uspokojivě trhl a doprovodil to zasténáním, když se klouby zase oddělily.

Žena v bikinách se skoro nepohnula.

Obslužnéplavidlo Medusy,bílýmotorovýčlun,přimanévro- valo blíž a jeho výfukové trubky vířily mořskou vodu. Jemně šJouchlodopříčnéhotrámumateřskélodiavonWeisspokynul svým mužům. Ti zvedli Jaguaribeho a přetáhli ho přes mezeru mezi oběma plavidly. Přetažení naplánovali tak, aby proběhlo mezidvěmavrcholkyvln.PakhohodilinačisJounkouteakovou palubu druhé lodě.

„Julio!“ zavolal von Weiss po dalším loku evianu. Julio Salvadore, robustní muž s nepříjemnými rysy a světlou budoucností,zvedlnaobslužnémplavidlezrak.VonWeissnašrouboval víčko na plastovou láhev a hodil ji pod rukou na menší loBku, takže se dala snadno chytit. „Nechci, aby náš přítel zemřel... žízní.“

Salvadore se na von Weisse zazubil. Měl dobrý pocit v koulích – ten u něj vždycky vyvolávala bolest jiných lidí. „Ano, ó magnifico.“ Otočil se k muži za kormidlem. „JeB!“ Motorový člun vyskočil z vody, jak se otevřely plynové ventily, a vyrazil k ostrovu vzdálenému šedesát metrů.

„VzbuBho!“Salvadoresesnažilpřekřičetřevvětruamotoru.

Člověk, který Jaguariba používal jako stoličku, zvedl zajatce

6


na kolena a několikrát ho propleskl, než mu do tváře vychrstl mořskou vodu z kbelíku. Způsobený šok přivedl zajatce k plnému vědomí. Ten zaplakal a sfoukl si vodu z opuchlých, krví pokrytýchrtů. Člun seblížilkeskalnířímsevybíhajícízostrova a zpomalil.

Salvadore,spokojený,žejeJaguaribepřismyslech,dalsignál a muže hodili přes palubu do hluboké modré vody. „Plav, Ovocná muško!“ křiklSalvadore za mužem,jenž vyplulna hladinuvoblakubublinek,kdesezmítaladusil,jaksesnažiludržet hlavu nad vodou. „No tak! Plav!“ opakoval Salvadore a ukazoval směrem k ostrovu. Jaguaribe plaval k člunu, ale když plavidlo couvlo pár metrů, zřejmě pochopil narážku a začal bojovat, aby se dostal na břeh. Zranění a potrhané oblečení ho omezovaly v pohybu.

Salvadore ho trpělivě sledoval.Konečně ho vlnazvedla avynesla na černou a šedou skalní římsu, kde se převaloval, než ho zpětná vlna stáhla zpět do oceánu. Následující vlna ho vynesla výš,aleažpotom,cohoprotáhlapolíčkemústřic,kterémupo- trhaly kůži na břiše a nohou. Pak se tomu člověku nějak podařilo zprovoznit končetiny a vytáhl se výš, než se zhroutil na kameny.

„Blíž,“houklSalvadoreačlunposkočilvpřed.Kdyžbyltěsně u mělčiny, vzal Salvadore poloplnou láhev evianu a hodil ji vysokoadaleko,takžedopadlamezihladké,kulatékamenynad Jaguaribeho hlavou. Několik ptáků s vřískotem vyskočilo do vzduchu.

Sliz a sůl zalepily Jaguaribemu oči. Částečně oslepený se pokoušelplazit,aleinejmenšípohybymudotělavysílalyprud- kou bolest. ZvlášJ jeho ruce byly koulemi utrpení. Krev a sůl mu přilepily roztrhané oblečení na cáry kůže na břiše a nohou. Pohnul nohou a oblečení se mu odtrhlo od živých ran. Bolestí se rozplakal. Slzy uvolnily hlen a umožnily mu otevřít oči.

Ptácibylivšude–prohánělisevzduchem,prohledávalikřoví. Několikjichhnízdilonazemivsuchémkřoviskuzaním.Hlava

7


mu poklesla. Poblíž ležela poloplná plastová láhev. Voda. Proč mujitadynechali?Jaguaribesináhleuvědomilsvoužízeň.Olízl si rozpraskané rty a ucítil sůl a měB. Musí se dostat k láhvi. Zvedl se na kolena a znovu zanaříkal, jak mu obnažené konce nervů vyslaly do mozku poselství o bolesti. Snažil se pokrčit zničené prsty, ale ty mu opuchly na tloušJku kubánských doutníků. Sáhlpo láhvi evianu asvelkým úsilímjiudrželvdlaních. Ksundání víčka použil zuby, pak ho vyplivl. Když zaklonil hlavu, aby se napil, vyklouzla mu láhev z poničených rukou a odkutálela se po skalnaté kose do moře.

Jaguaribe se zakymácel. Nevěděl, co dělat. Podíval se na zápěstí. Hodinky byly pryč, ale slunce mířilo k obzoru. Jak dlouho tam ležel? Kalhoty měl mokré. Zápach... Močil tam, kde ležel, nad hranicí příboje.

Na palubu Medusy ho dostalibrzo ráno, ale tato noční můra začala mnohem dřív. Začala, když ho vyvlekli z postele jeho oblíbené štětky, jeho vyčerpané mužství pořád ještě obklopené teplem její dlaně. Bití začalo na silnici a pokračovalo vzadu na náklaBáku, který rychle projížděl ulicemi Ria. Pořádně se do toho obuli ve von Weissově sídle, ve sklepě, jehož zdi lemovaly láhve vína. Bylo tam řízené ovzduší, takže vzduch byl nepřirozeně chladný a suchý. Sklep byl navíc zvukotěsný. V šoku ze všeho toho bití Jaguaribe s morbidním zájmem pozoroval, jak mu mezi prsty vkládají psací pera. Proč to dělají? ptal se sám sebe.Otázkabylazodpovězena,kdyžmuzmáčkli prsty, až klouby jeden po druhém povolily. Když skončili s jeho prsty a jeho nářek poněkud zeslábl, zapracovali na jeho kotnících. A když skončili i s nimi, vrátili se k prstům, tentokrát s kladivem, a jeden po druhém mu je rozmlátili.

O něco později ho hodili do kufru nějakého auta a vezli ho v něm déle než hodinu. Skutečnost, že se ho na nic neptali, ho děsila. Bylo to, jako by si byli jisti jeho vinou. Jenomže on neudělal nic – nic, na co by si dokázal vzpomenout – co by vyžadovalotakovézacházení.Zasvítáníhovytáhlizetmykufru aonseocitlnanádvořídomu,kterýpoznal.ByltovonWeissův

8


dům na pláži Angra dos Reis. Dovolenkové město u moře pod Riem.Jaguaribevidělobrázkytohotodomu,kterýbylelegant- ní a moderní a musel státmiliony. Zatáhli ho dovnitřa zmlátili ho do bezvědomí, víc si toho nepamatoval.

Otočilse a uviděl,ževon Weissův člun jeblízko, sotvapadesát metrů přes vodu. Samotný von Weiss stál na zadní palubě a díval se na něj dalekohledem. Vedle něho byla nějaká žena. Kde to jsem? ptal se Jaguaribe sám sebe.

Ó magnifico měl nesprávného muže. Obviňovali ho z něčeho,cospáchalněkdojiný.Jaguaribehonepodrazil.Rizikobylo příliš velké, jak dokazovala jeho současná situace.

Nějaký muž se připojil k von Weissovi a té ženě. Bylo to to nebezpečné prase Salvadore. V ohbí paže držel pušku. Ano, poznával ji, jak by mohl nepoznat? Byla to britská snajperská RPA 7,62 mm – městský model. Jaguaribe ji sám koupil a nechal ji ponořit do osmnáctikarátového zlata. Dárek ó magnificovi k narozeninám. Puška vrhala v odpoledním slunci žluté odlesky.

Von Weiss natáhl ruku a Salvadore mu podal pušku. Von Weiss vyndal zásobník, a než ho vrátil na místo, zkontroloval, jestli je plný. Natáhl závěr do zadní polohy a pak ho posunul dopředu, aby dostal do komory náboj. Opřel si pažbu o rameno,poklekladlouhouzlatouhlaveňopřelovyleštěnoupochro- movanou podpěru.

„Vidítenějakésvémalépřátele,ómagnifico?“zeptalseSalva- dore.

Von Weiss prohlížel křoví za Jaguaribem. „Ach, ano,“ řekl. „Támhlejejeden.Čas,abymuškapohnulanohou.“Kývlhlavou směrem k ženě. „Dívej se.“

Von Weiss odjistil pušku a na okamžik nastavil kříž teleskopickéhohledínakořenJaguaribehonosu.Pakjemnýčernýkříž posunul dolů a doleva. Zadržel dech a zmáčkl spoušJ. Když ho pažba udeřila do ramene, ozval se ohlušující praskot. Téměř současně vystříkla nahoře na Jaguaribeho paži krev.

9


SalvadorevonWeissovipoblahopřál.„Vynikajícírána,ómag- nifico.“

„Můžu už jít dovnitř?“ zeptala se žena.

Náraz kulky Jaguraibeho prudce otočil. Současně vybuchla vjehopažimalábomba,explozesvalůakrve.Šokhonaněkolik vteřin paralyzoval, ale pak se vyškrábal na nohy a klopýtal po skalnířímseknízkým keřům,kdehnízdiliptáciakdebylúkryt. Tamsedělcelouminutu,zaliniístromů,těžcedýchal,srdcemu bušilo, v bosých chodidlech měl zapíchané trny. Pokusil se je vytáhnout, ale polámané prsty byly nepoužitelné. Von Weiss byl vynikající střelec. Kdyby ho Benicio chtěl zabít, tak proč ještě dýchal? Zranit ho muselo býtzáměrem, usuzoval Jaguaribe. Což znamenalo, že možná ho sem nakonec nepřivlekli, aby tady zemřel. Možná pro něho ó magnifico pošle člun a připije na jeho statečnost láhví cachaça. Jaguaribe zvedl hlavu nad křoví, aby se podíval, co se děje na vodě. Doufal, že pro něj připluje motorový člun a jeho zločiny, aJ byly jakékoliv,budou odpuštěny.Avšakmalýzálivbylprázdný,zásobovacíloBkabyla stále uvázaná za Medusou.

Jaguaribe uviděl, jak von Weiss vrací pušku Salvadoremu. Vyměniljizadalekohled.Azáchvěvulehčení,kterýpocítilpřed okamžikem,bylpryč.Strachsevrátil.VonWeisshopozoroval, naněco čekal.Alenaco?BolestvJaguaribehorucezačínalakou- sat.Mísilasesesignályzrozmlácenýchrukou,zatemňovalamu úsudek.Comámdělat?Všimlsikrvavéstopynaskalách.Uvědo- mil si, že vede k němu. Celou paži měl teB jasně červenou a kluzkou krví pomalu vytékající z potrhaného masa a kapající z prstů. Dva ptáci ho začali Bobat do holých kotníků a palců. Při tom vřeštěli a mávali křídly. Jaguaribe se musel přesunout, dostat se od ptáků a ze břehu. Pryč od zlaté pušky, pryč od čehokoliv, naco von Weiss čekal a co vyhlížel. Jaguaribe neměl ani ponětí, co by to mohlo být, ale měl strach. Vstal a klopýtal křovím, které bylo u pobřeží nízké, ale houstlo a zvyšovalo se, jak do něho pronikal, když se snažil šplhat pryč od břehu.

10


Jaguaribe pošlapal několik ptačích hnízd, než našel stezku. Paksezastavilalapalpodechu.Stezka.Musíněkamvést.Otočil se apodívalsezasebe.Mezilistyspatřilvšerulesknoucísemoře. Při jednom letmém pohledu zahlédl Medusu, von Weiss tam pořád stál a pozoroval ostrov.

Pohyb upoutal jeho pozornost a on se podíval nahoru. Ve větvích poskakoval malý hnědý pták a pak odletěl. Jaguaribe se otočil, udělal krok a ztuhl. Něco se pohnulo pod jeho nohou. Zmítalo se to a škubalo svým silným, malým tělem. Zvedl nohu, pomalu zvedal chodidlo, a pak vyskočil, když se ten tvor stočil a zaútočil, zuby se mu zakously do kalhot nad kotníkem. Jaguaribe vykopl nohu do vzduchu a had – ano byl to had! – odletěl s otočkou do křoví. Jaguaribemu prudce tlouklo srdce. Byl ten had jedovatý? Zavřel oči a polkl a znovu si lámal hlavu, Kde to jsem? Pak si to náhle uvědomil. Benicio miloval plazy. Pustý ostrov uprostřed oceánu, ptáci. Panebože, toto je Queimada Grande. Jaguaribe začal křičet.

Von Weiss sklonil dalekohled.

„Slyšel jsi to, ó magnifico?“

Ano, viděl, jak se Jaguaribe zastavilapakza okamžik dorazil přes vodu hlas člověka na pokraji šílenství. Von Weiss opět přiložil dalekohled k očím a spatřil svého už brzo bývalého společníka,jakběžínamístě,otáčísezestranynastranu.Věděl, že je v pasti. Bylo to komické.

Ó magnifico byl blázen do plazů. Choval je jako domácí mazlíčky. Jaguaribesivzpomněl, žena tento ostrov ho přivedli před léty, aby sbíral vzorky – zvláštní druh hadů. Byli malí a zlatě zbarvení. Von Weiss říkal, že jsou to nejjedovatější hadi nasvětě,anaQueimadaGrandebylivšude. Jaguaribeudělalpár klopýtavých kroků. Dálnastezcebylhad,mířilkněmu.Dostal pohlavek od větve blízko té, na které prve viděl ptáka. Otočil se a uviděl dalšího hada spadnout z větve blízkého keře na stezku tam,kdepředtímstál.Plazilsekněmu,přitahovalojejto k němu.

11


Nebylo kam utéct. Jaguaribe couvl ze stezky. Koutkem oka zahlédl pohyb – zlatý blesk. Had zabořil jedové zuby do měkkého masa jeho tváře, než spadl na zem a zmizel ve spadaném listí. Jaguaribe zaječel. Jed působil jako šlehnutí do obličeje kusem ostnatého drátu. Jaguaribe zvedl poničené ruce k hlavě, kterámuhořela,jedmukolovalcévamijako vroucí kyselina. Zakopl, upadl do křoví a ucítil jehličky dalších hadích zubů pronikajících do jeho rtů. Znovu vykřikl. Bolest byla nesnesitelná.

Jaguaribehozachvátilapanika.Zalezldáldokřoví.Mělpocit, jako by mu loupali kůži z lebky. Velký had spadl z nízké větve stromu a zaryl zuby do měkké vycpávky kolem jeho pasu. Jak s obtížemi vstával, plaz se mu zachytil v košili a opakovaně ho kousal. Jedové žlázy vyprázdnil do masa kolem Jaguaribeho žeber.

Kdyžjedzasáhlmozek,Jaguaribekleslnakolena,bolestbyla jako bodající nože uvnitř hlavy. Malou, dosud fungující částí myšlení si uvědomoval, že se nekontrolovaně třese. A pak poslednípozůstatkyvědomítoho,cobývaloDiegemJaguraibem, zhasly jako malá svíčka a zůstala jen nicota.

„Dlouho nepřežil,“ konstatoval Salvadore, kráčející za von Weissem nahoru směrem k tělu ležícímu na zemi. Kůže na obličejimrtvého muže bylarudáaústavyplňovalopuchlýjazyk.

„Ne,“ odpověděl von Weiss. „Ne dlouho. Vzrušující, že?“ Podíval se přes rameno na Salvadora a vyštěkl: „Dávej pozor! Málem jsi na jednoho šlápl!“

Salvadore přeskočilhada, který zasáhl jeho botu, alehlava se mu odrazila od umělé hmoty. „Omlouvám se, ó magnifico,“ vyhrklSalvadorestísněně.Šéfovavášeňprotytoodpornétvory ho znepokojovala. Byla to posedlost, možná dokonce slabost. Ukázalnaspadanélistítěsněvedlestezky.„Tadyjejedennazemi, vidíte?“

Von Weiss obratně sebral háčkem dospělého křovináře ostrovního a uložil jej do pytle.

Pak se tělo na zemi pohnulo.

12


„Viděl jste to? Je možné, že není mrtvý?“ zeptal se s vytřeštěnýma očima Salvadore.

Von Weiss zvedl háčkem cíp Jaguaribeho košile a předvedl asi půltuctu hadů stočených na zádech mrtvoly.Nasávalizbyt- kové teplo. Další křovinář vylezl z mužových kalhot. Salvadore se otřásl.

„Jsou to chřestýšovití hadi, přitahuje je teplá krev. Nic je nelákátolikjakoteploživéhomasa,“vysvětlovalvonWeiss a podal pytel Salvadorovi. „Podrž to.“ Von Weiss do pytle přidal dva hady.

„Námořnictvo ho najde,“ poznamenal Salvadore. „Bude se vyšetřovat.“

„Vezmeme ho s sebou. Chci se podívat, co dělá jed se svalovou tkání.“

„Ano, ó magnifico,“ pravil Salvadore; naskočila mu husí kůže, když se díval, jak sebou další had mrská a vylézá z Jaguaribeho kalhot.

13


PŘED TŘEMI DNY

Dav, který zaplnil divadlo, tleskal okázalé inscenaci. Alabama s několika dalšími dívkami se rychle přesunula do zákulisí, obratně se přitom vyhýbala dírám v podlaze, které zbyly po ukotvení kulis jiných představení.

Alabama si uvědomila, že jí bradavky trčí jako dudlíky. Jak sivšimla,všechny„vysoké“nahořebezmělysvéreflektorydnes večer rozsvícené. A v obecenstvu tourčitěnikomunepřijde divné. Něco muselo být ve vzduchu.

Kostým, který Alabama měla na toto vystoupení, tvořily pouze spodní díl bikin a volný sarong, vpředu otevřený. Obě části byly pokryté modrými sklíčky, zelenými Swarovského krystaly a zlatými a stříbrnými flitry. A čelenka byla obrovská. Říkala jí „dodo“. Vážila víc než pořádný krocan na Den díkuvzdání a zdobila ji také sklíčka a Swarovského krystaly prokládané střídavě modrými a černými pásy pštrosích pér. Úsilí, které vyžadovalo udržení doda na hlavě, ji zahřívalo, a i když věděla, kolik váží, nehodlala za nic na světě dopustit, aby si obecenstvo všimlo, kolik sebekontroly vyžaduje ji ovládat.

Alabama byla vysoká přes metr osmdesát, měla kaštanové vlasy, modré oči, dokonalé poprsí velikosti 80C s velkými, nápadnýmirůžovýmibradavkami,kteréjízávidělaostatní„bid- la“.DoVegaspřišlapředtřemiletyzOmahy.Hledalazdepráci jako tanečnice, což nebylo snadné, když se tyčíte nad skoro

14


každým včetně většiny mužských partnerů. Ale zaměstnání nakonecnašlavevěhlasnémsouboruDonnArden’sJubileeShow- girls a dokázala si ho udržet navzdory konkurenci nových děvčat, která se objevovala každý týden a doufala, že prorazí.

Alabama neměla v úmyslu zůstat dlouho. Její plán spočíval v tom získat nějaké zkušenosti a přesunout se dál po jedné až dvou sezonách. Jenomže to se změnilo, když potkala Randyho Sweetwatera, pilota, který právě opustil vojenské letectvo. BývalumístěnýnanedalekézákladněletectvaNellis.Setkánísním zpečetilo její setrvání ve Vegas a u Showgirls – alespoň pro nejbližšíbudoucnost.Plánovali,žeRandynastoupíuaerolinek, ale právě teB vydělával neuvěřitelné peníze přesouváním soukromých letadel po státě a někdy i do jiných částí světa pro jednoho lasvegaského obchodníka s letadly.

Když dorazila do šatny, uvítalo ji ve dveřích teplo spojené stělesnounámahouanáznakylevandulovéhomýdla.Jedenzku- lisákůjípodalláhevvody.Poděkovalamu.Dvakrátsilokla,než jí dvě šatnářky zvedly z hlavy doda, aby vůbec mohla vstoupit domístnosti.Většinaostatníchdlouháneknahořebezužseděla předsvýmizrcadly.Letmýmidotykysiopravovalylíčení,znovu nalepovaly řasy, drbaly, žertovaly, spěšně procházely rutinou mezi scénami, chystaly se na finále představení.

Alabamazvedlamalýbateriovýventilátoradrželasihochvilku před obličejem, než přešla na podpaží. Znovu se pořádně napila vody a vyměnila modrý a zelený kostým za nejstručnější bikiny pokryté téměř úplně bílými krystalky a zlatými flitry a stejným nákrčníkem. S celou sadou ladila žlutá čelenka, kterou jí nasadí na hlavu a ramena tři kulisáci těsně předtím, než vstoupí na jeviště.

„Tři minuty!“ zavolal inspicient.

„Alabamo, miláčku,“ řekla Sugar, černá dívka z New Orleansuscajunskýmotcem,„přišeltibalíček.Mášhonasvéžidli.“ Sugar byla v show nová a momentálně se ji všichni hetero chlapi, kteří pracovali na vystoupení, snažili zmermomocnit. Podle norem pro dlouhánky nebyla vysoká – mizerných sto

15


osmdesát – ale její proporce byly dokonalé a její hladká kůže barvybílékávymělaleskhedvábí.Sugarpřichůzikroutilaboky, což způsobilo, že se jí pohupovaly zadek a prsa. Jo, pomyslela si Alabama, Sugar je hrozně přitažlivá a zaslouží si veškerou pozornost, které se jí dostává. Černá dívka se podívala přes rameno, zachytila Alabamin obdiv a rozpustile zvedla koutky plných rtů. Alabama si dělala legraci z Randyho, že možná by on mělžárlitnaSugar.Možnásejednohodnevrátídomůanaj- de cajunskou krásku v posteli na jeho místě vedle ní. Tato konverzaceskončila,jaktakovékonverzace obvykle končívají – souloží. Okna byla otevřená horku pouště, jejich pot se vsakoval do prostěradel a v ústech cítili chuJ toho druhého. Vzpomínka naposlednínoc,nežodletěldoAustrálie,seAlabaměvrátila,když seoblékala,apozádechjíprojelochvěníazvlhlamezinohama.

„Je tady horko, co?“ zeptala se nahlas, když zapínala ventilátor na další chladivý závan.

Balíček, o kterém se Sugar zmiňovala, opravdu ležel na její židli: pytlík od FedExu. Kdo to mohl poslat? Randy byl pořád ještěvevzduchu,takžeontobýtnemohl.Zajímavé, pomyslelasi.

„Dvě minuty!“ opět volání.

Několik děvčat opustilo místnost, aby jim nasadili čelenky. Alabamasepodívaladozrcadla.Nalíčeníbylovpořádku.Řekla si,žemáještěspoustučasu.Vzalasikrejčovskénůžky,rozstřihla jeden konec pytlíku a našla uvnitř polystyrenovou krabici. Polystyren? TeB už bylaopravdu zvědavá. Přestřihlapásku, kterou bylo přilepené víko krabice, a otevřela ji. Coto...? Ven se vyvalila pára ze suchého ledu a převalila se kolem okraje krabice na sedadlo židle a pak na podlahu a ona ucítila chlad na nohou a prstech. Otočila přenosný ventilátor na krabici, aby ji zbavila bílé mlhy, a podívala se, co bylo uvnitř. Několik kousků suchéholeduleželonaněčem,covypadalojakoigelitpotaženýjíním.

TeBužjídocházelčas,atakvzalakrabiciavysypalajinazem. Vypadla černá plastová nádoba dnem nahoru, spolu s dalšími kousky suchého ledu. Na podobné tácky se dávaly steaky nebo mleté hovězí, když se prodávalo v supermarketech. To má být

16


nějaký kanadský žert? Otočila tácek a utřela z plastu námrazu.

Výkřik jí uvázl v hrdle. Na tácku ležela lidská ruka. Na jednom

zprstůbylprstenleteckéakademie.Tenpoznala.BylRandyho.

17



1

Stál jsem ve dveřích místnosti, kterou jsem sdílel se dvěma

dalšími agenty Úřadu pro zvláštní vyšetřování* na letecké zá

kladně Andrews u Washingtonu. Oba byli pryč za případy.

Nikdo dalšísenenastěhoval,tudížsinedělalnároky naprostor,

který jsem uvolnil. Vzniklo tak cosi jako časová schránka. Má

židle byla zastrčená pod stůl, který byl bez poskvrnky a uklize

ný – tak čistý a uklizený, že vypadal jako stůl někoho jiného.

Nazdibylajednaztěchšedých,plstípokrytých,nástěnek,které

byly vidět všude kolem. Byla typicky pokrytápoznámkami při

špendlenými na jiné poznámky, několik vrstev papíru: samo

lepky,účty,průvodky,vytištěnée-maily,výstřižkyznovinača-

sopisů, fotografie a policejní portréty. Ovšem na této nástěnce

žádný papír nebyl současný nebo důležitý. Všechny se vztaho

valy k případům už dlouho uzavřeným, aJ už úspěšně, nebo

naopak. Nástěnka mi připomněla fotografii, kterou jsem viděl

v Time, anonymní listy papíru povalující se na zaprášené man

hattanské ulici ten den, kdy šla dolů Dvojčata.

Všimljsemsinasvémstolebezposkvrnky fotografiev rámeč

kuazačaluvažovat,jaksesemasidostala.Ukazovalaméhostrýce

a pár jeho kamarádů stojících kolem baterie houfnic 105mm ve

Vietnamu v roce 1971. Košile měli svlečené, takže předváděli

* Office of Special Investigations, OSI

19


hubenéhrudníčky,nábojnicerozházenévblátěkolemsebe.Nic dalšího osobního v kanceláři nebylo, kromě reklamního míče Redskins poloviční velikosti na zemi. Vedle počítačové klávesnice ležel svazek pošty převázaný tlustou, pružnou červenou páskou a vyloženě prosil, aby mohl načít další měsíc nebo dva bez povšimnutí. Před klávesnicí ležel štos volných papírů se samolepicí poznámkou Tohleudělejjakoprvní nahoře.

Povzdechl jsem si. Nejtěžší na odchodu je vrátit se, i když tam, kam jste odešli, po vás stříleli nebo se vás pokusili dostat do basy. Vytáhl jsem židli a posadil se. Čím dřív mi začne na poloprázdném hrnku na kafe růst plíseň, tím pohodlněji se mi tady bude sedět.

Podíval jsem se na štos papírů. Na vrchu byla rukou psaná poznámka na osobním papíře velitele, nahoře bylo černým písmem vyraženo BRIGÁDNÍ GENERÁL JAMES WYNNGATE. Plnicím perem napsal: Jsem rád, že jste zpátky, Vine. Bez Vás tu byl přílišvelkýklid,jentakdál.Ablahopřeji!

Hmm...šéfmělrádklid,takžemožnánebylzastakrád.Ato s tou gratulací – blahopřál mi k čemu přesně? Že jsem odrazil obvinění podle paragrafu 128 – útok smrtelnou zbraní, který způsobil vážnou újmu na zdraví? To byla včerejší zpráva. A určitě to nebylo kvůli tomu, že jsem dosáhl čísla dvanáct na žebříčku„Sexuálněnejpřitažlivějšíchlidísvěta“ v časopise People. Úspěch,kterýspíšsouviselsPRmašineriíjistécelebrity,jejíž zadek jsem pomohl zachránit z ohně, než s mou skutečnou svůdností.

Odsunul jsem generálovu zprávunastranu apokračovaldál. Druházprávadneodpovídalanajednuzotázekvyvolanýchtou první. Díval jsem se na dopis od ministra vojenského letectví, kterým měúředněinformoval,žejsem získalStříbrnou hvězdu za statečnost pod palbou v Afghánistánu a že medaile mi bude udělena do jednoho měsíce.

Tento dopis jsem taky odložil. Další na hromádce byl třetí lístek od Wynngata, kopie e-mailu zaslaného všem zaměstnancům. Předmět sdělení zněl: Zaručenípozitivníhovyzněníběhem

20


osobníchinterakcípostupujevpřed. Toto vlastně mnohem víc odpovídalo žoviálnosti, kterou bych od šéfa čekal. Když došlo na politickoukorektnost,byltenchlappuntičkářapoužívaljijako turniket na jakékoliv „osobní interakce“ tady v Andrewsu v naději,ževšechnychytnougangrénuaodpadnou.GenerálWynn- gate byl mistr v jízdě na úředním šimlovi, bezmyšlenkovitém plácání úřednictva, které nevystrčí nos z kanceláře. Většinou nikdo netušil, o co tomu chlapovi jde, což znamenalo, že ho nikdy nemohli obvinit, že něco špatně pochopil – pravděpodobně výhoda, když trávíte veškerý čas tím, že se snažíte skamarádit s lidmi na Kapitolu, což on dělal. Wynngatovy věty byly dlouhé jako lidský genom a stejně složité.Taky mězaráželo, jak se mu dařilo téměř do všeho nacpat frázi „postupovat vpřed“. Znovu jsem si přečetl e-mail: generál požadoval, aby každý v OSI prošel připojený test, který odhalí silné a slabé stránkyvoblastivzájemnéspolupráce,nebotakněco.Přeskočil jsem na test a zachytil slova „Stanovení indikátoru osobnosti Meyersové-Briggsové“.

„Užjsitoudělal?“zeptalsepodplukovníkWayneopírajícíse o veřeje dveří za mnou.

Prudce jsem se otočil. Arlen Wayne. Hádám, že bych ho mohl představit jako svého podporovatele, nejlepšího přítele. Taky je to můj dohlížitel. Před rokem jsme oba byli majoři, ale on od té doby vyšplhal o příčku výš. A odměnou mu bylo, že dostal víc papírů k šoupaní po stole. V těchto dnech řídil velký kusoperacítadynavelitelstvíOSInaleteckézákladněAndrews. Byl o pár let starší než já. Hnědé vlasy mu začínaly na spáncích světlat, kolem pupku se mu nakupilo pár kilo navíc. Nic, co by nespravila láhev Jen pro pány a týden ve spacáku s nymfomankou. „Udělal co?“ zeptal jsem se ho.

„Osobnostní test.“

„Jo, získal jsem sto procent.“

„Tonenítentyptestu,Vine.Nemůžeš získat nic.Nejsoutam žádný špatný odpovědi.“

„Neznamená to, že neexistujou ani žádný správný odpovědi?

21


Jestliže neexistujou žádný nesprávný ani správný odpovědi, nevyplývá z toho taky, že dotyčný test je naprostou ztrátou času?“

Arlen vešel dovnitř a vzal si židli jednoho z nepřítomných agentů.„Všichnihobudemedělat.Šéfovitořekne,dokterépři- hrádky se hodíš.“

„Postupujeme vpřed,“ poznamenal jsem.

„Postupujeme vpřed, cože?“

„Zapomeň.“

„Víš, Vine, myslím, že potřebuješ absquatulatovat.“

„Je to něco, co děláme jednou rukou?“

„Ne. Absquatulate,“vysvětloval.„PodleGooglujeabsquatu- late nejblbější slovo v angličtině. Vyhledal jsem si to. Znamená utýct, rychle odejít, obvykle s něčím nebo někým.“

„Kamaráde, cítíš se dobře?“

„Aspoň o tom popřemýšlej. Dluží ti několik týdnů. Velitelství v Afghánistánu tě uvolnilo zpátky do OSI. Dost dlouho jsi byl mimo službu, jak jsi lítal po vojenskejch soudech, a tvoje místo v Bezpečnostníchoperacíchužobsadili,cojsiodešel. Vím, že tě to nepotěší.“

„Zlomilo mi to srdce,“ a v duchu jsem na tu novinu vztyčil zaJatou pěst. Překonal jsem Afghánistán a těšilo mě, že ta zasraná díra je za mnou. Poklepal jsem na strýcovu fotografii. „Kde jsi ji našel?“

„V jednom z tvých šuplíků, když jsi odjel. Myslel jsem, že to tomuto místu dodá trochu tepla domova,“ rozhlédl se po většinou holých zdech.

„Co je to typový indikátor?“ zeptal jsem se.

„Slyšel jsi o Meyersové a Briggsové?“

„Ne.“

„Byly to psycholožky – matka s dcerou. Vyvinuly psychometrický test, aby určilyjednotlivý typy osobností,založený na teoriích psychiatra Carla Junga. Ten –“

„Vidíš, jak se mi lesknou oči?“

„Ptalses.Testbymělukázat,jakzpracovávášsvětkolemsebe.

22


MeyersováaBriggsovávěřily,žeexistujíčtyřiprotichůdnýpáry psychologických rozdílů mezi lidma, nebo taky šestnáct psychologických typů – typových indikátorů.“

„Mluvíš jako Wynngate.“

Arlen se usmál. „Možná zkus udělat ten test a uvidíme, co z toho vzejde.“

„Do který škatulky patříš ty?“

„Generál si myslí, že se tak dáme líp dohromady a budeme pracovatefektivněji–víš,,zlepšímetýmovoudynamiku‘–když budeme chápat vzájemný psychologický rozdíly.“

„Kraviny.“

„Tomu se říká moderní pracoviště.“

„Ještě jednou, co ten test odhalil o tobě?“ zeptal jsem se.

„Že jsem oblíbený, tolerantní a umím z lidí dostat to nejlepší,“ sdělil mi Arlen.

„Jinými slovy: dobrej chlap, ale trochu prohnanej.“

„To je dole na všech mých e-mailech.“

„Co tam je?“

„MojetypovýindikátoryjsouENTP–extrovertnost,intuice, myšlení, vnímavost. Generál si přál, abychom uváděli svoje typový indikátory v e-mailech, aby příjemce věděl, jakým typem osobnosti je odesílatel. I když v tvým případě je to už všeobecně známo.“

„Musím ten test dělat teB?“

„Žádný spěch. Než půjdeš domů, to bude stačit.“

„Správně,“ odsunul jsem papír stranou.

„Vážně, proč si nedáš na pár dní pohov?“ zeptal se Arlen. „Máš za sebou dost toho potloukání po vojenských soudech.“

Ve skutečnosti mi nejvíc dalo zabrat většinou to, z čeho mě obviňovali a byla to pravda, jako třeba že jsem pistolí zmlátil dodavatele ministerstva obrany jménem Beau Lockhart na výcvikové základně Spojených států ve Rwandě. Co bylo horší, baviljsempřitomdvacetsvědků.Jenžetenkreténsitozasloužil. Naštěstí se právě včas objevily nějaké ty fotografické důkazy o dodavatelově podílu na vraždě a obchodu s lidmi, což mě

23


zachránilo před osmi lety v Leavenworthu spolu s chlapy, kterým se postaví, když uvidí vlasy ucpaný odpad. „Což mipřipomíná, jak pokračuje vyšetřování Lockharta?“

„Žaloba je neprůstřelná. Půjdedo basy naněkolikdoživotí,“ sdělil mi Arlen a ohnul se pro míč Redskins na podlaze. Hodil ho, já ho chytil a obloukem poslal zpět.

„A co Charles White? Je něco novýho?“ White byl Lockhartův partner při pašování zbraní, dodával zbraně pro krvavou lázeň probíhající v ošklivém kousku východního Konga. Arlen měotom chlapovi informovalkrátcepo skončeníméhovojenského soudu.

„Nic, co bych ti už neřekl,“ zabručel a hodil mi míč zpátky.

Řekl mi v podstatě, že Charles White byl bývalý průzkumník u námořní pěchoty, propuštěný s poctami před třemi lety v hodnosti seržanta. Poté nastoupil do belgické zbrojovky FN Herstal, kde vydržel šest měsíců, než na nějakou dobu zmizel z radaru. Interpol byl přesvědčený, že se podílel na ilegálním obchodu se zbraněmi, což jsem mohl potvrdit. Arlen mi taky řekl, že White má spoustu kontaktů v americké armádě, že panuje přesvědčení, že žije v Rio de Janeiru a jezdí po světě s falešnými pasy. „Co ty M16 s odstraněnými sériovými čísly, který se objevily v Kongu? Je něco novýho?“

„Kromě toho, že je vyrobili v FN Herstal? Nic, i když to naznačuje možný spojení na Whitea, vzhledem k tomu, že ho FN dřív zaměstnávala. Pokud jde o čísla, ta byla odborně odstraněna, a dosud nevíme ani to, z který šarže pušky pocházejí, nebo datum výroby. Pokud víme, mohly být ukradený přímo z montážní linky.“

„Myslíš si to ?“

„Právě teB nevím, co si mám myslet. Nějaký důkazy by se hodily.“

„Nebo aspoň nějaký vodítko, jak to zatím vypadá.“ Hodil jsem mu míč horním obloukem a přidal rotaci. Arlen ho chytil a rovnou poslal zpátky. „Takže co bude další tah?“

„Žádný není,“ odpověděl.

24


„Co tím myslíš?“

„Neděláme na tom případu.“

Upustil jsem míč. „Kdo říká?“

„MO.“

„Proč?“

„Je to pro OSI moc velký – překračuje služební linie a stal se za mořem.“

„Kdy ti řekli, abys odstoupil?“

„Před hodinou.“

„Tak kdo na tom dělá?“

„CIA.“

„Děláš si srandu,“ ulevil jsem si.

„Kéž by.“

Firma se střelila do vlastní nohy už tolikrát, že už jí nezbýval anijedenprst.Alenehledě nato,sbíratnitkyktomuto případu byla jediná práce, o kterou jsem měl zájem. „Takže co teB?“

„Pro tebe? Máme tu pár dezertérů z letecký základny Lackland, který je nutno chytit. Myslíme si, že jsou namočení do obchodu s drogama, možná s mexickým kartelem. Říkal jsem si, že to možná vezmeš. Mexiko... pláže...“

Švihl jsem po něm míčem a nasáltrochu vzduchu přes zuby.

Arlen nad nedostatečnou odezvou jen pokrčil rameny. „Neměli jsme možnost promluvit sio zprávě. Četl jsiji,viB? Chceš o ní mluvit?“

„Četl jsem ji. A nechme to bejt.“

„Dobře...“

Zpráva, o níž Arlen mluvil, se týkala smrti bývalé zvláštní agentky Anny Mastersové. Mastersová a já jsme si byli blízcí – partneři a popravdě partneři. Zemřelapřijedné přestřelce.V té chvíli tam létala spousta olova a něco z toho bylo mé. Dlouho mě trápilo, že to byla má kulka, která ji zabila, ale forenzní zpráva dokončená právě před týdnem – mnoho měsíců po její smrti – potvrzovala opak. Ale aJ už byla ta kulka má, nebo ne, vždycky ponesu vinu. Byla pryč. To nemohlo nic změnit.

„Vine, je to osm měsíců. Je čas pohnout se dál.“

25


Neodpověděl jsem. Arlen si přehazoval míč z ruky do ruky. „Nechceš jet do Mexika za případem? Tvá volba. Já to dokážu pochopit.Cokdybychtitoulehčilavyplnil988zatebe?Akorát bys to musel podepsat.“

Přikývl jsem.

„Vezmi si čas na rozmyšlenou kamaráde,“ pokračoval. „Potřebuješ čas a zasloužíš si to.“

988nebopřesnějiAFF988bylažádostodovolenou/formu- lář povolení. Nemohl jsem tu díru opustit, pokud formulář správně nevyplním a nepodepíšeho můjnadřízený, kterým byl čilou náhodou zde přítomný podplukovník Arlen Wayne. „Tak jo, vyhrál jsi. Vykopni mě na týden nebo dva,“ souhlasil jsem.

„Fajn... Takže co budeš dělat?“

Nežjizabili,mluvilaAnnaotom,žesevydázasvousestrou, která měla v Západní Indii podnik pro sportovní potápěče. Řekla, že odejde od vojenského letectva, udělá si licenci pro učitele potápění a zapracuje na svém celkovém opálení. Vzpomínka na tento rozhovor mi připomněla obraz jejího bronzového těla, nahého, ozářeného sluncem. „Možná pojedu do Západní Indie – dostanu se k nějakýmu potápění.“

„Západní Indie.To není tak daleko. Možná bych se mohl na pár dnů utrhnout, řekněme na víkend.“

„Satchquatch.“

„Absquatulate.“

„Pravda,takypotřebuješdovolenou,“poznamenaljsem.„Mu- síš tomu pořezání od papírů dát čas, aby se zahojilo.“

Arlenovi se podařilo usmát se, ale jen taktak. „Co kdybych se u tebe stavil později? Můžeme si popovídat a pak si skočit na drink.“ Upustil míč na podlahu a špičkou boty ho odkopl do kouta. „Tam u vás otevřeli nový bar. Chodí tam mládež. Možná bysme tam mohli zajít a dát si pár panáků? Co říkáš Hapalongu?“

„Jo, to by šlo.“

„Zavolám později,“ slíbil, když opouštěl místnost.

Hmm.Čímvícjsemotompřemýšlel,tímvícsemitennápad

26


s dovolenou líbil. Složil jsem test Meyersové-Briggsové a hodil do složky, té kulaté, co byla na podlaze pod stolem.

„Vine, než odejdeš...“

Ohlédl jsem se přes rameno a uviděl Arlenovu hlavu, jak vykukuje zpoza dveří.

„Ten test. Vyplň ho.“

Tojsoupotíževznikající,kdyžněkohoznátemocdobře–on vásznátakytak.Odevzdanějsemsipovzdechl,vylovilformulář z koše na odpadky, vyplnil své jméno a služební náležitosti a prošel otázky. Všechny vyžadovaly jednoduchou odpověB ano,nebone–otázkyjako„Dívátesenatelenovelyvtelevizi?“, „Snažíte se nemít předsudky, i když to může ohrozit vaše vztahy s lidmi?“, „Trávíte svůj volný čas ve společnostiskupiny lidí, chodíte na večírky a nakupovat?“, „Snažíte se mít pochopení projinélidi?“atakdále.Vážně,Wynngatesimuseldělatsrandu.

27


2

To místo v Západní Indii se jmenovalo Svatý Bartoloměj. Prohlédljsemsihoon-linealíbilosemi,cojsemviděl.Modrávoda abílébikiny.MěljsemchuJtamskočit.Šipkanaobrazovcebyla nachystána na oranžovém tlačítku, které pulzovalo „Objednat teB, objednat teB,“ když jsem uslyšel, že někdo klepe na vstupnídveře.Zkontrolovaljsemčas.Arlentumohlbýtnejdřív za půl hodiny, pokud by dodržel pracovní dobu. Vstal jsem, otevřel dveře a šokem jsem ztuhl od očí dolů.

Osoba, kterástálapředemnou,nemohlabýtskutečná.Mám halucinace? Srdce mi hlasitě bušilo na neobvyklém místě. Jako by se přemístilo někam mezi mé uši. To nebylo možné, že? Strávil jsem řadu napjatých vteřin tím, že jsem stál ve dveřích aprobíralsvoupaměJ–mexickýstřet,přestřelka,pohřeb,smu- tek – protože tu ženu orámovanou dveřmi, s jejími tmavě čokoládovými vlasy, zelenýma očima, rty, jsem znal.„Anno?“ Pokusil jsem se dostat ze sebe to slovo, ale vzpříčilose mikdesi v hrdle jako špunt zastrčený do hrdla láhve vína.

„Pozveš mě dál, nebo tady mám stát další minutu a koukat na tvá otevřená ústa?“ zeptala se.

Otevřel jsem dveře dokořán. Přízrak vešel a za sebou táhl světle červený kufr. V druhé ruce měl rodinné balení z KFC. Byla o palec menší, než jsem si pamatoval, a její vůně... byla to jen ozvěna povědomého.

28


„Ježíši...“Rozhlédlasepomístnosti.„Tytadyopravdu bydlíš?“

Několikvěcíneladilo,jakmělo,jakojejívýškaaparfém,který používala, a její poslední poznámka. Tato Anna u mě nikdy předtímnebyla.Apaksemrakyrozplynulyajásezšokuvytrhl. „Jsem rád, že jsi zavolala předem, Marnie,“ vydoloval jsem ze svého hrtanu.

„No, nerozešli jsme se zrovna v nejlepším, a tak jsem simyslela, že když tě budu předem varovat, řekneš mi, aJ zmizím.“

Vlastně výraz, který bych já použil pro popis toho, jak jsme se rozešli, by byl trochu silnější. „Vypadáš jinak,“ změnil jsem téma.

Vzala do ruky pramen vlasů a zblízka ho zkoumala, takže chvíli vypadala, že šilhá. „Už mi lezly krkem vtipy o blondýnkách, a tak jsem se vrátilake svý přirozený barvě. Promiň, jestli jsem tě vyděsila. Každý mi říká, jak jsem podobná... však víš.“

Jo,vím.MarnieMastersovábylaopatnáctměsícůmladšínež její sestra Anna. U Marnie jsem nebyl dobře zapsaný. Obviňovala mě zAnniny smrti,což znamenalo,že jsme byli dva.Když jsem ji viděl naposledy, což bylo na smutečním shromáždění, plakala, řvala na mě, aJ zmizím, a přitom po mně házela talíře, vinné skleničky, sendviče s uzeným hovězím – všechno, co jí přišlo pod ruku. Vypařil jsem se a od té doby jsme spolu nemluvili.

„Tyvypadáštakyjinak,“konstatovala.„Pořádtendrsnýmuž- ný vzhled, ale...“

„Jen je pořád drsnější.“

„Vypadáš – já nevím...“

Poškrábal jsem se na nose a ucítil pod prsty otok. „Od tý doby, co jsme se naposled viděli, jsem prodělal plastickou operaci nosu.“ Nedomníval jsem se, že je nutné se zmiňovat, že ji prováděl volant náklaBáku v Kongu.

„Bejt tebou, tak žádám vrácení peněz.“ Marnie se usmívala. „V každým případě jsem mělačas promysletsi,cosestalo.Do- šla jsem k závěru, že ti dlužím omluvu.“

„Zapomeň na to,“ odpověděl jsem.

29


„Ne, poslouchej mě. Anna si přála být policajtkou. To byl její sen, její volba. Věděla, že existujou rizika, a to přispívalo kuspokojeníztohozaměstnání.Říkám,ževím,žejsijinezabil, Vine. Prostě se to stalo, prostě jedna z těchhle věcí. Nečiním tě zodpovědným.Dělalajsemto,aleteBužne.Mělajsemtitoříct na pohřbu.“

„Já od tý doby nejedl uzený hovězí.“

„Omlouvám se. Byla jsem v šoku. Měla jsem sestru ráda a ona byla pryč. A ty jsi byl jediný, koho jsem mohla vinit. Nikdo jí nebyl blíž.“ Zhluboka se nadechla. „Mohla jsem to všechno napsat do e-mailu, ale myslela jsem, že si zasloužíš, abych přišla osobně. Nejsem na to svý poslední vystoupení hrdá.“

Nevěděl jsem, co říct. Byl to trochu šok i pro mě. V jednom okamžiku surfuju po měkkém pornu polehávajícím na pláži na Svatém Bartoloměji a v následujícím zírám na Anninu reinkarnaci, plnou odpuštění, s kyblíkem smaženého kuřete v ruce. Neskutečné bylo to slovo, které mě napadlo. Musel jsem koukat na ten kbelík, protože pohlédla dolů a pak ho postavila na stůl.

„Nemějobavy,“pravila.„Nejsemtady,abychpotoběházela smažená kuřata.“

„To se mi ulevilo.“

„Mimochodem, Anna tě měla ráda. Ale to ty víš.“

Věděl jsem to.

Prohrábla si prsty čokoládové vlasy a pak pohodila hlavou, aby si trochu srovnala ofinu. „Byla to pekelná cesta.“ Znovu si prohlédla mé umění výzdoby interiéru. „Koho musí děvče vykouřit, aby tady dostalo něco k pití?“ Marnie sice možná vypadala jako Anna, ale nemluvila jako ona.

„No, tenchlaptuteBnení,alepodívámse,cosedádělat.“Za- mířil jsem do kuchyně. „Byl by tady Jack nebo sladová whiskey,“zavolaljsempřesrameno.„Takybychtumělmítpárpiv.“

„Pivo, prosím.“

Podívaljsem se do ledničky a uvidělpárek heinekenů, správné číslo. „Sklenici?“ zavolal jsem.

30


„Dík.“

Otevřel jsem láhve, doručil její i se sklenicí a nalil jí.

„Přátelé?“ řekla a zvedla sklenici.

Cinknuljsemdoníláhví,řekl„přátelé“a dal sidlouhý doušek.

„Takže to byl pro tebe fakt šok, když jsi otevřel dveře, že?“

Chystaljsemseříct,žejsemmyslel,žesedívámnaducha,ale rozmyslel jsem si to. „Jo.“

„Když jsme byly teenagerky, hodně lidí si myslelo, že Anna a já jsme dvojčata.“

Tomu bych věřil. Podobnost, která kdysi vypadala podivně, byla teB strašidelná, vzhledem k tomu, že Anna byla mrtvá. Předklonil jsem se. „Ne že bych na tyhle věci věřil, ale je tu podivná shoda okolností, že jsi přijela právě teB.“

„Fakt? Proč?“

Otočil jsem svůj laptop a zmáčkl mezerník. Obrazovka se rozsvítila a ukázala ženu ležící na bílém písku tváří dolů.

„Vyrušila jsem tě u něčeho?“ zeptala se se zvednutým obočím.

Mezerníkadívkave spodnímdílubílýchbikinekteBstálana břehu, horní díl kolem krku jí visel do žlábku mezi ňadry.

Marnie ucucávala pivo. „Říkal jsi něco o shodě okolností?“

Přeskočil jsem dalšího půl tuctu stránek ukazujících dívku v bílých bikinách v různých polonahých pózách.

„Můžuzaseodejít,jestlichceš,“poznamenalaMarniesarkas- ticky. „Kolik potřebuješ? Minutu, nebo dvě?“

Nakonec se otevřel obrázek bílé přídě starého rybářského člunu proti modrému moři a obloze.

„Hele, tuhle internetovou stránku znám. To je u nás doma – Svatý Bartoloměj. Tys prohlížel tohle?“ ptala se Marnie.

„Chystal jsem se zajistit si cestu. Náhlý rozhodnutí, zkusit nějaký topotápění.To byl Annin plán. Chtělajet na Svatý Bartolomějastrávitnějakýčasstebou.Napohřbujsemsenedostal k tomu, abych ti to řekl.“

„Myslím, že jsem ti nedala příležitost.“

Ne, to nedala.

31


„Je to vlastně srandovní, že jsem se na tvým prahu najednou objevila zrovna teB,“ utrousila.

Jak jsem řekl.

Další klepání na dveře. „Promiň,“ řekl jsem a otevřel Arlenovi vyzbrojenému šestikusovým balením heinekenu. Chystal jsem se ho pozvat dál, když vykřikl: „Ahoj, Marnie,“ protlačil se kolem mne a šel rovnou k ní. Ustoupil jsem a díval se, jak si posílají vzdušné polibky,objímajíseavyptávajísenavzájem, jak semají,atakdále.Pochopiljsem,žeseArlenaMarniespřátelili na Facebooku těsně potom, co jsem dostal rozkaz k přesunu.

Kdyžvtipkovánískončilospolusopakovánímkonverzacena téma, jak moc je Marnie podobnájisté osobě, se Arlen vrátilna starší půdu a mluvil o cestě na Svatý Bartoloměj, což, když nic jiného, potvrdilo, že se mi to nezdálo a taky mi to poskytlo příležitost ulehčit mu od jednoho piva.

Nakonec,kdyžsiArlenuvědomil,žejsemtakyvpokojiavy- trvalesepropracovávám kjehochlastu,omluvilseMarnieadal mi988. „Zmojístranyjetovyplněnýapřipravenýkodeslání.“

Až nato,žeMarniebylazdeavelká částdůvodů,pročsivzít dovolenou, pominula. Podíval jsem se na formulář.

„Dneska patříš letectvu,“ vysvětloval můj dohled a nejbližší přítel. „Podepiš a zítra patříš sobě – udělá ti to dobře, kámo.“ Zvedlpivo.„Mysleljsem, žebychom mohliMarnievzítněkam na večeři, ale vidím, že ses o to už postaral.“ Kývl směrem ke kyblíku od KFC na stole.

Koukl jsem po ní. „Mám to ohřát?“

„Možná by sis měl sednout,“ pravila. „Vlastně vy oba.“

Způsob, jakým to řekla, mi prozradil, že to není proto, že kuře by potřebovalo víc než minutu dvě v mikrovlnce. V mém zaměstnání, když vám lidi řeknou, abyste se posadili, tak vám obvyklechtějípovědětněco,co vásdonutívyskočitnanohy.Já nicméně přijal její radu i židli, spolu s posledním Arlenovým heinekenem.

„Takže co je v tom kyblíku, Marnie?“ zeptal se jí Arlen.

AJ už to bylo cokoliv, nebylo to horké. TeB, když jsem se

32


díval zblízka, viděl jsem vodu vysráženou na povrchu kbelíku. Kapka vody stekla dolů do loužičky, která se vytvořila kolem dna. Arlen seděl a mračil se na kbelíček. Čekal.

Marnie otevřela ústa, aby promluvila, pak je zavřela, znovu je otevřela a zavřela. Nevěděla, kde začít – to bylo jasné. „Je to složité,“ prohlásila nakonec.

„Prostě nám ukaž, co tu máš,“ navrhl jsem.

Chvíli váhala, ale pak sundala víko z kbelíku. Zpod víčka se vyvalilabílámlhazesuchéholedujakokolečkokouřeastoupala nad stůl. Následovala vlna téže mlhy přetékající přes okraje. Musel jsem připustit, že mě to upoutalo. Stejně tak i Arlena, jenžseopíralloktyostůl.Marniinarukazmizelauvnitřkbelíku.

„Předpárdnydostalažena,sekteroujsemsenedávnosezná- mila, toto,“ ukázala bílou obálku. Podala mi ji. Byla studená a na okrajích se držely pramínky mlhy. Čekal jsem... Vlastně jsem nevěděl, co bych měl očekávat, když jsem zjistil, že kuřecí stehýnko to nejspíš nebude, ale obálka to rozhodně nebyla.

„Otevři ji,“ pobídla mě Marnie.

Udělaljsem,conavrhovala,avyndallistpapíru.Bylananěm vytištěná řádka standardním černým písmem Microsoft Word, dvanáctbodůTimesNewRoman.Řádkabylatištěnákurzivou, která naznačovala naléhavost, a několik slov bylo velkým písmem. Text zněl: NEDORUČENÍ$15MILIONŮSPUSTÍdo- ručení jeho HLAVY. Máte 20 dní. Budete kontaktováni. Žádná policie.

A pak Marnie z toho kbelíku od KFC vyndala lidskou ruku zabalenou na tácku na maso a položila ji na stůl.

Arlenovi spadla čelist.

Ten pohled mě taky překvapil, a současně vyvolal záblesk minulosti. Scénu, které jsem bylsvědkem v Kongu, muže, jenž klečel v bahně, křičel a vojáci mu usekli obě ruce mačetami.

„Kuřata jim došla?“ zeptal jsem se jí.

Marnie to nepobavilo.

Sáhl jsem po peru v Arlenově horní kapsičce a posunul podnos tak, abych na ruku lépe viděl. Kondenzát zamlžoval igeli

33


tový obalstálevíc.Oválným okénkem v námrazejsem viděl,že ruka je nazelenale hnědá, nehty rámované zaschlou krví. Na malíčkuseskvělzlatýprsten.„Takže kdo jetažena, kterétoposlali?“

„Jmenuje se Alabama. Je to Annina kamarádka. Nebo spíš, její přítel byl,“ vysvětlovala Marnie a dívala se přitom všude jinam,jennenapodnos.Vstalaodstoluavydalasedokuchyně. Pohled na useknutou ruku jí zřejmě dělal problémy. „Je to tanečnice nahoře bez ve Vegas.“

Tohle se stávalo zajímavějším každou vteřinou. Taky to bylo čím dál zamotanější.

„Měli bysme zavolat na místní policejní oddělení,“ rozhodl Arlen.

„Ale ten dopis... říká žádná policie,“ namítla Marnie.

„Tohle je věc policie,“ trval na svém.

Přečetl jsem si znovu to sdělení. Někdo chtěl peníze za to, že údajně toho muže nezabije. Předpoklad byl, že zmíněný kontakt sdělí podrobnosti předání peněz. Myslel jsem na to, pročbylaproněkteráslovazvolenavelkápísmena.Možnátobylo jen zdůraznění. „Proč nám nepovíš celý příběh od začátku?“

„Nemohli bysme to nejdřív přikrýt?“ zeptala se. Oči jí přeskočily na podnos.

Uvažoval jsem, jestli použít něco, co by na tom nenechalo mou DNA. Dřív nebo později se podnos a jeho obsah stanou součástí důkazů v případu, ale Marnie to měla v rukou, a hádal jsem,žetaosoba,taAlabama,taky.Apochybovaljsem,žeKFC dodalo původní obal. Takže jsem vzal podnos do prstů a podíval se na ruku zblízka okénkem v námraze, která se už začínala rozpouštět, než jsem ji vrátil do podplukovníkovy péče.

Marnie setrochuuvolnila,kdyžsevíko vrátilonasvémísto.. „Alabama Thorntonová – je to vegaská revuální tanečnice. Její přítel sloužil u letectva. To je propojení na Annu. Podle Alabamy se setkal s Annou v Německu, ale já si myslím, že se Alabama s Annou nikdy nepotkala. Nicméně se domnívám, že přítel se zmínil Alabamě o Anně. Když tohle přišlo,“ Marnie ukázala

34


na kbelík, „Alabama nechtěla zapojit policii, ale musela se na někoho obrátit,atakzavolalaAnně.AprotožeAnnabylamoje sestra,Alabamasenějakdostalakmýmučíslu.Zavolala,adalší, co si pamatuju, je, že jsem seděla v letadle do Vegas. Jenže já nejsem Annaazmrtvýchvěcíminaskakujehusíkůže,nemluvě o věcech useknutých z lidí. Řekla jsem Alabamě o tobě, Vine, a proto jsem tady.“

Aby mě do toho zatáhla. Bylo udivující, jak se Marnie podařilo dostat ze sebe celý ten zamotaný zmatek jedním dechem. „Takže tu ruku jsi vyzvedla ve Vegas?“

„Ano.“

„Jak jsi ji dostala sem?“

„Autem.“

„Dlouhá jízda.“

„ZvlášJ s tímhle na sedadle spolujezdce.“

„Ten kbelík od KFC, čí to byl nápad?“

„Můj.“Pokrčilarameny.„Nicnenítaknevinnýjakosmažený kuře.“

Nemohl jsem s ní diskutovat, když převezla useknutou ruku přeshraniciněkolikastátů.Autotaky nebylošpatnérozhodnutí. Policajti na letišti by byli citliví na useknuté končetiny v příručnímzavazadle.Jenžetubyločasovéomezeníuvedenévtom sdělení – dvacet dní, a teB už se nejméně čtyři vypařily.

„Jak se jmenuje ten přítel Alabamy?“ zeptal jsem se.

„Randy – Randy Sweetwater.“

„Takže ta ruka patří Randymu?“ ozval se Arlen.

„O tom pochybuju,“ poznamenal jsem.

„Alabama ví, že není jeho. Řekla mi to.“

Arlensivzalzpátkypero.„Takjo,alejakjsitovědělty,Vine?“

„Odstínpleti.Jetmavý–možnáMexičan–aRandyjeběloch.“

„A to víš, protože Mexičani nedávaj dětem jméno Randy a nemají příjmení jako Sweetwater?“

„To jsou dobrý důvody, ale v tomhle případě ne. Vlastně myslím, že jsem toho chlapa potkal.“

„Setkal ses s ním?“

35


„Záleží na tom, kolik Randy Sweetwaterů se potlouká tam venku,alesjednímjsemlítalvAfghánistánu.Stopljsemsijeho C-17. Při tankování na předsunutý operační základně upustil náhodou balík, který dopravovali pro nějakýho plukovníka, a světe div se, vypadlo z něj půl tuctu láhví whiskey Glenfiddich. Pak Randy objevil hromadu mechanických závad, který letadlo uzemnily na několik dní. Můj člověk.“

„Takže ten balík byl jen tak plný sladový whiskey?“ poznamenal pochybovačně Arlen. „Zní to jako tvoje práce.“

Zašklebil jsem se. „Tak jo, důstojníku, dostal jsi mě. Smůla, že na tohle platí promlčecí lhůta. Každopádně pašovat chlast domuslimskýzemě...“Potřásljsemhlavoua vypustil tsts. „Plukovník se mohl dostat do hromady potíží.“

„Takže je to ten člověk, nebo ne?“

„Ten plukovník?“

„Ježíši, Vine.“

„Dobře, dobře... Moje vzpomínky jsou, pokud jde o podrobnosti týhle epizody, trochu mlhavý – pochopitelně – ale pamatuju si, že tenhle Randy Sweetwater říkal, že má přejít na leteckou základnu Nellis, která, jak víme, se tulí k Vegas.“

„Občas mě překvapí, že si pamatuješ vůbec něco.“

Tak to jsme dva.

„Takže za předpokladu, že ten Randy Sweetwater, kterýho jsi potkal, je Alabamin přítel,“ pokračoval Arlen, „a tohle není jeho ruka, proč si Alabama dělá starosti?“

„Protože je na tom Randyho univerzitní prsten,“ vysvětlil jsem a podíval se na Marnie. „Je to tak?“

„Správně,“ potvrdila.

„No, jak jsem říkal, tohle je policejní záležitost,“ opakoval Arlen.

„A my jsme co, vosk?“

Na tom, co řekl, bylo nicméně něco pravdy. Randy býval u vojenského letectva a slůvko „býval“ ho dostávalo mimo oblastnašípůsobnosti.Technickybychomsedotohoneměliplést. Přinejmenším ne oficiálně.

36


„Co Alabama čeká, žeuděláme?“zeptaljsem seMarnie.„Co ty chceš, abychom udělali?“ Cítil jsem Arlenův neklid z toho, že jsem ho zahrnul do „my“.

„Abyste jí pomohli, to je zřejmý. Výkupný – neví, co dělat nebo na koho se obrátit. A nemá ani patnáct tisíc, neřkuli patnáct milionů.“

V tomto případě mohla pomoc znamenat cokoliv, možná svýjimkou napomáháníAlabaměpřižádostíopůjčkunavýkupné.„Ajakjsinatom ty?“zeptaljsemseMarnie.„Couděláš ty?“

„Já?“ Marnie ukázala na sebe, jako bych ji zrovna z něčeho obvinil. „Já svůj díl udělala, když jsem ti hodila míč. Vracím se domů. Musím se starat o potápěčský podnik.“ Podívala se na mě a pak na Arlena.

Počáteční dojem, který jsem zažil, když jsem otevřel dveře a uviděl ji tam stát, se vytratil. Marnie měla Anniny oči, vlasy a strukturu kostí. Dokonce i barva jejího hlasu byla podobná. Ale ve všech ostatních ohledech to byla mladší sestra, děcko. Anna by nehledala, kam to má odložit. Natáhl jsem se a znovu si půjčil pero z kapsičky na Arlenově košili. Podepsal jsem jím 988. „Omlouvám se,“ řekl jsem mu.

„Za co?“

„Budeš muset absquatulatovat sám.“

37


3

Chytil jsem první letadlo do Vegas, C-17 s nákladem cvičných

raket pro Nellis. A o pět hodin později jsem v Nellis, v prodej

ně na základně, kupoval chladicí schránku a mrazicí pytlíky do

ní.Vysrážená voda definitivně oslabila těsněníz voskového pa

pírunakbelíkuodKFC.Hrozilo,žeamputovanárukavyklouz-

neven,cožbysetěžkovysvětlovalo.StouVěcíznovubezpečně

uloženou do umělohmotné chladicí schránky jsem chytil taxi

předMcCarranovýmmezinárodnímletištěmanechalseodvést

do Thrifty, abych si půjčil auto. Půl hodiny poté jsem jel po

Stripu v paprscích zapadajícího slunce. Klimatizace Fordu Fo

cus se točila naplno, ale s letním pouštním horkem stěží doká

zala něco udělat.

Jel jsem poklidně, abych se pokochal pohledy na město. Už

to bylo pár let, co jsem navštívil Vegas, a ačkoliv město potře

bovalo noc, aby ukázalo své skutečné barvy, byla ve vzduchu

cítitjakásinaléhavost,kterámipřipomínalatopícíhosečlověka.

Možná město zasáhl globální úpadek tvrději, než byl kdokoliv

ochoten připustit. Chlápci na chodnících rozdávali vizitky šla

pek a dělali to za plného denního světla. Přebíhali od jednoho

možného zákazníka ke druhému, jako krysy na potápějící se

lodi, když hledají únikovou cestu. Několik nablýskaných no

vých budov zůstávalo prázdných, další vypadaly poněkud una

veně – žádná ne tolik jako Bally’s, domov „Donn Arden’s

38


JubileeShowgirls“,jaksdělovalyplakátypocelémStripuzvoucí na představení. Bally’s byl renovovaný mrakodrap ze sedmdesátých let, který býval, jak jsem se dověděl, když jsem sion-line rezervoval pokoj, MGM Grand, než vyhořel. Když jsem se tak koukal na obrazovku, kdyby byl Bally’s tanečnice, rozhodně bych doufal, že zůstane oblečená.

Podle toho, co jsem dokázal posoudit z reklam, představovala děvčata z Jubilee staré Vegas – samé elegantní postoje a flitry a líčení a pštrosí péra. Jejich předchůdkyně tancovaly pro Sammyho Davise Jr. a Modroočka Franka Sinatru. Dnes ovšemvenkunaStripureklamanaJubileesoupeřilasreklamou napodniky,kdeděvčatatančilalidemnaklíně.Anižbychviděl, coShowgirlsdokážou nabídnout,jejichšanceprotidrtivékon- kurenci se mi nelíbily.

Zazvonilmimobil.ByltoArlen.Zvýšiljsemhlasitost.„Hej, co se děje?“

„Tvůj přítel Randy. Vypadá to, že vypadl s BCD.“

BCD – bad conduct discharge – propuštěn pro špatné chování. „Za jakých okolností?“ zeptal jsem se překvapeně.

„Mlhavých.Ve složce má,Nevhodné chování‘. Došlonavojenský soud. Mluvil jsem s JAG a jeho obhájcem. Bylo tu podezření, že v Afghánistánu provozoval kurýrní službu – hašiš.“

To nevypadalo na Randyho, kterého jsem znal. Ale asi jsem ho neznal zas tak dobře. „Týkalo se to nějak Anny?“ Pokud by se Sweetwater dostal do potíží, volal by jí, ne?

„Prvnívěc,kteroujsemkontroloval.Anninojménoseneob- jevujevžádným zezáznamů,aJAG sinevzpomíná,žebyjíkdy volali.“

To bylo z nějakého důvodu důležité. Nechtěl jsem, aby byla Anna do té šlamastyky jakkoliv zaple



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist